Kapitola 14
UČENÍ PRO DOSAŽENÍ PRAVDY
Úvod
1. Ano, jsi skutečně požehnán. 2Přesto to v tomto světě nevíš. 3K tomu, aby ses to naučil a zcela jasně pochopil, máš ale prostředky. 4Duch svatý používá logiku stejně snadno a dobře jako ego, ale s tím rozdílem, že Jeho závěry nejsou nepříčetné. 5Směřují přesně opačným směrem a ukazují jasně k Nebi, stejně jako ego ukazuje k temnotě a smrti. 6Pozorně jsme sledovali logiku ega a viděli jsme jeho logické závěry. 7A jelikož jsme je viděli, uvědomili jsme si, že je nelze vidět jinde než v iluzích, protože jedině v nich se zdá, že mají perfektní smysl. 8Odvraťme se nyní od nich a sledujme prostou logiku, pomocí níž Duch svatý učí prostým závěrům, které mluví pro pravdu, a mluví jen pravdu.
I. Podmínky učení
1. Jestliže jsi požehnán, a nevíš o tom, musíš se naučit, že tomu tak musí být. 2Vědění nelze učit, ale musíš získat podmínky vědění, neboť právě tyto podmínky jsi odhodil. 3Můžeš se učit žehnat – ale to, co nemáš, nemůžeš dát. 4Než tedy nabídneš požehnání, musíš je nejprve sám obdržet. 5Musíš je také přijmout za vlastní, protože jak jinak bys je mohl dávat? 6Proto ti zázraky nabízejí důkaz, že jsi požehnán. 7Jestliže nabízíš úplné odpuštění, musíš se vzdát viny tím, že pro sebe přijmeš Pokání a naučíš se, že jsi ve stavu bez viny. 8Jak se můžeš učit, co pro tebe bylo vykonáno, ale o čem nevíš, aniž bys dělal, co bys jistě udělal, kdyby to bylo pro tebe vykonáno?
2. Ve světě vytvořeném z popírání a bez pevného směru je nutný nepřímý důkaz pravdy. 2Tuto potřebu pocítíš, když si uvědomíš, že popření je rozhodnutím nevědět. 3Logika světa tedy nemůže vést k ničemu, protože jejím cílem není nic. 4Když se rozhodneš nemít nic, nedat nic a nebýt ničím kromě snu, nutně své myšlenky vedeš k zapomnění. 5Jestliže však máš vše, dáváš vše a jsi vším, a to vše jsi popřel, tvůj myšlenkový systém je uzavřen a zcela odloučen od pravdy. 6Takový svět je nepříčetný, a ty nepodceňuj rozsah jeho nepříčetnosti. 7Neexistuje oblast tvého vnímání, která by tím nebyla postižena, a tvůj sen je pro tebe posvátný. 8Proto Bůh umístil Ducha svatého do tebe, kam jsi ty umístil svůj sen.
3. Vidění vždy směřuje ven. 2Kdyby byly tvé myšlenky zcela tvé, myšlenkový systém, který jsi vytvořil, by byl navěky temný. 3Myšlenky, které mysl Syna Božího promítá nebo šíří, mají veškerou moc, kterou jim dá. 4Myšlenky, které sdílí s Bohem, jsou daleko za jeho přesvědčením, ale ty, které vytvořil sám, jsou jeho přesvědčením. 5A právě tyto myšlenky, nikoli pravdu, se rozhodl chránit a milovat. 6Nebudou mu odejmuty. 7Může se jich však sám vzdát, neboť Zdroj jejich odčinění je v něm. 8Ve světě neexistuje nic, co by ho učilo, že logika světa je naprosto nepříčetná a k ničemu nevede. 9V tvůrci této nepříčetné logiky je však Ten, Jenž ví, že k ničemu nevede, neboť On ví vše.
4. Jakákoli cesta, která tě vede tam, kam tě nevede Duch svatý, nevede nikam. 2Vše, co popíráš a o čem On ví, že je pravdivé, jsi popřel sobě, a On tě proto musí učit to nepopírat. 3Odčinění je nepřímé stejně jako konání. 4Byl jsi stvořen, jen abys tvořil, nikoli viděl či konal. 5To jsou jen nepřímá vyjádření vůle žít, jíž bylo bráněno vrtkavým a nesvatým rozmarem smrti a vraždy, jež s tebou tvůj Otec nesdílí. 6Stanovil sis úkol sdílet něco, co nemůže být sdíleno. 7Pokud si myslíš, že je možné se tomu naučit, nebudeš věřit ničemu z toho, co je možné se naučit.
5. Duch svatý tě tedy musí začít učit tím, že ti ukáže, co se nikdy naučit nemůžeš. 2Jeho poselství nepřímé není, ale On musí uvést jednoduchou pravdu do myšlenkového systému, který se stal tak překrouceným a tak komplikovaným, že nevidíš, že nic neznamená. 3Duch svatý pouze pohlédne na jeho podstatu a odmítne ji. 4Avšak ty, kdo nemůžeš odčinit, co jsi vytvořil, ani uniknout těžkému břemenu jednotvárnosti tohoto výtvoru, které spočívá ve tvé mysli, to nemůžeš odhalit. 5Klame tě to, neboť ses rozhodl klamat sám sebe. 6Ti, kteří se rozhodli být oklamáni, budou na přímé přístupy k odčinění jen útočit, protože se jim zdá, že zasahují do klamu a útočí na něj.
II. Šťastný žák
1. Duch svatý potřebuje šťastného žáka, v němž může být Jeho poslání šťastně dosaženo. 2Ty, kdo jsi neoblomně oddán utrpení, musíš nejdříve uznat, že trpíš a že nejsi šťastný. 3Bez tohoto kontrastu Duch svatý nemůže učit, neboť jsi přesvědčen, že utrpení je štěstí. 4To tě tak zmátlo, že ses začal učit něco, co se nikdy naučit nemůžeš a o čem jsi přesvědčen, že pokud se to nenaučíš, nebudeš šťastný. 5Neuvědomuješ si, že základ, na kterém tento nejpodivnější cíl učení spočívá, neznamená naprosto nic. 6Přesto však pro tebe může mít smysl. 7Věř v nicotu, a najdeš „poklad“, který hledáš. 8Avšak tak jen přidáš další břemeno své již zatížené mysli. 9Budeš přesvědčen, že nic má cenu, a budeš si toho vážit. 10Střípek skla, smítko prachu, tělo nebo válka jsou pro tebe jedno. 11Pokud si vážíš byť i jen jedné věci vytvořené z ničeho, uvěřil jsi, že nic může být cenné a že se můžeš naučit, jak učinit nepravdivé pravdivým.
2. Duch svatý, Který vidí, kde jsi, ale ví, že jsi někde jinde, začne Svou lekci jednoduchosti základním učením, že pravda je pravdivá. 2Toto je nejobtížnější lekce, jakou se kdy naučíš, a nakonec je to vlastně lekce jediná. 3Jednoduchost je pro zmatenou mysl velmi obtížná. 4Vezmi v úvahu všechna pokřivení, která jsi vytvořil z ničeho, všechny podivné formy, pocity, činy a reakce, které jsi z toho spletl. 5Nic ti není tak cizí jako jednoduchá pravda, a té máš sklon naslouchat nejméně. 6Kontrast mezi tím, co je pravdivé, a co ne, je zcela zřejmý, avšak ty ho nevidíš. 7Jednoduché a zřetelné není zřejmé těm, kdo z ničeho vytvořili paláce a královská roucha a jsou přesvědčeni, že díky nim se z nich stali králové se zlatými korunami.
3. To vše Duch svatý vidí a jednoduše učí, že to není pravda. 2Nešťastným žákům, kteří se chtějí učit ničemu a klamou se, aby uvěřili, že je to něco jiného než nic, Duch svatý s neochvějným klidem říká:
3Pravda je pravdivá. 4Na ničem jiném nezáleží, nic jiného není skutečné a nic jiného neexistuje. 5Dovol Mi, abych pro tebe učinil jedno rozlišení, které ty učinit nemůžeš, ale potřebuješ se ho naučit. 6Tvá víra v nic tě klame. 7Nabídni svou víru Mně, a já ji jemně položím na svaté místo, kam patří. 8Tam nenajdeš žádný klam, ale jen jednoduchou pravdu. 9A budeš ji milovat, protože jí budeš rozumět.
4. Stejně jako ty, ani Duch svatý pravdu nevytvořil. 2Stejně jako Bůh, i Duch svatý ví, že to tak je. 3Přináší do temnoty světlo pravdy, aby tě osvítilo. 4A jak září, tví bratři je vidí a uvědomují si, že toto světlo není něco, co bys vytvořil, a vidí v tobě více, než vidíš ty. 5Budou z nich šťastní žáci přijímající lekci, kterou jim toto světlo přináší, neboť je učí, jak se vyprostit z ničeho a od všech výtvorů ničeho. 6Dokud k nim nepřineseš světlo, těžké řetězy, které je zdánlivě poutají k zoufalství, nevidí jako nic. 7Teprve potom uvidí, že řetězy zmizely, a tedy musely být ničím. 8A ty to uvidíš spolu s nimi. 9Jelikož jsi je naučil radosti a vyproštění, stanou se tvými učiteli radosti a vyproštění.
5. Učíš-li někoho, že pravda je pravdivá, učíš se to s ním. 2Tak se učíš, že to, co se zdálo být nejtěžší, je nejlehčí. 3Uč se být šťastným žákem. 4Nikdy se nenaučíš, jak učinit z ničeho všechno. 5Uvědom si však, že to bylo tvým cílem, a uznej, že to bylo pošetilé. 6Buď rád, že je to odčiněno, neboť když na to pohlédneš s úplnou poctivostí, je to odčiněno. 7Již dříve jsem řekl: „Nespokoj se s ničím,“ neboť jsi byl přesvědčen, že nic by tě mohlo uspokojit. 8Tak tomu není.
6. Aby z tebe byl šťastný žák, musíš dát vše, co ses naučil, Duchu svatému, aby to za tebe tvou mysl odnaučil. 2Potom se začni učit radostné lekce, které rychle vycházejí z pevného základu, že pravda je pravdivá. 3Neboť co je zbudováno na těchto základech, je pravdivé a je postaveno na pravdě. 4Vesmír učení se před tebou otevře v celé své laskavé prostotě. 5S pravdou před sebou se nebudeš ohlížet zpět.
7. Šťastný žák zde splňuje podmínky učení, stejně jako v Království splňuje podmínky vědění. 2To vše je součástí plánu Ducha svatého tě osvobodit od minulosti a otevřít před tebou cestu ke svobodě. 3Neboť pravda je pravdivá. 4Co jiného kdy mohlo být nebo kdy bylo? 5Tato jednoduchá lekce je klíčem k temným dveřím, o nichž si myslíš, že jsou navždy zamčeny. 6Tyto dveře jsi vytvořil z ničeho a za nimi nic není. 7Klíčem je jen světlo, které zažene podoby a tvary a strach z ničeho. 8Přijmi tento klíč ke svobodě z rukou Krista, Který ti ho dává, aby ses k Němu přidal ve svatém úkolu přinesení světla. 9Neboť stejně jako tví bratři, ani ty si neuvědomuješ, že přišlo světlo a vysvobodilo tě z temného spánku.
