Kapitola 18
KONEC SNU
I. Náhrada skutečnosti
1. Nahradit znamená přijmout něco místo něčeho jiného. 2Kdybys jen přesně zvážil, co to znamená, ihned bys začal vnímat, nakolik je to v rozporu s cílem, který ti dal Duch svatý a kterého chce pro tebe dosáhnout. 3Nahradit znamená volit mezi dvěma možnostmi, vzdát se jednoho aspektu Synovství ve prospěch druhého. 4Pro tento výjimečný účel je jeden považován za hodnotnější a ten druhý je jím nahrazen. 5Vztah, v němž došlo k náhradě, je tak roztříštěn na části a jeho účel je proto rozštěpen. 6Roztříštit znamená vyloučit a náhrada je nejsilnější obranou, kterou má ego pro účely odloučení.
2. Duch svatý nikdy nepoužívá náhrad. 2Kde ego vnímá jednu osobu jako náhradu za jinou, Duch svatý je vidí jako spojené a nedělitelné. 3Nesoudí mezi nimi, neboť ví, že jsou jedno. 4Tím, že jsou sjednocené, jsou jedno, protože jsou stejné. 5Nahrazování je jasně procesem, v němž jsou vnímány jako rozdílné. 6Duch svatý sjednocuje, ego rozděluje. 7Nic nemůže vstoupit mezi to, co Bůh spojil a co Duch svatý vidí jako jedno. 8Přesto se zdá, že všechno vstupuje mezi roztříštěné vztahy, které ego podporuje proto, aby je zničilo.
3. Jediná emoce, v níž náhrada není možná, je láska. 2Strach z povahy věci zahrnuje náhradu, neboť je náhradou za lásku. 3Strach je emocí, která je jak roztříštěná, tak i tříští. 4Zdá se, že na sebe bere mnoho podob a že každá vyžaduje jiný způsob jednání k dosažení spokojenosti. 5Zatímco se zdá, že uvádí zcela různé způsoby chování, mnohem vážnější následek spočívá v roztříštěném vnímání, z kterého chování pochází. 6Nikdo není viděn jako úplný. 7Zdůrazňováno je tělo, zvláště jeho určité části, a je použito jako měřítko přijetí nebo zřeknutí se vyjadřování výjimečné formy strachu.
4. Ty, kdo věříš, že Bůh je strach, jsi provedl jen jednu náhradu. 2Ta na sebe vzala mnoho podob, protože byla náhradou iluze za pravdu, roztříštění za celek. 3Stala se tak roztříštěnou, rozčleněnou a znovu a znovu rozdělovanou, že je nyní téměř nemožné vnímat, že kdysi byla jednou, a stále ještě je tím, čím byla. 4Ta jedna chyba, která přivedla pravdu k iluzi, nekonečno k času a život ke smrti, je to jediné, co jsi kdy vytvořil. 5Na tom spočívá celý tvůj svět. 6Všechno, co vidíš, je toho odrazem, a každý výjimečný vztah, který jsi kdy vytvořil, je toho součástí.
5. Možná budeš překvapen, když uslyšíš, jak velice se skutečnost liší od toho, co vidíš. 2Neuvědomuješ si závažnost této jedné chyby. 3Byla tak rozsáhlá a dokonale neuvěřitelná, že z ní musel povstat svět naprosté neskutečnosti. 4Co jiného z ní mohlo vzejít? 5Děsí tě, když začneš pohlížet na její roztříštěné aspekty. 6Nic z toho, co jsi viděl, ti však neukáže rozsah tvé původní chyby, o které se zdá, že tě vyhostila z Nebe, aby rozbila vědění na nesmyslné části nejednotného vnímání a přinutila tě činit další náhrady.
6. To byla první projekce chyby vně. 2Svět vznikl, aby ji skryl, a stal se plátnem, na něž byla promítnuta mezi tebe a pravdu. 3Neboť pravda se šíří směrem dovnitř, kde myšlenka ztráty nemá smysl a kde je možný jen růst. 4Opravdu považuješ za zvláštní, že svět, v němž jde všechno pozpátku a je obrácené vzhůru nohama, vznikl z této projekce chyby? 5Bylo to nevyhnutelné. 6Neboť pravda, k tomuto přivedena, mohla jen tiše zůstat uvnitř a nijak se neúčastnit veškeré šílené projekce, jíž byl tento svět vytvořen. 7Nenazývej ji hříchem, ale šílenstvím, neboť tím byla a stále ještě je. 8Nepřipisuj chybě vinu, neboť vina naznačuje, že k chybě opravdu došlo. 9A především se jí neboj.
7. Když se ti zdá, že vidíš nějakou překroucenou podobu původní chyby, jak tě jde vystrašit, řekni si pouze : „Bůh není strach, ale Láska,“ a ona zmizí. 2Pravda tě spasí. 3Neopustila tě, aby odešla do šíleného světa a odloučila se od tebe. 4Ve tvém nitru je zdravá mysl, nepříčetnost je vně. 5Ty však věříš, že je tomu obráceně, že pravda je vně a chyba a vina uvnitř. 6Tvé malé nesmyslné náhrady poznamenané nepříčetností, které lehce víří a bláznivě odlétají jako peříčka tančící nepříčetně ve větru, nemají žádnou podstatu. 7Splývají, spojují se a rozdělují podle měnících se vzorců, které nemají naprosto žádný smysl a které vůbec není třeba posuzovat. 8Posuzovat je individuálně je marné. 9Jejich nepatrné rozdíly ve formě vůbec nejsou skutečnými rozdíly. 10Nezáleží na nich. 11Jen to mají společné, a nic jiného. 12Avšak co jiného je potřeba k tomu, aby byly jedna jako druhá?
8. Vzdej se jich všech a nech je tančit, točit se a poskakovat ve větru, až zmizí tvému zraku, daleko, daleko mimo tebe. 2Obrať se k vznešenému klidu uvnitř sebe, kde ve svatém tichu přebývá živoucí Bůh, Jehož jsi nikdy neopustil a Jenž nikdy neopustil tebe. 3Duch svatý tě vlídně vezme za ruku a znovu s tebou projde tvou šílenou pouť, kterou jsi vykonal vně sebe, a jemně tě povede zpět k pravdě a bezpečí tvého nitra. 4Všechny tvé nepříčetné projekce a divoké náhrady, které jsi umístil mimo sebe, přivede k pravdě. 5Tak obrátí směr nepříčetnosti a obnoví tvůj rozum.
9. Ve tvém vztahu s tvým bratrem převzal Duch svatý na tvou žádost za vše zodpovědnost a určil směr do nitra, k pravdě, kterou sdílíte. 2V šíleném světě vně tebe nemůže být nic sdíleno, ale jen nahrazováno, a sdílení a nahrazování nemají ve skutečnosti nic společného. 3Ve svém nitru miluješ svého bratra dokonalou láskou. 4Zde je svatá půda, kam nemůže vstoupit náhražka a kde ve tvém bratru setrvává pouze pravda. 5Zde jste spojeni v Bohu, stejně jako jste spojeni s Ním. 6Původní chyba sem nevstoupila, a nikdy nevstoupí. 7Zde je zářící pravda, které Duch svatý zasvětil tvůj vztah. 8Dovol Mu ho přinést sem, kde ho chceš mít ty. 9Dej Mu jen trochu víry ve svého bratra, abys Mu pomohl ukázat, že žádná náhrada, kterou sis vytvořil za Nebe, ti nemůže zabránit v jeho dosažení.
10. V tobě není odloučení a žádná náhrada tě nemůže oddělit od tvého bratra. 2Tvá skutečnost byla Božím stvořením a nemá náhradu. 3Jste tak pevně spojeni v pravdě, že je přítomen jen Bůh. 4A On místo tebe nikdy nepřijme nic jiného. 5Miluje vás oba stejně a jako jednoho. 6A jaké vás miluje, takoví jste. 7Nejste spojeni v iluzích, ale v Myšlence tak svaté a dokonalé, že tam iluze nemohou zůstat, aby zatemňovaly svaté místo, kde stojíte spolu. 8Bůh je s tebou, můj bratře. 9Spojme se v Něm v míru a vděčnosti a přijměme Jeho dar jako naši nejsvatější a nejdokonalejší skutečnost, kterou v Něm sdílíme.
11. Skrze tvůj vztah je celému Synovství navráceno Nebe, neboť Synovství v něm spočívá, úplné, krásné a v bezpečí tvé lásky. 2Nebe vstoupilo tiše, neboť všechny iluze byly vlídně přivedeny k pravdě v tobě, osvítila tě láska a požehnala tvůj vztah pravdou. 3Bůh a Jeho úplné stvoření do něj vstoupili společně. 4Jak nádherný a svatý je tvůj vztah, osvícený pravdou! 5Nebe na něj hledí a raduje se, že jsi mu dovolil přijít k tobě. 6Bůh Sám je potěšen, že tvůj vztah je takový, jaký byl stvořen. 7Vesmír uvnitř tebe je s tebou stejně jako tvůj bratr. 8A Nebe s láskou pohlíží na to, co je v něm spojeno, spolu s jeho Stvořitelem.
