VI. První órigenovský spor

Myšlenka reinkarnace a její odmítnutí

5. ekumenickým koncilem

 

 

  

 

Waltraud Grosse

 

VI. První órigenovský spor

 

(konec 4. stol./začátek 5. stol.)

 

Órigenés z Alexandrie (185-254) byl jedním z nejvlivnějších teologů raného křesťanství. (Stoupenci jeho učení byli nazýváni órigenovci). Jeho osobou i učením se zabývá podrobněji kapitola XII.

Órigenés jasně rozlišuje tři Boží osoby. Syn a Duch svatý jsou Otci podřízeni. Z toho důvodu bývá často označován za duchovního otce arianismu. Avšak Órigenovo učení není s arianismem totožné. Vyplývá to mimo jiné i z toho, že obě potírající se strany se na vývody Órigéna odvolávají. Tak například používá Didymos z Alexandrie, zvaný Slepý (zemřel 398), Órigenovo učení k prokázání správnosti závěrů z Nikaje.

V Órigenově světovém názoru má pevné místo i preexistence a putování duší. Avšak tato část jeho učení měla nabýt významu teprve později (viz kap. XII a XIII).

Přes mnohá osočování se Órigenovo učení těšilo v prvních staletích velké vážnosti. "Až do konce 4. stol. se většina hlasů v církvi vyslovovala pro věhlasného alexandrijce."[11) Ještě papež Siricius (384-399) proti jeho učení nic nenamítal, což mu přineslo výčitky z řad Órigenových odpůrců.

To, že ke konci 4. stol. vypukly kolem órigenismu velké spory, se dá v zásadě vysvětlit jako důsledek předcházejících sporů o Trojici. Jejich východiskem byl spor v Egyptě. Vedle mnichů, kteří se věnovali Órigenovým spisům, žili v Egyptě též mniši, kteří nebyli mnoho vzdělaní a představovali si křesťanského Boha v lidské podobě a s hmotným tělem - anthropomorfité. Ti brojili proti Órigenovu učení, protože se úplně příčilo jejich vlastnímu názoru. S nimi byl spřátelen - i když neměl stejné názory - biskup Epifanios z Konstancie (zemřel 403), o němž již byla zmínka jako o původci formule víry z Konstantinopole v r. 381 (viz kap. V).

Až potud o tom, co předcházelo.   Vlastní velké rozepře lze rozdělit do dvou úseků:

a) Epifanios sestavil v letech 374-377 soupis kacířů, který byl znám pod názvem "Panarion" (řecky: lékárnička). V něm byl uveden jako kacíř také Órigenés. Na své cestě Palestinou (kolem r. 390) se dostal do sporu s jeruzalémským biskupem Ióannem, nadšeným stoupencem Órigenovým. Ióannés útočil ve svých kázáních na anthropomorfity, Epifanios na órigenovce.

Jako nadšený obhájce Órigena vystupoval Rufinus z Aquileje (zemřel 410), jen přeložil několik jeho děl do latiny (viz kap. XII, 2).

Jedním z dalších překladatelů Órigena byl Eusebius Hieronymus (Jeroným, ze mřel 420, autor latinského překladu bible - Vulgáty). Ten si sice Órigena vysoce vážil, avšak velice dbal toho, aby sám nezískal pověst kacíře. Proto přešel na Epifaniovu stranu. Významné argumenty pro Órigenovo učení dodal Didymos Slel (310-398), teolog alexandrijské katechetické školy a Rufinův učitel.

Spor začal nabývat stále větších rozměrů.   Papež Anastasius I. (399-401 ) sice odmítl - na rozdíl od svého předchůdce - hlavní Órigenovo dílo (De principiis), avšak přesto nevyřkl zavrhující ortel.

K částečnému smíření v této pivní fázi sporů se podařilo dospět biskupovi Theofilovi z Alexandrie (385-412).

b) Když pod pohrůžkou násilí anthropomorfité vtáhli do Alexandrie, změnil Theofilos stranu. Kolem r. 400 rozhodl na několika synodách proti órigenovci

a pohrozil jim klatbou.   Nejznámějšími órigenovskými mnichy byli: Euagrios z Pontu, Dioskúros, Ammonios, Eusebios a Euthymios.

Theofilovo jednání vyvolalo v Egyptě vlnu pronásledování. Tři stovky órigenovských mnichů uprchlo do Palestiny. Padesát z nich táhlo dále do Konstantinopole Tamní biskup Ióannés Chrysostomos (Jan Zlatoústý, byl významným kazatelem řecké církve) jim poskytl azyl, to však podnítilo Theofila a Epifania k obnovení postupu proti órigenovcům. Vznesli také žalobu proti Chrysostomovi, protože nesouhlasil s jejich odsouzením Órigena na synodách. Následovaly vzájemné vleklé střety Papež Inocenc I. sice přislíbil Chrysostomovi podporu, ale protistrana byla mocnější: definitivní odsouzení Ióanna Chrysostoma císařem Arkadiem nelze nakonec připsat císařovně Eudoxii, která se cítila být Ióannem Chrysostomem uražena. Ten byl poslán do vyhnanství, kde v r. 407 zemřel.

Tyto události ještě posílily všeobecné sympatie k órigenismu. I Theofilos za musel zaplatit a od této chvíle órigenovce snášet.

 

X

Nemáte potřebná oprávnění

Pouze ověření uživatelé mohou kopírovat