Kapitola 15
SVATÝ OKAMŽIK
I. Dvojí užití času
1. Umíš si představit, co to znamená nemít žádné starosti, žádná trápení, žádné úzkosti, jen být stále zcela klidný a vyrovnaný? 2Nicméně čas je tu k tomu, abychom se naučili právě to a nic jiného. 3Boží Učitel nemůže být spokojen s tím, co učí, dokud to nezahrne vše, čemu se máš naučit. 4Svou funkci učit nesplní, dokud se z tebe nestane důsledný žák, který se učí pouze od Něj. 5Až se to stane, nebudeš již potřebovat učitele ani čas k učení.
2. Jedním ze zdrojů, o kterém si myslíš, že tě odrazuje a kterým trpíš, je tvé přesvědčení, že to zabere čas a že výsledky učení Ducha svatého jsou daleko v budoucnosti. 2Tak tomu není. 3Duch svatý užívá čas Svým Vlastním způsobem a není jím poután. 4Čas je v učení Jeho přítelem. 5Neplyne pro Něj bez užitku jako pro tebe. 6Veškeré plýtvání, které s sebou čas zdánlivě přináší, je pouze následkem tvého ztotožnění se s egem, které užívá čas k podpoře své víry v ničení. 7Ego, stejně jako Duch svatý, užívá čas k tomu, aby tě přesvědčilo o nevyhnutelnosti cíle a konce učení. 8Pro ego je cílem smrt, která je jeho koncem. 9Pro Ducha svatého je však cílem život, který konec nemá.
3. Ego je spojencem času, nikoli však přítelem. 2Je zrovna tak nedůvěřivé vůči smrti, jako vůči životu, a to, co pro tebe chce, samo nemůže tolerovat. 3Ego chce, abys zemřel ty, ale nikoli ono samo. 4Výsledkem tohoto podivného náboženství musí být tedy přesvědčení, že tě může pronásledovat až za hrob. 5Vzhledem k tomu, že není ochotné dovolit ti nalézt mír ani ve smrti, nabízí ti nesmrtelnost v pekle. 6Mluví k tobě o Nebi, ale ujišťuje tě, že Nebe není pro tebe. 7Mohou vinní doufat v Nebe?
4. Ti, kteří se ztotožňují s egem, nevyhnutelně věří v peklo. 2Všechny jejich zlé sny a jejich strach jsou s ním spojeny. 3Ego učí, že peklo je v budoucnosti, neboť je tím jediným, k čemu veškeré jeho učení směřuje. 4Peklo je jeho cílem. 5Neboť ačkoli se ego zaměřuje na smrt a rozklad jako konec, samo o tom není přesvědčeno. 6Cíl smrti, kterého se pro tebe dožaduje, ho neuspokojuje. 7Nikdo, kdo následuje učení ega, není beze strachu ze smrti. 8Jestliže by však smrt byla chápána pouze jako konec bolesti, bylo by možné se jí bát? 9Již dříve jsme viděli tento podivný rozpor v myšlenkovém systému ega, ale nikdy tak jasně jako zde. 10Ego totiž musí vyvolávat dojem, že tě chrání před strachem, aby si udrželo tvou věrnost. 11Avšak k tomu, aby zachovalo sebe sama, musí samo strach plodit. 12A tak se opět snaží – a velmi často úspěšně – dělat obojí, a využívá disociace k udržení svých protikladných záměrů pohromadě, aby se zdálo, že jsou v souladu. 13Ego tedy učí: smrt je konec, pokud jde o naději na Nebe. 14Jelikož však ty a ego nemůžete být odloučeni a protože ego nemůže pochopit svou vlastní smrt, bude tě stále pronásledovat, protože vina je věčná. 15Taková je verze ega o nesmrtelnosti. 16A je to právě toto, co verze času ega podporuje.
5. Ego učí, že Nebe je zde v přítomnosti, protože budoucnost je peklem. 2Dokonce i tehdy, když útočí tak zuřivě, že usiluje o život někoho, kdo si myslí, že hlas ega je jediným hlasem, mluví i k němu o pekle. 3Říká, že peklo existuje i nyní, a vyzývá ho, aby unikl z pekla do zapomnění. 4Jediný čas, na který ego dovoluje komukoli pohlédnout s klidem, je minulost. 5A i v případě minulosti je jedinou její hodnotou to, že už neexistuje.
6. Jak ponuré a zoufalé je používání času egem! 2A jak děsivé! 3Neboť za jeho fanatickým naléháním, že minulost a budoucnost je totéž, je skryta mnohem zákeřnější hrozba míru. 4Ego neupozorňuje na svou konečnou hrozbu, neboť chce, aby jeho vyznavači byli stále přesvědčeni, že jim může nabídnout únik. 5Přesvědčení o vině však musí vést, a vždy vede, k přesvědčení o pekle. 6Jediný způsob, kterým ego dovoluje pocítit strach z pekla, je, že přináší peklo sem – ale vždy jako předzvěst budoucnosti. 7Neboť nikdo, kdo si o sobě myslí, že si zaslouží peklo, nemůže být přesvědčen, že potrestání povede k míru.
7. Duch svatý učí, že peklo neexistuje. 2Peklo je pouze tím, co ego udělalo z přítomnosti. 3Víra v peklo ti brání v porozumění přítomnosti, neboť se jí bojíš. 4Duch svatý vede vytrvale k Nebi, stejně jako ego žene do pekla. 5Duch svatý, Který zná jen přítomnost, ji používá k tomu, aby odčinil strach, kterým chce ego učinit přítomnost zbytečnou. 6Způsob, jakým ego používá čas, znemožňuje únik od strachu. 7Podle jeho učení není čas ničím jiným než učebním nástrojem pro hromadění viny, až vina zahrne vše a bude navždy vyžadovat odplatu.
8. Duch svatý to všechno nyní odčiní. 2Strach se netýká přítomnosti, ale jen minulosti a budoucnosti, které neexistují. 3V přítomnosti, kdy každý okamžik je jasný a odloučený od minulosti, bez jejích stínů dosahujících do budoucnosti, strach neexistuje. 4Každý okamžik je čistým a neposkvrněným zrozením, v němž se Syn Boží dostává z minulosti do přítomnosti. 5A přítomnost se navždy rozšiřuje. 6Je tak krásná, tak čistá a bez viny, že je v ní jen štěstí. 7Temnota je zapomenuta a nyní existuje jen nesmrtelnost a štěstí.
9. Tato lekce nezabere žádný čas. 2Neboť co je čas bez minulosti a budoucnosti? 3To, abys byl zcela sveden z cesty, zabralo čas, ale to, abys byl to, co jsi, žádný čas nezabere. 4Začni procvičovat použití času Duchem svatým jako učební pomůcky ke štěstí a míru. 5Uchop právě tento okamžik, teď, a přemýšlej o něm, jakoby byl jediným časem, který existuje. 6Nic z minulosti tě zde nemůže dosáhnout, a právě zde jsi zcela zproštěn, úplně svobodný a zcela bez odsouzení. 7Od tohoto svatého okamžiku, v němž byla svatost opět zrozena, půjdeš vpřed v čase, beze strachu a bez jakéhokoli pocitu změny v čase.
10. Čas je beze změny nepochopitelný, ale svatost se nemění. 2Nauč se z tohoto okamžiku více než jen to, že peklo neexistuje. 3V tomto osvobozujícím okamžiku spočívá Nebe. 4A Nebe se nezmění, neboť zrození do svaté přítomnosti je záchranou před změnou. 5Změna je iluzí, učenou těmi, kdo nejsou schopni se vidět ve stavu bez viny. 6Změna v Nebi neexistuje, protože neexistuje v Bohu. 7Ve svatém okamžiku, v němž se vidíš rozzářený svobodou, si vzpomeneš na Boha. 8Neboť vzpomenout si na Boha znamená vzpomenout si na svobodu.
11. Jsi-li v pokušení klesat na duchu uvažováním, jak dlouho by trvalo úplně změnit své myšlení, polož si otázku: „Jak dlouhý je okamžik?“ 2Nemohl bys takovou chvilku věnovat Duchu svatému pro svou spásu? 3Víc nežádá, neboť víc nepotřebuje. 4Mnohem déle trvá naučit tebe ochotě věnovat Mu tento nepatrný okamžik, nežli trvá Jemu, aby ho využil a nabídl ti celé Nebe. 5Výměnou za tento okamžik je Duch svatý připraven umožnit ti vzpomenout si na věčnost.
12. Tento svatý okamžik nikdy nedáš Duchu svatému ve prospěch svého vyproštění, pokud ho nebudeš ochoten dát svým bratrům ve prospěch jejich vyproštění. 2Neboť okamžik svatosti je sdílen a nepatří jen tobě. 3Pamatuj si tedy, že když jsi v pokušení zaútočit na bratra, okamžik jeho vyproštění znamená i tvé vyproštění. 4Zázraky jsou okamžiky vyproštění, které nabízíš i obdržíš. 5Svědčí o tvé ochotě být vyproštěn a nabídnout čas k použití Duchu svatému.
13. Jak dlouhý je okamžik? 2Je stejně krátký pro tebe jako pro tvého bratra. 3Procvičuj, jak dávat požehnaný okamžik svobody všem, kdo jsou zotročeni časem, a učiň tak čas jejich přítelem. 4Duch svatý ti dává jejich požehnaný okamžik skrze to, že ty dáváš svůj. 5Když ho dáš, On ti ho dá též. 6Nebuď neochotný dávat to, co bys od Něj rád dostal, neboť dáváním se k Němu připojuješ. 7V křišťálově čistém vyproštění, které dáváš, spočívá tvůj okamžitý únik od viny. 8Dáváš-li svatost, musíš být svatý.
14. Jak dlouhý je okamžik? 2Tak dlouhý, jak dlouho trvá, než se obnoví dokonale zdravá mysl, dokonalý mír a dokonalá láska pro všechny, pro Boha a pro tebe. 3Tak dlouhý, jak dlouho trvá, než si vzpomeneš na nesmrtelnost a svá nesmrtelná stvoření, která ji sdílí s tebou. 4Tak dlouhý, jak dlouho trvá vyměnit peklo za Nebe. 5Dostatečně dlouhý na to, abys přesáhl vše, co ego vytvořilo, a vystoupil k Otci.
