Kapitola 19
DOSAŽENÍ MÍRU
I. Uzdravení a víra
1. Řekli jsme, že když je situace zcela zasvěcena pravdě, je mír nevyhnutelný. 2Jeho dosažení je kriterium, na základě kterého lze bezpečně mít za to, že toto zasvěcení je úplné. 3Také jsme řekli, že míru nebude nikdy dosaženo bez víry, neboť to, co je zasvěceno pravdě jako jedinému cíli, je k ní přivedeno vírou. 4Tato víra zahrnuje každého zúčastněného, neboť jedině tak je situace vnímána jako smysluplná a jako celek. 5A musí v ní být zahrnut každý, neboť jinak je tvá víra omezená a zasvěcení neúplné.
2. Každá situace, vnímaná správně, se stává příležitostí k uzdravení Božího Syna. 2A on je uzdraven, protože jsi mu nabídl víru, dal jsi ho Duchu svatému a vyprostil jsi ho od všeho, co na něm vyžadovalo tvé ego. 3Díky tomu vidíš, že je svobodný, a tuto vizi sdílí i Duch svatý. 4Dal ji, protože ji sdílí, a tak skrze tebe uzdravuje. 5Právě toto spojení s Duchem svatým činí tento účel skutečným, neboť jsi onen účel učinil úplným. 6To je uzdravování. 7Tělo je uzdraveno, neboť jsi přišel bez něj a spojil ses s Myslí, v níž spočívá veškeré uzdravení.
3. Tělo nemůže uzdravovat, protože nemůže samo sebe učinit nemocným. 2Nepotřebuje uzdravení. 3Jeho zdraví či nemoc závisí výhradně na tom, jak ho mysl vnímá, a na účelu, k jakému ho mysl chce použít. 4Je zřejmé, že část mysli se může považovat za odloučenou od Univerzálního Účelu. 5Když k tomu dojde, tělo se stává její zbraní proti tomuto Účelu, aby ukázalo „fakt“, že k odloučení došlo. 6Tělo se tak stává nástrojem iluze a podle toho jedná: vidí, co neexistuje, slyší, co pravda nikdy nevyslovila a chová se nepříčetně, jsa vězněm nepříčetnosti.
4. Nepřehlédni naše dřívější konstatování, že nevíra vede přímo k iluzím. 2Neboť nevíra znamená vnímání bratra jako těla, a tělo nemůže být použito k účelům sjednocení. 3Vidíš-li pak bratra jako tělo, znamená to, že jsi stanovil podmínku, která sjednocení s ním znemožňuje. 4Tvá nevíra v něj tě od něj odloučila a brání vám oběma v uzdravení. 5Tvá nevíra se tedy staví proti účelu Ducha svatého a postavila mezi vás iluze soustředěné na tělo. 6Tělo se tedy bude zdát nemocné, neboť jsi z něho učinil „nepřítele“ uzdravení a opak pravdy.
5. Není těžké si uvědomit, že víra musí být opakem nevíry. 2Avšak rozdíl mezi tím, jak fungují, je méně zřejmý, ačkoli vyplývá přímo ze zásadního rozdílu v jejich podstatě. 3Nevíra vždy omezuje a útočí, víra odstraňuje omezení a činí úplným. 4Nevíra ničí a odlučuje, víra sjednocuje a uzdravuje. 5Nevíra staví mezi Syna Božího a jeho Stvořitele iluze, víra všechny překážky, které mezi nimi zdánlivě vyvstávají, odstraňuje. 6Nevíra je dokonale zasvěcena iluzím, víra dokonale zasvěcena pravdě. 7Částečné zasvěcení není možné. 8Pravda znamená nepřítomnost iluzí a iluze znamená nepřítomnost pravdy. 9Obě nemohou být pohromadě ani nemohou být vnímány na stejném místě. 10Zasvětit se oběma znamená vytyčit cíl, jehož není nikdy možné dosáhnout, neboť se ho částečně snažíš dosáhnout skrze tělo, které považuješ za prostředek hledání skutečnosti skrze útok. 11Druhá část chce uzdravovat, a proto se obrací k mysli, nikoli k tělu.
6. Nevyhnutelným kompromisem je přesvědčení, že tělo, nikoli mysl, musí být uzdraveno. 2Neboť tento rozdělený cíl učinil obojí stejně skutečné, což bylo možné jen tehdy, pokud mysl byla omezena pouze na tělo a rozdělena na malé, zdánlivě úplné, ale navzájem nespojené části. 3Tělu to neublíží, ale v mysli to bude udržovat klamný myšlenkový systém. 4Právě zde je tedy zapotřebí uzdravení. 5A zde se také uzdravení nachází. 6Neboť Bůh neposkytl uzdravení odděleně od nemoci ani nestanovil prostředek k uzdravení tam, kde nemoc nemůže být. 7Jsou pohromadě, a jsou-li viděny pohromadě, všechny pokusy udržovat pravdu i iluzi v mysli, kde je nutně obojí, jsou rozpoznány jako zasvěcení se iluzím. Když jsou přivedeny k pravdě, jsou opuštěny a jsou v každém ohledu a směru spatřovány jako s pravdou naprosto neslučitelné.
7. Pravda a iluze nemají žádnou spojitost. 2To bude platit navždy, ať už se je snažíš spojit jakkoli. 3Iluze jsou ale vždy spojené, stejně jako je spojená pravda. 4Pravda i iluze jsou sjednocenými a úplnými myšlenkovými systémy, které ale spolu vůbec nesouvisejí. 5Vnímat to znamená poznat, kde je odloučení a kde musí být uzdraveno. 6Výsledek myšlenky není nikdy odloučen od svého zdroje. 7Myšlenka odloučení vytvořila tělo, zůstává s ním spojena a způsobuje jeho nemoc, neboť mysl se ztotožňuje s tělem. 8Žiješ v domnění, že skrýváš-li tuto spojitost, chráníš tělo, neboť toto utajení zdánlivě chrání tvé ztotožnění před „útokem“ pravdy.
8. Kdybys jen pochopil, jak toto podivné utajení zraňuje tvou mysl a jaký zmatek způsobilo ve tvém vlastním ztotožnění! 2Nevidíš, jak velké zpustošení způsobila tvá nevíra, neboť nevíra je útokem, který je zdánlivě ospravedlněn svými výsledky. 3Odmítáš-li věřit, vidíš to, co není hodno tvé víry, a tak nemůžeš pohlédnout za tuto bariéru k tomu, co je s tebou spojeno.
9. Věřit znamená uzdravovat. 2Znamená to, že jsi Pokání přijal pro sebe, a chceš je tedy sdílet. 3Prostřednictvím víry nabízíš dar osvobození od minulosti, jejž jsi obdržel. 4Nepoužiješ nic, co tvůj bratr dříve učinil, abys ho nyní odsoudil. 5Svobodně se rozhodneš přehlédnout jeho chyby a pohlédneš za všechny překážky, které stojí mezi tebou a jím, a uvidíš je jako překážku jedinou. 6A v té jedné chybě uvidíš, že tvá víra je plně oprávněná. 7Neexistuje oprávnění pro nevíru, víra je ale vždy oprávněná.
10. Víra je opakem strachu a je součástí lásky stejně, jako je strach součástí útoku. 2Víra je uznáním sjednocení. 3Je to laskavé uznání každého za Syna tvého velmi milujícího Otce, Který ho miluje jako tebe, a kterého proto ty miluješ jako sebe. 4Je to Jeho Láska, co tě spojuje s bratrem, a díky Jeho Lásce nechceš nikoho odloučit od své. 5Každý se jeví přesně tak, jak je vnímán ve svatém okamžiku, sjednocený ve tvém účelu vyprostit se z viny. 6Vidíš v něm Krista, a on je uzdraven, neboť jsi v něm spatřil to, co v každém navěky ospravedlňuje víru.
11. Víra je dar, který ti dává Bůh skrze Toho, Koho ti dal. 2Nevíra pohlíží na Božího Syna a soudí ho jako nehodného odpuštění. 3Očima víry je však spatřen jako ten, komu již bylo odpuštěno a kdo byl osvobozen od každé viny, kterou na sebe uvalil. 4Víra ho vidí pouze nyní, protože nehledí do minulosti, aby ho soudila, ale vidí v něm jen to, co chce vidět v tobě. 5Nevidí očima těla, ani od těl neočekává své ospravedlnění. 6Je poslem nového vnímání, seslaná, aby shromáždila svědky svého příchodu a vrátila ti jejich poselství.
12. Víru, stejně jako skutečný svět, lze snadno vyměnit za vědění.2Neboť víra vzniká z vnímání Ducha svatého a ukazuje, že je s Ním sdílíš. 3Víra je dar, který nabízíš Božímu Synu skrze Ducha svatého, a je dokonale přijatelná pro jeho Otce i pro Ducha svatého. 4Proto je nabídnuta i tobě. 5Tvůj svatý vztah se svým novým účelem ti nabízí víru, abys ji předal svému bratru. 6Tvá nevíra vás rozdělila, a tak v něm nepoznáváš spásu. 7Víra vás však sjednocuje ve svatosti, kterou nevidíš očima těla, ale zrakem Toho, Jenž se s tebou spojil a v Němž jste sjednoceni.
13. Milost není dána tělu, ale mysli. 2A mysl, která ji přijme, ihned pohlédne mimo tělo a spatří svaté místo, kde byla uzdravena. 3Tam stojí oltář, kde se jí dostalo milosti. 4Nabídni tedy svému bratru milost a požehnání, neboť stojíš u stejného oltáře, na který byla milost uložena pro vás pro oba. 5Milostí buďte oba uzdraveni, abyste vírou uzdravovali.
