Pravé lidství

Jen opravdové lidství je pravou Bohoslužbou

XII. Órigenés

Myšlenka reinkarnace a její odmítnutí

5. ekumenickým koncilem

 

 

  

 

 

Waltraud Grosse

 

XII. Órigenés

 

Dosud byla řeč o Órigenovi a jeho učení, órigenismu. Na koncilu v Konstantinopoli (553) došlo k odsouzení jeho osoby i učení. Tím byla mimo jiné postižena také idea preexistence, putování duší a reinkarnace, jež byly součástí Órigenova světového názoru.

 

1.Órigenův život (185-254)

Órigenés pocházel za zámožné egyptské rodiny. Jeho rodiče byli - stejně jako někteří z jeho předků - křesťané. Órigenovo rodné město Alexandrie bylo tehdy střediskem řecké vzdělanosti a vědy. Křesťané tam byli v menšině.

  První výuku dal Órigenovi otec, který ho již záhy obeznámil s biblí. Později navštěvoval školu novoplatonika Ammónia Sakky (zemřel kolem r. 242) v Alexandrii, z níž také vyšel Plótinos (205-270).

V r. 202 zemřel Órigenův otec Leonidas mučednickou smrtí. Když pak bylo otcovské jmění zabaveno, musel se Órigenés starat o matku a svých šest sourozenců. Již za mladých let vyučoval řečem a dějepisu, ale záhy se začal věnovat teologické výuce.

Podle některých pramenů byl Órigenés již od r. 202/203 vedoucím katechetické školy v Alexandrii -jako nástupce Kléménta z Athén (viz kap. VIII, I). Podle jiných pramenů je třeba tomu rozumět tak, že tato škola jako instituce vznikla teprve v r. 217 a předtím se v ní vyučovalo privátně. V alexandrijské katechetické škole zaujímal Órigenés vedoucí postavení až do r. 23 I.

Órigenés žil přísně asketicky. Bránil víru církve proti heretickým skupinám, kterých bylo v Alexandrii mnoho (např. gnostikové).

Vyučování v alexandrijské katechetické škole nebylo srovnatelné s obvyklou církevní výukou připravující ke křtu. V dobách pronásledování křesťanů také nebylo jedno uspořádání výuky možné. Snad to bylo tak, že zpočátku k Órigenovi přicházeli pohané, aby se něco dověděli o jeho Bohu. Někteří z nich zemřeli jako mučedníci.

Také později bylo vzdělaným pohanům, kteří navštěvovali jeho výuku, ponecháno na vůli, dají-li se pokřtít nebo ne. U Órigena si rozšiřovali a prohlubovali svoji víru také pokřtění křesťané. Žáci se za jeho přispění učili poznávat i jiné formy víry, aby se s nimi uměli vypořádat.

K výuce patřila rovněž matematika, geometrie, astronomie a ostatní antické vědy. Cílem celé výuky byla teologie. Tato cesta přes světské vědy měla vést lidi k pochopení stvoření poznáváním. K tomu z jeho díla "De principiis" (O základech bytí) I,1,6:

"Náš rozum tedy poznává Otce všehomíra z nádhery jeho děl a krásy jeho výtvorů, poněvadž sám o sobě Boha takového, jaký skutečně jest, pozorovat nemůže."

Vrcholná pravda měla být konečně poznána v Kristových slovech. Vyučování "pokročilých" vedl Órigenés sám. V katechetické škole však byla také prováděna "základní výuka".

V oblasti bádání o bibli vykonal Órigenés mnoho významného. Naučil se hebrejštině, aby pak mohl původní text bible srovnat se všemi jemu známými řeckými překlady (toto dílo je známé jakožto "Hexapla").

Órigenés podnikl větší počet cest: do Říma, později k místodržiteli provincie Arábie, který si přál jeho výuku. Odtud odcestoval do Palestiny. V r. 2 I 8 nebo 222 byl pozván matkou císaře Severa Alexandra, Julií Mammaeou, do Antiochie, aby jí přednesl něco ze své teologie.

