Pravé lidství

Jen opravdové lidství je pravou Bohoslužbou

II. Zostření teologických sporů od doby Konstantina Velikého...

Myšlenka reinkarnace a její odmítnutí

5. ekumenickým koncilem

 

 

  

 

Waltraud Grosse

 

II. Zostření teologických sporů od doby Konstantina Velikého

a zavedení ekumenických koncilů

 

Ediktem milánským (r. 313) postavil Konstantin Veliký (306-337) křesťanství na roveň pohanským kultům. Tím započalo nové období v dějinách křesťanství. Církev dostávala časem stále více privilegií a práv. Pohanské kulty sice stále ještě existovaly - i když byly víc a více státem potlačovány - ale roli dřívějšího státního náboženství pozvolna přebírala církev. Císař pověřoval křesťany vedením vlivných úřadů ve státě. Konstantin poznal, že by se církev mohla stát v jeho říši podporujícím a sjednocujícím činitelem. Od té doby byly církev a stát vzájemně úzce propojeny a na sobě závislé. Pro církev to však znamenalo, že byla v otázkách víry ovlivňována světskou mocí.

Ačkoliv se dal Konstantin pokřtít až na smrtelném loži, prohlásil se sám za "Bohem ustanoveného biskupa pro vnější záležitosti"[2] a pokládal se za oprávněného rozhodovat o otázkách víry a zasahovat do církevních záležitostí. Tím založil "césaropapismus", který měl nabýt v následujících staletích v řeckém Orientu ještě drsnějších forem.

Jestliže v prvních třech stoletích již existovaly různé sváry v oblasti víry, pak v tomto ohledu začalo od Konstantinovy vlády (tedy od počátku vazby církve na impérium) nové období: nejednotnost uvnitř církve nabývala nyní politického významu, neboť ohrožovala jednotu říše. Proto byly od té doby věroučné rozepře často uváděny do pořádku státní mocí podle jejích zájmů a mínění.

Otázky, které se doposud vyskytovaly uvnitř církve, se nyní zaměřovaly na základ víry - na Boha. To se projevovalo zostřováním rozmíšek a střetů, jejichž urovnání bylo velmi významné jak pro církev, tak i pro stát. Konstantin proto zavedl ekumenické synody (či ekumenické koncily). Ty měly také současně platnost synod říšských. Jejich úkolem bylo s všeobecnou závazností objasnit sporné články víry - a právě proto se konaly také v zájmu říše.

Označení "ekumenické koncily" neznamená, že by se sešli biskupové z celého křesťanského světa - ba dokonce na nich nebyly zastoupeny ani všechny církevní provincie. Kritéria "ekumenického koncilu" byla tato:

a) měla být přítomna podstatná část biskupů (při prvních pěti ekumenických koncilech byli v převaze biskupové z východních zemí, západní země byly stále v menšině, popřípadě také nebyly zastoupeny vůbec; to však nemělo žádný vliv na platnost rozhodnutí),

b) rozhodnutí musela uznávat celá církev,

c) papežský souhlas s rozhodnutími byl nezbytný. Poslední bod se ukázal jako zvlášť důležitý:

"Bez římské Petrovy stolice nemělo žádné věroučné rozhodnutí koncilu definitivní platnost a její rozhodnutí bylo považováno svým způsobem za nedotknutelné a konečné, takže kdo se proti němu vzepřel, sám se z církve vyloučil."[3] Podle stavu teologie a církevního práva to platí beze změny dodnes.

Kromě ekumenických či všeobecných synod existovala ještě jiná biskupská shromáždění, která byla významná jen pro dílčí oblasti: generální synody, na něž byli zváni jen biskupové z Východu nebo Západu, dále patriarchální, národní, provinční a diecésní synody.

 

K ustavení ekumenických synod

 

Skutečnost, jak silně byly ekumenické synody také státní záležitostí, se projevovala v tom, že právo svolávat je měl sám císař. Mohl určit místo a dobu konání ekumenické synody, mohl ji také přeložit na jiné místo nebo ji odročit. Papež i synoda sama toto právo výslovně uznávali.

Císař zaručoval vnější bezpečnost a pořádek, což bylo v tehdejších dobách nezbytné.

Jednání a rozhodování v otázkách víry a církevních zájmů mělo být sice ponecháno jedině biskupům, avšak historie ukazuje, v jaké míře přitom byly prosazovány zájmy státní moci. Závěry koncilů nabyly právní moci teprve po stvrzení císařem, který se pak také staral o jejich provádění v říši.

Na ekumenické koncily byli zváni patriarchové, kromě nich i metropolité s některými svými biskupy. Papežové nebyli na prvních čtyřech ekumenických koncilech osobně přítomni, byli však zastupováni svými legáty. 5. ekumenický koncil je zvláštním případem, o němž bude ještě podrobněji pojednáno.

Na důležitost papežského souhlasu bylo již poukázáno. Legáti, kteří jednali z pověření papeže, požívali proto v synodě výsadního postavení, jež se projevovalo v zasedacím pořádku i při podpisování závěrů. Aby byla stvrzena platnost rozhodnutí, nebylo zapotřebí žádného dodatečného uznání papežem, neboť podpisy legátů platily za papežské schválení. Pátý ekumenický koncil měl ovšem i v tomto bodě jiný průběh.

