Kapitola 11
BŮH, NEBO EGO
Úvod
1. Buď je nepříčetný Bůh, nebo ego. 2Když poctivě prozkoumáš důkazy na obou stranách, uznáš, že tomu tak musí být. 3Bůh ani ego nenavrhují částečný myšlenkový systém. 4Oba systémy jsou vnitřně logické, ale jsou po všech stránkách naprosto odlišné, takže částečná věrnost není možná. 5Pamatuj si také, že jejich výsledky jsou stejně odlišné jako jejich základy a jejich zásadně nesmiřitelná povaha nemůže být uvedena v soulad váháním mezi nimi. 6Nic živého není bez Otce, neboť život je tvoření. 7Tvé rozhodnutí je tedy vždy odpovědí na otázku „Kdo je mým otcem?“ 8A věrný budeš otci, kterého si zvolíš.
2. Co bys však řekl někomu, kdo je přesvědčen, že tato otázka ve skutečnosti obsahuje konflikt? 2Když jsi ty vytvořil ego, jak ego mohlo vytvořit tebe? 3Problém autority je stále jediným zdrojem konfliktu, neboť ego bylo vytvořeno na přání Božího Syna být otcem Bohu. 4Ego tedy není ničím jiným než klamným systémem, v němž sis vytvořil vlastního otce. 5V tom se však nepleť. 6Jestliže to prohlásíš zcela poctivě, zní to nepříčetně, ale ego nikdy nepohlíží na to, co dělá, zcela poctivě. 7Takový je však jeho nepříčetný předpoklad, který je pečlivě skryt v ponurých základech jeho myšlenkového systému. 8Buď je ego, které jsi vytvořil, tvým otcem, nebo celý jeho myšlenkový systém neobstojí.
3. Ty vytváříš projekcí, ale Bůh tvoří šířením. 2Základním kamenem Božího stvoření jsi ty, neboť Jeho myšlenkovým systémem je světlo. 3Pamatuj na Paprsky, které zde nejsou vidět. 4Čím více se přiblížíš středu Jeho myšlenkovému systému, tím bude světlo jasnější. 5Čím více se přiblížíš podstatě myšlenkového systému ega, tím temnější a zastřenější bude cesta. 6Přesto i ta nepatrná jiskřička ve tvé mysli postačí k tomu, aby cestu osvítila. 7Vezmi toto světlo s sebou beze strachu a statečně je pozvedni nad podstatu myšlenkového systému ega. 8A buď ochoten ji naprosto upřímně posoudit. 9Odhal temné základy hrůzy, na nichž spočívá, a vynes je na světlo. 10Tam uvidíš, že spočívaly na nesmyslnosti a že vše, čeho ses bál, nemá žádný podklad.
4. Bratře, jsi součástí Boha i mě. 2Jestliže jsi konečně pohlédl na podstatu ega, aniž by ses odvrátil, pohlédl jsi také na naši podstatu. 3Přicházím k tobě od našeho Otce, abych ti znovu nabídl všechno. 4Neodmítej to, abys tím skrýval temný základ, neboť jeho ochrana tě nespasí. 5Dám ti světlo a půjdu s tebou. 6Na tuto cestu se nevydáš sám. 7Povedu tě ke tvému skutečnému Otci, Který tě potřebuje stejně jako já. 8Neodpovíš na volání lásky s radostí?
I. Dary otcovství
1. Poznal jsi, že potřebuješ uzdravení. 2Přinesl bys Synovství něco jiného, když jsi poznal, že se potřebuješ uzdravit? 3V tom totiž spočívá začátek návratu k vědění, k základu, na němž ti Bůh pomůže znovu vybudovat myšlenkový systém, který s Ním sdílíš. 4Každý kámen, který na něj položíš, Jím bude požehnán, neboť tím budeš obnovovat svatý příbytek Jeho Syna, a Boží Vůlí je, aby zde Jeho Syn byl, a zde Syn je. 5Ať obnovíš tuto skutečnost v kterékoli části mysli Božího Syna, obnovíš ji tím pro sebe. 6V Mysli Boha přebýváš se svým bratrem, neboť Vůlí Samotného Boha není být sám.
2. Být sám znamená být odloučený od nekonečna, ale jak je to možné, když nekonečno nemá konec? 2Nikdo nemůže být mimo to, co je neomezené, protože co nemá omezení, musí být všude. 3V Bohu, Jehož vesmír je On Sám, nejsou žádné začátky ani konce. 4Můžeš se vyloučit z vesmíru nebo z Boha, Který je vesmírem? 5Já a můj Otec jsme jedno s tebou, neboť ty jsi částí Nás. 6Opravdu si myslíš, že část Boha může chybět nebo být pro Něj ztracena?
3. Kdybys nebyl součástí Boha, Jeho Vůle by nebyla sjednocená. 2Je to snad myslitelné? 3Je možné, aby část Jeho Mysli neobsahovala nic? 4Jestliže tvé místo v Jeho Mysli může být zaplněno jen tebou a tímto zaplněním bylo tvé stvoření, pak by bez tebe bylo v Boží Mysli prázdné místo. 5Šíření nemůže být zastaveno a nemá žádné mezery. 6Ať je popíráno jakkoli, navěky pokračuje. 7Tvé popření jeho skutečnosti ho může věznit v čase, ale ne ve věčnosti. 8Proto tvá stvoření nepřestala být šířena, a proto je tolik očekáván tvůj návrat.
4. Čekání je možné jen v čase, ale čas nemá smysl. 2Ty, kdo jsi vytvořil prodlévání, můžeš nechat čas za sebou pouhým uznáním, že ani začátky ani konce nebyly stvořeny Věčným, Který nestanovil žádná omezení Svým stvořením nebo těm, kdo tvoří jako On. 3Ty o tom nevíš jednoduše proto, že ses pokusil omezit, co On stvořil, a tak jsi přesvědčen, že veškeré tvoření je omezené. 4Když jsi popřel nekonečno, jak bys mohl znát svá stvoření?
5. Zákony vesmíru nepřipouštějí protiklady. 2Co platí pro Boha, platí i pro tebe. 3Jestliže jsi přesvědčen, že nejsi přítomen v Bohu, budeš přesvědčen, že On není přítomen v tobě. 4Nekonečno bez tebe nemá smysl a ty nemáš smysl bez Boha. 5Pro Boha a Jeho Syna neexistuje konec, neboť my jsme vesmír. 6Bůh není neúplný a není bez Syna. 7Jelikož Jeho Vůlí nebylo být sám, stvořil Syna jako Sebe. 8Neodpírej Mu Jeho Syna, neboť tvá neochota přijmout Jeho Otcovství popřela tvé otcovství. 9Pohleď na Jeho stvoření jako na Jeho Syna, neboť tvá stvoření byla stvořena na Jeho počest. 10Vesmír lásky se nezastaví proto, že ho nevidíš, a tvé zavřené oči neztratily schopnost vidět. 11Pohlédni na slávu Jeho stvoření a pochopíš, co Bůh pro tebe uchoval.
6. Bůh ti dal místo ve Své Mysli, které ti patří navždy. 2Přesto si ho můžeš udržet pouze tím, že ho dáš, tak jak ti bylo dáno. 3Mohl bys tam být sám, když ti bylo dáno proto, že Jeho Vůlí nebylo být sám? 4Boží Mysl nemůže být zmenšena. 5Může být jedině zvětšena, neboť vše, co Bůh tvoří, má funkci tvořit. 6Láska neomezuje, a to, co tvoří láska, nemá omezení. 7Dávat bez omezení je pro tebe Vůlí Boží, neboť jen to ti může přinést radost, kterou má On, a Jeho Vůlí je ji s tebou sdílet. 8Tvá láska je bez hranic jako Jeho, neboť je Jeho.