14. Ve svatém okamžiku stojíte ty a tvůj bratr před oltářem, který Bůh vztyčil Sobě i vám oběma. 2Odložte nevíru a přistupte k němu spolu. 3Tam uvidíš zázrak svého vztahu, jak byl znovu vytvořen skrze víru. 4A tam si uvědomíš, že není nic, co víra nedokáže odpustit. 5Žádná chyba neruší její klidný pohled, který přináší zázrak uzdravení stejně snadno všem. 6Neboť poslové lásky udělají to, pro co byli sesláni, a radostné zvěsti o tom, že to bylo učiněno, vrátí tobě a tvému bratrovi, kteří stojíte společně před oltářem, od kterého byli vysláni.
15. Zatímco nevíra bude udržovat vaše malá království pustá a odloučená, víra pomůže Duchu svatému připravit půdu pro nejsvatější zahradu, jakou je z ní schopen učinit. 2Neboť víra přináší mír, a tak žádá pravdu, aby vstoupila a učinila nádherným to, co již bylo pro nádheru připraveno. 3Pravda následuje víru a mír a dovršuje proces přeměny v nádheru, kterou započaly. 4Neboť víra zůstane cílem učení a bude jí zapotřebí do té doby, než bude učení dovršeno. 5Pravda však zůstane navěky.
16. Dovol tedy, aby tvé zasvěcení náleželo věčnému, a nauč se, jak mu nepřekážet a nečinit ho otrokem času. 2Neboť to, co si myslíš, že činíš věčnému, činíš sobě. 3Ten, koho Bůh stvořil jako Svého Syna, není otrokem ničeho, ale je spolu se svým Stvořitelem pánem všeho. 4Můžeš zotročit tělo, ale myšlenka je svobodná a není ji schopno uvěznit či jakkoli omezit nic, kromě mysli, která ji vymyslela. 5Neboť zůstává spojena se svým zdrojem, který je jejím žalářníkem, nebo jejím osvoboditelem, podle toho, co si zvolila za svůj účel.
II. Hřích oproti chybě
1. Je zásadní neplést si chybu s hříchem, neboť toto rozlišení umožňuje spásu. 2Neboť chyba může být opravena a nesprávné lze učinit správným. 3Ale hřích, kdyby byl možný, by byl nezvratný. 4Přesvědčení o skutečnosti hříchu je nutně založeno na pevném přesvědčení, že mysl, nikoli tělo, může útočit. 5A tak je vinna mysl a zůstane vinnou navždy, pokud ji jiná mysl, která není její součástí, nedá rozhřešení. 6Hříchy volají po trestu stejně jako chyby po opravě, a přesvědčení, že trest je opravou, je jasně nepříčetné.
2. Hřích není chybou, neboť má za následek nadutost, kterou myšlenka chyby postrádá. 2Hřešit by znamenalo pokusit se narušit skutečnost, a uspět. 3Hřích je prohlášením, že útok je skutečný a vina ospravedlněná. 4Předpokládá, že Syn Boží je vinen, dokázal tedy ztratit svou nevinnost a udělal ze sebe něco, co Bůh nestvořil. 5Stvoření tak není považováno za věčné a Vůle Boží je otevřena opozici a porážce. 6Hřích je velkou iluzí, která je základem veškeré velkoleposti ega. 7Neboť hříchem je změněn a učiněn neúplným Sám Bůh.
3. Syn Boží se může mýlit, může klamat sám sebe, může dokonce obrátit moc své mysli proti sobě. 2Nemůže však hřešit. 3Nemůže udělat nic, co by jakýmkoli způsobem změnilo jeho skutečnost nebo na něj skutečně uvalilo vinu. 4To by mohl učinit hřích, neboť takový je jeho účel. 5Přes všechnu divokou nepříčetnost, která je vlastní celé myšlence hříchu, je to však nemožné. 6Neboť mzdou hříchu je smrt, a jak by mohlo zemřít to, co je nesmrtelné?
4. Hlavním principem nepříčetného náboženství ega je, že hřích není chyba, ale pravda, a že to, co klame, je nevinnost. 2Čistota je považována za nadutost a přijetí já jako hříšného je vnímáno jako svatost. 3Tato doktrína nahrazuje skutečnost Božího Syna, jak ho jeho Otec stvořil a jakým podle Jeho Vůle Syn navěky je. 4Je toto pokora? 5Nebo je to spíše pokus odtrhnout stvoření od pravdy a odloučit je?
5. Každý pokus interpretovat hřích jako chybu se podle ega nedá nikdy obhájit. 2Myšlenka hříchu je v jeho systému myšlení naprosto nedotknutelná a zcela nepřístupná, vyjma s respektem a posvátnou úctou. 3Hřích je „nejsvatější“ pojetí v systému ega, nádherný a mocný, zcela pravdivý a nevyhnutelně chráněný každou obranou, kterou má ego k dispozici. 4Neboť tady spočívá jeho „nejlepší“ obrana, které všechny ostatní slouží. 5Tady jsou jeho brnění, jeho ochrana, i základní účel výjimečného vztahu, jak jej interpretuje ego.
6. Skutečně se dá říct, že ego postavilo svůj svět na hříchu. 2Jedině v takovém světě může být vše převrácené. 3Tato podivná iluze způsobuje, že se mraky viny zdají být těžké a neproniknutelné. 4Zde je nalezena zdánlivá pevnost, kterou mají základy tohoto světa. 5Neboť hřích změnil stvoření z ideje Boha na ideál, který chce ego, na svět, kterému vládne, na svět vytvořený z těl bez myslí, schopných úplné zkaženosti a rozkladu. 6Jestliže je to všechno chyba, může být snadno odčiněna pravdou. 7Každá chyba může být opravena, pokud je pravdě dovoleno, aby ji posoudila. 8Je-li však chybě dáno postavení pravdy, k čemu může být přivedena? 9„Svatost“ hříchu je udržována pouze tímto podivným nástrojem. 10Jako pravda je nedotknutelný a všechno je přivedeno k němu, aby to posoudil. 11Jako chyba musí být přiveden k pravdě. 12Je nemožné věřit v hřích, neboť hřích je nevírou. 13Je však možné věřit, že chyba může být opravena.
7. V opevněné citadele ega neexistuje kámen, který je bráněn více než myšlenka, že hřích je skutečný; přirozené vyjádření toho, co ze sebe Boží Syn udělal, a toho, co je. 2Pro ego to není chyba. 3Je to jeho skutečnost, je to „pravda“, od které je útěk vždy nemožný. 4Taková je minulost, přítomnost i budoucnost Božího Syna. 5Nějak se mu totiž podařilo zkazit Otce a zcela změnit Jeho Smýšlení. 6Truchli tedy nad smrtí Boha, Kterého zabil hřích! 7Takové je přání ega, o kterém je ve své šílenosti přesvědčeno, že jej dosáhlo.
8. Nebyl bys raději, aby to vše bylo pouze dokonale napravitelnou chybou, z které je tak snadné uniknout, že celá náprava je jako přechod z mlhy do slunce? 2Neboť to je vše, čím je. 3Možná jsi v pokušení souhlasit s egem, že je mnohem lepší hřešit než se mýlit. 4Zamysli se však pečlivě, než se rozhodneš učinit tuto volbu. 5Nepřistupuj k ní lehkomyslně, neboť je to volba mezi peklem a Nebem.
III. Neskutečnost hříchu
1. Přitažlivost viny se nachází v hříchu, nikoli v chybě. 2Díky této přitažlivosti se bude hřích opakovat. 3Strach se může stát tak intenzivním, že hřích je popřen a nemůže být uskutečněn. 4Dokud ale vina zůstane přitažlivou, bude mysl trpět a myšlenky hříchu se nevzdá. 5Neboť vina k ní stále volá, mysl ji slyší, touží po ní, a tak ze sebe dělá ochotného zajatce její zvrácené přitažlivosti. 6Hřích je myšlenkou zla, které nemůže být opraveno, ale přesto je navěky žádoucí. 7Hřích budeš stále chtít coby nezbytnou součást toho, co si ego myslí, že jsi. 8Pouze mstitel, který by měl mysl jinou než ty, by ho mohl vymýtit strachem.
2. Ego si nemyslí, že je možné, že hřích volá ve skutečnosti po lásce, a nikoli po strachu, a že láska vždy odpoví. 2Ego totiž přivádí hřích ke strachu a vyžaduje trest. 3Trest je však pouze jinou formou ochrany viny, neboť co zasluhuje trest, muselo být skutečně učiněno. 4Trest je vždy velkým uchovatelem hříchu, zachází s ním s respektem a ctí jeho velikost. 5To, co musí být potrestáno, je nutně pravdivé. 6A co je pravdivé, musí být věčné a bude donekonečna opakováno. 7Neboť to, co považuješ za skutečné, chceš, a neopustíš to.
3. Chyba na druhou stranu není přitažlivá. 2To, co zřetelně vidíš jako chybu, chceš, aby bylo opraveno. 3Někdy může být hřích opakován znovu a znovu s následky očividně způsobujícími nesnáze, ale bez toho, že by ztratil přitažlivost. 4A náhle změníš jeho postavení na chybu. 5Nyní už nebudeš chybu opakovat, pouze se zastavíš a, pokud nebude přetrvávat vina, chyby se vzdáš. 6Neboť potom jen změníš podobu hříchu, připustíš, že to byla chyba, ale ponecháš ho bez možnosti opravy. 7To však opravdu neznamená změnu ve tvém vnímání, protože po trestu volá hřích, nikoli chyba.
4. Duch svatý nemůže trestat hřích. 2Chyby poznává a chce je všechny opravit, jak ho pověřil Bůh. 3Hřích ale nezná ani nemůže poznat chyby, které nemohou být opraveny. 4Neboť chyba, která nemůže být opravena, pro Něj nemá smysl. 5Chyby jsou k tomu, aby byly opraveny, a o nic jiného nežádají. 6Co volá po trestu, nevolá po ničem. 7Každá chyba musí být voláním po lásce. 8Co je tedy hřích? 9Co jiného to může být než chyba, kterou chceš skrývat, volání o pomoc, které chceš, aby zůstalo neslyšeno, a tudíž nevyslyšeno?
