Předmluva Pavla Krajíčka
V tomto článku bych chtěl vypsat citace Ježíšových slov ze životopisů z řady Zaváté doby se probouzejí. Samozřejmě to nelze brát jako čisté Slovo Boží, protože je to zprostředkováno pozemským člověkem, který životopisy přijal. Podobně jsou na tom přece i evangelia v bibli. Co mě k tomu vede? Snad bude lepší, když ocituji přímo Abdrushina:
"Chcete být dětmi Světla, působit se zbraněmi Světla: vážným dobrým chtěním, neustálou láskou a připraveností ke službě, trpělivostí a vytrvalostí, bezpodmínečnou nezištností a pohotovou obětavostí! JEŽÍŠ vám v tom zářivě předchází! Následujte HO!"
Abdrushin
-
"U každého národa, dokonce u každého člověka, i u lidí této nové doby musí nejprve existovat základ k přijetí vysokých poznání Boha, která spočívají v Kristově učení. Jen ze základu, který k tomu dozrál, pak smí a musí být lidský duch uveden do všech možností poznání Boha skrze Kristovo učení. Tak tomu je a tak to zůstane po všechnu věčnost!"
Abdrushin
A protože považuji přijaté životopisy za rovnocenný, ne-li čistší záznam, než evangelia v bibli, rozhodl jsem se pro sebe si udělat výpis mnohých Ježíšových slov s tím, že proč to nezpřístupnit všem? Určitě to bude zajímat i mnohé další čtenáře.
Začneme první knihou s názvem Život Ježíšův na Zemi. Hovoří Ježíš:
Nežijete proto, abyste žili lehce, jak po tom toužíte! Žijete proto, abyste prožívali! Buďte proto bdělí v každé době! Učte se ze svých nezdarů a učte se ze svého štěstí. Rozhlédněte se kolem sebe: nejste na této zemi proto, abyste jí pohrdali. Musíte ji poznat, neboť máte těla, která z ní pocházejí. Chci vám dát ještě jednou zákony, které se zachvívají ve stvoření a jimž jste podrobeni i vy. Využijte času, který vám ještě zbývá do hodiny soudu!
Blahoslavení ti, kteří prostě přijímají Pravdu; neboť jejich jest království nebeské. Nehloubejte a nemudrujte o mých slovech, neboť tím byste nikdy nedošli konce. Neříkejte svým bližním o tom, co se vás v nich dotklo, neboť oni jsou jiného druhu. Vyňali by z nich jen to, co je jim vlastní, a vás by tím zmátli!
Blahoslavení lidé, kteří jsou trpěliví a mírní; neboť oni zemi vládnouti budou.
Učte se čekat a učte se mírnit, pak budete mít jednou v sobě moc ovládat jiné lidi. Vaše vlastní kázeň ukázní druhé!
Blahoslavení ti, kteří musí procházeti utrpením, neboť oni utěšeni budou.
Nežalujte, stihne-li vás utrpení. Snášejte je a buďte silní! Nemůže k vám žádné utrpení, které sami nepřivoláte a nenecháte k sobě proniknout. Učte se však na něm a změňte se ve svém nitru. Pak od vás odpadne a vy budete volní!
Blahoslaveni ti, kteří prosí o spravedlnost; neboť oni spravedlnosti dojdou.
Domníváte-li se, že trpíte bezpráví, tu pohlédněte na lidi, kteří jsou vašimi bližními, a odčiňte vše, co jste jim kdy udělali. A to i tehdy, když se domníváte, že jste v právu! Žádný člověk nemá právo připravovat druhému bolest a utrpení! Budete-li v tomto směru čistí, pak vám žádný člověk neučiní bezpráví, neboť bude zahanben velikostí vašeho ducha!
Blahoslavení milosrdní; neboť oni milosrdenství dojdou.
Neklamte se však a nekonejte falešné milosrdenství, nýbrž uvažte, zda vaše dobrá vůle také lidem opravdu prospívá.
Blahoslavení pokojní; neboť oni dítkami Božími nazýváni budou.
Mít v sobě mír, pokoj a zprostředkovávat jej lidem, to vyžaduje takovou čistotu duše, že jen málo lidí na zemi se již může nazývat dětmi Božími. Člověk, který má v sobě opravdový mír, bude pro své bližní utěšovatelem a balzámem, bude jejich rány léčit již pouhým bytím!
Blahoslavení ti, kteří trpí pro spravedlnost; neboť jejich jest království nebeské.
Trpět pro spravedlnost znamená trpět pro pravdu. Vzít na sebe vše a překonat všechno, aby mohl zůstat pravdivým, to je pro člověka to nejtěžší při jeho putování. To znamená vše: spravedlivě žít, pravdivě žít až do toho nejmenšího. A to bude vyžadovat mnoho bojů a mnoho utrpení, to bude prožitím, opravdovým prožitím na celé pouti člověka. Taková má být jeho cesta, aby ho mohla vésti do království nebeského.
Blahoslavení čistého srdce; neboť oni Boha viděti budou.
V těchto slovech spočívá všechno, i to nejvyšší, čeho může člověk dosáhnout: vidět Boha v jeho dílech. Srdce člověka musí být čisté a jasné jako křišťál, aby mu žádné zkalení nebránilo ve vidění. Vidění je poznání! Člověk, který je čistého srdce, dokončil zde svůj úkol a může pak stoupat ke Světlu.