8. Spatři své bratry svobodné a nauč se od nich, jak se osvobodit od temnoty. 2Světlo v tobě je probudí a oni tě nenechají spát. 3Vize Krista je dána v tomtéž okamžiku, kdy je vnímána. 4Kde je vše jasné, je vše svaté. 5Poklidnost její prostoty je tak přesvědčivá, že si uvědomíš, že jednoduchou pravdu nelze popřít. 6Neboť nic jiného neexistuje. 7Bůh je všude a Jeho Syn je společně se vším v Něm. 8Může Syn zpívat žalozpěv a naříkat, když je to pravda?
III. Rozhodnutí se pro stav bez viny
1. Šťastný žák nemůže v souvislosti s učením pociťovat vinu. 2To je pro učení tak podstatné, že by se na to nikdy nemělo zapomenout. 3Žák, který je ve stavu bez viny, se učí snadno, protože jeho myšlenky jsou svobodné. 4To však s sebou nese poznání, že vina je zábranou, nikoli spásou, a nemá žádnou užitečnou funkci.
2. Možná jsi zvyklý používat stav bez viny pouze k vyvažování bolesti viny a nehledět na něj jako na hodnotu samu o sobě. 2Jsi přesvědčen, že jak vina, tak i stav bez viny mají svou hodnotu a obojí představuje útěk od toho, co to druhé nenabízí. 3Samotné nechceš ani jedno, protože bez obojího se nepovažuješ za úplného, a tedy šťastného. 4Přesto jsi však úplný jen ve stavu bez viny a jedině v něm můžeš být šťasten. 5Zde neexistuje konflikt. 6Jestliže si budeš jakýmkoli způsobem a v jakékoli podobě přát vinu, přestaneš si vážit hodnoty stavu bez viny a zaženeš ho z dohledu.
3. S vinou nelze udělat kompromis, a tak uniknout bolesti, kterou utiší pouze stav bez viny. 2Učit se znamená žít zde, stejně jako tvořit znamená být v Nebi. 3Kdykoli se ti zdá, že tě bolest viny přitahuje, pamatuj si, že když se jí poddáš, rozhoduješ se proti svému štěstí a nenaučíš se, jak být šťasten. 4Řekni si tedy vlídně, ale s přesvědčením zrozeným z Lásky Boží a Jeho Syna:
5To, co prožívám, dám jasně najevo.
6Jestliže jsem ve stavu bez viny, nemám se čeho bát.
7Rozhodl jsem se svědčit o svém přijetí Pokání,
nikoli jeho odmítnutí.
8Chci přijmout svůj stav bez viny tím, že ho
budu jasně ukazovat a sdílet.
9Dovol mi přinést mír Otce Jeho Synu.
4. Každý den, každou hodinu a minutu, dokonce i každou vteřinu se rozhoduješ mezi ukřižováním a vzkříšením, mezi egem a Duchem svatým. 2Ego je rozhodnutím se pro vinu, Duch svatý je rozhodnutím se pro stav bez viny. 3Moc rozhodovat je vše, co máš. 4To, mezi čím si můžeš vybrat, je stanoveno, neboť jiná alternativa kromě pravdy a iluze neexistuje. 5Také se nijak nepřekrývají, protože jsou vzájemnými protiklady, které nelze usmířit a nemohou být oba pravdivé. 6Jsi vinný, nebo ve stavu bez viny, spoutaný, nebo svobodný, nešťastný, nebo šťastný.
5. Zázrak tě učí, že sis vybral stav bez viny, svobodu a radost. 2Zázrak není příčinou, ale následkem. 3Je přirozeným výsledkem správného výběru, svědectvím tvého štěstí, které přichází z rozhodnutí osvobodit se od viny. 4Každý, komu nabídneš uzdravení, je oplácí. 5Každý, na koho zaútočíš, si útok drží a chová ve svém srdci tím, že ti ho zazlívá. 6Není rozdíl v tom, zda to dělá či nikoli, ty si budeš myslet, že to dělá. 7Není možné nabídnout druhému to, co sám nechceš, bez této ceny. 8Cena dávání je dostávání. 9Buďto je to daň, kterou trpíš, nebo šťastný zisk pokladu, kterého si vážíš.
6. Od Božího Syna se daň nikdy nevyžaduje, pokud ji nevyžaduje sám od sebe. 2Každá příležitost uzdravovat je jen další příležitostí, jak nahradit temnotu světlem a strach láskou. 3Pokud ji odmítne, poutá se k temnotě, protože si nezvolil osvobodit svého bratra a vstoupit s ním do světla. 4Tím, že připisuje moc ničemu, zahazuje radostnou příležitost učit se, že nic nemá žádnou moc. 5A tím, že temnotu nerozptýlil, se začal bát temnoty i světla. 6Radost z učení, že temnota nemá nad Synem Božím moc, je šťastnou lekcí, kterou Duch svatý učí, a chtěl by, abys ji učil s Ním. 7Duch svatý ji učí s radostí, stejně jako ji budeš s radostí učit i ty.
7. Tuto jednoduchou lekci lze učit prostě takto: stav bez viny je stavem nezranitelnosti. 2Jasně tedy každému ukazuj svou nezranitelnost. 3Uč ho, že ať se ti pokusí udělat cokoli, tvé dokonalé přesvědčení, že ti nemůže být ublíženo, mu ukáže, že je ve stavu bez viny. 4Nemůže udělat nic, co by tě zranilo, a tím, že odmítáš dovolit, aby si myslel, že může, ho učíš, že Pokání, které jsi přijal pro sebe, patří i jemu. 5Není co odpouštět. 6Nikdo nemůže zranit Božího Syna. 7Jeho vina je zcela bez příčiny, a jelikož nemá příčinu, nemůže existovat.
8. Jedinou Příčinou je Bůh, a od Něj vina nepochází. 2Neuč nikoho, že tě zranil, neboť tím by ses učil, že co nepochází od Boha, má nad tebou moc. 3Co nemá příčinu, nemůže existovat. 4Nesvědč o tom, že může, a nepodporuj toto přesvědčení v žádné mysli. 5Vždy si pamatuj, že mysl je jedna a příčina je jedna. 6S touto jednotou se naučíš komunikovat, jedině když se naučíš popřít, co nemá příčinu, a přijmeš Příčinu od Boha za svou vlastní. 7Synu Božímu náleží moc, kterou mu dal Bůh, a on nemůže vidět nebo si zvolit pohlédnout na něco jiného, aniž by na sebe místo všeho šťastného učení, které mu chce Duch svatý radostně nabídnout, uvalil daň viny.
9. Kdykoli si zvolíš dělat svá vlastní rozhodnutí, budeš myslet destruktivně a rozhodnutí bude špatné. 2Toto rozhodnutí tě zraní na základě pojetí rozhodování, které k němu vedlo. 3Není pravda, že můžeš činit rozhodnutí sám o sobě nebo pro sebe. 4Žádná myšlenka Božího Syna nemůže být ve svých následcích odloučena nebo izolována. 5Každé rozhodnutí se týká celého Synovství, směřuje dovnitř i ven a ovlivňuje uspořádání větší, než sis kdy uměl představit.
10. Ti, kdo přijmou Pokání, jsou nezranitelní. 2Ti, kdo jsou přesvědčeni, že jsou vinni, však budou reagovat na vinu, protože si myslí, že je spásou, a neodmítnou ji vidět a stranit jí. 3Jsou přesvědčeni, že zvětšováním viny chrání sami sebe. 4Neporozumí jednoduchému faktu, že to, co nechtějí, je musí zranit. 5To vše vzniká jen proto, že nejsou přesvědčeni, že to, co chtějí, je dobré. 6Přesto jim byla dána vůle, neboť vůle je svatá, a přinese jim vše, co potřebují, a přijde tak přirozeně jako mír, který nezná hranic. 7Jejich vůle nezklame a poskytne jim to, co nabízí vše hodnotné. 8Ačkoli sami své vůli nerozumějí, Duch svatý jí ve svém klidu rozumí místo nich a dává jim, co chtějí, bez úsilí, vypětí či neuvěřitelného břemene rozhodování o tom, co sami chtějí a potřebují.
11. Nikdy se nestane, že bys musel rozhodovat za sebe. 2Nikdo tě nepřipravil o pomoc, neboť existuje Pomoc, která zná odpověď. 3Spokojil by ses s málem, jež je to jediné, co jsi schopen nabídnout sám sobě, když Ten, Jenž ti dává všechno, ti toto všechno jednoduše nabídne? 4Nikdy se tě nezeptá, co jsi udělal, abys byl Božího daru hoden. 5Sám sebe se tedy neptej. 6Místo toho přijmi Jeho odpověď, neboť On zná, že jsi hoden všeho, co je pro tebe Boží Vůlí. 7Nesnaž se uniknout Božímu daru, který ti tak ochotně a radostně nabízí. 8Nabízí ti pouze to, co Mu Bůh pro tebe dal. 9Nemusíš se rozhodovat, zda si to zasloužíš, či ne. 10Bůh ví, že ano.
12. Popřel bys pravdu Božího rozhodnutí a žalostným oceněním sebe sama nahradil Jeho klidnou a neochvějnou hodnotu Jeho Syna? 2Nic nemůže otřást Božím přesvědčením o dokonalé čistotě všeho, co stvořil, neboť to je dokonale čisté. 3Nerozhoduj proti tomu, protože co je od Boha, musí být pravdou. 4Mír setrvává v každé mysli, která v tichosti přijala Boží plán Pokání a vzdala se vlastního plánu. 5Nevíš, co spása je, neboť jí nerozumíš. 6Nerozhoduj o tom, co je a v čem spočívá, ale ptej se na vše Ducha svatého a ponechej veškerá rozhodnutí Jeho vlídné radě.
13. Ten, Jenž zná Boží plán, který Bůh chce, abys následoval, tě může učit, co jím je. 2Jen Jeho moudrost je schopná vést tě, abys ho následoval. 3Každé rozhodnutí, které učiníš, pouze znamená, že chceš definovat, co je spása a před čím máš být spasen. 4Duch svatý ví, že veškerá spása je únikem od viny. 5Jiného „nepřítele“ nemáš a proti tomuto podivnému pokřivení čistoty Božího Syna je Duch svatý tvým jediným Přítelem. 6Je silným ochráncem nevinnosti, která tě osvobodí. 7A je rozhodnut odčinit vše, co by zastíralo tvou nevinnost ve tvé bezstarostné mysli.
