Kapitola 2
ODLOUČENÍ A POKÁNÍ
I. Původ odloučení
1. Šíření je základním aspektem Boha, který dal Svému Synu. 2Tvořením se Bůh rozšířil na Svá stvoření a naplnil je toutéž láskyplnou Vůlí tvořit. 3Ty jsi byl nejen zcela stvořen, ale byl jsi také stvořen dokonalý. 4Není v tobě prázdnota. 5Vzhledem k tomu, že jsi podoben svému Stvořiteli, jsi tvořivý. 6Žádný Syn Boží nemůže tuto schopnost ztratit, neboť je vlastní tomu, čím je, ale může ji nevhodně použít pomocí projekce. 7K nevhodnému použití šíření neboli projekci dochází tehdy, jsi-li přesvědčen, že v tobě existuje nějaká prázdnota nebo nedostatek a že je můžeš vyplnit svými vlastními myšlenkami místo pravdou. 8Tento proces zahrnuje následující kroky:
9Za prvé, jsi přesvědčen, že to, co Bůh stvořil, můžeš změnit svou vlastní myslí.
10Za druhé, jsi přesvědčen, že to, co je dokonalé, může být učiněno nedokonalým či neúplným.
11Za třetí, jsi přesvědčen, že můžeš překroutit to, co Bůh stvořil, včetně sebe.
12Za čtvrté, jsi přesvědčen, že můžeš stvořit sám sebe a že o směru svého vlastního tvoření rozhoduješ ty.
2. Tato navzájem příbuzná překroucení zobrazují, co se vlastně stalo při odloučení neboli „odchylce do strachu“. 2Nic z toho před odloučením neexistovalo, a ani teď to vlastně neexistuje. 3Vše, co Bůh stvořil, je jako On. 4Šíření, tak jak je konané Bohem, se podobá vnitřnímu záření, které děti dědí od svého Otce. 5Skutečný zdroj záření je vnitřní. 6To platí stejně pro Syna jako pro Otce. 7V tomto smyslu stvoření zahrnuje jak stvoření Syna Bohem, tak i stvoření Synova poté, co se jeho mysl uzdraví. 8To vyžaduje, aby Bůh obdařil svého Syna svobodnou vůlí, neboť všemu láskyplnému stvoření je svobodně dáváno v jediném nepřetržitém proudu, v němž jsou všechny aspekty na stejné úrovni.
3. Zahrada Eden neboli stav před odloučením byl stav mysli, v němž nebylo žádných potřeb. 2Když Adam naslouchal „lžím hada“, vše, co slyšel, byla nepravda. 3Nemusíš být nadále přesvědčen o tom, co není pravdivé, ledaže se tak sám rozhodneš. 4To vše může doslova zmizet dřív, než bys mrkl okem, protože je to pouze chybné vnímání. 5To, co vidíš ve snech, se zdá být velmi skutečné. 6Bible říká, že Adam usnul hlubokým spánkem, a nikde není zmínka o jeho probuzení. 7Svět dosud neprožil rozsáhlé probuzení či obrození. 8Dokud pokračuješ v projekci či v chybném tvoření, není obrození možné. 9Obrození je však stále v tobě, abys ho šířil, stejně jako Bůh rozšířil Svého Ducha na tebe. 10Ve skutečnosti jinou volbu nemáš, neboť tvá svobodná vůle ti byla dána, aby ses při tvoření dokonalého radoval.
4. Veškerý strach lze nakonec zredukovat na základní chybné vnímání, že máš schopnost uchvátit moc Boží. 2Nic takového samozřejmě nejsi a ani jsi nebyl schopen udělat. 3Toto je skutečný základ tvého úniku ze strachu. 4Úniku dosáhneš, přijmeš-li Pokání, které ti umožní si uvědomit, že se tvé chyby vlastně nikdy nestaly. 5Adam mohl prožívat zlé sny až poté, co upadl do hlubokého spánku. 6Rozsvítí-li se náhle světlo, když někdo sní zlý sen, může zpočátku interpretovat samo světlo jako součást svého snu a může se ho bát. 7Po probuzení je však správně vnímá jako vyproštění ze snu, který pak již nepokládá za skutečnost. 8Toto vyproštění nezávisí na iluzích. 9Vědění, které osvěcuje, tě nejen osvobozuje, ale zároveň ti jasně ukazuje, že jsi svobodný.