--
Vy myslíte, že vám to pomůže, budete-li žít v mé blízkosti, pokud jste tak neústupní a chcete poučovat jeden druhého? Nikdo z vás není tak čistý, aby se mohl starat o čistotu svého bližního. Snažte se být prostí, nechť již pocházíte z řad bohatých nebo z chudého lidu. Každý z vás má svůj úkol podle své povahy. Jestliže jej chce správně splnit, nemá čas na zbytečné řeči. Vy všichni jste posluchači mého slova a slíbili jste, že se jím budete řídit. Jak tomu však mám věřit, když nevidím žádné ovoce? Moje setba nevzchází! Máte proměňovat mé slovo v čin, aby lidstvo mohlo stavět na vás, až tu již nebudu!
--
Pronášíš tu veliká slova, rabíne. Svěcení sabatu! Člověk má světit hodinu sabatu každý den. Není mu nic platné, jestliže tráví den, ze kterého udělali lidé den klidu, podle předepsaného rituálu. I toto jste zpozemštili.
Sabat může člověk světit každý den, pro sebe, ale jinak, než vy jste to vymyslili! Omývání před sabatem mají být očistou duše, očištěním od veškeré špíny, která se na ni uložila. Posty neznamenají újmu v jídle, nýbrž újmy mají být jiného druhu, i když také pozemské.
Člověk, který v hodině klidu najde sama sebe a oprostí se ode všech nízkých, všedních myšlenek, nehoví svým choutkám a pokorně se blíží v modlitbě k svému Bohu, ten zachovává sabat. Ten ho světí! Ten se očistil ode vší špíny a postil se, neboť požil jen to, co jeho tělo potřebovalo.
--
Jsem poslán, abych hledal zbloudilé a přivedl je k Otci. Můj dům není na této zemi, nýbrž u Otce mého. Ale až přijde Syn Člověka, tomu, lidé, postavte dům, nejskvělejší dům, jaký kdy země nosila. Bude bydlet u vás a denně bude vcházet do vašich domů a vycházet z nich. Můj čas je krátký, ale přece ne tak krátký, abych vám nemohl říci všechno. Následujte mne a žijte podle mých slov! Pak nebude můj příchod marný!
--
Neslyšel jsi, když jsem pravil: Nestarejte se o příští den, vždyť každý den má své starosti?
--
Zdá-li se vám jednání vašeho bližního nesprávné, nemáte ze sebe dělat jeho soudce, neboť každý soudí sám sebe! Nestarejte se o Jidáše, nýbrž sami o sebe, aby vám nakonec nechybělo to nejlepší, totiž poznání sebe sama!
--
Pohleďte, přišel jsem, abych vám ukázal cestu k Otci. Přišel jsem z Lásky a budu vždy Láskou, která drží tuto zemi. Drží vás mnoha neviditelnými vlákny, abyste nepadli. A proto žiji mezi vámi, proto vám přináším živé Slovo. Jen nemnozí je přijmou tak, jak si to přeji, ale budou-li působit v jeho smyslu, pak bude Světlo na zemi, dříve než nastane konec. Vy mi máte být nejblíž. Ach, kéž by tomu tak bylo! Kéž byste rozuměli mým slovům, která vám stále říkám. Pohleďte, není správné, když si myslíte, že jste již získali království nebeské, protože jste mými učedníky! Je málo těch, kteří jsou blízko království nebeského. Očistěte se ode všeho starého.
Žijte bez mnoha slov, mlčte a naslouchejte svému vnitřnímu hlasu, abyste se viděli takovými, jakými jste!
Vaše řeč budiž prostá. Chraňte se před zapřísaháním v každé větě, která přechází přes vaše rty. Vaše řeč budiž "ano" a "ne"! A když se modlíte, pak dodržujte tentýž příkaz! Nemodlete se proto, abyste slyšeli svůj hlas, nýbrž modlete se proto, že po tom touží vaše nitro. Odvažujte se modlitby jen tehdy, když je vaše duše pohnuta, nechť je to v radosti nebo v žalosti. Každá modlitba ze svévole nebo ze zvyku je rouháním se Bohu! Jeho jméno budiž vám příliš svaté, než abyste je měli v ústech při každé příležitosti!
Chci vám říci, co si smíte vyprosit a k čemu by stačilo jediné slovo. Avšak vy jste lidé této země a Slovo nepoznáte dříve, než budete žít v ráji.
Nechoďte také na ulice, abyste se modlili k Bohu. Straňte se veřejnosti, neboť tam vám chybí soustředění. Vyhledávejte nejtišší komůrku, tam se můžete blížit k svému Bohu.
A zde proste o živou sílu, která vámi musí proudit, chcete-li žít. Všechno přichází z této síly, která tu je a bude. Ona prožhavuje a oživuje všechno, co může vidět váš zrak, a také to, co je vašemu zraku skryto. A v síle Světla začne váš vzestup, začíná vše, co potřebujete k životu. Vězte však, že ji můžete přijmout jen tehdy, jste-li úplně čistí a otevření.
Přijměte slova, která vám chci dát, abyste nevzývali Boha nehodně!
Otče náš, ty, který jsi!
Naším životem posvěť se jméno Tvé!
K nám přijď království Tvé!
Buď vůle Tvá!
Chléb náš vezdejší dej nám dnes!
Odpusť nám naše viny, neboť i my
jsme odpustili všem!
Nenech nás upadnouti v pokušení!
Vysvoboď nás od zlého!
