Pravé lidství

Jen opravdové lidství je pravou Bohoslužbou

Návštěvy

Dnes:44
Včera:138

Právě přítomno

3
online

Přihlášení

Rok 2020

...návod na přežití...

 

www.rok2020.cz

Real time web analytics, Heat map tracking

Jak poznám svůj vnitřní hlas svědomí?

 

Jak poznám svůj vnitřní hlas svědomí? 

 

napsal: Pavel Krajíček

 


V dnešní době je nesnadné poznat svůj hlas svědomí. Pokusím se na jednom příkladu uvést, jak dochází k falešnému poznání. Předně svědomí není pocit. Svědomí je cit a je to vlastní projev člověka, tedy inkarnovaného lidského ducha v těle. Ten se projevuje toliko cítěním.

Příklad: Čtete nějaký text, který je pravdivý... váš duch, tedy cit s tímto textem souhlasí. Ovšem váš rozum s tímto textem nesouhlasí (většina lidí je pod vládou svého nástroje rozumu). Toto jsou velice rychle děje a je zapotřebí se to naučit rozlišovat.

Tedy váš rozum nesouhlasí se čteným textem a v tu chvílí vy ucítíte nepříjemné ve svém nitru... a čím více váš rozum protestuje a argumentuje proti nějakému názoru, tím více se cítíte nepříjemně (tedy za předpokladu, že jste alespoň trochu ještě v nitru živí) a tady pozor!

Většina lidi tady dělá chybu. To nepříjemné v nitru není ohlas vašeho svědomí na to, že to co čtete je špatně! To svědomí reagovalo až na vaše nesouhlasné, protestující myšlenky!

Hlas svědomí vám říká, že myšlení je špatné... reaguje v tu chvílí na myšlenky. Rozum pocházeje z hmotného mozku má sloužit pouze k provedení hmotných věcí ve světě, vůbec nemá být určující, jak se žel dnes namnoze stalo.

Toto ovšem v člověku probíhá tak rychle, že má problém rozlišit na co vlastně jeho nitro reaguje. Musíte se naučit zklidnit a naslouchat svému nitru. Uvidíte, že mnohdy vaše nitro reaguje pouze na vaše negativní myšlenky a tím vám říká, že vaše myšlení není správné.

Tam je to někdy velice jemné pro vnímání pro rozlišení. Při čtení něčeho nebo naslouchání někomu... někdy jde o sotva uvědomělé myšlenky, jen na pozadí se už už rozum staví proti a v tu chvílí i vy cítíte se nepříjemně a MYLNĚ to považujete jako potvrzení, že je to nepříjemný pocit, protože vám někdo říká bludy. Musíte si uvědomit, že pokud jste v nitru živí, tak váš duch (cit) reaguje bleskurychle ihned na vaše postoje, tedy ihned i na sebemenší změnu myšlení a víme, že přepěstovaný rozum vše hned kritizuje a v tu chvíli už duch nereaguje na věc samotnou, ale nově na vaše právě vzniklé myšlenky a to si mnozí neuvědomují. Chce to trochu cviku, ale dá se v tom orientovat.

Mně se např. stávalo, že jsem něco chtěl udělat, dostal jsem nápad anebo jsem to prostě udělal (např. napsal článek). Při tom svědomí nijak nereagovalo anebo jen jemně přitakalo na pozadí. (neznamená, že při každém jednání musí vaše svědomí jásat radosti). A potom hned na to nebo i později, když jsem onen nápad dostal, tak rozum řekl ne... to nebudu psát anebo raději to zruším ten článek a v tu chvílí jsem cítil velice nepříjemné v nitru.

Pokud jsem rozhodnutí udělal ve větším odstupu od prvního, tak jsem věděl, že je to reakce ducha, svědomí na pozdější argument rozumu. Pokud se to ale vše seběhlo v krátkém okamžiku např. nápad něco udělat a během vteřiny protiargument rozumu, že ne, tak jsem v tom neměl hned jasno a mylně se domníval, že svědomí se zamýšlenou akci nesouhlasí, než jsem si všiml, že tam vlastně byly dva argumenty... prvotní nápad snad samotného ducha a hned na to argument rozumu a že cit reagoval až na ten druhý, na rozum.