5. Zázrak se nestará o to, jakým lžím věříš, protože dokáže každou z nich stejně snadno uzdravit. 2Nedělá rozdíl mezi druhy chybného vnímání. 3Jeho jedinou starostí je rozlišit mezi pravdou na jedné straně a chybou na straně druhé. 4Některé zázraky se mohou zdát větší než jiné. 5Vzpomeň si však na první princip kurzu: mezi zázraky neexistuje pořadí obtížnosti. 6Ve skutečnosti na tebe projevy nedostatku lásky nemají vůbec žádný vliv. 7Mohou směřovat od tebe nebo od druhých, od tebe k druhým nebo od druhých k tobě. 8Mír je atribut v tobě. 9Nemůžeš jej nalézt vně sebe. 10Nemoc je určitou formou vnějšího hledání. 11Zdraví je vnitřní mír. 12Umožňuje ti zůstat neotřesen vnějším nedostatkem lásky a díky přijetí zázraků ti dává schopnost opravovat stavy pocházející z nedostatku lásky v jiných.
II. Pokání jako obrana
1. Jsi schopen udělat cokoli, oč tě žádám. 2Požádal jsem tě, abys konal zázraky, a objasnil jsem ti, že zázraky jsou přirozené, opravují, uzdravují a mají všeobecnou platnost. 3Neexistuje nic, co by nemohly učinit, ale nemohou být konány s pochybnostmi nebo strachem. 4Jestliže se něčeho bojíš, uznáváš, že to má moc, aby tě to zranilo. 5Pamatuj, že tam, kde je tvé srdce, je také tvůj poklad. 6Věříš tomu, čemu připisuješ hodnotu. 7Bojíš-li se, hodnotíš chybně. 8Následně i tvé chápání bude nevyhnutelně hodnotit chybně, a tím, že všechny myšlenky obdaříš stejnou mocí, nevyhnutelně zničíš mír. 9Proto Bible hovoří o „pokoji Božím, převyšujícím každé pomyšlení“. 10Tímto mírem nemůže otřást žádná chyba. 11Mír popírá, že by cokoli, co není od Boha, mělo schopnost tě ovlivnit. 12To je správné použití popření. 13Není užito, aby něco zakrylo, ale aby opravilo chybu. 14Vynáší každou chybu na světlo, a jelikož chyba a temnota jsou totéž, chybu automaticky opravuje.
2. Pravé popření je mocným obranným nástrojem. 2Můžeš a měl bys popřít jakékoli přesvědčení, že tě chyba může zranit. 3Tento druh popření není ukrýváním chyby, nýbrž její opravou. 4Závisí na něm tvá správná mysl. 5Popření chyby je silnou obranou pravdy, ale popření pravdy vede k chybnému tvoření, k projekcím ega. 6Popření chyby ve službách správné mysli osvobozuje mysl a obnovuje svobodu vůle. 7Skutečně svobodná vůle nemůže tvořit chybně, neboť uznává pouze pravdu.
3. Můžeš bránit pravdu, stejně jako můžeš bránit chybu. 2Prostředky, které k tomu používáš, snáze pochopíš poté, co pevně stanovíš hodnotu cíle. 3Záleží na tom, čeho chceš dosáhnout. 4Každý brání svůj poklad a bude tak činit automaticky. 5Správné otázky zní: čeho si ceníš a do jaké míry si toho ceníš. 6Jakmile se naučíš brát tyto otázky v úvahu a učinit je součástí všech svých činů, nebude pro tebe příliš obtížné objasnit si prostředky k dosažení cíle. 7Prostředky jsou dostupné, kdykoli o ně požádáš. 8Můžeš však ušetřit čas, nebudeš-li tento krok příliš prodlužovat. 9Správné zaměření ho nesmírně zkrátí.