A modlíte-li se tato slova, neopakujte je častokrát za sebou v domnění, že takto dosáhnete rychlejší pomoci. Nenechte tyto prosby nikdy zevšednět, jsou příliš posvátné. Obsahují všechno, co si člověk může vyprosit!
--
Rád ti odpovím, Marku, neboť tvoje otázky si to zaslouží. Máš pravdu, že Juda v sobě zmírá, a přece po něm zbude částečka, která se opět rozšíří po celé zemi. Židé budou na této zemi jako viditelné znamení zákonů, které pronikají stvořením, tak dlouho, dokud nepřijde Syn Člověka! A s ním nastane veliký soud, který toto stvoření povzbudí opět k novému životu. Nastane uzavření kruhu pro celou zemi a třídění dobrého a zlého.
Izrael je národem, který první uslyšel volání Boží, a Izrael bude posledním národem, který uslyší hlas Syna Člověka. Udrží se až do konce a bude stále přivádět do zmírajícího těla svého národa novou zdravou krev. Bude to činit z vnitřního nutkání, poslušen hlasu, který požaduje udržení kmene! Jako magnet bude stále znovu přitahovat svůj vlastní druh, a až bude jeho duše znetvořena k nepoznání, nastane jeho konec.
Řím je hrdý a může být ještě dlouho vládcem, ale jeho víra v bohy zmizí a bude zatlačena vírou v jediného Boha. Také Řím zmizí až na malý zbytek. Tak musí všechny národy až na jeden, o němž se nyní ještě nic neví, dlouho umírat až do dne posledního soudu. A před koncem je síla Světla vynese vzhůru, aby ještě jednou dosáhly nakrátko moci a uplatnění. Všichni tito umírající se spojí a spojenými silami se pozvednou proti mladému národu, který jediný ještě nebude opotřebován, aby jej zničili. V té době bude nesčíslně mnoho náboženství a všechna si budou osobovat právo, že jsou jedině pravá. Ale navzájem se budou ničit.
Nastane strašlivý zápas o moc, jaký země ještě nikdy nezažila. Nenávist zaslepí a obloudí národy.
Všechny budou po přechodnou dobu užívat radostí světa až do přesycení. Malý bude velikým a veliký malým. To bude konec všech zmatků. Pak to půjde ohromující rychlostí ke konci.
Bůh, kterého uctívali staří Židé pod jménem Jehova, rozvine pak svou slávu také na zemi. --
--
Marek opět pohleděl na Ježíše a pak řekl ještě jednou:
"Je mi, jako by tento mladý válečník stál dnes zase přede mnou, tolik se mu podobáš. To je také to, co tě dělá tak cizím mezi všemi Židy. Máš tvář Římana a máš hrdost Římana! Jen cosi je tu ještě víc. Cosi, co neumím popsat, co mne však k tobě nezadržitelně přitahovalo!"
Ježíš se usmál Markovým slovům a pravil:
"To je Světlo, které přináším světu, neboť pravím ti:
Já jsem Pravda a Život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne."
Tu poklekl Marek rozechvěle před Ježíšem a slzy štěstí mu zalily oči.
A Ježíš ho přijal jako učedníka. -
--
Chcete být svobodní? Říkáte to tak. Je to vaše první a poslední slovo, ale není jediného mezi vámi, kdo by projevil odvahu se osvobodit. Osvoboďte se nejdříve v nitru, které jste spoutali otrockými řetězy, a pak budete moci setřást i pouta, která vám dal Řím.
Pohlédněte jen kolem sebe! Cožpak nevidíte, že jeden druhému stojí v cestě? Že se lidé namáhají jen tehdy, když chtějí jeden druhého zničit? Pracujte vzájemně pro sebe, ne proti sobě! A jak žijete ve svých domech? Co poutá muže k ženě, co váže ženu k muži? Je tam ještě láska, s níž by společně kráčeli ruku v ruce?
Tolik chyb byste mohli na sobě najít, a přece neúnavně pozorujete chyby svých bližních. Miluj svého bližního jako sebe sama, pak ti bude srozumitelnější mnohé z toho, co nyní odsuzuješ!
--
Na tomto světě není již před ničím úcta, chybějí všechny hranice. Lidé se neostýchají mluvit do všeho, jako by jim příslušelo právo všechno posuzovat. Opovažují se také rozebírat má slova, aby v nich našli mezery.
--
Kdo z vás lidí má právo posuzovat činy člověka? Ten, kterého vy podle svého názoru nazýváte zatvrzelým hříšníkem, mívá v sobě často svět plný touhy po čistotě. A ten, jehož předchází pověst počestného člověka, zná ve své domýšlivosti jen sebe a zas jen sebe! Ale já pravím vám, pozemské právo není žádným právem!
--
Uvažte, že všechno dopadá zpět na vás a že mne nic z vašich slov nemůže zasáhnout. Jestliže si někdo myslí, že musí trpět příliš bezpráví, nemá to hned volat hlasitě do světa. Má v tichosti snášet, co se mu zdá tak těžké a co necítí jako vinu. Člověk má odčinit mnohé, a nejsou to vždy jen věci, jejichž příčiny sahají do nedávných let. Každé utrpení a každá bolest je podmíněná. Nebuďte proto pošetilí a netrapte se nářkem, neboť tím je to jen horší. Berte radostně na sebe vše, co vám život přináší. Využijte všechno tak, aby vám z toho mohlo vyrůst jen požehnání, a pak budete brzy osvobozeni od břemen, která vás tíží jako hora.
