Kapitola 17
ODPUŠTĚNÍ A SVATÝ VZTAH
I. Přivedení fantazie k pravdě
1. Zrada Božího Syna spočívá pouze v iluzích a všechny jeho „hříchy“ jsou jen jeho vlastní představy. 2Jeho skutečnost je navždy bezhříšná. 3Syn nepotřebuje odpuštění, ale probuzení. 4Ve svých snech zradil sebe, své bratry a svého Boha. 5Co se však stalo ve snu, se nestalo ve skutečnosti. 6Snícího není možné přesvědčit, že to tak je, neboť sny jsou tím, čím jsou, protože jsou iluzí skutečnosti. 7Pouze procitnutí ze snů přinese plné vyproštění, protože jen pak bude dokonale jasné, že neměly naprosto žádný účinek na skutečnost a nezměnily ji. 8Fantazie mění skutečnost. 9Takový je jejich účel. 10Nemohou tak učinit ve skutečnosti, ale mohou tak učinit v mysli, která chce, aby skutečnost byla jiná.
2. Pouze tvé přání změnit skutečnost je tedy tím, co vzbuzuje strach, protože v důsledku svého přání si myslíš, že jsi dosáhl toho, co si přeješ. 2Tato podivná situace v určitém smyslu uznává tvou moc. 3Avšak tím, že ji pokřivuje a věnuje ji „zlu“, činí ji také neskutečnou. 4Nemůžeš být věrný dvěma pánům, kteří od tebe žádají navzájem rozporné věci. 5To, co užíváš ve fantazii, odpíráš pravdě. 6Co však dáš pravdě, aby to použila pro tebe, je před fantazií v bezpečí.
3. Když tvrdíš, že v zázracích musí být pořadí obtížnosti, myslíš tím jen to, že existují určité věci, které bys chtěl pravdě odepřít. 2Jsi přesvědčen, že pravda se s nimi nemůže vypořádat jen proto, že je chceš před pravdou utajit. 3Velmi jednoduše řečeno, tvůj nedostatek víry v moc, která hojí veškerou bolest, vzniká z tvého přání uchovat některé aspekty skutečnosti pro fantazii. 4Kdyby sis jen uvědomil, jaký to má vliv na tvé pochopení celku! 5To, co si vyhrazuješ pro sebe, bereš Tomu, Jenž tě chce vyprostit. 6Pokud to nevrátíš, tvůj pohled na skutečnost bude nevyhnutelně pokřivený a neopravený.
4. Iluzi o pořadí obtížnosti v zázracích budeš mít tak dlouho, dokud tomu tak budeš chtít. 2Stanovil jsi totiž toto pořadí ve skutečnosti díky tomu, že jsi dal jistou její část jednomu učiteli, a jinou část druhému. 3Tak se učíš pracovat s částí pravdy jedním způsobem a s jinou částí způsobem druhým. 4Roztříštit pravdu znamená zbavit ji smyslu, a tím ji zničit. 5Úrovně skutečnosti jsou pohledem bez pochopení, úhlem pohledu na skutečnost, se kterým skutečnost nemá nic společného.
5. Myslíš si, že můžeš přivést pravdu k fantazii a poznat, co znamená z hlediska iluzí? 2V iluzi nemá pravda smysl. 3Způsob smýšlení o smyslu pravdy musí být pravda sama. 4Když se snažíš přivést pravdu k iluzím, snažíš se učinit iluze skutečnými a zachovat si je ospravedlňováním své víry v ně. 5Dát však iluze pravdě znamená umožnit pravdě, aby tě učila, že iluze jsou neskutečné, a tak ti umožnit jim uniknout. 6Neukrývej před pravdou ani jednu myšlenku, jinak stanovíš úrovně skutečnosti, které tě nutně uvězní. 7Úrovně skutečnosti neexistují, neboť v ní je všechno pravdivé.
6. Buď tedy ochoten dát všechno, co jsi před pravdou ukrýval, Tomu, Jenž pravdu zná a v Němž je vše k pravdě přivedeno. 2Spása od odloučení bude buď úplná, nebo nebude vůbec. 3Nezabývej se ničím než svou ochotou toho dosáhnout. 4Dosáhne toho On, ne ty. 5Nezapomeň však: když jsi znepokojen a ztratíš mír mysli, protože se někdo jiný pokouší vyřešit své problémy fantazií, odmítáš odpustit sám sobě naprosto stejný pokus. 6A tím vám oběma znemožňuješ přístup k pravdě a spáse. 7Jakmile mu odpustíš, vrátíš tím pravdě to, co jste oba dva odmítali. 8A tam, kde jsi odpustil, uvidíš odpuštění.
II. Svět, jemuž bylo odpuštěno
1. Umíš si představit, jak krásní se ti budou jevit ti, kterým jsi odpustil? 2V žádné fantazii jsi nikdy neviděl nic tak nádherného. 3Nic z toho, co zde, ať už ve spánku nebo v bdělém stavu, vidíš, se ani vzdáleně nepodobá takové nádheře. 4Ničeho si nebudeš tolik vážit ani tak milovat. 5Ať si vzpomeneš na cokoli, co rozezpívalo tvé srdce radostí, nic z toho ti nikdy nepřineslo ani zlomek takového pocitu štěstí, jaký ti přinese tento pohled. 6Neboť uvidíš Syna Božího. 7Spatříš krásu, na kterou se s láskou dívá Duch svatý a za niž děkuje Otci. 8Duch svatý byl stvořen, aby ji viděl za tebe, dokud se ji nenaučíš vidět sám. 9A všechno Jeho učení vede k tomu, abys ji uviděl a spolu s Ním vzdal díky.
2. Tato nádhera není fantazií. 2Je to skutečný svět, jasný, čistý a nový, kde se vše třpytí pod zářícím sluncem. 3Nic zde není skryto, neboť vše bylo odpuštěno a žádné fantazie nezakrývají pravdu. 4Most mezi tímto a oním světem je tak malý a lze ho přejít tak snadno, že bys ani nevěřil, že se zde setkávají dva tak odlišné světy. 5A přesto je tento malý most to nejpevnější ze všeho, co se dotýká tohoto světa. 6Tento malý krok, tak malý, že unikl tvé pozornosti, je krokem skrze čas do věčnosti, za všechnu ošklivost; do krásy, která tě okouzlí a která tě nikdy nepřestane uvádět v úžas svou dokonalostí.
3. Tento krok, nejmenší, jaký byl kdy učiněn, je však největším úspěchem v celém Božím plánu Pokání. 2Všechno ostatní je naučené, ale toto je dáno, úplně a naprosto dokonale. 3Nikdo, kromě Toho, Jenž naplánoval spásu, ji tudíž nemohl dokončit. 4Učíš se dosáhnout skutečného světa v celé jeho nádheře. 5Všechny fantazie jsou odčiněny, není už nikdo a nic, kdo by jimi byl nadále poután, a díky svému vlastnímu odpuštění máš možnost vidět. 6Vidíš však jen to, co jsi vytvořil – požehnané tvým odpuštěním. 7A s tímto konečným požehnáním, kterým Boží Syn požehnal sám sobě, skutečné vnímání, zrozené z nového pohledu, kterému se naučil, splnilo svůj účel.