12. Ti, které volá Bůh, by neměli slyšet žádné náhražky. 2Jejich volání je jen ozvěnou původní chyby, která otřásla Nebem. 3A co se stalo s mírem těch, kdo uslyšeli? 4Vrať se se mnou do Nebe, odejdi společně s bratrem z tohoto světa skrze jiný svět k nádheře a radosti, který tento jiný svět obsahuje. 5Chceš ještě dále oslabovat a rozbíjet, co je již rozbité a bez naděje? 6Zde chceš hledat štěstí? 7Nechceš raději uzdravit, co bylo rozbito, a připojit se k vytvoření úplného z toho, co bylo zpustošeno odloučením a nemocí?
13. Společně s bratrem jsi byl povolán k nejsvatější funkci v tomto světě. 2Ta jediná nemá žádná omezení a dosahuje ke každému rozbitému fragmentu Synovství svou útěchou, která uzdravuje a sjednocuje. 3Nabízí ti ji tvůj svatý vztah. 4Přijmi ji, a budeš dávat tak, jako jsi přijal. 5S tímto radostným účelem, v němž se spojuješ s bratrem, je ti dán Boží mír. 6Svaté světlo, které vám umožnilo se setkat, se musí šířit tak, jak jste je přijali.
II. Základ snu
1. Cožpak ve snech nevzniká svět, který se zdá být zcela skutečný? 2Přemýšlej však, čím tento svět je. 3Je jasné, že to není svět, který jsi viděl, než jsi usnul. 4Spíše je to pokřivení světa, které je navrženo výhradně podle toho, čemu bys dal přednost. 5Zde máš „svobodu“ předělat vše, co se zdálo, že na tebe útočí, a změnit to v projev úcty svému egu, které bylo pobouřeno „útokem“. 6Nebylo by to tvým přáním, kdyby ses neztotožňoval s egem, které si o sobě, a proto i o tobě, stále myslí, že je napadáno a je velmi zranitelné útokem.
2. Sny jsou chaotické, neboť jim vládnou tvá konfliktní přání, a proto se nestarají o to, co je pravdivé. 2Jsou pro tebe nejlepším příkladem toho, jak může být vnímání použito k nahrazení pravdy iluzemi. 3Po probuzení je nebereš vážně, protože fakt, že skutečnost v nich byla tak hrubě porušena, se stává zřejmým. 4Přesto jsou způsobem jak pohlížet na svět a měnit ho tak, aby lépe vyhovoval egu. 5Poskytují pozoruhodný příklad jak neschopnosti ega snášet skutečnost, tak tvé ochoty měnit ji v jeho prospěch.
3. Rozdíly mezi tím, co vidíš, když spíš, a tím, co vidíš v bdělém stavu, tě neznepokojují. 2Připouštíš, že to, co vidíš v bdělém stavu, je ve snech vymazáno. 3Když se však probudíš, neočekáváš, že je to pryč. 4Ve snech aranžuješ všechno ty. 5Lidé se stávají takovými, jakými je chceš mít, a dělají to, co jim nařizuješ. 6V nahrazování nejsi ničím omezen. 7Na chvíli se zdá, jakoby ti svět byl dán, abys z něj udělal to, co chceš. 8Neuvědomuješ si, že na něj útočíš a snažíš se nad ním zvítězit a přimět ho, aby ti sloužil.
4. Sny jsou vjemovými výbuchy vzteku, v nichž doslova křičíš: „Já to chci takhle!“ 2A takové se to zdá být. 3Sen však nemůže uniknout svému původu. 4Proniká do něj hněv a strach a iluze spokojenosti je v okamžiku napadena iluzí hrůzy. 5Neboť sen, že jsi schopen ovládat skutečnost tím, že ji nahradíš světem, kterému dáváš přednost, vyvolává hrůzu. 6Tvé pokusy vymazat skutečnost vyvolávají velký strach, ale to si nejsi ochoten připustit. 7A tak ji nahrazuješ fantazií, ve které vyvolává strach skutečnost, nikoli to, co jí chceš udělat. 8Tak se pro tebe stává vina skutečnou.
5. Sny ti ukazují, že máš moc učinit svět takovým, jakým ho chceš mít, a protože ho chceš, tak ho také vidíš. 2A když ho vidíš, nepochybuješ, že je skutečný. 3Je to však svět, který je zcela zřejmě ve tvé mysli, ale zdá se být mimo ni. 4Nereaguješ na něj tak, jako kdybys ho vytvořil, ani si neuvědomuješ, že emoce, které sen vyvolává, musejí pocházet od tebe. 5Zdá se, že sen vytváří postavy ve snu a to, co činí. 6Neuvědomuješ si, že je nutíš jednat za tebe, neboť kdyby sis to uvědomil, nebyly by vinny a iluze spokojenosti by byla pryč. 7Ve snech nejsou tyto rysy zastřeny. 8Zdá se, že se probudíš, a sen je pryč. 9Nepoznáváš však, že to, co ho způsobilo, s ním neodešlo. 10Přání vytvořit jiný svět, který není skutečný, si ponecháváš. 11A to, do čeho se zdánlivě probouzíš, je jen jinou formou téhož světa, který vidíš ve snech. 12Veškerý svůj čas trávíš sněním. 13Tvé sny ve spánku a v bdělém stavu mají odlišné podoby, a to je všechno. 14Jejich obsah je stejný. 15Jsou tvým protestem proti skutečnosti a tvou nepříčetnou utkvělou představou, že ji můžeš změnit. 16Ve tvých snech v bdělém stavu má výjimečný vztah výjimečné místo. 17Je prostředkem, jímž se snažíš uskutečnit sny, které se ti zdají ve spánku. 18Z tohoto se neprobouzíš. 19Výjimečný vztah je výrazem tvého odhodlání udržet si neskutečnost a zabránit svému probuzení. 20A pokud připisuješ větší hodnotu spánku než probuzení, nevzdáš se ho.
6. Duch svatý, vždy praktický ve Své moudrosti, tvé sny přijímá a používá je jako prostředek k probuzení. 2Ty jsi je chtěl použít k tomu, abys mohl dál spát. 3Dříve jsem řekl, že první změnou předtím, než sny zmizí, je, že tvé sny o strachu se přemění ve šťasné sny. 4Právě to dělá Duch svatý ve výjimečném vztahu. 5Nezničí ho ani ti ho nesebere. 6Použije ho však jinak: jako pomocný prostředek k tomu, aby pro tebe učinil Svůj účel skutečným. 7Výjimečný vztah zůstane, nikoli jako zdroj bolesti a viny, ale jako zdroj radosti a svobody. 8Nebude jen pro tebe samotného, neboť v tom spočívá jeho utrpení. 9Zatímco jeho nesvatost ho od všeho oddělovala, jeho svatost bude nabídnuta každému.
7. Tvůj výjimečný vztah bude prostředkem k odčinění viny ve všech, kteří jsou požehnáni skrze tvůj svatý vztah. 2Bude to šťastný sen, který budeš sdílet se všemi, které uvidíš. 3Skrze něj bude šířeno požehnání, které mu Duch svatý udělil. 4Nemysli si, že co se týká účelu, který ti dal, na někoho zapomněl. 5Nemysli si, že zapomněl na tebe, jemuž tento dar dal. 6On používá každého, kdo Ho zavolal, jako prostředek pro spásu všech. 7A skrze tebe, jenž Mu nabídl svůj vztah, každého probudí. 8Kdyby sis jen uvědomil Jeho vděčnost! 9Či tu mou skrze tu Jeho! 10Neboť jsme spojeni v jednom účelu, protože jsme jedné mysli s Ním.
8. Nedovol snu, aby ti zavřel oči. 2Podivné není to, že sny mohou vytvořit svět, který je neskutečný. 3To, co je neuvěřitelné, je přání vytvořit tento svět. 4Ve tvém vztahu s bratrem bylo nyní toto přání odstraněno, protože jeho účel se změnil ze snu v pravdu. 5Ty si tím nejsi jist, protože si myslíš, že i to může být snem. 6Jsi tak zvyklý volit mezi sny, že nevidíš, že jsi – konečně – učinil volbu mezi pravdou a všemi iluzemi.
9. Přesto je Nebe jisté. 2Není snem. 3Jeho příchod znamená, že sis zvolil pravdu, a přišlo, protože jsi byl ochoten dovolit, aby tvůj výjimečný vztah splnil jeho podmínky. 4Duch svatý do tvého vztahu vlídně uložil skutečný svět, svět šťastných snů, z nichž je tak snadné a přirozené se probudit. 5Neboť stejně jako tvé sny ve spánku i v bdělém stavu představují ve tvé mysli stejná přání, tak se i skutečný svět a pravda Nebe spojují ve Vůli Boží. 6Sen o probuzení je snadno převeden ve skutečné probuzení. 7Neboť tento sen odráží tvou vůli spojenou s Vůlí Boží. 8A čeho by dosáhla tato Vůle, nikdy nebylo nevykonáno.
