Duchovní Vánoce

Čtení pro Boží hod vánoční

***

DUCHOVNÍ VÁNOCE

od faráře

Ferdinanda Valíka

(1954)

 

 

Úvodem čtení z evangelia Janova, kap. 10, verše 7-11.

Tedy opět řekl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám, že já jsem dveře ovcí. Všichni, kolikž jich koli přede mnou přišlo, zloději jsou a lotři, ale neslyšely jich ovce. Já jsem dveře. Skrze mne všel-li by kdo, spasen bude a vejde i vyjde a pastvu nalezne.

Zloděj nepřichází než aby kradl a mordoval a hubil; já jsem přišel, aby život měly a hojně měly. Já jsem ten pastýř dobrý. Dobrý pastýř duši svou pokládá za ovce.

Tolik čtení z evangelia.

 

Boží mír a klid budiž mezi námi!

Doba, v níž se zrodil Kristus, nelišila se od doby nynější. Nenávist, zášť, chamtivost, války, krutosti, nízké představy Boha... to všechno bylo tehdy jako dnes. Téměř dvě tisíciletí minula a lidstvo je stále na tomtéž mravním stupni. V čem se tedy jeví spasitelné poslání Kristovo ?

Dobře Mojžíš uzavřel věčné, hluboké pravdy do archy, stánku úmluvy. Dobře ukryl kámen úhelný, bez něhož se však každá stavba hroutí a padá na hlavy těch, kteří ji postavili. Nesvěřil klíč lidu, který si nevážil darů, které mu Bůh dal a jež lehkomyslně znehodnocoval. Zůstala archa, ale její obsah je neznámý. Zůstaly formy a jen těch se lidstvo drží.

A tu bych rád v pokoře Boží zjevil onen hluboký význam příchodu Mesiášova na Svět, v němž je dán i klíč k arše úmluvy. Chci odhalit obraz pravých, duchovních vánoc, vysvětlit zrození Krista, Syna Božího.

Ježíš Kristus, malé, nemohoucí dítě - a přece hvězda betlémská zvěstovala jeho narození. Hluboká noc - a přece světlo nad námi, vydávající svědectví o moci a velikosti Boží!

Ta hvězda je i v každém člověku, v nejhlubší podstatě jeho nitra. Kdyby člověk viděl tisíce hvězd nad sebou, a neuvidí tu jednu, jedinou hvězdu v sobě, je ubohým slepcem a nepoznává moc a nádheru Boží! Nejen jakási stráň nad Betlémem v zemi Judské, ale nitro lidské je a má býti rodištěm Spasitelovým. Lidské nitro je ten chlév, v němž se má zrodit Kristus.

Kdyby Kristus byl v Betlémě stokráte narozen, dokud nezrodí se v tobě, jsi věčně zavržen, praví církevní otec Angelus Silesius. Chlév, toť nejnižší podstata, se všemi nižšími pudy, žádostmi, návyky, těmi zvířaty domácími. A hle! Jistá panna, DUŠE, počíná se oplodňovati krásou Božích myšlenek a tužeb, až jednoho dne jsou její modlitby a touhy vyslyšeny a ona, prostoupena Duchem Svatým, vydává ze sebe jeho plod.

To dítě Boží, zpočátku útlé, potřebuje ochrany. Marie a Josef musejí je střežit před Herodesem. Avšak postupně nabývá síly a projevuje svou moudrost. Už to není slabé robátko, ale mocný Syn Boží, který přemáhá pokušení a nástrahy satanovy. Tak roste v člověku Kristus. Pozorujete pojednou svět zcela jiným zrakem a jakési nové světlo, nové vědomí povstává ve vás. Nemůžete již na svět hledět jako dříve. Pohled na bídu a bolest vás zneklidňuje: jste naplněni soucitem a touhou pomáhat.

To je KRISTUS, který vám otvírá zrak, určuje nový poměr k člověku, počíná vás učit a vést. Mnoho nepřátel Kristových usiluje o člověka a člověk se cítí vnitřně rozpolcen. Proto je mu třeba vcházet do svatyně a otvírat svou archu úmluvy, číst v ní a poznávat to, co samým Bohem bylo do ní vloženo. Tam se setkává s tím nejvyšším veleknězem, se svým Pánem a Mistrem. Uchyl se, člověče, k němu, mluv s ním v důvěrné pokoře a jeho slovo tě utiší, povzbudí, jeho pokoj tě naplní. Vše, čemu nerozumíš, bude ti postupně zjeveno. Jen se nauč poslouchati jeho tichému hlasu. Všechno ostatní, co přichází z venku, ohlušuje a zavádí na nepravé cesty.

Ježíš Kristus tě povede až na nejvyšší místo, na Horu proměnění, kde prožiješ proměnění sebe sama. To pak jsou pravé vánoce, vánoce duchovní! A ten Kristus, Syn Boží, bude působit tvým prostřednictvím: nejprve v tvé rodině, tvém blízkém okolí a pak dál a dál, a mnoho duší bude tebou uzdravováno a k novému životu buzeno. Budeš otvírat oči slepým, duchovné slepým, uši hluchým, budeš zbavovat malomocné jejich malomocenství, jejich hříchů a uvádět je ve svobodu dítek Božích.

 

Izrael staré i naší doby ztratil klič duchovního poznání, klič od schrány, v níž je ukryto tajemství zaslíbení Božího. Výsledek je, že člověk nerozumí Bohu, nerozumí životu, nerozumí druhým, nerozumí sám sobě. Tu je i pramen veškerého nedorozumění mezi národy. A z toho všeho vyplývá veliké bloudění a utrpení.

Vlak, který se rozjel a jehož strojvůdce nedbá výstražných znamení, tento vlak přináší strašlivou katastrofu. Vůz, kterému při jízdě s kopce selhaly brzdy, řítí se do zkázy. Tak i lidská civilizace a kultura ztratila vůdce, je bez brzd a jede s prudkého vrchu, na který ji vynesla domýšlivost, zpupnost a sobectví. Nikdo nemůže zabránit válečnému běsnění, dokud nebudou zničeny jeho příčiny. Lidé nasedli do vlaku, jehož řízení se ujali lidé bez znalosti pravidel. Avšak bolest a utrpení, které následují jako nezbytný důsledek nemoudrého počínání, povede k přemýšlení a hledání správného řízení života. Lidstvo svěří vedení nikoli demagogům a šarlatánům, nýbrž jednotlivcům, vedeným citem a Bohem osvíceným rozumem.

Bolesti naší doby jsou bolestmi porodními, jež ohlašují příchod nového člověka na svět, člověka, který se nenarodí z vůle těla a krve, ne z lidských vášní a dravých pudů, ale z Ducha svatého. Až lidstvo pozná, že duše člověka je tou archou Boží, v níž je obsaženo všechno bohatství a moc, všechna nádhera království Božího, až pozná své nitro a Krista v něm, pak nastane sbratření a pokoj a Syn Boží sám se ujme vlády nad světem.

Amen.

X

Nemáte potřebná oprávnění

Pouze ověření uživatelé mohou kopírovat