Putování duší - Kapitola VII.

Putování duší

 

 

Anežka Pilchová 

 

KAPITOLA VII.

 

Vrátíme se opět k Danušce, která z vyšších oblastí se dívala a četla z vesmírných záznamů. Viděla dobu, ve které žil Ježíš a nyní jako šíp pronikla do jejího nitra vzpomínka, až se celá otřásla. Spatřila, že i ona tehdy žila jako pouliční dívka, ale také hned jí bylo ukázáno, že to nebyla jen ona sama ve svém konání, ale různí duchové v astrálu a jemnohmotné útvary, které ji hnaly z ulice do ulice, aby z ní čerpaly magnetické síly. Ovšem ona se jim dobrovolně poddávala. Stála již na pokraji duchovní smrti. Vzbudila pozornost lidského davu, který ji chtěl ukamenovat.

Bylo to v době, kdy přítomnost Božího vyzařování všude působila a rozvířila stojaté vody tehdejší doby. Rozzuřený dav lidí ji lapil a řekl, že ji vede před soudce. Zanedlouho stála před pozoruhodným mužem, z něhož vyzařovalo něco nevyslovitelného. Zvědavě se rozhlížela a čekala, co se bude dít. Stála před Ježíšem, který hůlkou kreslil do písku podobu ryby, symbol to jeho a jeho žáků.

Rozlícený dav před ním na ni ukazoval, křičel a žaloval na její špatnosti. Když se na něho podívala a viděla ušlechtilé formy, cítila, že v jejím nitru děje se něco zvláštního, teskného. Dav očekával rozsudek, který tento soudce nad ní vynese. Již se těšili, že ji budou smět ukamenovat. Nastalo ticho. Ježíš se rozhlížel svým čistým bezelstným zrakem a hlasitě řekl: „Kdo je z vás bez viny, kdo se nedopustil nikdy ničeho zlého, hoď po ní první kamenem!“

Lidé byli zmateni a začali se rychle rozcházet, až zůstala jen ona s Ježíšem. Byla také zmatena a neuměla si vysvětlit, co se to vlastně stalo. Poklekla a dívala se do země, protože nemohla snést Ježíšova pohledu. Uvědomila si, že těžce zhřešila a vycítila, že tento muž všechno ví. Pak ucítila, jak jí položil dlaň na hlavu a řekl: „Jdi a nehřeš více!“

A nyní, když dlela v jemnohmotné oblasti, viděla kolikráte se již od oné doby musela zrodit na Zemi, aby si odpykala své hříchy z minulosti. Spatřila své poslední zrození na Zemi, kdy toužila po čisté lásce, když se stala manželkou Zdislava, který pod vlivem nízkého ducha způsobil předčasný návrat do záhrobního světa.

A nyní stojí opět před novým zrozením. Pozorovala, jak temná bytost, která ji pronásledovala již v době Ježíšově, přišla na jinou cestu v domově choromyslných, když opustil tělo Matyldy. Spatřila ho v astrální úrovni jako nevědomého ducha, těžce se pohybujícího, jakoby vláčel za sebou kámen. Kolem něho stále jakoby se něco prosypávalo, vybuchovalo, čehož se děsil. Někdy se rozplakal, to se kolen něj trochu rozjasnilo, ale vzápětí opět nastala jeho strastiplná pouť. Posléze přece jen vlivem modlitby vdovy, která o něj pečovala a Matyldy, vytvořila se kolem něj ochranná zeď, přes níž nemohly nízké síly na něj již tolik útočit.

On však neměl vědomosti o Bohu a tedy ani možnosti obrátit se k Němu, chodil a nevěděl, co se s ním děje, kam jde, kde se nachází. Různé útvary, které před ním vystupovaly, snažil se odhánět. Byly to jeho útvary, které kdysi sám vytvořil především svou smyslnou náruživostí.

Až jednou se něco kolem něj rozechvělo a on slyšel myšlenku, kterou někdo stvořil pro něho: „Otče náš, který jsi v nebesích“. Udělalo se mu dobře v jeho nitru a zatoužil, aby mu tak pořád bylo. Uviděl dvě postavy. První byla vdova, která ho vyvedla z chléva, druhá byla jeho matka Matylda. Položily dlaně na jeho hlavu a řekly, aby po nich opakoval slova jejich modlitby. Modlitba byla krátká, ale účinná. Jeho duch poznal jsoucnost Boha. Ženy mu slíbily, že jej opět navštíví, jen aby se modlil, aby měl všechny rád a na nikoho se nezlobil. Nesmí se smát utrpení jiných.

Ženy se nyní připravovaly k dalšímu zrození na Zemi.

Toto vše viděla Danuška. Pozorovala, jak její nejhorší nepřítel z minulosti se pomalu obrací k Bohu. Pak se před ní otevřela kniha života v níž četla: „V následujícím zrození na Zemi budeš sloužit Bohu. Projdeš opět pekelným ohněm světového zla, avšak snaž se zachovat duchovní čistotu. Nyní musíš přijímat ovoce života a proto vol vždy jen dobro. Často se setkáš s těmi, kterým jsi ubližovala, nebo které jsi uváděla do pokušení. Nyní budou oni tebe pokoušet. A pokušení přijde i ze světa jemnohmotného. To si vtiskni hluboko do srdce a při vážných rozhodnutích vždy se ptej svého svědomí, které ti vždycky dobře poradí. Svědomí, toť  hlas tvého ducha. Nezahyneš, budeš pouze spoutána lidským tělem, které bude požadovat různé tužby tohoto světa.

Pozorovala, jak se před ní rýsuje budoucnost jejího příštího pozemského bytí. Pozvedla svůj zrak a modlila se o Sílu, aby opět neklesla na zemi, ale aby se duchovně pozvedla. Spolu s ní modlily se celé zástupy duchovních přátel, které je pak provázely na místo určení a ještě cestou ji utěšovaly, že dle možnosti přijdou občas do její blízkosti, aby se necítila osamocená a přáli jí vítězství nad zlem.

X

Nemáte potřebná oprávnění

Pouze ověření uživatelé mohou kopírovat