Kapitola 10
MODLY NEMOCI
Úvod
1. Nic vnějšího v tobě nemůže vyvolat strach nebo lásku, protože vně tebe nic neexistuje. 2Čas i věčnost jsou ve tvé mysli a budou v konfliktu, dokud nebudeš vnímat čas jedině jako prostředek ke znovuzískání věčnosti. 3K takovému vnímání však nemůžeš dospět, dokud jsi přesvědčen, že vše, co se ti stane, je zapříčiněno činiteli mimo tebe. 4Musíš se naučit, že čas je zde jedině ke tvému použití a že nic na světě z tebe nemůže tuto odpovědnost sejmout. 5Ve své představivosti můžeš Boží zákony porušit, ale nemůžeš jim uniknout. 6Byly ustanoveny pro tvou ochranu a jsou stejně neporušitelné jako tvé bezpečí.
2. Bůh nestvořil nic kromě tebe a nic kromě tebe neexistuje, neboť ty jsi Jeho součástí. 2Co může existovat kromě Boha? 3Mimo Něj se nemůže stát nic, protože mimo Něj není nic skutečné. 4Tvá stvoření Ho zvětšují stejně jako ty, avšak nepřidávají nic odlišného, protože vše vždy existovalo. 5Co jiného než pomíjivé tě může znepokojit a jak může pomíjivé být skutečné, když jsi jediným Božím stvořením a když tě Bůh stvořil věčným? 6Tvá svatá mysl určuje vše, co se ti stane. 7Každá tvá reakce na vše, co vnímáš, závisí na tobě, protože tvé vnímání určuje tvá mysl.
3. Bůh Své Myšlení o tobě nemění, neboť si není Sám Sebou nejistý. 2Co ví Bůh, můžeš vědět i ty, protože to neví jen Sám pro Sebe. 3Stvořil tě pro Sebe, ale dal ti moc, abys tvořil pro sebe, a byl tak jako On. 4Proto je tvá mysl svatá. 5Může něco převýšit Lásku Boží? 6Může pak něco převýšit tvou vůli? 7Nic mimo tuto vůli se tě nemůže dotknout, protože tím, že jsi v Bohu, zahrnuješ všechno. 8Věř tomu, a uvědomíš si, jak moc na tobě záleží. 9Když cokoli ohrožuje mír tvé mysli, zeptej se: „Změnil Bůh Své Myšlení o mně?“ 10Potom přijmi Jeho rozhodnutí, protože je opravdu neměnné, a odmítni změnit své myšlení o sobě. 11Bůh nikdy nerozhodne proti tobě, neboť tím by rozhodoval proti Sobě.
I. Doma v Bohu
1. Svá stvoření neznáš prostě proto, že dokud je tvá mysl rozštěpená, budeš rozhodovat proti nim, ale útočit na to, co jsi stvořil, není možné. 2Pamatuj si, že to není možné ani pro Boha. 3Zákon tvoření říká, že miluješ svá stvoření stejně jako sebe, neboť jsou tvou součástí. 4Vše, co bylo stvořeno, je tedy dokonale v bezpečí, protože Boží zákony to chrání Jeho Láskou. 5Každá část tvé mysli, která to neví, se sama připravila o vědění, protože nesplnila jeho podmínky. 6Kdo jiný než ty by to býval mohl učinit? 7To si s radostí uvědom, protože díky tomuto uvědomění pochopíš, že tvé vyhnanství není od Boha, a proto neexistuje.
2. V Bohu jsi doma, a přestože sníš o vyhnanství, jsi plně schopen se probudit do skutečnosti. 2Rozhodl ses tak učinit? 3Z vlastní zkušenosti víš, že když spíš, to, co se ti zdá, se ti jeví skutečným. 4V okamžiku, kdy se vzbudíš, si však uvědomíš, že všechno, co sis myslel, že se ve snu stalo, se vůbec nestalo. 5Nedivíš se tomu, přestože veškeré zákony toho, do čeho ses probudil, byly, když jsi spal, porušeny. 6Není tedy možné, že jsi jen přešel z jednoho snu do druhého, aniž by ses skutečně probudil?