Když Órigenés, který se mezitím stal velmi proslulým, cestoval v r. 231 znovu do Palestiny, byl tam vysvěcen na presbytera. Biskup Démétrios z Alexandrie - zřejmě žárlivý na jeho slávu - vzal si toto za záminku, aby dal Órigena na dvou egyptských synodách odsoudit. Důvodem bylo, že k vysvěcení Órigena byl vlastně oprávněn Démétrios, a nikoli biskup z Jeruzaléma. Órigenés byl exkomunikován a vyhoštěn. Nato se odebral do Kaisareje, kde jeho odsouzení nebylo uznáváno, a založil tam novou školu, která se brzy těšila velké vážnosti. V Kaisareji sepsal Órigenés většinu svých děl.

Órigenés dostával často příkaz od církve, aby přivedl heretické skupiny opět na pravou víru. Proto byl také často přítomen na synodálních jednáních (viz např. kap. I).

Během pronásledování křesťanů za císaře Decia v r. 249 byl Órigenés uvržen do žaláře a mučen. Měl být upálen, znovu však nabyl svobody a zemřel v r. 254 buď v Kaisareji nebo v Týru.

 

2.Órigenovo učení

Órigenovo učení je níže ukázáno na díle "De principiis" (řecky Peri archón), které zaujímá mezi jeho spisy zvláštní místo a jež nakonec vedlo k jeho odsouzení. Toto dílo je pokládáno za první systematické vylíčení křesťanské věrouky. Podle Hieronymovy zprávy v dopise 84,10 bylo toto Órigenovo dílo určeno jen malému okruhu. Jeden přítel a příznivec ho teprve později učinil všeobecně známým.

K názvu díla: může znamenat "základy nauky" nebo "stěžejní učení", ale i "počátky", "první věci". V tomto díle jde tedy především o "základní principy bytí".[34]

Původní řecké znění díla se nedochovalo. Existuje pouze Rufinův latinský překlad (viz kap. VI,a), pocházející z r. 398. Tento překlad však zcela neodpovídá znění originálu. Důvod je nutno hledat v tom, že Rufinus v órigenovských sporech na konci 4. a na počátku 5. stol. (viz kap. VI) Órigenovo učení hájil a chtěl zabránit tomu, aby bylo odsouzeno jako kacířské. Proto odstranil nejodvážnější formulace. Vynechávky a úpravy textu se vyskytují především u těchto témat: učení o Trojici, Kristova podstata, preexistence duše, zmrtvýchvstání, konec světa.

Ve své předmluvě před 1. knihou díla (sestávajícího ze 4 knih) Rufinus zdůrazňuje, že hodlá postupovat při překladu tak jako Hieronymus (viz kap. V I,a) při překládání jiných Órigenových děl : totiž tak, "aby v nich latinský čtenář nenašel nic, co by se odchylovalo od naší víry" (I Praef. Ruf. 2)[35]. Rufinus dále konstatuje, že Órigenovy knihy jsou na mnoha místech překrouceny heretiky a zlovolnými lidmi, a pokračuje: "Kde jsme proto v jeho knihách našli něco takového, co odporuje jeho vlastním pravověrným výpovědím o Trojici, které podal na jiných místech, tam jsme to jako zfalšované a nepatřičné buď vypustili nebo zformulovali tak, jak jsme u něho samého nalezli mnohokrát vysloveno." (I Praef. Ruf. 3)[36].

Rufinus sice píše, že on "nic vlastního neuvedl"[37], ale jeho přání ochránit Órigena před obviněními je tak zřetelné, že se musí s určitými změnami textu počítat. To je také vyjádřeno v jeho předmluvě ke 3. knize (viz příloha 8).

Hieronymus pořídil věrný překlad, který měl v díle "De principiis" odhalit bludná učení. Tento překlad se nám nedochoval. Části z něj se nalézají v dopise 124, který psal Hieronymus Avitovi. Také dopisy jiných odpůrců Órigenových dovolují částečné vyvození textu originálu, a stejně tak i spisy jeho obhájců.

Některé úseky originálního řeckého textu se nacházejí v "Filokalii", ve výboru, který byl vydán mezi léty 360-378 Basiliem Velikým a Řehořem z Nazianzu (viz kap.IV).  