15. Čas je tvůj přítel, ponecháš-li ho k použití Duchu svatému. 2Potřebuje jen velmi málo, aby ti vrátil veškerou moc Boží. 3Ten, Jenž za tebe přesáhne čas, ví, k čemu čas je. 4Svatost nespočívá v čase, ale ve věčnosti. 5Nikdy neexistoval okamžik, v němž by mohl Syn Boží ztratit svou čistotu. 6Jeho neměnný stav je mimo čas, neboť jeho čistota je neměnná a navždy mimo útok. 7Čas tiše stojí v jeho svatosti a nemění se. 8A tak již není vůbec časem. 9Tím, že je zachycen v jediném okamžiku věčné posvátnosti Božího stvoření, je přeměněn ve věčnost. 10Daruj věčný okamžik, aby za tebe byla vzpomenuta věčnost v zářícím okamžiku dokonalého vyproštění. 11Nabídni zázrak svatého okamžiku skrze Ducha svatého a nech na Něm, aby ti ho dal.
II. Konec pochybnosti
1. Pokání se odehrává v čase, ale ne pro čas. 2Jelikož je v tobě, je věčné. 3To, co uchovává vzpomínku na Boha, nemůže být poutáno časem. 4Ani ty už nejsi. 5Neboť pokud není spoután Bůh, nemůžeš být spoután ani ty. 6Okamžik nabídnutý Duchu svatému je nabídnutý Bohu ve tvůj prospěch, a v tom okamžiku se v Něm jemně probudíš. 7V požehnaném okamžiku se vzdáš veškerého svého minulého učení a Duch svatý ti rychle nabídne úplnou lekci míru. 8Cožpak to může vyžadovat čas, když všechny překážky k jejímu naučení byly odstraněny? 9Pravda je tak vzdálená času, že se to vše stane najednou. 10Jelikož byla stvořena jako jedno, její jednota na čase vůbec nezávisí.
2. Nedělej si starosti s časem a neboj se okamžiku svatosti, který odstraní veškerý strach. 2Okamžik míru je věčný, protože neobsahuje strach. 3Přijde jako lekce od Boha, prostřednictvím Učitele, Kterého určil, aby převedl čas na věčnost. 4Požehnán je Boží Učitel, pro Něhož je radostí učit svatého Syna Božího jeho svatosti. 5Jeho radost není obsažena v čase. 6Jeho učení je tu pro tebe, protože Jeho radost je tvou radostí. 7Skrze Něho stojíš před Božím oltářem, kde On vlídně převádí peklo v Nebe. 8Neboť Bůh chce, abys byl jen v Nebi.
3. Jak dlouho může trvat, abys byl tam, kde tě chce mít Bůh? 2Ty jsi tam, kde jsi vždy byl a kde navždy budeš. 3Vše, co máš, máš navždy. 4Požehnaný okamžik se rozšíří, aby zahrnul čas, stejně jako Bůh šíří Sebe, aby zahrnul tebe. 5Ty, kdo jsi strávil dny, hodiny, a dokonce roky tím, že jsi poutal bratry ke svému egu, protože ses ho pokoušel podpořit a udržet jeho slabost, nevnímáš Zdroj síly. 6V tomto svatém okamžiku bratry osvobodíš a odmítneš podporovat jejich i svou slabost.
4. Neuvědomuješ si, jak jsi zneužíval své bratry tím, že jsi je považoval za zdroj podpory ega. 2Výsledkem toho je, že nyní ve tvém vnímání svědčí pro ego, a zdánlivě poskytují důvody pro to, aby sis je ponechal. 3Přesto jsou mnohem silnějšími a mnohem přesvědčivějšími svědky Ducha svatého. 4A také podporují Jeho sílu. 5Záleží tedy na tvém rozhodnutí, zda v tobě budou podporovat ego, nebo Ducha svatého. 6Podle jejich reakcí poznáš, co sis vybral. 7Syn Boží, který byl vyproštěn skrze Ducha svatého ve svém bratru, se vždy pozná. 8Není možné ho popřít. 9Jsi-li stále ještě nejistý, je to jen proto, že jsi neposkytl úplné vyproštění. 10A proto jsi Duchu svatému neposkytl plně jediný okamžik. 11Neboť když poskytneš, budeš si jist, že jsi poskytl. 12Budeš si jist, neboť Jeho svědek o Něm bude mluvit tak jasně, že uslyšíš a porozumíš. 13Pochybovat budeš, dokud neuslyšíš i jen jednoho svědka, kterého jsi plně vyprostil skrze Ducha svatého. 14A potom už pochybovat nebudeš.
5. Svatý okamžik se ti ještě nepřihodil. 2Přesto se ti přihodí a ty ho poznáš s dokonalou jistotou. 3Jakýkoli dar Boží se pozná pouze tímto způsobem. 4Můžeš procvičovat, jak svatý okamžik působí, a mnoho se tím naučíš. 5Jeho jasný a zářící třpyt, který tě svou vlastní vizí doslova oslepí vůči tomuto světu, však ty sám dodat nemůžeš. 6A přesto je zde, plně v tomto okamžiku, dokonalý, uskutečněný, a cele předaný.
6. Začni procvičovat svou nepatrnou úlohu v rozlišení svatého okamžiku. 2Jak budeš pokračovat, dostaneš velmi přesné instrukce. 3Naučit se rozlišit tuto jedinou vteřinu a prožít ji, jakoby byla bezčasová, znamená, že se začneš prožívat jako neodloučený. 4Neboj se, že se ti nedostane pomoci. 5Boží Učitel a Jeho lekce podpoří tvou sílu. 6Při tomto procvičování tě opustí jen tvá slabost, neboť je procvičováním síly Boží v tobě. 7Použij ji jen v jediném okamžiku, a již ji nikdy nepopřeš. 8Kdo může popřít Přítomnost toho, před čím se vesmír klaní s uznáním a radostí? 9Před poznáním vesmíru, který svědčí o Ní, musejí tvé pochybnosti zmizet.
III. Malost oproti velikosti
1. Nespokoj se s malostí. 2Buď si ale jist, že chápeš, co malost je a proč tě nikdy nemůže uspokojit. 3Malost je to, co nabízíš sám sobě. 4Nabízíš ji místo velikosti a přijímáš ji. 5Vše v tomto světě je malé, protože je to svět vytvořený z malosti v podivném přesvědčení, že tě malost může uspokojit. 6Když o cokoli v tomto světě usiluješ s přesvědčením, že ti to přinese mír, podceňuješ se a zaslepuješ se vůči slávě. 7Malost a sláva jsou možnosti otevřené tvému usilování a bdělosti. 8Vždy si vybereš jedno na úkor druhého.
2. Přesto si neuvědomuješ, že pokaždé, když si vybíráš, je tvá volba hodnocením sama sebe. 2Vyber si malost, a nebudeš mít mír, neboť jsi usoudil, že ho nejsi hoden. 3A ať nabídneš jako náhradu cokoli, je to příliš ubohý dar, aby tě uspokojil. 4Je zásadní, abys tento fakt přijal, a přijal ho s radostí, že neexistuje žádná forma malosti, která tě kdy může uspokojit. 5Můžeš jich vyzkoušet kolik chceš, ale budeš tak jen odkládat svůj návrat domů. 6Neboť spokojen budeš jen s velikostí, která je tvým domovem.
3. Je třeba, abys byl vůči sobě opravdu zodpovědný, a musíš se naučit, jak si tuto zodpovědnost vždy pamatovat. 2Tato lekce se může zdát zpočátku obtížná, ale naučíš se ji mít rád, když si uvědomíš, že je pravdivá a je pouze projevem úcty ke tvé moci. 3Ty, kdo jsi hledal a nalezl malost, si pamatuj: každé rozhodnutí, které děláš, pramení z toho, co si myslíš, že jsi, a představuje hodnotu, kterou sis připsal. 4Buď přesvědčen, že tě málo může uspokojit, a nebudeš spokojen s tím, že ses omezil. 5Neboť tvá funkce není malá, a jedině tím, že ji nalezneš a splníš, můžeš uniknout malosti.
4. O tom, co je tvou funkcí, není pochyb, neboť Duch svatý ji zná. 2O její velikosti není pochyb, neboť k tobě dosahuje skrze Něj z Velikosti. 3Nemusíš o ni usilovat, protože ji máš. 4Veškeré tvé úsilí musí být namířeno proti malosti, neboť ochraňování tvé velikosti v tomto světě vyžaduje bdělost. 5Plně si uvědomit svou velikost ve světě malosti je úkol, kterého se malí nemohou ujmout. 6Žádá se to však od tebe s úctou ke tvé velikosti, a nikoli ke tvé malosti. 7Nežádá se to ani od tebe samotného. 8Každé úsilí, které vynaložíš ve prospěch Jeho drahého Syna, podpoří moc Boha. 9Hledej málo, a sám si Jeho moc upřeš. 10Boží Vůlí není, aby se Jeho Syn spokojil s něčím menším, než se vším. 11Neboť Bůh není spokojen bez Svého Syna a Jeho Syn nemůže být spokojen s něčím menším, než co mu dal jeho Otec.
5. Již dříve jsem se tě ptal: „Chtěl bys být rukojmím ega, nebo hostitelem Boha?“ 2Dovol Duchu svatému, aby ti tuto otázku položil pokaždé, když se rozhoduješ. 3Neboť každé rozhodnutí, které děláš, na to odpovídá, a podle toho, jak se rozhodneš, žádá o smutek, nebo o radost. 4Když ti Bůh při stvoření dal Sám Sebe, ustanovil tě navždy Svým hostitelem. 5On tě neopustil a ty jsi neopustil Jeho. 6Veškeré tvé pokusy popřít Jeho velikost a učinit Jeho Syna rukojmím ega nemohou snížit toho, koho Bůh spojil se Sebou Samým. 7Každé tvé rozhodnutí je činěno ve prospěch Nebe, nebo pekla, a přináší ti uvědomění si toho, pro co ses rozhodl.
6. Duch svatý může uchovat tvou velikost, očištěnou od veškeré malosti, jasně a v dokonalém bezpečí tvé mysli, nedotčenou žádným malým darem, který by ti svět malosti chtěl nabídnout. 2Z toho důvodu však nemůžeš stát proti tomu, co je Jeho Vůlí pro tebe. 3Rozhodni se pro Boha skrze Něho Samého. 4Neboť malost a přesvědčení, že můžeš být spokojen s malostí, jsou rozhodnutí, která činíš o sobě. 5Moc a sláva, které jsou v tobě a jsou od Boha, jsou pro všechny, kdo se jako ty vnímají coby malí a věří, že malost může být nafouknuta do pocitu velikosti, který je může uspokojit. 6Nedávej malost, ani ji nepřijímej. 7Hostiteli Boha náleží veškeré uznání. 8Tvá malost tě oklamává, ale tvá velikost je od Toho, Jenž přebývá v tobě a v Němž přebýváš ty. 9Nedotýkej se tedy nikoho malostí ve Jménu Krista, věčného Hostitele Svého Otce.