4. Pokání je jedinou obranou, kterou nelze použít ničivě, neboť není nástrojem, který jsi vytvořil. 2Princip Pokání byl v činnosti dlouho před tím, než Pokání nastalo. 3Tímto principem byla láska a Pokání bylo činem lásky. 4Před odloučením nebyly činy nutné, neboť přesvědčení o prostoru a čase neexistovalo. 5Teprve po odloučení vznikl plán Pokání a podmínek nutných pro jeho naplnění. 6Tehdy bylo zapotřebí obrany tak skvělé, že nemohla být zneužita, třebaže ji bylo možné odmítnout. 7Odmítnutí ji však nemohlo změnit v útočnou zbraň, což je podstatou jiných druhů obrany. 8Pokání se tak stalo jedinou obranou, která není dvousečným mečem. 9Může pouze uzdravovat.
5. Pokání bylo zabudováno do přesvědčení o prostoru a čase, aby omezilo potřebu tohoto přesvědčení a aby nakonec dovršilo učení. 2Pokání je konečnou lekcí. 3Samotné učení, podobně jako situace, ve kterých se uskutečňuje, je dočasné. 4Není-li již změna nutná, schopnost učit se pozbývá hodnotu. 5Věčně tvořiví se nemají co učit. 6Můžeš se učit jak zlepšit své vnímání, a tak se stát lepším a lepším žákem. 7To tě povede ke stále většímu souladu se Synovstvím; avšak Synovství samo je dokonalým Stvořením a dokonalost nelze stupňovat. 8Pouze tehdy, když existuje přesvědčení o rozdílech, má smysl se něco učit.
6. Vývoj je proces, ve kterém se zdá, že pokračuješ od jednoho stupně k druhému. 2Své dřívější nesprávné kroky opravuješ tím, že kráčíš vpřed. 3Tento proces je z hlediska času skutečně nepochopitelný, neboť se vracíš a zároveň jdeš vpřed. 4Pokání je nástroj, kterým se můžeš osvobodit od minulosti, zatímco jdeš kupředu. 5Odčiňuje tvé minulé chyby, takže se můžeš vrátit Domů, aniž bys musel znovu procházet všemi svými chybnými kroky. 6V tomto smyslu Pokání šetří čas, avšak stejně tak, jak to činí zázrak, kterému slouží, jej neruší. 7Pokud existuje potřeba Pokání, existuje i potřeba času. 8Pokání, coby dokončený plán, má ale k času jedinečný vztah. 9Dokud není Pokání dovršeno, pokračují jeho rozličné fáze v čase, ale celé Pokání stojí na konci času. 10V onom bodě je most návratu dostavěn.
7. Pokání je úplným odevzdáním se. 2Můžeš si stále myslet, že je spojeno se ztrátou, což je chyba, které se dopouštějí tak či onak všichni odloučení Synové Boží. 3Je těžké uvěřit, že obrana, která nemůže útočit, je nejlepší obranou. 4Právě to je míněno slovy „Pokorní dostanou zemi za dědictví“. 5Převezmou ji v pravém slova smyslu, kvůli své síle. 6Obousměrná obrana je z podstaty slabá právě proto, že je dvousečná a že může být zcela nečekaně obrácena proti tobě. 7Tuto možnost lze mít pod kontrolou pouze pomocí zázraků. 8Zázrak mění obranu Pokáním ve tvou skutečnou ochranu, a jakmile se začneš cítit bezpečněji, ujmeš se svého přirozeného nadání chránit druhé a poznáš, že jsi jak bratr, tak i Syn.
