Pravé lidství

Jen opravdové lidství je pravou Bohoslužbou

Návštěvy

Dnes:85
Včera:158

Právě přítomno

2
online

Přihlášení

78 registrovaných
0 dnes
0 včera
0 tento týden
2 tento měsíc

Událost za událostí se budou řadit k těžkému řetězu strašlivých zklamání, která jsou však pro lidi léčivá, protože by se jinak nikdy neprobudili z bláznovství vlastního sebepřeceňování. Musí se konečně sklonit před tím, jehož milostí smí vůbec být – před Bohem!

V blízké době zmohutní toto vyzařování tak, že ve velmi mnoha případech přijde zpětné působení ihned, bezprostředně!

To jest ta moc, která brzy poleká pozemské lidi, a které se pak v budoucnosti budou muset obávat! Ale jenom ti se mají doopravdy co obávat, kdo činili bezpráví.

Abdrushin 

Real time web analytics, Heat map tracking

Kdy smí člověk říci, že něco "ví"?

 
Kdy smí člověk říci, že něco "ví"?
 
 
 
 
 
O běžných lidech se nebudeme nyní bavit, protože ti žijí neustále v domýšlivosti, ale o čtenářích Poselství Grálu, tedy Slova Božího. Tam se mnoho z nich domýšli, že přečtením Poselství Grálu se stali vševědoucí a že smějí říkat, že to či ono vědí. Uvedu několik příkladů z vlastních zkušenosti a k tomu přidám citát Abdrushinův, který to také doobjasní a potvrdí.
 
Nejprve dva mé zážitky s léčiteli (oba byli jasnovidní nebo se za ně vydávali, oba také čtenáři Poselství Grálu).
 
Jak mnozí vědí, tak v předchozí inkarnaci kromě určitých přednosti se mi podařilo rozvinout i jednu nepřednost a sice určitou vnitřní slabost k ženám (manželka, matka). Nešlo o sexuální slabost, ale o citovou. Dnes bychom to nazvali jakousi sentimentalitou. Za tím účelem jsem si dobrovolně sám zvolil současnou inkarnaci, především tedy rodiče. Možnost k inkarnaci umožňovala matka, která měla i v horoskopu stejný aspekt (kvadrát mezi Venuši a Neptunem) jako mám i já nyní v horoskopu. Matka ovšem tím, že prožila v dětství citové zranění (brzo jí zemřela její vlastní matka) se vnitřně obrnila a stala tvrdou, nedávající city najevo. To vše byl obranný mechanismus, aby se nějakým znovuupnutím na někoho vyhnula pozdějšímu opětovnému zranění. 
 
Já si tuto inkarnaci zvolil úmyslně, protože sám jsem byl velmi citový a vše ventiloval, vše co se ve mně hýbalo jsem dával najevo a nebyl schopen se uzavřít. Proto jsem si zvolil tuto inkarnaci do rodiny, kde se city nedávaly najevo a tak jsem se naučil trochu se uzavřít a ne vše hned ventilovat. Tady se dostáváme hned k jednomu příkladu, který je možno použít. Nějaký rádoby moudrý čtenář PG by mi mohl hned argumentovat (pokud by neznal mnou uvedené souvislosti), že jsem v předchozí inkarnaci byl sám tvrdý a proto jsem se inkarnoval k tvrdým rodičům. A nyní vidíme, že ve skutečnosti to bylo přesně naopak. Takže co vidíme? Že něco si přečíst v PG a pak to papouškovat a uplatňovat na všechno je domýšlivost a ne vědění. Jde o strnulost a ne živost v duchu.
 
Abdrushin:

"Předpokládejme tedy, že nějaký člověk bude tázán na něco, o čem slyšel, snad také zčásti mohl vidět. Dotazovaný by beze všeho tvrdil, že to ví!

Podle názoru mnohých povrchních lidí by tato odpověď byla správná, a přece je vpravdě falešná a zavrženíhodná; neboť „vědět“ znamená moci podat o všem přesnou zprávu, od začátku až dokonce, každou jednotlivost, bez mezer a z vlastního prožití. Teprve pak může nějaký člověk říci, že to ví."

-

Někdo by také mohl namítnou, že to je přece v pořádku být citlivý, vždyť to je to co dnes chybí. Tak především ona citlivost mi zůstala. Jen pro některé úkoly či případy se hodí onen žár lásky k Pravdě více nechávat žhavit ve svém nitru, jako například u rytířů, kteří také stojí jako skály v rozbouřeném moří a neventilují vše a nedávají hned vše co se v nitru hýbe najevo. Mám na mysli samozřejmě rytíře z duchovního hlediska, ne někoho kdo si hraje na rytíře. K tomu viz také článek od Nedomanského ve kterém o tom píše:

"Pancíř mužné odvahy je utvořen z výchvěvů duchovní síly, které činí muže průbojným uskutečňovatelem, vůle zákonů, která je v lásce. Jen láska k věci dává muži pevnost, hrdinnou odvahu, přímost, a je-li to nutno, i nasazení života, který v hrudi plane nadšením pro vyšší zájmy.