14. Dovol Mu tedy být jediným Průvodcem, kterého budeš následovat ke spáse. 2Zná cestu a s radostí tě po ní povede. 3S Ním se určitě naučíš, že Boží Vůle pro tebe je tvou vůlí. 4Bez Jeho vedení si budeš myslet, že sám znáš cestu, a určitě se rozhodneš proti svému míru, stejně jako ses rozhodl, že spása spočívá v tobě samotném. 5Spása pochází od Toho, Komu ji pro tebe dal Bůh. 6On to nezapomněl. 7Nezapomeň na Něj, a On za tebe učiní všechna rozhodnutí pro tvou spásu a mír Boží v tobě.
15. Nesnaž se hodnotit cenu Božího Syna, kterého Bůh stvořil svatým, neboť to by znamenalo hodnotit Otce a odsuzovat Ho. 2Za tento domnělý zločin, který by nikdo v tomto světě či Nebi rozhodně nemohl spáchat, se budeš cítit vinen. 3Duch svatý pouze učí, že „hřích“ dosazení sama sebe na trůn Boží není zdrojem viny. 4Co se nemůže stát, nemůže mít žádný obávaný následek. 5Uklidni se a věř Tomu, Jenž tě miluje a Jenž tě chce vyvést z nepříčetnosti. 6Šílenství může být tvou volbou, ale nikoli skutečností. 7Nikdy nezapomeň na Lásku Boha, Který na tebe pamatuje. 8Neboť je zcela nemožné, že by Bůh mohl někdy dovolit, aby Jeho Syn opustil milující Mysl, kde byl stvořen a kde byl v dokonalém míru navždy připraven jeho příbytek.
16. Pouze řekni Duchu svatému: „Rozhodni za mě,“ a je to vykonáno. 2Jeho rozhodnutí jsou jen odrazem toho, co Bůh ví o tobě, a jakýkoli omyl je proto vyloučen. 3Proč by ses měl snažit tak zběsile předvídat vše, co nemůžeš znát, když za každým rozhodnutím, které pro tebe Duch svatý činí, spočívá všechno vědění? 4Uč se Jeho moudrosti a Jeho Lásce a uč Jeho odpověď všechny, kdo zápasí v temnotě. 5Neboť rozhoduješ za ně i za sebe.
17. Jak laskavé je rozhodovat o všem skrze Toho, Jehož rovnocenná Láska je dána všem stejně! 2Neponechává nikoho mimo tebe. 3Tak ti dává, co je tvé, protože tvůj Otec chce, abys to s Ním sdílel. 4Ve všem se nech vést Jím a neuvažuj jinak. 5Důvěřuj Mu, že odpoví rychle, jistě a s Láskou každému, koho se bude rozhodnutí jakkoli týkat. 6A bude se týkat každého. 7Vzal bys na sebe plnou zodpovědnost za rozhodnutí, které může každému přinést jen dobro? 8Uměl bys to?
18. Naučil ses nejnepřirozenějšímu zvyku nekomunikovat se svým Stvořitelem. 2Přesto však setrváváš v blízké komunikaci s Ním a se vším, co je v Něm, stejně jako je to v tobě. 3Skrze Jeho láskyplné vedení se odnauč izolaci a nauč se veškeré šťastné komunikaci, kterou jsi odhodil, ale kterou jsi nemohl ztratit.
19. Kdykoli jsi na pochybách o tom, co bys měl dělat, mysli na Jeho Přítomnost v sobě a řekni si pouze toto:
2On mě vede a zná cestu, kterou já neznám.
3Nikdy přede mnou nebude tajit, co chce, abych se naučil.
4A tak Mu důvěřuji, že mi sdělí vše, co ví.
5Pak Mu dovol, aby tě v klidu naučil, jak vnímat svůj stav bez viny, ve kterém již jsi.
IV. Tvá funkce v Pokání
1. Když přijmeš skutečnost, že bratr je ve stavu bez viny, uvidíš v něm Pokání. 2Tím, že je v něm poznáš, učiníš je svým a uvidíš, co jsi hledal. 3Tento symbol bratrova stavu bez viny v něm zářit neuvidíš, pokud jsi stále ještě přesvědčen, že není bez viny. 4Jeho stav bez viny je tvým Pokáním. 5Poskytni mu ho, a uvidíš pravdu toho, co jsi uznal. 6Avšak pravda je nabízena k přijetí jako první, stejně jako ji jako první dal Bůh Svému Synu. 7První v čase nic neznamená, ale První ve věčnosti je Bůh Otec, Který je První i Jeden. 8Za Prvním nenásleduje žádný jiný, protože neexistuje pořadí, není druhý nebo třetí, a nic jiného než První není.
2. Ty, kdo patříš k První Příčině, stvořen Jím k Jeho obrazu a jako Jeho součást, jsi více než pouze ve stavu bez viny. 2Stav bez viny je jen podmínkou, ve které bylo to, co není, odstraněno ze zmatené mysli, která se domnívala, že to existuje. 3Tohoto, a jedině tohoto stavu musíš s Bohem po svém boku dosáhnout. 4Neboť dokud se tak nestane, budeš si stále myslet, že jsi od Něho odloučen. 5Možná jsi schopen pocítit Jeho Přítomnost vedle sebe, ale nemůžeš poznat, že jsi jedno s Ním. 6To nelze naučit. 7Učení se vztahuje jen na stav, ve kterém se to stane samo od sebe.
3. Až dovolíš, aby bylo vše, co zastíralo pravdu ve tvé nejsvatější mysli, odčiněno, a budeš tedy stát v milosti před svým Otcem, On ti dá Sebe, jako to činil vždy. 2Dávat Sebe je vše, co ví, a proto je to veškeré vědění. 3Co On neví, nemůže existovat, a proto to nemůže být dáno. 4Nežádej, aby ti bylo odpuštěno, neboť toho již bylo dosaženo. 5Raději požádej, jak se naučit odpouštět a obnovit, co bylo tvé neodpouštějící mysli vždy vlastní. 6Pokání se stává skutečným a viditelným pro ty, kdo ho používají. 7Na zemi je tvou jedinou funkcí a musíš se naučit, že je tím jediným, co se chceš učit. 8Dokud se ji nenaučíš, budeš se cítit vinen. 9Tvá vina, ať už v jakékoli podobě, nakonec vzniká z tvého neúspěchu splnit svou funkci v Boží Mysli s celou svou myslí. 10Můžeš této vině uniknout, když zde nesplníš svou funkci?
4. Tvoření nepotřebuješ rozumět, abys mohl vykonat, co musí být vykonáno dříve, než bude mít toto vědění pro tebe smysl. 2Bůh neodstraňuje překážky; On je ani nevytvořil. 3Když se jich vzdáš, jsou pryč. 4Bůh nezklame a nikdy v ničem nezklamal. 5Rozhodni se, že Bůh má pravdu a ty sám se v sobě mýlíš. 6On tě stvořil ze Sebe, ale přesto v Sobě. 7Ví, co jsi. 8Pamatuj si, že žádný druhý po Něm neexistuje. 9Nemůže tedy existovat nikdo bez Jeho Svatosti ani nikdo, kdo by nebyl hoden Jeho dokonalé Lásky. 10Nezklam ve své funkci milovat v místě bez lásky, vytvořeném z temnoty a podvodu, neboť tím jsou temnota a podvod odčiněny. 11Nezklam sebe, místo toho ale nabídni Bohu a sobě Jeho bezúhonného Syna. 12Neboť za tento malý dar oceňující Jeho Lásku ti Bůh Sám dá výměnou dar Svůj.
5. Než se sám k čemukoli rozhodneš, vzpomeň si, že ses rozhodl proti své funkci v Nebi, a pak pečlivě zvaž, zda se zde chceš rozhodovat. 2Tvou funkcí tady je jen rozhodnout proti rozhodování o tom, co chceš, jako uznání, že to nevíš. 3Jak se pak tedy můžeš rozhodnout, co bys měl dělat? 4Nech všechna rozhodnutí na Tom, Jenž promlouvá za Boha a za tvou funkci, jak ji zná. 5Tak tě bude učit, jak odstranit obrovské břemeno, které jsi na sebe uvalil tím, že nemiluješ Božího Syna a snažíš se ho naučit vině místo lásce. 6Vzdej se tohoto zběsilého a nepříčetného pokusu, který tě připravuje o radost ze života se svým Bohem a Otcem i o potěšení z radostného probuzení v Jeho Lásce a Svatosti, které se v tobě spojí jako pravda a spojí tě v jedno s Ním.
6. Až se naučíš, jak se rozhodovat s Bohem, veškerá rozhodnutí se stanou stejně snadnými a správnými jako dýchání. 2Nebudeš vynakládat žádné úsilí a budeš veden tak vlídně, jako bys byl nesen tichou letní pěšinou. 3Jen tvé vlastní chtění zdánlivě ztěžuje rozhodování. 4Duch svatý bez prodlení zodpoví každou tvou otázku, co dělat. 5On ví. 6On ti to řekne, a potom to za tebe udělá. 7Ty, kdo jsi znaven, poznáš, že je to více osvěžující než spánek. 8Neboť svou vinu můžeš přinést do spánku, ale nikoli sem.
7. Pokud nejsi ve stavu bez viny, nemůžeš znát Boha, Jehož Vůlí je, abys Ho znal. 2Proto musíš být ve stavu bez viny. 3Nepřijmeš-li však podmínky nezbytné pro Jeho poznání, popřel jsi Ho a nepoznáš Ho, ačkoli je všude kolem tebe. 4Bůh nemůže být znám bez Svého Syna, jehož stav bez viny je podmínkou, aby Ho poznal. 5Přijmeš-li Jeho Syna jako vinného, popřeš Otce tak úplně, že odstraníš vědění z poznání právě té mysli, do které je vložil Sám Bůh. 6Kdybys jen naslouchal a poznal, jak je to nemožné! 7Neobdařuj Ho vlastnostmi, kterým ty rozumíš. 8Ty jsi Ho nevytvořil a Jeho součástí není nic, čemu rozumíš.
8. Tvým úkolem není vytvářet skutečnost. 2Ta existuje, aniž bys ji vytvořil, ale neexistuje bez tebe. 3Ty, kdo ses snažil zbavit se sám sebe a málo sis vážil Boha, slyš mě, když mluvím za Něj a za tebe. 4Nemůžeš pochopit, jak moc tě tvůj Otec miluje, protože ve světě jsi nezakusil nic obdobného, co by ti to pomohlo pochopit. 5Na zemi neexistuje nic, s čím to lze porovnat, a nic, co jsi kdy pocítil odděleně od Něj, se tomu ani v nejmenším nepodobá. 6Ty nedokážeš dát s dokonalou vlídností ani požehnání. 7Poznal bys Toho, Jenž dává navždy a Jenž o ničem jiném než dávání neví?
