Proč není ješitnost jako diagnóza?

 

 

Dlouho mi nebylo jasné, proč rozumáři nejsou schopni pojmenovat mnohé situace správným jménem. Proč tzv. odborníci, různí doktoři, psychologové nejsou schopní rozpoznat ješitnost a namísto uražené ješitnosti říkají, že dotyčný utrpěl psychickou újmu např. žena při znásilnění. Mám na mysli takové lehčí, při kterém nedojde k fyzické újmě. Když se taková žena rozhodné být otevřeně děvkou a v podstatě každou noc, mnohdy i den je takto obdělávána cizími muži, tak většinou žádnou psychickou újmu nikde nevytrubuje.

 

Pokud ovšem jde o ženu, která předstírá okolnímu světu, že je počestná žena, což ve většině případu je lež, protože dnešní ženy nežijí s muži z lásky, ale pro peníze, takže jsou na tom vnitřně stejně jako ony děvky a tím jsou horší než ony děvky, protože pokrytec je horší než rouhač... takže když takováto žena, která předstírá, že je čistá a ušlechtilá v myšlení, přijde k znásilnění, tak se ona uražená ješitnost krásně pojmenuje jako psychická újma. Proč? Protože dnešní ženy už nemají žádnou cenu a moc dobře to vědí. Pravé hodnoty jako čistota, ušlechtilost, půvab apod. už téměř všechny ženy pohřbily. Veškeré jejich myšlení je zaměřeno na nejnižší vypočítavost. Ony si naivně myslí, že nikdo jejich myšlenky nevidí. Takže jediná hodnota, která těmto dnešním zpustlým tvorům zůstala je jejich tělo, nabízet své tělesné vnady, ať už za účelem vypočítavosti, tedy získání hmotných statků nebo exhibování, tedy dělání si dobře při obnažování se na veřejnosti. A když přijde někdo a vezme si toto zadarmo, tak samozřejmě to je pořádná rána pro onu ješitnost. To jediné a poslední co mohou zpeněžit nebo využit k svému vypočítavému jednání si někdo vzal jen tak zadarmo. Něco takového se samozřejmě nemůže označit pravým jménem, tedy jako uraženou ješitnost a okrášli se to proto jako psychická újma.

 

A nyní proč tzv. odborníci nepojmenují toto jako ješitnost? Protože oni rozumáři a materialisté nepovažují onu ješitnost za ješitnost. Zpozorněte! Oni považují onu ješitnost za vlastní vědomí člověka, za vlastní JÁ!!! A tím se vše vysvětluje. A pokud to některý z nich přece jen ví, tak to nebude přece vytrubovat, protože tím si jen poštve lidi proti sobě, pokud by je takto usvědčil z mrzkého sebeukájení. Anebo bude hovořit pravdu, ale bude neoblíbený stejně jako já :-))

 

Máme tedy vlastně dvě já, řečeno stručně bez nějakých esoterických blouznění. Vlastní pravé já je duchovní. Je to vědomí onoho inkarnovaného lidského ducha v pozemském těle. Toto vědomí žel u většiny dnešních lidí spí. Jsou to ti Kristem označení jako vlažní, kteří budou vyvržení. No a druhé vědomí dnes nejrozšířenější je prostě vědomí onoho pozemského těla nebo lépe řečeno jeho nástroje - pozemského rozumu. A protože rozum zná jen ješitnost (pokora je vlastnost duše) a je příčinou veškerého zla a zpustošení dnešního světa, proto tito zvrhlíci nemohou poznat, že jde o ješitnost, když ji považují za vlastní já.

 

Vezměte si exhibicionismus, ten dnes vládne světu. Pokud možno u každého dobrého skutku se nechat vyfotit a nechat kolovat po celém světě. Téměř vše co dnes rozumáři dělají je průvodním jevem onoho exhibicionismu, tedy ukájení ješitnosti, dělání si dobře před druhými (viz také článek Jsi dobrý!). Opak lásky. Všichni tito mají skrz toto ukájení rozleptané duše, takže vypadají duchovně jako malomocní. Proto se také stává, když někdo náhle dostane dar jasnovidění, že všude vidí tzv. zombíky a mnohdy skončí v blázinci pokud si s tím neví rady.

