VIII. Protichůdné teologické školy z Alexandrie a Antiochie a...

Myšlenka reinkarnace a její odmítnutí

5. ekumenickým koncilem

 

 

  

 

Waltraud Grosse

 

VIII. Protichůdné teologické školy z Alexandrie  a Antiochie

a jejich význam v christologickém sporu

 

Spor o Trojici (trinitární spor) se tedy rozšířil na spor christologický. Až dosud formulovala církev jako závazné toto:

a) Syn je stejné podstaty s Otcem, a tím je pravým Bohem (na rozdíl od ariánů),   b) Logos se stal skutečným člověkem (na rozdíl od ariánů a Apollinaria).

Ještě nebyl vysloven žádný názor o tom, v jakém vzájemném vztahuje v Kristovi božská a lidská podstata. V průběhu christologických sporů se později vytvořily dva extrémní, vzájemně si odporující názory, které v křesťanství zavinily hluboké rozpolcení. Christologická otázka se sice poprvé zcela otevřeně objevila u ariánů a Apollinaria, ovšem předpoklady k tomu zde existovaly již dávno předtím.

Velký vliv na vývoj věrouky měly dvě teologické školy. Ty měly rozdílný způsob práce a dospěly také k protichůdným výsledkům.

 

1.Alexandrijská katechetická škola

Jako první známí učitelé zde působili Pantaenus Sicilský (asi 180-200) a Kléméns Athénský (asi 190-203). Jejich nástupcem byl Órigenés, největší teolog řecké církve. Ve 4. stol. zde učil Didymos Slepý (uvedený již v kap. VI). Zvláštní význam pro christologický spor měl Kyrillos, který tu působil počátkem 5. stol. a v r. 412 se stal patriarchou alexandrijským.

V této škole se pěstovalo platónské myšlení - ovlivněné učením Žida Filóna (viz kap. I) a novoplatonismem.

K pochopení Písma svatého se používalo alegoricko-mystických vysvětlení. Poznání mělo vycházet ze slovního významu.

V alexandrijské škole bylo vyučováno o vroucím spojení božské a lidské podstaty v Kristovi. Kyrillos, který učil o "jedné podstatě Logu tělem učiněného"[16], volil k objasnění následující příměr: "Božská podstata proniká lidskou podstatu, jako oheň proniká žhnoucím uhlím nebo hořícím kusem dřeva."[17] To mu vyneslo výtku, že ve svém učení nechává lidskou podstatu rozplynout v podstatě božské, popřípadě že obě podstaty vzájemně směšuje (toto bylo pojmenováno řeckým výrazem synkrasis, tj. synkreze). Podobnou představu jako u Kyrilla lze nalézt již u Órigena v jeho díle "De principiis", II, 6, 5-6 (příloha 4).

Z této představy je zřejmé jedno: Órigenés se sice domnívá, že v Kristovi byla "lidská rozumová duše" (v opaku k Apollinariovi, viz kap. VII, 2), že však tato duše - vlivem někdejšího pevného rozhodnutí pro dobro -již neměla žádnou možnost rozhodnout se pro zlé. "Božský oheň" všechno pronikl, a byl tak v Kristovi tím určujícím.

"Lidská rozumová duše", o níž Órigenés mluví, je tedy přece něco jiného než duše, která je vlastní člověku. Další představa to rovněž dokazuje: byla "nádobou" pro Logos.

  Órigenés tedy zastával učení o jedné podstatě. V díle "De principiis" se vyskytují i náznaky učení o dvojí podstatě. Basil Studer [18] však pochybuje o pravosti dotyčných míst (o tom viz též kap. XII, 2).

 

2. Antiochejská exegetická škola  (exegeze = výklad Písma)

Zakladatelem této školy byl Lúkianos z Antiochie (zemřel 312). Stál na "órigenovské levici" a učil přísnému subordinacianismu (viz kap. I a III). Z jeho školy pocházel Areios. Antiochejští se přikláněli ke stoicismu a pěstovali aristotelské myšlení. K výkladu používali doslovného, gramaticko-historického objasňování a měli pověst racionalistů.

Pro Diodóra z Tharsu (zemřel 392) vystupovalo lidské bytí Krista tak velice do popředí, že mezi Bohem a Kristem uznával již jen morální spojení. Toto pojetí sdílel i Theodóros Mopsuestský (352-428). Oba oddělovali v Kristovi od sebe božskou a lidskou podstatu natolik, že - co se týče Krista - hovořili o dvou Synech Božích. Nestorios přenášel názory tohoto učení - ještě o něco ostřeji - na veřejnost při svých kázáních. Od r. 428 byl Nestorios biskupem konstantinopolským.

Antiochejští užívali k doložení svých názorů různých obrazů: Božský Logos obývá člověka Ježíše jako nějaký chrám nebo oděv. Spojení je stejné jako v manželství mezi mužem a ženou. Nebo: božská a lidská podstata v Kristu se k sobě mají jako sochy bohů k chrámu.

***

V 5. stol. to nebyly jen názorově se různící nauky: alexandrijské a antiochejské školy, které na sebe narážely. Sehrála přitom roli i stará rivalství a nepřátelství:

Kyrillos byl patriarchou v Alexandrii, Nestorios patriarchou v Konstantinopoli. Protože Alexandrie byla tvrzí vědy a Konstantinopolis rezidencí císaře, byla si obě města vědoma svého vlivu a významu.

Mimoto zkalený vztah mezi Alexandrií a Konstantinopolí zchoulostivěl v důsledku střetů mezi Theofilem a Ióannem Chrysostomem (viz kap. VI b). Mezi Kyrillem (bratranec a nástupce Theofilův) a Nestoriem se dalo očekávat urputné nepřátelství, a to z více důvodů. 

 

X

Nemáte potřebná oprávnění

Pouze ověření uživatelé mohou kopírovat