4. Hvězdy zmizí ve světle a slunce, které otevřelo svět kráse, se ztratí. 2Až vnímání dosáhne dokonalosti, ztratí smysl, neboť vše, co bylo použito k učení, nebude už mít žádnou funkci. 3Nic se nikdy nezmění; nedojde k žádným posunům nebo zastíněním, rozdílům či variacím, které umožňovaly vnímání. 4Vjem skutečného světa bude tak krátký, že budeš mít stěží čas za něj Bohu poděkovat. 5Neboť až dosáhneš skutečného světa a budeš na Boha připraven, Bůh rychle učiní poslední krok.
5. Skutečného světa je jednoduše dosaženo úplným odpuštěním starému světu, který vidíš bez odpuštění. 2Velký Proměnitel vnímání s tebou pečlivě prohledá mysl, která tento svět vytvořila, a odhalí ti pohnutky, které tě zdánlivě vedly k tomu, že jsi ho vytvořil. 3Budeš-li Ho následovat, ukáže ti ve světle skutečného důvodu, že zdravý rozum zde vůbec neexistuje. 4Každé místo, kterého se On dotkne Svým zdravým rozumem, ožije krásou, a co vypadalo ošklivě v temnotě tvého nedostatku rozumu, je najednou vyproštěno do nádhery. 5Ani to, co Syn Boží vytvořil v nepříčetnosti, nemůže být bez skrytého záblesku krásy, kterou může uvolnit vlídnost.
6. Když pohlédneš na svět odpouštějícíma očima, všechna tato krása vyvstane, aby požehnala tvému zraku. 2Neboť odpuštění doslova přeměňuje zrak a umožňuje ti vidět skutečný svět, jak tiše a jemně prostupuje chaosem a odstraňuje všechny iluze, které zkreslily tvé vnímání a připoutaly ho k minulosti. 3Nejmenší lísteček se stává předmětem údivu a stéblo trávy znakem Boží dokonalosti.
7. Ze světa, jemuž bylo odpuštěno, je Syn Boží snadno pozvednut do svého domova. 2V něm ví, že tam vždy odpočíval v míru. 3Dokonce i spása se stane snem a zmizí z jeho mysli. 4Neboť spása je koncem snů a s dokončením snu ztratí smysl. 5Jak by ten, kdo se probudí v Nebi, mohl snít o tom, že tam kdy mohlo být zapotřebí spásy?
8. Jak moc chceš spásu? 2Spása ti dá skutečný svět, který se chvěje nedočkavostí, aby ti byl dán. 3Dychtivost Ducha svatého ti ho předat je tak obrovská, že ačkoli čeká trpělivě, nechce čekat. 4Oddaluješ-li setkání s ním, dovol Jeho trpělivosti, aby se setkala s tvou netrpělivostí. 5Vyjdi s radostí vstříc svému Vykupiteli, a s důvěrou s Ním odejdi z tohoto světa do skutečného světa krásy a odpuštění.
III. Stíny minulosti
1. Odpustit znamená pouze si vzpomenout na láskyplné myšlenky, které jsi v minulosti daroval, a ty, které byly darovány tobě. 2Vše ostatní musí být zapomenuto. 3Odpuštění je vzpomenutí si na základě výběru, nikoli však tvého. 4Neboť podivné stíny, které chceš učinit nesmrtelnými, jsou „nepřáteli“ skutečnosti. 5Buď ochoten odpustit Božímu Synu to, co neudělal. 6Tyto podivné stíny jsou svědci, které přivádíš s sebou, aby dokázali, že udělal to, co neudělal. 7Vyslyšíš je, protože je přivádíš. 8Ty, jenž si je ponecháváš na základě vlastního výběru, nechápeš, jak vstoupili do tvé mysli a jaký mají účel. 9Představují zlo, o kterém si myslíš, že na tobě bylo spácháno. 10Přivádíš je s sebou pouze proto, abys oplatil zlo zlem, a doufáš, že ti jejich svědectví umožní si myslet, že vinni jsou ti druzí a že sebe nezraňuješ. 11Hovoří tak jasně pro odloučení, že nikdo, kdo není posedlý zachováním odloučení, je nemůže slyšet. 12Nabízejí ti „důvody“, proč bys měl na podporu cílů ega vstoupit do nesvatých spojenectví a ze svých vztahů učinit svědky jeho moci.
2. Právě tyto podivné stíny chtějí ve tvých očích učinit ego svatým a učit tě, že to, co děláš pro jeho bezpečí, je skutečně láska. 2Podivné stíny se vždy přimlouvají za pomstu, a všechny vztahy, do kterých vstupují, jsou naprosto nepříčetné. 3Účelem těchto vztahů je bez výjimky odmítnutí pravdy o druhém a o tobě. 4To je důvod, proč ve vás obou vidíš něco, co neexistuje, a děláš z vás otroky pomsty. 5Je to také důvod, proč tě přitahuje vše, co ti připomíná tvé minulé stížnosti a co vystupuje pod jménem lásky bez ohledu na to, jak pokřivené jsou asociace, kterými jsi k tomuto spojení dospěl. 6A konečně, proč se všechny takové vztahy stávají pokusy o sjednocení skrze tělo, neboť pouze těla mohou být viděna jako prostředky odvety. 7Je zřejmé, že těla jsou středem všech nesvatých vztahů. 8Naučila tě to tvá vlastní zkušenost. 9Co si však asi neuvědomuješ, jsou důvody, které činí vztahy nesvatými. 10Neboť nesvatost se stejně jako svatost snaží upevnit tím, že kolem sebe shromažďuje to, co vidí, že je stejné, jako je sama.
3. V nesvatém vztahu není učiněn pokus o sjednocení s tělem druhého, ale s těly těch, kteří nejsou přítomni. 2Neboť dokonce ani tělo toho druhého, které již samo o sobě znamená, že je druhý vnímán velice omezeně, není středem pozornosti takové, jaké je, nebo jako celek. 3To, co může být použito pro fantazie pomsty a nejsnadněji spojeno s těmi, proti nimž je pomsta skutečně chystána, je ve středu pozornosti a odděleno, jako by to bylo tím jediným, co má hodnotu. 4Každý krok, který vede k vytvoření, udržení nebo ukončení nesvatého vztahu, je krokem k další roztříštěnosti a neskutečnosti. 5Podivné stíny vstupují stále více a zdá se, že význam toho, v kom se zdánlivě vyskytují, se zmenšuje.
4. Čas opravdu není k nesvatému vztahu laskavý. 2Neboť čas je v rukou ega stejně krutý, jako je laskavý, je-li využit k vlídnosti. 3Přitažlivost nesvatého vztahu pak začíná slábnout a téměř ihned se o něm pochybuje. 4Jakmile je vytvořen, musí do něj vstoupit pochybnosti, protože jeho účel je neuskutečnitelný. 5Do „ideálu“ nesvatého vztahu tak skutečnost toho druhého vůbec nevstoupí, aby „nepokazila“ sen. 6Čím méně ten druhý do vztahu skutečně přinese, tím se vztah stává „lepším“. 7Pokus o sjednocení s druhým se tedy stává způsobem vyloučení dokonce i toho, s kým mělo být sjednocení navázáno. 8Tento vztah byl totiž vytvořen proto, aby toho druhého ze vztahu odstranil a v ničím nerušené „blaženosti“ splynul s fantaziemi.
