Pravé lidství

Jen opravdové lidství je pravou Bohoslužbou

Návštěvy

Dnes:32
Včera:139

Právě přítomno

1
online

Přihlášení

75 registrovaných
0 dnes
0 včera
0 tento týden
1 tento měsíc

Událost za událostí se budou řadit k těžkému řetězu strašlivých zklamání, která jsou však pro lidi léčivá, protože by se jinak nikdy neprobudili z bláznovství vlastního sebepřeceňování. Musí se konečně sklonit před tím, jehož milostí smí vůbec být – před Bohem!

V blízké době zmohutní toto vyzařování tak, že ve velmi mnoha případech přijde zpětné působení ihned, bezprostředně!

To jest ta moc, která brzy poleká pozemské lidi, a které se pak v budoucnosti budou muset obávat! Ale jenom ti se mají doopravdy co obávat, kdo činili bezpráví.

Abdrushin 

20 - Schopnost k přijetí síly dobra

Léčivý magnetizmus
 
 
 
Jan Nedomanský

20 - Schopnost k přijetí síly dobra



V nynějších dobách pustého materialismu není mnoho lidí schopných vědomého přije­tí síly léčivého magnetismu. Jestliže se přece mnozí s obtížemi dostávají ven ze začarovaného kruhu pochyb a nevíry, k věci smyslově nepociťovatelné a dosud vědecky neprobádané, pak není řečeno, že by se roj jejich pochyb nemohl stupňovati dále. Mají k tomu staré důvody.

Jedním z nich je urychlené vyžívání karmy, tj. náhlé čilejší plynutí splátek starých vin, která se po léčivém magnetickém zásahu může rozpoutat, aby konečný cíl, všestranné uzdra­vení, se mohlo jednou s blažeností přiblížiti. Urychlené vyvíjení karmy však snáší s neotřese­nou důvěrou jen opravdu silní lidé, lidé vskutku dobří, jejichž pokornou a opravdovou snahou je, splatiti v tomto životě co nejvíce důsledků starých osudových vin, aby mohli začíti po oproštění se ode všeho starého balastu život nový, ke štěstí a požehnání. K tomu je zapotřebí mnoho skromnosti a celého chtění po poznání opravdového dobra.

Dobro není vše, co se za dobro vydává a co bývá často i většinou lidí za dobro označo­váno. Dobro spočívá především v plnění zákonů vývoje. Tu hřeší kde kdo, neboť vývoj je rád zanedbáván. Vždyť klid je tak sladký. Klid ustáleného myšlení a starých návyků, rozbředlých pocitů a pohodlného dosavadního stavu.

Zlo zanedbávání však málokdo uznává a nesnaží se je poznati. Málokdo je ochoten do­spívat k novým, hlubším poznatkům a s jejich přijetím odkládat staré zvyklosti a omyly. Vpravování se do nového, zákonitějšího a tedy lidštějšího, vyžaduje námahy a jarých rozhod­nutí a činů, práce i odříkání, neustálé vlastní akce a splňování, prostě čilý pohyb ke kráse a zušlechtění.

V tom je cesta ke zdraví, to vytváří podmínky plynulého rozvoje hodnot dobra v nitru. Člověk je od přírody prostoupen ideou zušlechtění všeho daného a neustálými popudy vytvá­řeti nové, ještě hodnotnější, které jej vřazuje do souznění s vesmírným děním a jeho pohybem vpřed a výš.

Nic nesmí ustrnout. V zastavení je zkáza, tlení, smrt. Ve zmeškávání či nedostatcích lidského duchovního vývoje číhají nemoci jako tíživé úroky z prodlení, jimiž se stávají splát­ky starých vin ještě tvrdší a neúnosnější a vytvářejí se potíže nové.

Lidé, kteří nedělají nic zlého, se domnívají, že svým neděláním zla jsou dobří, aby však byl člověk dobrý, musí dobro uskutečňovat. Musí neustále aktivně vytvářet krásu, spolu­pracovat s řádem světů, s řádem přírody a plnit lidské určení. Jinak zanedbává sebe i své oko­lí. Člověk zanedbaný však není dobrý, on v domnění své dobroty dokonce zahnívá.