--
Vy myslíte, že můžete všeho dosáhnout na této zemi? Jak se to jen můžeš domnívat, můj učedníku. Člověk stoupá od stupně ke stupni, nahoru a dolů a nikdy nebude konce. Je to jen nový začátek. Dosáhnete-li nejvyšší hranice, není pak žádného odpočinku. Pak to jde dále do jiných sfér, které kladou vyšší požadavky na lidský vývoj. Snažte se být takoví, abyste byli na zemi dokonalí."
-
Vy jste ztratili nejen vědění o Bohu, ale ztratili jste také víru sami v sebe. Nekonečné jsou síly, které spočívají v člověku, ale on je nevyužívá a nechává je zakrnět. Dříve než začne dělat nějakou práci, zapne své myšlení a dává se jím ovládnout. A rozum člověka, zákonitě podřízený této zemi, nemůže ve své omezenosti pochopit, že duch má být nad ním. Člověk ho sám snižuje, pochybuje o svých silách, což ho pak činí neschopným a vede ho stále více nazpět místo kupředu.
--
Chcete-li konat dobro, neříkejte hlasitě své jméno dříve, než začnete. Ptejte se také vždy, proč chcete vykonat dobrý skutek, neženou-li vás k tomu důvody, které mají podporovat vaši vážnost u lidí! Neznámi máte dávat chudým ze svých přebytků, jinak z toho nemáte žádný prospěch. Zvykněte si být dobří, aniž by bližní něco o tom tušili.
--
Ježíš mluvil k lidem v podobenstvích a z toho vznikaly příběhy, které prý on sám zažil.
Tak Ježíš kdysi vyprávěl, že tisíce lidí bylo nasyceno drobty, které byly zanechány po hostině. Lidé, kteří slyšeli o tomto podobenství, to brali doslovně. Věřili neuvěřitelnému, že Ježíš sám nasytil v poušti 5 OOO lidí drobty, jež spadly na zem! Všude bylo podivení nad tímto činem, ale lidé chtěli něco takového slyšet, aby mohli věřit. A Ježíše to stálo námahu, aby jim objasnil, že tento zázrak není žádným zázrakem, neboť:
Proud Světla, který proniká stvořením, je tak veliký, že lidé z něho přijímají jen část a mnoho nechávají bez povšimnutí padnout na zem. A to, co roztrousí jako drobty, dostačí k tomu, aby nasytilo tisíce, ba milióny lidských dětí! Vy jste zaměnili to, co je vám nejbližší, svoji pozemskou potravu, za potravu duchovní.
A přece závisí váš chléb, který udržuje vaše tělo, také na tom, čím pohrdáte. Kdyby tento proud síly, který proniká ze Světla celým stvořením, jednou ustal, pak byste vy i celý svět pozvolna zahynuli! Neměli byste už žádnou potravu a žádný život. Uvažujte o tom, když posloucháte má slova. Nesnažte se vykládat je svým způsobem, nýbrž snažte se přijmout je s objasněním, které já vám dávám.
Přicházím ze Světla a vysílám záplavu paprsků všemi úrovněmi. Jdu opět ke Světlu, když nastává obnovení síly. Každoročně dává Bůh zářit své Světlo do stvoření a jen tehdy se k němu mohu vrátit. Na vlnách Světla budu zanesen zpět do říše svého Otce. A kdyby mně bylo vzato pozemské tělo dříve, než přijde hodina, kdy božská síla proudí do stvoření, musel bych čekat tak dlouho, až se budu moci spojit s božským paprskem Světla, až se mi Bůh otevře!
--
Dočkáš se toho, Maria Magdaléno. Budeš smět být při tom, až bude na zemi zřizována říše míru a pokoje. A budeš smět pomáhat, spolupůsobit, pokud budeš chtít... ledaže bys to sama zmeškala!
Pravím vám, mnozí z vás budou při tom a mají být zde, aby spolupracovali na nové říši. Mnozí však zeslábnou ještě v poslední minutě. Budou stát u cíle, ale ne u toho, po němž toužili a který přináší vzestup. Ještě krátce před cílem ztratí cestu a skloní se opět pod temno. Buďte proto bdělí, vy všichni, kteří myslíte, že jste toho již dosáhli.
Nebude to dříve, dokud hodina neudeří! Meč zasviští shůry a rozdělí, co je dobré a co zlé. A kdybyste šli správnou cestou a pouze zaváhali, zda je správná, zaváhali v hodině soudu, propadli byste mezi zlé! Neboť až přijde ta hodina, nebude již váhání! Čím výše bude člověk stát, tím přísněji bude souzen! Neboť znát Slovo a pochybovat je horší než je neznat. Jednou přijde rozhodnutí, a pak buďte na stráži, abyste právě nespali a nedomnívali se, že jste v bezpečí!
Jestliže však vydržíte, pak vám slunce nikdy nezapadne. Budete obývat ráj na této zemi a bude vám vládnout ten, který přijde po mně: Syn Člověka."
"Pane, kdy to ale všechno bude?" ptal se Jidáš, nejmlčenlivější z kruhu.
Tu hodinu zná jedině Bůh.
"Ale copak nejsi částí Jeho? Musíš to přece také vědět!"
Ježíš se vážně podíval na tazatele.
Odpověděl bych tak, kdyby tomu tak nebylo? Nemělo by smysl chtít vám to vysvětlit, neboť byste to nemohli pochopit. Vždyť nechápete ani to, co byste měli chápat!
--
Milujte své nepřátele, žehnejte těm, kteří vás proklínají, a dobře čiňte těm, kteří vás nenávidí!