9. Děti Nebes žijí ve světle Otcova požehnání, protože vědí, že jsou bezhříšné. 2Pokání bylo stanoveno jako prostředek k obnovení stavu bez viny v myslích, které ho popřely, a tak popřely samy sobě Nebe. 3Pokání tě učí pravému stavu Božího Syna. 4Neučí tě, co jsi ty nebo co je tvůj Otec. 5Duch svatý, Který si to za tebe pamatuje, tě pouze učí, jak odstranit překážky, které stojí mezi tebou a tím, co víš. 6Jeho paměť je tvou pamětí. 7Když si pamatuješ, co jsi vytvořil, nepamatuješ si nic. 8Vzpomínka na skutečnost je v Něm, a proto i v tobě.
10. Ten, kdo je ve stavu bez viny, a ten, kdo je vinný, jsou naprosto neschopni porozumět jeden druhému. 2Každý vnímá toho druhého jako sebe, což způsobuje, že ani jeden není schopný komunikovat, protože každý vidí toho druhého jinak, než on vidí sám sebe. 3Bůh může komunikovat jedině s Duchem svatým ve tvé mysli, neboť jedině On sdílí s Bohem vědění toho, co jsi. 4Jen Duch svatý může za tebe odpovědět Bohu, protože jen On ví, co je Bůh. 5Vše ostatní, co jsi uložil do své mysli, nemůže existovat, neboť co nekomunikuje s Myslí Boha, nikdy nebylo. 6Komunikace s Bohem je život. 7Bez ní nic neexistuje.
V. Kruh Pokání
1. Pouze ta část tvé mysli, kde sídlí skutečnost, je částí, která tě stále spojuje s Bohem. 2Nepřeměnil bys ji celou v zářivé poselství Boží Lásky, abys ji sdílel se všemi osamělými, kteří Ho popřeli? 3Bůh to umožňuje. 4Popřel bys Jeho touhu být znám? 5Ty toužíš po Něm, stejně jako On touží po tobě. 6To je navěky neměnné. 7Přijmi tedy nezměnitelné. 8Zanechej světa smrti a vrať se v klidu do Nebe. 9Zde není nic cenného, a tam je cenné vše. 10Naslouchej Duchu svatému a Bohu skrze Něj. 11Mluví o tobě k tobě. 12V tobě není žádná vina, neboť Bůh je požehnán ve Svém Synu, stejně jako je Syn požehnán v Něm.
2. Každý má v Pokání určitou úlohu, ale poselství dané všem je vždy stejné: Syn Boží je ve stavu bez viny. 2Každý učí tomuto poselství odlišně a každý se mu učí odlišně. 3Dokud ho však nebude učit a dokud se ho nenaučí, bude trpět a nejasně si uvědomovat, že neplní svou opravdovou funkci. 4Břemeno viny je těžké, ale Bůh nedovolí, abys jím byl poután. 5Jeho plán tvého probuzení je tak dokonalý, jako je tvůj mylný. 6Ty nevíš, co činíš, ale Ten, Jenž to ví, je s tebou. 7Jsi stejně vlídný jako On a všechnu lásku, kterou s Ním sdílíš, pro tebe opatruje. 8Nechce tě učit ničemu jinému než jak být šťasten.
3. Požehnaný Synu dokonale žehnajícího Otce, radost byla stvořena pro tebe. 2Kdo může odsoudit toho, koho Bůh požehnal? 3V Boží Mysli neexistuje nic, co nesdílí Jeho zářivou nevinnost. 4Stvoření je přirozeným rozšířením dokonalé čistoty. 5Zde jsi povolán jen k tomu, aby ses aktivně a ochotně věnoval popírání viny ve všech formách. 6Obviňovat znamená nerozumět. 7Šťastní žáci učící se Pokání se stávají učiteli nevinnosti, která je právem všech, jež Bůh stvořil. 8Nepopírej, co jim náleží, neboť to nebudeš odpírat jen jim samotným.
4. Dědictví Království je právem Božího Syna, daným mu při jeho stvoření. 2Nesnaž se mu ho odcizit, neboť tím bys žádal o vinu a pocítil ji. 3Chraň jeho čistotu před každou myšlenkou, která by čistotu odcizila, a nedovol, aby takovou myšlenku spatřil. 4Vynes nevinnost na světlo jako odpověď na volání Pokání. 5Nikdy nedovol, aby čistota zůstala skryta, ale aby světlem zahnala těžké závoje viny, kterými se Syn Boží skryl před vlastním zrakem.
5. My všichni jsme zde spojeni v Pokání a nic jiného nás v tomto světě nemůže sjednotit. 2Tak se svět odloučení vytratí a bude obnovena plná komunikace mezi Otcem a Synem. 3Zázrak uznává stav bez viny, který musel být popřen, aby vyvolal potřebu uzdravení. 4Neodmítej toto radostné uznání, neboť v něm spočívá naděje na štěstí a vyproštění z každého utrpení. 5Kdo by si nepřál být osvobozen od bolesti? 6Možná se ještě nenaučil jak vyměnit vinu za nevinnost, ani si neuvědomil, že jedině touto výměnou může být od bolesti osvobozen. 7Avšak ti, kteří se tomu nenaučili, se potřebují učit, a ne, aby se na ně útočilo. 8Útočit na ty, kdo se potřebují učit, znamená nenaučit se od nich nic.
6. Učitelé nevinnosti se, každý svým vlastním způsobem, spojili a přijali úlohu v jednotné učební osnově Pokání. 2Žádná jiná jednota učebních cílů kromě této neexistuje. 3V této osnově není konflikt, neboť má jeden záměr, ať je učen jakkoli. 4Každé úsilí vyvinuté v její prospěch je nabídnuté kvůli jedinému účelu, kterým je vyproštění z viny k věčné slávě Boha a Jeho stvoření. 5Každé učení, které k němu směřuje, směřuje přímo do Nebe a k Božímu míru. 6Neexistuje bolest, nesnáz ani strach, které by toto učení nemohlo překonat. 7Moc Samotného Boha toto učení podporuje a zaručuje mu neomezené výsledky.
7. Připoj své vlastní úsilí k moci, která nemůže selhat a musí vést k míru. 2Takovým učením nemůže nikdo zůstat nedotčen. 3Když budeš učit pouze to, uvidíš, že nejsi mimo moc Boží. 4Z následků této nejsvatější lekce, která se jen snaží obnovit, co je právem Božího stvoření, nebudeš vyloučen. 5Od každého, komu poskytneš vyproštění z viny, se nevyhnutelně naučíš své nevinnosti. 6Kruh Pokání nemá konce. 7A s každým, koho přivedeš do jeho bezpečí a dokonalého míru, budeš stále více důvěřovat tomu, že jsi v kruhu bezpečně zahrnut.
8. Mír tedy každému, kdo se stane učitelem míru. 2Neboť mír je uznáním dokonalé čistoty, z níž není nikdo vyloučen. 3V jeho svatém kruhu je každý, koho Bůh stvořil jako Svého Syna. 4Radost je jeho sjednocující vlastností a nikdo není opuštěn, aby sám trpěl vinou. 5Boží moc přitahuje každého do svého bezpečného objetí lásky a sjednocení. 6Stůj tiše v tomto kruhu a přivolej všechny utrápené mysli, aby se k tobě připojily v bezpečí jeho míru a svatosti. 7Setrvávej v něm spolu se mnou jako učitel Pokání, nikoli viny.
9. Požehnaný jsi ty, kdo učíš se mnou. 2Naše moc nepochází od nás, ale od Boha. 3Známe Ho, jako On zná nás, ve stavu bez viny. 4Stojím v kruhu a žádám tě, abys přijal mír. 5Vyučuj míru se mnou a stůj se mnou na svaté půdě. 6Za každého si pamatuj moc svého Otce, kterou mu dal. 7Nevěř, že nemůžeš učit Jeho dokonalému míru. 8Nezůstávej vně, ale připoj se ke mně uvnitř. 9Nezklam v tom jediném účelu, ke kterému tě mé učení volá. 10Vrať Bohu Jeho Syna takového, jakého ho stvořil, tím, že ho budeš učit jeho nevinnosti.
10. Ukřižování nemělo v Pokání úlohu. 2Mojí úlohou v něm bylo pouze vzkříšení. 3Vzkříšení je symbolem vyproštění z viny obnovením stavu bez viny. 4Koho vnímáš jako vinného, toho chceš ukřižovat. 5V každém, koho vidíš bez viny, však obnovíš stav bez viny. 6Ukřižování je vždy záměrem ega. 7Ego vidí každého jako vinného a svým odsuzováním chce zabít. 8Duch svatý vidí pouze stav bez viny a ve Své vlídnosti chce vyproštění od strachu a obnovení vlády lásky. 9Moc lásky spočívá v Jeho vlídnosti, která je od Boha, a proto nemůže ukřižovat ani trpět ukřižováním. 10Chrám, který obnovíš, se stane tvým oltářem, neboť byl skrze tebe znovu postaven. 11A vše, co dáš Bohu, je tvé. 12Tak On tvoří a tak ty musíš obnovit.
11. Každého, koho na základě svého soudu vidíš, že je hoden ukřižování, nebo vykoupení, tím umístíš do svatého kruhu Pokání, nebo ho necháš vně. 2Když ho přivedeš do svatého kruhu čistoty, spočineš tam s ním. 3Když ho necháš vně, připojíš se tam k němu. 4Nesuď jinak než v klidu, který není z tebe. 5Neodmítej přijmout nikoho, jako by byl bez požehnání Pokání, a svým požehnáním ho přiveď dovnitř. 6Svatost musí být sdílena, neboť ve sdílení spočívá vše, co ji činí svatou. 7Ochotně přijď do svatého kruhu a pohleď v míru na všechny, kteří si myslí, že jsou mimo něj. 8Nevylučuj nikoho, neboť zde je to, co on hledá spolu s tebou. 9Pojď, a spojme se s ním na svatém místě míru, který je tu pro nás pro všechny, kteří jsme jako jedno sjednoceni v Příčině míru.
VI. Světlo komunikace
1. Cesta, kterou spolu podnikáme, je výměnou temnoty za světlo, nevědomosti za porozumění. 2Ničeho, čemu rozumíš, se není třeba bát. 3To jen v temnotě a v nevědomosti vnímáš děsivé a odvracíš se od toho do ještě hlubší temnoty. 4A přece jen to, co je skryto, může vystrašit, ne kvůli tomu, čím to je, ale kvůli tomu, že je to skryto. 5Co je zastřené, je děsivé, protože tomu nerozumíš. 6Kdybys tomu rozuměl, bylo by to zřejmé a ty bys již déle nebyl v temnotě. 7Nic nemá skrytou hodnotu, neboť co je skryto, nemůže být sdíleno, a tak je jeho hodnota neznámá. 8Co je skryté, je drženo stranou, avšak hodnota spočívá vždy ve společném uznání. 9Co je utajeno, nemůže být milováno, a proto se toho musíš bát.