7. Mohla by jakákoli část Boha být bez Jeho Lásky a mohla by být jakákoli část Jeho Lásky něčím obsáhnuta? 2Bůh je tvým dědictvím, neboť Jeho jediným darem je On Sám. 3Mohl bys dávat jinak než jako On, kdybys věděl, co je Jeho darem tobě? 4Dávej tedy bez omezení a bez konce, abys poznal, jak mnoho ti dal. 5Tvá schopnost Ho přijmout závisí na tvé ochotě dávat, jako dává On. 6Tvé otcovství a tvůj Otec jsou jedno. 7Boží Vůlí je tvořit a tvá vůle je Jeho. 8Z toho tedy vyplývá, že tvou vůlí je tvořit, neboť tvá vůle pochází z Jeho Vůle. 9A jelikož je rozšířením Jeho Vůle, tvá vůle musí být stejná.
8. Přesto nevíš, co je tvou vůlí. 2Není to nic divného, když si uvědomíš, že popřít znamená „nevědět“. 3Boží Vůlí je, že jsi Jeho Syn. 4Tím, že to popřeš, popřeš svou vlastní vůli, a tak nevíš, co jí je. 5Musíš se ptát, co je Vůlí Boží ve všem, neboť je tvou vůlí. 6Ty nevíš, co jí je, ale Duch svatý si to pamatuje za tebe. 7Zeptej se tedy Jeho, co je Boží Vůlí pro tebe, a On ti řekne, co je tvou vůlí. 8Je třeba často opakovat, že ty to nevíš. 9Kdykoli se ti zdá, že ti Duch svatý vnucuje, co říká, je to jen proto, že jsi nepoznal svou vůli.
9. Zásluhou projekce ega se zdá, že je Boží Vůle vně tebe, a proto není tvá. 2Podle této interpretace je možné, aby Vůle Boží a tvá byly v konfliktu. 3Může se tedy zdát, že Bůh od tebe vyžaduje něco, co nechceš dát, a tak tě připravuje o to, co chceš. 4Cožpak by Bůh, Který chce jen to, co je tvou vůlí, byl něčeho takového schopen? 5Tvou vůlí je Jeho život, který ti dal. 6Ani v čase nemůžeš žít odděleně od Něj. 7Spánek není smrtí. 8Co Bůh stvořil, může spát, ale nemůže zemřít. 9Nesmrtelnost je Boží Vůlí pro Jeho Syna a vůlí Jeho Syna pro sebe sama. 10Vůlí Božího Syna pro sebe nemůže být smrt, neboť jeho Otec je život a Jeho Syn je jako On. 11Tvoření je tvou vůlí, neboť je Jeho Vůlí.
10. Nemůžeš být šťasten, dokud nekonáš, co je tvou opravdovou vůlí, a to nemůžeš změnit, protože je to nezměnitelné. 2Je to nezměnitelné podle Vůle Boží i podle vůle tvé, neboť jinak by Jeho Vůle nebyla šířena. 3Bojíš se znát Vůli Boží, protože jsi přesvědčen, že není tvá. 4Toto přesvědčení je veškerá tvá nemoc a veškerý tvůj strach. 5Zde vzniká každý příznak nemoci a strachu, neboť toto přesvědčení způsobuje, že nechceš vědět. 6Tím, že jsi o tom přesvědčen, se skrýváš v temnotě a popíráš, že světlo je v tobě.
11. Jsi žádán, abys Duchu svatému důvěřoval výhradně proto, že mluví za tebe. 2Je Hlasem, který mluví za Boha, ale nikdy nezapomínej, že Boží Vůlí nebylo být sám. 3Sdílí Svou Vůli s tebou, nevnucuje ti ji. 4Vždy si pamatuj, že to, co dává, si ponechává, takže nic, co dává, s Ním nemůže být v rozporu. 5Ty, kdo sdílíš Jeho život, ho musíš sdílet, abys věděl, čím je, neboť sdílení je vědění. 6Požehnán jsi ty, kdo se učíš, že slyšet Vůli Otce znamená poznat svou vlastní vůli. 7Neboť je tvou vůlí být jako Ten, Jehož Vůlí je, aby tomu tak bylo. 8Boží Vůlí je, aby Jeho Syn byl jedno a sjednocen s Bohem v Jeho Jednotě. 9Proto je uzdravení začátkem poznání, že tvá vůle je Jeho Vůlí.
II. Výzva k uzdravení
1. Jestliže nemoc je odloučení, pak rozhodnutí uzdravovat a uzdravit se je prvním krokem k poznání toho, co opravdu chceš. 2Každý útok je krokem od toho, co chceš, a každá uzdravující myšlenka ti to přibližuje. 3Syn Boží má Otce i Syna, protože je Otcem i Synem. 4Sjednotit mít a být znamená sjednotit svou vůli s Jeho, neboť Jeho Vůlí pro tebe je On Sám. 5A tvou vůlí pro Něj jsi ty, neboť ve svém dokonalém porozumění Jemu víš, že je jen jedna Vůle. 6Když však útočíš na kteroukoli část Boha a Jeho Království, tvé porozumění není dokonalé a to, co opravdu chceš, je pro tebe ztraceno.
2. Uzdravení se tak stává lekcí porozumění a čím více ji procvičuješ, tím se stáváš lepším učitelem a žákem. 2Popřel-li jsi pravdu, jaké lepší svědky její skutečnosti bys mohl mít než ty, kdo jí byli uzdraveni? 3Určitě se však mezi ně počítej, neboť svou ochotou se k nim připojit dosáhneš uzdravení. 4Každý zázrak, který vykonáš, k tobě promlouvá o Otcovství Boha. 5Každá uzdravující myšlenka, kterou přijmeš, buď od bratra nebo ve své vlastní mysli, tě učí, že jsi Synem Božím. 6V každé tvé zraňující myšlence, ať ji vnímáš kdekoli, spočívá popření Božího Otcovství a tvého Synovství.
3. Popření je stejně úplné jako láska. 2Nemůžeš popřít jen část sebe, protože zbytek by se zdál odloučený, a proto beze smyslu. 3A nebude-li mít pro tebe smysl, nebudeš mu rozumět. 4Popřít smysl znamená neporozumět. 5Uzdravit můžeš jen sebe, neboť jen Syn Boží potřebuje uzdravení. 6Uzdravení potřebuješ, protože nerozumíš sám sobě, a proto nevíš, co děláš. 7Tím, že jsi zapomněl svou vůli, nevíš, co opravdu chceš.
4. Uzdravení je známkou toho, že chceš vytvářet úplné. 2Tato ochota otvírá tvůj sluch Hlasu Ducha svatého, Jehož poselstvím je úplnost. 3On ti umožní jít mnohem dále za uzdravení, které chceš podstoupit, neboť vedle tvé malé ochoty činit úplné položí Svou Vlastní dokonalou Vůli a učiní tvou vůli úplnou. 4Existuje něco, čeho Syn Boží, s Otcovstvím Boha v sobě, nemůže dosáhnout? 5Pozvání však musí přijít od tebe, neboť ses určitě naučil, že ten, koho pozveš jako svého hosta, s tebou bude setrvávat.
5. Duch svatý nemůže promlouvat k nevlídnému hostiteli, protože nebude slyšen. 2Věčný Host zůstává, ale Jeho Hlas v cizí společnosti slábne. 3Tvou ochranu potřebuje jen proto, že tvá péče je známkou toho, že Ho chceš. 4Mysli tak alespoň na chvíli, a malá jiskřička se stane planoucím světlem, které naplní tvou mysl natolik, že se On stane tvým jediným Hostem. 5Kdykoli žádáš ego, aby vstoupilo, vítáš Ho méně. 6On setrvá, ale ty jsi vstoupil do spojenectví proti Němu. 7Ať se již rozhodneš vydat na jakoukoli cestu, On půjde s tebou a bude čekat. 8Jeho trpělivosti můžeš bezpečně důvěřovat, neboť On nemůže opustit část Boha. 9Ty však potřebuješ mnohem více než jen trpělivost.