7. V tomto čase (o Vánocích), který je oslavou zrození svatosti do tohoto světa, se připoj ke mně, který jsem se za tebe rozhodl pro svatost. 2Naším společným úkolem je obnovit hostiteli, kterého pro Sebe určil Bůh, uvědomění si velikosti. 3Dát Boží dar je mimo veškerou tvou malost, ale nikoli mimo tebe. 4Neboť Bůh chce dávat Sebe skrze tebe. 5Od tebe pronikne ke každému a od každého dál ke stvořením Jeho Syna, ale bez toho, že by tě opustil. 6Daleko mimo tvůj malý svět, ale stále v tobě, se šíří navěky. 7A všechna Svá stvoření přivádí k tobě, hostiteli Boha.
8. Je snad obětí zanechat malosti a zbytečného bloudění? 2Probudit se ve slávě není obětí. 3Přijmout cokoli menšího než slávu však obětí je. 4Nauč se, že jsi hoden Vládce pokoje, zrozeného v tobě na počest Toho, Jehož jsi hostitelem. 5Nevíš, co znamená láska, protože ses ji snažil koupit malými dary, a tak sis jí cenil příliš málo, abys rozuměl její velikosti. 6Láska není malá a přebývá v tobě, neboť jsi hostitelem Božím. 7Před velikostí, která žije v tobě, se tvé ubohé ocenění sebe sama a veškeré malé dary, které dáváš, vytratí do nicoty.
9. Svaté dítě Boží, kdy se naučíš, že jen svatost tě uspokojí a přinese ti mír? 2Pamatuj si, že se neučíš jen pro sebe, tak jako jsem se jen pro sebe neučil já. 3Protože jsem se učil pro tebe, ty se můžeš učit ode mě. 4Chtěl bych tě naučit jen tomu, co je tvé, abychom společně nahradili chatrnou malost, která poutá hostitele Boha k vině a slabosti, radostným uvědoměním si slávy, která je v něm. 5Mé zrození v tobě je tvým probuzením k ušlechtilosti. 6Nevítej mě v jeslích, ale na oltáři svatosti, kde svatost setrvává v dokonalém míru. 7Mé Království není z tohoto světa, protože je v tobě. 8A ty jsi ze svého Otce. 9Společně vzdejme úctu tobě, který musí navěky zůstat nedotčen malostí.
10. Rozhodni se se mnou, který jsem se rozhodl setrvat s tebou. 2Má vůle je stejná jako Vůle Otce a vím, že Jeho Vůle je stálá a navždy v míru sama se sebou. 3Nic jiného tě neuspokojí, kromě Vůle Boží. 4Nepřijímej méně a pamatuj si, že vše, čemu jsem se naučil, je tvé. 5Co můj Otec miluje, miluji já stejně jako On a stejně jako On to nemohu přijímat jako něco, co to není. 6Ani ty to tak nemůžeš přijmout. 7Když se naučíš přijmout, co jsi, nebudeš již vytvářet dary, které by sis chtěl poskytnout, neboť budeš vědět, že jsi úplný, nic nepotřebuješ a nemůžeš nic přijmout sám pro sebe. 8Dávat však budeš s radostí, neboť jsi dostal. 9Hostitel Boha nemusí hledat, aby našel.
11. Jsi-li zcela ochoten přenechat spásu Božímu plánu a nejsi ochoten se pokusit uchopit mír sám, spása ti bude dána. 2Nemysli si však, že můžeš nahradit Jeho plán svým. 3Místo toho se společně se mnou připoj k Jeho plánu, abychom vyprostili všechny, kdo byli spoutáni, a společně prohlasme, že Syn Boží je Jeho hostitelem. 4Tak nedovolíme nikomu, aby zapomněl na to, na co si chceš vzpomenout. 5A tak si na to vzpomeneš.
12. Vyvolej v každém jedině vzpomínku na Boha a Nebe, které je v něm. 2Neboť kde chceš, aby byl tvůj bratr, tam si budeš myslet, že jsi ty. 3Neslyš jeho volání po pekle a malosti, ale pouze po Nebi a velikosti. 4Nezapomeň, že jeho volání je i voláním tvým, a odpověz mu se mnou. 5Boží moc stojí navždy na straně Jeho hostitele, neboť chrání jen mír, ve kterém přebývá. 6Nepokládej malost před Jeho svatý oltář, který vystupuje nad hvězdy a dosahuje dokonce i do Nebe – díky tomu, co je na něj položeno.
IV. Procvičování svatého okamžiku
1. Tento kurz není mimo možnosti okamžitého naučení, pokud si nemyslíš, že co je Vůlí Boha, vyžaduje čas. 2To jen znamená, že bys raději oddálil poznání, že taková je Jeho Vůle. 3Svatý okamžik je tento okamžik a každý okamžik. 4Ten, který chceš, aby byl svatý, svatý je. 5Ten, který nechceš, aby byl svatý, je pro tebe ztracen. 6Sám musíš rozhodnout, kdy nastane. 7Neoddaluj ho. 8Neboť mimo minulost a budoucnost, kde ho nenajdeš, se třpytí a je připraven, že ho přijmeš. 9Avšak nechceš-li ho, nemůžeš si ho radostně uvědomit, neboť v něm spočívá úplné vyproštění od malosti.
2. Tvé procvičování tedy musí být založeno na ochotě vzdát se veškeré malosti. 2Okamžik, kdy si uvědomíš svou velikost, je jen tak daleko, jako je tvá touha po ní. 3Do té míry, do jaké po ní netoužíš a miluješ místo ní malost, do té je od tebe vzdálená. 4Čím více ji chceš, tím více ji k sobě přibližuješ. 5Nemysli si, že můžeš nalézt spásu svým vlastním způsobem a uchovat si ji. 6Vzdej se každého plánu, který sis pro spásu vytvořil výměnou za plán Boží. 7Jeho plán tě uspokojí, a nic jiného ti nemůže přinést mír. 8Neboť mír je od Boha, a od nikoho jiného než od Něj.
3. Buď před Ním skromný, a přesto v Něm velký. 2Neceň si žádného plánu ega více než plánu Božího. 3Neboť rozhodneš-li se pro jakýkoli jiný plán než Jeho, zanecháš v Jeho plánu prázdné místo, které, pokud se chceš připojit ke mně, musíš vyplnit. 4Žádám tě, abys naplnil svou svatou roli v plánu, který Bůh dal světu, aby ho vyprostil od malosti. 5Bůh chce, aby Jeho hostitel setrvával v dokonalé svobodě. 6Každá věrnost plánu spásy, který je mimo Něj, snižuje pro tebe ve tvé vlastní mysli hodnotu Jeho Vůle. 7A přece je to tvá mysl, která je Jeho hostitelem.
4. Chceš se naučit, jak dokonalý a neposkvrněný je svatý oltář, na který Otec umístil sám Sebe? 2To poznáš ve svatém okamžiku, kdy se ochotně a rád vzdáš každého plánu kromě Jeho. 3Neboť v něm spočívá mír, dokonale jasný, protože jsi byl ochoten splnit jeho podmínky. 4Nárok na svatý okamžik můžeš uplatnit kdykoli a kdekoli chceš. 5Při svém procvičování se snaž vzdát každého plánu, který jsi přijal, abys nalezl velikost v malosti. 6Žádná v ní není. 7Použij svatého okamžiku pouze k tomu, abys poznal, že ty sám nemůžeš znát, kde je, a že se můžeš jen klamat.
5. Stojím ve svatém okamžiku tak jasně, jak si přeješ. 2Míra, do níž se naučíš mě přijmout, je měřítkem času, v němž ti svatý okamžik bude náležet. 3Žádám tě, abys přijal svatý okamžik ihned, neboť vyproštění od malosti v mysli hostitele Boha závisí na ochotě, nikoli na čase.
6. Důvod, proč je tento kurz jednoduchý, je, že pravda je jednoduchá. 2Složitost patří egu a není ničím jiným než pokusem ega zastřít to, co je zřejmé. 3Ve svatém okamžiku bys mohl žít navždy, počínaje dneškem až do věčnosti, ale nemůžeš z velmi prostého důvodu. 4Nezastírej prostotu tohoto důvodu, neboť když tak učiníš, je to jen proto, že ho nechceš uznat a nechceš se ho vzdát. 5Tento prostý důvod je, prostě řečeno, následující: svatý okamžik je čas, v němž přijímáš a poskytuješ dokonalou komunikaci. 6To ovšem znamená, že je to čas, v němž je tvá mysl otevřená obojímu, přijímání i dávání. 7Je to uznání, že všechny mysli spolu komunikují. 8Proto se svatý okamžik nesnaží něco změnit, ale snaží se pouze vše přijmout.
7. Je to možné, když dáváš přednost soukromým myšlenkám a chceš si je ponechat? 2Jediným způsobem jak to učinit je popřít dokonalou komunikaci, která umožňuje, aby byl svatý okamžik tím, čím je. 3Jsi přesvědčen, že můžeš v mysli chovat myšlenky, které nechceš sdílet, a že spása spočívá v tom, že si je necháš sám pro sebe. 4Myslíš si, že v soukromých myšlenkách, které znáš jen ty, najdeš způsob jak si udržet to, co chceš jen pro sebe, a jak sdílet to, co chceš sdílet ty. 5A pak se divíš, proč plně nekomunikuješ s těmi kolem sebe a s Bohem, Který vás všechny společně obklopuje.
8. Každá myšlenka, kterou chceš skrýt, znemožňuje komunikaci, protože tomu tak chceš. 2Pokud má pro tebe jakoukoli cenu přerušení dokonalé komunikace, nemůžeš ji poznat. 3Zeptej se upřímně sám sebe: „Chci dokonale komunikovat a jsem zcela ochoten se navždy vzdát všeho, co komunikaci narušuje?“ 4Jestliže je odpovědí ne, pak připravenost Ducha svatého ti ji dát nestačí k tomu, abys ji získal, neboť nejsi připraven ji s Ním sdílet. 5Nemůže vstoupit do mysli, která se rozhodla jí odporovat. 6Neboť svatý okamžik je dáván a přijímán se stejnou ochotou, protože je přijetím jediné Vůle, která vládne všemu myšlení.