III. Oltář Boží
1. Pokání můžeš přijmout pouze v sobě pomocí uvolnění vnitřního světla. 2Od doby odloučení bylo obrany užíváno téměř výhradně k obraně proti Pokání, a tedy k zachování odloučení. 3Tento proces je většinou chápán jako potřeba chránit tělo. 4Mnohé fantazie spojené s tělem, kterými se mysl zabývá, vznikají ze zkresleného přesvědčení, že tělo může být použito jako prostředek k dosažení „pokání“. 5Vnímání těla jako chrámu je pouze prvním krokem opravy tohoto zkreslení, neboť toto zkreslení mění pouze částečně. 6Vnímání těla jako chrámu uznává, že Pokání není z tělesného hlediska možné. 7Další krok však spočívá v uvědomění si, že chrám vůbec není budova. 8Jeho pravá svatost spočívá v oltáři v nitru, kolem kterého je tato stavba vybudována. 9Kladení důrazu na krásné stavby je znamením strachu z Pokání a neochoty dospět k samotnému oltáři. 10Skutečnou krásu chrámu není možné vidět tělesným zrakem. 11Duchovní zrak naproti tomu nemůže tuto stavbu vidět vůbec, protože je dokonalou vizí. 12Může však s dokonalou jasností vidět oltář.
2. Aby bylo Pokání dokonale účinné, patří do středu vnitřního oltáře, kde odčiní odloučení a obnoví úplnost mysli. 2Před odloučením nebylo možné zranit mysl strachem, neboť strach neexistoval. 3Jak odloučení, tak strach jsou chybnými stvořeními, která musejí být odčiněna, aby byl chrám obnoven a oltář otevřen k přijetí Pokání. 4Tento proces uzdraví odloučení tím, že ti dá jedinou účinnou obranu proti všem myšlenkám týkajícím se odloučení, a učiní tě tak dokonale nezranitelným.
3. Je jen otázkou času, kdy Pokání přijmou všichni. 2Může se zdát, že je to vzhledem k nevyhnutelnosti konečného rozhodnutí v rozporu se svobodnou vůli, ale tak tomu není. 3Můžeš vyčkávat a jsi schopen nesmírného odkládání, ale nemůžeš zcela opustit svého Stvořitele, Který stanovil meze tvé schopnosti tvořit chybně. 4Uvězněná vůle plodí situaci, která se v nejkrajnějším případě stává naprosto nesnesitelnou. 5Tolerance vůči bolesti může být vysoká, ale není bezmezná. 6Nakonec si každý, jakkoli matně, začne uvědomovat, že musí existovat lepší cesta. 7Jakmile se toto poznání upevní, stane se bodem obratu. 8Ten nakonec znovu probudí duchovní vizi a zároveň oslabí potřebu tělesného zraku. 9Úsilí věnované střídavě dvěma úrovním vnímání je obvykle prožíváno jako konflikt, který se může stát velmi naléhavým. 10Avšak výsledek je jistý jako Sám Bůh.
4. Přesně řečeno, duchovní vize není schopna vidět chybu a pouze hledá Pokání. 2Všechna řešení, o která se snaží oči těla, se rozplynou. 3Duchovní vize pohlédne dovnitř a okamžitě pozná, že byl oltář znesvěcen a že je třeba jej opravit a chránit. 4Protože si je tato vize dokonale vědoma správné obrany, přehlíží všechny ostatní obrany a hledí přes chybu k pravdě. 5Svou sílou přivádí mysl do svých služeb. 6To obnovuje moc mysli, která se stává méně tolerantní vůči otálení, neboť si uvědomuje, že otálení pouze zvětšuje zbytečnou bolest. 7Následkem toho se mysl stává stále citlivější na to, na co by kdysi pohlížela jako na velmi malé znepokojivé vyrušení.