III. Světlo ve snu
1. Ty, kdo jsi strávil život přinášením pravdy k iluzím, skutečnosti k fantazii, jsi šel cestou snů. 2Neboť jsi z bdělého stavu šel dál a dál do stále hlubšího spánku. 3Každý sen vedl k dalším snům a každá fantazie, o které se zdálo, že přinesla do temnoty světlo, jen učinila temnotu temnější. 4Tvým cílem byla temnota, do níž by paprsky světla nemohly vstoupit. 5Tak jsi hledal naprostou temnotu, aby ses mohl před pravdou navěky skrýt v naprosté nepříčetnosti. 6Zapomněl jsi však, že Bůh nemůže zničit Sám Sebe. 7Světlo je v tobě. 8Temnota je může zakrýt, ale ne zrušit.
2. Jak se světlo bude přibližovat, budeš pospíchat do tmy, ustupovat před pravdou, někdy se stahovat do menších podob strachu a někdy do úplné hrůzy. 2Budeš však postupovat dál, protože tvým cílem je postup od strachu k pravdě. 3Cíl, který jsi přijal, je cíl vědění, k němuž jsi projevil svou ochotu. 4Zdá se, že strach žije v temnotě, a když se bojíš, udělal jsi krok zpět. 5Rychle se tedy spojme v okamžiku světla, a to ti dostatečně připomene, že světlo je tvým cílem.
3. Pravda ti přispěchala v ústrety, protože jsi ji zavolal. 2Kdybys věděl, Kdo s tebou kráčí po cestě, kterou sis zvolil, nemohl by ses bát. 3Ty to nevíš, protože pouť do temnoty byla dlouhá a krutá a ty jsi po ní došel daleko. 4Lehké zachvění tvých očních víček, tak dlouho zavřených, ještě nestačí k tomu, abys získal sebedůvěru, kterou jsi tak dlouho opovrhoval. 5Jdeš k lásce a ještě ji nenávidíš a strašně se bojíš jejího soudu nad tebou. 6Neuvědomuješ si, že se nebojíš lásky, ale jen toho, co jsi z ní udělal. 7Přibližuješ se ke smyslu lásky a vzdaluješ se od iluzí, kterými jsi ji obklopil. 8Když se stáhneš do iluze, tvůj strach roste, neboť není pochyb o tom, že to, co si myslíš, že je, vyvolává strach. 9Co to však znamená pro nás, kteří jdeme jistě a velmi rychle od strachu?
4. Ty, kdo držíš bratrovu ruku, držíš také tu moji, neboť když jste se spojili, nebyli jste sami. 2Jsi přesvědčen, že bych tě nechal v temnotě, kterou jsi svolil opustit se mnou? 3Ve tvém vztahu je světlo tohoto světa. 4Strach před tebou musí nyní zmizet. 5Nebuď v pokušení ukrást pro sebe dar víry, který jsi nabídl svému bratru. 6Podaří se ti jen vystrašit sám sebe. 7Dar je dán navěky, protože jej obdržel Sám Bůh. 8Nemůžeš ho vzít zpět. 9Přijal jsi Boha. 10Svatost tvého vztahu je ustanovena v Nebi. 11Nechápeš, co jsi přijal, ale pamatuj si, že není nutné, abys to pochopil. 12Vše, co bylo třeba, bylo jen přání pochopit. 13Toto přání bylo touhou být svatý. 14Vůle Boží je ti poskytnuta. 15Neboť toužíš po jediné věci, kterou jsi kdy měl či kterou jsi kdy byl.
5. Každý okamžik, který strávíme spolu, tě naučí, že tento cíl je dosažitelný, a posílí tvou touhu ho dosáhnout. 2Na tvé touze spočívá jeho dosažení. 3Tvá touha je nyní v dokonalém souladu s veškerou mocí Vůle Ducha svatého. 4Nepatrné a váhavé kroky již nemohou odloučit tvou touhu od Jeho Vůle a Jeho síly. 5Držím tvou ruku tak jistě, jak jistě jsi ty souhlasil uchopit ruku svého bratra. 6Nerozejdeš se se mnou, neboť já jsem s tebou a doprovázím tě na tvém postupu k pravdě. 7A kudy jdeme, tam přinášíme Boha.
6. Ve svém vztahu ses spojil se mnou, abychom přinesli Nebe Synu Božímu, který se skryl v temnotě. 2Byl jsi ochoten přinést temnotu ke světlu a tato ochota dala sílu každému, kdo zůstává v temnotě. 3Ti, kdo chtějí vidět, budou vidět. 4A když temnotu v sobě nabídnou světlu, připojí se ke mně a ponesou své světlo do temnoty, a temnota v nich bude navěky odstraněna. 5Moje potřeba tebe, spojená se mnou ve svatém světle tvého vztahu, je tvou potřebou spásy. 6Cožpak bych ti nedal to, co jsi ty dal mně? 7Neboť tehdy, když ses spojil s bratrem, odpověděl jsi mně.
7. Ty, kdo jsi nyní nositelem spásy, máš funkci přinést světlo do temnoty. 2Temnota v tobě byla přivedena ke světlu. 3Ze svatého okamžiku, ke kterému jsi přinesl temnotu, zanes světlo zpět do temnoty. 4Touhou činit úplné jsme učiněni úplnými. 5Nedovol, aby tě čas znepokojoval, neboť veškerý strach, který ty a tvůj bratr prožíváte, je skutečně minulostí. 6Čas byl přizpůsoben, aby nám pomohl společně udělat to, čemu by vaše odloučené minulosti překážely. 7Překonal jsi strach, neboť dvě mysli se nemohou spojit v touze po lásce, aniž by se láska spojila s nimi.
8. V Nebi není jediného světla, které by s tebou nešlo. 2Každý Paprsek, který navěky září v Mysli Boží, tě osvěcuje. 3Na tvém postupu k Nebi je Nebe spojeno s tebou. 4Můžeš zůstat v temnotě, když se s tebou spojila tak velká světla, aby dala jiskřičce tvé touhy moc Samotného Boha? 5Ty a tvůj bratr přicházíte domů společně – po dlouhé a nesmyslné pouti, kterou jste podnikli odděleně a která nikam nevedla. 6Našel jsi svého bratra a navzájem si osvítíte cestu. 7A z tohoto světla se Velké Paprsky rozšíří zpět do temnoty a vpřed k Bohu, aby svou září zahnaly minulost, a tak udělaly místo Jeho věčné Přítomnosti, ve které vše září jasným světlem.
IV. Nepatrná ochota
1. Svatý okamžik je výsledkem tvého odhodlání být svatý. 2Je to odpověď. 3Jeho příchodu předchází touha a ochota mu dovolit přijít. 4Svou mysl na něj připravíš pouze tím, že uznáš, že ho chceš nade vše ostatní. 5Není třeba, abys dělal více, je ale třeba, aby sis uvědomil, že více dělat nemůžeš. 6Nepokoušej se dát Duchu svatému, oč nežádá, neboť jinak k Němu přidáš ego, a nebudeš schopen je navzájem rozlišit. 7Duch svatý žádá jen málo. 8Je to On, Kdo přidává velikost a moc. 9Spojuje se s tebou, abyste učinili svatý okamžik mnohem větší, než můžeš pochopit. 10Jen tvé uvědomění si, že potřebuješ udělat tak málo, Mu umožňuje dát tak mnoho.
2. Nedůvěřuj svým dobrým úmyslům. 2Ty nestačí. 3Důvěřuj však bezpodmínečně své ochotě, ať se objeví cokoli. 4Soustřeď se pouze na ni a nedej se znepokojit stíny, které ji obklopují. 5Proto jsi přišel. 6Kdybys mohl přijít bez nich, nepotřeboval bys svatý okamžik. 7Nepřicházej k němu domýšlivě a s předpokladem, že musíš dosáhnout stavu, který s sebou jeho příchod přináší. 8Zázrak svatého okamžiku spočívá ve tvé ochotě mu dovolit, aby byl tím, čím je. 9A v této ochotě spočívá také přijetí sebe sama takového, jakým jsi měl být.
3. Pokora nikdy nebude požadovat, abys byl spokojen s malostí. 2Požaduje však, abys nebyl spokojen s ničím menším než velikostí, která nepochází od tebe. 3Tvá potíž se svatým okamžikem vzniká z utkvělého přesvědčení, že si ho nezasloužíš. 4Co jiného to znamená, než že ses rozhodl být takový, jakým by ses sám chtěl vytvořit? 5Bůh nestvořil Svůj příbytek tak, že by Ho nebyl hoden. 6Když věříš, že nemůže vstoupit tam, kde je Jeho Vůlí být, překážíš Jeho Vůli. 7Nepotřebuješ, aby síla ochoty přišla od tebe, ale pouze z Jeho Vůle.
