Pravé lidství

Jen opravdové lidství je pravou Bohoslužbou

Návštěvy

Dnes:44
Včera:138

Právě přítomno

3
online

Přihlášení

Rok 2020

...návod na přežití...

 

www.rok2020.cz

Real time web analytics, Heat map tracking

11) Evangelium podle Matouše (11. část)

Komentář k Novému zákonu

 

Lži a omyly katolické církve aneb slova na obranu Pravdy Ježíše Krista

 

 

napsal Pavel Krajíček

  

11) Evangelium podle Matouše

 

Jedenáctá část

 

 

Matouš 19 (Bohatý mladík)

  • 16 A hle, kdosi k němu přišel a zeptal se ho: „Mistře, co dobrého mám dělat, abych získal věčný život?“
  • 17 On mu řekl: „Proč se mě ptáš na dobré? Jediný je dobrý! A chceš-li vejít do života, zachovávej přikázání!“
  • 18 Otázal se ho: „Která?“ Ježíš odpověděl: „Nebudeš zabíjet, cizoložit, krást, křivě svědčit,
  • 19 cti otce a matku, miluj svého bližního jako sám sebe.“
  • 20 Mladík mu řekl: „To jsem všechno dodržoval! Co mi ještě schází?“
  • 21 Ježíš mu odpověděl: „Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej, co ti patří, rozdej chudým, a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne.
  • 22 Když mladík uslyšel to slovo, smuten odešel, neboť měl mnoho majetku.

 

Tady na základě nepochopení tohoto výroku nastalo mnoho neštěstí. Ježíš radil onomu mladíkovi nikoli celému světu. Mladík se ptal co má ON činit. A Ježíš vidouce jeho duchovní zralost i se všemi slabostmi a nedostatky mu dal radu, která byla určená jemu a nikoli všem lidem. Maximálně těm, kteří jsou mu podobní. Ježíš viděl na onom mladíkovi, že je vnitřně slabý, aby majetkem správně vládl k požehnání mnohých a proto mu dal takovou radu. Člověk, který se nenechá spoutat majetkem, ale naopak je používá správně, takový člověk jej má mít.

 

Viz část textu z duchovně přijatých životopisů:

"Když Ježíš takto mluvil, přistoupil k němu mladý muž a zeptal se:

 "Pane, co mám dělat, abych dosáhl království nebeského?"

 Ježíš se podíval na mladého muže velmi vážně, viděl skvělý oděv, drahocenné šperky, celý jeho krásný zjev, ale zakrnělou duši, spočívající pod tímto zevnějškem.

 "Ptáš se vážně či chceš ode mne slyšet jen radu, které bys nemusel dbát, bude-li ti nepohodlná?"

 Mladý muž se lehce začervenal a řekl otevřeně:

 "Dosud nikdy jsem neuposlechl rady žádného člověka, protože jsem nikdy o ni neprosil, ale tebe prosím o pomoc. Ode dneška totiž vím, že můj život tak, jak jsem jej dosud prožíval, je bezcenný."

 Tu se Ježíš k němu sklonil a pravil tiše, že to mohli slyšet jen ti, kteří stáli nejblíž:

 "Dej celé své bohatství, co máš, chudým a vydělávej si na svůj chléb vlastní prací, pak bude mít tvůj život smysl a učiní tě šťastným. Tím si urovnáš cestu do království nebeského."

 Mladý muž se znovu začervenal, na okamžik se zachvěl a couvl. Pak se jeho tělo napřímilo, poprvé ztratilo své ochablé držení a dávalo tušit jeho probuzenou vůli.

 "Budu žít podle tvé rady, Pane!" řekl a ustoupil dozadu.

 Mnozí, kteří slyšeli tuto radu, však vrtěli hlavou a nechápali, proč by blaženost člověka měla záležet na tom, že by všechno rozdal. Každý, kdo tuto radu slyšel, ji vztahoval na sebe. Tím vznikaly omyly, které mohly mít netušené následky. Ježíš to věděl, a přece na tom nemohl nic změnit. Jeho slova šla od úst k ústům a každý, kdo je přijal a předával dál, je chápal jinak.

