Pravé lidství

Jen opravdové lidství je pravou Bohoslužbou

Návštěvy

Dnes:44
Včera:138

Právě přítomno

2
online

Přihlášení

Rok 2020

...návod na přežití...

 

www.rok2020.cz

Real time web analytics, Heat map tracking

42 - Věnec záření

Osobní záření

Jan Nedomanský

 

42 - Věnec záření

Výchvěvy duchovní lásky a čistoty spojující se k sloužícímu působení podle pravěčné vůle, jsou věrností. Ta se promítá do všech zpracovaných vyzářeních, tedy do veškeré odevzda­né služby,

Věrnost, královna ctností, je však sama o sobě cele odvislá od čistoty a lásky, jejichž proudy spojuje a převádí do činů vůle. To je její sloužící působení, odevzdané a neosobní, cele zakotvené ve světle pro harmonii tvoření. Věrnost je ve všech vyzářeních. Zejména věnec záření je pod její přímou vládou.

Věnec záření je podstaty jemnohmotné, duševní i duchovní. Svými zpracovanými vý­chvěvy se spojuje se silami jiných podstat. Dobré chtění utváří nejprve věnec vyzářených zjem­nělých smyslů, pak duševní věnec vlastností, které svým jemným vlněním s formami květů se zlaďují se silou bytostně duchovního druhu, která obšťastňuje člověka a zjemňuje jeho myšlení.

Touha po věčných duchovních hodnotách formuje nádherný fialový věnec záření kolem, se svícemi duchovních schopností, které svými vzhůru směřujícími výchvěvy přitahují sílu, jež osvěcuje ducha a spojuje ho s jeho věčným domovem. Je to síla duchovních ctností, jež pak tak mocně prochvívá ducha a duši a neodolatelnou mocí zvroucňuje vnitřní, citový život, způsobujíc soustředění se na hlavní cíl a smysl života a tím na vytvoření toho nejkrásnějšího, co ze sebe mů­že duch vydati při rozvinutí svých schopností.

To je ono vždy oblažující osvícení, kdy na svících touhy, usměrněných schopnostmi k určitému přirozenému vyjádření, se rozhoří plameny vroucího spojení s vyzářením ctností, je­jichž království je ve výšinách duchovních sfér.

Síla shůry však neplyne přímo k věnci záření, nýbrž do ohniska sluneční pleteně, jak již bylo znázorněno. Neboť jen do ní směřuje všechna výživa výšin. Až zpracováním v člověku, tedy jeho vnitřním i vnějším životem, jeho úsilím, vyzařuje ven a do výše jako dík, zjevujíc tak jeho charakter, jeho skutečné smýšlení a skutky, vyplývající jak z jednání, tak i z myšlení a z cítění, tedy ze skutečného života, v němž je věrnost pravdě nejdůležitějším.

Věnec záření by se proto mohl nazvati věncem vyzářeného charakteru. Poněvadž však ovzduší člověka tvoří též jiné okruhy, jež ho charakterizují, nebylo by to zcela vhodné, ač věnec záření nejvíce ze všech vyzáření zjevuje lidský charakter.

Poněvadž ve věnci záření jsou vyzářeny zjemnělé smysly i rozvinuté lidské vlastnosti a schopnosti a to silou dobrého chtění ducha, je tento věnec obrazem celého lidského vývoje.

Síla a množství výchvěvů jsou zcela závislé na vnitřním životě, na opravdovosti a pocti­vém úsilí jít stále vpřed, i když prožívání při tom bývá ztrpčeno lidskou nevraživostí. Překážkami člověk sílí.

Jít vpřed znamená především, že doplňujeme při zjemnění smyslů postupně ve věnci záře­ní chybějící vlastnosti, kterým dala vnitřní vroucnost vyzráti tak, že mohly býti zformovány v živé květy zářivé krásy a že připravujeme další pokrok rozvojem schopností, jež se pak touhou spojují se ctnostmi výšin.

Ctnosti však člověk vpravdě nikdy nevlastní. Je mu jen propůjčen jejich žár, který ho spojuje s nositeli ctností ve vědomé říši duchovně stvořeného, kteří jsou pravými duchovními vůdci lidských duchů celého stvoření.

Vyzářené vlastnosti, formující se jako květy ve věnci záření, jsou ale jeho vlastnictvím. Nejcennějším vlastnictvím, které lidský duch pozdějšího stvoření smí zváti svým. Je to vlastnictví oblažující a se světlem spojující, nepomíjivé, věčné, „které rez nekazí ani moli nežerou“ a o němž výstižně řekl Ježíš: „Shromažďujte své poklady v nebi.“ Vlastností můžeme tedy vlastnit, ctnosti ctít. Neboť zůstanou stálým nedostižným ideálem. Čistá touha po spojení s nimi se formuje ve svíce, na nichž se jednou smějí rozhořeti, na znamení duchovního spojení s nimi, plameny uctí­vání Stvořitele nebes i země.

