Pravé lidství

Jen opravdové lidství je pravou Bohoslužbou

VIII. Plány na budoucí zaměstnání

 ŽIVOT VE SVĚTĚ NESPATŘENÉM

 

 

VIII. Plány na budoucí zaměstnání

 

Krátká procházka nás přivedla k velké, obdélníkové budově, o níž nám náš přítel řekl, že to je vědecký ústav, a moje krásná společnice ani já jsme nedokázali pochopit, kterak věda, jak jsme to slovo vždycky chápali na Zemi, může mít v duchovním světě nějaké místo.

Brzy jsme se však měli dozvědět řadu věcí, z nichž nejdůležitější je ta, že pozemský svět dluží duchovnímu světu poděkování za všechny významnější vědecké objevy, ke kterým došlo v průběhu století.

Laboratoře duchovního světa jsou ve vývoji o mnoho desetiletí vpředu před podobnými zařízeními na Zemi. Potrvá roky, než se mnohé převratné objevy budou moci předat pozemskému světu, protože Země pro ně ještě není dostatečně rozvinutá. Ruth ani já jsme se příliš o vědu a techniku nezajímali a Edwin, který v tomto ohledu znal naše zájmy, nám nabídl, že tomuto ústavu budeme věnovat jen krátkou chvíli.

Ústav pro vědu se zabýval vědeckým a technickým výzkumem, studiem a objevy ve všech oborech a bylo zde také možné spatřit řadu z těch lidí, jejichž jména se stala všeobecně uznávanými pojmy a kteří po svém příchodu do duchovního světa pokračují ve svém pozemském díle spolu se svými kolegy, využívajíce bohaté a nezměrné zdroje duchovního světa. Zde mohou vyřešit záhady, které se jim nepodařilo zvládnout, když byli ještě na Zemi.

Tady už nedochází k něčemu takovému, jako je vzájemné soupeření. Už není potřeba budovat si pověst a řada materiálních omezení navždy odpadla. Je logické, že tam, kde se sejde tolik učenců s neomezenými možnostmi, musí tomu odpovídat i výsledky. Všechny epochální objevy v minulosti vzešly z duchovního světa.

Člověk v těle může sám o sobě udělat jen velmi málo. Většina lidí si spokojeně myslí, že pozemský svět si vystačí sám. Ve skutečnosti to tak není ! Vědci jsou v podstatě vizionáři; možná v omezené míře, přesto to v nich je. Naši vědci z duchovního světa mohou předávat - a skutečně předávají - svým pozemským kolegům výsledky svého výzkumu.

V mnoha případech, když dva lidé pracují na stejném problému, bude vědec z duchovního světa o hodně napřed před svým kolegou na Zemi. Určitý náznak od vědce z duchovního světa velmi často přivede vědce na Zemi na správnou stopu a výsledkem je objev užitečný pro celé lidstvo. V mnoha případech to lidstvu přineslo prospěch, ale bohužel, častokrát lidstvo prošlo soužením a útrapami, když nové objevy byly ďábelsky zneužity.

Všechny objevy předané z duchovního světa mají sloužit pokroku a duchovnímu rozvoji lidstva. Jestliže zvrhlé myšlení některých lidí použije tytéž věci k ničení jiných lidí, pak vinu za to nese člověk sám. Proto jsem prohlásil, že pozemský svět ještě není po duchovní stránce dostatečně rozvinutý, aby mohl dostat mnohem více skvělých objevů, které jsou zde již dokončeny. Jsou připraveny a čekají na využití, ale kdyby byly vydány pozemskému světu v jeho současném stavu duchovního smýšlení, bezohlední lidé by je zneužili.

Lidé na Zemi jsou schopni rozpoznat, že moderní vynálezy jsou určeny výhradně pro jejich duchovní i materiální prospěch. Až nastane doba skutečného duchovního rozvoje, pak Země může očekávat záplavu nových vynálezů a objevů, přicházející od vědců a techniků z duchovního světa. Ale než ta doba přijde, musí lidé na Zemi urazit ještě dlouhý kus strastiplné cesty. Mezitím budou vědci v duchovním světě pokračovat ve své práci.