 A když Ježíš přišel do cizího města, v němž ale bylo jeho jméno již známo, shromáždili se lidé a vyprávěli nadšeně, že už pochopili jeho učení, jeho slova, která jim přinesli ti, kdo ho už směli slyšet! S úžasem naslouchal Ježíš těmto vypravěčům, kteří chtěli být tak moudří. Ale zděsil se, co se udělalo z jeho učení, a mohl jen stále více litovat, že nemá možnost tomu zabránit. Lidé mluvili o jeho zázracích a vymýšleli si k tomu nejsměšnější lži. Ježíš mluvil k lidem v podobenstvích a z toho vznikaly příběhy, které prý on sám zažil." celý životopisŽivot Ježíšův na Zemi

 

Více Slovo samotného Syna Člověka z přednášky 19. Kristus řekl..!:

"Když kdysi také řekl bohatému mladíkovi, že má rozdat veškerý svůj majetek, tak to bylo nutné jen pro něj; neboť se ho přece zeptal: „Co  mám učinit..?“ A Kristus na to dal odpověď jemu, což v tomto smyslu nemělo platit pro celé lidstvo!

Tato rada mohla být k užitku bohatému mladíkovi zcela osobně. Byl v sobě příliš slabý, aby se v pohodlí svého bohatství vnitřně pozvedl vzhůru. Proto bylo bohatství pro něj překážkou ke vzestupu jeho ducha! Nejlepší rada, které se mu mohlo od Krista dostat, byla přirozeně taková, aby odstranil vše brzdící. V tomto případě tedy bohatství, které mladíka svádělo k pohodlnosti.

Avšak také jen proto! Ne však proto, že by člověk neměl mít bohatství!

Člověk, který své bohatství nehromadí bez užitku, aby tím sám sobě působil zábavu, nýbrž který ho správně používá a zhodnocuje je ve správném smyslu, aby bylo k požehnání mnohých, je daleko hodnotnější a výše stojící než ten, kdo všechno rozdá! Stojí jako větší, přínosně ve stvoření!

Takový člověk je schopen dát následkem svého bohatství během celého pozemského bytí zaměstnání tisícům lidí, a poskytuje jim tím vědomí samostatně vydělané obživy, což posilujíc a podporujíc působí na ducha i na tělo! Pouze musí při tom být jako samozřejmost správný poměr práce a odpočinku, jakož i za každé vykonání práce správná protihodnota, tedy musí být při tom správné vyrovnání!

To udržuje pohyb ve stvoření, který je nevyhnutelný k ozdravění a harmonii. Jednostranné darování bez žádání protihodnoty přináší podle zákonů stvoření jen váznutí a poruchy, jak se to ukazuje ve všem, také v pozemském těle, kde následkem nedostatečného pohybu vzniká houstnutí a srážení krve, protože jen v pohybu touto zvýšenou výměnou kyslíku může krev volněji a čistěji proudit žilami.

Tento zákon nutného pohybu nachází člověk všude v tisícerých formách, avšak v jádru jsou vždy stejné. Spočívá v každém jednotlivém případě, a zasahuje však vzájemně působě do celého stvoření, skrze všechny úrovně, a samotný duch potřebuje provádět tento zákon bez přerušení, pokud chce dále setrvat, zůstat plný síly a stoupat vzhůru.

Bez něj toho nelze! Pohyb musí být všude v bezpodmínečném vyrovnání dávání a braní.

Nebylo to tedy žádné všeobecné základní pravidlo, které by Syn Boží stanovil v radě, kterou dal bohatému mladíkovi, nýbrž ta platila právě jen samotnému mladíkovi nebo ještě těm, kteří se mu podobají, kteří jsou také příliš slabí, aby ovládali bohatství. Kdo se nechá ovládat bohatstvím, ten ho také nemá mít; neboť mu neslouží. Jen ten, kdo ho sám ovládá, v jehož ruce také přináší užitek, ten ho  mít, protože tím dokáže pomoci sobě a mnohým jiným, poněvadž tím udržuje a podporuje pohyb ve stvoření.