4. Svatý okamžik nepochází jen z tvé nepatrné ochoty. 2Je vždy výsledkem nepatrné ochoty spojené s neomezenou mocí Vůle Boží. 3Mýlil ses, když sis myslel, že se musíš na Boha připravit. 4Není možné činit naduté přípravy na svatost a nebýt přesvědčen, že stanovení podmínek míru závisí na tobě. 5Stanovil je Bůh. 6Nečekají na tvou ochotu, aby byly tím, čím jsou. 7Tvá ochota je nutná jen k tomu, aby bylo možné tě naučit, čím jsou. 8Trváš-li na tom, že takového učení nejsi hoden, narušuješ lekci, protože jsi přesvědčen, že musíš učinit žáka odlišným. 9Ty jsi žáka nevytvořil a ani ho odlišným učinit nemůžeš. 10Chceš snad nejdříve vytvořit zázrak sám, a pak očekávat, že bude nějaký vytvořen pro tebe?
5. Ty pouze kladeš otázku. 2Odpověď je dána. 3Nesnaž se odpovědět, ale pouze obdržet odpověď, tak jak je ti dána. 4Když se připravuješ na svatý okamžik, nepokoušej se učinit se svatým, abys byl připraven ho přijmout. 5Tím by sis jen pletl svou úlohu s Úlohou Boží. 6Pokání nemůže přijít k těm, kdo si myslí, že nejdříve musí činit pokání, ale jen k těm, kdo mu nabízejí prostou ochotu mu připravit cestu. 7Očištění pochází jen od Boha, a je tedy určeno pro tebe. 8Raději než hledat způsob, jak se na Něj připravit, snaž se myslet takto:
9Já, jenž jsem hostitelem Boha, jsem Ho hoden.
10Ten, Jenž ve mně založil Svůj příbytek, ho stvořil takový, jaký ho chce mít.
11Není třeba, abych ho pro Něj připravil, ale jen abych nepřekážel Jeho
záměru vzkřísit pro mě uvědomění si své připravenosti, která je věčná.
12K Jeho plánu nemusím nic přidávat.
13Abych však Jeho plán přijal, musím být ochoten ho nenahrazovat svým vlastním.
6. A to je vše. 2Přidej něco, a pouze odebereš to málo, co se žádá. 3Pamatuj si, že jsi vytvořil vinu a že tvým plánem jak jí uniknout je přinést Pokání k ní a vyvolat strach ze spásy. 4Připravuješ-li se na lásku, pouze zvyšuješ strach. 5Příprava na svatý okamžik patří Tomu, Jenž ho dává. 6Vyprosti se a odevzdej se Tomu, Jehož funkcí je vyproštění. 7Nepřisvojuj si Jeho funkci. 8Dej Mu pouze to, oč tě žádá, abys mohl poznat, jak nepatrná je tvá úloha a jak velká je ta Jeho.
7. Právě to způsobuje, že je svatý okamžik tak jednoduchý a přirozený. 2Činíš ho obtížným, protože trváš na tom, že musíš udělat více. 3Zdá se ti obtížné přijmout myšlenku, že musíš dát tak málo, abys obdržel tak mnoho. 4Je pro tebe velmi těžké pochopit, že není osobní urážkou, jsou-li tvůj přínos a přínos Ducha svatého v naprostém nepoměru. 5Stále ještě jsi přesvědčen, že tvé porozumění je mocným přínosem pravdě a činí ji tím, čím je. 6Zdůraznili jsme však, že nemusíš rozumět ničemu. 7Spása je snadná právě proto, že od tebe nepožaduje nic, co bys nemohl dát hned teď.
8. Nezapomeň, že to bylo tvé rozhodnutí učinit pro sebe nemožným vše, co je přirozené a snadné. 2Věříš-li, že svatý okamžik je pro tebe obtížný, je to proto, že jsi začal rozhodovat o tom, co je možné, a stále nejsi ochoten ustoupit Tomu, Jenž to ví. 3Na to je zaměřeno celé přesvědčení, že existuje pořadí obtížnosti v zázracích. 4Vše, co je Boží Vůlí, je nejen možné, ale již se to stalo. 5A proto je minulost pryč. 6Ve skutečnosti se nikdy nestala. 7Její odčinění je nutné jen ve tvé mysli, která si myslí, že se minulost udála.
V. Šťastný sen
1. Připrav se nyní k odčinění toho, co nikdy nebylo. 2Kdybys už rozuměl rozdílu mezi pravdou a iluzí, Pokání by nemělo smysl. 3Svatý okamžik, svatý vztah, učení Ducha svatého a všechny prostředky, kterými je dosaženo spásy, by neměly smysl. 4Neboť to všechno jsou jen aspekty plánu na změnu tvých snů o strachu ve šťastné sny, ze kterých se snadno probudíš do vědění. 5Neměj o to starost, neboť nejsi schopen rozlišit mezi pokrokem a ústupem. 6Některé ze svých největších pokroků jsi posuzoval jako porážky a některé ze svých největších ústupů jsi hodnotil jako úspěchy.
2. Nikdy nepřistupuj ke svatému okamžiku poté, co ses snažil odstranit všechen strach a nenávist ze své mysli. 2To je jeho funkce. 3Nikdy se nepokoušej přehlížet svou vinu, než požádáš Ducha svatého o pomoc. 4To je Jeho funkce. 5Tvou úlohou je jen nabídnout nepatrnou ochotu a dovolit Mu, aby odstranil všechen strach a nenávist a aby ti bylo odpuštěno. 6Na tvé nepatrné víře, spojené s Jeho porozuměním, postaví tvou úlohu v Pokání a zajistí, abys ji mohl snadno naplnit. 7Spolu s Ním postavíš na pevné skále víry žebřík stoupající až k Nebi. 8K výstupu do Nebe ho nepoužiješ sám.
3. Skrze tvůj svatý vztah, znovuzrozený a požehnaný v každém svatém okamžiku, který jsi ty nezprostředkoval, s tebou vstoupí do Nebe tisíce. 2Můžeš snad toto naplánovat? 3Či mohl by ses na takovou úlohu připravit? 4Přesto je to možné, neboť je to Boží Vůle. 5Bůh o tom Své Smýšlení nezmění. 6Jak prostředek, tak účel, obojí patří Bohu. 7Jedno z toho jsi přijal ty, to druhé bude poskytnuto. 8Účel, jako je tento, je bez prostředků nemyslitelný. 9Bůh poskytne prostředky každému, kdo sdílí Jeho účel.
4. Šťastné sny se vyplní nikoli proto, že jsou to sny, ale jen proto, že jsou šťastné. 2A tak musejí být láskyplné. 3Jejich poselstvím je: „Buď Vůle Tvá,“ a nikoli: „Chci, aby tomu bylo jinak.“ 4Uvedení prostředků a účelu do souladu je krok, který je mimo tvé chápání. 5Neuvědomuješ si ani to, že jsi přijal účel Ducha svatého za svůj, a chceš pouze přinést nesvaté prostředky k jeho dosažení. 6Trocha víry, potřebné ke změně účelu, je vše, čeho je zapotřebí k obdržení prostředků a k jejich použití.
5. Milovat svého bratra jako sebe sama není snem. 2Ani tvůj svatý vztah není snem. 3Vše, co v něm dosud zbývá ze snů, je, že tento vztah je stále výjimečný. 4Přesto je velmi užitečný pro Ducha svatého, Jenž v něm má výjimečnou funkci. 5Stane se šťastným snem, skrze který může Duch svatý šířit radost k tisícům a tisícům těch, kteří věří, že láska je strach, a nikoli štěstí. 6Dovol Mu splnit funkci, kterou dal tvému vztahu tím, že ji pro tebe přijal, a nebude už nic chybět k tomu, aby z tohoto vztahu učinil to, čím chce, aby byl.
6. Když cítíš, že je svatost tvého vztahu něčím ohrožena, ihned se zastav a navzdory strachu nabídni svou ochotu Duchu svatému, abys Mu umožnil tento okamžik vyměnit za svatý, jenž je ti milejší. 2Nikdy v tom nezklame. 3Nezapomeň však, že tvůj vztah je jeden a že vše, co ohrožuje mír jednoho z vás, představuje stejnou hrozbu pro druhého. 4Moc sdílení požehnání tvého vztahu spočívá ve faktu, že ty ani tvůj bratr nemůžete nyní prožívat strach sami nebo se pokoušet ho zvládnout sami. 5Nikdy nevěř, že je to nutné nebo dokonce možné. 6Je to stejně nemožné jako to, aby svatý okamžik přišel k jednomu, a ne k druhému. 7Přijde k oběma na požádání kteréhokoli z vás.
7. Ten z vás, kdo má ve chvíli, kdy vnímáte ohrožení, zdravější mysl, by si měl vzpomenout, jak hluboce je tomu druhému zavázán a kolik vděčnosti mu dluží, a být rád, že může splatit svůj dluh přinesením štěstí oběma. 2Ať si na to vzpomene a řekne si:
3Přeji si tento svatý okamžik, abych ho mohl sdílet se svým bratrem, kterého miluji.
4Není možné, abych ho měl bez něj nebo on beze mě.
5Je však dokonale možné, abychom ho nyní sdíleli.
6Tak volím tento okamžik a nabízím ho Duchu svatému, aby nám seslal Své požehnání a zachoval nám oběma mír.