 

Některé myšlenky z díla "De principiis" :

 

- Bůh je beztělesný a nezměřitelný.   V jaké míře bylo původně vyučováno subordinacionismu (podřízenost Syna Otci; podřízenost Ducha svatého Synu) se dá dnes těžko říci, neboť Rufinus právě v tomto bodě prováděl změny. I když Areios vycházel z "órigenovské levice" (viz kap. VIII, 2), přece nelze ariánství (viz kap. III) stavět na roveň Órigenovu učení.

- Kristus má jen jednu podstatu.   - Stvořitel je od stvoření zřetelně oddělen.

- První stvoření nebylo materiální.   - Uvnitř stvoření existují stupně: různé nehmotné úrovně a pozemsky viditelný svět.

- Andělé, kteří se "znelíbili" pohledu Boha, "padli" do hlubších oblastí. Tak se stali například démony a také lidmi. Morálně hluboce pokleslí lidé se někdy mohou také zrodit ve zvířecích tělech.

- Hmotný svět vznikl jen kvůli selhání andělů.   - Země je pro lidi místem výchovy.

- Osud si vytváříme my sami. Má funkci "léčebného prostředku" proti dřívějším pochybením. Životní poměry na zemi poskytují člověku možnost, aby se učil a vyvíjel k dobrému.

- U každého osudu se musí vycházet ze spravedlnosti a dobroty Stvořitele.   - Cílem lidí je návrat do vysokých (nehmotných) úrovní. Všeobecným cílem ve stvoření je "apokatastasis", t.j. návrat všech věcí na místo, odpovídající jejich podstatě.  Pro člověka to znamená "stát se podobným Bohu". A z této "podobnosti" by se mohlo stát "sjednocení, neboť v dokonalosti a v ukončení 'je Bůh vším ve všem' " (srov.1 Kor.15,28).[38]

- Tato apokatastáze se uskutečňuje v mnoha etapách a stupních. Pro člověka to znamená proputovat mnoho vývojových stupňů.

- Z řečeného vyplývá způsob "putování duší": od anděla k člověku (nebo dokonce se sestupem až ke zvířeti) a zase nazpět k andělu. V tomto "putování duší" spočívá pro člověka možnost, aby přišel na tuto zemi jako člověk vícekrát.

- Existuje sled světových cyklů, to znamená, že ustavičně dochází k "pádu" vysokých bytostí, a tím k vytváření nových světů. Zanikne-li nějaký materiální svět, bude po něm následovat další. Přitom neviditelný svět bude vždy existovat před světem viditelným.

- Órigenés nazývá duši "něčím uprostřed mezi slabým tělem a vůli majícím duchem" (De princ. I1,8,4). Duch nebo "nús" (řecky: nous) - někdy mluví Órigenés také o "rozumu" -je to nejvyšší v člověku. Duší (psýché) se podle Órigena stává "nús" prostřednictvím "pádu".

- Za nedostatky světa jsou odpovědni tvorové, nikoli Stvořitel.   - I zvířata mají duši.

- I hvězdám je vdechnuta duše.

Doslovné citáty z díla "De principiis"jsou připojeny jako přílohy 1-13.   Jedno je hodné povšimnutí: Rufinus se pokouší, jak již bylo podotknuto, uvést dílo "De principiis" do znění, které nevyvolá vůči Órigenovi podezření z kacířství. Dílo v předloženém znění obsahuje některá místa, která poukazují na preexistenci, putování duší, reinkarnaci. Zdá se, že tato místa v r. 398 nevzbuzovala žádné pohoršení.

  Órigenovy myšlenkové pochody ve svém celku byly ovšem pochopitelné jen vzdělancům.

 

3.Órigenův význam

"Órigenés byl muž skvělého nadání, největší učenec a daleko nejplodnější teologický spisovatel přednikajské doby. Byl proto nazýván "nezlomným" nebo "neochvějným". Byl nejvlivnějším teologem řecké církve vůbec a nejvýznamnějším z celé církve před Augustinem."[39]

Basil Studer je toho názoru, "že na rozhraní 4. a 5. stol. byl Órigenés znám celému křesťanskému západu."[40]

Co se týká významu Órigena pro pozdější staletí, budiž poznamenáno tolik:   Ačkoli je Órigenés pokládán církví za kacíře, bylo jeho dílo "De principiis" opisováno v klášterech a šířilo se tak z Itálie do Francie a Německa. K opisům byla často připojována varování před jeho bludnými názory.