2. Tiché světlo, v němž v tobě přebývá Duch svatý, znamená jen dokonalou otevřenost, ve které není nic skryto, a proto není čeho se bát. 2Útok vždy ustoupí lásce, je-li k ní přiveden, a ne, je-li před ní skrýván. 3Neexistuje temnota, kterou by světlo lásky nerozptýlilo, pokud není před dobrem lásky skryta. 4Co je drženo stranou lásky, nemůže sdílet její léčivou moc, neboť to bylo odloučeno a drženo v temnotě. 5Hlídači temnoty na to pečlivě dohlížejí, a ty, kdo jsi z ničeho vytvořil tyto strážce iluzí, se jich nyní bojíš.
3. Měl bys snad dále poskytovat domnělou moc těmto podivným myšlenkám o bezpečí? 2Nejsou bezpečné ani nebezpečné. 3Nechrání ani neútočí. 4Nečiní vůbec nic, protože nejsou vůbec ničím. 5Od těchto strážců temnoty a nevědomosti očekávej jen strach, neboť to, co zastírají, je plné strachu. 6Vzdej se jich však, a to, co bylo strašné, už strašné nadále nebude. 7Bez ochraňování toho, co je zastřené, zůstane jen světlo lásky, neboť jen ta má smysl a může žít ve světle. 8Vše ostatní musí zmizet.
4. Smrt ustupuje životu jednoduše proto, že ničení není pravdivé. 2Světlo stavu bez viny zažene svou září vinu, protože když se setkají, pravdivost jednoho nutně ozřejmí nepravdivost jeho protikladu. 3Neudržuj vinu a stav bez viny oddělené, neboť tvé přesvědčení, že je můžeš mít obojí, nemá smysl. 4Jediné, čeho jsi dosáhl tím, že je odděluješ, je, že sis přestal uvědomovat jejich smysl, protože si je vzájemně pleteš. 5Proto si neuvědomuješ, že význam má pouze jeden z těchto protikladů. 6Druhý je zcela beze smyslu.
5. Považoval jsi odloučení za prostředek přerušení komunikace s Otcem. 2Duch svatý ho vysvětluje jako prostředek obnovení toho, co nebylo přerušeno, ale bylo zastřeno. 3Vše, co jsi vytvořil, může použít ke Svému nejsvatějšímu účelu. 4On ví, že nejsi odloučen od Boha, ale vnímá, že velká část tvé mysli si myslí, že jsi. 5To vše a nic jiného chce Duch svatý od tebe odloučit. 6Chce tě naučit jak ve svůj prospěch použít moc rozhodovat, kterou jsi vytvořil, aby nahradila moc tvořit. 7Ty, kdo jsi ji vytvořil, aby ses ukřižoval, se od Něj musíš naučit, jak ji použít ke svatému účelu obnovy.
6. Ty, kdo mluvíš v temných a nevyzpytatelných symbolech, nerozumíš jazyku, který jsi vytvořil. 2Tento jazyk nemá smysl, neboť jeho účelem není komunikace, ale narušení komunikace. 3Jestliže je účelem jazyka komunikace, jak může takový jazyk něco znamenat? 4Přesto i toto podivné a pokřivené úsilí komunikovat prostřednictvím nekomunikování obsahuje dostatek lásky k tomu, aby mu dala smysl, jestliže jeho Interpret není jeho tvůrcem. 5Ty, kdo jsi ho vytvořil, pouze vyjadřuješ konflikt, z kterého tě chce Duch svatý vyprostit. 6Přenech to, co chceš předávat komunikací, Jemu. 7On to pro tebe bude interpretovat s dokonalou jasností, protože ví, s Kým jsi ve stavu dokonalé komunikace.
7. Nevíš, co říkáš, a proto nevíš, co je ti řečeno. 2Přesto tvůj Interpret vnímá ve tvém cizím jazyku smysl. 3Nebude se pokoušet sdělovat něco, co smysl nemá. 4Odloučí však vše, co smysl má, vypustí ostatní a nabídne ti pravdivou komunikaci s těmi, kdo budou komunikovat stejně pravdivě s tebou. 5Mluvíš dvěma jazyky najednou, a to musí vést k nesrozumitelnosti. 6Jestliže však jeden z nich neznamená nic a druhý znamená vše, pak je možno použít ke komunikaci jedině ten. 7Ten první komunikaci pouze narušuje.
8. Funkcí Ducha svatého je výhradně komunikace. 2Aby ji obnovil, musí tedy odstranit vše, co komunikaci narušuje. 3Nebraň Mu proto vidět všechny zdroje rušení, neboť On na tvé hlídače nezaútočí. 4Přiveď je však k Němu a dovol Jeho vlídnosti, aby tě naučila, že ve světle nejsou strašní a nemohou sloužit ke střežení temných dveří, za nimiž není pečlivě ukryto vůbec nic. 5Musíme otevřít všechny dveře a nechat skrze ně proudit světlo. 6V Božím chrámu nejsou žádné skryté místnosti. 7Jeho brány jsou doširoka otevřené, aby uvítaly Jeho Syna. 8Každému se musí podařit přijít tam, kam ho volá Bůh, pokud Otcovu přivítání sám nezavře dveře.
VII. Sdílení vnímání s Duchem svatým
1. Co chceš? 2Můžeš mít světlo, nebo temnotu, vědění, nebo nevědomost, nikoli však obojí. 3Protiklady musejí být přivedeny k sobě, nikoli oddělovány. 4Jejich odloučení existuje jen ve tvé mysli a jsou, stejně jako ty, usmířeny sjednocením. 5Při sjednocení musí zmizet vše, co není skutečné, neboť pravda je sjednocení. 6Stejně jako temnota zmizí ve světle, tak i nevědomost pohasne s rozbřeskem vědění. 7Nevědomost je přivedena k vědění prostřednictvím vnímání. 8Vnímání však musí být bez klamu, protože jinak se stane poslem nevědomosti, místo aby se stalo pomocníkem v hledání pravdy.
2. Hledání pravdy je pouze poctivým hledáním všeho, co pravdě překáží. 2Pravda je. 3Nemůže být ztracena, hledána ani nalezena. 4Je všude, kde jsi ty, a je v tobě. 5Může být poznána, nebo nepoznána, může být pro tebe skutečná, nebo nepravdivá. 6Když ji skryješ, stane se pro tebe neskutečnou, protože jsi ji skryl a obklopil strachem. 7Pod každým úhelným kamenem strachu, na kterém jsi vybudoval svůj nepříčetný systém přesvědčení, leží skrytá pravda. 8Ty to však nemůžeš znát, protože díky tomu, že pravdu skrýváš ve strachu, nevidíš žádný důvod k přesvědčení, že čím víc na strach pohlížíš, tím méně ho vidíš, a to, co strach skrývá, se stává jasnějším.
3. Není možné přesvědčit nevědoucí, že vědí. 2Z jejich hlediska to není pravda. 3Přesto to je pravda, protože to ví Bůh. 4Tyto názory se jasně rozcházejí v tom, co „nevědoucí“ jsou. 5Pro Boha není možné nevědět. 6Není to tedy vůbec názor, ale pouze přesvědčení o něčem, co neexistuje. 7Nevědoucí mají pouze toto přesvědčení, a tak se v sobě mýlí. 8Definovali se tak, jak nebyli stvořeni. 9Jejich stvoření nebylo názorem, ale jistotou. 10Nejistota přivedená k jistotě si neponechá žádné přesvědčení o skutečnosti.
4. Zdůraznili jsme, že je třeba přivést nežádoucí k žádoucímu; to, co nechceš, k tomu, co chceš. 2Když uvážíš, co disociace znamená, uvědomíš si, že tak k tobě musí přijít spása. 3Disociace je pokřivený proces myšlení, pomocí něhož jsou udržovány oba dva systémy přesvědčení, které nemohou existovat společně. 4Jsou-li přivedeny jeden k druhému, nelze je společně přijmout. 5Je-li však jeden skrýván před druhým v temnotě, zdá se, že je jejich odloučení udržuje oba při životě a jako stejně skutečné. 6Jejich spojení se tedy stává zdrojem strachu, neboť když se setkají, jednomu z nich musí být odepřeno přijetí. 7Nemůžeš je mít oba, protože se navzájem popírají. 8Když jsou odděleny, je tento fakt zapomenut, neboť každý z nich, je-li odloučen, může být obdařen pevným přesvědčením. 9Dej je k sobě, a fakt jejich naprosté neslučitelnosti je okamžitě zřejmý. 10Jeden zmizí, protože na stejném místě je viděn druhý.
5. Světlo nemůže vstoupit do temnoty, když mysl věří v temnotu a nechce se jí vzdát. 2Pravda nebojuje proti nevědomosti a láska neútočí na strach. 3To, co nepotřebuje ochranu, se nebrání. 4Obrana je tvým výtvorem. 5Bůh o ní neví. 6Duch svatý používá tyto tvoje obrany ve jménu pravdy jen proto, že ty jsi je vytvořil proti ní. 7Jeho vnímání obran, v souladu s Jeho účelem, je pouze mění na volání po tom, na co jsi jimi zaútočil. 8Obrany, jako vše, co jsi vytvořil, musejí být vlídně přeměněny k tvému dobru, převedeny Duchem svatým z prostředků sebezničení na prostředky zachování a vyproštění. 9Jeho úkol je ohromný, ale Boží moc je s Ním. 10Proto ho mohl snadno splnit v okamžiku, kdy ho za tebe dostal. 11Neodkládej svůj návrat k míru uvažováním, jak může splnit, co Mu Bůh uložil. 12Ponechej to Tomu, Jenž to ví. 13Nežádá se po tobě, abys ohromné úkoly plnil sám. 14Žádá se pouze, abys učinil to málo, co navrhuje, abys udělal, a důvěřoval Mu jen natolik, abys věřil, že pokud to žádá, ty to můžeš učinit. 15Uvidíš, jak snadno lze všeho, oč žádá, dosáhnout.
6. Duch svatý tě pouze žádá, abys mu přinesl každé tajemství, které jsi před Ním uzamkl. 2Otevři Mu všechny dveře a pozvi Ho, aby vstoupil do temnoty a zahnal ji světlem. 3Na tvou žádost rád vstoupí. 4Když Mu umožníš přístup k temnotě, vnese do ní světlo. 5Nemůže však pohlédnout na to, co skrýváš. 6Vidí místo tebe, ale pokud nebudeš hledět s Ním, neuvidí. 7Vize Krista není jen pro Něho samotného, ale pro Něho s tebou. 8Předlož Mu tedy veškeré své temné a tajné myšlenky a pohlédni na ně s Ním. 9On má světlo, a ty temnotu. 10Když na ně spolu pohlédnete, nemohou existovat společně. 11Jeho soud musí zvítězit a On ti ho nabídne, když připojíš své vnímání k Jeho.