6. Neoddechneš si, dokud nepoznáš svou funkci a nesplníš ji, neboť jen tak mohou být tvá vůle a Vůle Otcova úplně spojeny. 2Mít Boha znamená být jako On, a On ti dal Sám Sebe. 3Ty, kdo máš Boha, musíš být jako On, neboť s Jeho darem se Jeho funkce stala tvou. 4Pozvi toto vědění zpět do své mysli a nedovol vstoupit ničemu, co je zastírá. 5Host, Kterého ti Bůh poslal, tě naučí, jak to udělat, když rozpoznáš i jen malou jiskřičku a budeš ochoten ji nechat sílit. 6Tvá ochota nemusí být dokonalá, neboť Jeho dokonalá je. 7Nabídneš-li Mu i jen malé místo, osvítí ho tak jasně, že mu s radostí dovolíš, aby se zvětšilo. 8A jak se bude zvětšovat, začneš si vzpomínat na stvoření.
7. Chtěl bys být rukojmím ega nebo hostitelem Boha? 2Přijmeš jen toho, koho pozveš. 3Máš svobodu určit, kdo bude tvým hostem a jak dlouho s tebou zůstane. 4To však není skutečná svoboda, neboť stále závisí na tom, jak ji vidíš. 5Duch svatý je zde, i když ti nemůže pomoci bez tvého pozvání. 6Ego je ničím, ať ho pozveš nebo ne. 7Skutečná svoboda závisí na přivítání skutečnosti, a z tvých hostů je skutečný jen Duch svatý. 8Poznej tedy, Kdo s tebou zůstává, toliko tím, že uznáš, co ve svém nitru už máš, a nespokoj se s domnělými utěšiteli, neboť Utěšitel Boží je v tobě.
III. Od temnoty ke světlu
1. Když jsi vyčerpaný, pamatuj si, že ses zranil. 2Tvůj Utěšitel tě uklidní, protože ty sám sebe uklidnit nemůžeš. 3Nevíš jak, neboť jinak by ses nikdy nevyčerpal. 4Pokud se sám nezraníš, nemůžeš nikdy žádným způsobem trpět, neboť to není Boží Vůlí pro Syna. 5Bolest nepochází od Boha, neboť On nezná útok a Jeho mír tě tiše obklopuje. 6Bůh je velmi klidný, neboť v Něm není konflikt. 7Konflikt je kořenem všeho zla, neboť tím, že je slepý, nevidí, na koho útočí. 8Přesto vždy útočí na Božího Syna a Synem Božím jsi ty.
2. Boží Syn skutečně potřebuje útěchu, neboť neví, co činí, a věří, že jeho vůle není jeho vlastní. 2Patří mu Království, a přesto putuje bez domova. 3Doma v Bohu je osamělý a mezi všemi svými bratry je bez přátel. 4Dovolil by Bůh, aby tomu tak bylo, když Jeho Vůlí nebylo, aby byl Sám? 5A jestliže je tvá vůle Jeho Vůlí, nemůže to být pravda o tobě, protože to není pravda o Něm.
3. Mé dítě, kdybys vědělo, co je pro tebe Boží Vůlí, tvá radost by byla dokonalá! 2Co je Jeho Vůlí, se stalo, neboť to bylo vždy pravdivé. 3Až přijde světlo a ty řekneš: „Vůle Boží je vůlí mou,“ spatříš takovou krásu, že pochopíš, že není od tebe. 4Svojí radostí budeš tvořit krásu Jeho Jménem, neboť tvá radost nemůže být omezená stejně jako Jeho. 5Ponurý, malý svět zmizí v nicotě a tvé srdce bude tak naplněno radostí, že dychtivě vstoupí do Nebe a do Přítomnosti Boha. 6Nemohu ti říct, jaké to bude, neboť tvé srdce není připraveno. 7Mohu ti však říct a často ti připomínat, že co je Boží Vůlí pro Něj, je Jeho Vůlí pro tebe, a co je Jeho Vůlí pro tebe, je tvé.
4. Cesta není těžká, ale je velmi odlišná. 2Ta tvá je cestou bolesti, o níž Bůh nic neví. 3Je skutečně těžká a velmi osamělá. 4Strach a zármutek jsou tvými hosty, kteří s tebou na této cestě kráčejí a setrvávají. 5Temná cesta však není cestou Božího Syna. 6Kráčej ve světle a nevšímej si temných společníků, neboť nejsou vhodnou společností Božího Syna, který byl stvořen ze světla a ve světle. 7Velké Světlo tě stále obklopuje a vyzařuje z tebe. 8Jak můžeš v takovém světle vidět temné společníky? 9Jestliže je vidíš, je to jen proto, že světlo popíráš. 10Místo toho však popři je, neboť světlo je s tebou a cesta jasná.
5. Bůh před Svým Synem nic neskrývá, i když se Syn chce skrýt. 2Přesto Syn Boží nemůže skrýt svou slávu, neboť Boží Vůlí je, aby byl vznešený a měl od Něj světlo, které v něm září. 3Nikdy neztratíš svou cestu, protože tě vede Bůh. 4Když bloudíš, jen podnikáš cestu, která není skutečná. 5Temní společníci a temná cesta jsou jen iluzemi. 6Otoč se ke světlu, neboť malá jiskřička uvnitř tebe je součástí světla tak velkého, že tě může navždy zbavit veškeré temnoty. 7Tvůj Otec je tvým Stvořitelem a ty jsi jako On.
6. Děti světla nemohou setrvávat v temnotě, neboť temnota v nich není. 2Nenech se oklamat temnými utěšiteli a nedovol jim vstoupit do mysli Božího Syna, neboť v Božím chrámu pro ně není místo. 3Když jsi v pokušení popřít Boha, pamatuj si, že nejsou jiní bozi, kterým bys dával přednost před Ním, a v míru přijmi Jeho Vůli. 4Jinak ji přijmout nemůžeš.
7. Jedině Boží Utěšitel tě může utěšit. 2V tichu Božího chrámu čeká, aby ti dal mír, který ti náleží. 3Dej Jeho mír, ať můžeš vstoupit do chrámu a shledat, že na tebe tento mír čeká. 4Buď však v Přítomnosti Boha svatý, nebo nebudeš vědět, že tam jsi. 5Co není jako Bůh, nemůže do Jeho Mysli vstoupit, protože není Jeho Myšlenkou, a proto Mu nepatří. 6Tvá mysl musí být čistá jako Jeho, abys věděl, co ti patří. 7Střež pečlivě Jeho chrám, neboť tam v míru přebývá a setrvává On Sám. 8Do Boží Přítomnosti nemůžeš vstoupit s temnými společníky po svém boku, ale také nemůžeš vstoupit sám. 9Všichni tví bratři musejí vstoupit s tebou, neboť dokud je nepřijmeš, nemůžeš vstoupit ty. 10Úplnosti totiž nemůžeš porozumět, pokud sám nejsi úplný, a žádná část Syna nemůže být vyloučena, chceš-li poznat Úplnost Otce.
8. V mysli můžeš přijmout celé Synovství a požehnat ho světlem, které mu dal tvůj Otec. 2Potom budeš hoden, abys přebýval v chrámu s Ním, protože tvou vůlí je nebýt sám. 3Bůh požehnal Svému Synu navěky. 4Požehnáš-li mu v čase, budeš ve věčnosti. 5Čas tě nemůže odloučit od Boha, používáš-li ho ve prospěch věčného.
IV. Dědictví Božího Syna
1. Nikdy nezapomeň, že Synovství je tvou spásou, neboť Synovství je tvým Já. 2Jako Boží stvoření je Já tvé, a protože patří tobě, je i Jeho. 3Tvé Já nepotřebuje spásu, ale tvá mysl se musí naučit, co spása je. 4Nejsi spasen před ničím, ale jsi spasen pro slávu. 5Sláva je tvým dědictvím a byla ti dána tvým Stvořitelem, abys ji mohl šířit. 6Když však nenávidíš část svého Já, veškeré tvé porozumění je ztraceno, neboť na to, co Bůh stvořil jako tebe, pohlížíš bez lásky. 7A jelikož to, co On stvořil, je Jeho součástí, odpíráš Mu místo na Jeho Vlastním oltáři.