My v duchovním světě nepotřebujeme tolik pozemských vynálezů. Myslím, že jsem dostatečně naznačil, že naše zákony se hodně odlišují od přírodních zákonů na Zemi. Na rozdíl do vás nijak nevyužijeme vynálezy, které urychlují cestování. Náš vlastní způsob cestování je rychlý jako myšlenka, protože myšlenka je zde skutečnou hybnou silou. Nepotřebujeme metody, které zachraňují život, protože jsme nezničitelní. Nepotřebujeme stovky vynálezů, které usnadňují život, činí ho pohodlnějším a radostnějším, protože náš život už takový je, ba mnohem víc než to.

Ve vědeckém ústavu však celá řada zasvěcených lidí pracovala na zvelebení: Země svým výzkumem a ti lidé litovali, že tolik z jeho výsledků Zemi nelze dát, protože by to ještě nebylo bezpečné.

Nechali nás, abychom si prohlédli, k jakému vývoji došlo v dopravě, a ohromili nás pokrokem, ke kterému došlo vzhledem k době, kdy jsme žili na Zemi. Ale to není nic ve srovnání s tím, jaký pokrok má ještě nastat. Když člověk využije svou energii správným směrem, dosáhne materiálního pokroku, ale materiální vývoj musí jít ruku v ruce s duchovním vývojem. Dokud se tak nebude dít, pozemský svět nebude moci získat více z těch vynálezů, jež jsou připraveny a čekají na své předání.

Převážná většina lidí pozemského světa je velmi zatvrzelá. Nesnáší jakýkoliv zásah do svého hájemství, nebo do toho, co lidé troufale za své hájemství prohlásili. Nikdy nebylo záměrem, aby se výsledků výzkumu našich vědců, když už jsou předány Zemi, chopilo jen pár lidí na úkor všech ostatních.

Ti, kteří tak činí, zjistí, že musejí zaplatit velmi vysokou cenu za to, že si na krátký okamžik tolik uzmuli z pozemského blahobytu. Také nebylo záměrem, aby oba světy, náš i váš, byly ve stavu, v jakém jsou nyní- v myšlení a spojení od sebe tak vzdálené. Jistě přijde den, kdy oba naše světy budou v blízkém propojení, kdy sdělování mezi nimi bude běžným jevem lidského života, a pak se to ohromné bohatství zdrojů duchovního světa zpřístupní pozemskému světu, aby dalo užitek celému lidstvu.

Pohled na tak hojné aktivity ze strany mých spoluobyvatel této říše mě přiměl přemýšlet o mém vlastním budoucím zaměstnání a o tom, jak by asi mělo vypadat. V té vece psem neměl žádnou určitou představu, a tak jsem o svých starostech řekl Edwinovi. Ruth si patrně dělala podobné starosti, a tak jsme oba poprvé od svého příchodu byli trochu nervózní.

Našeho zkušeného přítele to ani trochu nepřekvapilo; prý by se víc divil, kdybychom to vnímali jinak. Takový pocit se dříve nebo později dostavil u každého příchozího - je to projev potřeby dělat něco prospěšného k užitku ostatních. Ne že by nás už unavilo prohlížení naší nové domoviny, ale spíše jsme začali přemýšlet sami o sobě.

Edwin nás ujistil, že můžeme pokračovat v naší průzkumné cestě tak dlouho, jak si budeme přát, a nikdo naše počínání nebude kritizovat nebo jakkoli komentovat. Všichni to budou považovat za naši osobní věc. My jsme však oba měli pocit, že bychom měli vyřešit otázku našeho budoucího zaměstnání, a proto jsme požádali našeho dobrého přítele o radu.

Edwin nám hned navrhl, že se vrátíme k hranicím vyšších říší, kde nám, jak si jistě vzpomínáte, už prve řekl, že bychom mohli tuto záležitost probrat. A tak jsme opustili vědecký ústav a znovu se ocitli na okraji naší říše.

Přišli jsme k velmi krásnému domu, který byl podle svého vzhledu a polohy nepochybně na vyšší úrovni než domy dále ve vnitrozemí. Atmosféra byla jemnější, a pokud jsem mohl zaznamenat, byli jsme přibližně na stejném místě, jako při naší první návštěvě této hranice.