VI. Mimo tělo
1. Vně tebe nic není. 2To nakonec určitě zjistíš, protože tento fakt představuje uvědomění si toho, že Království Nebeské je pro tebe obnoveno. 3Neboť Bůh stvořil jen Království a nikdy je neopustil ani neponechal od Sebe odloučené. 4Království Nebeské je příbytkem Božího Syna, který neopustil svého Otce a nepřebývá odděleně od Něj. 5Nebe není místem ani stavem. 6Je pouze uvědoměním si dokonalé Jednoty a věděním, že nic jiného neexistuje; nic mimo Jednotu a nic jiného v ní.
2. Co jiného může Bůh dát než vědění Sama Sebe? 2Co jiného je možné dát? 3Přesvědčení, že bys mohl dát a dostat něco jiného, něco mimo sebe, tě stála uvědomění si Nebe a své Totožnosti. 4A udělal jsi ještě něco podivnějšího, než si zatím uvědomuješ. 5Přesunul jsi svou vinu z mysli na tělo. 6Tělo však nemůže podléhat vině, neboť samo o sobě nemůže dělat nic. 7Ty, kdo si myslíš, že své tělo nenávidíš, klameš sám sebe. 8Nenávidíš svou mysl, neboť do ní vstoupila vina, a tvá mysl by chtěla zůstat odloučená od mysli tvého bratra, což není možné.
3. Mysli jsou spojeny, těla nikoli. 2Odloučení se zdá být možné, jen když jsou mysli připsány vlastnosti těla. 3A právě mysl se zdá být roztříštěná, soukromá a osamělá. 4Její vina, která ji udržuje odloučenou, se promítá do těla, které trpí a umírá, protože se na ně útočí, aby se v mysli udrželo odloučení a aby jí nebylo dovoleno poznat svou Totožnost. 5Mysl nemůže útočit, ale může vytvářet fantazie a nařizovat tělu, aby je uskutečnilo. 6Co tě zdánlivě uspokojuje, však nikdy není to, co dělá tělo. 7Pokud není mysl přesvědčena, že tělo opravdu uskutečňuje její fantazie, bude na tělo útočit zvýšeným promítáním své viny.
4. V tom se mysl očividně klame. 2Nemůže útočit, ale trvá na tom, že může, a to, co dělá, používá k tomu, aby zranila tělo a tím dokázala, že může. 3Mysl nemůže útočit, ale může sama sebe klamat. 4A to je vše, co dělá, když věří, že zaútočila na tělo. 5Může promítat svou vinu, ale projekcí se jí nezbaví. 6Ačkoli očividně může vnímat funkci těla chybně, nemůže tuto funkci změnit oproti tomu, jak ji stanovil Duch svatý. 7Tělo nebylo vytvořeno láskou. 8Láska je však neodsuzuje a může je láskyplně užít, vážíc si toho, co Syn Boží vytvořil, a použít to k jeho spáse od iluzí.
5. Cožpak bys nechtěl, aby nástroje odloučení byly interpretovány jako prostředky spásy a použity pro účely lásky? 2Neuvítal a nepodpořil bys posun, který vede od fantazií pomsty ke stavu, kdy z nich budeš vyproštěn? 3Tvé vnímání těla může být jasně zcestné, ale nepromítej je na tělo. 4Neboť tvé přání učinit z něčeho, co ničit nemůže, něco, co ničí, nemůže mít žádné skutečné následky. 5Co Bůh stvořil, je jenom tím, čím to chce mít, neboť je to Jeho Vůle. 6Jeho Vůli nemůžeš učinit ničivou. 7Můžeš si pouze vytvářet fantazie o konfliktu tvé vůle s Jeho, ale to je vše.
6. Je nepříčetné použít tělo jako obětního beránka viny, řídit jeho útok a vinit je za to, co sis přál, aby udělalo. 2Je nemožné uskutečnit fantazie. 3Neboť to, co chceš, jsou stále fantazie, a ty nemají nic společného s tím, co dělá tělo. 4Tělo o fantaziích nesní, a ony z něj činí jen přítěž tam, kde by mohlo být přínosem. 5Neboť fantazie učinily z tvého těla „nepřítele“, slabého, zranitelného a proradného, zasluhujícího nenávist, kterou do něj vkládáš. 6Prospělo ti to? 7Ztotožnil ses s tím, co nenávidíš, s nástrojem pomsty a vnímaným zdrojem tvé viny. 8Ztotožnil ses s něčím, co nemá samo o sobě smysl, prohlásil jsi to příbytkem Božího Syna a obrátil jsi to proti němu.
7. Takový je hostitel Boha, kterého jsi ty vytvořil. 2A ani Bůh ani Jeho nejsvatější Syn nemohou vstoupit do příbytku, který v sobě chová nenávist a kde jsi zasel semena pomsty, násilí a smrti. 3Tato věc, kterou jsi vytvořil, aby sloužila tvé vině, stojí mezi tebou a ostatními myslemi. 4Mysli jsou spojeny, ale ty se s nimi neztotožňuješ. 5Myslíš si, že jsi zamčen v odloučeném vězení, vzdálený a nedosažitelný, nejsi schopen proniknout ven a být dosažen zvenčí. 6Vězení, které jsi vytvořil, nenávidíš a chceš je zničit. 7Uniknout z něj a zanechat je nezraněné a bez viny však nechceš.
8. Přesto jen tak můžeš uniknout. 2Dům pomsty není tvým domovem; místo, které sis vyhradil, abys tam umístil svou nenávist, není vězením, ale iluzí o tobě. 3Tělo je omezením uvaleným na univerzální komunikaci, která je věčnou vlastností mysli. 4Komunikace však probíhá uvnitř. 5Mysl se šíří k sobě samé. 6Není vytvořena z různých částí, které dosahují k sobě navzájem. 7Mysl nejde mimo sebe samu. 8Sama v sobě nemá žádná omezení a mimo ni nic neexistuje. 9Zahrnuje vše. 10Zahrnuje tě úplně; zahrnuje tebe v sobě a sebe v tobě. 11Nic jiného není, nikde a nikdy.
9. Tělo je mimo tebe a jen se zdá, že tě obklopuje, odděluje tě od ostatních a izoluje tě od nich a je od tebe. 2Tělo neexistuje. 3Mezi Bohem a Jeho Synem není žádná bariéra a Jeho Syn od Něj nemůže být odloučen, vyjma v iluzích. 4Tělo není jeho skutečnost, ačkoli je přesvědčen, že je. 5Mohlo by tomu tak být pouze za předpokladu, že se Bůh mýlí. 6Aby to bylo možné, Bůh by musel tvořit jiným způsobem a musel by se od Svého Syna odloučit. 7Musel by tvořit různé věci a stanovit různé úrovně skutečnosti, z nichž jen některé by byly láskou. 8Láska však musí být navěky sama sebou, navěky neměnná a navěky bez alternativy. 9A tak tomu je. 10Nemůžeš kolem sebe postavit zeď, protože Bůh mezi Sebe a tebe žádnou neumístil.
10. Jsi schopen natáhnout ruku a dosáhnout Nebe. 2Ty, jehož ruka je spojena s rukou bratra, jsi začal přesahovat tělo, ale nikoli sebe sama – proto, abyste dosáhli své sdílené Totožnosti společně. 3Mohla by snad být mimo tebe? 4Kde Bůh není? 5Cožpak je On tělem a stvořil tě takového, jakým Sám není a kde Sám nemůže být? 6Jsi obklopen pouze Jím. 7Můžeš mít ty, jehož zahrnuje, nějaká omezení?
11. Každý prožil něco, co by mohl nazvat pocitem přenesení mimo sebe. 2Tento pocit osvobození zdaleka převýší sen o svobodě, v kterou někdy doufáme ve výjimečných vztazích. 3Je to pocit skutečného úniku z omezení. 4Když uvážíš, co má toto „přenesení“ skutečně za následek, pochopíš, že si náhle neuvědomuješ tělo a spojuješ se s něčím jiným, v čem se tvá mysl zvětší, aby to zahrnula. 5Když se s tím sjednotíš, stane se to tvou součástí. 6Obojí se stane úplným, protože ani jedno není vnímáno odloučeně. 7To, co se ve skutečnosti děje, je, že se vzdáváš iluze omezeného uvědomění si a ztrácíš strach ze sjednocení. 8Láska, která ho okamžitě nahradí, se šíří k tomu, co tě osvobodilo, a sjednocuje se s tím. 9A zatímco tento stav trvá, jsi si jist svou Totožností a neomezuješ Ji. 10Unikl jsi ze strachu do míru, nezpochybňoval jsi skutečnost, ale pouze jsi ji přijal. 11Přijal jsi ji místo těla a dovolil jsi sám sobě být jedno s něčím mimo ně jednoduše tak, že jsi mu nedovolil omezovat tvou mysl.