5. Jak může Duch svatý přinést Svou interpretaci těla jako prostředku komunikace do vztahu, jehož jediným účelem je odloučení od skutečnosti? 2Umožňuje Mu to podstata odpuštění. 3Když je vše kromě láskyplných myšlenek zapomenuto, zůstává jen věčné. 4A proměněná minulost je vytvářena stejně jako přítomnost. 5Konflikt mezi minulostí a přítomností již neexistuje. 6Tato kontinuita rozšiřuje přítomnost posílením její skutečnosti a jejího významu ve tvém vnímání. 7V těchto láskyplných myšlenkách je jiskra krásy skryta v ošklivosti nesvatého vztahu, v jehož paměti je uložena nenávist, avšak, jakmile je vztah dán Tomu, Jenž mu dá život a krásu, jiskra krásy přichází k životu. 8Proto se Pokání soustřeďuje na minulost, která je zdrojem odloučení a kde musí být odloučení odčiněno. 9Neboť odloučení musí být opraveno tam, kde bylo vytvořeno.
6. Ego se snaží „vyřešit“ své problémy nikoli u jejich zdroje, ale tam, kde nevznikly. 2Tak se snaží zaručit, že nebudou mít řešení. 3Duch svatý pouze chce, aby Jeho rozhodnutí byla úplná a dokonalá, a proto hledá a nachází zdroj problému tam, kde je, a tam ho odčiní. 4S každým Jeho krokem vedoucím k odčinění je odloučení stále více odčiněno a sjednocení přiblíženo. 5Duch svatý není ani trochu zmaten jakýmikoli „důvody“ k odloučení. 6Jediné, co vnímá v odloučení, je to, že musí být odčiněno. 7Dovol Mu odhalit skrytou jiskru krásy ve tvých vztazích a ukázat ti ji. 8Její nádhera tě bude přitahovat tak, že ji už nikdy nebudeš ochoten znovu ztratit. 9A tuto jiskru necháš, aby vztah proměnila tak, že ji budeš stále více vidět. 10Budeš ji totiž stále více chtít a nebudeš ochoten dovolit, aby byla před tebou skryta. 11A naučíš se hledat a nastolit podmínky, za kterých tuto krásu lze spatřit.
7. To vše uděláš rád, pokud jen dovolíš Duchu svatému, aby ti jiskrou osvítil cestu a učinil ji pro tebe jasnou. 2Boží Syn je jeden. 3Koho Bůh spojil v jedno, nemůže ego rozdělit. 4Jiskra svatosti, ať je jakkoli skrytá, musí být v každém vztahu v bezpečí. 5Neboť Stvořitel jednoho vztahu nenechal žádnou jeho část bez Sebe. 6Tato jiskra je jediná část vztahu, kterou Duch svatý vidí, protože ví, že jen ta je pravdivá. 7Ty jsi učinil vztah neskutečným, a tedy nesvatým, neboť jsi ho viděl tam, kde není a jaký není. 8Dej minulost Tomu, Jenž pro tebe změní tvé myšlení o ní. 9Nejprve se však ujisti, že si plně uvědomuješ, co jsi dovolil, aby pro tebe minulost znamenala, a proč.
8. Minulost se stává ospravedlněním pro uzavření trvalého nesvatého spojenectví s egem, které je namířeno proti přítomnosti. 2Neboť přítomnost je odpuštění. 3Proto vztahy, které diktuje nesvaté spojenectví, nejsou vnímány ani pociťovány jako nyní. 4Přesto je však způsob myšlení, ze kterého je čerpán smysl přítomnosti, iluzí minulosti, ve které jsou ponechány jen ty prvky, které se hodí k účelu nesvatého spojenectví, a ostatní jsou opuštěny. 5Co je tak opuštěno, je veškerá pravda, kterou kdy minulost mohla jako svědka její skutečnosti nabídnout přítomnosti. 6To, co je ponecháno, svědčí jen o skutečnosti snů.
9. Záleží stále na tobě, zda se rozhodneš spojit se s pravdou, nebo s iluzí. 2Pamatuj si však, že vybrat si jedno znamená vzdát se druhého. 3To, co si vybereš, obdaříš krásou a skutečností, protože tvá volba závisí na tom, čeho si více ceníš. 4Jiskra krásy, nebo závoj ošklivosti, skutečný svět, nebo svět viny a strachu, pravda, nebo iluze, svoboda, či otroctví – všechno je to totéž. 5Neboť nikdy nemůžeš volit jinak než mezi Bohem a egem. 6Myšlenkové systémy jsou jen pravdivé, nebo nepravdivé a všechny jejich vlastnosti pocházejí pouze z toho, čím jsou. 7Pravdivé jsou jedině Myšlenky Boží. 8Vše, co z nich vyplývá, pochází z toho, čím jsou, a je stejně pravdivé, jako je svatý Zdroj, z kterého vzešly.
10. Můj svatý bratře, chci vstoupit do všech tvých vztahů a vkročit mezi tebe a tvé fantazie. 2Dovol, aby byl pro tebe můj vztah k tobě skutečný, a dovol mi přinést do tvého vnímání tvých bratrů skutečnost. 3Nebyli stvořeni k tomu, aby ses mohl zranit jejich prostřednictvím. 4Byli stvořeni, aby s tebou tvořili. 5Taková je pravda, kterou chci položit mezi tebe a tvůj šílený cíl. 6Nebuď ode mě odloučen a nedovol, aby se ti svatý cíl Pokání ztratil ve snech o pomstě. 7Vztahy, v nichž jsou takové sny chovány v srdci, mě vyloučily. 8Dovol mi vstoupit a ve Jménu Božím ti přinést mír, abys ty mohl nabídnout mír mně.
IV. Dva obrazy
1. Bůh ustanovil Svůj vztah s tebou, aby tě učinil šťastným, a nic, co děláš, a co nesdílí Jeho účel, nemůže být skutečné. 2Účel, který Bůh přidělil všemu, je jedinou funkcí všeho. 3Z důvodu, pro který stvořil Svůj vztah s tebou, se funkcí vztahů navěky stalo „činit šťastným“. 4A nic jiného. 5Abys tuto funkci splnil, máš ke svým stvořením stejný vztah, jako má Bůh ke Svým stvořením. 6Neboť nic, co Bůh stvořil, není odděleno od štěstí a vše, co stvořil, pouze šíří štěstí, jako je šířil jeho Stvořitel. 7Cokoli tuto funkci nesplní, nemůže být skutečné.
2. V tomto světě není možné tvořit. 2Je však možné činit šťastným. 3Několikrát jsem opakoval, že tě Duch svatý nechce o tvé výjimečné vztahy připravit, ale že je chce proměnit. 4Tím je pouze míněno, že chce obnovit jejich funkci danou Bohem. 5Je jasné, že funkcí, kterou jsi jim dal ty, je nečinit šťastným. 6Svatý vztah však sdílí Boží účel a nesnaží se vytvořit za něj náhradu. 7Každý výjimečný vztah, který jsi vytvořil, nahrazuje Vůli Boží a velebí tvoji vůli namísto Vůle Boží, neboť si iluzivně myslíš, že je mezi nimi rozdíl.
3. Vytvořil jsi velmi skutečné vztahy dokonce i v tomto světě. 2Přesto je neuznáváš, neboť jsi jejich náhražky pozvedl do tak dominantního postavení, že když k tobě volá pravda, jak se stále děje, odpovídáš náhražkou. 3Základním účelem každého výjimečného vztahu, který jsi vytvořil, je zaměstnávat tvou mysl tak dokonale, abys neuslyšel volání pravdy.