9. Nezbytnou podmínkou svatého okamžiku není, abys neměl žádné myšlenky, které nejsou čisté. 2Podmínkou však je, abys neměl žádné, které si chceš ponechat. 3Ty jsi nevinnost nevytvořil. 4Je ti dána v tom okamžiku, kdy ji chceš mít. 5Pokání by neexistovalo, kdyby nebylo zapotřebí. 6Dokonalou komunikaci nebudeš schopen přijmout, dokud ji budeš před sebou skrývat. 7To, co chceš skrývat, je před tebou skryté. 8Ve svém procvičování se tedy snaž být bdělý jen vůči klamu a nesnaž se chránit myšlenky, které si chceš ponechat pro sebe. 9Dovol, aby je čistota Ducha svatého svou září zahnala, a připrav se k úplnému uvědomění si čistoty, kterou ti nabízí On. 10Pomocí toho tě připraví na to, abys uznal, že jsi hostitelem Boha a že nejsi rukojmím nikoho a ničeho.
V. Svatý okamžik a výjimečné vztahy
1. Svatý okamžik je nejužitečnější nástroj Ducha svatého, určený k tomu, aby tě učil smyslu lásky. 2Jeho účelem je zcela zastavit souzení. 3Souzení vždy závisí na minulosti, neboť soudíš na základě minulé zkušenosti. 4Souzení není bez minulosti možné, neboť bez ní ničemu nerozumíš. 5Bez minulosti by ses nepokoušel soudit, protože by ti bylo zřejmé, že nechápeš, co vše znamená. 6Toho se bojíš, protože jsi přesvědčen, že bez ega by vše byl chaos. 7Ujišťuji tě však, že bez ega by vše bylo láskou.
2. Minulost je hlavním učebním nástrojem ega, neboť právě v minulosti ses naučil formulovat své vlastní potřeby a osvojil sis metody, jak je podle svých požadavků uspokojovat. 2Řekli jsme, že když omezuješ lásku na část Synovství, přinášíš do svých vztahů vinu, a tak je činíš neskutečnými. 3Jestliže se snažíš odloučit určité aspekty úplnosti a pohlížíš na ně v naději, že uspokojí tvé domnělé potřeby, pokoušíš se použít odloučení ke své spáse. 4Bylo by pak možné, aby vina nepřišla? 5Neboť odloučení je zdrojem viny a obracet se na ni se žádostí o spásu znamená být přesvědčen, že jsi sám. 6A být sám znamená být vinen. 7Neboť myslet si, že jsi sám, je popřením Jednoty Otce a Syna, a proto útokem na skutečnost.
3. Nemůžeš milovat části skutečnosti a rozumět smyslu lásky. 2Jak můžeš porozumět lásce, když budeš milovat jinak než Bůh, Který nezná výjimečnou lásku? 3Jestliže jsi přesvědčen, že ti mohou výjimečné vztahy s výjimečnou láskou nabídnout spásu, jsi přesvědčen, že odloučení je spásou. 4Neboť spása spočívá v naprosté rovnosti v Pokání. 5Jak se můžeš rozhodnout, že výjimečné aspekty Synovství ti mohou nabídnout více než jiné? 6Naučila tě tomu minulost. 7Avšak svatý okamžik tě učí, že tomu tak není.
4. Díky vině mají v sobě všechny výjimečné vztahy prvky strachu. 2Proto se tak často střídají a mění. 3Nejsou založeny pouze na neměnné lásce. 4Tam, kam vstoupil strach, se na lásku nedá spolehnout, protože není dokonalá. 5Ve Své funkci Interpreta toho, co jsi vytvořil, používá Duch svatý výjimečných vztahů, které sis vybral k podpoře ega, jako zkušeností ukazujících k pravdě. 6Pod Jeho vedením se každý vztah stává lekcí lásky.
5. Duch svatý ví, že nikdo není výjimečný. 2Vnímá však také, že jsi vytvořil výjimečné vztahy, které chce očistit, a nedovolí, abys je zničil. 3Jakkoli nesvatý mohl být tvůj důvod k jejich vytvoření, On je učiní posvátnými tím, že odstraní tolik strachu, kolik dovolíš. 4Jeho péči můžeš svěřit jakýkoli vztah a být si jist, že nepřinese bolest, nabídneš-li Mu svou ochotu, aby sloužil pouze Jeho potřebě. 5Všechna vina vzniká z toho, jak vztah používáš. 6Všechna láska pochází z toho, jak vztah používá On. 7Neboj se tedy vzdát se svých domnělých potřeb, které by tento vztah zničily. 8Tvou jedinou potřebou je Jeho potřeba.
6. Každý vztah, který chceš nahradit jiným, nebyl nabídnut Duchu svatému. 2Lásku nelze nahradit. 3Kdyby ses pokusil nahradit jeden aspekt lásky jiným, přikládal bys menší hodnotu jednomu a větší druhému. 4Nejenže jsi je tím odloučil, ale také jsi oba odsoudil. 5Nejprve jsi však musel odsoudit sebe, protože jinak by sis nikdy nemohl představit, že potřebuješ, aby tví bratři byli takoví, jací nejsou. 6Pokud bys sám sebe nebýval viděl bez lásky, nemohl´s hodnotit právě tak i je.
7. Ego používá vztahy tak roztříštěně, že často zajde i dále: jedna část jednoho aspektu vyhovuje jeho účelům, zatímco preferuje jiné rysy jiného aspektu. 2Sestavuje tak skutečnost podle svých nestálých zálib a za tvé hledání ti nabízí obraz, kterému se nic nepodobá. 3Neboť v Nebi ani na zemi neexistuje nic, co by se mu podobalo, a proto ať hledáš jeho skutečnost jakýmkoli způsobem, nemůžeš ji nalézt, protože tento obraz není skutečný.
8. Každý na zemi si vytvořil výjimečné vztahy, a ačkoli v Nebi tomu tak není, Duch svatý ví, jak je zde Nebi přiblížit. 2Ve svatém okamžiku není nikdo výjimečný, neboť nikomu není vnucována tvá osobní potřeba, aby tví bratři vypadali odlišně. 3Bez hodnot z minulosti je uvidíš všechny stejně a jako sebe. 4Neuvidíš ani odloučení mezi sebou a jimi. 5Ve svatém okamžiku uvidíš v každém vztahu to, čím bude, až budeš vnímat jenom přítomnost.
9. Bůh ví, kdo jsi, nyní. 2Nic si nepamatuje, neboť vždy věděl, kdo jsi, přesně tak, jako to ví nyní. 3Svatý okamžik odráží, co Bůh ví, tím, že přináší všechno vnímání z minulosti, aby tak odstranil způsob vidění, který jsi vybudoval k souzení svých bratrů. 4Jakmile je odstraněn, Duch svatý ho nahradí Svým způsobem vidění. 5Jeho způsob vidění je jednoduše Bůh. 6Nadčasovost Ducha svatého spočívá pouze zde. 7Neboť ve svatém okamžiku, osvobozen od minulosti, vidíš, že láska je v tobě, a nemáš potřebu ji hledat mimo sebe a s pocity viny ji uchvacovat tam, kde sis myslel, že je.
10. Všechny tvé vztahy jsou ve svatém okamžiku požehnány, neboť požehnání je bez hranic. 2Ve svatém okamžiku Synovství získává jako jedno, a sjednoceno tvým požehnáním se pro tebe stává jedním. 3Láska má smysl, který jí dal Bůh. 4Dej jí jiný smysl než Boží, a nebude možné jí porozumět. 5Bůh miluje každého bratra stejně, jako miluje tebe, ne více a ne méně. 6Potřebuje je všechny stejně, a ty také. 7Bylo ti řečeno, abys nabízel zázraky podle mých pokynů a dovolil Duchu svatému, aby k tobě přivedl ty, kteří tě hledají. 8Ve svatém okamžiku se sjednotíš přímo s Bohem a všichni tví bratři se spojí v Kristu. 9Ti, kdo jsou spojeni v Kristu, nejsou v žádném případě odloučeni. 10Neboť Kristus je Já, které sdílí Synovství, stejně jako Bůh sdílí Své Já s Kristem.
11. Myslíš si, že můžeš soudit Boží Já? 2Bůh Je vytvořil mimo sféru souzení z potřeby šířit Svou Lásku. 3S láskou v sobě nemáš jinou potřebu než ji šířit. 4Ve svatém okamžiku neexistuje konflikt potřeb, neboť existuje jen jedna potřeba. 5Svatý okamžik dosahuje do věčnosti a k Mysli Boha. 6Jedině tam má láska smysl a jedině tam může být pochopena.
VI. Svatý okamžik a Boží zákony
1. Není možné použít jeden vztah na úkor druhého a necítit vinu. 2Stejně tak není možné odsoudit část vztahu a nalézt v něm mír. 3V učení Ducha svatého jsou všechny vztahy viděny jako absolutní závazky, a přesto nejsou jeden s druhým v jakémkoli konfliktu. 4Dokonalá víra v každý z nich, vzhledem k jeho schopnosti tě plně uspokojit, pochází pouze z dokonalé víry v sebe. 5A té nemůžeš dosáhnout, pokud vina setrvává. 6A vina, ta bude existovat, dokud budeš přijímat a chovat v srdci možnost, že můžeš ze svého bratra učinit něco, co není, protože bys ho takového chtěl mít.
2. Věříš tak málo v sebe, protože nejsi ochoten přijmout fakt, že dokonalá láska je v tobě. 2A tak hledáš vně to, co vně nalézt nemůžeš. 3Já ti, namísto všech tvých pochyb, nabízím svou dokonalou víru v tebe. 4Ale nezapomeň, že stejně dokonalou víru jako mám v tebe, musím mít i ve všechny tvé bratry. Jinak bych ti dal dar, který by nebyl úplný. 5Ve svatém okamžiku sdílíme víru v Božího Syna tím, že společně uznáváme, že je jí plně hoden. A pokud si vážíme jeho hodnoty, nemůžeme pochybovat o jeho svatosti. 6A tak ho milujeme.