--
Otče, děkuji ti, že jsi se mnou v každé době! Požehnej tuto večeři, jež je poslední, kterou v míru a pokoji požívám.
Požehnej tento chléb, který nabízím svým učedníkům jako tělo mé, jako jsem se nabízel všem, kteří hladověli po nebeském chlebě.
Požehnej toto víno, aby se světu stalo symbolem mé krve, která bude prolita, aby cesta k odpuštění hříchů zůstala všem lidem přístupná.
Vezměte tento chléb, učedníci moji, a myslete při tom na mne, kdykoliv budete ve jménu mém požívat večeři. Já jsem živoucí chléb země, jehož nikdy nebude chybět, pokud člověk po něm bude toužit.
A vezměte toto víno právě tak na mou památku. Je to má krev, kterou teď země bude pít a obdrží z ní opět životní sílu. Moje krev, živoucí Duch mého Otce, se rozleje po zemi a očistí vás ode všech vin, budete-li žít tak, jak jsem vám pravil. Vždyť za Slovo Otcovo dávám svou krev. Vězte, že proud života nikdy neustane, jestliže ho vy lidé násilně nepodvážete svým temným chtěním."
A Ježíš lámal chléb a podával učedníkům. Pak pozvedl kalich a všichni z něho pili.
Po jeho pravém boku seděl Jan, po levém Petr a Ježíš jim pravil:
Proč jste tak smutní? Hleďte, po mně přijde Jeden a ten bude moci dát zemi více viditelného než já. On obnoví světy a pod jeho nohou rozkvete vaše země do netušené krásy. Bude řídit zemi s výšin a dohlížet na ni, a bude všechno dokonalé, co je nyní nedokonalé. Vystaví věž, která bude dosahovat až k Božímu trůnu, a přinese vám zase radost. Neplačte, neboť já jsem přišel jen proto, abych vám řekl, že On přijde, abyste neztratili odvahu.
Konec první knihy
***
Pokračujeme další knihou Evangelium Janovo. Hovoří Ježíš:
Amen, říkám ti, jestliže se znovu nenarodíš, nebudeš moci vejít do království Božího!
Musíš se narodit v duchu. Vaše těla pozemsky zrozená musí zaniknout, jako všechno pozemské. Váš duch touží po tom, aby vešel do věčnosti, ale nezmění-li se od základu, nemůže nikdy dojít do říše Boží.
V líné dřímotě leží krajina. Tu se přižene bouřlivý vítr. Nevíš, odkud přichází, nebo kam se žene, ale cítíš, jak vane, a vidíš, jak všechno rozvíří. Po jeho odchodu vypadá krajina jinak, nově. Právě tak je tomu s lidmi, jimiž pronikne síla, která vychází z Boha. Zatřese spícími a náhle jsou vnitřně přetvořeni, jestliže nekladli žádný odpor této obnovující síle.
Z milosrdné lásky poslal Bůh, Věčný, svého Syna na svět, do všech temnot a vší té tmy. Světlo má vzejít v duších lidí. Proto Syn Boží přišel. Kdo mu věří a jedná podle Jeho slov, ten opět najde správnou cestu, která ho může vést k Bohu. Ten také obstojí v soudu, který jednou musí přijít na tento svět.
Já vám přináším spásu, dříve než nad vámi propukne soud. Přináším vám Světlo a Pravdu. Po mně přijde Syn Boží, který je od věčnosti určen za soudce celého světa. Ó, vy lidé, kdybyste jen chtěli slyšet!
--
Bůh není viditelný lidským očím. Kdo Ho chce vzývat, musí ho hledat mimo tuto hmotnost. Musí jít do své vlastní duše. Pouze duch může proniknout vzhůru a může něco vytušit o Bohu. Tomu se musíte, vy lidé, teprve znovu učit.
--
Čí duše byla nasycena, ten již pozemský pokrm nepotřebuje.
--
Vizte, pravil, nyní bude spasení Židům odňato a bude dostupné všemu lidstvu. Ode dneška smějí všichni, kteří mne hledají, ke mně přijít. Vy budete mít později bohatší sklizeň mezi pohany, u kterých jste neseli, než mezi Židy, u kterých byla každá setba marná.
--
Soud na svět přijde, jak to Otec předem určil.
Nepřišel jsem na svět, abych ho soudil, nýbrž proto, aby lidstvo skrze mne opět našlo cestu vzhůru.
Syn Boží přijde, aby soudil svět, jak mu Otec rozkázal. Otec všechno vložil do jeho rukou, život i smrt, zničení i blaženost. Budou muset vstát z mrtvých, aby stanuli před Ním. Kdo uslyší Jeho hlas, tomu má být ponechána ještě krátká doba k obratu, kdo však neuposlechne hlasu Syna Člověka, ten propadne věčnému zatracení.
--
Nemyslíte, že jsem si mohl svoje učedníky vybrat z nejpřednějších lidí této země? zeptal se jich.
Je mnoho důvodů, které mne pohnuly, abych vybral právě Vás. Nemuseli jste překonávat naučené vědění, mohli jste lépe snášet námahu našeho putování, nebyli jste poutáni mrzkým mamonem a ještě mnoho jiného. Především jsem ale doufal, že chudí a ubozí budou mít ve vás přímluvce, protože když jste ke mně přišli, byli jste sami chudí a ubozí.