4. Výjimečný vztah byl v určitém smyslu odpovědí ega na stvoření Ducha svatého, Jenž byl Boží Odpovědí na odloučení. 2Ačkoli ego nerozumělo tomu, co bylo stvořeno, bylo si vědomo ohrožení. 3Celý obranný systém, který ego vyvinulo, aby chránilo své odloučení před Duchem svatým, byl reakcí ega na dar, kterým Bůh požehnal odloučení, a Svým požehnáním umožnil, aby bylo uzdraveno. 4Toto požehnání v sobě zahrnuje pravdu o všem. 5Pravdou je, že Duch svatý je s tebou v úzkém vztahu, protože v Něm je obnoven tvůj vztah s Bohem. 6Vztah s Bohem nebyl nikdy přerušen, protože od doby odloučení Duch svatý není od nikoho odloučen. 7A skrze Něj byly všechny tvé svaté vztahy pečlivě chráněny, aby sloužily účelu, který má pro tebe Bůh.
5. Ego je vždy ve střehu před hrozbou a ta část tvé mysli, která ego přijala, úzkostlivě chrání svůj rozum, tak jak ho vidí. 2Neuvědomuje si, že ego je naprosto nepříčetné. 3A ty si musíš uvědomit, co právě to znamená, má-li být znovu obnovena tvá zdravá mysl. 4Nepříčetní chrání svůj myšlenkový systém, ale chrání ho nepříčetně. 5Veškerá jejich obrana je stejně nepříčetná jako to, co má ochraňovat. 6Odloučení v sobě nemá nic; nemá žádnou část, žádný „smysl“ ani žádnou vlastnost, která by nebyla nepříčetná. 7Jeho „obrana“ je jeho součástí a je stejně nepříčetná jako celek. 8Výjimečný vztah, který je jeho hlavní obranou, je proto nutně nepříčetný.
6. Nyní si bez velkých obtíží uvědomuješ, že myšlenkový systém, který výjimečný vztah chrání, je pouhým systémem klamů. 2Přinejmenším obecně uznáváš, že ego je nepříčetné. 3Výjimečný vztah se ti však stále zdá jaksi „jiný“. 4Prozkoumali jsme ho však mnohem podrobněji než jiné aspekty myšlenkového systému ega, kterých jsi byl více ochoten se vzdát. 5Pokud tento aspekt zůstává, těch ostatních se nevzdáš. 6Neboť tento aspekt jiný není. 7Ponech si jej, a ponecháváš si celý systém.
7. Je nezbytné si uvědomit, že každá obrana vytváří to, co má chránit. 2Základní princip její efektivnosti spočívá v tom, že to, co obrana chrání, sama poskytuje. 3Je to v ní uloženo, aby to bylo chráněno, a tím, jak obrana působí, ti to přináší. 4Každá obrana funguje tak, že dává dary, a každý dar je vždy ve zlatém rámu zasazenou miniaturou myšlenkového systému, který chrání. 5Rám je velmi propracovaný, celý posázený drahokamy, do hloubky vyřezaný a naleštěný. 6Jeho účelem je být hodnotou sám o sobě a odvrátit tvou pozornost od toho, co obklopuje. 7Nemůžeš však mít rám bez obrazu. 8Obrana působí tak, aby sis myslel, že můžeš.
8. Výjimečný vztah má nejimpozantnější a nejklamnější rám ze všech druhů obrany, které ego používá. 2Myšlenkový systém ega je zde nabízen s rámem tak těžkým a tak propracovaným, že jeho impozantní strukturou je obraz téměř zahlazen. 3Do rámu jsou vetkány všechny druhy rozmarných a roztříštěných iluzí lásky, které jsou posázené sny o obětování a zveličování sebe sama a propletené pozlacenými nitkami sebezničení. 4Lesknoucí se krev září jako rubíny, a slzy se v matném světle, v němž je ti dar nabízen, třpytí jako broušené diamanty.
9. Pohlédni na obraz. 2Nedovol rámu, aby odváděl tvou pozornost. 3Tento dar je ti dán za účelem tvého zatracení, a když si ho vezmeš, budeš věřit, že jsi zatracen. 4Rám nemůžeš mít bez obrazu. 5Ceníš si rámu, neboť v něm nevidíš žádný konflikt. 6Rám je však pouze obalem pro konfliktní dar. 7Není darem. 8Nenech se oklamat těmi nejpovrchnějšími aspekty tohoto myšlenkového systému, neboť tyto aspekty obklopují celek, který je ve všech ohledech úplný. 9V tomto třpytivém daru spočívá smrt. 10Neprodlévej upřeným pohledem na hypnotizujícím lesku rámu. 11Pohlédni na obraz a uvědom si, že je ti nabízena smrt.
10. Proto je svatý okamžik tak důležitý při obraně pravdy. 2Pravda sama o sobě obranu nepotřebuje, ale potřebuješ ji ty, abys nepřijal dar smrti. 3Když ty, kdo jsi pravdou, přijmeš myšlenku pro pravdu tak nebezpečnou, ohrožuješ ji zničením. 4A tak nyní musíš být ty sám ochráněn, aby pravda zůstala úplná. 5Moc Nebe, Láska Boží, slzy Krista a radost Jeho věčného Ducha jsou sešikovány, aby tě bránily před vlastním útokem. 6Útočíš na Ně, protože jsi Jejich součástí, a Ony tě musejí spasit, neboť milují Sebe Samé.
11. Svatý okamžik je miniaturou Nebe, poslanou ti z Nebe. 2Je to také obraz vsazený do rámu. 3Když však tento dar přijmeš, rám vůbec neuvidíš, protože dar můžeš přijmout jen tehdy, jsi-li ochoten zaměřit veškerou svou pozornost na obraz. 4Svatý okamžik je miniaturou věčnosti. 5Je to obraz nadčasovosti, zasazený do rámu času. 6Když se zaměříš na obraz, uvědomíš si, že to byl pouze rám, kvůli kterému sis myslel, že rám byl obraz. 7Bez rámu je obraz viděn jako to, co představuje. 8Neboť stejně jako celý myšlenkový systém ega spočívá v jeho darech, tak celé Nebe spočívá v tomto okamžiku, vypůjčeném z věčnosti a zasazeném pro tebe do času.
12. Jsou ti nabízeny dva dary. 2Každý je úplný a nemůže být přijat částečně. 3Každý je obrazem všeho, co můžeš mít, jsou ale spatřovány velmi odlišně. 4Jejich hodnotu nemůžeš porovnat porovnáním obrazu s rámem. 5Musíš porovnat pouze obrazy, jinak porovnání zcela ztrácí smysl. 6Pamatuj si, že darem je obraz. 7A skutečně svobodně vybrat si můžeš pouze na tomto základě. 8Pohlédni na obrazy. 9Na oba. 10Jeden je nepatrný obrázek, stěží vůbec viditelný pod těžkými stíny jeho ohromného a nepřiměřeného rámu, který ho obklopuje. 11Druhý je lehce orámován, zavěšen ve světle a je nádherné hledět na to, co představuje.
13. Ty, kdo ses tak usilovně snažil a stále ještě snažíš vsadit lepší obraz do nesprávného rámu, a tak spojit to, co nemůže být spojeno, přijmi s radostí toto: každý z těchto obrazů je s ohledem na to, co představuje, zarámován dokonale. 2Jeden je zarámován tak, aby nebyl ve středu pozornosti a nebyl viděn. 3Druhý je zarámován tak, aby byl dokonale jasný. 4Hledáš-li obraz temnoty a smrti mezi jeho obaly, ztrácí na přesvědčivosti. 5Každý nesmyslný kámen, který v temnotě zdánlivě září z rámu, se, je-li vystaven světlu, stává nezajímavým, je bez života, a přestane odvádět tvou pozornost od obrazu. 6Nakonec pohlédneš na obraz samotný a konečně uvidíš, že bez ochrany rámu nemá smysl.