3. Dělal by sis starosti jak uvést do souladu to, co se událo ve vzájemně si odporujících snech, anebo bys je poté, cos zjistil, že ani jeden z nich není v souladu se skutečností, odmítl oba dva? 2Nevzpomínáš si, že jsi předtím byl probuzený. 3Když slyšíš Ducha svatého, můžeš se cítit lépe, neboť láska se ti zdá dosažitelná, ale ještě si nevzpomínáš, že dosažitelná kdysi byla. 4A právě tato vzpomínka ti umožní poznat, že tomu tak opět může být. 5Co je možné, ještě nebylo dosaženo. 6Avšak jestliže je to, co kdysi bylo, věčné, je to věčné i nyní. 7Až si vzpomeneš, budeš vědět, že to, na co sis vzpomněl, je věčné, a proto je to nyní.
4. Na vše si vzpomeneš v okamžiku, kdy po tom budeš cele toužit, neboť jestliže cele toužit znamená tvořit, bude tvou vůlí zbavit se odloučení, a vrátit tak svou mysl současně svému Stvořiteli a svým stvořením. 2Když Je budeš znát, nebudeš chtít spát, ale pouze bdít a radovat se. 3Sny nebudou možné, protože budeš chtít jen pravdu, a jelikož to bude konečně tvou vůlí, pravdy dosáhneš.
II. Rozhodnutí zapomenout
1. Abys mohl v mysli něco oddělit, musíš to nejprve vědět. 2Vědění musí předcházet oddělení, a proto oddělení není nic jiného než rozhodnutí zapomenout. 3To, co bylo zapomenuto, se potom jeví jako strašné, ale jen proto, že oddělení je útokem na pravdu. 4Bojíš se, protože jsi zapomněl. 5Své vědění jsi zaměnil za uvědomování si snů, protože se bojíš svého oddělení, nikoli toho, co jsi v mysli oddělil. 6Když to, co jsi ve své mysli oddělil, přijmeš, přestaneš se toho bát.
2. Upustíš-li však od oddělování skutečnosti, přinese ti to více, než jen to, že zmizí strach. 2V tomto rozhodnutí spočívá radost, mír a sláva stvoření. 3Nabídni Duchu svatému jedině ochotu si vzpomenout, neboť pro tebe uchovává vědění Boha a tebe a čeká na tvé přijetí. 4Vzdej se s radostí všeho, co by stálo v cestě tvému rozpomenutí si, neboť Bůh je ve tvé paměti. 5Až budeš ochoten si na Něj vzpomenout a znovu vědět svou vlastní skutečnost, Jeho Hlas ti řekne, že jsi Jeho součástí. 6Nedovol ničemu v tomto světě, aby zdrželo tvou vzpomínku na Boha, neboť v ní spočívá tvé vědění o sobě.
3. Vzpomenout si pouze znamená obnovit v mysli to, co tam už je. 2To, na co si vzpomínáš, nevytváříš; pouze znovu přijímáš, co tam již bylo, ale čeho ses zřekl. 3Schopnost přijmout pravdu v tomto světě je vjemovým protějškem tvoření v Království. 4Bůh splní Svou úlohu, když ty splníš svou, a Jeho návrat výměnou za tvůj je výměnou vědění za vnímání. 5Mimo Jeho Vůli pro tebe nic neexistuje. 6Dej jen najevo svou vůli si na Něj vzpomenout, a hle! 7Dá ti vše, stačí Ho jen požádat.
4. Útočíš-li, popíráš sám sebe. 2Doslova se tím učíš, že nejsi to, co jsi. 3Tvé popření skutečnosti předem vylučuje přijetí Božího daru, protože jsi namísto toho přijal něco jiného. 4Když pochopíš, že je to vždy útok na pravdu, a pravda je Bůh, uvědomíš si, proč se toho stále bojíš. 5Jestliže navíc poznáš, že jsi součástí Boha, pochopíš, proč vždy nejdříve útočíš na sebe.
5. Každý útok je útokem na Já. 2Ničím jiným být nemůže. 3Vzniká z tvého vlastního rozhodnutí nebýt to, co jsi, a proto je útokem na tvou totožnost. 4Útok je tedy způsob, jak ztratit svou totožnost, protože když útočíš, musel jsi zapomenout, co jsi. 5Jestliže je tvá skutečnost skutečností Boží, pak když útočíš, nevzpomínáš si na Boha. 6Ne proto, že se ztratil, ale proto, že ses aktivně rozhodl si na Něj nevzpomenout.
