V. Druhý ekumenický koncil v Konstantinopoli (381)

Myšlenka reinkarnace a její odmítnutí

5. ekumenickým koncilem

 

 

  

 

Waltraud Grosse

 

V. Druhý ekumenický koncil v Konstantinopoli (381)

 

Císaři Theodosiovi Velikému (379-395) se podařilo ještě jednou sjednotit východní a západní část říše ve velkou římskou říši (394). Po jeho smrti se říše opět rozpadla na dvě části. Theodosios zakázal pohanské kulty a založil katolickou říšskou církev. Nyní bylo pro všechny poddané nikajské vyznání závazné.

Aby sprovodil ze světa všechny dosavadní zmatky, svolal Theodosios v r. 381 generální synodu Východu do Konstantinopole. Ačkoliv již od počátku nebyla plánována jako synoda celé říše, přesto byla později uznána za 2. ekumenickou synodu.

Dosavadní spor o Trojici se pokoušel jen o vyjasnění vztahu Otce k Synovi. Nyní k tomu přibyla ještě otázka postavení Ducha svatého.

Pro ariány byl Syn:  

1. výtvorem Otce a

2. stvořitelem všeho ostatního.   Dalším rozvíjením této myšlenky došli k závěru, že Duch svatý musí být právě tak výtvorem Syna.

Tento názor zastával zejména Makedonios, který až do roku 360 působil jako konstantinopolský biskup. Pocházel z řad přívrženců homoiúsie a dostávalo se mu od nich silné podpory. Odpůrci Ducha svatého se nazývali pneumatopachové, později makedoniáni.

Koncil, na který se dostavilo kolem 130 účastníků, převzal konečně v podstatě symbol křtu, který jako vyznání víry navrhl biskup Epifanios z Konstancie (Kypr). Toto vešlo ve známost jako nikajsko-konstantinopolské vyznání víry, jež zní:

"Věříme v jednoho Boha, Otce, Všemohoucího, Stvořitele nebe i země, všeho viditelného i neviditelného, a v jednoho Pána Ježíše Krista, jednorozeného Syna Božího, zrozeného z Boha před veškerým časem, Světlo ze Světla, pravého Boha z pravého Boha, zrozeného nikoliv stvořeného, jedné podstaty s Otcem, skrze něhož povstalo vše, co jest, a který kvůli nám lidem a kvůli naší spáse sestoupil z nebe a stal se tělem z Ducha svatého a Marie panny, stal se člověkem, byl ukřižován za Pontia Piláta, trpěl a by:l pohřben, třetího dne vstal z mrtvých podle Písma, vstoupil na nebesa, sedí po pravici Otcově a opět přijde ve slávě, aby soudil živé i mrtvé, a jeho říše bude bez konce. Věříme v Ducha svatého, Pána, který oživuje, pochází z Otce a zároveň s Otcem a Synem je uctíván a veleben, a který mluvil ústy proroků. Věříme ve svatou katolickou a apoštolskou církev a vyznáváme křest na odpuštění hříchů; čekáme na vzkříšení mrtvých a život budoucího světa."[10)

V 1. kánonu koncilu byly zatraceny - vedle jiných herezí - také všechny formy arianismu.

 

X

Nemáte potřebná oprávnění

Pouze ověření uživatelé mohou kopírovat