2. Je možné se pokusit připravit Boha o domov a vědět, že jsi doma? 2Může Syn popřít Otce, aniž by byl přesvědčen, že Otec popřel jeho? 3Boží zákony platí jen pro tvou ochranu a nikdy nejsou zbytečné. 4To, co prožíváš, když popíráš Otce, je stále jen ke tvé ochraně, neboť moc tvé vůle se nemůže zmenšit bez Božího zásahu proti ní, a jakékoli omezení tvé moci není Vůlí Boží. 5Spoléhej tedy jen na moc, kterou ti Bůh dal ke tvé spáse, a pamatuj si, že je tvá, protože je Jeho, a připoj se ke svým bratrům v Božím míru.
3. Tvůj mír spočívá v jeho neomezenosti. 2Omez mír, který sdílíš, a tvé Já ti bude neznámé. 3Každý Boží oltář je tvou součástí, protože světlo, které Bůh stvořil, je jedno s Ním. 4Odřízl bys bratra od světla, které je tvé? 5Určitě ne, kdyby sis byl vědom, že můžeš zatemnit pouze svou vlastní mysl. 6Když ho přivedeš zpět, sám se vrátíš. 7Takový je Boží zákon na ochranu Úplnosti Jeho Syna.
4. Jedině ty sám se můžeš o něco připravit. 2Neodmítej toto poznání, neboť je to opravdu začátek rozbřesku světla. 3Pamatuj, že popření tohoto jednoduchého faktu na sebe bere různé podoby, které se musíš naučit rozpoznat a neoblomně a bez výjimky jim odporovat. 4To je rozhodující krok v tvém probuzení. 5Počáteční fáze tohoto obratu jsou často bolestivé, neboť když je vina odstraněna zvenčí, existuje silná tendence poskytnout jí útulek uvnitř. 6Zpočátku je obtížné si uvědomit, že je to zcela stejné, neboť mezi nitrem a vnějškem není rozdíl.
5. Jsou-li tví bratři součástí tebe a ty je viníš za to, že jsi byl o něco připraven, viníš sebe. 2A sebe nemůžeš vinit, aniž bys vinil je. 3Proto musí být vina odčiněna, ne viděna někde jinde. 4Uval ji na sebe, a nebudeš se znát, neboť pouze ego obviňuje. 5Sebeobviňování je tedy ztotožněním se s egem a je zrovna tak obranou ega, jako obviňováním druhých. 6Útočíš-li na Božího Syna, nemůžeš vstoupit do Boží Přítomnosti. 7Jestliže však Jeho Syn pozvedne hlas k chvále svého Stvořitele, uslyší Hlas, který mluví za Otce. 8Stvořitel však nemůže být chválen bez Svého Syna, neboť Jejich sláva je sdílena a jsou oslavováni spolu.
6. Kristus je u Božího oltáře a čeká, aby uvítal Jeho Syna. 2Přijď, aniž bys odsuzoval, neboť jinak budeš přesvědčen, že dveře jsou zataraseny a ty nemůžeš vstoupit. 3Dveře nejsou zataraseny a není možné, abys nemohl vstoupit tam, kde Bůh chce, abys byl. 4Miluj sám sebe Láskou Krista, neboť tak tě miluje Otec. 5Můžeš odmítnout vstoupit, ale nemůžeš zatarasit dveře, které Kristus drží otevřené. 6Přijď ke mně, neboť já je pro tebe držím otevřené, a dokud žiji, nemohou být zavřeny. A já žiji navěky. 7Bůh je mým a tvým životem a Jeho Synu Bůh nic neodpírá.
7. Kristus čeká u Božího oltáře na Své obnovení v tobě. 2Bůh zná Svého Syna zcela bezúhonného jako je On Sám, a je možné se k Němu přiblížit skrze ocenění Jeho Syna. 3Kristus čeká, kdy Ho přijmeš jako sebe a kdy přijmeš Jeho Úplnost za svou. 4Kristus je Syn Boží, Který žije ve Svém Stvořiteli a září Jeho slávou. 5Kristus je rozšířením Lásky a nádhery Boha, je stejně dokonalý jako Jeho Stvořitel a v míru s Ním.
8. Požehnán je Syn Boží, jehož záře pochází od Otce a jehož vůlí je sdílet svou slávu, jako ji s ním sdílí jeho Otec. 2Syn nezná odsouzení, protože je nezná Otec. 3Sdílením dokonalé Lásky Otce musí Syn to, co Mu patří, sdílet, protože jinak nebude znát Otce ani Syna. 4Pokoj tobě, kdo spočíváš v Bohu a v kom spočívá celé Synovství.
V. „Dynamika“ ega
1. Nikdo nemůže uniknout iluzím, pokud na ně nepohlédne, neboť tím, že na ně nepohlédne, jsou chráněny. 2Není třeba se jim vyhýbat, neboť nejsou nebezpečné. 3Nyní jsme připraveni blíže pohlédnout na myšlenkový systém ega, protože společně máme světlo, které ho rozptýlí, a jelikož si uvědomuješ, že takový systém nechceš, jsi určitě připraven. 4Buďme při tom velmi klidní, neboť pouze poctivě hledáme pravdu. 5Po určitou dobu se budeme zabývat „dynamikou“ ega, na kterou musíme nejprve pohlédnout, abychom ji mohli přehlédnout, neboť jsi ji pro sebe učinil skutečnou. 6V klidu tuto chybu společně odčiníme, a pak pohlédneme za ni k pravdě.
2. Co jiného je uzdravení než odstranění všeho, co stojí v cestě vědění? 2A jak jinak může někdo rozptýlit iluze, než když na ně přímo pohlédne, aniž by je chránil? 3Neboj se tedy, neboť to, na co pohlédneš, je zdrojem strachu, a ty se začínáš učit, že strach není skutečný. 4Také se učíš, že jeho následky mohou být rozptýleny prostým popřením jejich skutečnosti. 5Dalším krokem je si jasně uvědomit, že to, co nemá žádné následky, neexistuje. 6Zákony nepůsobí v prázdnotě, a to, co nevede k ničemu, se nestalo. 7Jestliže je skutečnost poznána díky svému rozšíření, to, co nevede k ničemu, nemůže být skutečné. 8Neboj se tedy pohlédnout na strach, neboť ho nelze spatřit. 9Srozumitelnost, jak vyplývá z významu slova, ze své podstaty napravuje nejasnost, a podíváš-li se na temnotu skrze světlo, nejasnost se jistě rozptýlí.
3. Začněme tuto lekci o „dynamice ega“ pochopením, že tento termín sám o sobě nic neznamená. 2Obsahuje v sobě právě ten protimluv, který ho činí nesmyslným. 3„Dynamika“ znamená moc něco vykonat, a celá nesprávná představa odloučení spočívá v přesvědčení, že ego má moc něco vykonat. 4Z ega máš strach, protože věříš, že tuto moc má. 5Pravda je však velmi jednoduchá:
6Veškerá moc pochází od Boha.
7Co nepochází od Něj, nemá moc něco vykonat.
4. Když tedy pohlédneme na ego, nezaměřujeme se na dynamiku, ale na klam. 2Na klamný systém můžeš s jistotou hledět beze strachu, neboť není-li jeho zdroj skutečný, nemůže mít žádné následky. 3Strach se stane ještě zřetelněji nevhodný, když rozpoznáš cíl ega, který tak jasně nedává smysl, že jakékoli úsilí v jeho prospěch musí být vynaloženo zbytečně. 4Cílem ega je zcela jednoznačně jeho autonomie. 5Od počátku je tedy jeho účelem být odloučeným, soběstačným a nezávislým na jakékoli jiné moci než své vlastní. 6Proto je symbolem odloučení.
5. Každá myšlenka má účel, a její účel je vždy přirozeným výsledkem toho, čím je. 2Vše, co pochází z ega, je přirozeným výsledkem jeho ústředního přesvědčení a k odčinění jeho výsledků stačí pouze poznat, že jejich zdroj není přirozený, neboť není v souladu s tvou skutečnou přirozeností. 3Již jsem řekl, že vůle, která je v rozporu s Vůlí Boží, je jen myšlením, které je řízeno přáním, nikoli skutečnou vůlí. 4Jeho Vůle je Jedna, protože šíření Jeho Vůle od ní nemůže být odlišné. 5Opravdový konflikt, který prožíváš, je tedy konfliktem mezi planým přáním ega a Vůlí Boha, kterou sdílíš. 6Může to být opravdový konflikt?