Ve věnci duševního záření zpívají člověkem oživené vlastnosti své písně životní radosti. Pějí je malé, roztomilé a něžné bytůstky, vystupující jako svědectví života z čistě a živě vyzáře­ných květů vlastností. Jsou to úchvatné melodie, plné kouzla a jasu.

Každý člověk však má nějakou špatnou vlastnost či nectnost, která též nemlčí. Čím krás­nější je zpěv oživených vlastností, tím zuřivěji ona vyráží divoké zlobné skřeky, jimiž chce všech­no přehlušit. Jakmile ji v sobě člověk potlačí, nedodává jí potravy, musí zaniknouti. Nectnosti směřují dolů.

Jakmile se člověk vnitřně s určitou nectností vyrovnal, což trvá zpravidla léta, tu zvolna vyvstává ve věnci vyzáření opak oné nectnosti. Člověk nemůže býti neutrální. Buď kladné ano nebo záporné ne. A k písni dosavadních oživených vlastností se přidá další harmonický hlas ži­votní radosti.

Nelze popisovat všechny fáze změn ve věnci lidského vyzáření. Jaké situace mohou vzni­kat a vznikají, závisí na jednání člověka, neboť jsou to okruhy vyzáření, nejvíce podrobené změ­nám.

Chceme-li, aby naše vyzáření pělo čisté písně životní radosti, musíme v sobě potlačit všechny špatné vlastnosti, všechny tak zvané nectnosti a oživit trvalým úsilím vlastnosti dobré.

Pak člověk, který stojí přirozeně ve svém působení ve hmotnosti, je svou činností spojen se všemi oddíly stvoření, v nichž a pro něž se smí vyvíjet. Čerpá z nich podstatnou a čistou sílu neúchylné, mocné zákonitosti, která mu dává překonati všechny svody. Vždyť v síle zákonitosti je neodolatelná moc neustálého vývoje, v němž není času a chuti zakrnět nebo plahočit se trvale ve stínu, když slunce duchovního životního jasu svítí a může prozařovat blahodárnými proudy paprsků sil celou soustavu lidského záření, v němž člověk roste a zraje pro nejkrásnější úkoly a snad jiné světy.

K obrazům: Věnec vyzáření nadéterické jemnosti se formuje kolem člověka ve vzdále­nosti poněkud delší rozpažených rukou.

Jemnohmotné vyzáření je podkladem, jakýmsi zvlněným vánkem jásavé přirozenosti smyslů, tedy živnou půdou pro další rozvoj (obraz č. 17).

Duševní vyzáření vytváří různé květy vlastností, napřed nesmělá poupata a pak rozvité květy, z nichž někdy, při vroucím čistém vyzáření či vychvění vystupuje bytostný útvar nádherné zpěvné bytosti (obraz č. 18).

Duchovní vyzáření je fialovou aureolou kolem. Člověk, který v sobě rozvlní duchovní schopnosti, vytváří svou světlou touhou po výšinách svého duchovního domova svíce touhy a díků, na nichž se mohou pak rozhořeti i plameny uctívání a to druhem rozechvěné, přirozené zralosti ducha, jejíž druh se snoubí s omilostněními výšin, ctnostmi (obraz č. 19).

Celý věnec záření má své osobní přímé ohnisko ve sluneční pleteni, odkud se formuje a vyráží. Jeho tři druhy vyzáření tvoří různorodý a přece navzájem působící a závislý celek (obraz č. 20), který je nejlepší a nejúčinnější ochranou člověka, jeho ovzduším, jeho vyzářeným životem.

Věnec záření je živým věncem vyzářeného neboli nitrem zpracovaného dobra. A poně­vadž jen vyzářené dobro je ochranou před zlem, je při vskutku dobrém chtění též věncem živé a stále bdělé ochrany.

 

 

(obraz č. 17) Jemnohmotný věnec záření     (obraz č. 18)Věnec duševního záření

 

    

 

 

 

(obraz č. 19) Duchovní spojení se ctnostmi     (obraz č. 20)Celkový věnec záření

 

  

 

Nemáte oprávnění publikovat komentáře. Pro komentování článků musíte být přihlášení.

X

Až po přihlášení

pouze přihlášení uživatelé mohou kopírovat