12. K tomu může dojít bez ohledu na fyzickou vzdálenost, která se zdá být mezi tebou a tím, s čím se spojuješ, bez ohledu na místo, které ti přísluší v prostoru, a na rozdíly ve tvé velikosti a zdánlivé kvalitě. 2Čas není důležitý, protože k tomu může dojít v souvislosti s něčím minulým, přítomným či očekávaným. 3Toto „něco“ může být cokoli a kdekoli, zvuk, pohled, myšlenka, vzpomínka a dokonce i povšechná myšlenka bez konkrétního odkazu. 4V každém případě se s tím však bez výhrad spojíš, protože to miluješ a chceš s tím být. 5A tak tomu spěcháš v ústrety a necháváš svá omezení zmizet, dočasně rušíš všechny „zákony“, které tělo poslouchá, a jemně je odkládáš.
13. V tomto úniku není žádné násilí. 2Na tělo není útočeno, je jen správně vnímáno. 3Neomezuje tě, protože tomu prostě nechceš. 4Popravdě řečeno z něho nejsi „vyjmut“, neboť tě nemůže obsahovat. 5Jdeš tam, kde chceš být, a získáváš – nikoli ztrácíš – vědomí Já. 6V těchto okamžicích vyproštění z fyzických omezení prožiješ mnohé z toho, co se stane ve svatém okamžiku: odstranění bariér času a prostoru, náhlý prožitek míru a radosti, a především si přestaneš uvědomovat tělo a pochybovat o tom, zda to vše je možné, či nikoli.
14. Je to možné, protože to chceš. 2Náhlé rozšíření uvědomění si, ke kterému dojde, toužíš-li po svatém okamžiku, tě k němu neodolatelně přitahuje. 3Žádá tě, abys byl sám sebou v jeho bezpečném objetí. 4Tam, kde jsou zákony omezování pro tebe odstraněny, tě uvítá do otevřenosti mysli a svobody. 5Přijď do tohoto útočiště, kde můžeš být v míru sám sebou. 6Nikoli skrze ničení, nikoli skrze útěk, ale jen díky jejich klidnému rozplynutí. 7Neboť tam se k tobě připojí mír jednoduše proto, že jsi byl ochoten se vzdát omezení, která jsi uvalil na lásku, a spojil ses s ní tam, kde je a kam tě vedla, což byla tvá odpověď na její vlídné volání po spočinutí v míru.
VII. Nemusím dělat nic
1. Stále ještě příliš věříš, že tělo je zdrojem síly. 2Nezahrnuje snad každý tvůj plán nějakým způsobem jeho útěchu, ochranu nebo potěšení? 3To ve tvé interpretaci činí tělo výsledkem, nikoli prostředkem, což vždy znamená, že tě stále přitahuje hřích. 4Ten, kdo stále přijímá za svůj cíl hřích, nepřijímá Pokání. 5Proto jsi nepřevzal svou jedinou zodpovědnost. 6Ti, kdo dávají přednost bolesti a ničení, nevítají Pokání.
2. Jedno jsi nikdy neudělal: nikdy jsi úplně nezapomněl na tělo. 2Někdy se snad tvému zraku vytratilo, ale ještě nikdy zcela nezmizelo. 3Nežádám tě o víc, než jen abys to dovolil na pouhý okamžik, nicméně právě ten je oním okamžikem, kdy dojde k zázraku Pokání. 4Poté uvidíš tělo znovu, ale nikdy už nebude úplně stejné. 5Každý okamžik, který strávíš bez uvědomění si těla, ti po tvém návratu umožní vidět je jinak.
3. Tělo ani v jediném okamžiku neexistuje. 2Vždy si ho buď pamatuješ, nebo ho očekáváš, ale nikdy ho neprožíváš právě nyní. 3Jen jeho minulost a budoucnost způsobuje, že se zdá skutečné. 4Plně ho ovládá čas, neboť hřích není nikdy zcela v přítomnosti. 5V jakémkoli jednotlivém okamžiku by byla přitažlivost viny prožívána pouze jako bolest, a té by ses vyhnul. 6Nyní tě vina nepřitahuje. 7Celá její přitažlivost je zdánlivá, a proto se musí nacházet jen v myšlenkách souvisejících s minulostí nebo budoucností.
4. Není možné přijmout svatý okamžik bez výhrad, pokud nejsi ochoten, alespoň na okamžik, nevidět žádnou minulost ani budoucnost. 2Nemůžeš se na něj připravit, neboť tak bys ho umístil do budoucnosti. 3Vyproštění se ti dostane v okamžiku, kdy po něm zatoužíš. 4Mnozí strávili celý život přípravami a vskutku dosáhli okamžiků úspěchu. 5Tento kurz se nepokouší učit více, než se oni naučili v čase, ale je zaměřen na úsporu času. 6Můžeš se pokoušet následovat velmi dlouhou cestu k cíli, který jsi přijal. 7Je krajně obtížné dosáhnout Pokání bojem proti hříchu. 8Vynakládáš obrovské úsilí, když se pokoušíš učinit svatým to, co nenávidíš a čím opovrhuješ. 9Ani není třeba strávit celý život rozjímáním a dlouhými meditacemi zaměřenými na oddělení se od těla. 10Všechny tyto pokusy budou vzhledem k jejich účelu nakonec úspěšné. 11Tyto prostředky jsou však únavné a vyžadují velmi mnoho času, neboť všechny hledají vyproštění ze současného stavu bezcennosti a neadekvátnosti v budoucnosti.
5. Tvá cesta bude odlišná, nikoli účelem, ale prostředky. 2Svatý vztah je prostředkem pro úsporu času. 3Jeden okamžik, který strávíš s bratrem, obnoví vesmír pro vás pro oba. 4Ty jsi připraven. 5Nyní si musíš jen pamatovat, že nemusíš dělat nic. 6Teď by bylo mnohem prospěšnější soustředit se jen na to, než hloubat, co bys měl dělat. 7Když konečně k těm, kdo zápasí s pokušením a bojují proti podlehnutí hříchu, přijde mír, když konečně světlo vstoupí do rozjímající mysli nebo když někdo dosáhne cíle, vždy si jasně uvědomí jen jedno šťastné poznání: „Nemusím dělat nic.“
6. Zde je konečné vyproštění, které každý jednoho dne najde svým vlastním způsobem, ve svém vlastním čase. 2Ty tento čas nepotřebuješ. 3Byl ti ušetřen, protože ty a tvůj bratr jste spolu. 4Zde se jedná o zvláštní prostředek, který tento kurz používá, aby ti ušetřil čas. 5Jestliže trváš na použití prostředků, které sloužily jiným, a zanedbáváš, co bylo vytvořeno pro tebe, Kurz nevyužíváš. 6Ušetři mi čas pouze touto přípravou a neprocvičuj nic jiného. 7„Nemusím dělat nic,“ je prohlášení věrnosti a skutečně úplné oddanosti. 8Věř tomu jen na okamžik, a dosáhneš více než staletími rozjímání nebo zápasu proti pokušení.
7. Každá činnost zahrnuje tělo. 2Když uznáš, že nemusíš dělat nic, odejmul jsi ve své mysli tělu hodnotu. 3Okamžitě zde stojí otevřené dveře, kterými rychle proklouzneš staletími úsilí a unikneš času. 4Tak hřích ztratí svou přitažlivost právě teď. 5Neboť zde je popřen čas, a minulost a budoucnost jsou pryč. 6Kdo nemusí nic dělat, nepotřebuje čas. 7Nic nedělat znamená odpočívat a vytvářet v sobě místo, kde činnost těla přestane vyžadovat pozornost. 8Do tohoto místa přichází Duch svatý, a zde setrvává. 9Zůstane i tehdy, když zapomeneš a činnosti těla se vrátí, aby zaměstnávaly tvou vědomou mysl.
8. Toto místo odpočinku, do kterého se můžeš vrátit, však bude vždy existovat. 2A budeš si více vědom tohoto klidného středu bouře než všeho jejího běsnění. 3Tento klidný střed, ve kterém nic neděláš, s tebou zůstane a poskytne ti odpočinek uprostřed každé rušné činnosti, kterou máš vykonat. 4Neboť z tohoto středu ti bude ukázána cesta, jak používat tělo bezhříšně. 5Tento střed, v němž tělo není přítomno, zachová nepřítomnost těla ve tvém uvědomování si.
VIII. Zahrádka
1. Pouze uvědomování si těla způsobuje zdánlivé omezování lásky. 2Neboť tělo je omezením lásky. 3Vzešlo z přesvědčení o omezené lásce a bylo vytvořeno, aby omezilo neomezené. 4Nemysli si, že je to řečeno jen obrazně, neboť tělo bylo vytvořeno, aby omezilo tebe. 5Můžeš ty, kdo se vidíš v těle, znát sebe jako myšlenku? 6Vše, co poznáváš, ztotožňuješ s něčím vnějším, něčím mimo tělo. 7Dokonce ani Boha si neumíš představit bez těla nebo určité podoby, kterou si myslíš, že znáš.