5. V čase Duch svatý jasně vidí, že Syn Boží může dělat chyby. 2V tom sdílíš Jeho vizi. 3Jeho poznání rozdílu mezi časem a věčností však nesdílíš. 4Když bude oprava dokončena, uvidíš, že čas je věčností. 5Duch svatý tě může naučit, jak pohlížet na čas jinak a vidět za něj, nikoli však pokud věříš v hřích. 6Pokud věříš v chybu, pak ano, neboť ta může být myslí opravena. 7Hřích je však přesvědčením, že tvé vnímání je nezměnitelné a že mysl musí přijmout za pravdivé to, co je jí skrze vnímání řečeno. 8Když neposlechne, je ohodnocena jako nepříčetná. 9Tak je jediná moc, která by mohla změnit vnímání, paralyzována a poutána k tělu strachem ze změny vnímání, kterou by přinesl její Učitel, Jenž je v jednotě s ní.
6. Jestliže jsi v pokušení být přesvědčen, že hřích je skutečný, pamatuj si: Je-li hřích skutečný, pak Bůh ani ty nejste. 2Je-li tvoření šířením, Stvořitel musel rozšířit Sám Sebe a není možné, aby to, co je Jeho součástí, bylo naprosto odlišné od celku. 3Je-li hřích skutečný, musí být Bůh ve válce Sám se Sebou. 4Musí být rozpolcený a rozštěpený mezi dobrem a zlem, částečně se zdravou myslí a částečně nepříčetný. 5Neboť musel stvořit něco, vůlí čeho je Ho zničit a co má moc tak učinit. 6Není snadnější uvěřit, že ses mýlil, než věřit takovým věcem?
7. Pokud budeš přesvědčen, že tvá i bratrova skutečnost je spoutána tělem, budeš přesvědčen o skutečnosti hříchu. 2Pokud budeš přesvědčen, že se těla mohou sjednotit, bude tě přitahovat vina a bude ti milý hřích. 3Přesvědčení, že tělo omezuje mysl, vede k vnímání světa, ve kterém se zdá, že důkaz odloučení je všude. 4Bůh a Jeho stvoření jsou zdánlivě odděleni a přemoženi. 5Neboť hřích chce dokázat, že to, co Bůh stvořil svatým, nemůže nad hříchem zvítězit, ani před mocí hříchu zůstat samo sebou. 6Hřích je vnímán jako mocnější než Bůh, a Sám Bůh se mu musí klanět a nabídnout přemožiteli Své stvoření. 7Je toto pokora, nebo šílenství?
8. Je-li hřích skutečný, musí navěky postrádat naději na uzdravení. 2Pak by totiž kromě moci Boží existovala jiná moc, schopná vytvořit jinou vůli, která by mohla zaútočit na Vůli Boží a porazit ji, a dala by Synu jinou silnější vůli, oddělenou od Boha. 3Každá část roztříštěného stvoření Božího by měla odlišnou vůli, nepřátelskou k Jeho Vůli, a ve věčné opozici k Němu a k ostatním částem. 4Účelem tvého svatého vztahu je nyní cíl, který dokazuje, že to není možné. 5Nebe se na něj usmálo a přesvědčení o skutečnosti hříchu bylo jeho láskyplným úsměvem odstraněno. 6Ty hřích stále vidíš, protože sis neuvědomil, že jeho základy jsou pryč. 7Můžeš ho chovat v srdci jen chvilku, než zmizí, neboť jeho zdroj byl odstraněn. 8Zůstává pouze zvyk ho hledat.
9. Přesto hledíš s úsměvem Nebe na rtech a požehnáním Nebe v očích. 2Hřích neuvidíš dlouho. 3Neboť když se zdá, že ho vidíš, mysl ho v novém vnímání opraví, a tak se stane neviditelným. 4Chyby jsou rychle poznány a rychle předány k opravě, aby byly uzdraveny, nikoli skryty. 5Z hříchu a všech jeho ničivých účinků budeš uzdraven v okamžiku, kdy mu přestaneš dávat moc nad svým bratrem. 6A chyby mu pomůžeš překonat tím, že ho s radostí zbavíš přesvědčení o skutečnosti hříchu.
10. Ve svatém okamžiku uvidíš, jak tebe i tvého bratra osvěcuje úsměv Nebe. 2A ty budeš s radostným uznáním milosti, jíž se ti dostalo, osvěcovat svého bratra. 3Neboť hřích nepřemůže sjednocení, na které se usmálo Nebe. 4Ve svatém okamžiku, který ti dalo Nebe, bylo tvé vnímání uzdraveno. 5Zapomeň, co jsi viděl, a pozvedni svůj zrak s vírou k tomu, co můžeš vidět nyní. 6Překážky na cestě k Nebi před tvým svatým zrakem zmizí, neboť tobě, kdo jsi neviděl, se dostalo vize, a ty vidíš. 7Nehledej to, co bylo odstraněno, ale hledej slávu, která byla obnovena, abys viděl.
11. Pohlédni na svého Vykupitele, abys spatřil, co ti chce ukázat ve tvém bratru, a nedovol hříchu, aby opět povstal a zaslepil tvůj zrak. 2Neboť hřích tě drží v odloučení od něj, avšak tvůj Vykupitel si přeje, abys na svého bratra pohlédl jako na sebe. 3Tvůj vztah k bratru je nyní chrámem uzdravení, místem, kam si všichni unavení mohou přijít odpočinout. 4Zde se nachází odpočinek, který čeká na všechny po ukončení cesty. 5A díky tvému vztahu se všem přiblíží.
IV. Překážky míru
1. Mír, který se šíří z hloubi tebe, aby objal celé Synovství a přinesl mu klid, se setká s mnoha překážkami. 2Některé z nich se budeš snažit klást i ty. 3Jiné zdánlivě vzniknou odjinud, od tvých bratrů a z různých aspektů vnějšího světa. 4Přesto je mír jemně překryje a rozšíří ničím nezatíženou minulost. 5Šíření účelu Ducha svatého z tvého vztahu na jiné, aby k němu byli jemně přivedeni, je způsob, jakým On sladí prostředky a cíl. 6Mír, který uložil hluboko do tebe a tvého bratra, se tiše rozšíří na každý aspekt života, obklopí vás zářivou radostí a klidným vědomím dokonalé ochrany. 7Ty poneseš jeho poselství lásky, bezpečí a svobody každému, kdo se přiblíží k tvému chrámu, kde na něj čeká uzdravení. 8Nebudeš čekat, abys mu je dal, neboť ho zavoláš a on ti odpoví, protože ve tvém volání pozná Volání k Bohu. 9A ty ho pozveš dál a poskytneš mu odpočinutí, stejně jako bylo dáno tobě.
2. To vše učiníš. 2Mír, který již spočívá hluboko v tobě, se však musí nejdříve rozšířit a překlenout překážky, které jsi mu postavil do cesty. 3To učiníš, neboť nic, co Duch svatý započal, nezůstane nedokončeno. 4Nemůžeš si být skutečně jist ničím, co vidíš vně sebe, ale jedním si jist být můžeš: Duch svatý tě žádá, abys mu nabídl místo k odpočinku, kde ty budeš odpočívat v Něm. 5On ti odpověděl a vstoupil do tvého vztahu. 6Neoplatíš mu nyní Jeho laskavost a nevstoupíš do vztahu s Ním? 7Neboť právě On nabídl tvému vztahu dar svatosti, bez něhož by pro tebe nikdy nebylo možné vážit si svého bratra.
3. Žádá tě jen, abys pro Něj přijal vděčnost, kterou mu dlužíš. 2A když s něžnou vlídností pohlédneš na bratra, hledíš na Něj. 3Neboť hledíš tam, kde je, a ne mimo Něj. 4Ducha svatého vidět nemůžeš, ale můžeš pravdivě vidět své bratry. 5Světlo v nich ti ukáže vše, co potřebuješ vidět. 6A až se tvůj mír rozšíří, aby zahrnul všechny, bude funkce Ducha svatého splněna. 7Je tedy zapotřebí něco vidět? 8Až Bůh Sám učiní poslední krok, Duch svatý shromáždí všechny díky a vděčnost, které jsi Mu nabídl, a vlídně je předloží Svému Stvořiteli ve Jménu Jeho nejsvatějšího Syna. 9A Otec je Jeho Jménem přijme. 10Je snad vidění potřebné, když je přítomna Jeho vděčnost?
A. První překážka: Touha zbavit se míru
1. První překážkou, kterou mír musí překlenout, je tvá touha se ho zbavit. 2Pokud si ho neponecháš, nemůže se šířit. 3Jsi středem, z kterého vyzařuje, aby přivolal druhé. 4Jsi jeho domovem, jeho klidným příbytkem, z něhož vlídně působí, ale nikdy tě neopouští. 5Jak může setrvávat v Božím Synu, jestliže ho chceš připravit o domov? 6Má-li se rozšířit na celé stvoření, musí začít tebou a od tebe dosáhnout ke každému, kdo zavolá, a přinést mu odpočinek tím, že se s tebou spojí.
2. Proč bys chtěl, aby byl mír bez domova? 2O co myslíš, že by měl být připraven, aby mohl přebývat s tebou? 3Jak velká se zdá být cena, že ji nejsi ochoten zaplatit? 4Tebe a tvého bratra stále dělí malá překážka z písku. 5Chtěl bys ji nyní zvětšit? 6Nežádá se po tobě, aby ses jí vzdal jen kvůli sobě. 7Kristus tě o to žádá kvůli Sobě. 8Chce přinést mír každému, a jak jinak to může učinit než skrze tebe? 9Cožpak bys dovolil malé návěji písku, valu prachu, nepatrné zdánlivé překážce, aby stála mezi tvými bratry a spásou? 10A přesto je tento nepatrný zbytek útoku, který stále ještě chováš v srdci proti bratru, první překážkou, se kterou se mír v tobě při svém šíření setkává. 11Tato malá hradba nenávisti chce stále ještě odporovat Vůli Boží, a omezovat ji.