Pod pancířem, chránícím lásku v hrudi, se znásobuje ještě její žár, takže pak láska k pravdě nabývá stále větší vroucnosti. Tím se stupňuje i odvaha poznanou pravdu hájit a bojovat za ni tím, čím jsme. Pancéřový výchvěv odvahy ví, že to, co ochraňuje lásku v hrudi, chová v so­bě nejsvětější hodnoty věčnosti, pro něž žít, bojovat i nasadit život je samozřejmostí... Zatím co u mužů pancíř mužné odvahy přikrývá žhavý život nitra, které se tím stává hlubší, vědomější a také nepřístupnější, je u žen nitro otevřenější. " celé znění zde: Pancíř mužné odvahy

Také paní Lustigová o tom píše ve své knize (str. 167): "Kramář nedovedl své emoce zamaskovat, neuměl se stáhnout do sebe a nedat před ostatními najevo své pohnutky. Všichni kolem něj viděli a vnímali, co právě prožívá." 

(Pro ty, které to zajímá - více o mých slabostech a přednostech v předchozím životě viz knihu od Martiny Lustigové - Karel Kramář, která pojednává o mé předchozí inkarnaci.)

Další příkladem hned navážu na předchozí vysvětlení. S ohledem na mou přecitlivělost jsem v tomto životě potkal velkou lásku, ovšem tato žena mě odmítla a já začal asi rok prožívat ukrutné vnitřní duševní bolesti (což byl také takový léčebný prostředek). Když jsem se modlil k Bohu o pomoc, když jsem se jednou tak svíjel od bolesti na zemi, tak hlas shůry řekl: "nemohu ti pomoci, sám sis tuto cestu zvolil" (míněno jako tuto inkarnaci se vším). Později jsem se dostal k jednomu jasnovidnému léčiteli (Soldán) a ten mi na to řekl, "no tak když vás opustila žena, tak jste musel také opustit ženu". Naprosto byl mimo, ani nepostřehl, že jsem nic neříkal o opuštění, ale že mě odmítla. Vůbec si tedy nedal práci se svou slavnou jasnovidnosti, ale hned papouškoval nějakou poučku, kterou se naučil z Poselství Grálu. Další tedy příklad rozdílu mezi naučenou domýšlivosti a skutečným věděním. Já měl v předchozí inkarnaci šťastné manželství, akorát jsem příliš podléhal vlivu manželčinu.
 
Potom mám další zkušenost s domýšlivosti, tentokráte se jednalo o jasnovidku Paloučkovou, manželku farizeje z Hnutí Grálu pana Paloučka. To bylo někdy kolem roku 2000, takže mi bylo kolem 25 let zhruba. Já právě prožíval to těžké období s tou nešťastnou láskou a jsem to i řešil alkoholem trochu. A tak jsem jednou shlédl nějaký film o mafiánech v TV a tam onen mafián na konci spáchal sebevraždu tím, že skočil z vysokého domu. V ruce držel balíček bankovek, a volal "jsem nejlepší"... a skočil. Víte jak někdy slyšíte nějakou písničku a pak ji nemůžete dostat z hlavy? Porád si ji potom zpíváte nějaký čas. Stejně tak já se smál tomu závěru z toho filmu a ten den nebo i pár dnů jsem si občas v hlavě přehrával onu scénku s těmi slovy "jsem nejlepší"... tedy ne tak, že bych si to myslel o sobě, ale prostě jako když si opakujete tu písničku. 
 
No a tehdy se stalo, že má rodina byla zrovna v té době u léčitelky Paloučkové a ona jim řekla, že si o sobě myslím, že jsem nejlepší. Když mi to řekli, tak jsem byl v šoku a mlčel jsem... říkal jsem si, že když to říká jasnovidka z Hnutí Grálu... až později mi došlo, že ona vlastně viděla ta má slova, která jsem si opakoval z toho filmu. Já si o sobě nikdy nic takového nemyslel a už vůbec ne tehdy, kdy jsem pil a trpěl bolestmi, moc dobře jsem věděl, že jsem na dně. Měli jste ale vidět ty zapáchající farizeje (rodina), když za mnou přijeli a oznamovali mi to, že prý si o sobě myslím, že jsem nejlepší. Jak se nafukovali a naparovali... slizouni. Spodina to tak dělá, když se jí pojednou naskytne konečně příležitost se nad někoho povznést a ukojit se takto.
 
Tady by neznaly věci zase mohl argumentovat, že když jsem se inkarnoval mezi tuto spodinu... ale už jsem vysvětlil, že to byla dobrovolná inkarnace za účelem výcviku. A také už se mnoho let s touto duchovní spodinou a lůzou nestýkám. Zákon stejnorodosti po nutném výcviku zapracoval. Veškeré kontakty jsem už dávno přerušil.
 
