Pravé lidství

Jen opravdové lidství je pravou Bohoslužbou

Pojem čistoty

Pojem čistoty

 

Dr. Věra Bezděková

 

Sledujeme-li trochu své nazírání na věci a události, zjistí­me, že naše myšlení zvyklo si všímati nejprve všeho, co se týká hmoty.Jsme na př. přesvědčeny, že jsme nikdy ve svém životě ani nekradly, ani nezabíjely. Ano, nevzaly jsme cizího majetku, ani jsme nikomu tělesně smrtelně neublížily. Ale což rodiče, kteří nutí dítě ke studiu nebo jinému povolání, k němuž nemá ani chuti, ani nadání, není-liž to ubíjení, ne sice tělesné, nýbrž duchovní? Což nejsou v dítěti vražděny vlohy, sklony k jinému povolání, v němž by se uplatnilo radostně a plně? A což není vražda na živé síle k vývo­ji a růstu, na lásce a na životě samém, nutí-li rodiče syna nebo dceru ke sňatku s člověkem nemilovaným, jen pro dobré zaopatření, prestiž,ctižádost a podobně? Vzpomeňme nešťastné Maryši bratří Mrštíků, jaké peklo nastrojili rodiče své dceři i Franckovi! A dí­lo Karolíny Světlé, což není strašnou obžalobou rodičů a jimi pácha­ných vražd na vlastních dětech s hlubokým přesvědčením, že je to vůle Boží a proto se jim syn nebo dcera musí podvolit?

A není vraždou zrada na milovaném člověku nebo prozrazení jeho tajemství?

Přehlédněme svůj život, není v něm tohoto druhu vraždy?

A jako přecházíme bezmyšlenkovitě okolo takové skutečnosti, stejně bezmyšlenkovitě se vyhýbáme slovu čistota, jakmile se to ne­týká podlahy a prádla.

Dnešní doba si rozřešila tento problém celkem velmi jednoduše. Na jedné straně tradiční názor, že čistota znamená nedotčenost ve smyslu pohlavním. Proto chodí ženy na venkově po porodu do kostela se „očisťovat „. Proto se v odborné literatuře tolik namluvilo o „čistotě a neporušenosti před manželstvím. A proto se vyplýtvalo tolik sil na ,dokazování, že vstupuje-li muž do manželství po určité zkušenosti,že to má býti dovoleno i ženě. Proto platí nemanželská matka za cosi méněcenného a nemanželské dítě nese na so­bě dlouho pečeť opovržení společnosti.Na druhé straně se tento pojem vůbec vyškrtl z užívání jako se vymýtil pojem studu, věrnosti a závazku.

Co je toho příčinou! Co vůbec víme o Čistotě? Představa pravé čistoty vymizela z našich pojmů. A přece pouhá vyslovení toho­to jména má schopnost vyvolati před naší duší kouzelný obraz nebe­ských zahrad vznášejících se v zářivém jasu Čistoty, provanutých chladivým, osvěžujícím vánkem a prosycených vůní lilií. Tak mělo nás toto slovo upomínat na krásu vyšších sfér, udržovat v nás bdě­lou touhu po vzestupu do výšin, posilovat nás, abychom svým koná­ním a schopnostmi nám darovanými vedly lidstvo zpět k Tvůrci. Tak mělo být! Zatím se během staletí pojem Čistoty zúžil, snížil, ome­zil na hmotu a tím se vytvořil požadavek, který neodpovídá zákonům přírodním, vytvořila se směšná karikatura pojmu vysoké hodnoty a z živého jasu tohoto pojmu utvořena nepřirozená, znečisťující pou­ta. Přes jasnou půdu čistoty převalilo se dusné bahno!

Čistota je především věrnost nejvyššímu úkolu ženinu -zušlechťovat okolí a vést je vzhůru do světlých výšin. Je-li žena tomuto svému úkolu věrna, je čistá.

A žena, která je si vědoma svého jediného nejvyššího úkolu na zemi, nebude si hrát s muži ani v myšlenkách, ani v slovech, ani v činech. Taková žena nemůže ani hledat ve styku s muži příle­žitost k podporování své ješitnosti, nikdy se nebude moci dívat na muže jako na hračku, jako na sluhu nebo na živočicha, kterého musí svým nedostatečným oděvem dráždit, aby se stal povolným sluhou je­jí ješitnosti. A zcela automaticky si také uvědomí, že důstojnost úzce souvisí s jejím úkolem na zemi a proto zcela přirozeně odvrhne nebo překoná vše, co jí činí nedůstojnou : hněv, přecitlivělost a pláč, klepaření, mnohomluvnost, domýšlivost a mstivost, přílišný zájem o své tělo a o dojem, který svým tělem v mužích vyvolává.