3. Účel Ducha svatého spočívá v míru v tobě. 2Přesto ještě nejsi ochoten dovolit, aby se s tebou úplně spojil. 3Stále odporuješ Vůli Boží, i když jen trochu. 4Tato trocha je omezením, které chceš uvalit na celek. 5Vůle Boží je Jedna, není jich mnoho. 6Nic jí neodporuje, protože kromě ní jiná není. 7To, co chceš ještě držet za svou malou zábranou a uchovávat odloučené od svého bratra, se zdá být mocnější než vesmír, neboť to chce zadržet vesmír a jeho Tvůrce. 8Tato malá stěna chce ukrýt účel Nebe a držet ho mimo Nebe.
4. Chtěl bys odstrčit spásu od toho, kdo ji dává? 2Neboť jsi se stal dárcem spásy. 3Mír tě nemůže opustit, zrovna tak jako nemůže opustit Boha. 4Neboj se této malé překážky. 5Vůli Boží nemůže obsáhnout. 6Mír ji překlene a bez zábran se s tebou spojí. 7Spása ti nemůže být odepřena. 8Je tvým účelem. 9Jinak se rozhodnout nemůžeš. 10Nemáš žádný účel, který je oddělen od účelu tvého bratra ani od účelu, o který jsi požádal Ducha svatého, aby ho s tebou sdílel. 11Malá stěna potichounku spadne pod křídly míru. 12Neboť mír od tebe pošle své posly k celému světu a zábrany se jejich příchodem sesunou stejně snadno, jako budou zdolány ty, které jsi postavil.
5. Překonání světa není o nic obtížnější než zdolání tvé malé stěny. 2Neboť v zázraku tvého svatého vztahu je bez této zábrany obsažen každý zázrak. 3V zázracích není pořadí obtížnosti, neboť jsou všechny stejné. 4Každý je jemným vítězstvím volání lásky nad voláním viny. 5Je vůbec možné, abys neuspěl, kdykoli se o to pokusíš? 6Vina nemůže postavit žádné skutečné zábrany proti volání lásky. 7A protože jsi na volání odpověděl, musí vše, co se zdá, že stojí mezi tebou a bratrem, zmizet. 8Skrze tebe, kdo jsi odpověděl, volá On, Který ti odpověděl. 9Jeho domov je ve tvém svatém vztahu. 10Nepokoušej se stát mezi Ním a Jeho svatým účelem, neboť je i tvým účelem. 11Dovol mu však, aby v klidu rozšířil zázrak tvého vztahu na všechny, kteří jsou v tomto vztahu, tak jak byl dán, obsaženi.
6. V Nebi zavládlo ticho, šťastné očekávání, malá pomlka radosti, jakožto uznání konce pouti. 2Neboť Nebe tě dobře zná, stejně jako ty znáš Nebe. 3Mezi tebou a tvým bratrem nyní nestojí iluze. 4Nehleď na malou stěnu stínů. 5Nad ní již vystoupilo slunce. 6Může tě stín oddělovat od slunce? 7Stíny tě již nemohou dělit od světla, v němž iluze končí. 8Každý zázrak je pouze koncem iluze. 9Taková byla cesta, takový je její konec. 10Přijal jsi cíl pravdy, a v něm veškeré iluze končí.
7. Malé nepříčetné přání vyhnat a zbavit se Toho, Koho jsi pozval, musí vyústit v konflikt. 2Jak hledíš na svět, toto malé přání, zbaveno kořenů, bezúčelně bloudí a může se krátce usadit na čemkoli, neboť to nyní nemá účel. 3Než vstoupil Duch svatý, aby s tebou setrvával, zdálo se, že mělo mocný účel, kterým je pevná a nezměnitelná oddanost hříchu a jeho následkům. 4Nyní je bez záměru, toulá se beze smyslu a pouze nepatrně narušuje volání lásky.
8. Toto pírko přání, nepatrná iluze, mikroskopický zbytek přesvědčení o skutečnosti hříchu je vše, co zbývá z toho, co se kdysi zdálo světem. 2Není již zarytou překážkou míru. 3Marné bloudění způsobuje, že se jeho výsledky zdají ještě nestálejší a nepředvídatelnější než dříve. 4Co by však mohlo být nestálejší než pevně organizovaný klamný systém? 5Jeho zdánlivá stabilita je pronikavou slabostí, která se šíří na všechno. 6Nestálost, kterou tento nepatrný zbytek vyvolává, pouze naznačuje jeho omezené výsledky.
9. Jak mocné může být malé pírko před obrovskými křídly pravdy? 2Může se postavit proti letu orla nebo zabránit příchodu léta? 3Může ovlivnit účinky letního slunce na zahradě pokryté sněhem? 4Pohleď, jak snadno je tento chomáček zvednut a navždy odnesen, a rozluč se s ním s radostí, nikoli s lítostí. 5Sám o sobě nebyl ničím a nic neznamenal, když jsi měl více víry v jeho ochranu. 6Nechceš snad raději vítat letní slunce, než zaměřovat svůj pohled na mizející sněhovou vločku a chvět se při vzpomínce na zimní mráz?
i. Přitažlivost viny
10. Přitažlivost viny vyvolává strach z lásky, protože láska by na vinu nikdy ani nepohlédla. 2Přirozenou vlastností lásky je, že pohlíží pouze na pravdu, neboť v ní vidí sebe, a chce se s ní spojit ve svaté jednotě a v dovršení. 3Stejně jako láska musí hledět mimo strach, tak strach nesmí vidět lásku. 4Neboť láska obsahuje konec viny stejně jistě, jako na ní strach závisí. 5Láska je přitahována pouze láskou. 6Jelikož úplně přehlíží vinu, nevidí strach. 7Jelikož je zcela bez útoku, nemůže se bát. 8Strach je přitahován tím, co láska nevidí, a obojí věří, že to, co to druhé vidí, neexistuje. 9Strach pohlíží na vinu se stejnou oddaností, s jakou láska pohlíží na sebe. 10A každý má své posly, které vysílá a kteří se pokaždé vracejí s poselstvím psaným stejným jazykem, jakým byla psána žádost o jejich vyslání.
11. Poslové lásky jsou jemně vysláni a vracejí se s poselstvím lásky a vlídnosti. 2Poslům viny je hrubě nařízeno, aby hledali vinu a chovali v srdci každý kousek zla a hříchu, který dokážou nalézt, aby neztratili žádný z nich bolestí smrti, a s úctou je všechny položili před jejich pána a vládce. 3Vnímání nemůže poslouchat dva pány, z nichž každý žádá o jiné poselství v odlišných jazycích. 4To, na čem se chce živit strach, láska přehlíží. 5Co strach vyžaduje, láska ani nevidí. 6Strašná přitažlivost, kterou je přitahována vina ke strachu, v jemném vnímání lásky zcela chybí. 7To, na co láska pohlédne, postrádá pro strach smysl, a strach to vůbec nevidí.
12. Vztahy v tomto světě jsou výsledkem pohledu na svět. 2Ten závisí na tom, která emoce byla vyvolána, aby vyslala své posly pohlédnout na svět a vrátit se s tím, co viděli. 3Posly strachu vycvičila hrůza a ti se chvějí, když pán zavolá, aby mu sloužili. 4Neboť strach je nemilosrdný i vůči přátelům. 5Poslové strachu dychtivě hledají vinu a s pocitem viny kradou, neboť jejich pán je drží v zimě a hladové, činí je zlomyslnými a dovoluje jim hodovat pouze na tom, co mu přinesou. 6Jejich hladovým očím neunikne ani trocha viny. 7V zuřivém hledání hříchu se vrhají na vše živé, co vidí, a s křikem to nesou svému pánu, aby to pohltil.
13. Neposílej tyto kruté posly do světa, aby na něm hodovali a živili se skutečností. 2Neboť jejich zpráva bude o kostech, o kůži a o mase. 3Byli vyškoleni, aby hledali to, co podléhá zkáze, a aby se vraceli s žaludky naplněnými rozkládajícím se a shnilým. 4Pro ně jsou takové věci krásné, neboť se zdá, že zmírňují jejich krutou bolest z hladu. 5Jsou totiž zběsilí bolestí strachu a chtějí odvrátit trest toho, kdo je vyslal, tím, že mu nabídnou to, co je jim drahé.
14. Duch svatý ti dal posly lásky, abys je vyslal místo těch, které jsi vycvičil strachem. 2Jsou stejně dychtiví jako ti druzí, aby ti vrátili to, co je jim drahé. 3Když je vyšleš, uvidí jen to, co je bezúhonné a krásné, vlídné a laskavé. 4Budou stejně opatrní, aby jejich pozornosti neunikl ani ten nejmenší skutek dobroty, nepatrné vyjádření odpuštění nebo trocha lásky. 5A vrátí se se vším štěstím, které našli, aby je s tebou s láskou sdíleli. 6Neboj se jich. 7Nabízejí ti spásu. 8Jejich poselství jsou poselství bezpečí, neboť vidí laskavý svět.
15. Vyšleš-li pouze posly, které ti dává Duch svatý, a budeš-li chtít jen jejich poselství, strach už neuvidíš. 2Svět bude proměněn před tvýma očima, očištěn od veškeré viny a lehce oděn v kráse. 3Svět neobsahuje žádný strach, který jsi na něj neuvalil. 4Nemůžeš žádat posly lásky, aby z něj nějaký sňali, a stále ho vidět. 5Duch svatý ti dal Své posly, abys je poslal bratru a aby se vrátili s tím, co vidí láska. 6Bylo jim uloženo nahradit hladové psy strachu, které jsi poslal místo nich. 7A oni postupují, aby ukázali konec strachu.