Edwin nás bez jakýchkoliv zábran zavedl do domu a přivítal nás. Jakmile jsme vstoupili, bezděčně jsem poznal, že nás vítá ve svém vlastním domě. Je zvláštní, že jsme se nikdy nezeptali na jeho domov nebo na to, kde se nachází. Řekl nám, že o tom záměrně nemluvil, ale bylo to jen pro jeho přirozenou ostýchavost.

Ruth byla okouzlena vším, co viděla, a kárala ho, že nám o tom všem neřekl daleko dřív. Celý dům byl postaven z kamene, a třebaže na pohled mohl vypadat trochu skrovný, přesto z každého koutu čišela jistá přátelskost. Místnosti nebyly zvlášť prostorné, asi jen tak středně velké, ale přiměřené veškerým Edwinovým potřebám. Bylo tam hodně pohodlných židlí a mnoho polic zaplněných knihami. A vcelku tam panoval klid a mír prostupující celým obydlím, což na nás zapůsobilo nejvíce.

Edwin nás vyzval, abychom se posadili a cítili se jako doma. Nemuseli jsme nikam pospíchat a mohli jsme náš problém probrat v plném rozsahu. Na začátku jsem otevřeně přiznal, že neznám žádnou konkrétní představu o tom, co bych mohl dělat. Když jsem byl na Zemi, měl jsem štěstí, že jsem se mohl věnovat svým vlastním zálibám, a tak jsem vedl velmi aktivní život. Ale když můj pozemský život skončil, skončila i má práce - alespoň v jednom ohledu.

Edwin pak nadhodil, že bych se možná rád podílel na jeho práci, která v podstatě spočívala v tom, že pomáhal nově příchozím lidem se stejným náboženským přesvědčením, jaké jsme měli my na Zemi, ale kteří na rozdíl od nás ještě nepochopili, jakou změnou prošli a nakolik nereálné je jejich náboženství.

Ačkoliv se mi přítelův návrh zamlouval, necítil jsem se pro takovou práci dostatečně kvalifikovaný, ale Edwin mé námitky odbyl mávnutím ruky. Prý bych s ním měl spolupracovat - rozhodně na začátku. Až se to naučím, mohu pokračovat samostatně, budu-li si to přát.

Edwin řekl, že z vlastní zkušenosti ví, že dva či více lidí - přitom letmo pohlédl na Ruth - může velice často pomoci jednotlivci mnohem víc než jeden člověk, který pracuje docela sám. Početní převaha má patrně větší přesvědčovací schopnost pro ty, kdo se obzvláště tvrdošíjně drží svých starých pozemských náboženských představ.

Ježto Edwin byl toho názoru, že bych pro něho byl skutečnou oporou, velmi rád jsem přijal jeho nabídku, abychom spojili své sily. V té chvíli se Ruth nabídla jako další kandidát jemu ku pomoci, samozřejmě bude-li souhlasit. Edwin nejenže ihned souhlasil, ale také tu nabídku přijal s vděčností. Řekl, že je toho hodně, co mladá žena může udělat, a všichni tři, budeme-li si rozumět a pracovat spolu ve vzájemném souladu, bychom mohli společně odvést pořádný kus užitečné práce. Byl jsem nadmíru rád, že se k nám Ruth přidala, neboť to znamenalo, že se naše milá společnost nerozpadne.

Nicméně tu byla ještě jedna věc, na kterou jsem myslel, a ta se týkala té jedné konkrétní knížky, u které jsem si přál, abych ji v době, kdy jsem byl na Zemi, raději nikdy nebyl napsal. Pomyšlení na to, že stále existuje, mě sice již tolik neskličovalo, ale chtěl jsem se toho zbavit, a i když moje nová práce by mi nakonec bezpochyby přinesla úplný pokoj mysli, měl jsem pocit, že bych se s tím rád vypořádal nějak účinněji.