3. Jakmile je svatost sdílena, veškeré odloučení zmizí. 2Neboť svatost je moc, a sdílením získává na síle. 3Jestliže hledáš svou spokojenost v uspokojení svých potřeb, tak jak je vnímáš, musíš věřit, že síla pochází od někoho jiného a že co ty získáš, on ztratí. 4Jestliže se vnímáš jako slabý, vždy někdo ztrácí. 5Je však ještě jiná interpretace vztahů, která pojetí ztráty moci přesahuje.
4. Uvěřit, že volá-li někdo jiný k Bohu s žádostí o lásku, tvé volání zůstává stejně silné, se ti nezdá být obtížné. 2Také si nemyslíš, že když Bůh odpoví jemu, tvá naděje na odpověď je menší. 3Naopak máš sklon považovat jeho úspěch za svědectví toho, že máš také možnost dostat odpověď. 4To proto, že – jakkoli neurčitě – uznáváš, že Bůh je myšlenka a tvá víra v Něj je posílena sdílením. 5Co se ti zdá obtížné přijmout, je fakt, že stejně jako tvůj Otec, i ty jsi myšlenka. 6A stejně jako On, i ty můžeš úplně, bez jakékoli ztráty a pouze se ziskem, dát sám sebe. 7V tom spočívá mír, neboť zde není konflikt.
5. Ve světě nedostatku nemá láska smysl a mír není možný. 2Neboť jsou přijímány zisk i ztráta, a tak si nikdo není vědom toho, že dokonalá láska je v něm. 3Ve svatém okamžiku v sobě poznáváš myšlenku lásky a sjednocuješ ji s Myslí, která ji myslela a nemohla se jí vzdát. 4Ztráta neexistuje, neboť Mysl uchovává myšlenku lásky v sobě. 5Svatý okamžik tak učí, jak mít všechny bratry ve své mysli a prožívat nikoli ztrátu, ale dovršení. 6Z toho vyplývá, že můžeš jenom dávat. 7A toto je láska, neboť jen to je podle Božích zákonů přirozené. 8Ve svatém okamžiku vládnou zákony Boží, a jedině ony mají smysl. 9Zákony tohoto světa přestanou mít jakýkoli smysl. 10Když Syn Boží s radostí přijme zákony Boží jako svou vůli, nebude možné, aby byl jakkoli poután nebo omezován. 11V tom okamžiku je tak svobodný, jak Bůh chce, aby svobodný byl. 12Neboť v okamžiku, kdy odmítne být spoután, spoután není.
6. Ve svatém okamžiku se nestane nic, co by vždy nebylo. 2Pouze se zvedne závoj, který zastíral skutečnost. 3Nic se nezměnilo. 4Jakmile je závoj času odstraněn, rychle si uvědomíš neměnnost. 5Nikdo, kdo ještě neprožil zvednutí závoje a necítil se neodolatelně přitahován světlem, které je za ním, nemůže věřit v lásku beze strachu. 6Duch svatý ti však tuto víru dává, protože ji nabídl mně a já jsem ji přijal. 7Neboj se, že ti bude svatý okamžik odepřen, neboť já jsem si ho neodepřel. 8Skrze mě ho Duch svatý dává tobě, stejně jako ho budeš dávat ty. 9Nedovol žádné potřebě, kterou vnímáš, aby zastřela tuto tvou potřebu. 10Neboť ve svatém okamžiku poznáš jedinou potřebu, kterou Synové Boží sdílejí stejně, a tímto poznáním se připojíš ke mně a budeš nabízet, co je zapotřebí.
7. Právě skrze nás přijde mír. 2Připoj se ke mně v myšlence míru, neboť myšlenkami mohou mysli komunikovat. 3Když dáš sebe tak, jako tvůj Otec dává Své Já, naučíš se pochopit podstatu Já. 4Tak pochopíš smysl lásky. 5Pamatuj si však, že porozumění pochází z mysli, a pouze z mysli. 6Vědění proto patří mysli a jeho podmínky jsou v mysli s ním. 7Kdybys nebyl myšlenkou a pouze myšlenkou, nemohl bys plně komunikovat se vším, co kdy bylo. 8Pokud však budeš dávat přednost být něčím jiným, nebo se budeš pokoušet zároveň nebýt ničím jiným a být něčím jiným, nebudeš si pamatovat jazyk komunikace, který dokonale znáš.
8. Ve svatém okamžiku si vzpomeneš na Boha a s tím i na jazyk komunikace se všemi bratry. 2Neboť na komunikaci si vzpomenete spolu, stejně jako na pravdu. 3Ve svatém okamžiku není nic vyloučeno, protože minulost je pryč a s ní odešly všechny důvody k vylučování. 4Vylučování, pokud nemá zdroj, mizí. 5To dovoluje tvému Zdroji a Zdroji všech tvých bratrů, aby je ve tvém uvědomování nahradil. 6Bůh a Boží moc v tobě zaujmou Své oprávněné místo a ty budeš prožívat plnou komunikaci myšlenek s myšlenkami. 7Díky své schopnosti toho docílit se naučíš, čím nutně jsi, neboť začneš chápat, čím je tvůj Stvořitel a čím jsou Jeho stvoření spolu s Ním.
VII. Zbytečná oběť
1. Za ubohou přitažlivostí vztahu výjimečné lásky, avšak vždy jí zastřena, existuje mocná přitažlivost Syna k Otci. 2Jiná láska tě neuspokojí, protože jiné lásky není. 3Toto je jediná láska, která je plně dána a plně opětována. 4Jelikož je úplná, nic nežádá. 5Jelikož je zcela ryzí, každý, kdo se v ní spojil, má vše. 6To není základ pro žádný vztah, do něhož vstupuje ego. 7Neboť každý vztah, do kterého ego vstoupí, je výjimečný.
2. Ego zakládá vztahy jen proto, aby něco získalo. 2A chce toho, kdo dává, k sobě poutat vinou. 3Není možné, aby ego vstoupilo do jakéhokoli vztahu bez hněvu, neboť věří, že hněv dělá přátele. 4Samo to neprohlašuje, ale takový je jeho účel. 5Ego je skutečně přesvědčeno, že může něco získat a udržet si to obviňováním. 6V tom spočívá jeho jediná přitažlivost, která je tak slabá, že kdyby si to každý uvědomil, neměla by vůbec žádný vliv. 7Neboť se zdá, že ego vždy přitahuje skrze lásku, ale pro toho, kdo si uvědomí, že přitahuje skrze vinu, žádnou přitažlivost nemá.
3. Chorobná přitažlivost viny musí být rozpoznána taková, jaká je. 2Na vinu je nezbytné pohledět přímo, protože se pro tebe stala skutečnou, a tím, že se o ni přestaneš zajímat, se naučíš jak se jí vzdát. 3Nikdo se nechce rozhodnout vzdát se toho, o čem je přesvědčen, že to má hodnotu. 4Přitažlivost viny však pro tebe má hodnotu pouze proto, že jsi nepohlédl na to, čím skutečně je, a posuzoval jsi ji v naprosté temnotě. 5Jakmile ji přivedeme ke světlu, budeš se pouze ptát, proč jsi ji kdy chtěl. 6Pohlédneš-li na ni s otevřenýma očima, nemáš co ztratit, neboť taková ošklivost nepatří do tvé svaté mysli. 7Hostitel Boha o ní skutečně nemůže mít zájem.
4. Již dříve jsme řekli, že se ego pokouší zachovat a zvětšit vinu, ale tak, že nepoznáš, jaký to pro tebe bude mít následek. 2Neboť základní doktrínou ega je, že tomu, co činíš jiným, můžeš sám uniknout. 3Ego nepřeje nikomu nic dobrého. 4Přežití ega však závisí na tvém přesvědčení, že jsi jeho zlých úmyslů ušetřen. 5Radí proto, že budeš-li jeho hostitelem, umožní ti namířit jeho hněv vně tebe, a tak tě bude chránit. 6Tím vstupuje do nekonečného, nevděčného řetězu výjimečných vztahů, vytvořených z hněvu a zasvěcených pouze jednomu nepříčetnému přesvědčení: čím více hněvu investuješ mimo sebe, tím více budeš v bezpečí.
5. Právě tento řetěz poutá Božího Syna k vině a právě tento řetěz chce Duch svatý odstranit z jeho svaté mysli. 2Neboť řetěz krutosti nepatří k vyvolenému hostiteli Boha, který ze sebe nemůže učinit hostitele ega. 3Ve jménu jeho vyproštění a ve Jménu Toho, Jenž ho chce vyprostit, pohlédněme blíže na vztahy, které ego vymýšlí, a dovolme Duchu svatému, aby je pravdivě posoudil. 4Je jisté, že když na ně pohlédneš, s radostí Mu je nabídneš. 5Nevíš, jak je může použít, ale budeš ochoten to odhalit, budeš-li si nejprve ochoten uvědomit, co jsi z nich učinil.
6. Tak či onak je každý vztah, který vytváří ego, založen na myšlence, že tím, že se ego obětuje, se stane větším. 2„Obětování“, které považuje za očištění, je vlastně podstatou jeho trpké zášti. 3Raději by zaútočilo přímo a vyhnulo se odkládání toho, co opravdu chce. 4Přesto ego uznává „skutečnost“ tak, jak ji vidí, a připouští, že přímý útok by nikdo nemohl interpretovat jako lásku. 5Obviňování však je přímým útokem, i když to tak nevypadá. 6Neboť vinní očekávají útok, a jelikož o něj žádají, jsou k němu přitahováni.
7. V tak nepříčetných vztazích se přitažlivost toho, co nechceš, zdá být mnohem silnější než přitažlivost toho, co chceš. 2Každý si totiž myslí, že něco obětoval pro druhého, a nenávidí ho za to. 3Přesto si myslí, že právě to chce. 4Vůbec toho druhého nemiluje. 5Pouze je přesvědčen, že miluje obětování. 6A kvůli tomuto obětování, které od sebe vyžaduje, vyžaduje také, aby druhý přijal vinu a také se obětoval. 7Odpuštění se tak stává nemožným, neboť ego je přesvědčeno, že odpustit druhému znamená ho ztratit. 8Vinu, která drží všechny jeho vztahy pohromadě, si ego může zajistit pouze útokem bez odpuštění.