14. Druhý obraz je orámován lehce, neboť čas nemůže obsáhnout věčnost. 2Rám neodvádí pozornost. 3Když se díváš na obraz Nebe a věčnosti, stává se stále přesvědčivějším. 4Nyní může na základě skutečného porovnání konečně dojít k proměně obou obrazů. 5Když jsou spatřeny ve vzájemném vztahu, každému je dáno jeho patřičné místo. 6Když je temný obraz přinesen na světlo, není vnímán jako strašný, ale je konečně jasné, že je to jen obraz. 7To, co na něm vidíš, poznáš takové, jaké to je: jako obraz toho, co sis myslel, že je skutečné, a nic víc. 8Neboť mimo tento obraz neuvidíš nic.
15. Obraz světla je, v jasném protikladu a kontrastu k předchozímu, přeměněn v to, co leží za obrazem. 2Když na to pohlédneš, uvědomíš si, že to není obraz, ale skutečnost. 3Není to vyobrazení myšlenkového systému, ale Myšlenka sama. 4To, co představuje, tam je. 5Rám zvolna bledne a vzpomínka na Boha se probouzí ve tvé paměti a nabízí ti celé stvoření výměnou za tvůj nepatrný obrázek zcela bez hodnoty a zcela zbavený smyslu.
16. S tím, jak Bůh stoupá na Své oprávněné místo a ty stoupáš na to své, znovu pociťuješ smysl vztahu a poznáváš, že je pravdivý. 2Vystupme spolu v míru k Otci tím, že Mu poskytneme rozhodující vliv v našich myslích. 3Když Mu dáme moc a slávu a neponecháme si iluze o tom, kde moc a sláva jsou, získáme všechno. 4Jsou v nás skrze Jeho vládu. 5Co Bůh dal, je Jeho. 6Září to v každé Jeho části stejně jako v celku. 7Veškerá skutečnost tvého vztahu s Ním spočívá v našem vzájemném vtahu. 8Svatý okamžik osvěcuje všechny vztahy stejně, neboť v něm jsou jedno. 9Neboť zde je jen uzdravení, již úplné a dokonalé. 10Zde je Bůh, a kde je Bůh, může být pouze úplné a dokonalé.
V. Uzdravený vztah
1. Svatý vztah je vyjádřením svatého okamžiku v žití tohoto světa. 2Jako všechno, co se týká spásy, je svatý okamžik praktický nástroj, o němž svědčí jeho výsledky. 3Svatý okamžik nikdy neselže. 4Jeho prožitek je vždy procítěn. 5Pokud však není vyjádřen, nepamatuješ si ho. 6Svatý vztah je stálou připomínkou zážitku, během něhož se vztah stal tím, čím je. 7Stejně jako je nesvatý vztah neustálým chvalozpěvem nenávisti, chválícím toho, kdo jej vytvořil, je svatý vztah šťastnou písní, která chválí Vykupitele vztahů.
2. Svatého vztahu, coby hlavního kroku k vnímání skutečného světa, je dosaženo učením. 2Je to starý nesvatý vztah, přeměněný a viděný nově. 3Svatý vztah je značným úspěchem v učení. 4Když se rodí, rozvíjí, a je ho dosaženo, představuje ve všech svých aspektech obrat v nesvatém vztahu. 5Mělo by tě utěšit, že obtížný je jen začátek. 6Neboť cíl vztahu je náhle změněn v přesný protiklad toho, čím byl. 7Je to první výsledek předání vztahu Duchu svatému, aby ho On použil ke Svému účelu.
3. Výzva je okamžitě přijata a Duch svatý neztrácí čas a přináší praktické výsledky tvé žádosti, aby vstoupil. 2Jeho cíl ihned nahradí tvůj. 3Toho je dosaženo velice rychle; zdá se ale, že vztah je narušený a dokonce i zoufalý. 4Důvod je zcela jasný. 5Vztah, tak jak je, se vymyká svému vlastnímu cíli a je očividně nevhodný k účelu, který pro něj byl přijat. 6Za jeho nesvatých podmínek byl tvůj cíl vším, co mu zdánlivě dávalo smysl. 7Nyní se zdá, že žádný smysl nemá. 8Mnoho vztahů bylo v tomto bodě ukončeno a starý cíl začal být sledován ve vztahu jiném. 9Neboť jakmile jednou nesvatý vztah přijal cíl svatosti, nikdy již nemůže být tím, čím byl.
4. S touto změnou cíle pokusy ega neobyčejně sílí. 2Neboť vztah se ještě nezměnil natolik, aby jeho dřívější cíl zcela pozbyl přitažlivosti, a struktura vztahu je „ohrožena“ poznáním, že vztah je k dosažení jeho nového účelu nevhodný. 3Konflikt mezi novým cílem a strukturou vztahu je tak zřejmý, že nemohou existovat společně. 4Cíl se však již nezmění. 5Je pevně zakotven v nesvatém vztahu, a jiný směr než změnit vztah, aby odpovídal cíli, neexistuje. 6Dokud neuvidíš toto šťastné řešení a nepřijmeš je jako jedinou cestu k vyřešení konfliktu, vztah se může zdát kriticky napjatý.
5. Pomalejší změna cíle by nebyla laskavější, neboť kontrast by byl zastřen a ego by mělo více času interpretovat každý pomalý krok, jak se mu zlíbí. 2Pouze radikální změna účelu vyvolá úplnou změnu myšlení mysli o tom, k čemu celý vztah je. 3S tím, jak se tato změna vyvíjí a je nakonec dosažena, stává se vztah prospěšnějším a radostnějším. 4Zpočátku je však situace pociťována jako velmi nejistá. 5Vztah započatý dvěma jedinci k jejich nesvatým účelům má najednou za cíl svatost. 6Když tito dva uvažují o svém vztahu z hlediska tohoto nového účelu, jsou nevyhnutelně zděšeni. 7Jejich vnímání vztahu se může dokonce stát zcela zmateným. 8Navíc dřívější uspořádání jejich vnímání už neslouží tomu účelu, na jehož dosažení se shodli.
6. Nyní je čas pro uplatnění víry. 2Dovolil jsi, aby byl pro tebe tento cíl určen. 3To byl skutek víry. 4Nevzdávej se víry nyní, když jsou předkládány její odměny. 5Jestliže jsi byl přesvědčen, že Duch svatý je zde, aby vztah přijal, proč bys nyní nebyl ještě přesvědčen, že je zde, aby očistil to, co převzal pod Své vedení? 6V této zdánlivě obtížné době věř ve svého bratra. 7Cíl je dán. 8Účelem tvého vztahu je zdravá mysl. 9Neboť nyní se nacházíš v nepříčetném vztahu, který opravdu poznáváš ve světle jeho cíle.
7. Nyní ego radí nahradit vztah jiným, který by byl naprosto vhodný k dřívějšímu cíli. 2Svým nesnázím unikneš, jen když se zbavíš svého bratra. 3Nemusíš se s ním zcela rozejít, pokud se tak nerozhodneš. 4Abys však ochránil svou zdravou mysl, musíš vyloučit bratra z důležitých oblastí fantazie. 5Už tomu nenaslouchej! 6Věř Tomu, Jenž ti odpověděl. 7On slyšel. 8Nebyla snad Jeho odpověď naprosto zřetelná? 9Již nejsi zcela nepříčetný. 10Cožpak můžeš popřít, že se vyjádřil zcela zřetelně? 11Nyní žádá, abys věřil ještě chvíli, i ve zmatení. 12Neboť to ustane a ty uvidíš, jak se objevuje ospravedlnění tvé víry, aby ti přineslo jasné přesvědčení. 13Nyní neopouštěj Jeho ani svého bratra. 14Tento vztah je znovuzrozen jako svatý.