6. Můžeš tvořit nezávisle, ale nejsi autonomní. 2Celá tvá tvůrčí funkce spočívá v úplné závislosti na Bohu, Který s tebou sdílí Svou funkci. 3Svou ochotou ji sdílet se stal zrovna tak závislým na tobě, jako ty na Něm. 4Tomu, Jehož Vůlí není být na tobě nezávislým, nepřipisuj nadutost ega. 5On tě zahrnul do Své Autonomie. 6Je možné věřit, že autonomie má smysl odděleně od Boha? 7Víra v autonomii ega tě stojí vědění o tvé závislosti na Bohu, v níž spočívá tvá svoboda. 8Ego vidí jakoukoli závislost jako hrozbu, a dokonce i tvou touhu po Bohu překroutilo v prostředky ustanovení sebe sama. 9Nenech se však oklamat jeho interpretací tvého konfliktu.
7. Ego vždy útočí ve jménu odloučení. 2Jelikož je přesvědčeno, že má moc to činit, nedělá nic jiného, protože jeho cíl dosáhnout autonomie není ničím jiným. 3Ego je naprosto zmatené, pokud jde o skutečnost, ale neztrácí ze zřetele svůj cíl. 4Je mnohem bdělejší než ty, neboť si je dokonale jisté svým účelem. 5Ty jsi zmatený, neboť svůj účel nepoznáváš.
8. Musíš poznat, že tou poslední věcí, kterou si ego přeje, aby sis uvědomil, je, že se ho bojíš. 2Kdyby totiž ego mohlo vyvolávat strach, zmenšilo by to tvou nezávislost a oslabilo tvou moc. 3V jedné věci si však ego činí nárok na tvou věrnost, a to v tom, že ti může dát moc. 4Kdybys tomu nevěřil, vůbec bys egu nenaslouchal. 5Jak by tedy mohlo ve své existenci pokračovat, kdyby sis uvědomil, že když ho přijímáš, podceňuješ sám sebe a připravuješ se o moc?
9. Ego ti může dovolit, a skutečně ti dovoluje, se považovat za pohrdavého, nevěřícího, „bezstarostného“, rezervovaného, emocionálně povrchního, lhostejného, nezainteresovaného a dokonce i zoufalého, ale ne za opravdu bázlivého. 2To, o co ego neustále usiluje, je zmenšení strachu na minimum, ale ne jeho odčinění, a v této dovednosti je velice důmyslné. 3Může snad ego hlásat odloučení, aniž by ho podporovalo strachem? A naslouchal bys mu, kdybys poznal, že právě to dělá?
10. Tvé poznání, že cokoli, co tě zdánlivě odlučuje od Boha, je pouze strach bez ohledu na podobu, kterou na sebe bere, a zcela mimo to, jak ego chce, abys ho prožíval, proto představuje pro ego základní hrozbu. 2Tím, že si to uvědomíš, je jeho sen o autonomii do základu otřesen. 3Neboť i když můžeš podporovat mylnou představu nezávislosti, poznáš-li cenu strachu, tuto cenu nepřijmeš. 4Cena je však daná a ego ji nemůže snížit na minimum. 5Přehlížíš-li lásku, přehlížíš sebe a musíš se obávat neskutečnosti, protože jsi popřel sám sebe. 6Když jsi přesvědčen, že jsi úspěšně zaútočil na pravdu, jsi přesvědčen, že útok má moc. 7Jednoduše řečeno jsi se pak začal bát sám sebe. 8A nikdo nechce shledat, že to, o čem je přesvědčen, ho může zničit.
11. Kdyby mohlo ego dosáhnout svého cíle autonomie, Boží účel by byl zmařen, a to je nemožné. 2Jedině když se naučíš, co strach je, se konečně naučíš rozlišovat možné od nemožného a nepravdivé od pravdivého. 3Na základě učení ega může být jeho cíle dosaženo a Božího účelu nikoli. 4Na základě učení Ducha svatého může být dosaženo jedině účelu Božího, a toho již dosaženo je.
12. Bůh je na tobě stejně závislý jako ty na Něm, protože Jeho Autonomie zahrnuje tvoji, a je proto bez tebe neúplná. 2Svou autonomii můžeš ustanovit jedině tím, že se s Ním ztotožníš a splníš svou funkci tak, jak tvá funkce existuje v pravdě. 3Ego je přesvědčeno, že dosáhnout jeho cíle je štěstí. 4Tobě je však dáno vědět, že Boží funkce je tvá a že štěstí nemůžeš nalézt odděleně od Vašich společných Vůlí. 5Prostě jen poznej, že cíl ega, který jsi tak přičinlivě sledoval, ti přinesl pouze strach, a bude pro tebe obtížné být i nadále přesvědčen, že strach je štěstím. 6Ego, podporováno strachem, by chtělo, abys tomu věřil. 7Syn Boží však není nepříčetný a věřit tomu nemůže. 8Prostě mu jen dovol, aby to poznal, a nepřijme to. 9Neboť jen nepříčetný by si vybral strach místo lásky a jen nepříčetný by mohl věřit, že láska může být získána útokem. 10Každý se zdravou myslí si uvědomuje, že pouze útok může vyvolat strach, před nímž ho dokonale chrání Boží Láska.
13. Ego analyzuje, Duch svatý přijímá. 2Ocenění úplnosti přichází pouze skrze přijetí, neboť analyzovat znamená rozebrat nebo odloučit. 3Pokus porozumět úplnosti tím, že ji rozebere, je jasným charakteristicky rozporuplným přístupem ega ke všemu. 4Ego je přesvědčeno, že moc, porozumění a pravda spočívají v odloučení, a aby toto přesvědčení prokázalo, musí útočit. 5Tím, že si není vědomo toho, že toto přesvědčení nemůže být prokázáno, a tím, že je posedlé přesvědčením, že odloučení je spasení, ego útočí na vše, co vidí, tím, že to rozebírá na malé nesouvislé části bez jakýchkoli smysluplných vztahů, a proto beze smyslu. 6Ego bude vždy nahrazovat smysl chaosem, neboť je-li odloučení spásou, soulad je hrozbou.
14. Interpretace zákonů vnímání egem je a musí být přesným opakem interpretace Ducha svatého. 2Ego se zaměřuje na chybu a přehlíží pravdu. 3Každou chybu, kterou vnímá, činí skutečnou, a svým charakteristickým uvažováním v kruhu dochází k závěru, že vzhledem k chybě nemá konzistentní pravda smysl. 4Další krok je potom zřejmý. 5Nemá-li konzistentní pravda smysl, nekonzistentnost musí být pravdivá. 6Ego udržuje v mysli chybu jasnou, chrání to, co učinilo skutečným, a pokračuje k dalšímu kroku ve svém myšlenkovém systému: chyba je skutečná a pravda je chybou.
15. Ego se to vůbec nepokouší pochopit, a je jasné, že to pochopit nelze, přesto se to neustále pokouší dokázat. 2Analyzuje smysl, aby na něj mohlo zaútočit, a je úspěšné v tom, že ho přehlíží, což mu ponechává řadu roztříštěných vjemů, které pak ve svém zájmu spojuje v jeden celek. 3Ten se potom stává vesmírem, který vnímá. 4A tento vesmír se pak na oplátku stává projevem jeho vlastní skutečnosti.
16. Nepodceňuj lákavost toho, co ego ukazuje těm, kdo mu chtějí naslouchat. 2Selektivní vnímání si vybírá své svědky opatrně a jeho svědci jsou důslední. 3Argumenty hovořící pro nepříčetnost jsou pro nepříčetné přesvědčivé. 4Neboť rozumové uvažování končí tam, kde začalo, a žádný myšlenkový systém nemůže přesáhnout svůj zdroj. 5Uvažování, které nemá smysl, však nemůže nic dokázat, a ti, kteří jsou jím přesvědčeni, jsou nutně oklamáni. 6Je ego schopno učit pravdivě, když pravdu přehlíží? 7Může vnímat, co popřelo? 8Jeho svědci svědčí o tom, že popírá, ale těžko o tom, co popřelo. 9Ego hledí přímo na Otce a nevidí Ho, neboť popřelo Jeho Syna.