Edwin poznal, na co narážím, a připomněl mi, co už jednou řekl o potížích spojených s komunikací s pozemským světem. Ale rovněž poznamenal, že můžeme hledat radu na vyšších místech. Pokud stále chci zkusit své štěstí a navázat spojení, pak můžeme požádat o poučení a radu nyní, a tak i vyřešit celou otázku mého budoucího zaměstnání.

Edwin nás pak nechal a odebral se do jiné místnosti. Sotva jsem prohodil s Ruth pár slov o našem novém zaměstnání, když se náš dávný přítel vrátil a vedl s sebou muže velmi výrazné podoby, který, jak jsem hned poznal, přišel z vyšší sféry a dostavil se na Edwinovu žádost. Nevypadal na našeho krajana a můj postřeh byl správný, neboť to byl Egypťan, jak nám Edwin později řekl. Mluvil perfektně naším jazykem. Edwin nás představil a vysvětlil, co si přeji a jaké mohou nastat potíže, budu-li to chtít uskutečnit.

Náš host byl nepochybně silnou osobností a působil nápadně klidným a vyrovnaným dojmem. Jeden by si myslel, že takhle naprosto klidný je pořád.

Všichni jsme se pohodlně usadili a Edwin mu přiblížil, co všechno vím o kontaktu s pozemským světem.

Egypťan mi předložil několik úvah. Jsem-li naprosto odhodlaný, prohlásil náš host, vrátit se na zemský povrch, abych tam promluvil a napravil situaci, která mě trápí, pak udělá vše proto, aby mi pomohl toho dosáhnout. Avšak to, co chci udělat, nebude možné provést během několika nejbližších let.

Zatím bych měl přijmout jeho závazné ujištění, že ten kontakt nakonec budu moci navázat, a v tomto smyslu mi to také slíbil. Budu-li trpělivý, bude všechno tak, jak si přeji. Měl jsem ponechat celou tu záležitost v rukou těch, kdo takové věci vyřizují, a vše bude v pořádku. Čas - mám-li užít pozemského termínu - uteče rychle a některé události, které se mezitím stanou, usnadní cestu a poskytnou potřebnou příležitost.

Musím připomenout, že jsem nežádal jen pouhý návrat na Zemi, abych tam líčil, že jsem stále naživu ? Chtěl jsem se pokusit odčinit něco, o čem jsem si přál, abych nikdy nebyl udělal. Byl to úkol, jak jsem viděl, který nelze splnit za krátkou dobu. Co jsem jednou napsal, nemohu smazat, ale může se mi ulevit, když lidem žijícím ještě stále na zemském povrchu řeknu pravdu, jak ji znám teď.

Pak se ten milý Egypťan zvedl a potřásli jsme si rukama. Poblahopřál nám k tomu, jak jsme si liz zvykli na nové prostředí našeho života, popřál nám hodně radosti z našeho nového zaměstnání, ať už s ním začneme kdykoli, a nakonec mi znovu slíbil, že mé zvláštní přání jistě dojde naplnění. Snažil jsem se vyjádřit svou vděčnost za všechnu jeho pomoc, ale nechtěl o tom ani slyšet, zamával na rozloučenou a odešel. Ještě chvíli jsme probírali naše plány - a já jsem se velmi těšil, až s naší novou prací začneme.

Nemyslete si ale, že jsme se stali součástí kampaně, která měla lidi obracet na víru v náboženském slova smyslu, jak se toto slovo užívá na Zemi. Kdepak. Nezasahujeme lidem do jejich přesvědčeni ani do jejich názorů; pouze v té věci nabízíme své služby, a to když o ně požádají, nebo když vidíme, že to povede k něčemu užitečnému.

Také netrávíme svůj čas tím, že bychom obcházeli lidí a snažili se o evangelizaci, ale když přijde žádost o pomoc, pak reagujeme okamžitě. Avšak přicházejí chvíle, kdy lidé pocítí duchovní neklid, a to je rozhodující okamžik v životě řady duší, které spoutávaly a omezovaly nesprávné názory, ať už náboženské nebo jakékoli jiné. Náboženství nenese vinu za všechny mylné názory ?

