Putování duší - Kapitola XIII.

Putování duší

 

 

Anežka Pilchová 

 

KAPITOLA XIII.

 

Dřívější Eva se nyní zrodila jako Boleslav u chudých rodičů, kteří holdovali alkoholu, stále se hádali a nejednou se i bili. Do školy nesměl chodit, musel pást krávu a vykonávat doma různé práce. Otec, který o sobě prohlašoval, že je pokrokový, nenaučil Boleslava ani modlitbě.

Měl jednoho kamaráda, byl to syn učitele, kterému někdy trochu záviděl, že se učí číst a psát i počítat, a on neumí téměř nic. Jeho otec byl již několikrát úřady napomínán, aby posílal chlapce do školy. Jednou dokonce i učitel k němu zašel, přinesl mu starší oblek pro syna a upozorňoval ho, že syn musí do školy chodit. Švec prohlásil, že on sám učí syna a že nikdo mu nemá co poroučet.

Však jednou, až vezmou moc do svých rukou, že zatočí se všemi pány. Vyhodil učitele a oblek, který přinesl, vyhodil za ním. Učitel smutně odcházel a zpozoroval, že venku sedí Boleslav, protože se bál otce. Pohladil ho a řekl mu, aby zítra ráno zahnal krávu k učitelům do zahrady, tam že ji budou pást.

Druhý den ráno v sedm hodin se již Boleslav ukazoval s krávou u domku učitele. Učitel mu navrhl, aby krávu uvázal k stromu. Pak vzal krásnou novou tabulku, psací kamínek a narýsoval několik čar, které měl Boleslav nakreslit. Bolek kulil oči, jeho ruka se třásla, ale za několik dní mu šlo psaní na tabulce docela dobře. Za půl roku se naučil více, než jiní žáci za dva roky. Učitel s radostí pozoroval, jak Bolkovy oči plály radostí. Někdy i jazyk poněkud ukazoval, když psal a kreslil.

Potom přišli na řadu i počty. Učitel mu daroval starší slabikář, podle kterého se Bolek učil. Jednou si Bolek dodal odvahy a vstoupil do kostela. Uviděl tam kříž s ukřižovaným Kristem. Vzpomněl si na vypravování dětí, které mu říkaly, že Ježíš trpěl nevinně, byl ukřižován, nyní je v nebesích, všechno vidí, o všem ví a dívá se na všechny. Bolek se postavil na prsty a políbil nohy ukřižovaného. Zachvěl se soucitem, protože jeho nohy byly studené. Svlékl svůj chatrný kabát a snažil se jím přikrýt nohy ukřižovaného. Kabátek stále padal dolů, ale najednou se zachytil na hřebu a zůstal viset. Bolek chtěl, aby v noci nebylo ukřižovanému zima na nohy a ráno, že si opět přijde pro svůj kabátek.

Ještě si vzpomněl, jak ho učitelův syn Kazimír učil se modlit. Něco si pamatoval a něco si přidal podle svého. Pozvedl oči a modlil se: „Otče náš, jenž jsi v nebesích, svaté jest tvé jméno. Půjčím ti kabátek, aby ti v noci nebylo zima a ráno jsi po něj přijdu, protože by mne rodiče bili, kdybych ho neměl. Spi dobře, ať tě vezme Bůh pod svou ochranu. Dobrou noc.“ Poklonil se a šel k východu.

Tam ho očekával kostelník a učitel se svým synem. Slyšeli jak se Bolek modlil. Řekli mu, aby si odnesl svůj kabátek, protože se kostel na noc zamyká a ráno že již bude dávno venku, když se kostel odmyká, že by to jeho rodiče nepochopili.

Jednoho dne se opět strhla mezi rodiči Boleslavovými veliká hádka. Otec poranil chlapce na hlavě v opilství. Matka se ho zastala. Švec byl alkoholem tak rozkurážený, že popadl šídlo a matku zapíchl, která s výkřikem hrůzy spadla na postel, na níž již ležel Bolek. Otec se odebíral ven a přitom si zapaloval cigaretu tak, že zapálil celou jejich malou chaloupku.

Bolek ztratil vědomí a probudil se až v nemocnici na posteli. Když se trochu zotavil, ošetřovatelka mu oznámila, že již nemá rodiče! Matka zemřela na otravu krve po píchnutí. Otce zavřeli a ve vězení se oběsil.

Jejich chaloupka úplně shořela a podařilo se zachránit jen kravičku. Bolek plakal, nevěděl, co s ním bude dále.

Zanedlouho přišel pan učitel a odvedl si Bolka z nemocnice domů a před celou rodinou a služebnictvem prohlásil, že si bere Bolka za vlastního syna, který bude požívat stejná práva, jako jeho vlastní syn Kazimír.

Bolek dostal malou světničku u učitelových, chodil pěkně a čistě oblečen, naučil se ještě to, co doposud neuměl. Učitel, tedy jeho nynější otec, naučil jej hrát především na flétnu. V podvečeru všichni poslouchali, jak Bolek hraje a kolik citu dává do své hry.

A tak Bolek ve svém dětství, který byl v minulém životě jako Eva, dívka pochybné pověsti, si odčinil mnoho svých karmických dluhů z minulosti svým utrpením. V mnohém se očistil a nabyl nových poznatků. Jeho citlivá duše se probudila. Hodný pan učitel, který se ho ujal, to byla kdysi matka Hany, která si v záhrobí vyprosila, že bude hocha ochraňovat a tím pomůže jemu a posléze i sobě.

X

Nemáte potřebná oprávnění

Pouze ověření uživatelé mohou kopírovat