Pravé lidství

Jen opravdové lidství je pravou Bohoslužbou

Návštěvy

Dnes:38
Včera:231

Právě přítomno

5
online

Přihlášení

70 registrovaných
0 dnes
1 včera
1 tento týden
2 tento měsíc

Událost za událostí se budou řadit k těžkému řetězu strašlivých zklamání, která jsou však pro lidi léčivá, protože by se jinak nikdy neprobudili z bláznovství vlastního sebepřeceňování. Musí se konečně sklonit před tím, jehož milostí smí vůbec být – před Bohem!

V blízké době zmohutní toto vyzařování tak, že ve velmi mnoha případech přijde zpětné působení ihned, bezprostředně!

To jest ta moc, která brzy poleká pozemské lidi, a které se pak v budoucnosti budou muset obávat! Ale jenom ti se mají doopravdy co obávat, kdo činili bezpráví.

Abdrushin 

39 - Osobní ovzduší

Osobní záření

Jan Nedomanský

 

39 - Osobní ovzduší

 

Vyzáření, která jsou dále popsána, jsou výchvěvy zdravé lidskosti, která ve své všestran­né plnosti je dosud ideálem lidství. Mnohé z popsaných okruhů vyzařují však u těch lidí, u nichž bychom je snad nehledali. U lidí zcela prostých, přirozeně myslících a cítících, duševně zdravých, rozšafných.

Duševní a duchovní zdraví se navenek projevuje především srdečností, upřímností, ušlechtilými vzněty, citem pro krásu, pro harmonii a věcným zájmem o vážné otázky lidského ži­vota a jeho smyslu, tedy ušlechtilou všestranností, při níž se neztrácí přirozená bodrost a skromné vědomí, že my, lidé, nejsme pány země, nýbrž jen dočasnými hosty na ní, kteří smějí sbírati zkušenosti ke stále zdokonalenějšímu duchovnímu růstu.

Vše, co nám bylo poskytnuto, je milostí, darem. Ani vyzařování, které vystupuje z člově­ka, není jeho vlastnictvím, třebaže on má na ně bezprostřední vliv. Je součástí výchvěvů vyzáření, která plynou stvořením z vyšších zdrojů, dopřávajíce tvorům použití a využití nejvyššího daru ži­vota, všeobsáhlého světla.

Tato vyzáření nelze si také představovat jako něco hmatatelného nebo kdykoliv viditelné­ho. Jsou to proudění osobního ovzduší, podobná vzdušným proudům zemským a různým sousta­vám magnetičnosti, které, i když nejsou viditelné, jsou v účincích pociťovatelné.

Mnohdy se prostupují, kříží, protínají, jsou různých podstat a druhů. Vliv na ně má samo duchovní jádro lidské osobnosti, které je na této zemi svým původem nejvyšší a tím podmanivě výkonné. Jak odpovědné je proto lidské cítění, myšlení a jednání, jehož viditelné i neviditelné proudy a formy vytvářejí osudy jedinců a ve spojení i osudy národů a země!

Co člověk cítí, myslí a podniká, tím vším rozsévá, aby jednou opět sklízel. To ho naučí životní moudrosti, aby působil pravdivě, čestně a jasně, podle vůle věčných zákonů. Tím si při­vodí mír, krásu a harmonii, neboť věčné zákony stvoření střeží a podporují jen radost a štěstí, prostě hodnotný život. Chmury jsou světlu cizí. Osobní ovzduší se tím stane průzračně čistým, osvěžujícím, důstojným. Takový člověk pak působí povzbudivě a vše, s čím přijde do styku, zjasňuje a přivádí ke stejnorodým záchvěvům mravní síly a odpovědnosti ze života.

Vyzáření kolem člověka jsou tedy především magnetické výchvěvy, tvořící různá sesku­pení. Síla, která jimi proudí, způsobuje určitý směr magnetických silokřivek. Je to však mnoho­násobně živější a mnohotvárnější než lze popsati. Snad aspoň menší představu určitého zákonité­ho pořádku tyto náčrtky umožní. A hlavně vyjasní určitou existenci těchto vlnění, vycházejících z člověka a tak důležitých pro rozvoj plného zdraví. Jen zdravý člověk zdravě vyzařuje. Zdravý znamená přirozený, dbalý pořádku a čistoty tělesné, duševní a duchovní. Pak je pořádek i ve vy­zařování, která jsou vyzářena podle povahy a úsilí člověka. I tato tak živá a proměnná vyzáření mají však svůj řád, své místo, svůj směr, své okruhy a svá radostná, klidná nebo jásavá vyzáření.

Každou změnou v člověku vyvstává změněný obrazec vyzáření kolem něho. Vždyť v těchto magnetických vyzářeních a výchvěvech hraje život své písně osobního projevu.

Člověk nemusí věřit v tato vyzáření, jestliže si je nemůže sám ověřit, ač stejnorodostí zjistitelná jsou. Nezjistitelnost je ve vlastní nemohoucnosti jasného vyciťování. Kolik věcí na tomto světě však bylo zdánlivě nezjistitelných, dnes běžných a ověřitelných. Vývoj jde vpřed a na cestě duchovního uzrávání je nezbytností stále jemnější cítění.

Kdo rád rozumově kritizuje a odsuzuje všechno mimohmotné, netuší, jak tím odsuzuje sám sebe a prohlašuje se za duchovně mrtvého. Opravdu živý člověk má a musí mít cit! Cit pro spravedlnost, lásku a pravdu, cit pro krásu ušlechtilého bytí. K němu směřoval celý náš nevědo­mý vývoj a má směřovat i všechno naše vědomé, zdravé úsilí.

Námaha, zaměřená výhradně na hmotu, je nezdravá a způsobuje ve všech lidských proje­vech tíseň, strach, útisk, všechny neblahé přínosy materialistického poblouznění. Přirozená věc­nost je však jará, zdravá, vyrovnaná, ne omezená na hmotu, ne umíněná a násilnická. Vřazuje harmonicky do záchvěvů velikého a nádherného stvoření, cítí jeho dech, jeho vědomé projevy, jeho zjevení slávy, tuší úsilí vyšších a vědomějších světů a usiluje o nastolení řádu harmonie ve všech oblastech dómu věčna. Je to věcnost vědomých tvorů stvoření, uznávajících mravní zákony a řád všehomíra, jehož odleskem mají být i lidské zákony a řády. V tom jediném je záruka kýžené harmonie na zemi, uskutečnitelné ve spravedlnosti, nastolující štěstí a mír a vytvářející to tvořivé ovzduší, jež jedině slouží budoucímu úsilí dobré vůle.

Nemáte oprávnění publikovat komentáře. Pro komentování článků musíte být přihlášení.

X

Až po přihlášení

pouze přihlášení uživatelé mohou kopírovat