Překvapivý počet lidí si neuvědomí, že jejich fyzické tělo skonalo a že odešli ze Země. Rozhodně nevěří tomu, že jsou, jak se to na Zemi nazývá, „mrtví“. Nejasně si uvědomují, že nastala nějaká změna, ale jaká změna to je, nejsou sto říci.

Někteří po krátkém vysvětlení - či dokonce názorné ukázce - pochopí, co se ve skutečnosti stalo; jiní jsou umínění a nechají se přesvědčit jen po dlouhém vysvětlování. V takovém případě jsme často nuceni toho člověka na chvíli opustit, aby mohl v tichostí trochu popřemýšlet a najít si svou cestu. Víme, že v tom okamžiku, kdy si uvědomí váhu našich důvodů, nás sám vyhledá. V mnoha ohledech je to vyčerpávající práce, i když slovo „vyčerpávající“ užívám v přesně vymezeném smyslu toho slova v duchovním světě.

Oba; Ruth i já, jsme byli nesmírně vděční, že nám Edwin tak šlechetně pomohl s našimi záležitostmi, a já jsem obzvláště děkoval jemu i tomu Egypťanovi za to, že mi dali tak skvělou naději, že jednoho dne budu moci navázat kontakt s pozemským světem. Nyní nám Edwin vzhledem k našemu rozhodnutí spolupracovat s ním v jeho zaměstnání navrhl, že když už jsme viděli něco málo ale opravdu hodně málo - z naší vlastní říše, mohli bychom teď podniknout užitečnou cestu do temných říší.

Ruth i já jsme souhlasili s tím, že teď už si dostatečně věříme, abychom vydrželi i leccos nepříjemného, s čím se tam můžeme setkat. Samozřejmě, že budeme pod bezprostřední ochranou a vedením našeho dávného přítele. Jistě není nutné dodávat, že bez toho bychom se neměli pokoušet tam chodit, i kdybychom k tomu měli svolení.

Vyšli jsme z Edwinova krásného domu, rychle prošli naší říší a znovu jsme stanuli na hranicích s nižšími říšemi. Edwin nás upozornil, že pocítíme chlad, jako jsme to již zažili dříve, ale silou naší vůle se toho můžeme zbavit. Postavil se mezi nás a vzal Ruth i mě za ruku. Podíval se na nás a byl očividně spokojený s tím, co uviděl. Letmo jsem pohlédl na Ruth a všiml jsem si, že její šaty - stejně tak jako Edwinovy - potemněly, až získaly téměř šedou barvu.

Při pohledu na sebe jsem zjistil, že můj vlastní oblek prodělal stejnou změnu. Nepochybně nás to zmátlo, ale náš přítel nám vysvětlil, že to ztmavnutí přirozených barev našeho oděvu způsobil jen přírodní zákon a neznamenalo to, že jsme přišli o všechno, co jsme již získali. Praktické využití toho zákona znamenalo, že nesmíme být v nepříznivém prostředí nápadní, ani nesmíme přenášet světlo naší říše do těch temných míst, abychom neoslepovali lidi, kteří tam žiji.

Procházeli jsme rozlehlým územím pusté krajiny. Země pod našima nohama byla tvrdá; zelené stromy a tráva zmizely. Nebe bylo temné a deprimující a teplota znatelně poklesla, ale my jsme uvnitř sebe cítili jisté teplo, které nás před tím chladem chránilo. Před sebou jsme neviděli nic než hradbu mlhy, která houstla s každým naším dalším krokem, až jsme se do ní nakonec ponořili. Kroužila kolem nás v těžkých, vlhkých chuchvalcích a doléhala na nás skoro jako nějaké těžké závaží.

Najednou se z mlhy vynořila postava a vydala se k nám. Byl to první člověk, kterého jsme zatím potkali; a když poznal Edwina, přátelsky ho pozdravil.

Edwin nás představil a pověděl mu o našich plánech. Edwinův přítel řekl, že by se k nám přidal, neboL by nám mohl být nápomocen, a my jsme jeho milou nabídku ochotně přijali. Pokračovali jsme dál ve své cestě, a když jsme ušli další kus cesty mlhou, zjistili jsme, že se začíná trochu projasňovat, až zmizela úplně. Teď jsme viděli naše okolí jasně. Krajina byla docela pustá, tu a tam se nacházela velmi chatrná obydlí, K jednomu z nich jsme se přiblížili, abychom si je mohli lépe prohlédnout.