Žena, která nezapomněla na svůj úkol, bude i věrna ve vzta­zích k lidem, ale tyto vztahy ji nesmí zotročit. Vždyť namnoze z tak zvané lásky k muži dopouští se žena zrady právě na tom jediném, nejvyšším úkolu, který na zemi má. A po každé zrazuje tento úkol 'dovolí-li mužům, aby se k ní chovali neuctivě a sprostě, rovněž tak obětuje-li se muži a dětem na tolik, že se sama stává jen tažným zvířetem, uštvaným, bez odpočinku, bez chvíle, kdy patří jen sobě a své duši.

Staví-li tento úkol zušlechťovat nad všechny úkoly jiné, pak celý její vnější život, výběr lidí, s nimiž se stýká, práce, volný čas i zábava se přizpůsobí tomuto úkolu. Její myšlení a cítění nebude přitahovat lidi nečisté, lidi žádostí a dostanou-li se přesto do její blízkosti, bude jim nevolno a nepříjemně v její pří­tomnosti, jíž nebudou příliš vyhledávat.

A zde je také vysvětlení prvního přikázání : Nebudeš míti jiných Bohů mimo mne! Neběží tu o modloslužebníky, nýbrž o každou z nás, která nejvyšší svůj úkol nahradila bezvýhradnou, bezmeznou láskou k muži, k dětem, ke svému povolání, k mamince, ke svému tě­lu, ke své ješitnosti a pýše, ke svému pocitu méněcennosti a jiným a jiným předmětům zájmů a lásky.

Jedním z palčivých problému dneška je rodina. Vidíme na jedné straně státy, které sice hlásají návrat k rodině, ruší však intimitu rodiny zásahy a kontrolou státní. Jiné státy v duchu své­ho světového názoru pokusily se rodinu odstranit vůbec jako přeži­tek, ve skutečnosti se však k rodině jako společenské jednotce opět navracejí. Tyto názory pronikají ovšem i do našich rodin a tu vi­díme namnoze dvojí kontrast : generaci starší usilující o udržení rodiny a generaci mladší, která ji cítí jako omezení a překážku. Vzpomeňme jen problému nadhozeného a nerozřešeného v činohře „Lidé na kře“.

Podívejme se na tuto otázku s našeho nového hlediska. Proč došlo vůbec k zhroucení rodiny, proč tento útvar vyžaduje obnovy a nápravy? Praxe v některých státech ukázala, že rodinu prostě škrtnout také nelze. Tedy kde je chyba?

Jako celé naše jednání směřuje k zajištění hospodářskému, t.j. hmotnému, tak se stala rodina především jednotkou hospodářskou, poskytující svým členům alespoň částečného zajištění. Zájmy hmotné staly se jak zřejmo vedoucími a rozhodujícími. Rodiče cítí povin­nost dětem „zajistiti budoucnost „, odpírají si, starají se,jen aby majetek zachovaný otcem přešel na syna a se syna podle možnost, na vnuka.

Dědictví zotročilo mysl rodičů i dětí. Z lásky ke členům rodiny je snahou učinit jim život pohodlným a příjemným - některé ženy dosáhly v tom jisté virtuosity zděděné od prababiček a dostalo se jim za to přídomku „ dobré ženušky“, starostlivost, péče, láska obklopuje všechny členy. Za tuto hmotnou péči vymiňují si vedoucí členové rodiny právo, rozhodovat za dospělé syny, dcery i ženu. A tu narážíme na hrubé porušení živého zákona, vetkaného do celého dění přírodního i duchovního: na porušení zákona pohybu.

Všimněme si krevního oběhu v těle : jen ten organismus je zdráv, kde krev probíhá i nejjemnějšími vlásečnicemi a nezastavuje se. Jakmile se však počne krev na některém místě hromadit, pohyb ustává a v té části organismu nastávají poruchy.Nebo jiné srovnání: jen ten strom je živý a neodumírá, v němž míza obíhá nerušeně tká­němi. Uvažujme, je přílišná starostlivost, péče, odstraňování pře­kážek s cesty vývoje ku prospěchu duchovního i tělesného organismu člověka nebo není? Vzrůstá naše síla životní, průbojnost a bdě­lost tam kde máme překonávat překážky, nebo naopak na cestě bez je­diné překážky a nesnáze? Byl život našich vynikajících lidí cestou upravenou nebo plnou překážek? A má právo někdo jiný rozhodovati o vnitřním vývoji člověka, nebo o tom rozhoduje on sám jediný a za své rozhodnutí také pyká?