2. Tělo nemůže vědět. 2Pokud omezuješ své uvědomování si na jeho nepatrné smysly, neuvidíš ušlechtilost, která tě obklopuje. 3Bůh nemůže vstoupit do těla, a ty se tam s Ním nemůžeš spojit. 4Zdá se, že omezení lásky Ho nikdy nevpustí a ponechá tě od Něj odděleného. 5Tělo je nepatrným plotem kolem malé části vznešené a dokonalé myšlenky. 6Vyznačuje nekonečně malý kruh okolo velmi malé části Nebe odštěpené od celku a prohlašuje, že uvnitř je tvé království, kam Bůh nemůže vstoupit.
3. V tomto království vládne ego, a to krutě. 2Vyzývá tě, abys na obranu tohoto nepatrného zrnka prachu bojoval proti vesmíru. 3Tento fragment tvé mysli je tak malou částečkou, že kdyby sis dokázal být vědomý celku, ihned bys viděl, že je něčím takovým, jako je nepatrný paprsek vůči slunci nebo jako to nejmenší zčeření na mořské hladině. 4Tento malinký paprsek se s ohromující nadutostí rozhodl, že je sluncem, toto téměř nepostřehnutelné zčeření oslavuje sebe sama jako moře. 5Uvaž, jak osamělá a vystrašená je tato nepatrná myšlenka, tato nekonečně malá iluze, která se udržuje v oddělenosti proti vesmíru. 6Slunce se stává pro paprsek „nepřítelem“, který ho chce zničit, moře děsí malé zčeření a chce ho pohltit.
4. Ani slunce ani moře si však nejsou vůbec vědomy této podivné a nesmyslné činnosti. 2Jednoduše dál existují, bez vědomí toho, že jejich nepatrná částečka se jich bojí a nenávidí je. 3Ani tato částečka pro ně není ztracena, neboť odděleně od nich by nemohla přežít. 4Co si myslí, že je, ani v nejmenším nemění naprostou závislost jejího bytí na nich. 5Její veškerá existence na nich stále závisí. 6Bez slunce by sluneční paprsek zmizel a zčeření je bez moře nemyslitelné.
5. V této zvláštní situaci se nacházejí ti, kteří zdánlivě jsou ve světě obývaném těly. 2Zdá se, že každé tělo poskytuje domov odloučené mysli, nesouvislé myšlence, jež žije o samotě a v žádném případě není spojená s Myšlenkou, která ji stvořila. 3Každý nepatrný fragment se zdá být soběstačný, k určitým věcem potřebuje další fragmenty, ale v žádném případě není v ničem zcela závislý na svém jediném Stvořiteli. Přesto potřebuje celek, aby mu dal nějaký smysl, neboť sám o sobě neznamená nic. 4A odděleně a sám o sobě také nežije.
6. Tak jako slunce a moře existuje dál i tvé Já a nedbá, že se tato nepatrná částečka považuje za tebe. 2Nechybí, a kdyby se odloučila, nemohla by existovat, a ani celek by bez ní nebyl úplný. 3Nepředstavuje odloučené království ovládané myšlenkou odloučení od ostatních. 4Ani ji neobklopuje plot, který by jí bránil spojit se s ostatními a odděloval ji od Stvořitele. 5Tento drobný aspekt se neliší od celku, ale navazuje na něj a je s ním jedno. 6Nevede odloučený život, protože jeho životem je jednota, v níž bylo stvořeno jeho bytí.
7. Nepřijímej tento malý oplocený aspekt jako sebe. 2Slunce a moře jsou ničím ve srovnání s tím, co jsi ty. 3Sluneční paprsek září jen ve slunečním svitu a zčeření tančí, jen když spočívá na moři. 4Ve slunci ani v moři však není taková moc, jaká spočívá v tobě. 5Zůstal bys ve svém nepatrném království, ubohý král, zahořklý vládce všech, na které dohlíží, který hledí na nic, a přesto by zemřel, aby to ubránil? 6Toto malé já není tvým královstvím. 7Vysoko nad ním se klene a vše obklopuje láskou vznešený celek, který nabízí veškeré štěstí a hluboké naplnění každé části. 8Drobný aspekt, o kterém si myslíš, že jsi ho oddělil, není výjimkou.
8. Láska nezná tělo a dotýká se všeho, co bylo stvořeno jako ona sama. 2Jejím smyslem je naprostá neexistence omezení. 3Je ve svém dávání naprosto nestranná a vše zahrnující, jen aby chránila a uchovala to, co dává, úplným. 4Ve svém nepatrném království máš tak málo! 5Neměl bys tedy právě tam požádat lásku, aby vstoupila? 6Pohlédni na suchou a neplodnou, spálenou a neradostnou poušť, ze které se skládá tvé malé království. 7Představ si život a radost, které by sem láska přinesla odtud, odkud pochází a kam se s tebou opět vrátí.
9. Myšlenka Boží obklopuje tvé malé království a čeká u překážky, kterou jsi postavil, aby vstoupila a ozářila pustou zem. 2Pohleď, jak všechno ožívá! 3Poušť se stává rozsáhlou, zelenou a klidnou zahradou, která nabízí odpočinek těm, kdo sešli z cesty a bloudí v prachu. 4Poskytni jim útulek, přichystaný láskou tam, kde kdysi byla poušť. 5A každý, koho uvítáš, ti s sebou přinese z Nebe lásku. 6Do tohoto svatého místa vstupují jeden po druhém, ale neodejdou sami, tak jak přišli. 7Láska, kterou s sebou přinesli, s nimi zůstane, stejně jako zůstane s tebou. 8Díky její dobrotě se tvá malá zahrada rozroste a dotkne se každého, kdo žízní po živé vodě, ale je příliš unavený na to, aby pokračoval sám.
10. Vyjdi a nalezni je, neboť s sebou přinášejí tvé Já. 2Vlídně je zaveď do své klidné zahrady a přijmi tam jejich požehnání. 3Zahrada se tak bude zvětšovat, rozšíří se přes poušť a nezanechá ani jedno malé osamělé království uzamčené před láskou a tebe uvnitř. 4Tam poznáš sám sebe a uvidíš, jak se tvá malá zahrádka jemně promění v Nebeské Království, ozářené veškerou Láskou jeho Stvořitele.
11. Svatý okamžik je tvým pozváním, aby láska vstoupila do pustého a neradostného království a přeměnila je v zahradu míru a uvítání. 2Odpověď lásky je nevyhnutelná. 3Přijde, protože jsi přišel bez těla a nepostavil jsi do cesty nic, co by překáželo jejímu radostnému příchodu. 4Ve svatém okamžiku žádáš od lásky jen to, co nabízí každému, ani méně, ani více. 5Požádáš-li o vše, dostaneš vše. 6Tvé zářivé Já vyzvedne nepatrný aspekt, který ses snažil skrýt před Nebem, přímo do Nebe. 7Žádná část lásky nevolá celek marně. 8Žádný Syn Boží nezůstane mimo Jeho Otcovství.
12. Tímto si buď jist: do tvého výjimečného vztahu vstoupila láska, a na tvou chabou žádost tam vstoupila úplně. 2Neuvědomuješ si, že přišla, protože ses ještě nevzdal všech bariér, které stavíš proti svému bratru. 3Ty ani on nebudete schopni přivítat lásku odloučeně. 4Sám bys nemohl znát Boha více, než zná On tebe bez tvého bratra. 5Společně byste si ale nemohli lásku neuvědomovat více, než si láska neuvědomuje vás nebo nepoznává ve vás samu sebe.
13. Dosáhl jsi cíle dávné pouti, ale neuvědomuješ si, že je u konce. 2Jsi ještě velmi unaven a stále se zdá, že tě prach pouště zaslepuje a ponechává tě nevidomého. 3Avšak Ten, Koho jsi uvítal, k tobě přišel a vítá tě. 4Na to, aby tě uvítal, čekal dlouho. 5Přijmi Jeho uvítání, neboť On chce, abys Ho znal. 6Mezi tebou a tvým bratrem stojí jen malá hradba prachu. 7Lehce a se šťastným smíchem do ní foukni, a rozpadne se. 8A vstup do zahrady, kterou pro vás pro oba připravila láska.
IX. Dva světy
1. Bylo ti řečeno, abys přinesl temnotu ke světlu a vinu ke svatosti. 2Také ti bylo řečeno, že chyba musí být opravena u svého zdroje. 3Duch svatý proto potřebuje onu nepatrnou část tebe, malinkou myšlenku, která je zdánlivě odštěpená a odloučená. 4Vše ostatní je v plné péči Boží a nepotřebuje vedení. 5Tato divoká a klamná myšlenka však potřebuje pomoc, protože si ve svém sebeklamu myslí, že je Synem Božím, úplným a všemocným, jediným vládcem království, které oddělil, aby je mohl šílenstvím tyranizovat a donutit k poslušnosti a otroctví. 6O této malé části si myslíš, že jsi ji ukradl Nebi. 7Dej ji Nebi zpět. 8Nebe ji neztratilo, ale ty jsi ztratil ze zřetele Nebe. 9Dovol Duchu svatému, aby ji odejmul chřadnoucímu království, kam jsi ji vyčlenil, obklopil tmou, střežil útokem a posiloval nenávistí. 10Uvnitř jeho barikád je stále ještě nepatrná část Božího Syna, úplná a svatá, klidná a není si vědoma toho, co si myslíš, že ji obklopuje.