6. Kdyby sis uvědomil, jaký zmatek to působí v míru tvé mysli, nemohl bys tak nepříčetné rozhodnutí učinit. 2Děláš to jen proto, že stále věříš, že ti to pomůže dostat, co chceš. 3Z toho tedy vyplývá, že chceš něco jiného než mír mysli, ale neuvážil jsi, co to má být. 4Logický závěr tvého rozhodnutí je však zcela jasný, stačí jen na něj pohlédnout. 5Tím, že se rozhodneš proti své skutečnosti, je tvá bdělost zaměřena proti Bohu a Jeho Království. 6A právě tato bdělost způsobuje, že se na Něj bojíš vzpomenout.
III. Bůh nemoci
1. Na Boha jsi nezaútočil a skutečně Ho miluješ. 2Můžeš změnit svou skutečnost? 3Vůlí nikoho nemůže být zničit sám sebe. 4Když si myslíš, že na sebe útočíš, je jisté, že nenávidíš to, co si myslíš, že jsi. 5Pouze to může být předmětem tvého útoku. 6To, co si myslíš, že jsi, může být velmi nenávistné, a to, k čemu tě tato podivná představa dohání, může být velmi ničivé. 7Ničení však není o nic skutečnější než sama představa, i když ti, kdo si vytvořili modly, je také uctívají. 8Modly nejsou ničím, ale ti, kdo je uctívají, jsou nemocní Synové Boží. 9Bůh je chce vyprostit z jejich nemoci a vrátit je do Své mysli. 10Tvou moc Božím Synům pomáhat neomezí, protože to byl On, kdo ti ji dal. 11Neboj se jí, neboť je tvou spásou.
2. Existuje jiný Utěšitel pro nemocné Boží děti než Jeho moc působící skrze tebe? 2Pamatuj si, že nezáleží na tom, v které části Synovství je přijat. 3Je vždy přijat pro všechny, a když Ho přijme tvá mysl, vzpomene si na Něj celé Synovství. 4Uzdrav své bratry jednoduše tím, že pro ně přijmeš Boha. 5Vaše mysli nejsou odloučené a Bůh má jen jednu cestu k uzdravení, protože má jen jednoho Syna. 6Trvající Komunikační Spojení Boha se všemi Jeho dětmi je spojuje všechny navzájem a je s Ním. 7Být si toho vědom znamená uzdravit je, protože jde o uvědomění si, že nikdo není odloučený, a nikdo tedy není nemocný.
3. Být přesvědčen, že Syn Boží může být nemocný, znamená být přesvědčen, že část Boha může trpět. 2Láska nemůže trpět, protože není schopna útočit. 3Vzpomínka na lásku tedy s sebou přináší nezranitelnost. 4Nestraň nemoci v přítomnosti Božího Syna, i když v ni věří, neboť přijímáš-li Boha v něm, uznáváš Lásku Boží, na kterou zapomněl. 5Tvé uznání, že je součástí Boha, mu připomene pravdu o sobě, kterou popírá. 6Chtěl bys podporovat jeho popírání Boha, a tak ztratit ze zřetele sebe? 7Nebo bys mu raději připomněl jeho úplnost a vzpomněl si spolu s ním na svého Stvořitele?
4. Přesvědčení, že Syn Boží je nemocný, je uctíváním stejné modly, jakou uctívá on. 2Bůh stvořil lásku, nikoli uctívání model. 3Všechny formy uctívání model jsou karikaturami stvoření, které učí nemocné mysli, příliš oddělené, než aby věděly, že stvoření moc sdílí a nikdy ji neuchvacuje. 4Nemoc je uctíváním model, protože je přesvědčením, že ti moc může být odňata. 5To však není možné, protože jsi částí Boha, Který je veškerou mocí. 6Nemocný bůh je nutně modlou, vytvořenou podle představy, kterou má její tvůrce o sobě. 7A to je přesně to, co ego vnímá v Synu Božím: nemocného boha, který stvořil sám sebe a který je soběstačný, velmi zlomyslný a velmi zranitelný. 8Chceš takovou modlu uctívat? 9Chceš být bdělý, abys tuto představu chránil? 10Opravdu se bojíš, že ji ztratíš?
5. Klidně pohlédni na logický závěr myšlenkového systému ega a posuď, zda jeho nabídka je opravdu tím, co chceš, neboť právě to ti nabízí. 2Abys to obdržel, jsi ochoten útočit na Božskou Podstatu svých bratrů, a tak ztratit ze zřetele tu svou. 3Jsi také ochoten ji skrývat, abys chránil modlu, o níž si myslíš, že tě ochrání před nebezpečím, které reprezentuje, ale které neexistuje.