8. S radostí přijmi to, čemu nerozumíš, a dovol, aby ti to bylo vysvětleno, zatímco vnímáš, jak ve tvém vztahu – aby ho učinil svatým – pracuje jeho záměr. 2Najdeš mnoho příležitostí, abys vinil bratra z „neúspěchu“ vašeho vztahu, neboť se občas bude zdát, že nemá účel. 3Bude tě pronásledovat pocit bezúčelnosti a bude ti připomínat všechny způsoby, jakými jsi kdy hledal uspokojení a myslel sis, že jsi je nalezl. 4Nezapomeň nyní na utrpení, které jsi ve skutečnosti našel, a nevdechuj znovu život egu, které selhalo. 5Neboť tvůj vztah nebyl narušen. 6Byl zachráněn.
9. Na cestách spásy jsi zcela nový a myslíš si, že jsi ztratil cestu. 2Tvá cesta je ztracena, ale nemysli si, že je to ztráta. 3Ve své novosti si pamatuj, že ty a tvůj bratr jste začali znovu, společně. 4Vezmi jeho ruku a jděte společně po cestě, se kterou jsi daleko více obeznámen, než si nyní myslíš. 5Není jisté, že si budeš pamatovat cíl, který se po věčnost nezměnil? 6Neboť jsi zvolil jen Boha za cíl, ve kterém tvůj pravý úmysl nebyl nikdy nepřítomen.
10. V celém Synovství je slyšet píseň svobody s radostnou ozvěnou tvé volby. 2Ve svatém okamžiku ses spojil s mnohými a oni se spojili s tebou. 3Nemysli si, že tě tvá volba ponechá bez útěchy, neboť tvůj svatý vztah požehnal Sám Bůh. 4Připoj se k Jeho požehnání a neváhej dát své požehnání. 5Neboť jediné, čeho je nyní třeba, je tvé požehnání – abys viděl, že v něm spočívá spása. 6Neodsuzuj spásu, neboť k tobě přišla. 7Uvítejte ji společně, neboť přišla, aby spojila tebe a tvé bratry ve vztahu, v němž je požehnáno celé Synovství společně.
11. Společně jste se rozhodli pozvat Ducha svatého do vašeho vztahu. 2Jinak by nemohl vstoupit. 3Ačkoli jsi od té doby mohl udělat mnoho chyb, také jsi vyvinul obrovské úsilí, abys Mu pomohl. 4A za vše, co jsi pro Něj udělal, On nešetřil oceněním. 5A nevidí žádné chyby. 6Jsi podobně vděčný svému bratru? 7Oceňuješ důsledně jeho poctivou snahu a přehlížíš jeho chyby? 8Anebo tvé ocenění zakolísalo a zesláblo ve zdánlivém světle chyb? 9Možná se nyní pouštíš do jeho obviňování z nepříjemné situace, v níž se nacházíš. 10A tímto nedostatkem díků a vděčnosti sám sobě znemožňuješ vyjádřit svatý okamžik, a tak se ti ztrácí z dohledu.
12. Zážitek okamžiku, ať už je jakkoli přesvědčivý, snadno zapomeneš, když dovolíš, aby ho překryl čas. 2Ve tvém uvědomění si času si musí zachovat svou zář a laskavost, ale nesmí v něm být skryt. 3Okamžik zůstává. 4Ale kde jsi ty? 5Vzdát díky bratru znamená cenit si svatého okamžiku, a tak umožnit, aby byly jeho výsledky přijaty a sdíleny. 6Útočit na bratra neznamená okamžik ztratit, ale zbavit ho schopnosti mít následky.
13. Obdržel jsi svatý okamžik, ale možná jsi stanovil podmínku, díky níž ho nemůžeš použít. 2Následkem toho nepoznáváš, že je stále s tebou. 3Tím, že ses vzdal jeho vyjádření, sis odepřel jeho užitek. 4A toto vše posiluješ pokaždé, když útočíš na bratra, neboť útok tě činí slepým vůči sobě samému. 5A nemůžeš popírat sám sebe a zároveň poznat, co ti bylo dáno a co jsi obdržel.
14. Ty a tvůj bratr stojíte ve svaté přítomnosti samotné pravdy společně. 2Zde je spolu s tebou i cíl. 3Nemyslíš, že cíl sám si s radostí připraví prostředky ke svému uskutečnění? 4Je to právě ona, stále tatáž nesrovnalost mezi přijatým účelem a nynějšími prostředky, co ti zdánlivě přináší utrpení, ale Nebe rozradostňuje. 5Kdyby bylo Nebe mimo tebe, nemohl bys sdílet jeho radost. 6Jelikož je však v tobě, je radost i tvoje. 7Jste spojeni v účelu, ale zůstáváte ještě odloučeni a v neshodě, pokud jde o prostředky. 8Cíl je však pevně stanovený, definitivní a nezměnitelný, a prostředky budou jistě vyhovovat, neboť cíl je jistý. 9A radost Synovství budeš sdílet nad tím, že tomu tak je.
15. S tím, jak začneš poznávat a přijímat dary, které jsi tak ochotně dal svému bratru, přijmeš také následky svatého okamžiku a použiješ je k opravě všech svých chyb a k osvobození se od jejich následků. 2Tím, že se to naučíš, se také naučíš, jak vyprostit celé Synovství, a s radostí a s díky ho nabídneš Tomu, Jenž tě vyprostil a Jenž bude vyproštění skrze tebe šířit.
VI. Stanovení cíle
1. Praktické užití účelu Ducha svatého je nesmírně jednoduché, je ale jednoznačné. 2Popravdě řečeno, aby bylo jednoduché, musí být jednoznačné. 3Jednoduché je pouze to, co je snadno srozumitelné, a proto je zřejmé, že to musí být jasné. 4Cíl Ducha svatého je stanoven obecně. 5Duch svatý s tebou nyní bude pracovat, aby ho učinil konkrétním, neboť užití je konkrétní. 6Pro každou situaci poskytne velmi konkrétní návod, ale pamatuj si, že si ještě neuvědomuješ jeho všeobecné užití. 7Proto je nyní nezbytné ho užít v každé situaci odděleně do té doby, než budeš moci bezpečněji pohlédnout na každou situaci s daleko větším porozuměním, než jakého jsi nyní schopen.
2. V každé situaci, v níž si nejsi jist, nejdříve jednoduše rozvaž toto: „Co si od tohoto slibuji? 2K čemu to je?“ 3Objasnění cíle patří na začátek, neboť právě to určí výsledek. 4U postupu ega je tomu obráceně. 5Výsledek, jímž může být cokoli, určuje situace. 6Důvod pro tento neuspořádaný přístup je zřejmý. 7Ego neví, co od situace chce. 8Je si vědomo toho, co nechce, ale jen toho. 9Nemá vůbec žádný pozitivní cíl.
3. Bez jasného pozitivního cíle určeného na počátku se ti zdá, že se situace stane sama o sobě a nedává smysl až do té doby, kdy se již stala. 2Potom pohlédneš zpět a budeš se snažit dát si dohromady, co měla znamenat. 3A budeš se mýlit. 4Nejenže tvůj soud patří minulosti, ale nemáš žádnou představu, co se mělo stát. 5Nebyl určen žádný cíl, s nímž by měly být sladěny prostředky. 6Nyní již jen zbývá posoudit, zda se to egu líbí, nebo ne, jestli je to přijatelné, nebo to volá po pomstě. 7Nepřítomnost předem stanoveného kriteria výsledku zpochybňuje porozumění a znemožňuje hodnocení.