To však nepřichází nikdy v darování nebo jen velmi zřídka! Mnohé lidi přivádí nouze k probuzení a k pohybu. Jakmile je jim z cizí strany poskytnuta příliš rychlá pomoc, ochabnou v tom, spolehnou se na tuto pomoc a duchovně při tom jdou dolů, protože se bez podnětu sami nemohou udržet v pohybu. Žijí pak bez cíle a svůj čas vyplňují ještě jen tím, že vidí na jiných, jen ne na sobě samých všechno to, co lze kárat, a sami si však přejí to, co druzí vlastní. Jednostranným darováním se vychovává jen líné pokolení, neschopné pro svěží, radostný život, a přinášející tím škodu pro celé stvoření!

Takto to Kristovou radou nebylo míněno! — — —

Syn Boží také nikdy nemluvil proti bohatství samotnému, nýbrž vždy jen proti bohatým lidem, kteří se vlivem bohatství nechali zatvrdit vůči veškerému soucítění k nouzi jiných, kteří tím obětovali svého ducha bohatství a kteří neměli zájem o nic jiného než o bohatství, a nechali se tedy bohatstvím zcela ovládat.

Že Kristus sám bohatstvím nepohrdal a neodmítal je, ukazuje ve svých častých návštěvách honosných domů, do kterých jako host přátelsky docházel.

Také on sám nebyl chudý, jak se tak podivným způsobem má za to. Pro tento téměř již zlidovělý názor neexistuje žádný podklad.

Kristus nikdy neznal starosti o obživu. Byl zrozen v podmínkách, které se dnes označují za dobré, protože právě tato půda jediná zůstala ještě nejzdravější. Nenesla v sobě ani přepěstění veškerých bohatých a šlechtických kruhů, ani zatrpklost třídy pracujících. Bylo to přesně zvoleno. Josefa, tesaře, bylo možné nazvat zámožným, naprosto ne chudým.

Že se Kristus tehdy narodil ve chlévě v Betlémě, byl pouze následek přeplnění města Betléma kvůli sčítání lidu, k němuž tam také Josef přišel. Josef prostě nesehnal již žádný nocleh, což se i dnes tu a tam ještě mnohému člověku může lehce stát při zcela zvláštních příležitostech. S chudobou to všechno nemělo co dělat. V Josefově domě byly prostorné ložnice po způsobu zámožných občanů.

A Kristus také nemusel žít v chudobě! Tento pojem vznikl jen proto, že z Boha Přicházející neměl smysl pro všechno to, co přináší pozemské bohatství nad rámec pozemsky životních nutností. Úkol, který přišel naplnit, netýkal se pozemského, nýbrž jedině duchovního!" celá přednáška: 19. Kristus řekl..!

 

 

Viz také přednášku Syna Člověka s názvem 39. Pozemský majetek

"Velmi často se vynořuje otázka, zdali se má člověk pozemského majetku zbavovat nebo o něj nedbat, pokud usiluje o duchovní zisk. Nerozumné by bylo, takovouto zásadu stanovit! Řekne-li se, že člověk nesmí lpět na pozemském majetku, jakmile touží po nebeském království, tak tím není řečeno, že má pozemský majetek rozdat nebo zahodit, aby žil v chudobě. Člověk může a má radostně požívat z toho, co mu Bůh zpřístupnil svým stvořením. To, že na pozemském majetku „nesmí lpět“, pouze znamená, že se člověk nemá nechat unést tak daleko, aby nahlížel na shromažďování pozemského majetku jako na nejvyšší účel svého pozemského života, aby tedy převážně „nelpěl“ na této myšlence. Takovýto postoj by ho zcela samozřejmě musel odchýlit od vyšších cílů. Neměl by pak na ně již žádný čas a ulpěl by skutečně všemi vlákny svého bytí už jen na tomto jediném cíli spočívajícím v nabývání pozemského vlastnictví. Ať již by to bylo kvůli majetku samotnému, nebo kvůli zábavě, kterou jeho vlastnictví umožňuje, nebo také kvůli jiným účelům, na tom nesejde, výsledek by zůstal v podstatě vždy stejný. Člověk lpí a poutá se tím na čistě pozemské, čímž ztrácí výhled směrem vzhůru a nemůže stoupat.