5. Boží děti mají právo na dokonalou útěchu, která pochází z dokonalé důvěry. 2Dokud jí nedosáhnou, mrhají svou pravou tvořivou mocí marnými pokusy dosáhnout útěchy nevhodnými prostředky. 3Skutečných prostředků se jim však již dostalo, a ty od nich nevyžadují naprosto žádné úsilí. 4Pokání je jediným darem, který je hoden toho, aby byl nabídnut na oltáři Božím, vzhledem k hodnotě oltáře samotného. 5Oltář byl stvořen dokonalý a je plně hoden přijmout dokonalost. 6Bůh a Jeho stvoření jsou navzájem naprosto závislí. 7Bůh je závislý na Svých stvořeních, neboť je stvořil dokonalá. 8Dal jim Svůj mír, aby nemohla být otřesena a oklamána. 9Kdykoli se bojíš, jsi oklamán a tvá mysl nemůže sloužit Duchu svatému. 10Tím hladovíš, protože ti je odepřen tvůj denní chléb. 11Bůh je bez Svých Synů osamělý a oni jsou osamělí bez Něj. 12Jeho Synové se musejí naučit dívat se na svět jako na prostředek uzdravení odloučení. 13Pokání je zárukou, že nakonec uspějí.
IV. Uzdravení jako vyproštění ze strachu
1. Nyní klademe důraz na uzdravení. 2Zázrak je prostředek, Pokání je princip a uzdravení výsledek. 3Mluvit o „zázraku uzdravení“ znamená nevhodně kombinovat dvě úrovně skutečnosti. 4Uzdravení není zázrakem. 5Pokání neboli konečný zázrak je nápravou a jakýkoli druh uzdravení je výsledkem. 6Druh chyby, na kterou je Pokání použito, není podstatný. 7Veškeré uzdravení je v podstatě osvobozením od strachu. 8Abys mohl uzdravovat, nesmíš se sám bát. 9Uzdravování nechápeš kvůli svému vlastnímu strachu.
2. Hlavním krokem v plánu Pokání je odčinění chyby na všech úrovních. 2Nemoc neboli „stav nesprávné mysli“ je výsledkem záměny úrovní, neboť má vždy za následek přesvědčení, že co je chybné na jedné úrovni, může nepříznivě ovlivnit úroveň jinou. 3Zmínili jsme se o zázracích jako o prostředcích nápravy záměny úrovní, neboť všechny chyby se musejí opravit na té úrovni, na níž se vyskytují. 4Pouze mysl je schopna omylu. 5Tělo může jednat nesprávně, jedině když odpovídá na chybnou myšlenku. 6Tělo nemůže tvořit, a přesvědčení, že může, je zásadním omylem, který vytváří všechny tělesné příznaky. 7Tělesná nemoc představuje víru v kouzlo. 8Veškeré zkreslení, jež vytvořilo kouzlo, spočívá v přesvědčení, že ve hmotě existuje tvůrčí schopnost, nad kterou mysl nemá kontrolu. 9Tento omyl může mít dvě formy: lze věřit, že mysl může chybně tvořit v těle, nebo že tělo může chybně tvořit v mysli. 10Když pochopíš, že mysl, která je jedinou úrovní tvoření, nemůže tvořit mimo sebe samu, nemusí dojít ani k jedné z těchto záměn.
3. Pouze mysl může tvořit, neboť duch byl již stvořen a tělo je učebním nástrojem mysli. 2Učební nástroje nejsou samy o sobě lekcí. 3Jejich účelem je jen usnadnit učení. 4Nejhorší, co může chybné použití učebního nástroje způsobit, je neusnadnit učení. 5Učební nástroj nemá sám o sobě moc vnést do výuky skutečné učební chyby. 6Tělo, je-li správně chápáno, sdílí nezranitelnost Pokání vůči dvojsečnému použití. 7Ne proto, že tělo je zázrak, ale proto, že z podstaty nemůže být mylně interpretováno. 8Tělo je jen částí tvé zkušenosti v hmotném světě. 9Jeho schopnosti mohou být a jsou často přeceňovány. 10V tomto světě je však téměř nemožné popřít jeho existenci. 11Ti, kteří tak činí, se zabývají zvláště nevhodnou formou popírání. 12Výraz „nevhodný“ zde pouze naznačuje, že není nutné chránit mysl popíráním toho, co nemyslí. 13Popírá-li někdo tento nešťastný aspekt moci mysli, popírá také moc samotnou.