8. To, že jsou pohromadě, se však jen zdá. 2Vztahy podle ega znamenají pouze to, že pohromadě jsou těla. 3Ego vždy vyžaduje jen to a nenamítá nic proti tomu, jakým směrem mysl postupuje nebo co si myslí, protože se zdá, že to není důležité. 4Pokud je přítomno tělo, aby přijalo oběť ega, je ego spokojeno. 5Podle ega je mysl soukromá a pouze tělo může být sdíleno. 6Myšlenky ho v podstatě nezajímají, kromě toho, zda přivedou tělo druhého blíže nebo dále. 7Na základě toho hodnotí myšlenky jako dobré nebo špatné. 8To, co činí druhého vinným a udržuje ho ve vině, je „dobré“. 9To, co ho z viny vyprošťuje, je „špatné“, neboť pak by druhý už nevěřil, že těla komunikují, a tak by „odešel“.
9. Utrpení a obětování jsou dary, kterými chce ego „požehnat“ všechna sjednocení. 2Ti, kdo jsou sjednoceni u jeho oltáře, přijímají utrpení a obětování jako cenu sjednocení. 3Ve svých rozhněvaných spojenectvích, zrozených ze strachu z osamělosti a přesto zasvěcených jejímu pokračování, hledá každý své osvobození od viny pomocí toho, že ji zvětší v tom druhém. 4Neboť každý je přesvědčen, že to vinu v něm zmenší. 5Zdá se mu, že ten druhý na něj neustále útočí a zraňuje ho, možná jen trochu, možná „nevědomě“, ale nikdy bez požadavku, aby se obětoval. 6Zuřivost těch, kdo se spojili u oltáře ega, je mnohem větší, než si uvědomuješ. 7Neboť nechápeš, co ego skutečně chce.
10. Kdykoli se hněváš, můžeš si být jist, že jsi vytvořil výjimečný vztah, který ego „požehnalo“, neboť hněv je jeho požehnáním. 2Hněv na sebe bere mnoho podob, ale nemůže dlouho klamat ty, kdo se naučí, že láska nepřináší vůbec žádnou vinu, a to, co přináší vinu, nemůže být láska, ale musí to být hněv. 3Všechen hněv není ničím jiným než pokusem vyvolat v někom vinu, a tento pokus je jediným základem, který ego přijímá pro výjimečné vztahy. 4Vina je jediná potřeba, kterou ego má, a pokud se s ním budeš ztotožňovat, zůstane pro tebe přitažlivou. 5Pamatuj si však, že být s nějakým tělem neznamená, že komunikuješ. 6Jestliže si myslíš, že ano, budeš pociťovat vinu kvůli komunikaci a budeš se bát slyšet Ducha svatého, protože v Jeho Hlase poznáš svou vlastní potřebu komunikovat.
11. Duch svatý nemůže učit prostřednictvím strachu. 2Jak s tebou může komunikovat, když jsi přesvědčen, že komunikovat znamená být sám? 3Je očividně nepříčetné si myslet, že budeš-li komunikovat, budeš opuštěn. 4Přesto jsou o tom mnozí přesvědčeni. 5Jsou přesvědčeni, že jejich mysli musí zůstat soukromé, jinak je ztratí, ale když jsou jejich těla spolu, mysli zůstanou soukromé. 6Sjednocení těl se tedy stává způsobem, jak udržet mysli oddělené. 7Neboť těla nemohou odpouštět. 8Těla mohou dělat jen to, co nařizuje mysl.
12. Iluze autonomie těla a jeho schopnosti překonat osamělost je pouze projevem plánu ega jak získat svou vlastní autonomii. 2Dokud jsi přesvědčen, že být s tělem je společenství, budeš nucen se pokoušet udržet bratra v jeho těle a držet ho tam pomocí viny. 3Ve vině budeš vidět bezpečí, a v komunikaci nebezpečí. 4Neboť ego bude vždy učit, že osamělost je vyřešena vinou a že příčinou osamělosti je komunikace. 5A navzdory zřejmé nepříčetnosti této lekce se ji mnozí naučili.
13. Odpuštění spočívá v komunikaci tak jistě, jako zatracení spočívá ve vině. 2Učit, že komunikace je spasení, ty, kdo jsou přesvědčeni, že komunikace je zatracení, je učební funkcí Ducha svatého. 3A On tak učiní, neboť Boží moc v Něm a v tobě je spojena ve skutečném vztahu tak svatém a tak silném, že může překonat i to beze strachu.
14. Právě prostřednictvím svatého okamžiku dosáhneš toho, co se zdá být nemožné, a tak je zřejmé, že to nemožné není. 2Ve svatém okamžiku není vina přitažlivá, neboť byla obnovena komunikace. 3Vina, jejímž jediným účelem je komunikaci narušovat, zde nemá žádnou funkci. 4Neexistují zde tajnosti ani soukromé myšlenky. 5Ochota komunikovat přitahuje komunikaci a zcela překonává osamělost. 6Ve svatém okamžiku prožiješ dokonalé odpuštění, neboť když si náhle uvědomíš hodnotu, jakou má každý pro tvé dovršení, nebudeš toužit kohokoli ze svého dovršení vyloučit. 7Všichni jsou zváni a vítáni pod ochranou tvé úplnosti. 8A ty chápeš, že tvé dovršení je dovršením Boha, Jehož jedinou potřebou je, abys byl dovršen. 9Svým dovršením si uvědomíš, že patříš Bohu. 10Tak prožiješ sám sebe tak, jak jsi byl stvořen a jaký jsi.
VIII. Jediný skutečný vztah
1. Svatý okamžik nenahrazuje potřebu se učit, neboť Duch svatý tě jako tvůj Učitel nemůže opustit, dokud se svatý okamžik nerozšíří daleko za čas. 2Jeho úkol učit vyžaduje, aby k tvému vyproštění použil vše, co je v tomto světě. 3Musí stát za každou známkou a projevem tvé ochoty naučit se od Něho to, co je jistě pravda. 4Okamžitě použije vše, co Mu v tomto směru nabídneš. 5Jeho starost a péče o tebe jsou neomezené. 6S ohledem na tvůj strach z odpuštění, který jasně vnímá právě tak, jako jasně ví, že odpuštění je vyproštění, tě naučí, jak si vzpomenout, že odpuštění není ztráta, ale tvá spása. 7Naučí tě, že v úplném odpuštění, ve kterém poznáš, že není co odpouštět, jsi zcela osvobozen.
2. S radostí Ho vyslechni a nauč se od Něj, že nepotřebuješ vůbec žádné výjimečné vztahy. 2V nich hledáš pouze to, co jsi odhodil. 3Jejich prostřednictvím se nikdy nenaučíš cenu toho, co jsi zavrhl, ale po čem stále celým srdcem toužíš. 4Spojme se spolu a učiňme svatý okamžik vším, co existuje, a to tím, že si budeme přát, aby byl vším, co existuje. 5Syn Boží tolik potřebuje, abys byl ochoten o to usilovat, že si tak obrovskou potřebu ani nedokážeš představit. 6Pohlédni na tuto jedinou potřebu, kterou Bůh a Jeho Syn sdílejí a jejichž Vůlí je ji společně uspokojit. 7Není to jen na tobě samotném. 8Vůle tvých stvoření k tobě volá, abys sdílel svou vůli s nimi. 9Obrať se proto v míru od viny k Bohu a k nim.
3. Spoj se jen s tím, co tě nikdy neopustí a co nikdy nemůžeš opustit. 2Osamělost Božího Syna je osamělostí jeho Otce. 3Neodmítej si uvědomit své dovršení, a nesnaž se ho sám obnovit. 4Neboj se odevzdat vykoupení Lásce svého Vykupitele. 5On tě nezklame, neboť pochází z Toho, Jenž zklamat nemůže. 6Přijmi svůj pocit selhání pouze jako chybu v tom, co sis myslel, že jsi. 7Neboť svatý hostitel Boha nemůže selhat a nic, co je jeho vůlí, nemůže být popřeno. 8Jsi navěky ve vztahu tak svatém, že volá ke všem, aby unikli osamělosti a spojili se s tebou ve tvé lásce. 9A každý tě musí hledat a nalézt tam, kde jsi.
4. Zamysli se chvíli nad následujícím: Bůh ti dal Synovství, aby zajistil tvé dokonalé stvoření. 2To byl Jeho dar, neboť stejně jako ti neodepřel Sebe, neodepřel ti Své stvoření. 3Patří ti vše, co kdy bylo stvořeno. 4Tvé vztahy jsou vztahy s vesmírem. 5Tento Boží vesmír je mnohem více než nepatrné množství všech odloučených těl, která vnímáš. 6Neboť všechny jeho části jsou spojeny v Bohu skrze Krista, v Němž se stávají stejnými jako jejich Otec. 7Kristus neví o odloučení od Svého Otce, Jenž je Jeho jediným vztahem, v němž dává stejně, jako Jeho Otec dává Jemu.
5. Duch svatý je pokusem Boha osvobodit tě od toho, čemu nerozumí. 2Vzhledem ke Zdroji pokusu bude tento pokus úspěšný. 3Duch svatý tě žádá, abys odpovídal, jako to činí Bůh, protože tě chce naučit, čemu nerozumíš. 4Bůh odpoví na každou tvou potřebu bez ohledu na její podobu. 5Nechává proto tuto cestu otevřenou, aby mohl komunikovat s tebou a ty s Ním. 6Bůh nerozumí tvému problému s komunikací, neboť ho s tebou nesdílí. 7Jsi to pouze ty, kdo si myslí, že je pochopitelný. 8Duch svatý ví, že pochopitelný není, avšak přesto ho chápe, neboť jsi ho vytvořil ty.
6. Pouze Duch svatý si uvědomuje to, co Bůh nemůže vědět a čemu ty nerozumíš. 2Jeho svatou funkcí je obojí přijmout, a tím, že odstraní každý prvek neshody, je spojí v jedno. 3Udělá to, neboť je to Jeho funkcí. 4Nech tedy na Něm to, co se ti zdá nemožné, protože On ví, že to možné být musí, jelikož je to Vůle Boží. 5A dovol Tomu, Jehož učení je jen od Boha, aby tě naučil jedinému smyslu vztahů. 6Neboť Bůh stvořil jediný vztah, který má smysl, a to je Jeho vztah s tebou.
IX. Svatý okamžik a Boží přitažlivost
1. Stejně jako chce ego omezit vnímání tvých bratrů na tělo, Duch svatý chce vyprostit tvou vizi, abys uviděl Velké Paprsky, které z nich vyzařují, a jelikož nejsou ničím omezovány, dosahují k Bohu. 2Právě tohoto posunu k vizi je dosaženo ve svatém okamžiku. 3Potřebuješ se však jen naučit, co má tento posun za následek, a tak budeš ochoten učinit vizi trvalou. 4Budeš-li to ochoten učinit, vize tě neopustí, neboť je trvalá. 5Jakmile ji přijmeš jako jediné vnímání, které chceš, bude rolí, kterou Bůh Sám hraje v Pokání, převedena na vědění, neboť toto je jediný krok v Pokání, kterému rozumí. 6Proto, budeš-li připraven, nedojde zde k žádnému prodlení. 7Bůh je připraven nyní, ale ty ne.