7. Spojení se s Ním ve vidění je způsob, jak se s Ním naučíš sdílet interpretaci vnímání, která vede k vědění. 2Sám vidět nemůžeš. 3Sdílení vnímání s Tím, Koho ti dal Bůh, tě učí, jak poznat, co vidíš. 4Je to poznání, že to, co vidíš, samo nic neznamená. 5Vidění s Ním ti ukáže, že veškerý smysl, včetně toho tvého, pochází nikoli z dvojího vidění, ale z jemného splynutí všeho v jeden smysl, jednu emoci a jeden účel. 6Bůh má jeden účel, který s tebou sdílí. 7Jediná vize, kterou ti Duch svatý nabízí, přinese tuto jednotu do tvé mysli s jasností a září tak silnou, že by sis nemohl ani za celý svět přát nepřijmout to, co Bůh chce, abys měl. 8Spatři svou vůli a přijmi ji jako Jeho Vůli – s veškerou Jeho Láskou – za svou. 9Všechna pocta náleží tobě skrze Něj, a skrze Něj Bohu.
VIII. Svaté místo setkání
1. Temnotou jsi zastřel slávu, kterou ti dal Bůh, a moc, kterou udělil Svému Synu, jenž je ve stavu bez viny. 2To vše leží skryto v každém temném místě, zahalené vinou a v temném popření nevinnosti. 3Za temnými dveřmi, které jsi zavřel, není nic, protože nic nemůže zastřít Boží dar. 4Právě zavření dveří překáží poznání moci Boží, která v tobě září. 5Nevyháněj moc ze své mysli, ale dovol, aby vše, co chce zakrýt tvou slávu, bylo předloženo soudu Ducha svatého, a tam odčiněno. 6Koho chce spasit pro slávu, ten je pro ni spasen. 7Duch svatý slíbil Bohu, že skrze Něj budeš vyproštěn z malosti k slávě. 8Je zcela věrný tomu, co slíbil Bohu, neboť s Ním sdílí slib, který Mu byl dán, aby ho sdílel s tebou.
2. Stále ho pro tebe sdílí. 2Všechno, co slibuje něco jiného – velkého či malého, jakkoli cenného či bezcenného – vymění za slib daný Jemu, aby ho položil na oltář Otce a Syna. 3Žádný Boží oltář nemůže být bez Jeho Syna. 4Vše, co je k němu přineseno a není stejně hodno Obou, však bude nahrazeno dary, které mohou Otec i Syn cele přijmout. 5Můžeš snad Bohu nabídnout vinu? 6Nemůžeš ji tedy nabídnout Synu. 7Oni nejsou odděleni, a dary Jednomu jsou nabízeny i Druhému. 8Protože to nevíš, nevíš, kdo je Bůh. 9A přesto to víš, a víš i to, kdo je Bůh. 10To vše v bezpečí spočívá ve tvém nitru, kde září Duch svatý. 11On nezáří v rozdělení, ale v místě setkání, kde Bůh, sjednocený se Svým Synem, mluví ke Svému Synu skrze Něj. 12Komunikace mezi tím, co nemůže být odděleno, nemůže přestat. 13Svaté místo setkání neodloučeného Otce a Syna spočívá v Duchu svatém a v tobě. 14Jakékoli narušení komunikace s Božím Synem, která je Vůlí Boží i Jeho Syna, je zde zcela nemožné. 15Mezi Otcem a Synem neustále plyne neporušená a nepřetržitá láska, jak tomu chtějí Oba dva. 16Tak tomu je.
3. Nedovol své mysli bloudit temnými chodbami, pryč od středu světla. 2Ty a tvůj bratr se můžete rozhodnout sejít z cesty, ale můžete být přivedeni dohromady jen Průvodcem, který vám byl určen. 3On vás jistě povede tam, kde Bůh a Jeho Syn očekávají vaše uznání. 4Společně ti dávají dar jednoty, před nímž každé odloučení zmizí. 5Sjednoť se s tím, co jsi. 6Spojit se můžeš jedině se skutečností. 7Sláva Boha a Jeho Syna ti vpravdě patří. 8Jsou bez protikladů a ty sám sobě nemůžeš poskytnout nic jiného.
4.Pravdu nemůže nic nahradit. 2Pravda ti to vyjasní, když budeš doveden na místo, kde se s ní musíš setkat. 3A tam musíš být veden skrze jemné porozumění, které tě nemůže vést jinam. 4Kde je Bůh, tam jsi ty. 5Taková je pravda. 6Nic nemůže změnit vědění, které ti dal Bůh, v nevědomost. 7Vše, co Bůh stvořil, ví, kdo je jeho Stvořitel. 8Neboť tak tvoří Stvořitel a Jeho stvoření. 9Otec a Jeho stvoření jsou spojeni ve svatém místě setkání a stvoření Jeho Syna jsou spojena s Nimi. 10Je jen jedno spojení, které Je všechny spojuje a udržuje v jednotě, z níž vychází tvoření.
5. Spojení, kterým Otec spojuje Sebe s těmi, kterým dal moc tvořit, nemůže být nikdy zrušeno. 2Nebe samo je sjednocením se vším stvořením a s jedním Stvořitelem. 3Nebe pro tebe zůstává Vůlí Boží. 4Jiné dary na své oltáře nepokládej, neboť nic nemůže existovat současně s Nebem. 5Zde jsou tvé malé dary přineseny do přítomnosti daru Božího, a jen to, co je hodno Otce, bude přijato Synem, pro něhož je to zamýšleno. 6Komu dá Bůh Sebe, tomu je dán.7Tvé malé dary zmizí z oltáře, kam On umístil Své Vlastní dary.
IX. Odraz svatosti
1. Pokání nečiní svatým. 2Svatým jsi byl stvořen. 3Pokání pouze přivádí nesvatost k svatosti, nebo to, co jsi vytvořil, k tomu, co jsi. 4Přivedení iluze k pravdě, nebo ega k Bohu je jedinou funkcí Ducha svatého. 5Neskrývej to, co jsi vytvořil, před Otcem, neboť toto skrývání tě stálo vědění o Otci a o sobě. 6Vědění je bezpečné, kde je však tvé bezpečí odděleně od něj? 7Vytvoření času namísto nadčasovosti spočívá v rozhodnutí nebýt tím, čím jsi. 8Tak byla pravda změněna na minulost a přítomnost byla zasvěcena iluzím. 9Minulost byla také změněna a vložena mezi to, co vždy bylo, a nyní. 10Minulost, kterou si pamatuješ, nikdy nebyla, a představuje pouze popření toho, co bylo vždy.
2. Přivedení ega k Bohu je jen přivedením chyby k pravdě, kde je opravena, protože je opakem toho, s čím se setkává. 2Je odčiněna, neboť protiklad nemůže déle obstát. 3Jak dlouho může protiklad obstát, když je jeho nesmyslná povaha jasně odhalena? 4Co ve světle zmizí, na to nebylo útočeno. 5Jen to zmizí, protože to není pravdivé. 6Rozdílné skutečnosti nemají smysl, protože skutečnost musí být jedna. 7Nemůže se měnit s časem, náladou nebo náhodou. 8Její neměnnost ji činí skutečnou. 9Neměnnost skutečnosti nelze odčinit. 10Odčinění patří neskutečnosti. 11A to pro tebe skutečnost učiní.
3. Pravda tě vyprostí ze všeho, čím není, pouze tím, čím je. 2Pokání je tak vlídné, že stačí jen zašeptat, a všechna jeho moc ti přispěchá na pomoc a podpoří tě. 3S Bohem po boku nejsi slabý. 4Bez Něho jsi však ničím. 5Pokání ti nabízí Boha. 6On ochraňuje dar, který jsi odmítl a který je v tobě. 7Uchovává ho tam pro tebe Duch svatý. 8Bůh neopustil Svůj oltář, přestože Jeho věřící na něj umístili jiné bohy. 9Chrám je stále svatý, protože Přítomnost, která v něm přebývá, je Svatost.
4. V chrámu Svatost tiše čeká na návrat těch, kteří ji milují. 2Přítomnost ví, že oni se vrátí k čistotě a milosti. 3Vlídnost Boží je jemně přijme a zakryje všechny jejich pocity bolesti a ztráty nesmrtelným ujištěním o Otcově Lásce. 4Tam bude strach ze smrti nahrazen radostí ze života. 5Neboť Bůh je život a oni setrvávají v životě. 6Život je stejně svatý jako Svatost, kterou byl stvořen. 7Přítomnost Svatosti žije ve všem, co žije, neboť Svatost stvořila život a neopustí to, co stvořila stejně svaté, jako je Sama.
5. V tomto světě se můžeš stát neposkvrněným zrcadlem, ve kterém Svatost Stvořitele září od tebe na vše kolem. 2Zde můžeš odrážet Nebe. 3Žádný odraz obrazů jiných bohů však nesmí zaclonit zrcadlo, které bude odrážet obraz Boha. 4Země může odrážet Nebe, nebo peklo, Boha, nebo ego. 5Ty potřebuješ jen udržet zrcadlo čisté a vyčistit je od všech obrazů skryté temnoty, kterými jsi je zašpinil. 6Bůh na ně bude Sám zářit. 7V zrcadle může být vnímán pouze jasný odraz Boha.
6. Odrazy jsou vidět ve světle. 2V temnotě jsou zastřené a zdá se, že jejich smysl spočívá pouze v měnících se interpretacích, a nikoli v nich samotných. 3Odraz Boha nepotřebuje interpretaci. 4Je jasný. 5Pouze vyčisti zrcadlo, a nebude nikdo, kdo by neporozuměl poselství, které vyzařuje z toho, co zrcadlo každému ukazuje. 6Je to poselství, které Duch svatý ukazuje zrcadlu, jež je v každém. 7Každý je poznává, protože byl učen, že je potřebuje, ale neví, kde hledat, aby je našel. 8Dovol tedy každému, aby je viděl v tobě a sdílel s tebou.
7. Kdyby sis jen na chvíli uvědomil moc uzdravení, kterou může odraz Boha zářící v tobě přinést celému světu, nemohl by ses dočkat, až vyčistíš zrcadlo své mysli, aby mohlo obdržet obraz svatosti, která uzdravuje svět. 2Obraz svatosti, který září v tvé mysli, není zastřen a nezmění se. 3Jeho význam pro ty, kdo k němu vzhlédnou, není zastřen, neboť každý ho vnímá stejně. 4Všichni přinesou k jeho uzdravujícímu světlu své rozličné problémy a všechny tam naleznou pouze uzdravení.
8. Reakce svatosti na jakoukoli chybu je vždy stejná. 2Rozpor v tom, co svatost činí, neexistuje. 3Její jedinou reakcí je uzdravení bez ohledu na to, co je k ní přivedeno. 4Ti, kdo se naučili nabízet pouze uzdravení, jsou vzhledem k odrazu svatosti v sobě konečně připraveni na Nebe. 5Tam není svatost odrazem, ale skutečným stavem toho, co pro ně zde bylo pouze odrazem. 6Bůh není žádný obraz, a Jeho stvoření, jako Jeho součást, Ho v pravdě uchovávají v sobě. 7Oni pravdu pouze neodrážejí, oni pravdou jsou.
