XIV. Shrnutí

Myšlenka reinkarnace a její odmítnutí

5. ekumenickým koncilem

 

 

  

 

 

Waltraud Grosse

 

XIV. Shrnutí

 

Křesťanství prvních staletí bylo rozpolceno sporem o Trojici, z něhož se pak vyvinul christologický spor.

Tyto spory nabyly zvláštního významu od doby Konstantina Velikého: církev a světská moc byly napříště úzce spojeny a světská moc v zájmu říše diktovala často řešení věroučných otázek dle svých potřeb. Tehdy byly zavedeny ekumenické koncily, jejichž rozhodnutí byla pro věřící závazná. Také zde se silně a citelně uplatňoval vliv císaře.

Věroučné spory vážně ohrožovaly jednotu říše, což dalo císařům podnět ke stále přísnějším zásahům. Vývoj od 1. do 5. koncilu to zřetelně dokazuje.

Teologie prvních staletí byla výrazně poznamenána Órigenovým učením, které zahrnovalo mimo jiné i preexistenci, putování duší a reinkarnaci.

Órigenovo učení bylo na 5. ekumenickém koncilu zavrženo, on sám byl od té doby počítán ke kacířům.

K tomu, že to došlo tak daleko, byly dva důvody:

1. Boje mezi přívrženci a odpůrci jeho učení v palestinském mnišstvu vyvolávaly neklid v říši. Odsouzení órigenismu tomu mělo v budoucnu zamezit.

2. Pátý ekumenický koncil byl svolán, aby zjednal konečný smír mezi monofyzity a dyofyzity. Tím měly být ukončeny i politické zmatky, které byly věroučnými spory vyvolány. Z toho důvodu byl jak monofyzitům, tak i dyofyzitům učiněn ústupek. Ústupkem monofyzitům bylo odsouzení "tří kapitol". Za ústupek dyofyzitům mohlo císaři posloužit zavržení Órigena a jeho učení, což se vzhledem k událostem v Palestině přímo nabízelo.

Odsouzením a zavržením Órigena zlomila církev hůl nad myšlenkovým bohatstvím jednoho ze svých nejvýznamnějších teologů prvních staletí - závazný věroučný názor církve ohledně Órigena má platnost dodnes.

 

Erlangen, 26. října 1982 Waltraurd Grosse  

Konec

 

X

Nemáte potřebná oprávnění

Pouze ověření uživatelé mohou kopírovat