2. Naším úkolem je pouze pokračovat co nejrychleji v nezbytném procesu, který znamená dívat se přímo na všechny zábrany a vidět je přesně takové, jaké jsou. 2Není totiž možné rozpoznat, že to, co si myslíš, že chceš, ti nepřinese žádné uspokojení. 3Tělo je symbolem ega, stejně jako je ego symbolem odloučení. 4A obojí je pouze pokusem omezit komunikaci, a tak ji znemožnit. 5Aby měla komunikace smysl, musí být neomezená, a pokud bude připravena o smysl, neuspokojí tě úplně. 6Zůstává však jediným prostředkem, kterým můžeš vybudovat skutečné vztahy, které nejsou omezené, neboť byly ustanoveny Bohem.
3. Ve svatém okamžiku, kdy Velké Paprsky nahradí uvědomování si těla, ti je dáno poznat vztahy, které nemají hranic. 2Abys to však viděl, musíš se vzdát jakéhokoli použití, které má ego pro tělo, a musíš přijmout fakt, že ego nemá žádný účel, který bys s ním chtěl sdílet. 3Neboť ego chce každého omezit na tělo pro své vlastní účely, a pokud věříš, že ego má nějaký účel, rozhodneš se používat prostředky, kterými se snaží uskutečnit svůj záměr. 4Toho nebude nikdy dosaženo. 5Jistě jsi však poznal, že ego, jehož cíle jsou zcela nedosažitelné, se o ně bude snažit ze všech sil, a bude tak činit pomocí síly, kterou jsi mu dal.
4. Není možné rozdělit sílu mezi Nebe a peklo, Boha a ego a uvolnit tvou moc, aby tvořila, což je jediný účel, pro který ti byla dána. 2Láska se stále zvětšuje. 3Ego vyžaduje omezení, která představují jeho požadavek tvořit malé a neúčinné. 4Pohleď na svého bratra pouze jako na tělo, což budeš činit, dokud ho od těla neosvobodíš, a odmítl jsi jeho dar určený tobě. 5Jeho tělo ho nemůže dát. 6Nesnaž se ho nalézt prostřednictvím svého těla. 7Vaše mysli jsou však již spojeny a stačí jen přijmout jejich sjednocení, a osamělost v Nebi zmizí.
5. Kdybys jen dovolil Duchu svatému, aby ti řekl o Lásce Boží k tobě a o potřebě tvých stvoření být navždy s tebou, prožil bys přitažlivost věčného. 2Nikdo nemůže slyšet Jeho slova, a být i nadále ochoten zde prodlévat. 3Neboť tvou vůlí je být v Nebi, kde jsi úplný a v klidu, obklopen tak jistými a láskyplnými vztahy, že je jakékoli omezení nemožné. 4Cožpak bys za toto nechtěl vyměnit své malé vztahy? 5Neboť tělo je malé a omezené a pouze ti, které chceš vidět bez omezení, která na ně chce uvalit ego, ti mohou nabídnout dar svobody.
6. Nemáš ponětí o tom, jak jsi omezil své vnímání, a představu o celé té nádheře, kterou bys mohl spatřit. 2Musíš si ale pamatovat, že přitažlivost viny je v rozporu s přitažlivostí Boha. 3Jeho přitažlivost k tobě je i nadále neomezená, ale protože tvá moc, která je od Něj, je stejně velká jako Jeho, můžeš se odvrátit od lásky. 4Co investuješ do viny, to odejmeš Bohu. 5Tvůj zrak se tak stává slabým, nejasným a omezeným, neboť ses pokusil odloučit Otce od Syna a omezit Jejich komunikaci. 6Nehledej Pokání v dalším odloučení. 7Neomezuj vizi Božího Syna na to, co překáží jeho vyproštění a co musí Duch svatý odčinit, aby ho osvobodil. 8Neboť Syna Božího uvěznila jeho víra v omezení.
7. Když tě tělo přestane přitahovat a přestaneš v něm spatřovat hodnotu prostředku, který pro tebe může něco získat, potom nebude již nic narušovat komunikaci a tvé myšlenky budou svobodné jako Myšlenky Boží. 2Když Duchu svatému dovolíš, aby tě naučil používat tělo pouze k účelům komunikace a odmítneš ho použít k odloučení a útoku, které v něm vidí ego, zjistíš, že tělo vůbec nepotřebuješ. 3Ve svatém okamžiku tělo neexistuje a prožíváš pouze Boží přitažlivost. 4Jestliže to plně přijmeš, okamžitě se s Ním úplně spojíš, neboť nebudeš sjednocení s Ním ničím omezovat. 5Skutečnost tohoto vztahu se stane jedinou pravdou, kterou bys kdy mohl chtít. 6V tom je všechna pravda.
X. Čas znovuzrození
1. V čase máš moc oddálit dokonalé sjednocení Otce a Syna. 2Neboť v tomto světě mezi nimi stojí přitažlivost viny. 3Ve věčnosti čas ani období nic neznamenají. 4Zde je však funkcí Ducha svatého použít obou, nikoli ale tak, jak je používá ego. 5V tomto ročním období chceš oslavovat mé zrození do světa. 6Nevíš však, jak to učinit. 7Dovol Duchu svatému, aby tě to naučil, a mně dovol, abych slavil tvé zrození skrze Něho. 8Jediný dar, který od tebe mohu přijmout, je dar, který jsem ti dal. 9Vyprosti mě, stejně jako jsem se já rozhodl vyprostit tebe. 10Čas Krista slavíme spolu, neboť jsme-li odděleni, postrádá smysl.
2. Svatý okamžik je skutečně časem Krista. 2V tomto osvobozujícím okamžiku není na Syna Božího uvalena žádná vina, a je v něm tak obnovena jeho neomezená moc. 3Můžeš mi nabídnout jiný dar, když jsem se rozhodl ti nabídnout jen to? 4Vidět mě znamená vidět mě v každém a nabídnout každému dar, který nabízíš mně. 5Stejně jako Bůh nejsem schopen přijmout oběť a každá oběť, kterou požaduješ od sebe, požaduješ ode mě. 6Nyní se uč, že jakákoli oběť není nic jiného než omezení uvalené na dávání. 7A tímto omezením jsi omezil přijetí daru, který ti nabízím.
3. My, kdo jsme jedno, nemůžeme dávat odloučeně. 2Až budeš ochoten přijmout náš vztah jako skutečný, vina tě nebude přitahovat. 3Neboť v našem sjednocení přijmeš všechny své bratry. 4Dar sjednocení je jediným darem, kvůli jehož dávání jsem se narodil. 5Daruj mi jej, abys ho mohl mít. 6Čas Krista je čas určený pro dar svobody, který je nabídnut každému. 7Tím, že ho přijmeš, nabídneš ho každému.
4. Ve tvé moci je učinit tuto dobu svatou, neboť ve tvé moci je způsobit, aby čas Krista nastal nyní. 2To vše je možné udělat ihned, protože potřebuješ jen jeden posun ve vnímání, neboť jsi učinil jen jednu chybu. 3Zdá se, že jich bylo mnoho, ale byla to vždy jedna a ta samá chyba. 4Neboť třebaže na sebe ego bere mnoho podob, je vždy tou samou myšlenkou. 5Co není láska, je vždy strach a nic jiného.
5. Není třeba následovat strach po všech jeho klikatých cestách, na kterých se zahrabává pod zem a skrývá se v temnotě, aby se opět objevil v podobě zcela odlišné od toho, čím je. 2Dokud ale chceš lpět na principu, který jim všem vládne, je nezbytné každou podobu prozkoumat. 3Jsi-li ochoten je považovat ne za odloučené, ale za různé projevy té samé myšlenky, kterou nechceš, budou všechny stejné. 4Tou myšlenkou je jednoduše tvé přesvědčení, že je možné být hostitelem ega, nebo být zcela závislý na Bohu. 5To je možnost, kterou si myslíš, že máš, a rozhodnutí, o němž jsi přesvědčen, že musíš učinit. 6Jiné alternativy nevidíš, neboť nechceš přijmout fakt, že obětováním se nic nezíská. 7Oběť je ve tvém myšlenkovém systému tak zásadní, že spása bez oběti pro tebe nic neznamená. 8Co se týká obětování a lásky, jsi popleten tak důkladně, že lásku bez obětování nedokážeš pochopit. 9Právě na to musíš pohlédnout, protože oběť je útokem, a nikoli láskou. 10Kdybys přijal pouze tuto jednu myšlenku, tvůj strach z lásky by zmizel. 11Jakmile je myšlenka obětování odstraněna, vina nemůže trvat. 12Neboť existuje-li obětování, někdo musí platit a někdo musí dostat. 13A potom zůstává jediná otázka: jaká je cena a za získání čeho.
6. Jako hostitel ega jsi přesvědčen, že se můžeš své viny úplně zbavit, kdykoli chceš, a koupit si tak mír. 2Zdá se také, že ty za to neplatíš. 3Zatímco to, že ego placení vyžaduje, je zcela zřejmé, nikdy se nezdá, že ho vyžaduje od tebe. 4Nejsi ochoten připustit, že ego, které jsi pozval, je zrádné pouze vůči těm, kteří si myslí, že jsou jeho hostiteli. 5Ego ti nikdy nedovolí, abys to vnímal, protože by tímto poznáním ztratilo domov. 6Neboť když si to jasně uvědomíš, žádná forma, kterou se ego chrání před tvým pohledem, tě neoklame. 7V každé formě poznáš pouhou masku pro myšlenku, která se za nimi za všemi skrývá a říká, že láska vyžaduje oběť, a je proto neodlučitelná od útoku a strachu. 8Rovněž říká, že vina je cena za lásku, která musí být zaplacena strachem.