16. Láska ti také předkládá hostinu na stole prostřeném neposkvrněným ubrusem v klidné zahradě, kde lze slyšet jen zpěv a radostný šepot. 2Hostina je na počest tvého svatého vztahu a každý je vítán jako ctěný host. 3A ve svatém okamžiku je modlitba před jídlem, ve vlídném setkání u stolu společenství vyslovena všemi společně. 4Tam, jak jsem dávno slíbil a stále slibuji, budu s tebou. 5Neboť jsem ve tvém novém vztahu vítán. 6A kde jsem vítán, tam jsem.
17. Jsem vítán ve stavu milosti, což znamená, že jsi mi konečně odpustil. 2Stal jsem se totiž symbolem tvého hříchu, a tak jsem musel zemřít místo tebe. 3Pro ego znamená hřích smrt, a tak je pokání dosaženo skrze vraždu. 4Spása je chápána jako způsob, kterým byl Syn Boží zabit místo tebe. 5Avšak nabídl bych ti své tělo, tobě, kterého miluji, když vím o jeho malosti? 6Nebo bych učil, že nás těla nemohou oddělovat? 7Mé tělo nemělo větší hodnotu než tvé, nebylo lepším prostředkem komunikace spásy ani nebylo jejím Zdrojem. 8Nikdo nemůže zemřít pro jiného a smrt nečiní pokání za hřích. 9Můžeš však žít, abys ukázal, že smrt není skutečná. 10Tělo se zdá být symbolem hříchu, když jsi přesvědčen, že pro tebe může získat, co chceš. 11Když jsi přesvědčen, že ti přinese potěšení, budeš také přesvědčen, že ti přinese bolest. 12Být přesvědčen, že bys mohl být spokojen a šťasten s takovým málem, znamená se zraňovat, a omezování štěstí, které chceš, volá po bolesti, aby naplnila tvou chudou pokladnici a dovršila tvůj život. 13Tak vidí dovršení ego. 14Neboť vina se vloudí tam, kde bylo odejmuto štěstí, a nahradí je. 15Společenství je jiný způsob dovršení, který přesahuje vinu, neboť přesahuje tělo.
B. Druhá překážka: Přesvědčení, že tělo má hodnotu pro to, co nabízí.
1. Řekli jsme, že nejdříve musí mír zdolat překážku tvé touhy se ho zbavit. 2Kde panuje přitažlivost viny, není mír žádoucí. 3Druhou překážkou, kterou mír musí překlenout a která je v úzkém vztahu k první, je přesvědčení, že tělo má hodnotu pro to, co nabízí. 4Neboť zde se přitažlivost viny projevuje v těle, a v něm je také viděna.
2. Toto je hodnota, o kterou si myslíš, že tě chce mír okrást. 2Věříš, že tě právě o to chce připravit a ponechat bez domova. 3A právě kvůli tomu chceš míru odepřít domov. 4Zdá se ti, že toto „obětování“ je příliš velké a že se po tobě žádá příliš. 5Je to obětování, nebo vyproštění? 6Dalo ti tělo něco, co ospravedlňuje tvé podivné přesvědčení, že v něm spočívá spása? 7Cožpak nevidíš, že tvé přesvědčení znamená víru ve smrt? 8Sem je zaměřena pozornost, je-li Pokání vnímáno jako vražda. 9Zde má své kořeny myšlenka, že láska je strach.
3. Poslové Ducha svatého jsou vysláni daleko mimo tělo a žádají mysl, aby se připojila ke svatému společenství a přebývala v míru. 2Takové je poselství, které jsem jim pro tebe dal. 3Tělo vidí pouze poslové strachu, neboť hledají to, co může trpět. 4Je snad obětováním být vyjmut z toho, co může trpět? 5Duch svatý nevyžaduje, abys obětoval naději na potěšení těla; tělo nemá naději na potěšení. 6Také však není schopno přinést strach z bolesti. 7Bolest je jediná „oběť“, kterou Duch svatý žádá a kterou chce odstranit.
4. Mír se od tebe šíří pouze k věčnému a z věčného v tobě sahá dál. 2Vše ostatní překlene. 3Druhá překážka není o nic pevnější než první. 4Neboť míru se nechceš zbavit ani ho omezovat. 5Čím jiným jsou tyto překážky, které jsi postavil míru a jeho šíření, než zábranami, které jsi postavil mezi svou vůli a její dosažení? 6Chceš společenství, nikoli hostinu strachu. 7Chceš spásu, nikoli bolest viny. 8Chceš, aby tvým domovem byl Otec, ne malá hromádka hlíny. 9Ve tvém svatém vztahu je přítomen Syn tvého Otce. 10On neztratil společenství s Ním ani se sebou. 11Když jsi souhlasil spojit se s bratrem, uznal jsi, že tomu tak je. 12Za to se neplatí, ale od placení to osvobozuje.
5. Draze jsi zaplatil za své iluze a nic, za co jsi zaplatil, ti nepřineslo mír. 2Nejsi rád, že Nebe nemůže být obětováno a že od tebe není požadováno obětování? 3Neexistuje překážka, kterou bys mohl bránit našemu sjednocení, neboť ve tvém svatém vztahu již jsem. 4Společně zdoláme všechny překážky, neboť stojíme v bráně, nikoli před ní. 5Jak snadno se brána otevírá zevnitř, aby vpustila mír a požehnala unavenému světu! 6Může snad pro nás být obtížné projít společně zábranami, když ses spojil s tím, co je neomezené? 7Ve tvých rukou je konec viny, abys ho dával. 8Cožpak se nyní chceš zastavit a hledat vinu ve svém bratru?
6. Dovol mi, abych pro tebe byl symbolem konce viny, a pohlédni na svého bratra, jako bys pohlížel na mě. 2Odpusť mi všechny hříchy, o nichž si myslíš, že se jich Syn Boží dopustil. 3Ve světle tvého odpuštění si pak vzpomene, kdo je, a zapomene, co nikdy nebylo. 4Žádám o tvé odpuštění, neboť jsi-li vinen, musím být vinen i já. 5Jestliže jsem však zdolal vinu a přemohl svět, ty jsi byl se mnou. 6Chceš ve mě vidět symbol viny, anebo ve mně chceš vidět symbol konce viny a vzpomenout si, že co já znamenám pro tebe, vidíš uvnitř sebe?
7. Z tvého svatého vztahu pravda vyhlašuje pravdu a láska pohlíží sama na sebe. 2Spása volně plyne z hloubi domova, který jsi nabídl mému Otci a mně. 3Jsme tam spolu, v klidném společenství, v němž jsou spojeni Otec a Syn. 4Ó věrný, vstup do svatého sjednocení Otce a Syna v tobě! 5Nestraň se toho, co je ti s díky nabízeno za to, že jsi dal míru jeho domov v Nebi. 6Vyšli do celého světa radostnou zprávu o konci viny, a celý svět ti odpoví. 7Mysli na své štěstí, když ti každý nabízí svědectví o konci hříchu a ukazuje ti, že jeho moc je navždy pryč. 8Kde je vina, když je přesvědčení o skutečnosti hříchu pryč? 9Kde je smrt, když již není slyšet její velký zastánce?
8. Odpusť mi své iluze a zbav mě trestu za to, co jsem neudělal. 2Svobodě, kterou jsem učil, se naučíš tím, že budeš svobodě učit svého bratra, a tak mě osvobodíš. 3Já jsem přítomen ve tvém svatém vztahu, avšak ty mě chceš uvěznit za překážkami, které jsi postavil do cesty svobodě, a zatarasit mou cestu k tobě. 4Přesto není možné nevpustit Toho, Jenž tam již je. 5A v Něm je možné, že naše společenství, kde jsme již všichni spojeni, bude středem nového vnímání, které přinese světlo celému světu obsaženému v tobě.
i. Přitažlivost bolesti
9. Tvou nepatrnou úlohou je pouze předat Duchu svatému celou myšlenku obětování. 2A přijmout místo ní mír, který ti dává bez omezení, jež by bránilo jeho šíření, a tak ti znemožňovalo, aby sis ho uvědomil. 3Neboť to, co On dává, se musí šířit, chceš-li mít toho neomezenou moc a použít ji pro vyproštění Božího Syna. 4Neomezená moc není to, čeho by ses měl chtít zbavit, a budeš-li ji mít, nemůžeš ji omezit. 5Jestliže je mír bez domova, nemáš ho ani ty, ani já. 6A Ten, Jenž je naším domovem, je bez domova s námi. 7Je tohle tvoje přání? 8Chceš navždy hledat mír? 9Chceš vložit svou naději na štěstí a mír do něčeho, co musí selhat?
10. Víra ve věčné je vždy oprávněná, neboť co je věčné, je navěky laskavé, nekonečně trpělivé a cele milující. 2Plně tě přijme a dá ti mír. 3Může se však sjednotit jen s tím, co je již v míru v tobě, nesmrtelné jako ono samo. 4Tělo ti nemůže přinést mír ani zmatek, radost ani bolest. 5Je prostředkem, nikoli výsledkem. 6Samo o sobě nemá účel, kromě toho, který mu je dán. 7Tělo bude zdánlivě prostředkem pro dosažení cíle, který mu uložíš. 8Pouze mysl může určit účel a pouze mysl může nalézt prostředky k jeho dosažení a ospravedlnit jejich použití. 9Mír i vina, obojí jsou stavy mysli, kterých lze dosáhnout. 10A tyto stavy jsou domovem emoce, která je vyvolává a která je proto s nimi slučitelná.
11. Přemýšlej však, která je ta, jež je slučitelná s tebou. 2Volba je na tobě, a je svobodná. 3Přinese ale vše, co obnáší, a nic, co si myslíš, že jsi, nemůže být nikdy mimo ni. 4Zdá se, že tělo je velkým zrádcem víry. 5Spočívá v něm deziluze a počátek nevíry, ale jen pokud ho žádáš o něco, co nemůže dát. 6Může být tvá chyba rozumným podkladem pro depresi a deziluzi a pro odvetný útok na to, co si myslíš, že tě zklamalo? 7Nepoužívej svou chybu k ospravedlnění své nevíry. 8Nezhřešil jsi, ale mýlil ses v tom, co je věrné. 9Oprava tvé chyby ti poskytne základy pro víru.