Rodina zradila živý život, hrubě porušila zákon pohybu -odtud ona dnešní problematika a experimenty, namnoze krajně bolest­né.Kde není vnitřních pout, nemají být ani pouta hospodářského pohodlí. A jsme-li již všichni dnes tak omezeni a odkázáni na pomoc rodičů, nemohou a nesmějí rodiče žádat za chléb otroctví individuality a svobodné vůle. Ani děti nesmějí na rodičích žádat nic jiného než dary, neboť rodiče nejsou povinni dávat. A nemají ani práva rušit mír a soulad mezi rodiči, neboť tím dopouštějí se těžkého poru­čení hodnoty ducha.

A v těchto zmatcích a bojích starých s mladými, musí opět žena stát nejvýše, rozumět těmto bojům a čelit jim, nikoli mento­rováním a stálým poučováním, nýbrž mlčelivým vedením, pomocnou ru­kou a vírou, železnou, neoblomnou vírou v sílu,která překoná pře­kážky, zdolá krize a zvítězí.

Právě dnes, kdy poměry hospodářské i vyhlídky do budoucna Evropy nevěstí mnoho slibného, má žena konečně již stát na svém skutečném vedoucím místě, má se odvážně pustit do boje s nečistými myšlenkami beznaděje, zoufalství, pudovosti a temna v rodině, v úřadě ve škole, v továrně, všude tam, kde jsou lidé sklíčeni a bezradní. Ale nesmí se při tom stát ženou mentorující a starostlivě poučující, ženou, která je si příliš osobivě a samolibě vědoma, svého vysokého úkolu - vést k zušlechtění a jistotě. Taková žena „zušlechťuje“ na každém kroku, takže okolí, muž i děti, nemohou se pro samou „ušlechtilost“ ani volně pohnout, ani proběhnout, ani se hlasitě od srdce zasmát, protože hned se objeví na blízku manželka, aby aspoň pohledem pokárala. Zde se vysoký úkol ženství dostal do rukou ženy, jejíž touhou je, aby její domácnost byla vzorná, její děti i muž nejlepšími, aby každé slovo před sousedkami bylo naplněno životní moudrostí a poučením. Tato žena nekoná službu čistě, neosobně, v každém jejím hnutí je snaha se vyznamenat,jest­li ne před lidmi, tedy před Bohem. A zas se v ní skrývá jen veliká ješitnost a ctižádost, o tolik však hroznější, že je skryta za předstíranou službu nejvyššímu úkolu ženinu.

Žena, která je si plně vědoma svého úkolu, jemuž musí slou­žit nejen věrně, ale i neosobně, bez domýšlivosti, taková žena půso­bí více mlčením a radostným činem, než sentencemi a poučováním. Neboť žena má ještě jednu schopnost, která umožňuje její mlčelivou činnost : Vyzařuje na okolí celou svou bytostí bud jas a radost, nebo nespokojenost, závist, povýšenost a jiné. To znamená, že celé myšlení ženino, celé její nitro musí býti naplněno jasem a napro­stou vírou v život. Každá nedůvěra v dobrou věc, každá pochybnost o dobrém a šťastném výsledku, každé podezírání je stěnou nečistých myšlenek, tyčících se před člověkem jako pásmo nebetyčných hor. I v tom se má projevit čistota ženina myšlení, že povzbudí, podepře, přispěje a stojí-li muž nebo dítě před nepřekonatelnými překáž­kami, žena první má dodat odvahy a jistoty i veliké víry, že pře­kážka bude zdolána.

Ale žena si musí tuto vnitřní čistotu a jas chránit. Musíme si býti také vědomy toho, že se nesmíme vystavovat vlivům, nečisté­ho myšlení jiných osob, Myšlení i cítění lidí je energie na nás vy­sílaná. V našem nitru ulpí něco z toho, co se tam dostalo z cizích myšlenek, citů, vášní a žádostí, aniž jsme si toho vědomy. A v do­bě, kdy jsme samy přestaly býti dosti bdělými, jsouce unaveny nebo v době zvýšené citlivosti, tyto vlivy nečistého myšlení a cítění počnou působiti. Pak se často samy divíme, odkud se v nás tak ne­pěkné myšlenky vzaly. Proto nedomnívejme se, že jsme naprosto imun­ní vůči bulvární četbě, že jsme v kterékoliv společnosti bezpečny,že na nás nezapůsobí žádostivé pohledy, dvojsmyslná slova a doteky. Nejsme si např. vůbec toho vědomy, že příliš odhaleným šatem dráždíme muže, že však tím neškodíme jen mužům, nýbrž v míře daleko vyšší sobě, protože mnoho jejich žádostivých myšlenek ulpí v našem nitru jako mikroby,které dříve nebo později začnou rozkládal živý jas a čistotu našeho nitra.