 
Takže i tato jasnovidka se provinila proti Božímu zákonu a přesně to odpovídá tomu co píše Abdrushin:

"Něco slyšet a zčásti snad také vidět není ještě zdaleka věděním samotným! Člověk nesmí tvrdit: Já to vím, nýbrž nanejvýš by mohl říci: Slyšel jsem o tom nebo viděl jsem to, avšak pokud chce jednat správně, je povinen podle pravdy říci: Nevím to!

Takto jednat je pak ve všech ohledech správnější, než kdyby oznamoval něco, s čímž sám neměl nic do činění, co tedy také nemůže být skutečným věděním, zatímco by skrze částečné zprávy jen podezíral nebo obvinil jiné lidi, snad by je dokonce zbytečně uvrhl do neštěstí, aniž by znal skutečné souvislosti. Važte proto úzkostlivě s citem každé slovo, které chcete použít."

Samozřejmě v počátcích jsem také holdoval podobné domýšlivosti, ale časem mě zkušenosti přiměly k obratu a změně úsudků. 

Je více takových groteskních případů, hlavně mezi farizeji z Hnutí Grálu. Oni mají zcenzurované Poselství, takže mnohé neznají a tvrdí, že to je tak či onak, že to vědí. A vy pak vytáhnete přednášku od Abdrushina, kterou oni neznají a která jejich domýšlivost vyvrací a pojednou jejich vědění a přesvědčení je fuč, máte pak vidět ty jejich pokřivené obličeje. Toto se sice už neděje tak často, protože nyní jsou necenzurovaná verze PG a další neznáme přednášky přístupné skrz internet, ale dříve jsem s tím zažíval zábavné situace.

==

 

V tomto článku jsem se trochu navezl i do mé rodiny, tak aby si někdo nemyslel, že je nazývám duchovní spodinou jen proto, že mi tehdy ukřivdili. To ne... v podstatě jsem toho vůbec nedbal a stýkal se s nimi mnoho dalších let. Duchovní spodinou a lůzou nazývám všechny farizeje z řad čtenářů Poselství Grálu.

Rozkol nastal krátce poté co jsem vytvořil první web PG v roce 2011 a došlo na téma cenzury Poselství Grálu. Jestliže máte opravdovou lásku k Pravdě, tak nemůžete jinak, než si vše důkladně ověřit, když se o něčem takovém dozvíte. Moje sestra například řekla, že "Petr si s tím dal práci a došel k závěru, že cenzuru provedl Abdrushin". Petr je její manžel. On si tenkráte přečetl některé dostupné Vzpomínky na Pána a z toho udělal závěry. No a vidíte dnes už máme nezvratné důkazy, že cenzuru provedl člověk viz článek: Nové důkazy o tom, že Poselství Grálu bylo pozměněno lidskou rukou

Co je tam ale důležité? No přece to samolibé zapáchající lejno, které se samo nehýbe, ale říká, že někdo jiný si dal práci za něj. V celém Poselství se o tom mluví, že není možné přesunout vlastní námahu, vlastní zodpovědnost na někoho jiného a hle v Hnutí Grálu u zapáchající spodiny je to standard. Můj otec zašel ještě dále, ten jen poukazoval na své argumenty a mé důkazy vůbec nechtěl ani vidět. Dovedete si představit, že by takoví lidé byli soudci u soudů? Že by je zajímaly argumenty jen jedné strany a poté vás zavřeli na 20 let?

Chápete už, proč stoupenci Hnutí Grálu a jejich sympatizanti jsou nepoužitelní pro novou výstavbu? Pokud přežijí, budou vykonávat jen pomocné práce. Nikde ve veřejném prostoru nesmí zastávat vedoucí funkce.

Co tedy vidíme? Vidíme to samé co v církvích. Tam také jsou shniloši, kteří mají strach z každé námahy a hned na vše nové hází kamení a křičí, že je to od Lucifera. Stejně tak jednají farizejové z Hnutí Grálu. Jestliže to domyslíme do konce, tak to je ke zhrození. Znamená to, že čtenáři z Hnutí Grálu jsou zapáchající nehybná lejna. Stejní farizejové se z nich stali jako je tomu v církvích.

Tito zapáchající sniloši nemají žádnou lásku k Pravdě, žiji v sebeklamu. Kdyby měli lásku k Pravdě, museli by podle toho jednat. Proto každý kdo bez důkladného přezkoumání důkazů tvrdí, že cenzuru provedl Abdrushin je zapáchající nehybné lejno. Jedná se o mrzké farizeje, duchovní spodinu a lůzu. Protože vše má formu přece. Nemůže nehybné smrdící lejno být zářícím čilým člověkem. Takovým lejnem je jen shniloš a farizej z Hnutí Grálu.

Je mi úplně jedno jaké maté osobní slabosti a problémy, ale pokud nemáte pravou lásku k Pravdě, tak se ke mně nepřibližujte, protože vám zmrskám karabáčem hřbety, lůzo pokrytecká!

Nemáte oprávnění publikovat komentáře. Pro komentování článků musíte být přihlášení.

X

Až po přihlášení

pouze přihlášení uživatelé mohou kopírovat