4. Veškeré materiální prostředky, které přijímáš jako prostředky pro uzdravování tělesných nemocí, jsou jinou formulací magických principů. 2To je prvním krokem k přesvědčení, že si tělo vytváří svou vlastní nemoc. 3Druhým chybným krokem je pokus ho uzdravit pomocí netvůrčích činitelů. 4Z toho však nevyplývá, že užití takových činitelů pro opravné účely je zlem. 5Někdy má nemoc na mysl tak silný vliv, že člověku dočasně zamezí v přístupu k Pokání. 6V tomto případě je možná moudré použít kompromisní přístup k mysli a tělu, kdy je dočasně využito přesvědčení, že něco z vnějšku může uzdravovat. 7To proto, že to poslední, co může pomoci těm, jejichž stav mysli není správný, neboli nemocným, je větší strach. 8Takoví již jsou strachem oslabeni. 9Jsou-li předčasně vystaveni zázraku, mohou propadnout panice. 10To se pravděpodobně stane tehdy, když převrácené vnímání vyvolá přesvědčení, že zázraky děsí.
5. Hodnota Pokání nespočívá ve způsobu, jakým je vyjádřeno. 2Ve skutečnosti, je-li použito správně, bude nevyhnutelně vyjádřeno způsobem, který je pro příjemce nejúčinnější. 3To znamená, že zázrak, aby dosáhl své plné účinnosti, musí být vyjádřen jazykem, kterému příjemce rozumí beze strachu. 4Neznamená to nutně, že je to nejvyšší úroveň komunikace, které je příjemce schopen. 5Znamená to však, že je to nejvyšší úroveň komunikace, které je schopen nyní. 6Celým záměrem zázraku je zvýšit úroveň komunikace, nikoli ji snížit zvyšováním strachu.
V. Funkce vykonavatele zázraků
1. Před tím, než budou vykonavatelé zázraků připraveni převzít svou funkci v tomto světě, je nezbytné, aby plně pochopili strach z vyproštění. 2Jinak mohou bezděčně podporovat již velmi převládající přesvědčení, že vyproštění je uvězněním. 3Takové chybné vnímání vzniká jako následek přesvědčení, že zranění lze omezit na tělo. 4To vše pochází ze základní obavy, že se mysl může sama zranit. 5Žádná z těchto chyb nemá smysl, neboť chybná stvoření mysli ve skutečnosti neexistují. 6Toto poznání je daleko lepším ochranným nástrojem než jakákoli forma zaměňování úrovní, neboť zavádí opravu na úrovni chyby. 7Je podstatné nezapomínat na to, že jedině mysl může tvořit a že oprava patří na úroveň myšlení. 8Abychom rozvedli dřívější tvrzení, uveďme, že duch je již dokonalý, a proto nevyžaduje opravu. 9Tělo neexistuje vyjma jako učební nástroj mysli. 10Tento nástroj nepodléhá svým vlastním chybám, neboť nemůže tvořit. 11Je tedy zřejmé, že jediným opravdu smysluplným použitím tvůrčí schopnosti je přimět mysl, aby se vzdala svých chybných stvoření.
2. Magie je bezduché neboli netvůrčí použití mysli. 2Materiální léky jsou druhem „magických formulí“, jestliže se však bojíš k uzdravení použít mysl, neměl by ses o to pokoušet. 3Právě fakt, že se bojíš, činí tvou mysl přístupnou chybnému tvoření. 4Proto pravděpodobně nechápeš jakékoli uzdravení, které by mohlo nastat, a protože egocentrizmus a strach se obvykle vyskytují současně, nebudeš možná schopen přijmout skutečný Zdroj uzdravení. 5Za těchto podmínek je pro tebe bezpečnější, když se dočasně spolehneš na materiální léčebné prostředky, neboť je nemůžeš chybně vnímat jako svá vlastní stvoření. 6Dokud tvůj pocit zranitelnosti potrvá, neměl by ses pokoušet konat zázraky.
