III. Spor o ariánské učení a l. ekumenický koncil v Nikaji (r. 325)

Myšlenka reinkarnace a její odmítnutí

5. ekumenickým koncilem

 

 

  

 

Waltraud Grosse

 

III. Spor o ariánské učení a l. ekumenický koncil v Nikaji (r. 325)

 

Otázky učení o Trojici, které vyvstaly ve 2. a 3. stol. (viz kap. I), nebyly ani ve 4. stol. plně objasněny. Po vyloučení monarchianistů z církevního společenství vykrystalizoval názor, že Kristus je božská osoba, která je současně rozdílná od Otce.

Obě osoby byly tedy božské, avšak v jakém poměru byly k sobě navzájem? Napřed na to nebyl žádný závazný věroučný názor. Zatímco na Východě byl Syn podřízen Otci (subordinacianismus, viz kap. I), přičemž se nepochybovalo o jeho božském původu, učila římská církev o "homoúsii"" (homoúsios, téže podstaty) mezi Otcem a Synem (nezaměňovat za homoiúsios, podobný).

Presbyter Areios z Alexandrie (260-336) zastupoval subordinacianismus v nejextrémnější formě. Několik bodů z jeho učení: - Logos existuje od věčnosti, - byl stvořen Otcem z ničeho, je tedy výtvorem, - prostřednictvím Logu stvořil Bůh všechno, - zatímco mezi Logem a tvorstvem existuje jen kvantitativní rozdíl, je rozdíl mezi Bohem a Logem nekonečně velký, - Logos lze označit jen za přijatého Syna Božího, - Logos se může rozhodovat jak k dobrému, tak ke zlému: jeho bezhříšnost je založena na svobodném rozhodování vůle. Otec věděl předem o jeho příkladném životě.

Areios hlásal svoje učení nejprve v Alexandrii (od r. 318). Po několika marných zákazech vydaných biskupem Alexandrem byl Areios se svými přívrženci v r. 320 nebo 321 na jedné synodě vyloučen z církevního společenství. Přesto spor mezi Areiovými přívrženci a odpůrci nabýval stále většího rozsahu. Areios získal obzvláštní podporu díky biskupovi Eusebiovi z Nikomédie (jeho stoupenci byli nazýváni eusebiány). Císař Konstantin viděl, že je ohrožen klid a pořádek v říši a pokusil se vše urovnat, ale bezvýsledně.

Tak byla svolána v r. 325 první ekumenická synoda do Nikaje. Zúčastnilo sejí asi 300 biskupů, z nichž bylo 7 ze západních zemí (tato čísla však nejsou přesná). Jednání probíhala vzrušeně, zvláště když byl přítomen Areios. Jako jeden z jeho hlavních protivníků vynikl Athanasios z Alexandrie (295-373). Také sám císař vícekrát zasáhl. Nakonec bylo ariánské učení zavrženo a přítomní otcové se pokusili o jasnou formulaci pravé víry.

Skupina středu, složená z biskupů z Východu, navrhla formulaci, která byla odvozena z Órigenova učení. Tato byla zčásti vzata v úvahu, avšak ještě doplněna, takže arianismus byl jednoznačně odmítnut.

Symbol (vyznání víry) z Nikaje zněl nakonec takto:   "Věříme v jednoho Boha, Otce, Všemohoucího, Stvořitele všeho viditelného i neviditelného, a v jednoho Pána Ježíše Krista, Syna Božího, který byl jako jednorozený zrozen z Otce, to jest z podstaty Otcovy, Bůh z Boha, Světlo ze Světla, pravý Bůh z pravého Boha, zrozený, nikoliv stvořený, jedné podstaty (homoúsios) s Otcem, skrze něhož všechno povstalo jak na nebi, tak i na zemi, a který kvůli nám lidem a kvůli naší spáse sestoupil a stal se tělem, byl člověkem, trpěl a třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa a přijde, aby soudil živé i mrtvé; a v Ducha svatého. Ale ty, kdo říkají "byla doba, kdy nebyl" nebo "dříve než se narodil, neexistoval" anebo "povstal z nebytí", a ty, kteří tvrdí, že je jiné hypostaze nebo podstaty (než Otec), či že Syn Boží je (stvořený nebo) že se mění anebo je proměnný, ty katolická a apoštolská církev zavrhuje."[6]

Později se stal hlavním bodem soustředěného útoku pojem "homoúsios", protože vyvolával podezření ze sabellianismu (viz kap. I).

Areios byl společně se dvěma biskupy, kteří odmítli podepsat, exkomunikován a vypovězen. Krátce nato byli dva další biskupové rovněž posláni do vyhnanství, protože se stali podezřelými z arianismu. Areiovy spisy byly spáleny. Za jejich držení byl od té doby trest smrti.

 

 

X

Nemáte potřebná oprávnění

Pouze ověření uživatelé mohou kopírovat