12. Není možné hledat potěšení skrze tělo, a nenalézt bolest. 2Je podstatné tento vztah pochopit, neboť je pro ego důkazem hříchu. 3Ve skutečnosti není vůbec důvodem k potrestání. 4Je pouze nevyhnutelným důsledkem toho, že se ztotožňuješ s tělem, což znamená, že žádáš o bolest. 5Neboť tělo vyzývá strach, aby vstoupil a stal se tvým účelem. 6Spolu s ním musí vstoupit přitažlivost viny, a proto je vše, co strach nařizuje tělu, bolestné. 7Bude sdílet bolest všech iluzí a iluze potěšení bude stejná jako bolest.
13. Je to nevyhnutelné? 2Tělo vedeno příkazy strachu bude následovat vinu a sloužit svému pánu, jenž je přitahován k vině, a touto přitažlivostí je udržována celá iluze existence viny. 3Taková je tedy přitažlivost bolesti. 4Ovládáno tímto vnímáním se tělo stává služebníkem bolesti, pečlivě ji vyhledává a řídí se myšlenkou, že bolest je potěšením. 5Tato myšlenka je základem obrovského zájmu ega o tělo. 6Právě tento nepříčetný vztah ego skrývá, avšak žije z něj. 7Tebe učí, že potěšení těla je štěstím. 8Pro sebe si však šeptá: „Je to smrt.“
14. Proč by pro tebe mělo tělo něco znamenat? 2Je jisté, že to, z čeho je vytvořeno, vzácné není. 3A stejně jisté je, že samo nic necítí. 4Předává ti pocity, které chceš. 5Stejně jako každý komunikační prostředek tělo přijímá a odesílá poselství, která mu byla dána. 6Necítí k nim nic. 7Veškeré city, které jsou do poselství vloženy, jsou dané odesílatelem a příjemcem. 8Ego i Duch svatý to uznávají a oba také uznávají, že odesílatel i příjemce jsou zde jeden a ten samý. 9Duch svatý ti to říká s radostí. 10Ego to skrývá, neboť nechce, aby sis toho byl vědom. 11Kdo by posílal poselství nenávisti a útoku, kdyby věděl, že je posílá sám sobě? 12Kdo by obvinil, shledal vinným a odsoudil sám sebe?
15. Poselství ega jsou vždy posílána směrem od tebe s přesvědčením, že za tvá poselství útoku a viny bude trpět někdo jiný než ty sám. 2A i když ty budeš trpět, někdo jiný bude trpět více. 3Velký podvodník uznává, že tomu tak není, ale jako „nepřítel“ míru tě nabádá, abys vyslal všechna poselství nenávisti, a osvobodil se. 4A aby tě přesvědčil, že je to možné, říká tělu, aby hledalo bolest v útoku na jiné tělo, což nazývá potěšením a nabízí ti to jako osvobození od útoku.
16. Nenaslouchej jeho šílenství a nevěř, že nemožné je pravdou. 2Nezapomeň, že ego zasvětilo tělo cíli hříchu a pevně věří, že ho může dosáhnout. 3Jeho smutní učedníci nepřetržitě pějí chvály na tělo v okázalém oslavování vlády ega. 4Každý z nich je přesvědčen, že odevzdání se přitažlivosti viny je únikem od bolesti. 5Každý z nich se považuje za tělo, bez kterého by zemřel, a v němž je přesto jeho smrt stejně nevyhnutelná.
17. Učedníkům ega není dáno si uvědomit, že se zasvětili smrti. 2Je jim nabídnuta svoboda, ale oni ji nepřijali, a co je nabídnuto, musí být, aby to bylo skutečně dáno, také obdrženo. 3Neboť Duch svatý je také komunikačním prostředkem, který přijímá zprávy od Otce a nabízí je Jeho Synu. 4Duch svatý je, stejně jako ego, odesílatelem i příjemcem. 5Co je posláno skrze Něj, se k Němu vrací, hledá zároveň samo sebe a nachází, co hledá. 6Stejně tak ego nalézá smrt, kterou hledá, vracejíc ji tobě.
C. Třetí překážka: Přitažlivost smrti
1. Tobě i tvému bratru, do jejichž výjimečného vztahu vstoupil Duch svatý, je dáno vyprošťovat a být vyproštěn ze zasvěcení smrti. 2Neboť ti to bylo nabídnuto, a ty jsi to přijal. 3O tomto podivném zasvěcení se však musíš naučit ještě více, neboť obsahuje třetí překážku, kterou musí mír překlenout. 4Nikdo nemůže zemřít, pokud si smrt nezvolí. 5Co se zdá být strachem ze smrti, je ve skutečnosti její přitažlivostí. 6Máš také strach z viny a vina vyvolává strach. 7Nemá však vůbec žádnou moc nad těmi, kdo k ní nejsou přitahováni a nevyhledávají ji. 8Stejně tak je to se smrtí. 9Je vytvořena egem a její temný stín padá na vše živé, protože ego je „nepřítelem“ života.
2. Stín však nemůže zabít. 2Co znamená stín pro živé? 3Pouze projdou kolem, a stín zmizí. 4Co ale ti, kdo jsou zasvěceni nežít, ti černě odění „hříšníci“, žalostný sbor ega, těžce se trmácející na cestě od života, vlekoucí své řetězy a pochodující v pomalém procesí na počest jejich chmurného pána, vládce smrti? 5Dotkni se kteréhokoli z nich vlídnou rukou odpuštění, a uvidíš jeho řetězy spadnout spolu s tvými. 6Pohleď na něj, jak odhazuje černé roucho, kterým se oděl na svůj pohřeb, a slyš, jak se směje smrti. 7Rozsudku, který by na něj hřích uvalil, může uniknout skrze tvé odpuštění. 8To není žádná nadutost. 9Je to Vůle Boží. 10Je snad pro tebe, jenž sis zvolil Jeho Vůli za svou, něco nemožné? 11Co pro tebe znamená smrt? 12Nejsi zasvěcen smrti ani jejímu pánu. 13Když jsi přijal účel Ducha svatého místo účelu ega, zřekl ses smrti a vyměnil ji za život. 14Víme, že myšlenka neopouští svůj zdroj. 15A smrt je výsledkem myšlenky, kterou nazýváme egem, stejně jako život je výsledkem Myšlenky Boží.
i. Tělo nepodléhající zkáze
3. Z ega vzešel hřích, vina a smrt jako protiklad života, nevinnosti a Vůle Samotného Boha. 2V čem jiném může takový protiklad spočívat než v choré mysli nepříčetného, zasvěcené šílenství a odporující míru Nebe? 3Jedno je jisté: Vůlí Boha, Jenž nestvořil hřích ani smrt, není, abys jimi byl poután. 4Bůh neví nic o hříchu ani jeho následcích. 5Zahalené postavy nekráčí v pohřebním průvodu na počest svého Stvořitele, Jehož Vůlí je, aby žily. 6Nenásledují Jeho Vůli, odporují jí.
4. A co je to černě oděné tělo, které chtějí pohřbít? 2Tělo, které zasvětili smrti, symbol zkaženosti, oběť hříchu, nabídnuté hříchu, aby se z něho živil a udržel se při životě, odsouzené, zatracené svým tvůrcem a oplakávané každým truchlícím, který na ně pohlíží jako na sebe. 3Ty, kdo jsi přesvědčen, že jsi k tomu odsoudil Syna Božího, jsi nadutý. 4Ale ty, kdo ho chceš vyprostit, ctíš Vůli jeho Stvořitele. 5Nadutost hříchu, pýcha viny, hrob odloučení jsou všechno součásti tvého nevědomého zasvěcení smrti. 6Třpyt viny, kterou jsi zatížil tělo, ho zabije. 7Neboť to, co ego miluje, ego zabije za poslušnost. 8Co je však neposlouchá, zabít nemůže.
5. Ty máš jiné zasvěcení, které zachová tělo tak, aby nepodlehlo zkáze, a zachová je dokonalé tak dlouho, dokud je užitečné pro tvůj svatý účel. 2Tělo neumírá, zrovna tak jako necítí. 3Nedělá nic. 4Samo o sobě není ani podléhající, ani nepodléhající zkáze. 5Je ničím. 6Je výsledkem nepatrné šílené myšlenky o podlehnutí zkáze, která může být opravena. 7Neboť Bůh odpověděl na tuto nepříčetnou myšlenku Myšlenkou Vlastní, a tak dal Odpověď, Která u Něj zůstala. Proto tato myšlenka přináší uvědomění si Stvořitele každé mysli, která uslyšela Jeho Odpověď a přijala Ji.
6. Tobě, kdo jsi zasvěcen tomu, co nepodléhá zkáze, byla skrze tvé přijetí dána moc vyprošťovat ze zkázy. 2Je nějaký lepší způsob jak učit první a základní princip kurzu zázraků, než ti ukázat, že jako prvního zázraku lze dosáhnout toho, který se zdá být nejtěžší? 3Tělo může sloužit pouze tvému účelu. 4Jak na ně pohlédneš, takové se ti bude zdát. 5Kdyby byla smrt skutečná, byla by konečným a úplným narušením komunikace, což je cílem ega.
7. Ti, kdo se bojí smrti, nevidí, jak často a hlasitě ji volají a zvou, aby je přišla ochránit před komunikací. 2Smrt totiž vidí jako bezpečí, obrovského temného ochránce před světlem pravdy, odpověď na Odpověď, umlčovatele Hlasu, který mluví za Boha. 3Ústup do smrti však neznamená konec konfliktu. 4Pouze Boží Odpověď ukončuje konflikt. 5Tvá zdánlivá láska ke smrti, překážka, kterou musí mír překlenout, se zdá být obzvláště velká. 6Neboť v ní jsou skryta všechna tajemství ega, všechny jeho podivné nástroje klamu, všechny jeho zvrácené myšlenky a bláznivé představy. 7Zde je naprostý konec sjednocení, triumf toho, co ego vytvořilo, nad stvořením, vítězství neživého nad Životem Samým.