Toto falešné pojetí, že pozemský majetek nepatří k duchovnímu úsilí vzhůru, má přece u většiny lidí za následek také nesmyslnou představu, že veškeré duchovní snahy nesmí mít s pozemským majetkem nic společného, pokud mají být brány vážně. Jakou škodu si tím lidstvo samo přivodilo, nebylo jeho podivnému druhu nikdy známo.

Znehodnocují si tím duchovní, tedy nejvyšší dary, které jim mohou být propůjčeny; protože však tímto podivným stanoviskem měly být doposud všechny duchovní snahy odkázány na oběti a dary, podobně jako žebráci, tak se tím vplížil nepozorovaně také stejný postoj, jaký vzniká vůči žebrákům, rovněž vůči duchovním snahám. Proto nikdy nemohly získat takovou vážnost, která jim vlastně v první řadě přísluší. Avšak samy tyto snahy musely předem v sobě nést ze stejného důvodu zárodek smrti, protože nemohly nikdy pevně stát na vlastních nohách, nýbrž zůstaly vždy závislé na dobré vůli lidí. Právě kvůli nejsvětějšímu, duchovnímu, aby je chránil a hájil proti lidstvu, nesmí vážně usilující člověk opovrhovat pozemským majetkem! Musí mu nyní v hrubohmotném světě sloužit převážně jako štít, aby mohl odrážet stejné stejným. Přivodilo by to nezdravý stav, když by chtěli ti, co duchovně usilují vzhůru, v době materialistů opovrhovat nejsilnějšími zbraněmi bezohledných protivníků! Byla by to lehkomyslnost, která by se mohla těžce vymstít.

Proto vy, skutečně věřící, nepohrdejte pozemským majetkem, který mohl být vytvořen také jen skrze vůli Boží, kterou se snažíte mít v úctě! Nenechte se však uspat z pohodlnosti, kterou s sebou může přinášet vlastnictví pozemského majetku, nýbrž ho používejte zdravě.

Právě tak je tomu se zvláštními dary takových sil, které slouží k léčení rozličných nemocí, nebo s podobnými blahodárnými schopnostmi. Nejnaivnějším způsobem, nebo, chceme-li to říci správně, nejdrzejším způsobem se lidé domnívají, že jim tyto schopnosti mají být zdarma dány k dispozici, protože přece také z duchovna byly poskytnuty jako zvláštní dar k používání. Jde to dokonce tak daleko, že někteří lidé ještě očekávají zvláštní projevy radosti, jestliže se „vlídně“ skloní ve velké nouzi k přijetí pomoci takovéhoto druhu. Takoví lidé musí být vyloučeni od veškeré pomoci, i když by to bylo to jediné, co by je ještě mohlo zachránit!

Takto obdaření lidé měli by se nejprve sami učit více si cenit svého Božího daru, aby tak opět neházeli perly sviním. K poskytnutí opravdové pomoci potřebují daleko více tělesné a jemnohmotné síly, jakož i času, než právník ke své nejlepší obhajovací řeči nebo lékař při častých návštěvách u nemocných či malíř při malování obrazu. Žádného člověka by přece nenapadlo, aby od právníka, lékaře nebo malíře očekával bezplatnou činnost, ačkoliv dobrá schopnost chápání je jako každá jiná vloha také jen „Božím darem“, ničím jiným. Odhoďte konečně tento žebrácký šat a ukažte se v rouchu, které vám náleží." (zdroj)

Nemáte oprávnění publikovat komentáře. Pro komentování článků musíte být přihlášení.

X

Až po přihlášení

pouze přihlášení uživatelé mohou kopírovat