6. V Království nejsou uctívači model, ale vzhledem ke klidnému poznání, že každý je částí Boha, je v Království vysoce ceněno vše, co Bůh stvořil. 2Syn Boží nezná modly, ale zná svého Otce. 3Zdraví v tomto světě je protějškem hodnoty v Nebi. 4Nepřispívám ti svou hodnotou, ale láskou, neboť ty sám si sebe nevážíš. 5Když si sebe nevážíš, onemocníš, ale to, že já si tě vážím, tě může uzdravit, protože hodnota Božího Syna je jedna. 6Když jsem řekl: „Svůj pokoj vám dávám,“ mínil jsem to vážně. 7Pokoj přichází od Boha skrze mě k tobě. 8I když o něj možná nežádáš, je pro tebe.
7. Je-li bratr nemocný, je to proto, že nežádá o mír, a tak neví, že ho má. 2Přijetí míru je popřením iluzí, a nemoc je iluzí. 3Každý Syn Boží má moc popřít iluze kdekoli v Království jednoduše tím, že je zcela popře v sobě. 4Mohu tě uzdravit, protože tě znám. 5Znám za tebe tvou hodnotu, a právě tato hodnota tě činí úplným. 6Úplná mysl neuctívá modly a nezná konfliktní zákony. 7Uzdravím tě prostě proto, že mám jen jedno poselství a toto poselství je pravdivé. 8Máš-li víru ve mě, tvá víra v ně tě učiní úplným.
8. Nepřináším Boží poselství se snahou tě oklamat, a ty se tomu naučíš, když se naučíš, že obdržíš vždy tolik, kolik přijmeš. 2Mohl bys nyní přijmout mír pro všechny a nabídnout jim dokonalé osvobození od iluzí, protože jsi slyšel Jeho Hlas. 3Neměj však jiné bohy mimo Něj, nebo neuslyšíš. 4Bůh nežárlí na bohy, které jsi vytvořil, ale ty ano. 5Chceš je chránit a sloužit jim, protože jsi přesvědčen, že tě vytvořili. 6Myslíš si, že jsou tvým otcem, protože na ně promítáš strašlivý fakt, že jsi je vytvořil, aby nahradili Boha. 7Pokud se zdá, že k tobě promlouvají, pamatuj si, že Boha nic nemůže nahradit, a jakékoli náhrady, o které ses pokoušel, nic neznamenají.
9. Takže jednoduše řečeno, můžeš být přesvědčen o tom, že se bojíš nicoty, ale ve skutečnosti se nebojíš ničeho. 2A tím, že si to uvědomíš, jsi uzdraven. 3Uslyšíš boha, kterému nasloucháš. 4Vytvořil jsi boha nemoci, a tím sis vytvořil schopnost ho slyšet. 5Přesto jsi ho nestvořil, protože není Vůlí Otce. 6Není tedy věčný a bude pro tebe odčiněn v okamžiku, když dáš najevo svou ochotu přijmout jen věčné.
10. Jestliže má Bůh jen jednoho Syna, je jen jeden Bůh. 2Sdílíš s Ním skutečnost, protože skutečnost není rozdělená. 3Přijmout jiné bohy mimo Něj znamená dát přednost jiným obrazům před sebou. 4Neuvědomuješ si, jak moc nasloucháš svým bohům a jak jsi bdělý v jejich prospěch. 5Existují však jen proto, že je ctíš. 6Vzdej úctu tam, kam náleží, a dosáhneš míru. 7Je to tvé dědictví od tvého skutečného Otce. 8Nemůžeš vytvořit Otce, a otec, kterého jsi vytvořil, nevytvořil tebe. 9Úcta nenáleží iluzím, neboť ctít iluze znamená nectít nic. 10Nenáleží jim ani strach, protože se nemůžeš bát ničeho. 11Rozhodl ses obávat se lásky kvůli její naprosté neškodnosti, a vzhledem k tomuto strachu jsi ochoten se vzdát své dokonalé prospěšnosti a své vlastní dokonalé Pomoci.