 

Rádoby odborníci nazývají klasické exhibicionisty (takové ty z parku s baloňákem) jako psychicky nemocné a podobné chytré řeči. Kdo má ale odvahu říci, že většina žen při obnažováni, exhibování na veřejnosti trpí stejnou poruchou? Jde o úplně stejnou poruchu. Z duchovního hlediska není vůbec žáden rozdíl mezi klasickým exhibicionistou z parku a dnešními obnažujícími se ženami. Oba jsou na tom vnitřně stejně. Po smrti se také společně ocitnou ve stejné úrovní. To jsem viděl na vlastní (jemnohmotné) oči, když mi to bylo ukázáno. Jde o exhibicionismus za účelem ukájení ješitnosti. Ovšem těmto "odborníkům" je obnažování žen vhod, protože to vyhovuje jejich slabostem a vystupňovanému pohlavnímu pudu, takže přece tuto zvrhlost nepojmenují správně. V tu chvílí kdy tuto zvrhlost pojmenujete správně, tak se všechny tyto exhibující špinavé coury postaví se řevem proti vám.

 

Je zapotřebí pochopit formu a obsah. Obsah je stejný, ješitnost. Forma se řídí podle možnosti dotyčného. Tedy od nejnižšího obnažování se, po dělaní ze sebe šaška, kašpara viz v TV trapné pořady, až po sebeukájeci vizitky před jménem (Pudr, Hadr, Mrd, Mamrd apod.). Pozor, aby mě někdo nenařkl, že všude vidím ješitnost. Ona mě u druhých nerozčiluje a nezaobírám se jí denně. Píši prostě nyní jeden ze svých vysvětlujících článků o tom či onom. Prostě podle zákonů stvoření to jinak není možné. Pokud je člověk zotročen vlastním nástrojem rozumem, tak je i otrokem oné ješitnosti a ta se tlačí do všeho co rozum dělá. V neposlední řadě to vše lze přece vidět jemnohmotným a duchovním zrakem, protože jak zasvěcení vědí, tak ve stvoření není nic bez formy. To znamená, že vše lze vidět, myšlenky, cítění i vlastnosti a schopnosti lidí atd.

 

Proč žáden rádoby odborník (Pudr, Hadr apod.) není schopen v exhibicionismu vidět skutečnou podstatu, tedy ukájení ješitnosti? Obkecávají to různými rádoby odbornými bláboly, jakože jde o různé psychické problémy, okrašlují to zleva zprava, ale nikdo to nenazve pravým jménem, že jde o ukájení ješitnosti. Rozum zná pouze ješitnost a pokud člověk svým duchem, který se projevuje cítěním (nikoli pocitem), se nedostane nad tento rozum, tak se ona ješitnost tlačí do veškerého jednání lidí. A o to více v dnešní době, kdy je dění urychlováno za účelem očisty a vše se tak musí projevit takové, jaké to skutečné je.

 

Já ty dnešní "zábavné" programy nesleduji, ale občas zahlédnu nějakou upoutávku na to či ono. Pro mne je neuvěřitelné, že lidé něco takového mohou sledovat. Čím více jsou lidé vnitřně prázdní, tím více vše dnes vede k tomu, aby ze sebe dělali kašpary a bezduše exhibovali. Namísto zklidnění a zvnitřnění a nalezení sebe sama tady máme komedii a trapný rozumový exhibicionismus. Bez lásky, ale těžko mohou tyto ješitné karikatury lidí obstát. Exhibování, ukájení ješitnosti je sebeláska.

 

Takže oni "odborníci" nemohou mnohdy poznat onu ješitnost jako ješitnost, protože ve své omezenosti považují onu ješitnost za vlastní já člověka. Ono ego, které tak mnozí zvou je ona ješitnost. Člověk se inkarnuje do pozemského těla, aby jej ovládl. Rozum pocházející z hmotného mozku může chápat jen hmotné věci. Pokud se člověk nechá spoutat onou rozumovou ješitnosti, tak to je cesta do záhuby, jak lze dnes všude vidět, kam tito mozkoví mrzáci vedou svět. Pokud není rozum řízen duchem, tak vždy páchá škody a ve své ješitnosti asi těžko odhalí sám sebe jako původce tohoto divokého zmatku. Protože ale lidé nejsou schopni se dát poučit, tak budou muset toto vše prožít na vlastní kůži až do konce, až do zdrcení a i zničení, pokud to jinak nepůjde, aby skrz prožití v nich vyvstalo přesvědčení.

 

 

 

 

 

Ten, kdo chce nyní lidem přinést záchranu z jejich veliké nouze, kterou ve své nevědomosti jako nouzi ještě nepoznávají, ten musí proto prstem tvrdě tlačit na toto bolestivé místo, na tuto sebeoslavující ješitnost chtění vědět lépe a pyšnou panovačnost.
Následkem je, že každý ješitný člověk považuje záchranu za nepřítele. Člověk ještě příliš věří sobě a své velikosti, přestože vidí všechno to neštěstí, které tím již způsobil. Avšak vždy pro to nachází omluvy. Toto by nikdy nemělo konce; neboť člověk právě tuto chybu dobrovolně neobětuje.