Byl to malý, nevzhledný domek čtvercového půdorysu, prostý jakýchkoliv ozdob, a celkem vzato nevypadal vůbec nijak přitažlivě. Působil pochmurně i přes svoji obyčejnost a odpuzoval nás, čím více jsme se k němu blížili. Nezaznamenali jsme žádné známky života ani v oknech, ani kolem domku. Nebyla u něj žádná zahrada; prostě tam stál, osamocený a ztracený.

Edwin a náš nový přítel očividně znali ten dům a jeho obyvatele docela dobře, neboL když přistoupil k vchodovým dveřím, zaklepal na ně, a aniž čekal na odpověď, dveře otevřel a vešel dovnitř; přitom nám pokynul, abychom ho následovali. Šli jsme tedy za ním a ocitli se ve velmi ubohém prostředí, které den vzdálen připomínalo domov.

Nábytku tam byla jen poskrovnu a byl velmi ošuntělý. Na první pohled pozemským zrakem byste řekli, že zde panuje bída, a přirozeně byste cítili účast a potřebu nabídnout, s čím můžete pomoci. Ale pro náš duchovní zrak to byla ubohost člověka, nízkost jeho ducha, a třebaže vyvolávala naši účast, byla to účast jiného druhu, při niž materiální pomoc není nic platná. Chlad se zdál být skoro větší uvnitř než venku a my jsme se dozvěděli, že čiší ze samotného majitele toho domku.

Vešli jsme do zadního pokoje a sešli se s osamělým nájemníkem, který tam seděl v křesle. Ani se nesnažil vstat nebo kývnout na pozdrav. Ruth i já jsme zůstali vzadu, zatímco ti dva šli dál, aby pohovořili s naším neochotným „hostitelem“. Byl to muž zralého věku.

Budil tak trochu zdání zašlého blahobytu a měl na sobě šaty, které byly už nějakou dobu očividně zanedbávané, ale nedokázal jsem říct, zda z lhostejnosti či z jiných příčin - soudě podle toho, co si pamatuji ze Země ! Když Edwin přivedl nás dva coby nové hosty, skoro se na nás mračil. Trvalo jen chvíli, než promluvil, a pak nám začal poněkud nesouvisle nadávat, ale z jeho slov jsme usoudili, že si myslí, že ho stihla nespravedlnost.

Edwin mu jasně řekl, že mluví nesmysly, protože v duchovním světě žádná nespravedlnost neexistuje. Následovala vzrušená diskuse, tedy vzrušená ze strany našeho hostitele, neboť Edwin byl klidný a soustředěný a opravdu úžasně přátelský. Častokrát onen člověk pohlédl na Ruth, jejíž jemná tvář jakoby prosvětlovala celé to omšelé místo. Také já jsem se díval na Ruth, která se mě držela za ruku, abych viděl, jak na ni ten podivný člověk působí, ona však zůstávala naprosto klidná.

Konečně se utišil a zdál se být mnohem přístupnější, pak chvíli soukromě hovořil s Edwinem. Na konci rozhovoru Edwinovi řekl, že o tom bude přemýšlet a že by ho mohl znovu navštívit, přeje-li si to, a přivést své přátele.

Poté se postavil, šel s námi ke dveřím a vyprovodil nás. Zpozoroval jsem, že začal být skoro přívětivý - i když ne úplně. Bylo to, jakoby se zdráhal poddat se a být příjemnější. Stál u vchodových dveří a díval se na nás, jak odcházíme, až do chvíle, kdy už jsme museli být téměř z jeho dohledu.

Zdálo se, že Edwina naše návštěva velmi potěšila, a pak nám sdělil některé podrobnosti o tom podivném muži.