11. Jedině u Božího oltáře najdeš mír. 2Tento oltář je v tobě, protože ho tam dal Bůh. 3Jeho Hlas tě stále volá k návratu a ty Ho uslyšíš, když nedáš přednost jiným bohům. 4Můžeš se vzdát boha nemoci kvůli svým bratrům; vlastně to musíš udělat, když se ho vzdáš kvůli sobě. 5Neboť uvidíš-li někde boha nemoci, přijal jsi ho. 6A když ho přijmeš, budeš se mu klanět a budeš ho uctívat, protože byl vytvořen, aby nahradil Boha. 7Je přesvědčením, že si můžeš vybrat, který bůh je skutečný. 8Ačkoli je jasné, že to nemá nic společného se skutečností, je stejně jasné, že to má mnoho společného se skutečností, jak ji vnímáš ty.
IV. Konec nemoci
1. Každé kouzlo je pokusem smířit nesmiřitelné. 2Každé náboženství je uznáním, že nesmiřitelné nemůže být smířeno. 3Nemoc a dokonalost jsou nesmiřitelné. 4Jestliže tě Bůh stvořil dokonalého, jsi dokonalý. 5Jestliže jsi přesvědčen, že můžeš být nemocný, dal jsi přednost jiným bohům. 6Bůh neválčí s bohem nemoci, kterého jsi vytvořil, ale ty ano. 7Bůh nemoci je symbolem toho, že ses rozhodl proti Bohu, a ty se ho bojíš, protože nemůže být smířen s Vůlí Boží. 8Když na něj zaútočíš, učiníš ho pro sebe skutečným. 9Když ho však odmítneš uctívat v jakékoli podobě, v níž se ti objeví, a kdekoli si myslíš, že ho vidíš, zmizí v nicotě, z které byl vytvořen.
2. Skutečnost si může uvědomit jen jasná mysl. 2Skutečnost čeká jen na přijetí, to ale závisí na tvé ochotě ji mít. 3Vědět skutečnost musí zahrnovat také ochotu soudit neskutečnost takovou, jaká je. 4Přehlédnout nicotu pouze znamená ji správně soudit a vzdát se jí díky tomu, že jsi byl schopen ji správně zhodnotit. 5Mysl plná iluzí si nemůže uvědomit vědění, protože pravda a iluze jsou nesmiřitelné. 6Pravda je úplná a nemůže ji vědět jen část mysli.
3. Synovství nemůže být vnímáno jako částečně nemocné, protože vnímat je tímto způsobem znamená nevnímat je vůbec. 2Jestliže je Synovství jedno, je jedním po všech stránkách. 3Jednota nemůže být rozdělena. 4Jestliže vnímáš jiné bohy, tvá mysl je rozštěpena a ty nebudeš schopen toto rozštěpení omezit, protože je známkou toho, že jsi vyjmul část své mysli z Vůle Boží. 5To znamená, že jsi nad ní ztratil kontrolu. 6Jestliže není pod kontrolou, ztratí zdravý rozum a stane se tak nerozumnou. 7Díky tomu, žes ji definoval špatně, vnímáš, že funguje špatně.
4. Boží zákony uchovají tvou mysl v míru, protože mír je Jeho Vůlí a Jeho zákony jsou ustanoveny k tomu, aby mír udržovaly. 2Boží zákony jsou zákony svobody, ale tvé zákony jsou zákony otroctví. 3Jelikož svoboda a otroctví jsou nesmiřitelné, jejich zákony nelze pochopit současně. 4Zákony Boží působí jen pro tvé dobro a kromě Jeho zákonů jiné neexistují. 5Vše ostatní je prostě bez zákonů, a proto chaotické. 6Bůh Sám chrání Svými zákony vše, co stvořil. 7Co není pod jejich ochranou, neexistuje. 8Výraz „zákony chaosu“ nemá smysl. 9Stvoření je dokonale zákonité, a co je chaotické, nemá smysl, protože je to bez Boha. 10Ty jsi „dal“ svůj mír bohům, které jsi vytvořil, ale oni nikde nejsou, aby ho od tebe přijali, a tak jim ho nemůžeš dát.
5. Nemůžeš se vzdát svobody, můžeš ji pouze popřít. 2Nemůžeš udělat nic, co Bůh nezamýšlel, protože to, co nezamýšlel, se nestane. 3Tví bozi nepřinášejí chaos, ale ty je chaosem obdařuješ, a pak ho od nich přijímáš. 4Nic z toho nikdy nebylo. 5Nic kromě zákonů Božích nikdy nebylo a nic kromě Jeho Vůle nikdy nebude. 6Byl jsi stvořen Jeho zákony a z Jeho Vůle a způsob tvého stvoření tě ustanovil stvořitelem. 7To, co jsi vytvořil, tě natolik není hodno, že kdybys byl ochoten to vidět takové, jaké to je, stěží bys to chtěl. 8Neuvidíš vůbec nic. 9A tvá vize automaticky pohlédne za, na to, co je v tobě a všude kolem tebe. 10Skutečnost nemůže překonat zábrany, které kladeš, ale když se jich vzdáš, zcela tě obklopí.