Svědomí nereaguje na vše, resp. reaguje hlavně, když vás chce varovat. Nebude např. jásat nad vaším rozhodnutím zajít do obchodu pro rohlíky. Reaguje v zásadních otázkách a především varuje, když je něco špatně. (část svědomí tvoří i náš duchovní průvodce)

Při dnešní nadvládě rozumu mnoho lidí odmítá Pravdu, protože s přijetím Pravdy končí sláva a nadvláda rozumu a tomu se rozum zuby nehty brání a Pravdu hned kritizuje. Pokud řeči nepodporují ješitnost a domnělou velikost rozumu, tak rozum je proti tomu a v tu chvílí reaguje i vaše cítění, ale nikoli na Pravdu samotnou, ale až na kritiku rozumu. Pokud se to lidé nenaučí rozlišovat, nikdy se nestanou opravdovými lidmi a stále budou bloudit.

Neříkám tedy, že rozum se nemá používat. Je ovšem nutné rozum umístit tam kam podle vůle Stvořitele patří a to jako nástroj samotného člověka. Lidský cit má být vedoucí a určující a rozum má poslouchat a vykonávat chtění ducha.

Pokud jste duchem líní nebo tzv. mrtví, tak už žáden cit a svědomí nemáte a proto asi těžko pochopíte něco z tohoto článku. Pozor pocit není cit. Pocity mají i mrtví rozumáři a materialisté. Pocity vznikají za účasti rozumu, pudů, nervů, fantazie. Pocity patři k hmotnosti, kdežto cit patři k duchu. Cit stojí proto vysoko nad pocity.

***

 
Rozdíl mezi pocitem a citem
 
Slovo pocit tedy po-cit nám říká, že se jedná o něco co je po cítění.
 
Cítění je tedy to nejvyšší v člověku, tedy pokud se skutečně jedná o cítění. Dnešní lidé namnoze už nejsou schopni toto většinou rozlišit. Cítění je vlastní projev inkarnovaného lidského ducha. Lidský duch se projevuje pouze cítěním. Cítění je tedy produkt ducha. Pocit je produkt hmotného těla. Pocit vzniká za účasti myšlenek, nervů, pudů... pochází z hmotného těla. Cit stojí tedy vysoko nad pocitem. Láska je duchovní cit (pokud je to ovšem pravá láska), sex patří k pudům, je to pocit. Láska je v celém stvoření. Pohlavní rozmnožování je pouze ve hmotném světě.
 
Když je dnešní člověk bičován svým vlastním nástrojem rozumem, který neumí ovládat a ze kterého si udělal modlu, tak při bujné fantazii je i následně zmítán chaotickými pocity. Tyto pocity se nesmí zaměňovat za čisté cítění. Čisté cítění lze naopak vnímat při zklidnění, při naslouchání svému nitru. Čisté city jsou projevem svědomí, jsou vnitřním hlasem, hlasem ducha a zčásti hlasem duchovního průvodce člověka.
 
Různé články esoteriků, ale i astrologů a pod. toto vše míchají dohromady, jakože: dbejte na své emoce a pocity a pod. Ve skutečnosti je zapotřebí dbát na své cítění. Pocity jsou dnes vlivem přepěstovaného rozumu zmatené. To, že lidé nerozlišují mezi pocitem a cítěním, už jen to ukazuje, jak na tom lidé jsou, že už ve skutečnosti nevnímají čistý hlas svého ducha, kterého svým rozumem (a tedy i skrz pocity) zazdili.​

  

Nemáte oprávnění publikovat komentáře. Pro komentování článků musíte být přihlášení.

X

Až po přihlášení

pouze přihlášení uživatelé mohou kopírovat