2. Nebuď odloučený, neboť Ten, Jenž ji obklopuje, ti přinesl sjednocení a to nepatrné, co jsi nabídl temnotě, vrátil věčnému světlu. 2Jak to udělal? 3Je to neobyčejně jednoduché, založené na tom, čím toto nepatrné království opravdu je. 4Pustý písek, temnota a bezživotí, to vše je možné vidět pouze očima těla. 5Jejich ponurý zrak, jejž jsi vytvořil k omezování svého uvědomování, je zkreslený a poselství, která ti předává, jsou malá a omezená a tak roztříštěná, že nemají smysl.
3. Zdá se, že ze světa těl, vytvořeného nepříčetností, jsou nepříčetná poselství vracena do mysli, která tento svět vytvořila. 2Tato poselství svědčí o tomto světě a prohlašují ho za skutečný. 3Neboť tyto posly jsi vyslal, aby ti to přinesli zpět. 4Vše, co ti tato poselství sdělují, se týká jen vnějšího. 5Žádné z těchto poselství nehovoří o tom, co se nachází uvnitř, neboť to není tělo, co by o tom mohlo hovořit. 6Jeho oči to nevnímají, jeho smysly si toho nejsou vůbec vědomy, jeho jazyk nemůže takové poselství předat. 7Bůh tě tam však může přivést, jsi-li ochoten následovat Ducha svatého skrze zdánlivou hrůzu a důvěřovat Mu, že tě neopustí a neponechá tě tam. 8Nahnat ti strach není jeho, ale jen tvým účelem. 9Jsi ve velkém pokušení Ho na vnější hranici strachu opustit, ale On tě povede bezpečně skrze ni a mnohem dál.
4. Oblast strachu leží těsně pod úrovní, kterou vidí tělo, a zdá se být celým základem, na kterém je svět postaven. 2Zde jsou všechny iluze, všechny pokřivené myšlenky, všechny nepříčetné útoky, zuřivost, pomsta a zrada, které byly vytvořeny k zachování viny tam, kde je, tak aby z ní mohl povstat svět, který ji ukrývá. 3Stíny viny vystupují na povrch, jen aby udržely její vnější projevy v temnotě a přinesly světu zoufalství a osamělost, aby byl ponechán bez radosti. 4Intenzita viny je však zakryta jejím těžkým pláštěm a oddělena od toho, co bylo vytvořeno, aby ji ukrylo. 5To tělo nemůže vidět, neboť z toho povstalo za účelem její ochrany, která závisí na tom, že ji nelze vidět. 6Oči těla na ni nikdy nepohlédnou. 7Uvidí však to, co přikazuje.
5. Tělo zůstane poslem viny a bude jednat, jak vina nařizuje, dokud budeš přesvědčen, že je skutečná. 2Neboť skutečnost viny je iluzí, která zdánlivě činí vinu těžkou, neprůhlednou a neproniknutelnou, a činí ji opravdovým základem myšlenkového systému ega. 3Její slabost a průhlednost nebude zřejmá, dokud neuvidíš světlo za ní. 4Pak ji uvidíš jako tenký závoj před světlem.
6. Tato zdánlivě mohutná překážka, tato nepřirozená plocha, která vypadá jako skála, je jako hradba nízkých temných mraků, která se zdá být pevnou stěnou před sluncem. 2Její neproniknutelný vzhled je naprostá iluze. 3Jemně uvolňuje cestu k vrcholkům hor, které se nad ní tyčí, a nemá vůbec žádnou moc zadržet toho, kdo je ochoten vystoupit nad ni a spatřit slunce. 4Není dostatečně silná, aby zadržela padající knoflík nebo udržela pírko. 5Nic na ní nemůže spočinout, neboť je iluzí základů. 6Zkus se jí dotknout, a zmizí, zkus ji uchopit, a ve tvých rukou nebude nic.
7. Přesto je v této hradbě mraků snadné uvidět vyvstávat celý svět. 2Masivní pohoří, jezero, město, vše vyvstává ve tvé představivosti a z mraků se k tobě vracejí poslové tvého vnímání a ujišťují tě, že se tam nachází svět. 3Je vidět postavy, které se pohybují, dění se zdá být skutečné, a podoby se objevují a posunují z nádhery do grotesknosti. 4Budou chodit sem a tam tak dlouho, dokud budeš hrát hru dětinského předstírání. 5Bez ohledu na to, jak dlouho ji hraješ a kolik představivosti jsi použil, si ji však nepleť se světem pod ní a nesnaž se ji učinit skutečnou.
8. Tak by tomu mělo být s temnými mraky viny, které již nejsou neproniknutelné ani hmotné. 2Když budeš skrze ně procházet, neporaníš se o ně. 3Dovol svému Průvodci, aby tě, zatímco tě povede kolem nich, poučil o jejich nehmotné podstatě, neboť pod nimi je svět světla, na který nevrhají žádné stíny. 4Jejich stíny spočívají na světě za nimi, který je stále vzdálený od světla. 5Ke světlu však jejich stíny nemohou dosáhnout.
9. Tento svět světla, tento zářivý kruh je skutečným světem, kde se vina setkává s odpuštěním. 2Zde je vnější svět viděn nově, bez stínů viny. 3Zde je ti odpuštěno, neboť zde jsi odpustil všem. 4Zde je nové vnímání, kde je všechno jasné a zářící nevinností, omyté vodami odpuštění a očištěné od každé zlé myšlenky, kterou jsi na něj uvalil. 5Zde na Syna Božího nikdo neútočí, a ty jsi vítán. 6Zde je tvá nevinnost, která čeká, aby tě oděla, chránila a připravila ke konečnému kroku na cestě do tvého nitra. 7Zde jsou tmavé a těžké hávy viny odloženy a vlídně nahrazeny čistotou a láskou.
10. Ani odpuštění však není koncem. 2Odpuštění činí krásným, ale netvoří. 3Je zdrojem uzdravení, poslem lásky, avšak nikoli jejím Zdrojem. 4Sem jsi zaveden, aby Sám Bůh učinil bez zábran konečný krok, neboť zde nic nepřekáží, aby láska byla sama sebou. 5Krok za toto svaté místo odpuštění, krok ještě hlouběji do nitra, který však nemůžeš učinit ty, tě přenese do něčeho zcela jiného. 6Zde je Zdroj světla, zde není nic vnímáno, odpuštěno či přeměněno. 7Je pouze věděno.
11. Tento kurz vede k vědění, ale samo vědění je mimo rozsah naší učební osnovy. 2Není ani zapotřebí se pokoušet mluvit o tom, co musí být navěky mimo slova. 3Pamatujme si jen, že každý, kdo dosáhne skutečného světa, za který učení nemůže jít, za něj půjde, ale jiným způsobem. 4Kde učení končí, začíná Bůh, neboť učení končí před Tím, Jenž je od počátku dokonalý, a tam, kde není konce. 5Není na nás, abychom se zabývali něčím, čeho nemůžeme dosáhnout. 6Je potřeba se mnoho naučit. 7Je stále ještě nutné se na vědění připravit.
12. Lásce se nelze naučit. 2Její smysl spočívá v ní samé. 3Učení končí, když poznáš vše, čím není. 4To představuje ovlivnění, a právě to musí být odčiněno. 5Lásce se nelze naučit, protože nikdy nebyl čas, kdy jsi ji neznal. 6Učení je zbytečné v Přítomnosti Stvořitele, Jehož uznání tebe a tvé uznání Jeho tak dalece přesahuje veškeré učení, že vše, čemu ses naučil, ztrácí smysl a je navěky nahrazeno věděním lásky a jejím jediným smyslem.
13. Tvůj vztah s bratrem byl vykořeněn ze světa stínů a jeho nesvatý účel byl bezpečně pronesen překážkami viny, omyt odpuštěním a zářící pevně zakořeněn ve světě světla. 2Odtud tě tento vztah volá, abys ho následoval stejnou cestou, byl pozvednut vysoko nad temnotu a vlídně uveden před brány Nebes. 3Svatý okamžik, v kterém jste byli ty a bratr sjednoceni, je jen poslem lásky poslaným z míst za odpuštěním, aby ti připomněl, co všechno za ním spočívá. 4Budeš si ho pamatovat prostřednictvím odpuštění.
14. A až k tobě ve svatém místě odpuštění přijde vzpomínka na Boha, nebudeš si pamatovat nic jiného a paměť bude stejně zbytečná jako učení, neboť jediným tvým účelem bude tvoření. 2To však nemůžeš vědět, dokud nebude všechno vnímání očištěno a nakonec navždy odstraněno. 3Odpuštění odstraňuje jen nepravdivé, zvedá ze světa stíny a svou vlídností ho nese bezpečně a jistě k jasnému světu nového a čistého vnímání. 4Tam je tvůj účel nyní. 5A právě tam tě očekává mír.