6. Až pocítíš ochranu Boží, vytváření model se pro tebe stane nemyslitelným. 2V Boží Mysli nejsou žádné podivné představy, a co není v Jeho Mysli, nemůže být ve tvé, protože jsi jedné mysli, a ta patří Jemu. 3Je tvá, protože patří Bohu, neboť pro Něj je vlastnictví sdílením. 4Jestliže je tomu tak pro Něj, je tomu tak i pro tebe. 5Jeho definice jsou Jeho zákony, neboť podle nich ustanovil vesmír takový, jaký je. 6Falešní bozi, které se pokoušíš postavit mezi sebe a svou skutečnost, nemohou pravdu vůbec ovlivnit. 7Náleží ti mír, protože tě stvořil Bůh. 8A Bůh nic jiného nestvořil.
7. Zázrak je činem Syna Božího, který odložil všechny falešné bohy a žádá své bratry, aby učinili totéž. 2Je skutkem víry, protože je uznáním, že bratr je toho schopen. 3Je voláním k Duchu svatému v jeho mysli, voláním posíleným spojením s bratrem. 4Jelikož vykonavatel zázraků slyšel Boží Hlas, posiluje Ho v nemocném bratru tím, že oslabuje jeho víru v nemoc, kterou nesdílí. 5Moc jedné mysli může osvítit druhou, protože všechna Boží světla byla rozžata stejnou jiskrou. 6Je tomu tak všude a navěky.
8. V mnohých zůstává pouze jiskra, neboť Velké Paprsky jsou zastřeny. 2Bůh však udržel jiskru živou, aby Paprsky nemohly být nikdy zcela zapomenuty. 3Jestliže jen spatříš tuto malou jiskru, poznáš větší světlo, neboť Paprsky zde nejsou vidět. 4Vnímáním jiskry budeš uzdravovat, ale poznáním světla budeš tvořit. 5Při návratu nejprve musíš uznat nepatrné světlo, neboť odloučení bylo sestupem od velikosti k malosti. 6Jiskra je však stále stejně čistá jako Velké Světlo, protože je přetrvávajícím voláním stvoření. 7Vlož do ní veškerou svou víru, a Sám Bůh ti odpoví.
V. Popření Boha
1. Rituály boha nemoci jsou podivné a velmi náročné. 2Radost není nikdy povolena, neboť výrazem věrnosti tomuto bohu je deprese. 3Deprese znamená, že jsi se zřekl Boha. 4Mnozí se obávají rouhání, ale nechápou, co znamená. 5Neuvědomují si, že popření Boha je popřením vlastní Totožnosti a že v tomto smyslu je smrt odplatou za hřích. 6Smysl je velmi doslovný: popření života je vnímáním jeho opaku, stejně jako všechny formy popření nahrazují to, co je, tím, co není. 7Nikdo to ve skutečnosti nemůže udělat, ale je mimo veškerou pochybnost, že si můžeš myslet, že to udělat můžeš, a jsi přesvědčen, že jsi to udělal.
2. Nezapomeň však, že popření Boha nevyhnutelně povede k projekci, a ty budeš věřit, že ti to udělali jiní, nikoli ty sám. 2Musíš obdržet poselství, které dáváš, protože to je poselství, které chceš. 3Můžeš být přesvědčen, že soudíš své bratry podle poselství, která ti dávají, ale soudil jsi je podle poselství, které jsi dal ty jim. 4Nepřipisuj jim své popření radosti, nebo v nich neuvidíš jiskru, která by ti přinesla radost. 5Právě popření této jiskry způsobuje depresi, neboť kdykoli vidíš své bratry bez ní, odmítáš Boha.