--
Moje učení pochází ze mne samého a je z Boha, který mne poslal! Pokuste se žít podle mých slov a brzy zpozorujete, že má nauka je z Boha, neboť nese v sobě život. Kdybyste má slova přijali v sebe, dosáhli byste blaženosti již zde na zemi.
Zajisté, pravím vám, kdo ve mne věří, z jeho těla potečou proudy živoucí vody. Bude občerstvovat všechny, kteří s ním přijdou do styku. Boží síla jím pronikne tak, jako proniká vším na zemi, co se jí otevře.
Pohleďte na květiny na poli. Otevírají své kalíšky slunečním paprskům. Ptají se také, odkud pocházejí tyto paprsky nebo kdo je poslal? Vezměte si z nich příklad.
--
Ptáte se mne na pravzor tohoto pozemského chrámu. Vězte, že stojí nahoře ve vesmíru, krásnější a nádhernější než všechno, co kdy lidská ruka vytvořila. Blažení duchové jsou jeho služebníky a bez přestání děkují Bohu ve štěstí a radosti.
Kdybyste dnes zbořili tento chrám, takže by nezůstal kámen na kameni, zajisté, v nejkratší době by mohl být opět vybudován, kdyby se našel člověk, jenž by byl dostatečně čistý, jako byl Šalamoun, aby mohl spatřit pravzor tohoto chrámu.
--
Kdo jiný by vám mohl o Něm vyprávět?" ptal se s tichým úsměvem. "Nikdo Boha nikdy neviděl. Jenom Syn o Něm ví, jenom Syn vám může o Něm vyprávět. Jeho síla řídí vesmír, Jeho síla zaplavuje všechno, proniká vším, oživuje všechno. Skrze mne, Syna, přijali jste také vy z této síly. Ona je to, která vás uschopňuje konat více a lepší skutky, než jaké byste jinak byli schopni vykonat.
-
Již ve tvých slovech je obsažena odpověď, Jidáši. Nehloubej tolik, přijímej všechno mnohem prostěji, jak je vám to podáváno. Sám si odnímáš to nejlepší. Když chceš sílu pociťovat jako cizí, nikdy ji nebudeš moci přijímat. Musíš se zachvívat v Božích zákonech tak silně, že ti nesmí být cizí nic, co od Něho přichází. Teprve na tvých skutcích se pozná, zda se ti dostalo síly.
Jak často jsem vám již říkal, že na vašich skutcích se pozná, kdo jste. Jestliže jste opravdu moji učedníci, musíte vykonávat vůli Boha, mého Otce. Jste-li však z tohoto světa, budou vaše plody jalové.
--
To jste řekli správně. Ale nyní přemýšlejte: může něco, co je stvořeno, být věčné? Věčný jest jenom Bůh a co z Něho pochází, všechno ostatní je dočasné a proto pomíjející. Také hvězdy mají svůj čas vyměřený, potom musí zaniknout. Pravím vám. Slunce, měsíc a hvězdy pominou spolu se zemí, ale lidé, kteří plní vůli mého věčného Otce, smějí zůstat.
--
Vám všem se může dostat této síly, jen když se jí otevřete.
"Jak je to možné?" horlivě se Tomáš zeptal.
To je zcela prosté jako všechno veliké okolo vás. Všechno žije v souzvuku s Božími zákony. Pohleďte na kmen vinné révy, a ukázal na jeden zvláště pěkný kmen v blízké vinici, z jeho kořenů stoupá šťáva a s ní vyživující síla celým kmenem až do vršku. Proudí však také do všech hroznů a listů, které na něm visí, takže každý hrozen může nést plody. Tamhle stranou však nějaké ničemné ruce utrhly několik hroznů. Už nemají žádné spojení s kořenem a vadnou, usýchají a nehodí se už na nic víc než na spálení.
Já jsem také takový vinný kmen. Síla Mého Otce proudí skrze mne a ...
"A my jsme hrozny, které na Tobě visí!" jásalo několik učedníků. Radovali se, že tak rychle podobenství pochopili.
Z Tebe přechází síla na každého z nás a pomáhá nám plnit Boží vůli.
Ano, potvrdil Ježíš, "beze mne nemůžete nic vykonat. Když však při mně zůstanete, tím také zároveň zůstanete v Boží síle, neboť Já a Otec jedno jsme. Nezapomeňte na to: Nenechte se ode mne odtrhnout, ať se stane cokoliv.
--
Vidíte denně, jak mne Židé nenávidí, jak se pokoušejí najít na mně vinu, pro kterou by mne mohli odstranit, snad i usmrtit. Jednou to udělají. Moje slova překroutí tak, že budou mít důvod, aby mne zajali. Vím, že tato chvíle již není daleko.
"Pane, tak už nechoďme do měst, kde Ti zákoníci chtějí škodit," prosili učedníci. "Chceme zůstat úplně sami pro sebe, nechceme se nikde ukazovat, tak se Ti také nic nestane."
Vy se domníváte, že bych tím splnil úkol?" ptal se Ježíš, zděšen, že jeho učedníci mohou takto myslet. "Mám přinést židovskému národu Boží spásu, mám odpadlíky znovu shromáždit v Božím chrámu. Jak to mohu splnit, když budu stát stranou všeho? Konám-li však vůli Toho, který mne poslal, nemůže se mi stát nic, co by Bůh nedopustil.
"Ale Bůh sám Tě může chránit, plníš-li Jeho vůli," pravil Filip pln důvěry.