3. Již jsem řekl, že zázraky jsou projevem mysli orientované na zázraky a stav mysli orientované na zázraky znamená stav správně orientované mysli. 2Ti se správně orientovanou myslí nevyzdvihují ani nesnižují hodnotu mysli vykonavatele zázraků nebo příjemce zázraků. 3Zázrak coby oprava však u příjemce nemusí očekávat stav správné mysli. 4Skutečným účelem zázraku je vrátit příjemce do jeho stavu správné mysli. 5Podstatné ovšem je, aby vykonavatel zázraků byl – jakkoli nakrátko – ve stavu správně orientované mysli, neboť jinak nebude schopen obnovit stav správně orientované mysli v někom jiném.
4. Uzdravovatel, který spoléhá na svou vlastní připravenost, ohrožuje své chápání. 2Jsi naprosto v bezpečí, pokud se o svou vlastní připravenost vůbec nestaráš, ale stále důvěřuješ připravenosti mé. 3Jestliže tvá dispozice ke konání zázraků nefunguje, tak jak má, je to vždy proto, že do tvé správně orientované mysli pronikl strach a obrátil ji vzhůru nohama. 4Všechny formy stavu nesprávně orientované mysli jsou výsledkem toho, že odmítáš přijmout Pokání sám pro sebe. 5Jestliže je přijmeš, jsi schopen poznat, že ti, kdo potřebují uzdravení, jsou jednoduše ti, kteří si neuvědomili, že stav správně orientované mysli je uzdravením.
5. Jedinou zodpovědností vykonavatele zázraků je přijmout Pokání pro sebe sama. 2Znamená to uvědomit si, že mysl je jedinou tvůrčí úrovní a že její chyby jsou uzdravovány Pokáním. 3Jakmile to přijmeš, bude tvá mysl jenom uzdravovat. 4Tím, že odepřeš své mysli veškerý její ničivý potenciál a obnovíš její ryze konstruktivní síly, dostaneš se do pozice toho, kdo odčiňuje zaměňování úrovní druhých. 5Poselství, které jim pak předáváš, je fakt, že jejich mysl je stejně konstruktivní a že jejich chybná stvoření jim nemohou ublížit. 6Tímto potvrzením vyprostíš mysl z přeceňování jejího vlastního učebního nástroje a vrátíš jí její správné místo žáka.
6. Mělo by být znovu zdůrazněno, že tělo se nemůže učit, stejně jako nemůže tvořit. 2Tělo coby učební nástroj pouze následuje žáka, avšak je-li mu chybně poskytnuta vlastní iniciativa, stává se těžkou překážkou samotnému učení, které by mělo usnadnit. 3Pouze mysl je schopna osvícení. 4Duch je již osvícen a tělo samo o sobě je příliš hutné. 5Mysl může ovšem přinést tělu své osvícení poznáním, že tělo není žákem, a proto nemůže přijmout učení. 6Je však snadné uvést tělo do souladu s myslí, která se naučila dívat se přes ně směrem ke světlu.
7. Opravné učení začíná vždy probuzením ducha a odvrácením se od víry v tělesný zrak. 2To má často za následek strach, neboť se bojíš toho, co ti tvůj duchovní zrak ukáže. 3Už jsem řekl, že Duch svatý nemůže vidět chybu a je schopen pouze hledět za ni směrem k obraně Pokáním. 4Není pochyb, že to může vyvolat znepokojení, nicméně znepokojení není konečným výsledkem vnímání. 5Když je Duchu svatému dovoleno pohlédnout na znesvěcený oltář, ihned také pohlíží směrem k Pokání. 6Nic z toho, co vnímá, nemůže vyvolat strach. 7Vše, co pochází z duchovního uvědomění, pouze směřuje k opravě. 8Znepokojení je vyvoláno pouze proto, aby sis uvědomil potřebu opravy.