7. Jak strašným se pak pro tebe stal Bůh a jak velké obětování jsi přesvědčen, že Jeho Láska vyžaduje! 2Naprostá láska by vyžadovala naprostou oběť. 3A tak se zdá, že ego od tebe vyžaduje méně než Bůh, a je považováno z těch dvou za menší zlo, kterého je možná třeba se trochu bát, zatímco to druhé musí být zničeno. 4Lásku totiž považuješ za ničivou a ptáš se pouze, zda jsi to ty, nebo někdo jiný, kdo má být zničen. 5Odpověď na tuto otázku hledáš ve svých výjimečných vztazích, ve kterých se zčásti zdáš být jak tím, kdo ničí, tak tím, kdo je ničen, ale nejsi schopen být ani jedním z nich úplně. 6A myslíš si, že to tě chrání před Bohem, Jehož naprostá Láska by tě zcela zničila.
8. Myslíš si, že každý kolem tebe vyžaduje tvou oběť, ale nevidíš, že ji vyžaduješ jen ty a jen od sebe. 2Požadavek obětování je však tak krutý a strašný, že ho nemůžeš přijmout tam, kde je. 3Skutečná cena za to, že ho nepřijmeš, je tak velká, že ses raději vzdal Boha, než abys na něj pohlédl. 4Neboť jestliže od tebe Bůh vyžaduje naprosté obětování, zdá se bezpečnější Ho promítat vně, mimo sebe a nebýt Jeho hostitelem. 5Připsal jsi Mu zrádnost ega a pozval jsi ego, aby zaujalo Jeho místo a chránilo tě před Ním. 6Nepoznáváš, že právě ego, které jsi pozval dovnitř, tě chce zničit a že od tebe vyžaduje naprosté obětování. 7Tohoto krutého hosta neuspokojí částečné obětování, neboť je vetřelcem, který jen zdánlivě nabízí laskavost, ale vždy proto, aby dosáhl úplného obětování.
9. Ve snaze být částečným rukojmím ega neuspěješ, neboť ego nedodržuje žádnou dohodu a připraví tě o všechno. 2Nemůžeš být ani jeho částečným hostitelem. 3Musíš se rozhodnout mezi naprostou svobodou nebo naprostým otroctvím, neboť jiná alternativa není. 4Ve snaze vyhnout se poznání rozhodnutí, které musíš učinit, ses pokusil o mnoho kompromisů. 5A přesto je to právě poznání rozhodnutí, přesně takového, jaké je, co činí rozhodnutí tak snadným. 6Spása je jednoduchá, neboť je od Boha, a tedy velmi snadno srozumitelná. 7Nesnaž se ji promítat vně a vidět ji mimo sebe. 8V tobě je otázka i odpověď, požadavek oběti i mír Boží.
XI. Vánoce jako konec oběti
1. Neboj se poznat, že celá myšlenka oběti je jedině tvým výtvorem. 2Nehledej bezpečí tím, že se budeš pokoušet chránit se před něčím, v čem oběť není. 3Svých bratrů a svého Otce ses začal velmi bát. 4Chceš s nimi smlouvat o několik výjimečných vztahů, o nichž si myslíš, že v nich vidíš pár zbytků bezpečí. 5Nesnaž se již déle držet své myšlenky oddělené od Myšlenky, která ti byla dána. 6Jsou-li přivedeny dohromady a vnímány tam, kde se skutečně nacházejí, volba mezi nimi nebude ničím víc, než jemným probuzením a bude tak jednoduchá jako otevření očí do denního světla, když už víc spánku nepotřebuješ.
2. Znakem Vánoc je hvězda, světlo v temnotě. 2Nehledej je vně sebe, ale pohleď na jeho zář v Nebi, které je uvnitř tebe, a přijmi je jako znamení, že nadešel čas Krista. 3Kristus přichází a nic nevyžaduje. 4Od nikoho nežádá žádné obětování. 5V Jeho Přítomnosti ztrácí celá myšlenka obětování veškerý smysl. 6Neboť On je Hostitelem Boha. 7Stačí Ho jen pozvat k Tomu, Jenž tam již je, uznáním, že Jeho Hostitel je Jedno a žádná myšlenka cizí Jednotě s Bohem tam s Ním nemůže setrvávat. 8K tomu, aby Ho mohla přivítat, musí být láska úplná, neboť Přítomnost Svatosti tvoří svatost, která ji obklopuje. 9Hostitele, Který chová v srdci Boha v čase Krista, se nemůže dotknout strach, neboť Hostitel je tak svatý jako dokonalá Nevinnost, kterou chrání a Jejíž moc chrání Jeho.
3. O těchto Vánocích odevzdej Duchu svatému vše, co by tě mohlo zraňovat. 2Dovol, abys byl zcela uzdraven a mohl se k Němu připojit v uzdravování, a dovol, abychom společně oslavili naše vyproštění tím, že spolu s námi vyprostíme každého. 3Nenech za sebou nic, neboť vyproštění je úplné, a když je se mnou přijmeš, budeš je se mnou dávat. 4Veškerá bolest, obětování a malost zmizí v našem vztahu, který je tak nevinný a stejně mocný jako náš vztah s Otcem. 5Bolest bude přinesena k nám a v naší přítomnosti zmizí; a bez bolesti nemůže oběť existovat. 6A kde není oběť, tam musí být láska.
4. Ty, kdo jsi přesvědčen, že oběť je láska, se musíš naučit, že oběť je odloučením od lásky. 2Neboť oběť přináší vinu stejně jistě, jako láska přináší mír. 3Oběť je podmíněna vinou, stejně jako mír je podmíněn uvědoměním si tvého vztahu s Bohem. 4Prostřednictvím viny vylučuješ Otce i své bratry. 5Prostřednictvím míru je zveš zpět a uvědomuješ si, že jsou tam, kde žádáš, aby byli. 6To, co vylučuješ, se zdá být strašné, neboť to obdařuješ strachem a snažíš se to zapudit, přestože je to tvou součástí. 7Kdo může vnímat část sebe s odporem, a žít sám se sebou v míru? 8A kdo se může snažit vyřešit „konflikt“ mezi Nebem a peklem v sobě tak, že zapudí Nebe a dá mu vlastnosti pekla, aniž by pociťoval, že je neúplný a osamělý?
5. Dokud budeš vnímat tělo jako svou skutečnost, budeš se vnímat jako osamělý a o něco připravený. 2A zrovna tak se budeš vnímat jako oběť, která je oprávněná obětovat druhé. 3Je možné odhodit Nebe a jeho Stvořitele bez pocitu obětování a ztráty? 4A mohl by někdo trpět pocitem obětování a ztráty, aniž by se pokoušel obnovit sám sebe? 5Jak toho však můžeš dosáhnout, když základem tvých pokusů je přesvědčení o skutečnosti toho, že jsi o něco připraven? 6Přesvědčení, že je někdo o něco připraven, plodí útok, neboť je přesvědčením, že je útok oprávněný. 7Pokud si budeš toto přesvědčení pamatovat, útok se stane spásou a obětování láskou.
6. To znamená, že vždy, když hledáš lásku, hledáš obětování, a nalezneš ho. 2Lásku však nenalezneš. 3Není možné popřít, co láska je, a přesto ji poznat. 4Smysl lásky spočívá v tom, co jsi měl a odhodil a co odděleně od tebe nemá smysl. 5To, co si chceš ponechat, postrádá smysl, zatímco všechno, čeho se chceš vyvarovat, obsahuje veškerý smysl vesmíru a tímto smyslem vesmír spojuje. 6Kdyby nebyl vesmír spojen v tobě, byl by oddělen od Boha, a být bez Něho znamená být beze smyslu.
7. Ve svatém okamžiku je splněna podmínka lásky, neboť mysli jsou spojeny, aniž by byly rušeny tělem. A kde je komunikace, je mír. 2Vládce pokoje se narodil, aby obnovil podmínku lásky učením, že komunikace zůstává nepřerušena, i když je tělo zničeno – což předpokládá, že nebudeš považovat tělo za nezbytný prostředek komunikace. 3Pokud této lekci porozumíš, uvědomíš si, že obětovat tělo znamená neobětovat nic, a že komunikace, která nutně pochází z mysli, nemůže být obětována. 4Kde je tedy oběť? 5Narodil jsem se, abych učil lekci, kterou učím stále všechny své bratry, že oběť není nikde a láska je všude. 6Neboť komunikace zahrnuje vše, a v míru, který obnovuje, přichází láska sama od sebe.
8. Nedovol, aby radost Vánoc zatemnilo zoufalství, neboť čas Krista postrádá bez radosti smysl. 2Společně oslavme mír tím, že od nikoho nebudeme požadovat obětování, neboť tak mi nabízíš lásku, kterou nabízím já tobě. 3Co může být radostnější než vnímat, že nejsme o nic připraveni? 4Takové je poselství času Krista, které ti dávám, abys je mohl dát a vrátit Otci, Který je dal mně. 5Neboť v čase Krista je obnovena komunikace a On společně s námi slaví stvoření Svého Syna.
9. Bůh děkuje svatému hostiteli, který Ho chce přijmout a nechá Ho vstoupit a setrvávat tam, kde chce být. 2Tvým přivítáním tě vítá v Sobě, neboť co je obsaženo v tobě, jenž Ho vítáš, se Mu vrací. 3Tak slavíme jen Jeho Úplnost, když Ho vítáme v sobě samých. 4Ti, kdo přijmou Otce, jsou s Ním jedno, protože jsou hostiteli Toho, Jenž je stvořil. 5Díky tomu, že Mu dovolí vstoupit, s Ním vstoupí také vzpomínka na Otce a oni si spolu s Ním vzpomenou na jediný vztah, který kdy měli a chtěli mít.
10. Toto je doba, kdy se brzy z času Krista zrodí nový rok. 2Pevně věřím, že všeho, co chceš, dosáhneš. 3Nic nebude chybět – vše učiníš úplným a nic nezničíš. 4Řekni tedy svému bratru:
5Dávám tě Duchu svatému jako součást sebe.
6Vím, že pokud nebudu chtít, abys mě uvěznil, budeš vyproštěn.
7Ve jménu své svobody se rozhoduji pro tvé vyproštění, neboť
chápu, že budeme vyproštěni společně.
8Tak začne rok v radosti a svobodě. 9Je třeba toho mnoho učinit a byli jsme dlouho zdržováni. 10Se zrozením tohoto roku přijmi svatý okamžik a zaujmi své tak dlouho prázdné místo ve Velkém Probuzení. 11Učiň tento rok odlišný tím, že v něm vše učiníš stejným. 12Dovol, aby pro tebe byly všechny vztahy učiněny svatými. 13Taková je naše vůle. 14Amen.