Máš pravdu, Filipe, přikývl Ježíš, Bůh by mohl poslat k zemi vojsko andělů, aby mne obklopili, kdyby chtěl. Ale On to neučiní, neboť lidé mají dokončit to, co zamýšlejí. Podle jejich skutků se má ukázat, kdo poselství o Bohu přijal, kdo je hoden předstoupit před oči Syna Člověka.
Lásku, která k nim přišla, nepoznávají, pokračoval Ježíš v zamyšlení. A kdyby i andělé z nebe přišli, aby o mně svědčili, lidé by neuvěřili. Tak si sami spřádají svůj budoucí osud. Lidstvo musí klesat, až zcela zapadne do temnot. Těch několik však , kteří ve mne věřili, bude smět spatřit také Syna Člověka, až přijde konat soud na zemi.
Náhle Jidáš přerušil ticho:
"Kdo je ten Syn Člověka, Pane, o němž častěji mluvíváš?"
Syn Boží! zněla stručná, ale laskavá odpověď.
"Syn Boží? To jsi Ty. Tedy Ty se ještě jednou vrátíš, abys soudil? Říkal jsi přece, že Ty soud na zemi nebudeš provádět?"
Co jsem řekl, to jsem řekl, to zůstává. Já se nevrátím, abych soudil, nýbrž Syn Člověka přijde dolů, jak je to určeno od doby, kdy tato země trvá. On je Syn Boží stejně jako já.
Zároveň však je králem ve věčném hradě tam nahoře, o němž jsem vám vypravoval. Jeho služebníci střeží nádobu s Boží silou a pečují o to, aby v době určené Bohem se proudy živoucí vody rozlévaly do vesmíru, oživujíce a obnovujíce.
Ještě mnoho bych vám mohl vyprávět o této nekonečné nádheře, ale ještě nejste zralí, abyste to přijali. Ten však, který přijde po mně, ten Duch Boží, který bude svět soudit na Boží rozkaz, Ten vám oznámí všechno!
--
Bůh však chtěl, aby bylo lidem pomoženo. Smiloval se proto a poslal část sebe sama k zemi, neboť Otec a Já jedno jsme. Nezapomeňte na to! A Syn Boží, který nyní mohl vzít Světlo zcela seshora, Ten vám může podat zprávu o Bohu, jak to nedovede žádný člověk. Vaši bohové by vám bývali mohli povědět mnoho o Bohu, ale všechno také nevědí. Nikdy Ho neviděli. Ale Já jsem Ho viděl ve vší jeho nádheře. Půjdu opět k Němu, až můj úkol zde dole bude splněn. Pak začne váš úkol.
--
Nedivte se tomu. Když mluví duch, duch mu rozumí, rozum zatím ustoupí stranou. Řecky umím právě tak málo jako vy, ale můj duch mluvil k duchu a my jsme si rozuměli.
--
Musí stačit, když přináším Světlo, vědění o Bohu a věčné zákony. Nyní musí plaménky, které jsem zapálil ve vašich duších, hořet dále, až zesílí, zachvátí okolí a uvedou svět v požár. Opatrujte svoje plaménky! Běda tomu, kdo je špatný ochránce a nechá svůj plamen pohasnout! Za to bude pak hořet, ale ne ve světle věčné Pravdy, nýbrž v ohni, do něhož jsou házeny nepotřebné vinné kmeny.
--
Ve vašich duších jsem roznítil plaménky Světla, které hledajíce přicházely ke mně. U většiny jsou dosud malé, třebaže jasné. Teprve málo z vás umělo vytáhnout z hlubin svých duší do knotu tolik oleje, aby se knot zcela napojil a mohl zářit jasným plamenem. Temno se brání mým plaménkům. Ví, že teprve když všechny budou hořet správně, bude světlo tak veliké, že temno úplně zapudí. Proto již nyní se snaží uhasit ty útlé plameny. Zapaluje umělé plameny, které zatím moje něžná světýlka svým jasem převýší. Ale plameny temna jsou pomíjející, klamné a škodlivé. Hoří jako jedovaté výpary, jež jsme nedávno viděli na bažině.
"Pane," zeptal se úzkostlivě Tomáš, "můžeme to zpozorovat, když v nás bude chtít takový oheň vzplanout?"
Jistěže to můžete zpozorovat, Tomáši," řekl chlácholivě Ježíš, "Vězte, moje plaménky hoří v duši, ohníčky temna plápolají v rozumu.
--
Přišel jsem z věčné Lásky. To, co vy lidé nazýváte láskou, není ani odraz toho, co jako Láska žije nahoře ve Světle. Část této věčné Lásky jsem chtěl snést sem dolů na tuto potemnělou zemi. Hledejte ji v Mých činech a v Mých slovech, abyste poznali, co je pravá Láska.
Jestliže jste vytušili aspoň záblesk toho, snažte se ze všech sil, abyste dali této lásce ve vás ožít. Ona musí proudit veškerým vaším konáním, vaším mluvením i myšlením jako svatý očisťující pramen, který všecko nízké usmrcuje a odplavuje pryč. Milujte se mezi sebou silnou, mužnou láskou. To není láska, když odstraňujete jeden druhému každý kámen z cesty, když mluvíte sladkými, lichotivými slovy, jinak, než to cítí vaše duše. Pravá láska vidí chyby druhého a pomáhá mu, aby je překonal.