17. Chceš si vzpomenout na Otce? 2Přijmi Jeho Syna, a vzpomeneš si. 3Nic nemůže dokázat, že Syn Boží není hoden, aby byl Synem, neboť nic nemůže dokázat, že lež je pravdivá. 4Způsob, jakým vidíš Jeho Syna skrze oči ega, ukazuje, že Jeho Syn neexistuje, avšak kde je Syn, musí být Otec. 5Přijmi, co Bůh nepopírá, a ukáže to svou pravdu. 6Svědci Boha stojí v Jeho světle a pohlížejí na to, co stvořil. 7Jejich mlčení je znakem toho, že spatřili Božího Syna, a v Přítomnosti Krista nepotřebují nic dokazovat, neboť Kristus k nim promlouvá o Sobě a o Svém Otci. 8Mlčí, neboť k nim mluví Kristus a jsou to Jeho slova, která promlouvají.
18. Každý bratr, kterého potkáš, se stává svědkem Krista, nebo ega, podle toho, jak ho vnímáš. 2Každý tě přesvědčuje o tom, co chceš vnímat, a o skutečnosti království, které sis vybral, abys byl vůči němu bdělý. 3Vše, co vnímáš, svědčí o myšlenkovém systému, který chceš, aby byl pravdivý. 4Každý bratr má moc tě vyprostit, když se rozhodneš být svobodným. 5Falešné svědectví o něm nemůžeš přijmout, pokud jsi proti němu nepovolal falešné svědky. 6Když k tobě nehovoří o Kristu, nehovořil jsi ty o Kristu k němu. 7Slyšíš pouze svůj hlas, a jestliže Kristus mluví skrze tebe, uslyšíš Ho.
VI. Probuzení ke spáse
1. Není možné nebýt přesvědčen o tom, co vidíš, ale stejně tak není možné vidět něco, o čem přesvědčen nejsi. 2Vnímání je postaveno na základě zkušeností a zkušenosti vedou k přesvědčením. 3Až když jsou přesvědčení upevněna, stabilizuje se vnímání. 4Následkem toho tedy vidíš to, čemu věříš. 5To jsem měl na mysli, když jsem řekl: „Požehnaní jsou ti, kdo neviděli, a uvěřili,“ neboť ti, kdo věří ve vzkříšení, je uvidí. 6Vzkříšení je úplným vítězstvím Krista nad egem, dosaženým nikoli útočením, ale přesáhnutím. 7Neboť Kristus se povznáší nad ego a veškeré jeho skutky a stoupá k Otci a Jeho Království.
2. Připojíš se ke vzkříšení, nebo k ukřižování? 2Odsoudíš, nebo osvobodíš své bratry? 3Přesáhneš své vězení a vystoupíš k Otci? 4Tyto otázky jsou všechny stejné a jsou zodpovězeny společně. 5Existuje velký zmatek v tom, co znamená vnímání, neboť toto slovo je používáno pro vnímavost i pro interpretaci této vnímavosti. 6Bez interpretace si nemůžeš nic uvědomit, neboť to, co vnímáš, je tvou interpretací.
3. Tento kurz je dokonale jasný. 2Jestliže ho nevidíš jasně, je to proto, že tvé interpretace jdou proti němu, a proto nejsi přesvědčen, že je pravdivý. 3A jelikož přesvědčení určuje vnímání, nevnímáš, co tento kurz znamená, a proto ho nepřijímáš. 4Odlišné zkušenosti však vedou k odlišnému přesvědčení a také k odlišnému vnímání. 5Vnímání se učíš na základě přesvědčení a zkušenost skutečně učí. 6Já tě vedu k jinému druhu zkušenosti, který budeš stále méně ochoten popírat. 7Učení Krista je jednoduché, neboť vnímat s Ním vůbec nenamáhá. 8Jeho vnímání je tvým přirozeným uvědomováním si, a pouze zkreslení, které jsi zavedl, tě unavuje. 9Dovol Kristu v sobě, aby za tebe interpretoval, a nesnaž se chabým nepatrným přesvědčením nehodným Božího Syna omezovat, co vidíš. 10Dokud se Kristus neprobudí v myslích Božích Synů, bude se Synu Božímu zdát, že je bez Otce.
4. Já jsem tvé vzkříšení a tvůj život. 2Žiješ ve mně, neboť žiješ v Bohu. 3A každý žije v tobě, stejně jako ty žiješ v každém. 4Můžeš tedy vnímat bratra jako nehodného a nevnímat tak sebe? 5A můžeš tak vnímat sebe a nevnímat tak Boha? 6Věř ve vzkříšení, neboť ho bylo dosaženo a bylo ho dosaženo v tobě. 7Toto je pravda nyní, stejně jako to bude pravda vždycky, neboť vzkříšení je Vůlí Boha, který nezná čas ani výjimky. 8Ty sám nedělej výjimky, nebo neuvidíš, čeho pro tebe bylo dosaženo. 9K Otci totiž vystoupíme společně, jak tomu bylo na počátku, je tomu nyní a bude tomu navěky, neboť taková je přirozenost Božího Syna, jak ho Otec stvořil.
5. Nepodceňuj moc oddanosti Božího Syna ani moc, kterou nad ním má bůh, jehož uctívá. 2Dává sám sebe na oltář svého boha, ať je to oltář boha kterého vytvořil, nebo Boha, Který ho stvořil. 3Proto je jeho otroctví stejně úplné jako jeho svoboda, neboť bude poslouchat jedině boha, kterého přijal. 4Bůh ukřižování vyžaduje, aby ukřižoval, a jeho věřící poslouchají. 5Jeho jménem přibíjejí na kříž sami sebe a věří, že moc Syna Božího pochází z oběti a bolesti. 6Bůh vzkříšení nevyžaduje nic, neboť Jeho Vůlí není brát. 7Nevyžaduje poslušnost, neboť poslušnost naznačuje podřízenost. 8Chce jen, aby ses naučil, co je tvou vůlí a následoval ji nikoli v duchu oběti a podřízenosti, ale s radostí svobody.
6. Vzkříšení tě radostně přesvědčí, abys byl věrný, protože je symbolem radosti. 2Veškerá jeho moc přesvědčit tě spočívá na faktu, že zastupuje to, co chceš, aby bylo. 3Svoboda opustit vše, co tě zraňuje, ponižuje a děsí, ti nemůže být vnucena, ale může ti být nabídnuta prostřednictvím Boží milosti. 4Vzkříšení můžeš přijmout s Jeho milostí, neboť Bůh je ke Svému Synu laskavý a přijímá ho bez pochybností jako Vlastního. 5Koho tedy přijímáš ty za vlastního? 6Otec ti dal všechna Svá stvoření a s nimi ti dal i Sebe. 7Střež je na cestě k jejich vzkříšení, protože jinak se neprobudíš v Bohu bezpečně obklopen tím, co je navěky tvé.
7. Mír nenajdeš, dokud neodstraníš hřeby z rukou Božího Syna a nevyjmeš poslední trn z jeho čela. 2Božího Syna, jehož bůh ukřižování odsoudil, obklopuje Láska Boží. 3Neuč, že jsem zemřel nadarmo. 4Místo toho uč, že jsem nezemřel, tím, že budeš ukazovat, že žiji v tobě. 5Neboť odčinění ukřižování Božího Syna je vykoupením, v němž má každý stejně hodnotnou úlohu. 6Bůh nesoudí Svého Syna, který je ve stavu bez viny. 7Mohlo by tomu být jinak, když mu dal Sám Sebe?