X. Rovnost zázraků
1. Když mezi Bohem a Jeho stvořeními nebo mezi Jeho dětmi a jejich stvořeními nestojí vnímání, vědění tvoření musí pokračovat navždy. 2Odrazy, jež přijímáš do zrcadla své mysli v čase, pouze přibližují či oddalují věčnost. 3Věčnost sama je však mimo veškerý čas. 4Dosáhni mimo čas a dotkni se jí pomocí jejích odrazů v sobě. 5Pak se odvrátíš od času ke svatosti zrovna tak jistě, jako odraz svatosti žádá každého, aby odložil všechnu vinu. 6Odrážej zde mír Nebe a přiveď tento svět do Nebe. 7Neboť odraz pravdy přibližuje každého k pravdě samotné, a když do ní vstoupí, ponechá všechny odrazy za sebou.
2. V Nebi je skutečnost sdílena, nikoli odrážena. 2Tím, že zde Syn Boží sdílí její odraz, se pravda stává jediným vnímáním, které Syn Boží přijímá. 3Tak si začíná vzpomínat na svého Otce a nemůže se již déle spokojit s ničím jiným než se svou skutečností. 4Ty na zemi nemáš ponětí o neomezenosti, neboť svět, ve kterém zdánlivě žiješ, je světem omezení. 5V tomto světě neplatí, že se něco může stát bez pořadí obtížnosti. 6Zázrak má tedy jedinečnou funkci a je motivován jedinečným Učitelem, Který do tohoto světa přináší zákony světa jiného. 7Zázrak je jediná věc, kterou můžeš učinit, jež přesahuje uspořádání, neboť není založen na rozdílnostech, ale na rovnosti.
3. Zázraky spolu navzájem nesoupeří a můžeš jich vykonat neomezený počet. 2Můžeš je provádět současně a ve velkém množství. 3To není obtížné pochopit, jakmile je budeš vůbec považovat za možné. 4Obtížnější je pochopit, že nemají pořadí obtížnosti, což označuje zázraky jako něco, co musí přicházet odjinud, nikoli z tohoto světa. 5Z hlediska světa je to nemožné.
4. Možná si uvědomuješ, že tvé myšlenky mezi sebou nesoupeří a že, ačkoli mohou být konfliktní, mohou existovat společně a ve velkém množství. 2Možná jsi na to skutečně tak zvyklý, že tě to nepřekvapuje. 3Jsi však také zvyklý klasifikovat některé ze svých myšlenek jako důležitější, větší nebo lepší, moudřejší nebo plodnější a hodnotnější než jiné. 4To platí o myšlenkách, které napadají ty, kdo si myslí, že žijí odděleně. 5Neboť některé jsou odrazem Nebe, zatímco jiné jsou motivované egem, které pouze vypadá, že myslí.
5. Výsledkem je propletená, proměnlivá podoba, která se nikdy nezastaví a nikdy není v klidu. 2Neustále se míhá přes zrcadlo tvé mysli a odrazy Nebe trvají jen okamžik, a jak je pohlcuje temnota, slábnou. 3Světlo je v okamžiku nahrazeno temnotou a tvou myslí neustále přelétají měnící se podoby světla a temnoty. 4Trocha zdravé mysli, která ještě zbyla, je udržována pohromadě smyslem pro řád, který jsi stanovil. 5Právě samotný fakt, že to dokážeš a můžeš vnést jakýkoli řád do chaosu, ti ukazuje, že nejsi egem a že v tobě musí být více než ego. 6Neboť ego je chaos, a kdyby bylo vším, co jsi ty, žádný řád by nebyl vůbec možný. 7Přestože však řád, který vnucuješ své mysli, omezuje ego, omezuje také tebe. 8Nastolit řád znamená soudit a uspořádat na základě soudu. 9Proto to není tvou funkcí, ale funkcí Ducha svatého.
6. Bude se ti zdát obtížné naučit se, že nemáš vůbec žádný podklad pro uspořádání svých myšlenek. 2Tuto lekci tě Duch svatý učí tím, že ti dává jasné příklady zázraků, aby ti ukázal, že tvůj způsob uspořádání je chybný, a nabízí ti lepší. 3Zázrak nabízí na každé volání o pomoc přesně stejnou odpověď. 4Nesoudí volání. 5Pouze rozpoznává, čím je, a podle toho odpovídá. 6Neuvažuje o tom, které volání je hlasitější, větší nebo důležitější. 7Můžeš se divit, jak se po tobě, kdo jsi stále ještě poután souzením, může žádat, abys dělal něco, co nevyžaduje tvůj vlastní soud. 8Odpověď je velmi jednoduchá. 9Moc Boží, nikoli tvá, plodí zázraky. 10Zázrak sám pouze dosvědčuje, že máš v sobě moc Boží. 11To je důvod, proč zázrak dává stejné požehnání všem, kdo se na něm podílejí, a proč se na něm také podílejí všichni. 12Moc Boží je neomezená. 13Jelikož je vždy maximální, nabízí vše každému, kdo volá, ať je to kdokoli. 14Není zde žádné pořadí obtížnosti. 15Na volání o pomoc je poskytnuta pomoc.
7. Jediný soud, který s tím souvisí, je, že Duch svatý rozděluje do dvou kategorií: jednou je láska, a druhou je volání po lásce. 2Ty nemůžeš toto rozdělení bezpečně učinit, neboť jsi příliš zmaten, než abys rozpoznal lásku nebo byl přesvědčen, že vše ostatní není nic jiného než volání po ní. 3Jsi příliš poután formou, a ne obsahem. 4Co považuješ za obsah, obsahem vůbec není. 5Je to pouze forma, a nic jiného. 6Neboť nereaguješ na to, co ti bratr opravdu nabízí, ale pouze na konkrétní vnímání jeho nabídky, podle něhož ji posuzuje ego.
8. Ego není schopno pochopit obsah, a také ho vůbec nezajímá. 2Je-li pro ego přijatelná forma, pak musí být přijatelný i obsah. 3Jinak zaútočí na formu. 4Jestliže jsi přesvědčen, že rozumíš něčemu z „dynamiky“ ega, dovol mi, abych tě ujistil, že z ní nerozumíš ničemu. 5Neboť sám jsi jí porozumět nemohl. 6Studium ega není studiem mysli. 7Ego má vlastně potěšení ze studia sama sebe a plně souhlasí s tím, aby ho studenti „analyzovali“, a tím potvrdili jeho důležitost. 8Studují však jen formu s obsahem nemajícím smysl. 9Neboť jejich učitel postrádá smysl, i když tento fakt pečlivě skrývá za působivě znějícími slovy, která však dohromady postrádají jakoukoli logiku.
9. To je charakteristické pro soudy ega. 2Odloučeně se zdají mít smysl, ale dej je k sobě, a myšlenkový systém, který vznikne z jejich spojení, je nesoudržný a naprosto chaotický. 3Forma nedostačuje k tom, aby dávala smysl a fundamentální nedostatek obsahu znemožňuje existenci soudržného systému. 4Odloučení tedy zůstává zvoleným stavem ega. 5Neboť nikdo nemůže sám soudit ego pravdivě. 6Když se však dva či více spojí v hledání pravdy, ego nemůže nedostatek svého obsahu déle uchránit. 7Fakt sjednocení jim prozradí, že ego není pravdivé.
10. Není možné si vzpomenout na Boha potají a sám. 2Neboť vzpomenout si na Něj znamená, že nejsi sám a že jsi ochoten si na to vzpomenout. 3Nenechávej si žádnou myšlenku pro sebe, neboť žádná tvá myšlenka není jen pro tebe. 4Jestliže si chceš vzpomenout na Otce, dovol Duchu svatému uspořádat tvé myšlenky a dát ti pouze tu odpověď, kterou ti dává Otec. 5Každý hledá lásku stejně jako ty, ale není si toho vědom, pokud se v jejím hledání nespojí s tebou. 6Když hledáte společně, přinášíte s sebou světlo tak mocné, že tomu, co vidíte, je dán smysl. 7Osamělé putování neuspěje, neboť osamělé putování vylučuje to, co chce nalézt.
11. Stejně jako Bůh komunikuje s Duchem svatým v tobě, tak i Duch svatý překládá skrze tebe Jeho sdělení, abys jim rozuměl. 2Bůh nekomunikuje v tajnosti, protože vše, co je od Něho, je dokonale otevřené a volně přístupné všem, neboť to je pro všechny. 3Nic nežije v tajnosti, a to, co chceš skrýt před Duchem svatým, není ničím. 4Žádná interpretace, kterou uvalíš na svého bratra, nemá smysl. 5Dovol Duchu svatému, aby ti tvého bratra ukázal a naučil vás oba jeho lásce a jeho volání po lásce. 6Jeho ani tvá mysl neobsahuje víc než tyto dva myšlenkové systémy.
12. Zázrak je uznáním, že je to pravda. 2Kde je láska, tam ti ji bratr musí dát vzhledem k tomu, co láska je. 3Avšak tam, kde je volání po lásce, tam ji vzhledem k tomu, co jsi, musíš dát ty. 4Již dříve jsem řekl, že tento kurz tě naučí si vzpomenout na to, co jsi, a obnoví pro tebe tvou Totožnost. 5Již jsme se naučili, že tato Totožnost je sdílena. 6Zázrak se stává prostředkem Jejího sdílení. 7A poskytováním své Totožnosti všude, kde není vnímána, Ji budeš vnímat. 8Sám Bůh, Jehož Vůlí je být navždy se Svým Synem, požehná každé vnímání Svého Syna veškerou Svou Láskou, kterou k němu chová. 9Moc veškeré Jeho Lásky bude přítomna v každém zázraku, který Jeho Synu nabídneš. 10Jak by v nich tedy mohlo být jakékoli pořadí obtížnosti?
XI. Zkouška pravdy
1. Podstatné však je se učit, že nic nevíš. 2Vědění je moc a všechna moc je od Boha. 3Ty, kdo ses snažil udržet moc pro sebe, jsi ji „ztratil“. 4Stále ji máš, ale postavil jsi mezi ni a své uvědomění si této moci tolik, že ji nemůžeš použít. 5Vše, co ses naučil, tvou moc před tebou více a více zastřelo. 6Nevíš, co je a kde je. 7Vytvořil jsi zdání moci a ukázku tak politováníhodné síly, že nutně nesplní tvá očekávání. 8Neboť moc není zdánlivá síla a pravda je mimo jakékoli zdání. 9Avšak vše, co stojí mezi tebou a mocí Boha v tobě, je jen tvé učení se mylnému a tvé pokusy odčinit pravdu.
2. Buď tedy ochoten toto vše nechat odčinit, a buď rád, že k tomu nejsi navždy poután. 2Neboť ses naučil, jak uvěznit Božího Syna, což je lekce tak nemyslitelná, že by o ní mohl snít jen nepříčetný a to jen v tom nejhlubším spánku. 3Může se Bůh naučit, jak nebýt Bohem? 4Může se Jeho Syn, kterému byla dána veškerá Jeho moc, naučit, jak být bez moci? 5Můžeš dát přednost něčemu, co ses naučil, před tím, co máš a co jsi?