8. Na pokraji svého pokřiveného světa chce ego pohřbít Božího Syna, zavražděného jeho příkazy, a jeho rozkladem chce dokázat, že Sám Bůh je bezmocný před mocí ega, neschopný chránit život, který stvořil, proti krutému přání ega zabíjet. 2Můj bratře, Synu našeho Otce, tento sen je snem o smrti. 3Žádný pohřeb neexistuje, neexistují temné oltáře, chmurná přikázání ani zvrácené rituály odsouzení, k nimž tě vede tělo. 4Nežádej, abys byl z něho vyproštěn. 5Osvoboď však tělo od nemilosrdných a bezcitných příkazů, které jsi na ně uvalil, a odpusť mu, co jsi mu nařídil udělat. 6Při jeho povyšování jsi mu nařídil zemřít, neboť jen smrt může zvítězit nad životem. 7Co jiného než nepříčetnost může pohlédnout na porážku Boha, a myslet si, že je skutečná?
9. Strach ze smrti tě opustí, když jeho volání ustoupí skutečné přitažlivosti lásky. 2Konec hříchu, jenž je tiše uložen v bezpečí tvého vztahu, chráněný tvým sjednocením s bratrem a připravený vyrůst pro Boha do mocné síly, je velmi blízko. 3Počátek spásy je pečlivě střežen láskou, chráněn před každou myšlenkou, která by na ni mohla zaútočit, a tiše připraven naplnit obrovský úkol, pro který ti byla dána. 4Tvůj právě narozený účel je opatrován anděly, chován v srdci Duchem svatým a chráněn Samotným Bohem. 5Nepotřebuje tvou ochranu, je tvůj. 6Neboť je nesmrtelný a spočívá v něm konec smrti.
10. Jaké nebezpečí může napadnout naprosto nevinné? 2Co může zaútočit na ty, kdo jsou ve stavu bez viny? 3Jaký strach se může objevit a narušit mír bezhříšnosti? 4To, co ti bylo dáno, je již od svého počátku v plné komunikaci s Bohem a s tebou. 5Ve svých drobných rukou ti podává v dokonalém bezpečí každý zázrak, který vykonáš. 6Zázrak života nestárne, je zrozen v čase, ale živen ve věčnosti. 7Pohlédni na toto malé dítě, kterému jsi poskytl místo odpočinutí tím, že jsi odpustil svému bratru, a spatři v něm Vůli Boží. 8Zde je znovuzrozeno děťátko z Betléma. 9A každý, kdo mu poskytne útulek, ho nebude následovat ke kříži, ale ke vzkříšení a životu.
11. Když se ti zdá, že je něco zdrojem strachu, když ti jakákoli situace nahání hrůzu, začínáš se chvět a pociťuješ, jak ti po těle vystupuje studený pot strachu, pamatuj si, že je to vždy jen z jednoho důvodu: ego vnímalo tvé tělo jako symbol strachu, znamení hříchu a smrti. 2Pamatuj si tedy, že ani znamení ani symbol by neměly být mylně zaměňovány za zdroj, neboť musejí představovat něco jiného než samy sebe. 3Jejich smysl nespočívá v nich, ale musíš ho hledat v tom, co představují. 4Tak mohou znamenat všechno, nebo nic na základě pravdy, nebo nepravdy myšlenky, kterou odrážejí. 5Jsi-li postaven tváří v tvář takové zdánlivé nejistotě významu, neposuzuj ho. 6Pamatuj na svatou Přítomnost Toho, Jenž ti byl dán jako Zdroj soudu. 7Ponech na něm, aby myšlenku posoudil za tebe a řekni si:
8Vezmi si tohle ode mě, pohleď na to a posuď to za mě.
9Nedovol, abych to viděl jako znamení hříchu a smrti, a ani to nepoužil k ničení.
10Nauč mě, jak to neučinit překážkou míru, ale jak Ti dovolit to použít pro mě a usnadnit tím jeho příchod.
D. Čtvrtá překážka: Strach z Boha
1. Co bys viděl bez strachu ze smrti? 2Co bys cítil a myslel, kdyby pro tebe smrt nebyla přitažlivá? 3Velmi jednoduše, pamatoval by sis svého Otce. 4Pamatoval by sis Stvořitele života, Zdroj všeho živého, Otce vesmíru a vesmíru všech vesmírů a dokonce i všeho, co leží mimo ně. 5A jak tato vzpomínka vzrůstá ve tvé mysli, mír musí stále ještě zdolat jednu konečnou překážku, za kterou je již spása dovršena a Synu Božímu je dokonale obnovena zdravá mysl. 6Neboť zde tvůj svět opravdu končí.
2. Čtvrtá překážka, která musí být zdolána, visí jako těžký závoj před tváří Krista. 2Nicméně, jak Jeho tvář vyvstává za ním a září radostí, neboť On žije v Lásce Svého Otce, mír lehce odhrne závoj a spěchá, aby se s Ním setkal a konečně spojil. 3Neboť tento temný závoj, který zdánlivě mění tvář Samotného Krista na tvář malomocného a pod kterým zářivé Paprsky Otcovy Lásky slavnostně osvěcující Jeho tvář vypadají jako potůčky krve, ve světle, které skrze něj září, vybledne, když zmizí strach ze smrti.
3. Toto je nejtemnější závoj, udržovaný přesvědčením o smrti a chráněný její přitažlivostí. 2Zasvěcení smrti a její nadvládě je jen posvátným tajným slibem egu, slibem, že tento závoj nikdy nepozvedneš, že se k němu nepřiblížíš a že dokonce nebudeš mít ani potuchy, že existuje. 3Taková je tajná smlouva s egem, aby to, co leží za závojem, bylo navždy zakryto a zapomenuto. 4To je tvůj slib nikdy nedovolit sjednocení, aby tě odvolalo z odloučení, velká amnézie, v níž se vzpomínka na Boha zdá být zcela zapomenuta, odštěpení tvého Já od tebe, strach z Boha a konečný krok ve tvé disociaci.
4. Pohleď, jak tě přesvědčení o skutečnosti smrti zdánlivě „spasí“. 2Kdyby zmizelo, čeho jiného by ses mohl bát, než života? 3Přitažlivost smrti činí život zdánlivě odporným, krutým a tyranským. 4Nebojíš se o nic víc smrti než ega. 5Takové přátele sis vybral. 6Neboť v tajném spojenectví s nimi jsi souhlasil, že nikdy nedovolíš odstranit strach z Boha, tak abys mohl pohlédnout na Krista a spojit se s Ním v Jeho Otci.
5. Každá překážka, kterou mír musí překlenout, je zdolána stejně; strach, který ji vytvořil, ustoupí lásce za ním, a tak zmizí. 2Stejně tak je tomu i s touto překážkou. 3Touha zbavit se míru a odehnat Ducha svatého se vytratí, jestliže v klidu uznáš, že Ho miluješ. 4Upustíš od povyšování těla ve prospěch ducha, kterého miluješ, jak bys nikdy nemohl milovat tělo. 5Lákavost smrti je navždy ztracena, když se přitažlivost lásky probudí a zavolá tě. 6Zpoza každé překážky vybudované proti lásce volá Samotná Láska. 7Každá překážka je zdolána mocí přitažlivosti toho, co spočívá za ní. 8Strach, o který jsi žádal, zdánlivě držel překážky pohromadě. 9Když jsi však za nimi uslyšel Hlas Lásky, odpověděl jsi, a překážky zmizely.
6. Nyní stojíš v hrůze před tím, na co jsi přísahal nikdy nepohlédnout. 2Klopíš svůj zrak, neboť si pamatuješ slib svým „přátelům“. 3„Nádhera“ hříchu, jemná přitažlivost viny, „svatý“ voskově bledý obraz smrti a strach z pomsty ega, kterému jsi krví přísahal, že ho neopustíš, to vše vystupuje a nabádá tě, abys nepozvedl svůj zrak. 4Uvědomuješ si totiž, že když na to pohlédneš a dovolíš, aby se závoj zvednul, oni navždy zmizí. 5Všichni tví „přátelé“, tví „ochránci“ a tvůj „domov“ se ztratí. 6A na nic z toho, co si nyní pamatuješ, si nevzpomeneš.
7. Zdá se ti, že když pozvedneš zrak, svět tě úplně opustí. 2Jediné, co se však stane, je, že ty navždy opustíš svět. 3Takové je obnovení tvé vůle. 4Pohlédni na ni s otevřenýma očima, a nikdy již nebudeš věřit, že jsi vydán na milost něčemu, co je vně tebe, silám, které nemůžeš ovládnout, a myšlenkám, které k tobě přicházejí proti tvé vůli. 5Tvou vůlí je, abys na to pohlédl. 6Žádná šílená touha, bezvýznamný podnět znovu zapomenout, žádný záchvat strachu, žádný studený pot zdánlivé smrti se nemůže postavit proti tvé vůli. 7Neboť to, co je za závojem a přitahuje tě, je také hluboko v tobě, nejsi od toho odloučený a jsi s tím zcela jednotný.
i. Zvednutí závoje
8. Nezapomeň, že ty a tvůj bratr jste tak daleko došli společně. 2To, co vás sem dovedlo, určitě nebylo ego. 3Žádná překážka proti míru nemůže být zdolána s pomocí ega. 4Ego neodhaluje svá tajemství a neříká ti, abys na ně pohlédl a šel za ně. 5Nechce, abys viděl jeho slabost a poznal, že nemá žádnou moc, aby tě oddělovalo od pravdy. 6Průvodce, Který tě sem přivedl, zůstává s tebou, a když pozvedneš svůj zrak, budeš připraven pohlédnout na hrůzu naprosto beze strachu. 7Nejdříve však pozvedni svůj zrak a pohlédni na svého bratra v nevinnosti, která se zrodila z úplného odpuštění jeho iluzí, a skrze oči víry, která iluze nevidí.