4. Hodnota rozhodování se předem o tom, co chceš, aby se stalo, spočívá prostě v tom, že budeš vnímat situaci jako prostředek k tomu, aby se to stalo. 2Vyvineš tedy veškeré úsilí, abys přehlédl, co překáží dosažení tvého cíle, a soustředil se na to, co ti ho pomáhá dosáhnout. 3Je zcela zřejmé, že tento přístup tě přiblížil k rozlišování pravdy a nepravdy Duchem svatým. 4Pravdivé se stává tím, co může být použito k dosažení cíle. 5Nepravdivé se z tohoto hlediska stává zbytečným. 6Situace má nyní smysl, ale jen proto, že smysluplnou ji učinil cíl.
5. Cíl pravdy má další praktické výhody. 2Když je situace využito ve prospěch pravdy a zdravé mysli, jejím výsledkem musí být mír. 3A to zcela nezávisle na tom, jaký je výsledek. 4Jestliže je mír podmínkou pravdy a zdravé mysli a nemůže bez nich být, musejí být pravda a zdravá mysl tam, kde je mír. 5Pravda přichází sama od sebe. 6Prožíváš-li mír, je to proto, že k tobě přišla pravda, a ty uvidíš výsledek pravdivě, neboť klam tě nemůže přemoci. 7Poznáš výsledek, protože máš mír. 8Na tom opět vidíš protiklad toho, jak se na věci dívá ego, neboť ego je přesvědčeno, že situace přináší zkušenost. 9Duch svatý ví, že situace je taková, jakou ji určí cíl, a je podle něj prožívána.
6. Cíl pravdy vyžaduje víru. 2Víra je obsažena v přijetí účelu Ducha svatého a tato víra je všezahrnující. 3Kde je stanoven cíl pravdy, musí být víra. 4Duch svatý vidí situaci jako celek. 5Cíl stanoví fakt, že každý, kdo je v něm zahrnut, bude hrát svou roli při jeho dosažení. 6To je nevyhnutelné. 7Nikdo v ničem neselže. 8Zdá se, že to vyžaduje víru nad rámec tebe a nad rámec toho, co jsi schopen dát. 9Tak je tomu však pouze z hlediska ega, neboť ego věří, že k „řešení“ konfliktu lze dospět rozdělením, a nevnímá situaci jako celek. 10Proto se snaží oddělit části situace a zabývat se jimi odloučeně, neboť věří v odloučení, a ne v úplnost.
7. Když je ego postaveno před jakýkoli aspekt situace, který se zdá být obtížný, pokusí se přenést tento aspekt jinam a tam ho řešit. 2A bude se zdát, že je úspěšné, až na to, že tento pokus je v konfliktu s jednotou a nutně zastírá cíl pravdy. 3Mír tak nebude možno prožít, vyjma ve fantazii. 4Pravda nepřišla, neboť víra byla popřena a bylo jí odepřeno místo, kam oprávněně patří. 5Tak přicházíš o porozumění situace, které by přinesl cíl pravdy. 6Neboť řešení pomocí fantazie přináší jen iluzi prožitku a iluze míru není stavem, do něhož pravda může vstoupit.
VII. Žádost o víru
1. Nahrazování aspektů situace svědčí o tvém nedostatku víry. 2Ukazuje, že jsi nevěřil, že situace a problém jsou ve stejném místě. 3Tím problémem byl nedostatek víry, a právě to ukazuješ, když ho odejmeš od jeho zdroje a umístíš jinam. 4Výsledkem je, že nevidíš problém. 5Nebýt tvého nedostatku víry v to, že by problém mohl být vyřešen, problém by zmizel. 6A situace by pro tebe měla smysl, neboť to, co překáží pochopení, by bylo odstraněno. 7Přemístit problém jinam znamená ponechat si jej, neboť tím od problému odejdeš a učiníš ho neřešitelným.
2. V žádné situaci neexistuje problém, který by víra nevyřešila. 2Každé posunutí libovolného aspektu problému však činí problém neřešitelným. 3Neboť posuneš-li část problému jinam, smysl problému se nutně ztratí, a řešení problému je obsažené v jeho smyslu. 4Je možné, že všechny tvé problémy byly vyřešeny, ale ty jsi se vzdálil jejich řešení? 5Přes to všechno tam, kde bylo něco učiněno a kde je vidět, že to bylo učiněno, musí být víra.
3. Situace je vztahem, neboť je spojením myšlenek. 2Vnímáš-li problémy, je to proto, že své myšlenky považuješ za konfliktní. 3To však není možné, je-li cílem pravda. 4Do mysli tedy musela vstoupit nějaká myšlenka týkající se těla, neboť mysli samy nemohou útočit. 5Myšlenka o těle je znakem nevíry, neboť těla nemohou nic vyřešit. 6Právě narušování vztahu těly, což je chyba tvého smýšlení o situaci, se pak stává ospravedlněním tvého nedostatku víry. 7Tuto chybu uděláš, ale nedělej si s tím vůbec starosti. 8Na chybě nezáleží. 9Nevíra přivedená k víře nebude pravdě nikdy překážet. 10Nevíra použitá proti pravdě však vždy víru zničí. 11Když se ti nedostává víry, požádej, aby byla obnovena, kde byla ztracena, a nesnaž se, aby pro tebe byla vymyšlena někde jinde, jako kdybys o ni byl připraven neprávem.
4. V každé situaci může chybět pouze to, co jsi ty nedal. 2Pamatuj si ale, že pro tvůj vztah byl určen cíl svatosti, ale neurčil jsi ho ty. 3Neurčil jsi ho, neboť svatost nemůže být viděna jinak než skrze víru, a tvůj vztah nebyl svatý, protože tvá víra v bratra byla příliš omezená a nepatrná. 4Tvá víra musí vzrůst, aby dosáhla cíle, který byl určen. 5Tento růst vyvolá skutečnost cíle, neboť uvidíš, že mír a víra nepřijdou odloučeně. 6Můžeš být v nějaké situaci bez víry, a zůstat věrný svému bratru?
5. Každá situace, v níž se nacházíš, je pouze prostředkem k dosažení účelu určeného pro tvůj vztah. 2Dívej se na ni jinak, a jsi bez víry. 3Nepoužívej svou nevíru. 4Dovol jí vstoupit, klidně na ni pohlédni, ale nepoužívej ji. 5Nevíra je služebníkem iluzí a je zcela věrná svému pánu. 6Použij ji, a povede tě přímo k iluzím. 7Nenech se pokoušet tím, co ti nabízí. 8Nepřekáží cíli, ale hodnotě, kterou pro tebe cíl má. 9Nepřijmi iluzi míru, kterou nabízí, ale pohlédni na její nabídku a uznej, že nevíra je iluzí.
6. Cíl iluze je tak pevně spjat s nevírou, jako víra s pravdou. 2Jestliže nevěříš, že každý dokonale splní svou úlohu v jakékoli situaci zasvěcené předem pravdě, tvé zasvěcení je rozdělené. 3A tak jsi nevěrný svému bratru a použil jsi svou nevíru proti němu. 4Žádný vztah není svatý, pokud s ním jeho svatost není všude. 5Stejně jako jdou ruku v ruce svatost a víra, tak i víra musí být všude se vztahem. 6Skutečnost cíle vyvolá a dosáhne každého zázraku potřebného k jeho naplnění. 7Vše příliš malé či příliš obrovské, příliš slabé či příliš neodolatelné bude jemně obráceno ke svému užití a účelu. 8Vesmír rád poslouží vztahu, stejně jako vztah poslouží vesmíru. 9Nezasahuj však.