8. Na kříž jsi přibil sám sebe a na svou hlavu jsi vložil trnovou korunu. 2Přesto nemůžeš Božího Syna ukřižovat, neboť Vůle Boží nemůže zemřít. 3Jeho Syn byl vykoupen z vlastního ukřižování a ty nemůžeš určit smrt tomu, komu dal Bůh věčný život. 4Sen o ukřižování ještě stále těžce spočívá na tvých víčkách, ale to, co vidíš ve snech, není skutečností. 5Pokud vnímáš Syna Božího jako ukřižovaného, spíš. 6A dokud věříš, že ho můžeš ukřižovat, máš jen zlé sny. 7Ty, kdo se začínáš probouzet, si stále ještě uvědomuješ sny a ještě jsi je nezapomněl. 8Zapomenutí snů a uvědomění si Krista přijde s probuzením ostatních, aby s tebou sdíleli tvé vykoupení.
9. Probudí tě tvé vlastní volání, neboť Volání po probuzení je v tobě. 2Jestliže žiji v tobě, jsi probuzen. 3Přesto musíš vidět, co dělám skrze tebe, nebo nebudeš vnímat, že jsem to udělal tobě. 4Neomezuj to, o čem jsi přesvědčen, že mohu skrze tebe udělat, nebo nepřijmeš, co mohu udělat pro tebe. 5Přesto jsem to již udělal, ale pokud nedáš vše, co jsi obdržel, nebudeš vědět, že tvůj vykupitel žije a že ses probudil s ním. 6Vykoupení poznáš, jedině když je sdílíš.
10. Boží Syn je spasen. 2Přines Synovství pouze toto uvědomění, a tvá úloha ve vykoupení bude stejně hodnotná, jako má. 3Neboť pokud ses naučil svoji úlohu ode mě, musí být stejná jako má. 4Jsi-li přesvědčen, že je tvá úloha omezená, omezuješ mou. 5Zázraky nemají pořadí obtížnosti, neboť všichni Synové Boží mají stejnou hodnotu a jejich rovnost je jejich jednotou. 6Veškerá Boží moc je v každé Jeho části a nic protikladného k Jeho Vůli není ani velké ani malé. 7Co neexistuje, nemá velikost ani rozměry. 8Pro Boha je vše možné. 9A Kristu je dáno, aby byl jako Otec.
VII. Podmínka skutečnosti
1. Svět, tak jak ho vnímáš, nemohl být stvořen Otcem, neboť svět není takový, jaký ho vidíš. 2Bůh stvořil jen věčné, a vše, co vidíš, je pomíjivé. 3Proto musí existovat jiný svět, který nevidíš. 4Bible hovoří o novém Nebi a nové zemi, ale to nemůže být pravda doslova, neboť věčné nemůže být stvořeno znovu. 5Vnímat nově pouze znamená vnímat znovu, což naznačuje, že dříve nebo v čase mezi tím jsi nevnímal vůbec. 6Jaký je tedy svět, který očekává tvé vnímání, až ho uvidíš?
2. Každá láskyplná myšlenka, kterou Syn Boží kdy měl, je věčná. 2Láskyplné myšlenky, které jeho mysl v tomto světě vnímá, jsou jedinou skutečností světa. 3Jsou stále ještě vnímáním, protože stále věří, že je odloučený. 4Jsou však věčné, protože jsou láskyplné. 5A jelikož jsou láskyplné, jsou jako Otec, a proto nemohou zemřít. 6Skutečný svět může být skutečně vnímán. 7Jediné, co je třeba, je ochota nevnímat nic jiného. 8Neboť když vnímáš dobro i zlo, přijímáš nepravdivé i pravdivé a neděláš mezi nimi rozdíl.
3. Ego může vidět trochu dobra, ale nikdy jen dobro. 2Proto je jeho vnímání tak nestálé. 3Nezříká se dobroty úplně, neboť to bys nemohl přijmout. 4Pokaždé však přidá ke skutečnému něco, co skutečné není, a tím si plete iluze a skutečnost. 5Vnímání nemůže být pravdivé jen částečně. 6Věříš-li v pravdu i iluze, nemůžeš rozeznat, co je pravdivé. 7Abys ustanovil svou vlastní autonomii, pokusil ses tvořit odlišně od svého Otce a věřil jsi, že to, co jsi vytvořil, je schopné být od Něho odlišné. 8Přesto vše pravdivé je jako On. 9Budeš-li vnímat jen skutečný svět, povede tě do skutečného Nebe, neboť ti umožní mu porozumět.
4. Vnímání dobra není vědění, ale popření opaku dobra ti umožňuje poznat podmínky, ve kterých protiklady neexistují. 2A toto je podmínkou vědění. 3Bez tohoto uvědomění jsi nesplnil podmínky vědění, a dokud tak neučiníš, nebudeš vědět, že vědění ti již patří. 4Z mnoha svých myšlenek jsi vytvořil překážku mezi sebou a svým Stvořitelem, a tato přesvědčení jsou světem, tak jak ho vidíš. 5Pravda zde není nepřítomná, ale je zastřená. 6Ty nevíš, jaký je rozdíl mezi tím, co jsi vytvořil ty a co stvořil Bůh, a proto také nevidíš rozdíl mezi tím, co jsi vytvořil ty a co jsi stvořil ty. 7Být přesvědčen o tom, že můžeš vnímat skutečný svět, znamená být přesvědčen, že můžeš znát sebe. 8Můžeš znát Boha, neboť Jeho Vůlí je být poznán. 9Skutečný svět je vše, co pro tebe Duch svatý uchoval z toho, co jsi vytvořil, a jestliže budeš vnímat jen to, budeš spasen, protože poznáš, že skutečnost je jen to, co je pravdivé.
VIII. Problém a odpověď
1. Tento kurz je velmi jednoduchý. 2Možná máš pocit, že nepotřebuješ kurz, který tě nakonec naučí, že jenom skutečnost je pravdivá. 3Jsi o tom však přesvědčen? 4Až budeš vnímat skutečný svět, uvědomíš si, že jsi o tom přesvědčen nebyl. 5Rychlost, s jakou bude tvé nové a jediné skutečné vnímání převedeno na vědění, ti však ponechá jen okamžik k tomu, aby sis uvědomil, že jedině to je pravda. 6Potom bude vše, co jsi vytvořil, zapomenuto, dobré i špatné, nepravdivé i pravdivé. 7Neboť když se Nebe a země stanou jedním, pak i skutečný svět ti zmizí z dohledu. 8Konec světa není jeho zničení, ale jeho převedení v Nebe. 9Nová interpretace světa je převedení veškerého vnímání na vědění.
2. Bible říká, abyste byli jako malé děti. 2Malé děti poznávají, že nerozumějí tomu, co vnímají, a tak se ptají, co to znamená. 3Nevěř chybně, že rozumíš tomu, co vnímáš, neboť smysl toho, co vnímáš, jsi ztratil. 4Duch svatý však pro tebe tento smysl uchoval, a když Mu dovolíš, aby ho interpretoval, obnoví pro tebe to, co jsi odhodil. 5Pokud si však budeš myslet, že znáš smysl vnímání, nebudeš pociťovat potřebu se Ho na něj ptát.
3. Ty neznáš smysl ničeho, co vnímáš. 2Ani jedna z tvých myšlenek není zcela pravdivá. 3Takové poznání je pro tebe spolehlivým začátkem. 4Nejsi veden chybně, jen jsi průvodce vůbec nepřijal. 5Nutně potřebuješ instrukce jak vnímat, neboť ničemu nerozumíš. 6Poznej to, ale nepřijímej, neboť porozumění je tvým dědictvím. 7Vnímání se učíš, a ty nejsi bez Učitele. 8Ochota učit se od Něj však závisí na ochotě pochybovat o všem, co ses sám naučil, neboť ty, kdo ses učil chybně, bys neměl být svým vlastním učitelem.
4. Pravdu lze zatajit jedině před sebou samým. 2Bůh ti však neodepře Odpověď, kterou dal. 3Žádej tedy o to, co je tvé, ale co jsi nevytvořil, a nebraň se pravdě. 4Vytvořil jsi problém, na který Bůh odpověděl. 5Polož si tedy jen jednu jednoduchou otázku:
6Chci problém, nebo chci odpověď?
7Rozhodni se pro odpověď, a budeš ji mít, protože ji uvidíš takovou, jaká je, a ona již tvoje je.