Prý mu sdělil, že už je v duchovním světě několik let, ale ve svém pozemském životě byl úspěšným obchodníkem - tedy úspěšným, posuzuje-li se to z pozemského pohledu. Nebylo příliš mnoho věcí, o kterých by přemýšlel kromě svého obchodu, a vždycky si myslel, že všechny prostředky, jichž využíval při sledování svých vlastních cílů, budou posvěceny za předpokladu, že budou zákonné.

Byl bezohledný v jednám se všemi ostatními a své podnikatelské schopnosti vyzvedával na úroveň boha. U něho doma mu všechny věci - a lidé - byli podřízeni. Štědře podporoval dobročinné instituce tam, kde přicházelo v úvahu, že z toho vzejde maximální zisk a dobrá pověst. Aktivně, pravidelně a se zápalem podporoval svou vlastní církev a kostel. Měl pocit, že je ozdobou církve a že všichni lidé s ní spojení si ho velmi považují. Na své vlastní náklady nechal dostavět několik nových částí k budově kostela a pojmenovali po něm jakožto dárci novou kapli.

Jak však Edwin mohl pochopit z jeho příběhu, stěží za celý svůj život udělal jediný dobrý, nesobecký skutek. Žil proto, aby obohacoval sám sebe a podařilo se mu to na Zemi zcela na úkor jeho života v duchovním světě.

Nyní si stěžuje, že byt vedl tak příkladný život - podle jeho názoru - je nyní nezaslouženě odsouzen žít v takové špíně: Odmítá vidět, že se k tomu odsoudil sám a že vinit může jen sám sebe. Stěžuje si, že církev ho celou dobu klamala, neboť podle toho, jak byla jeho velkorysost přijímána, se domníval, že jeho dary církvi budou mít velkou váhu k jeho prospěchu v „posmrtném životě“.

A také neviděl, že na čem záleží, je motivace, a že štěstí v duchovním světě se nedá koupit za velké peníze. Malá služba dobrovolně a velkoryse poskytnutá blízkému člověku postaví v duchovním světě větší stavbu ke slávě boží, než obrovská suma peněz vynaložená na chrámové stavby postavené ke slávě lidské - s velkým vyzdvihováním zásluh onoho dárce.

Ten muž byl nyní plný hněvu, který byl o to větší, že v dobách na Zemi si nikdy nic neodpíral. Nikdy nebyl zvyklý na tak ponižující podmínky, jako byly ty jeho současné. Jeho situace byla o to těžší, že sám přesně nevěděl, koho obvinit. Očekával vysokou odměnu a byl vhozen do hlubin. Neměl žádné skutečné přátele.

Zdálo se, že není nikdo - na úrovni jeho vlastního společenského postavení, jak řekl - kdo by mu v té věci mohl poradit. Edwin se pokoušel s ním debatovat, ale on byl jako zbavený rozumu a trvalo to už delší dobu. Navštívilo ho jen několik málo hostů, protože je odmítal, a třebaže Edwin byl u něho mnohokrát, skončilo to vždycky stejně - nedůtklivě se držel svého pocitu křivdy.

Na poslední Edwinově návštěvě, kdy jsme ho doprovázeli Ruth, já a náš nový přítel, kterého jsme potkali cestou, bylo zřetelně znát, že dochází ke změně. Nejprve to nebylo zjevné, ale jak se naše návštěva chýlila ke konci, jevil známky, že polevuje ze své umíněnosti.

Edwin si byl jistý, že to bylo jednak díky Ruthině příjemné přítomnosti, a také výsledkem jeho schopnosti vést s ním debatu. Také si byl jistý, že až se k němu vrátíme na naší zpáteční cestě, najdeme ho v docela jiné náladě. Nebude ochotný příliš brzy přiznat, že chyba je zcela na jeho straně, ale trpělivost růže přináší.

Ruth přirozeně potěšilo, že mohla být tak rychle nápomocná, třebaže se vzdávala jakéhokoliv nároku na to, že by byla udělala cokoli jiného, než že tam jen stála a přihlížela ? Edwin ji však hned upozornil, že i když popírá, že by udělala cokoliv navenek viditelného, projevila skutečnou účast a lítost nad tím nešťastníkem.