7. Moc nacházející se v tobě, v němž byl určen cíl Ducha svatého, přesahuje natolik tvé malé pojetí nekonečnosti, že nemáš ani tušení, jak velká síla jde s tebou. 2A ty ji můžeš v dokonalém bezpečí využít. 3Avšak díky její veškeré moci, tak obrovské, že sahá daleko za hvězdy a do vesmíru ležícího za nimi, ji tvá malá nevíra může učinit nepoužitelnou, pokud chceš místo ní používat nevíru.
8. Přemýšlej však o tom a poznej příčinu nevíry: myslíš si, že zazlíváš bratru to, co ti udělal. 2Ve skutečnosti ho však obviňuješ z toho, co jsi udělal ty jemu. 3Nezazlíváš mu jeho, ale svou vlastní minulost. 4Postrádáš víru v něj kvůli tomu, co jsi byl ty. 5Přesto jsi – stejně jako on – nevinný v tom, co jsi byl. 6Co nikdy nebylo, je bez příčiny a není zde proto, aby překáželo pravdě. 7Příčina pro nevíru neexistuje, ale existuje Příčina pro víru. 8Tato Příčina vstoupila do každé situace, která sdílí Její účel. 9Světlo pravdy září ze středu situace a dotýká se každého, ke komu volá její účel. 10Volá ke každému. 11Neexistuje situace, která by nezahrnovala celý tvůj vztah, se všemi jeho aspekty a dovršený v každé své části. 12Nemůžeš zanechat žádnou část sebe mimo něj, a zachovat situaci svatou. 13Neboť každá část tebe sdílí účel celého tvého vztahu a odvozuje z něj svůj smysl.
9. Vstupuj do každé situace s vírou, kterou dáváš svému bratru, nebo nebudeš věrný vlastnímu vztahu. 2Tvá víra povolá ostatní, aby sdíleli tvůj účel, stejně jako stejný účel vyvolal víru v tobě. 3A uvidíš, jak se prostředky, které jsi kdysi použil, aby tě vedly k iluzi, přemění v prostředky pravdy. 4Pravda volá po víře a víra vytváří prostor pro pravdu. 5Když Duch svatý změnil účel tvého vztahu tím, že vyměnil tvůj účel za Svůj, cíl, který mu určil, byl rozšířen na každou situaci, do níž právě vstupuješ nebo do níž kdy vstoupíš. 6A každá situace tak byla osvobozena od minulosti, která by z ní učinila situaci bez účelu.
10. O víru žádáš kvůli Tomu, Jenž s tebou kráčí v každé situaci. 2Nejsi už úplně nepříčetný a nejsi už sám. 3Neboť osamělost v Bohu musí být snem. 4Ty, jehož vztah sdílí cíl Ducha svatého, jsi zbaven osamělosti, protože přišla pravda. 5Její volání po víře je silné. 6Nepoužívej svou nevíru proti ní, neboť tě povolává ke spáse a míru.
VIII. Podmínky míru
1. Svatý okamžik není ničím jiným než zvláštním případem neboli extrémní ukázkou toho, jaká by každá situace měla být. 2Smysl, který mu dal účel Ducha svatého, je dán také každé situaci. 3Volá po zcela stejném zastavení nevíry, po jejím odmítnutí a ponechání bez použití, aby mohla víra odpovědět na volání pravdy. 4Svatý okamžik je zářným příkladem, a jasně a jednoznačně ukazuje smysl každého vztahu a každé situace, které jsou viděny jako celek. 5Víra přijala každý aspekt situace a nevíra jí nevnutila žádné výjimky. 6Je to situace dokonalého míru jednoduše proto, že jsi dovolil, aby byla tím, čím je.
2. Tato prostá laskavost je vše, o co tě Duch svatý žádá. 2Dovol pravdě, aby byla tím, čím je. 3Nevnucuj se jí, neútoč na ni, nenarušuj její příchod. 4Dovol, aby zahrnula každou situaci a přinesla ti mír. 5Ani se po tobě nežádá víra, neboť pravda nežádá o nic. 6Dovol jí vstoupit, a ona vyvolá a zabezpečí pro tebe víru, kterou potřebuješ, abys získal mír. 7Nestav se však proti ní, neboť proti tvému odporu nemůže přijít.
3. Nechtěl bys snad učinit každou situaci svatým okamžikem? 2Neboť takový je dar víry, který je svobodně dán všude tam, kde je nevíra odložena, aniž by byla použita. 3Pak je místo toho možné použít sílu účelu Ducha svatého. 4Tato moc okamžitě přemění všechny situace v jeden jistý a nepřetržitý prostředek k ustanovení Jeho účelu a ukázání jeho skutečnosti. 5To, co bylo ukázáno, volalo po víře, a víra tomu byla dána. 6Nyní se to stalo faktem, kterému nelze víru déle odnímat. 7Vyčerpání z odmítnutí víry pravdě je obrovské a mnohem větší, než si uvědomuješ. 8Odpovědět na pravdu vírou však nemá za následek vůbec žádné vyčerpání.
4. Tobě, kdo jsi poznal Volání svého Vykupitele, se zatížení z toho, že na Jeho Volání neodpovídáš, zdá být větší než předtím. 2Tak tomu není. 3Předtím jsi byl zatížen, ale připisoval jsi to něčemu jinému a věřil jsi, že to bylo způsobeno tím „něčím jiným“. 4To nikdy nebyla pravda. 5Neboť to, co „něco jiné“ způsobilo, byl smutek a zoufalství, nemoc a bolest, temnota a nejasné představy hrůzy, mrazivé fantazie strachu a ohnivé sny o pekle. 6Nebylo to nic jiného než nesnesitelné zatížení z odmítnutí dát víru pravdě a vidět její zřejmou skutečnost.
5. Takové bylo ukřižování Božího Syna. 2Způsobila mu je jeho nevíra. 3Pečlivě rozvaž, než dovolíš, abys proti němu použil svou nevíru. 4Neboť on je vzkříšen a ty jsi přijal Příčinu jeho probuzení za svou. 5Přijal jsi svou roli v jeho vykoupení a nyní jsi mu plně odpovědný. 6Nezklam ho nyní, neboť ti bylo dáno si uvědomit, co pro tebe nedostatek víry v něj znamená. 7Tvým jediným účelem je jeho spása. 8Vnímej v každé situaci pouze toto, a tato situace se stane prostředkem, který přináší jen spásu.
6. Když jsi přijal pravdu jako cíl svého vztahu, stal ses dárcem míru stejně jistě, jak jistě dal tvůj Otec mír tobě. 2Neboť cíl míru nemůže být přijat bez jeho podmínek, a ty jsi v něj věřil, neboť nikdo nepřijme něco, o čem nevěří, že je skutečné. 3Tvůj účel se nezměnil a nezmění, neboť jsi přijal něco, co nelze nikdy změnit. 4Nic z toho, co mír potřebuje, aby byl navždy neměnný, mu nemůžeš odepřít. 5Tvé vyproštění je jisté. 6Dávej tak, jako jsi dostal. 7A ukaž, že jsi povznesen vysoko nad každou situaci, která by tě mohla zdržovat a držet v odloučení od Toho, na Jehož Volání jsi odpověděl.