Jaký význam se přikládal ekumenickým koncilům, ukazují dva hlasy ze 6. stol.:   Ferrandus, diákon z Kartága, říká: "Co je jednou nařízeno koncilem, musí platit věčně. . . Všeobecné synody, pokud byly dokonce odsouhlaseny římskou církví, stojí ve vážnosti hned za kanonickými knihami."[4]

Jiný africký klerik, současník Ferrandův, se táže: "Co ještě zůstane nedotčené, neotřesitelné, jestliže rozhodnutí tak velké synody (jako chalkedonské) by smělo být posuzováno jako nedokonalé a sporné?... Vždyť jediným cílem koncilů je, abychom na základě jejich autority věřili tomu, co nechápeme rozumem."[5]

 

 

Přehled o prvních pěti ekumenických koncilech

 

Byly položeny dvě stěžejní otázky křesťanské víry:

a) Otázka Trojice, která již ve 2. a 3. stol. dala podnět ke sporům, nabyla na významu. Arianismus a jemu podobné nauky vyžadovaly od církve jasné vyjádření o vztahu Otce k Synovi. - Později vyvstala otázka, jaké postavení zaujímá v trojici Duch svatý. Rozhodnutí padla na 1. ekumenické synodě v Nikaji v r. 325 a na 2. ekumenické synodě v Konstantinopoli v r. 381.

b) Spor o Trojici vyvolal i christologický spor. Ariáni a přívrženci Apollinaria zastávali názor, že Kristus nepřijal plnou lidskou podstatu, což církev označila za bludné učení. Později šlo o problém, v jakém poměru k sobě byly v Kristovi božská a lidská podstata. Na 3. ekumenické synodě v Efezu v r. 431 byl odsouzen nestorianismus, který hlásal extrémní oddělení obou podstat v Kristovi. Na 4. ekumenické synodě v Chalkedonu v r. 451 bylo zavrženo učení monofyzitů, které hlásalo smísení božské a lidské podstaty v Kristovi. Tyto velké boje měly za následek četné menší spory. Příkladem toho je "spor o tři kapitoly", který dosáhl takového významu, že pro jeho urovnání musela být svolána 5. ekumenická synoda, a to do Konstantinopole v r. 553.

 

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Následující slovo nepřináší nové náboženství, ale chce být pochodní pro všechny vážné posluchače nebo čtenáře, aby tím našli pravou cestu, která je povede do vytoužených výšin.

Abdrushin

Nebezpeční fanatici rozumáři a materialisté

 Znovu se mi doneslo, že někteří lidé dokonce i telefonují takzvanému odborníkovi na náboženství Vojtíškovi a ptají se ho na mě. Dotyčný pak o mně tvrdí, že jsem blázen a že jsem si vytvořil sektu.  

Jednoduchá otázka na kterou si může každý sám odpovědět: Kdo zpustošil tento svět a přivedl jej do záhuby? Byli jsme to my, slušní lidé, kteří dodržujeme Desatero Božích přikázání a ze všech sil se snažíme vřadit do zákonů stvoření? Anebo to byli nebezpeční fanatici a devianti rozumáři a materialisté? Odpověď si mohu uspořit, protože pro ni svědčí celé dějiny.
 

Komentáře článků

  • Povolaný český národ
    Vladislav Brewczyński Vladislav Brewczyński 26.04.2020 14:03
    Velmi silně bije a rezonuje v článku Morava tato věta: Ale oni nezůstanou takoví, jací jsou, ale v ...

    Číst dále...

     
  • Sen – cesta do pekla
    Vladislav Brewczyński Vladislav Brewczyński 26.04.2020 13:33
    Obrázek, který máte v titulku vašeho pojednání, je opravdu výstižný a mohu potvrdit, že to vyobrazení ...

    Číst dále...

     
  • Nebezpeční fanatici rozumáři a materialisté
    Pavel Krajíček Pavel Krajíček 31.12.2019 09:57
    Tak další perlička. Rodiče Terezy vyměnili zámky ve dveřích v bytě s tím, že bych je já s Terezou ...

    Číst dále...

     
  • Nebezpeční fanatici rozumáři a materialisté
    Jaroslav Stano Jaroslav Stano 16.12.2019 10:18
    Tak zrovna dnes som čítal prednášku Vianoce. Znovu sú tam spomínané slová: "Buďte ako deti" s dodatkom ...

    Číst dále...

     
  • Nebezpeční fanatici rozumáři a materialisté
    Gabriela Erhardtová Gabriela Erhardtová 14.12.2019 17:00
    V týchto dňoch čítam "Vzpomínky na Pána"....dokonca aj náš Pán bol obvinený z vytvorenia sekty..... čo ...

    Číst dále...

Real time web analytics, Heat map tracking
X

Nemáte potřebná oprávnění

Pouze ověření uživatelé mohou kopírovat