3. Věrnost popírání Boha je náboženství ega. 2Bůh nemoci zřetelně vyžaduje popření zdraví, protože zdraví je v přímém protikladu k jeho vlastnímu přežití. 3Uvaž však, co to pro tebe znamená. 4Pokud nejsi nemocen, nemůžeš si uchovat bohy, které jsi vytvořil, neboť takové bohy bys mohl chtít snad jen v nemoci. 5Rouhání tedy vede ke zničení sebe, nikoli ke zničení Boha. 6To znamená, že jsi ochoten neznat sám sebe, abys mohl být nemocen. 7Takovou oběť vyžaduje tvůj bůh, a protože jsi ho vytvořil ze své nepříčetnosti, je nepříčetnou myšlenkou. 8Má mnoho forem, a i když se může zdát, že má mnoho různých podob, je přesto jen jednou myšlenkou – popřením Boha.
4. Zdá se, že nemoc a smrt vstoupily do mysli Božího Syna proti Jeho Vůli. 2„Útok na Boha“ způsobil, že si Jeho Syn myslel, že je bez Otce, a ve své depresi vytvořil boha deprese. 3To byla jeho alternativa k radosti, protože nechtěl přijmout fakt, že ačkoli byl stvořitelem, byl stvořen. 4Přesto je Syn bezmocný bez Otce, Který je jeho jedinou Pomocí.
5. Již jsem řekl, že sám od sebe nezmůžeš nic, ale ty nejsi sám od sebe. 2Kdybys byl, pak by to, co jsi vytvořil, bylo pravdivé a nikdy bys tomu nemohl uniknout. 3Protože jsi nevytvořil sebe, nemusíš se ničím znepokojovat. 4Tví bozi jsou ničím, protože je tvůj Otec nestvořil. 5Nemůžeš vytvořit stvořitele, kteří by se lišili od tvého Stvořitele, stejně jako On nemohl stvořit Syna, který by nebyl jako On. 6Jestliže je stvoření sdílením, nemůže stvořit nic, co by nebylo jako ono samo. 7Může sdílet jen to, co samo je. 8Deprese je izolace, a tak nemohla být stvořena.
6. Synu Boží, nezhřešil jsi, ale velmi ses mýlil. 2To však můžeš napravit a Bůh ti pomůže, protože ví, že jsi proti Němu nemohl zhřešit. 3Popřel jsi Ho, protože jsi Ho miloval, a znal jsi, že kdybys býval poznal svou lásku k Němu, nemohl bys Ho popřít. 4To, že jsi Ho popřel, tedy znamená, že Ho miluješ a že víš, že On miluje tebe. 5Pamatuj si, že to, co popíráš, jsi někdy musel znát. 6A jestliže jsi přijal popření, můžeš přijmout jeho odčinění.
7. Tvůj Otec tě nepopřel. 2Nesahá po odvetě, ale volá tě, aby ses vrátil. 3Když si myslíš, že neodpověděl na tvé volání, neodpověděl jsi ty na Jeho. 4On tě volá z každé části Synovství díky Své Lásce k Synu. 5Jestliže slyšíš Jeho poselství, pak ti odpověděl, a jestliže jsi slyšel správně, pak se od Něho poučíš. 6Láska Boží je ve všem, co stvořil, neboť Jeho Syn je všude. 7Pohlédni v míru na své bratry, a Bůh přispěchá do tvého srdce s vděčností za tvůj dar Jemu.
8. Nehledej uzdravení u boha nemoci, ale pouze u Boha lásky, neboť uzdravení znamená Jeho uznání. 2Když Ho uznáš, budeš vědět, že tě nikdy nepřestal uznávat a že v Jeho uznání spočívá tvé bytí. 3Nejsi nemocen a nemůžeš zemřít. 4Můžeš si však mylně myslet, že jsi tím, co je nemocné a co umírá. 5Pamatuj si však, že je to rouhání, neboť to znamená, že na Boha a Jeho stvoření, od něhož Bůh nemůže být odloučen, pohlížíš bez lásky.
9. Jen věčné může být milováno, neboť láska neumírá. 2Co je od Boha, je navždy Jeho, a ty jsi od Boha. 3Dovolil by Sám Sobě trpět? 4A nabídl by Svému Synu něco, co není přijatelné pro Něj Samotného? 5Přijmeš-li sebe sama takového, jakého tě stvořil Bůh, nebudeš schopen trpět. 6Abys to však mohl učinit, musíš Ho uznat jako svého Stvořitele. 7Ne proto, že bys jinak byl potrestán. 8Je to pouze proto, že uznání tvého Otce je uznáním sebe takovým, jakým jsi. 9Tvůj Otec tě stvořil zcela bez hříchu, bez bolesti a bez jakéhokoli utrpení. 10Popřeš-li ho, přinášíš do své mysli, vzhledem k moci, kterou jí dal, hřích, bolest a utrpení. 11Tvá mysl je schopná stvořit světy, může však také to, co tvoří, popřít, protože je svobodná.