To se často stává lidem, kteří jsou slepě věřící ve všech vyznáních i politických smě­rech a někdy i módních vědních naukách. Pravda se má stále ověřovat, ona chce býti hledána a nalézána, vyžaduje neustálé pohotovosti a bdělého zkoumání, strohé věcnosti i povznášejícího idealismu, skromnosti i nadšení.

Lidé dobří jsou lidmi neustále učícími se, směřujícími k novým metám a ochotnými po věcném poznání nového a lepšího odkládati staré ustrnulé. Jsou to lidé vývojoví, ladící se s rytmem zákonů věčnosti. Jim je pak zpravidla shůry všestranně pomáháno podle výstižného rčení: "Člověče, přičiň se a Bůh ti požehná!"

Bez vlastního přičinění není požehnání a ani jej nemůže býti. Požehnání nutně vyžadu­je pohyb, který je předním zákonem stvoření a jedinou silou vývoje. Pohyb ve všech věcech, ve vytváření hmotných hodnot, v duševním zachvívání a obohacování i v duchovní tvořivosti. Všude následuje požehnání až po projeveném pohybu a to po pohybu radostném, láskyplném, přirozeném.

Jen v pohybu je život, zastavení je smrt. Ovšem pohyb s náležitostmi věčného vývojo­vého zrání, ne pohyb uchvatitelský, omezený, k hmotě připoutaný. Pohyb, jenž udržuje harmonii všude, ve všech složkách lidského bytí. Má to býti pohyb k pozemské užitečnosti, k duševnímu rozvoji i ke tvořivým hodnotám ducha, jehož síly v nás dřímají, očekávajíce pro­buzení a vydání svědectví krásy.

U takových lidí přijímání síly léčivého magnetismu může vykonati divy, neboť oni sílu nejen pasivně přijímají, ale používají ji ke svému duševnímu obohacení, což je nejcennějším zužitkováním živě se vlnící léčivé síly.

To se nemusí díti vždy vědomě. Člověk, usilující o dobro cítí po léčení, že mu ono pomáhá též k tomu, aby se rozvil v krásnější květ své osobnosti a zanechal všech malých i větších nedostatků, které jej tísní a omezují v letu do světů krás. Ty nejsou daleko a jsou za­kotveny v každém člověku. Osvobodí-li se z pout tíživých sklonů a z připoutání se jen na hmotné zájmy, pak v něm zapůsobí bohatá prociťování krás všeho druhu a všech tvarů a od­stínů, neboť i nás lidi na tomto světě obklopuje jen krása a účelnost. Ošklivost je z nás. Krá­sa je projevem tvořivého přírodního dění v účelných zákonech života, na nás nezávislých a proto způsobujících harmonii, v níž jediné je zdraví jedince, rodiny, národa a lidstva. V har­monii s věčností.

Jedná-li člověk v souladu se zákony stvoření, nalézá ve všem jen posilu a pomoc, kte­rých může využít pro dobro své i rozšíření kruhů požehnání do všeho, co touží po harmonii. Touha po zdraví je jednou z nich. Nesmí však býti jediná. Jsou ještě jiné životní cíle, pro něž je zdraví poskytováno a které mají býti brány v úvahu při niterné prosbě o uzdravení. Jsou to cíle vědomého lidství, směřující k dobru, pravdě, spravedlnosti a lásce v čistotě vysokých ide­álů mravnosti.

Takový člověk může býti nejen uzdraven, ale také obšťastněn, povzbuzen a povzne­sen. Neboť i jeho nitra se dotkla síla z oblastí bližších duchovnímu domovu ve výšinách. Co v jiných zanechalo jen tělesné pocity ulehčení, to v něm bylo svátkem nitra, duševním občer­stvením. Nápoj zdraví byl pit s plným účastenstvím a při bdělém stavu všech smyslů a pocitů, při dobré vůli ducha. Pak požehnanou je i odpověď ze světla zákonitostí, ze světa pomáhají­cích sil nejobsáhlejšího druhu.

Nemáte oprávnění publikovat komentáře. Pro komentování článků musíte být přihlášení.

X

Až po přihlášení

pouze přihlášení uživatelé mohou kopírovat