Pro Tomáše Akvinského byl Órigenés duchovním otcem ariánství.   U Danteho upomínají na Órigena "sférická těla" blažených. V "Božské komedii" není Órigenés shledáván kacířem.

Dva protichůdné posudky z doby reformace:   Erasmus Rotterdamský si vážil Órigena tak silně, že ho "vychvaloval jako kazatele a nejlepšího vykladače Písma svatého, zatímco Luther ho pro jeho spekulativní a moralizující teologii odsunul a hlásil se raději k Augustinovi a k jeho učení o milosti a vyvolení."[41]

Dva příklady z doby osvícenství:   "V Leibnizově filozofii připomíná Órigena svět svobodných duchů a spása všeobecným produchovněním. Leibniz se rok před svou smrtí v dopise Remondovi výslovně přiznal k Órigenovi a k jeho syntéze křesťanství a platonismu."[42]

"I u Lessinga lze nemálo pomýšlet na Alexandrijce: všeobsáhlá 'výchova rodu' usilující k věku 'věčného evangelia' , znovu vtělování duše po smrti a možná i představa koloběhu světů."[43]

O tom, zda má či nemá být Órigenés považován za heretika, se diskutuje dodnes. Podle způsobu pohledu se dochází k protichůdným výsledkům. Je zajímavé, že přes oficiální odsouzení Órigena církví (v 6. stol.) je i dnes zastoupen názor, že byl "mužem církve, který usiloval o pravověrnost."[44] 

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Následující slovo nepřináší nové náboženství, ale chce být pochodní pro všechny vážné posluchače nebo čtenáře, aby tím našli pravou cestu, která je povede do vytoužených výšin.

Abdrushin

Nebezpeční fanatici rozumáři a materialisté

 Znovu se mi doneslo, že někteří lidé dokonce i telefonují takzvanému odborníkovi na náboženství Vojtíškovi a ptají se ho na mě. Dotyčný pak o mně tvrdí, že jsem blázen a že jsem si vytvořil sektu.  

Jednoduchá otázka na kterou si může každý sám odpovědět: Kdo zpustošil tento svět a přivedl jej do záhuby? Byli jsme to my, slušní lidé, kteří dodržujeme Desatero Božích přikázání a ze všech sil se snažíme vřadit do zákonů stvoření? Anebo to byli nebezpeční fanatici a devianti rozumáři a materialisté? Odpověď si mohu uspořit, protože pro ni svědčí celé dějiny.
 

Komentáře článků

  • Povolaný český národ
    Vladislav Brewczyński Vladislav Brewczyński 26.04.2020 14:03
    Velmi silně bije a rezonuje v článku Morava tato věta: Ale oni nezůstanou takoví, jací jsou, ale v ...

    Číst dále...

     
  • Sen – cesta do pekla
    Vladislav Brewczyński Vladislav Brewczyński 26.04.2020 13:33
    Obrázek, který máte v titulku vašeho pojednání, je opravdu výstižný a mohu potvrdit, že to vyobrazení ...

    Číst dále...

     
  • Nebezpeční fanatici rozumáři a materialisté
    Pavel Krajíček Pavel Krajíček 31.12.2019 09:57
    Tak další perlička. Rodiče Terezy vyměnili zámky ve dveřích v bytě s tím, že bych je já s Terezou ...

    Číst dále...

     
  • Nebezpeční fanatici rozumáři a materialisté
    Jaroslav Stano Jaroslav Stano 16.12.2019 10:18
    Tak zrovna dnes som čítal prednášku Vianoce. Znovu sú tam spomínané slová: "Buďte ako deti" s dodatkom ...

    Číst dále...

     
  • Nebezpeční fanatici rozumáři a materialisté
    Gabriela Erhardtová Gabriela Erhardtová 14.12.2019 17:00
    V týchto dňoch čítam "Vzpomínky na Pána"....dokonca aj náš Pán bol obvinený z vytvorenia sekty..... čo ...

    Číst dále...

Real time web analytics, Heat map tracking
X

Nemáte potřebná oprávnění

Pouze ověření uživatelé mohou kopírovat