3. Pokání tě učí, jak navždy uniknout všemu, čemu ses naučil v minulosti, tím, že ti pouze ukazuje, co jsi nyní. 2Učení je dosaženo dříve, než se projeví jeho následky. 3Učení je tedy v minulosti, ale svým vlivem určuje přítomnost tím, že jí dává jakýkoli smysl, který má pro tebe. 4Tvé učení nedává přítomnosti vůbec žádný smysl. 5Nic z toho, co ses kdy naučil, ti nemůže pomoci porozumět přítomnosti nebo tě naučit, jak odčinit minulost. 6Tvá minulost je to, čemu ses sám naučil. 7Vzdej se toho všeho. 8Nepokoušej se porozumět žádné události, ničemu a nikomu v jejím nebo v jeho „světle“, neboť temnota, v níž se snažíš vidět, jen zastírá. 9Nevkládej v temnotu ani tu nejmenší důvěru, že osvítí tvé porozumění, neboť když tak činíš, odporuješ světlu, a proto si myslíš, že ji vidíš. 10Temnotu však vidět nelze, neboť není ničím jiným než stavem, v němž není možné vidět.
4. Ty, kdo jsi ještě nepřivedl všechnu temnotu, které ses naučil, ke světlu v sobě, můžeš stěží posuzovat pravdu a hodnotu tohoto kurzu. 2Bůh tě však neopustil. 3Proto je ti Bohem seslána další lekce, kterou se pro každé dítě světla naučil Ten, Komu ji dal Bůh. 4Tato lekce září slávou Boží, neboť v ní spočívá Jeho moc, kterou tak rád sdílí se Svým Synem. 5Nauč se Jeho štěstí, které je tvé. 6Abys toho však dosáhl, všechny tvé temné lekce musejí být ochotně přineseny k pravdě a radostně odloženy rukama otevřenýma, aby obdržely, a nikoli zavřenýma, aby braly. 7Každá temná lekce, kterou přineseš Tomu, Jenž učí světlu, Jím bude přijata, protože ji nechceš. 8On každou s radostí vymění za zářivou lekci, kterou se pro tebe naučil. 9Nikdy nevěř, že jakákoli lekce, kterou ses naučil odděleně od Něj, něco znamená.
5. Existuje jedna zkouška, jistá jako Bůh, pomocí které můžeš poznat, zda to, co ses naučil, je pravda. 2Když jsi zcela zbaven veškerého strachu a když všichni, kteří se s tebou setkají nebo na tebe jen pomyslí, sdílejí tvůj dokonalý mír, pak si můžeš být jist, že ses naučil Boží, nikoli svou lekci. 3Dokud to vše není pravda, jsou ve tvé mysli temné lekce, které tě zraňují a překážejí tobě a každému kolem. 4Nepřítomnost dokonalého míru znamená pouze jedno: myslíš si, že tvá vůle pro Syna Božího není stejná jako Vůle jeho Otce. 5Tak či onak to učí každá temná lekce. 6A každá zářivá lekce, kterou Duch svatý nahradí ty temné, které nepřijmeš, učí, že tvá vůle je stejná jako Vůle Otce a Jeho Syna.
6. Nedělej si starosti s tím, jak se můžeš naučit něco tak naprosto odlišného od všeho, čemu ses sám naučil. 2Jak bys to mohl znát? 3Tvá úloha je velmi jednoduchá. 4Musíš jen uznat, že nic, čemu ses naučil, nechceš. 5Požádej, abys byl učen, a nepoužívej své zkušenosti k potvrzení toho, co ses naučil. 6Je-li tvůj mír ohrožen nebo jakkoli narušen, řekni si:
7Neznám, co vše včetně této věci znamená. 8A proto neznám, jak na to reagovat. 9A nepoužiji své minulé učení jako světlo, které mě nyní povede.
10Když takto odmítneš pokoušet se učit sám sebe to, co neznáš, promluví k tobě Průvodce, Kterého ti dal Bůh. 11Zaujme své oprávněné místo ve tvém uvědomování si v ten okamžik, kdy se toho vzdáš a nabídneš to Jemu.
7. Svým průvodcem k zázrakům nemůžeš být ty sám, neboť jsi to ty, kdo je učinil nezbytnými. 2A protože jsi tak učinil, dostalo se ti prostředků, na které se můžeš spolehnout. 3Syn Boží nemůže vytvořit potřeby, které by Otec neuspokojil, pokud by se na Něj Syn byť i jen maličko obrátil. 4Svého Syna však nemůže přinutit, aby se na Něj obrátil a zůstal Sám Sebou. 5Není možné, aby Bůh ztratil Svou Totožnost, protože kdyby Ji ztratil, ty bys ztratil tu svou. 6A protože je tvá, nemůže změnit Sebe, neboť tvá Totožnost je neměnná. 7Zázrak uznává Jeho neměnnost tím, že vidí Jeho Syna takového, jaký vždy byl, nikoli takového, jakým chce být. 8Zázrak přináší následky, jaké může přinést jenom stav bez viny, a tím potvrzuje fakt, že stav bez viny musí být.
8. Jak můžeš získat stav bez viny, když jsi tak pevně poután k vině a rozhodnut tak zůstat? 2To není možné. 3Buď si však jist, že jsi ochoten uznat, že to je nemožné. 4Jen proto, že si myslíš, že můžeš řídit nějakou malou část nebo se vypořádat s určitými aspekty svého života ty sám, omezuješ vedení Ducha svatého. 5Tak Ho chceš učinit nespolehlivým a použít tuto domnělou nespolehlivost jako výmluvu k tomu, abys před Ním tajil určité temné lekce. 6A díky podobným omezením vedení, které chceš přijmout, nejsi schopen spoléhat na zázraky, že odpoví na všechny tvé problémy.
9. Myslíš si, že ti Duch svatý to, co chce, abys dal, odebere? 2Nemáš žádný problém, který by nemohl vyřešit tím, že ti nabídne zázrak. 3Zázraky patří tobě. 4A každý tvůj strach, bolest či nesnáz jsou odčiněny. 5On přivedl všechny ke světlu, přijal je místo tebe a uznal, že nikdy nebyly. 6Temné lekce, které by ti již neosvítil, neexistují. 7Lekce, kterým ses sám naučil, již opravil. 8V Jeho Mysli vůbec neexistují. 9Minulost Ho nepoutá, a proto nepoutá ani tebe. 10Nevidí čas tak, jak ho vidíš ty. 11A každý zázrak, který ti nabízí, opravuje tvé použití času a činí z něj Jeho použití.
10. Ten, Jenž tě osvobodil od minulosti, tě naučí, že jsi od ní osvobozen. 2Chce pouze, abys přijal za své to, co On uskutečnil, protože toho dosáhl pro tebe. 3A jelikož tak učinil, je to tvé. 4Osvobodil tě od toho, co jsi vytvořil. 5Můžeš Ho popřít, ale nemůžeš k Němu volat marně. 6Dá vždy své dary namísto tvých. 7Své radostné učení chce ve tvé mysli založit tak pevně, aby žádná temná lekce viny nemohla setrvávat v tom, co Svou Přítomností ustanovil svatým. 8Díky Bohu, že Duch svatý ve tvé mysli je a působí skrze tebe. 9A veškeré Jeho působení je tvé. 10S každým působením, které Mu skrze sebe dovolíš učinit, ti nabízí zázrak.
11. Syn Boží bude vždy nedělitelný. 2Tak jako jsme jedno v Bohu, tak se v Něm také jako jedno učíme. 3Boží Učitel je pro Stvořitele jako Jeho Syn, a skrze Učitele Bůh vyhlašuje Svou Jednotu a Jednotu Svého Syna. 4Naslouchej tiše a nepozvedej proti Němu hlas. 5On učí zázrak jednoty a v přítomnosti Jeho lekce rozdělení zmizí. 6Uč zde jako On, a vzpomeneš si, že jsi vždy tvořil jako Otec. 7Zázrak tvoření nikdy neustal, neboť nese svatý znak nesmrtelnosti. 8Taková je Vůle Boží pro veškeré stvoření, a v této Vůli se veškeré stvoření spojuje.
12. Ti, kdo si vždy pamatují, že nic nevědí, a jsou ochotni se všemu naučit, se tomu naučí. 2Kdykoli však důvěřují sobě, nenaučí se tomu. 3Zničili svou motivaci se učit tím, že si myslí, že již vědí. 4Nemysli si, že něčemu rozumíš, dokud neuděláš zkoušku dokonalého míru, neboť mír a porozumění jdou ruku v ruce a nikdy se nevyskytují samostatně. 5Jedno přináší druhé, neboť Božím zákonem je, že nejsou odloučené. 6Jsou jedno druhému příčinou a následkem, takže tam, kde není jedno, nemůže být druhé.
13. Pouze ti, kdo uznají, že nemohou vědět, dokud se nedostaví následky porozumění, se mohou skutečně učit. 2Proto musejí chtít mír, a nic jiného. 3Kdykoli si myslíš, že víš, mír tě opustí, neboť jsi opustil Učitele míru. 4Kdykoli si plně uvědomíš, že nevíš, mír se vrátí, neboť tím, že jsi kvůli Němu opustil ego, jsi Ho vyzval, aby se vrátil. 5Nežádat ego o nic je to jediné, co potřebuješ učinit. 6Duch svatý Sám naplní každou mysl, která Mu tak udělá místo.
14. Chceš-li mír, musíš se vzdát učitele útoku. 2Učitel míru tě nikdy neopustí. 3Ty se můžeš vzdát Jeho, ale On to nikdy neopětuje, neboť Jeho víra v tebe je Jeho porozuměním. 4Je tak pevná jako Jeho víra ve Stvořitele a On ví, že víra ve Stvořitele musí zahrnovat i víru v Jeho stvoření. 5V této důslednosti spočívá Jeho Svatost, kterou nemůže opustit, neboť není Jeho Vůlí tak učinit. 6S vědomím tvé dokonalosti dává dar míru každému, kdo vnímá jeho potřebu a chce ho mít. 7Uvolni míru cestu, a přijde. 8Neboť porozumění je v tobě – a z něj musí vzejít mír.
15. Boží moc, z které porozumění a mír vznikají, je tvá stejně jistě, jako je Jeho. 2Myslíš, že Ho neznáš, jen proto, že Ho nemůžeš znát sám. 3Pohlédni však na mocné dílo, které vykoná skrze tebe, a musíš být přesvědčen, že jsi je vykonal skrze Něho. 4Nelze popřít zdroj účinků tak mohutných, že nemohou být z tebe. 5Uvolni Mu místo, a budeš naplněn takovou sílou, že tvůj mír nic nepřemůže. 6A to bude zkouška, podle které poznáš, že jsi porozuměl.