A naopak, je-li naše myšlení jasné a čisté, můžeme tím své­mu okolí nesmírně prospěti. Zvláště matky měly by se naučiti své starostlivé, nečisté myšlenky o dětech nahraditi myšlenkami a city jistoty, že se dítěti nic nestane,i když je v nebezpečí. Matčina jistota citová a myšlenková vytváří okolo dítěte pevný ochranný obal, kterým je dítě chráněno před vlastními pocity méněcennosti, před svou vlastní nejistotou a strachem. A o tom jsme se již zmíni­ly v prvé přednášce, že na vnitřním postoji plném jistoty a víry ve zdar nejvíce záleží, a že největší část skutečného úspěchu rodí se již předem ve víře ve zdar.

Ještě intensivnější je možnost působiti modlitbou a to v době spánku. Psychologicky lze si to velmi prostě vysvětlit: ve spánku jo činnost vědomí vyřazena a jen naše nevědomá bytost bdí. Freud svou analysou snů rozebral jen jeden druh lidského snění, v němž se projevují nevyplněná přání a podobné. Ale známe i jiné sny, kdy jsme v přírodě, bývají to obyčejně barevné sny, dýcháme svěží vzduch, celé nitro naše je jakoby znovuzrozeno, naplněno novými silami a ještě dlouho ve stavu bdělém, někdy i po několik dní, cítíme veliké vnitřní osvěžení!. To jsou také sny mimo naše vědomí, ale nejde tu o pudy, nýbrž je to prožití zářící a jasné jiskry ducha v nás. A tento prostředek, působit na dítě modlitbou ve spán­ku opomíjíme ve své výchově a přece má tak veliký význam. Čisté modlitba matčina prostupující duší dítěte posiluje všechny jasné snahy a předsevzetí, upevňuje v dítěti jistotu a víru v sebe, dodá­vá klidu a vyrovnanosti nitru snad i rozbouřenému nějakou událostí dne a proto nepřístupnému ve stavu bdělém. A také mnoho nedorozumě­ní, podrážděnosti a scén lze odstraniti z manželského soužití, či­stou modlitbou nad spícím manželem, otcem i bratrem.

A mnohou posilu, radu, uklidnění a jistotu, které by muž nikdy v bdělém stavu nepřijal, přijme jeho nitro ve spánku a ráno radostný a vnitřně pevný vstane do nové práce a boje.

Z toho vidíme, že pojem čistoty koření vlastně v našem myšlení.

Chceme svým cítěním ovládnouti své myšlenky, aby nikdy me­zi ně nemohla vniknouti závist, pohrdání, nenávist, ješitnost, po-chybnosti, podezírání i jiné nečisté vlivy.

Máme zářit jistotou a ustavičnou radostí. Jen radost a jistota dají našemu okolí cítiti paprsek čistoty.

Dnes také již lépe porozumíme požadavku, o němž jsme mlu­vily v první přednášce: zachovávejme krb svých myšlenek čistým a mír a radost naplní nás i naše okolí.

V příští přednášce promluvíme o tom, jak otevřít své nitro síle, proudící světem, když nádoba naši duše byla konečně vyčiště­na a obnovena.

Nemáte oprávnění publikovat komentáře. Pro komentování článků musíte být přihlášení.

Návštěvy

Dnes:306
Včera:227

Právě přítomno lidí
10

Lid Páně

 

Žádný člověk nemá být nucen ke změně své vůle. V budoucnosti však mají být ponecháni v klidu a míru všichni ti, kteří skutečně patří k lidu Božímu. Nikdo nesmí beztrestně na ně ukázat špinavým prstem. Bude pak ihned poznamenán a zahyne. Každý výsměch a tím spíše čin se zcela neočekávaně, rychle a hořce vymstí na tom, kdo ho provedl.

Lid Páně se konečně shromáždí pod jeho praporem a bude chráněn. Avšak jen ten, kdo má odvahu přiznat se k tomuto lidu! Nikdo jiný. Stojíme již na prahu počátku této hodiny!

Abdrushin

Povolaný český národ

 

Prosím svého Všemohoucího Otce, aby vylil svou sílu a své požehnání na malý národ Jeho věrných, aby rozmnožil jeho možnosti a schopnosti k velikému poslání, k budování království Otcova.

Abdrushin

(celý článek)

Jste hledající?

Přidejte se k nám na 

www.rok2020.cz

...návod na přežití...

 

Následující slovo nepřináší nové náboženství, ale chce být pochodní pro všechny vážné posluchače nebo čtenáře, aby tím našli pravou cestu, která je povede do vytoužených výšin.

Abdrushin

Real time web analytics, Heat map tracking
X

Nemáte potřebná oprávnění

Pouze ověření uživatelé mohou kopírovat