To vysvětlovalo, proč se na ni tak často díval. Vnímal ten soucit a dělalo mu to dobře, třebaže si neuvědomoval, co je toho příčinou. V tu chvíli mě Ruth poprosila, abych dodal, že ten její velmi malý příspěvek by jen sotva mohl pomoci vzkřísit toho muže, kdyby za tím nebyla Edwinova zdlouhavá a nepřetržitá snaha pomoci mu.

To bylo naše první setkání s nešťastníky nižších říší a já jsem to tak trochu rozvedl do podrobností. V mnoha ohledech bylo jednoduché ve srovnání s tím, s čím jsme se setkali později, a podrobně jsem ho vylíčil proto, že to byl začátek naší budoucí práce. Prozatím jsme však neměli v úmyslu dělat nic jiného, než se porozhlédnout po temných říších.

My čtyři jsme pokračovali v naší výpravě. Nebyla tam žádná cesta, po které by se dalo jít, a podloží začínalo být výrazně skalnaté. Světla rychle ubývalo a obloha byla zatažená a temná. Nebylo vidět ani živáčka, žádný dům nebo jiné známky života. Celý kraj se zdál být bezbarvý a pustý a bezmála jsme mohli po onom světě bloudit.

Po určité době jsme před sebou nejasně spatřili cosi, co připomínalo obydlí, a tak jsme se tím směrem vydali.

Terén byl nyní výlučně skalnatý a tu a tam jsme zahlédli člověka, jak tam sedí se skloněnou hlavou, zdánlivě téměř bez života, ale ve skutečnosti ponořen do beznaděje a zoufalství. Když jsme kolem těch lidí procházeli, vůbec si nás nevšímali, a zakrátko jsme došli k planině s domky, které jsme zahlédli z dálky.

Nemáte oprávnění publikovat komentáře. Pro komentování článků musíte být přihlášení.

Poselství Grálu

Následující slovo nepřináší nové náboženství, ale chce být pochodní pro všechny vážné posluchače nebo čtenáře, aby tím našli pravou cestu, která je povede do vytoužených výšin.

Abdrushin

www.poselstvi-gralu.cz

 

Máte otázky?

Ptejte se na:

www.pavelkrajicek.cz

V blízké době zmohutní toto vyzařování tak, že ve velmi mnoha případech přijde zpětné působení ihned, bezprostředně! To jest ta moc, která brzy poleká pozemské lidi, a které se pak v budoucnosti budou muset obávat! Ale jenom ti se mají doopravdy co obávat, kdo činili bezpráví.  

Abdrushin

Komentáře článků

  • Nebezpeční fanatici rozumáři a materialisté
    Pavel Krajíček Pavel Krajíček 22.12.2020 06:51
    Když už mluvím o těch odbornících na sekty, tak ještě jeden postřeh. Nedávno jsem četl v nějakém ...

    Číst dále...

     
  • Nebezpeční fanatici rozumáři a materialisté
    Pavel Krajíček Pavel Krajíček 18.12.2020 12:57
    Včera jsem shlédl téměř dvouhodinové video, které I. Chaun natočil 15.12.2020 s rádoby odborníkem na ...

    Číst dále...

     
  • Stoupenci Hnutí Grálu budou vyvržení jako vlažní
    Pavel Krajíček Pavel Krajíček 06.10.2020 18:10
    Často jsem přemýšlel, proč jsou někteří lidé farizeji, především ti mně blízcí, kteří taktéž studují ...

    Číst dále...

     
  • Nebezpeční fanatici rozumáři a materialisté
    Pavel Krajíček Pavel Krajíček 31.12.2019 09:57
    Tak další perlička. Rodiče Terezy vyměnili zámky ve dveřích v bytě s tím, že bych je já s Terezou ...

    Číst dále...

     
  • Nebezpeční fanatici rozumáři a materialisté
    Jaroslav Stano Jaroslav Stano 16.12.2019 10:18
    Tak zrovna dnes som čítal prednášku Vianoce. Znovu sú tam spomínané slová: "Buďte ako deti" s dodatkom ...

    Číst dále...

Real time web analytics, Heat map tracking
X

Nemáte potřebná oprávnění

Pouze ověření uživatelé mohou kopírovat