9. Nikdo nemůže pohlédnout na strach z Boha bez hrůzy, pokud nepřijal Pokání a nenaučil se, že iluze nejsou skutečné. 2Nikdo nemůže stát před touto překážkou sám, neboť tak daleko by se nedostal, kdyby jeho bratr nešel po jeho boku. 3A nikdo by se neodvážil na ni pohlédnout bez dokonalého odpuštění bratru ve svém srdci. 4Chvíli zde postůj a nechvěj se. 5Budeš připraven. 6Spojme se ve svatém okamžiku, zde na tomto místě, kam tě přivedl účel, daný ve svatém okamžiku. 7Spojme se ve víře, že ti Ten, Jenž nás sem společně přivedl, nabídne nevinnost, kterou potřebuješ, a že ji přijmeš pro lásku mou a Jeho.
10. Není také možné na toto pohlédnout příliš brzy. 2Právě na toto místo musí každý přijít, když je připraven. 3Jakmile našel bratra, je připraven. 4Dosáhnout tohoto místa však nestačí. 5Cesta bez účelu nemá smysl, a i když skončí, zdá se, že smysl neměla. 6Jak můžeš znát, že je u konce, pokud si neuvědomíš, že bylo dosaženo jejího účelu? 7Zde, kde máš konec pouti před sebou, vidíš její účel. 8A právě zde se rozhoduješ, zda na něj pohlédneš, nebo zda budeš putovat dál jen proto, aby ses vrátil a učinil rozhodnutí znovu.
11. Pohlédnout na strach z Boha opravdu vyžaduje určitou přípravu. 2Pouze ti se zdravou myslí mohou pohlédnout na naprostou nepříčetnost a běsnící šílenství s politováním a soucitem, ale ne se strachem. 3Neboť pouze pokud se na něm podílejí, zdá se být hrozný, a ty se na něm podílíš, dokud nepohlédneš na svého bratra s úplnou vírou, láskou a něhou. 4Stojíš před dokonalým odpuštěním, a stále neodpouštíš. 5Bojíš se Boha, protože se bojíš svého bratra. 6Bojíš se těch, kterým neodpouštíš. 7A nikdo nedosáhne lásky se strachem vedle sebe.
12. Bratr, který stojí vedle tebe, se stále zdá být cizincem. 2Neznáš ho a vnímáš ho se strachem. 3Stále ještě na něj útočíš, aby sis udržel nezraněné, co se zdá být tebou. 4V jeho rukou je však tvá spása. 5Vidíš jeho šílenství, které nenávidíš, protože je sdílíš. 6Všechna lítost a odpuštění, které by je uzdravily, ustupují strachu. 7Bratře, potřebuješ odpuštění svého bratra, neboť společně budete sdílet buď šílenství, či Nebe. 8S vírou pozvednete svůj zrak společně, nebo ho nepozvednete vůbec.
13. Vedle tebe stojí ten, kdo ti nabízí kalich Pokání, neboť je v něm Duch svatý. 2Budeš mu zazlívat jeho hříchy, nebo od něj přijmeš jeho dar? 3Je tento dárce spásy tvůj přítel, nebo nepřítel? 4Rozhodni se, kým je, a pamatuj si, že ti od něj bude dáno podle tvé volby. 5Má v sobě moc ti odpustit hřích, stejně jako ty mu můžeš odpustit ten jeho. 6Ani jeden z vás nemůže dát tento dar sám sobě. 7A přesto váš spasitel stojí vedle každého z vás. 8Dovol mu, aby byl tím, čím je, a nesnaž se učinit z lásky nepřítele.
14. Pohlédni na svého Přítele, na Krista, Který stojí vedle tebe. 2Jak jen je svatý a krásný! 3Myslel sis, že zhřešil, neboť jsi Ho zahalil závojem hříchu, aby skryl Jeho nádheru. 4Přesto ti však stále nabízí odpuštění, abys sdílel Jeho Svatost. 5Tento „nepřítel“, tento „cizinec“ ti stále nabízí spásu jako Svému Příteli. 6„Nepřátelé“ Krista, vyznavači hříchu, nevědí, na Koho útočí.
15. Toto je tvůj bratr, ukřižovaný hříchem, který čeká na vyproštění z bolesti. 2Nenabídl bys mu odpuštění, když pouze on je může nabídnout tobě? 3Za své vykoupení ti dá tvé tak jistě, jako Bůh stvořil vše živé a miluje to. 4Opravdu je dá, neboť odpuštění bude nabídnuto i přijato zároveň. 5Milost Nebe, kterou bys nemohl nabídnout bratru a obdržet od svého nejsvatějšího Přítele, neexistuje. 6Nedovol, aby ji odepřel, neboť tím, že ji přijímáš, mu ji nabízíš. 7A on od tebe přijme, co jsi ty přijal od něho. 8Vykoupení ti bylo dáno, abys je dal bratru, a tak je sám přijal. 9Ten, komu odpustíš, je svobodný, a co dáš, to sdílíš. 10Odpusť hříchy, které si tvůj bratr myslí, že spáchal, a všechnu vinu, kterou si myslíš, že v něm vidíš.
16. Opět přicházíme na svaté místo vzkříšení, kam se budeme vracet, dokud nedosáhneme a nepřijmeme vykoupení. 2Než odsoudíš bratra, mysli na to, kým je. 3A poděkuj Bohu za to, že je svatý a že mu byl dán dar svatosti pro tebe. 4Připoj se k němu v radosti a odstraň všechny stopy viny z jeho znepokojené a zmučené mysli. 5Pomoz mu zvednout těžké břemeno hříchu, které jsi na něj uvalil a on přijal za své, a lehce a se šťastným smíchem je odhoď. 6Nevnucuj mu je, jako bys mu tiskl trny do čela, a nepřibíjej ho k němu, nevykoupeného a bez naděje.
17. Dej svému bratru víru, neboť víra, naděje a milosrdenství ti patří proto, abys je dal. 2Do rukou, které dávají, je vložen dar. 3Pohlédni na svého bratra a spatři v něm dar Boha, který chceš přijmout. 4Jsou téměř Velikonoce, čas vzkříšení. 5Darujme jeden druhému vykoupení a sdílejme je, abychom mohli neodloučeni smrtí, ve vzkříšení povstat jako jeden. 6Pohleď na dar svobody, který jsem pro tebe dal Duchu svatému. 7Ty a tvůj bratr buďte společně osvobozeni, když Duchu svatému nabízíte stejný dar. 8Když ho dáváš, přijímáš ho od Něj na oplátku za to, co jsi dal. 9Duch svatý nás vede, tebe i mě společně, abychom se mohli na tomto svatém místě setkat a učinit stejné rozhodnutí.
18. Osvoboď zde svého bratra, jako jsem já osvobodil tebe. 2Dej mu tentýž dar a nikterak ho neodsuzuj. 3Pohlédni na něj jako ve stavu bez viny, stejně jako já pohlížím na tebe, a přehlédni hříchy, které si myslí, že v sobě vidí on. 4Nabídni bratru svobodu a úplné vyproštění od hříchu zde v zahradě zdánlivé agonie a smrti. 5Tak připravíme společně cestu pro vzkříšení Božího Syna a dovolíme mu znovu povstat k radostnému rozpomenutí se na Otce, Který nezná hřích ani smrt, ale jen věčný život.
19. Společně zmizíme v Přítomnosti za závojem ne proto, abychom byli ztraceni, ale nalezeni; ne abychom byli viděni, ale abychom byli věděni. 2Víme, že nic, co bylo v Božím plánu Boha určeno ke spáse, nezůstane neodčiněno. 3Takový je účel pouti, bez něhož je tato pouť beze smyslu. 4Zde je mír Boží, věčně ti dávaný Bohem. 5Zde je odpočinek a klid, které hledáš a které jsou od samého počátku důvodem cesty. 6Nebe je dar, který dlužíš svému bratru, dluh vděčnosti, kterou s díky nabízíš Synu Božímu za to, čím je, a za to, čím ho jeho Otec stvořil.
20. Přemýšlej pečlivě, jak pohlédneš na dárce tohoto daru, neboť jak na něj pohlédneš, tak se bude jevit jeho dar sám. 2Může být viděn jako dárce viny, nebo spásy, a podle toho budou jeho dary viděny a přijímány. 3Ukřižovaní dávají bolest, neboť trpí bolestí. 4Vykoupení však dávají radost, neboť byli z bolesti uzdraveni. 5Každý dává tak, jak obdržel, ale musí se rozhodnout, co má být tím, co má obdržet. 6Tuto volbu rozpozná podle toho, co dává, a co je dáváno jemu. 7V pekle ani v Nebi mu není dáváno nic, co by narušovalo jeho rozhodnutí.
21. Došel jsi až sem, neboť ses pro tuto cestu sám rozhodl. 2Nikdo se nepouští do toho, co považuje za nesmyslné. 3To, čemu jsi věřil, je ti stále věrné a opatruje tě v tak jemné, a přesto tak silné víře, že by tě tato víra mohla vyzvednout vysoko nad závoj a umístit Božího Syna bezpečně na dosah Otcovy jisté ochrany. 4V tom je jediný účel tohoto světa a dlouhé pouti tímto světem, ať už mají jakýkoli význam. 5Bez něho jsou nesmyslné. 6Ty a tvůj bratr stojíte spolu, a stále nejste přesvědčeni, že tento svět a pouť skrze něj mají vůbec nějaký účel. 7Je ti však dáno, abys tento účel viděl ve svém svatém Příteli a poznal ho jako účel svůj.