10. Neuvědomuješ si, jak moc jsi popřel sám sebe a jak moc tomu Bůh ve Své Lásce nechtěl. 2Bůh ti však nechce v ničem bránit, protože by neznal Svého Syna, kdyby Syn nebyl svobodný. 3Bránit ti by znamenalo útočit na Sebe, a Bůh není nepříčetný. 4Popřeš-li Ho, jsi nepříčetný ty. 5Chtěl bys, aby s tebou sdílel tvou nepříčetnost? 6Bůh nikdy nepřestane Svého Syna milovat a Jeho Syn nikdy nepřestane milovat Jeho. 7Taková byla podmínka stvoření Syna, navždy stanovená v Mysli Boží. 8Vědět to znamená být zdravé mysli. 9Popřít to je nepříčetnost. 10Bůh ti dal ve tvém stvoření Sebe, a Jeho dary jsou věčné. 11Popřel bys Mu sám sebe?
11. Z tvých darů Bohu bude obnoveno Království pro Jeho Syna. 2Jeho Syn se zřekl Jeho daru tím, že odmítl přijmout, co pro něj bylo stvořeno a co ve Jménu svého Otce sám stvořil. 3Nebe čeká na jeho návrat, neboť bylo stvořeno jako příbytek Božího Syna. 4Doma nejsi nikde jinde ani za žádných jiných okolností. 5Neodpírej si radost, která byla pro tebe stvořena místo utrpení, které sis pro sebe vytvořil ty. 6Bůh ti dal prostředky k odčinění toho, co jsi vytvořil. 7Naslouchej, a pochopíš, jak si vzpomenout, co jsi.
12. Jestliže Bůh zná Své děti zcela bezhříšné, je rouháním vnímat je jako vinné. 2Jestliže Bůh zná Své děti zcela bez bolesti, je rouháním vnímat kdekoli utrpení. 3Jestliže Bůh zná Své děti plné radosti, je rouháním pociťovat depresi. 4Všechny tyto iluze a mnoho jiných forem, které na sebe rouhání může vzít, jsou odmítnutím přijmout stvoření takové, jaké je. 5Jestliže Bůh stvořil Svého Syna dokonalého, musíš se ho naučit tak vidět, abys poznal jeho skutečnost. 6A jako součást Synovství musíš tak vidět sebe, abys poznal svou skutečnost.
13. Nevnímej nic, co Bůh nestvořil, neboť Ho tím popíráš. 2Jediné Otcovství je Jeho, a je také tvým jedině proto, že ti je dal. 3Tvé dary sobě samému jsou bezvýznamné, ale tvé dary tvým stvořením jsou jako Jeho, protože jsou dány Jeho Jménem. 4Proto jsou tvá stvoření stejně skutečná jako Jeho stvoření. 5Skutečné Otcovství však musí být uznáno, jestliže má být skutečný Syn poznán. 6Jsi přesvědčen, že to nemocné, co jsi vytvořil, je tvé skutečné stvoření, protože jsi přesvědčen, že nemocné představy, které vnímáš, jsou Synové Boží. 7Jedině když přijmeš Otcovství Boha, budeš mít cokoli, neboť Jeho Otcovství ti dalo vše. 8Proto popřít Boha znamená popřít sebe.
14. Nadutost je popřením lásky, protože láska sdílí, a nadutost odnímá. 2Pokud se ti obojí zdá žádoucí, ponecháváš si představu volby, která není od Boha.. 3Přestože neplatí ve věčnosti, v čase platí, takže pokud ve tvé mysli trvá čas, bude volba existovat. 4Čas sám o sobě je tvou volbou. 5Jesliže si chceš vzpomenout na věčnost, musíš vidět jen věčné. 6Pokud dovolíš, aby ses zcela zaměstnával dočasným, žiješ v čase. 7Tvůj výběr je jako vždy určen tím, čeho si ceníš. 8Čas a věčnost nemohou být skutečné zároveň, protože se navzájem popírají. 9Přijmeš-li jako skutečné pouze nadčasové, začneš chápat věčnost, a věčnost bude tvá.