Chci vám povědět jedno podobenství: Pohleďte na polní květiny. Potřebují sluneční svit, aby mohly usilovat vzhůru ke světlu. Kdyby Bůh měl takovou lásku ke svému stvoření, jakou chováte vy lidé, musel by říci: moje květiny nemají být nikdy bez jasného slunce. Ve dne v noci musí slunce lichotivě laskat květy i listy. Smějete se? Nyní už vidíte, co by se z květin stalo: vytáhlé slabé stonky bez barvy, bez květů, nebo uschlé roští.
--
Už dlouho u vás nebudu. Nutí mne to, abych vám ještě mnohé řekl.
Říkám vám již dnes, že vás opustím, abyste, až ten čas přijde, mohli kráčet s pevným srdcem svou cestou. Nebojte se o sebe, ani o Mne. Já jdu k Otci. Ale tím, že jdu, razím vám cestu. Vy smíte jít za mnou.
Vyprávěl jsem vám o Otci, tím jsem vám ukázal cestu k Němu. Já, já jsem ta cesta k Němu, a Pravda a Život. Nikdo nepřichází k Otci, než skrze mne.
Já a můj Otec jedno jsme. Díváte-li se na mne, vidíte tak Otce. Také v Jeho dílech Ho smíte poznávat právě tak jako v tom, co dělám z Jeho rozkazu.
Síla shůry bude proudit také tehdy, když už u vás nebudu. Otevřete-li se jí správně, vnikne do vás, posvětí vás a posílí. Přijde k vám jako utěšitel, bude vás napomínat, bude vám pomáhat. Pokud bude na zemi jen jediný člověk, který po ní touží, bude se mu jí dostávat tak dlouho, dokud nepřijde Syn Člověka. Ten přinese s sebou novou Boží sílu.
Úmyslně jsem neřekl Žid, neboť od nynějška je privilegium Židů zrušeno! Prvorozenství a tím Otcovo požehnání připadne jinému národu. Snažte se usilovně chovat tak, abyste se směli při svém dalším zrození narodit v tomto národě, až Syn Boží přijde soudit.
Nechci vás nechat jako sirotky. Pošlu vám sílu, Ducha Božího. Ten vás povede místo mne. A zanechám vám zde svůj pokoj, ten pokoj, jenž svět nemůže ani dát, ani vzít. Zůstaňte v tomto pokoji, tak vaše duše zesílí. Ve světě máte strach, ale buďte klidní, já jsem svět překonal.
--
"Otče," vzdychl, "můj Otče! Nyní přišel čas, kdy se smím odpoutat od této země, na niž jsem vstoupil podle Tvé svaté vůle.
Se srdcem plným lásky a slitování jsem přišel na svět, ale lidstvo milovalo více temno než Světlo. Neposlouchali mne. Těm několika však, kteří moje slovo vnímali, těm jsem dal vše, co jsi mi svěřil. Vědí, že vše pochází od Tebe, věčného Otce. Vědí, že vše, co je mé, je i Tvé. Jsme nerozlučně jedno. Nyní jsem však tyto duše pevně k sobě připoutal. Tím jsou znovu přivedeny také k Tobě.
Otče, prosím za ně: nedej jim zahynout! Uchovej je ve Tvé Pravdě, ve Tvém Slově a ve Tvém Světle až do dne, kdy Syn Člověka přijde k soudu. Pak je chci předat Jemu, aby i Jemu sloužili. Jemu mají náležet, tak jako nyní náleží Mně.
Otče, prosím Tě: nenechej v nich zhasnout plamen jejich poznání. Dej jim silné pomocníky kvůli mě. Draze jsem je vykoupil, nedej jim upadnout v Luciferova pouta. Neprosím Tě, abys je nyní vzal ze světa. Vím, že musejí prožívat svůj vývoj, ale proto Tě prosím, abys je chránil!
Nyní však neprosím jen za ty, kteří byli mými učedníky, mými průvodci na mé životní cestě, jen za ty, kteří mé Slovo přijali a převedli je v čin, ne, Otče, prosím také za všechny, kteří skrze jejich slovo k Tobě přijdou!
Otče, svět Tě nezná, já Tě však znám a smím předstoupit před Tvou tvář. Dej, o co jsem Tě prosil!
Ježíš na okamžik umlkl. Zdálo se, jako kdyby přijímal mocnou sílu z výšin do sebe, potom začal znovu:
"Otče, děkuji Ti, že jsi mi poslal jistotu vyslyšení. Nyní mohu snáze jít vstříc tomu, co mne čeká. Ve Tvé lásce spočívám, v mé lásce jsou bezpečně skryti moji učedníci. Tím spočívají i v Tobě. Otče, děkuji Ti!
--
Otče, odpusť jim vinu, kterou na sebe uvalují. Nevědí, co činí!
--
Marie, hřích přišel na svět, protože lidé stavěli svoji vůli před vůli Boží. Také Jidáš postavil svůj rozum do popředí a to způsobilo jeho pád. Marie, říkám ti: nezapomeň na tuto zkušenost! Kdykoliv budeš žíti na zemi, snaž se rozšiřovati poznání, že lidský rozum má být jen nástrojem člověka. Je-li nesprávně veden, stává se Luciferovým nástrojem sloužícím ke zkáze lidstva!
--
Zcela naposled se Ježíš zjevil svým učedníkům, když se společně modlili. Tiše vstoupil doprostřed mezi ně a pravil: "Pokoj s vámi! Buďte klidni. Nyní jdu k Otci a pro vás je cesta k němu od nynějška volná. Nikdy na to nezapomeňte, abyste byli shledáni hodnými sloužit jednou Synu Člověka!"
***
Komentáře