5. Můžeš si stěžovat, že tento kurz není dostatečně konkrétní, abys mu porozuměl a mohl ho použít. 2Možná jsi však ještě neudělal to, k čemu konkrétně vyzývá. 3Toto není kurz hry s myšlenkami, ale kurz jejich praktického použití. 4Nic nemůže být konkrétnější, než když je ti řečeno, že když požádáš, dostaneš. 5Duch svatý odpoví na každý konkrétní problém, pokud věříš, že problémy jsou konkrétní. 6Jeho odpovědí je mnoho a zároveň jedna, pokud věříš, že jedna je mnoho. 7Můžeš se bát Jeho konkrétnosti, protože se bojíš toho, co si myslíš, že od tebe bude požadovat. 8Jedině žádáním se však naučíš, že nic, co pochází od Boha, od tebe nic nevyžaduje. 9Bůh dává, nikdy nebere. 10Když odmítneš požádat, je to jen proto, že jsi přesvědčen, že žádat znamená brát, a ne sdílet.
6. Duch svatý ti dá jen to, co je tvé, a nevezme si nic zpět. 2Neboť vše je tvé a vše sdílíš s Bohem. 3Taková je skutečnost všeho. 4Cožpak by byl Duch svatý, Jehož Vůlí je jen obnovovat, schopen mylně interpretovat otázku, kterou musíš položit, abys poznal Jeho odpověď? 5Ty jsi slyšel odpověď, ale nerozuměl jsi otázce. 6Jsi přesvědčen, že žádat Ducha svatého o vedení znamená žádat, abys byl o něco připraven.
7. Dítě Boží, nerozumíš svému Otci. 2Věříš ve svět, který bere, protože věříš, že můžeš získat tím, že bereš. 3Díky tomuto vnímání jsi ztratil ze zřetele skutečný svět. 4Bojíš se světa, který vidíš, ale skutečný svět je stále tvůj, stačí o něj požádat. 5Neodpírej si ho, neboť tě může jen osvobodit. 6Nic Božího nezotročí Božího Syna, jehož Bůh stvořil svobodného a jehož svoboda je chráněna Jeho Bytím. 7Požehnaný jsi ty, kdo jsi ochoten požádat beze strachu Boha o pravdu, protože jen tak se můžeš naučit, že Jeho odpovědí je vyproštění ze strachu.
8. Krásné dítě Boží, žádáš jen o to, co jsem ti slíbil. 2Věříš snad, že bych tě oklamal? 3Království Boží je v tobě. 4Věř, že pravda je ve mně, neboť já vím, že je v tobě. 5Boží Synové nemají nic, co nesdílejí. 6Požádej o pravdu kteréhokoli Božího Syna, a požádal jsi o ni mě. 7Každý z nás má v sobě odpověď, aby ji dal každému, kdo ho o ni požádá.
9. Požádej Božího Syna o cokoli, a jeho Otec ti odpoví, neboť Kristus se neklame ve Svém Otci a Jeho Otec se neklame v Něm. 2Neklam se tedy ve svém bratru a za skutečnost považuj jen jeho láskyplné myšlenky, neboť popřením toho, že jeho mysl je rozštěpená, uzdravíš tu svou. 3Přijmi ho, jako ho přijímá jeho Otec, a uzdrav ho v Kristu, neboť Kristus je jeho i tvé uzdravení. 4Kristus je Syn Boží, Který není nijak odloučen od Otce, a každá Jeho myšlenka je stejně láskyplná jako Myšlenka Otce, kterou byl stvořen. 5Neklam se v Božím Synu, neboť by ses klamal sám v sobě. 6A tím, že by ses klamal v sobě, klamal by ses v Otci, v Němž klam není možný.
10. Ve skutečném světě neexistuje nemoc, neboť v něm neexistuje odloučení a rozdělení. 2Jsou uznávány pouze láskyplné myšlenky, a protože nikdo není bez tvé pomoci, Pomoc Boží jde všude s tebou. 3Když budeš ochoten tuto Pomoc přijímat tím, že o Ni budeš žádat, budeš Ji dávat, protože Ji chceš. 4Nic nebude mimo tvou moc uzdravovat, neboť tvá prostá žádost nebude odmítnuta. 5Jaké problémy by nezmizely v Přítomnosti Boží Odpovědi? 6Požádej tedy, abys poznal bratrovu skutečnost, neboť právě tu v něm budeš vnímat, a uvidíš svou krásu zobrazenou v jeho kráse.
11. Nepřijímej bratrovo proměnlivé vnímání jeho samého, neboť jeho rozštěpená mysl je tvou myslí a ty nepřijmeš své uzdravení bez uzdravení jeho. 2Oba sdílíte skutečný svět stejně, jako sdílíte Nebe, a jeho uzdravení je i uzdravením tvým. 3Milovat sebe znamená uzdravit se, a nemůžeš vnímat část sebe jako nemocnou a dosáhnout svého cíle. 4Bratře, uzdravujeme společně, stejně jako žijeme společně a milujeme společně. 5Neklam se v Synu Božím, neboť on je jedno se sebou samým a jedno se svým Otcem. 6Miluj toho, kdo je milován svým Otcem, a poznáš Otcovu Lásku k tobě.
12. Vnímáš-li, že tě bratr urazil, vyžeň urážku z mysli, protože bys byl uražen a oklamán Kristem. 2Uzdravuj v Kristu a nebuď Jím uražen, neboť v Něm urážka neexistuje. 3Jestliže tě to, co vnímáš, uráží, jsi urážen sám sebou a odsuzuješ Božího Syna, kterého Bůh neodsuzuje. 4Dovol Duchu svatému, aby odstranil veškeré urážky Božího Syna proti sobě samému, a nevnímej nikoho jinak než skrze Jeho vedení, neboť On tě před vším odsouzením ochrání. 5Přijmi Jeho uzdravující moc a použij ji na vše, co ti posílá, neboť Jeho Vůlí je uzdravit Božího Syna, v němž se neklame.
13. Děti vnímají děsivá strašidla, příšery a draky a jsou vystrašené. 2Když však požádají někoho, komu důvěřují, aby jim vysvětlil smysl toho, co vnímají, a jsou-li ochotné vzdát se vlastních interpretací ve prospěch skutečnosti, jejich strach zmizí. 3Když se dítěti pomůže pochopit, že jeho „strašidlo“ bylo záclonou, „příšera“ stínem a „drak“ pouhým snem, již se více nebojí a vesele se směje vlastnímu strachu.
14. Mé dítě, ty se bojíš svých bratrů, svého Otce i sebe sama. 2Avšak pouze se v nich klameš. 3Zeptej se Učitele skutečnosti, kdo jsou, a až uslyšíš Jeho odpověď, také se svému strachu zasměješ a nahradíš ho mírem. 4Strach nespočívá ve skutečnosti, ale v myslích dětí, které jí nerozumějí. 5Děsí je pouze jejich nedostatek porozumění, a když se naučí vnímat pravdivě, bát se přestanou. 6A právě proto, budou-li se bát, požádají znovu o pravdu. 7To, co tě děsí, není skutečnost tvých bratrů, tvého Otce nebo tvá vlastní skutečnost. 8Nevíš, co opravdu jsou, a tak je vnímáš jako strašidla, příšery a draky. 9Zeptej se na jejich skutečnost Toho, Jenž ji zná, a On ti řekne, čím jsou. 10Nerozumíš jim, a protože jsi klamán tím, co vidíš, potřebuješ, aby skutečnost rozptýlila tvůj strach.
15. Cožpak bys nevyměnil svůj strach za pravdu, když k výměně dojde na tvé požádání? 2Neboť jestliže Bůh se v tobě neklame, můžeš se klamat jen ty sám v sobě. 3Přesto se můžeš naučit pravdu o sobě od Ducha svatého, Který tě naučí, že v tobě, jako v součásti Boha, není klam možný. 4Nebudeš-li v sobě vnímat klam, přijmeš namísto falešného světa, který jsi vytvořil, svět skutečný. 5Pak se k tobě tvůj Otec skloní, udělá za tebe poslední krok a vyzvedne tě k Sobě.