8. Strach z uzdravení nakonec vzniká z neochoty jednoznačně přijmout skutečnost, že uzdravení je nutné. 2Co vidí oči těla, nelze opravit, ani chyba nemůže být opravena žádným nástrojem, který lze fyzicky vidět. 3Pokud jsi přesvědčen o tom, co ti říká tělesný zrak, budou tvé pokusy o opravu vedeny nesprávným směrem. 4Pravá vize je zastřena, protože nesneseš pohled na svůj vlastní znesvěcený oltář. 5Jelikož však byl znesvěcen, stává se tvůj stav dvojnásob nebezpečným, dokud na něj nepohlédneš.
9. Uzdravování je schopnost, která se vyvinula po odloučení, před nímž byla zbytečná. 2Je dočasné stejně jako všechny aspekty přesvědčení o prostoru a čase. 3Pokud však čas trvá, je uzdravování nutné jako prostředek ochrany. 4To proto, že uzdravování spočívá v dobrotě, a ta je způsobem vnímání dokonalosti druhého, přestože ji nemůžeš vnímat sám v sobě. 5Většina ušlechtilejších pojetí, kterých jsi nyní schopen, závisí na čase. 6Dobrota je ve skutečnosti slabším odrazem mnohem mocnějšího vyjádření všezahrnující lásky, která je daleko mimo jakoukoli formu lásky, jakou si můžeš dosud představit. 7Dobrota je nezbytná pro stav správné mysli v onom omezeném smyslu, jakého lze nyní dosáhnout.
10. Dobrota je způsobem pohledu, který druhého vidí tak, jako by již došel daleko za to, čeho dosáhl v čase. 2Jelikož myslí chybně, nevidí Pokání určené pro něj, jinak by dobrotu nepotřeboval. 3Dobrota, která je mu poskytnuta, je jednak pochopením, že potřebuje pomoc, a jednak poznáním, že ji přijme. 4Oba tyto způsoby vnímání v sobě zcela zřejmě zahrnují závislost na čase a jasně ukazují, že dobrota se stále nachází v rámci omezení tohoto světa. 5Již dříve jsem řekl, že pouze zjevení přesahuje čas. 6Zázrak, jako vyjádření dobroty, může čas jen zkrátit. 7Je však třeba pochopit, že kdykoli někomu nabídneš zázrak, zkracuješ tím utrpení vás obou. 8Tato oprava působí zpětně, stejně jako vpřed.
A. Specifické principy vykonavatelů zázraků
11. (1) Zázrak ruší potřebu zájmů nižšího řádu. 2Jelikož probíhá v mimořádném časovém intervalu, nevztahují se na něj běžné úvahy týkající se času a prostoru. 3Když konáš zázrak, zařídím, aby se mu přizpůsobil jak čas, tak i prostor.
12. (2) Je zásadní jasně rozlišovat mezi tím, co je stvořeno a co je vytvořeno. 2V této zásadní opravě vnímání úrovní spočívají všechny formy uzdravování.
13. (3) Nikdy si nepleť stav správně a nesprávně orientované mysli. 2Odpovědět na jakoukoli formu chyby čímkoli jiným než touhou ji uzdravit, je výrazem tohoto zmatení.
14. (4) Zázrak je vždy popřením této chyby a potvrzením pravdy. 2Pouze stav správně orientované mysli může opravovat způsobem, který má nějaký skutečný následek. 3Prakticky řečeno, co nemá žádný skutečný následek, ve skutečnosti neexistuje. 4Následkem je pak prázdnota. 5Jelikož prázdnota nemá žádný skutečný obsah, propůjčuje se k projekci.
15. (5) Moc zázraku upravovat úrovně vyvolává správné vnímání pro uzdravování. 2Dokud k němu nedojde, nelze uzdravování pochopit. 3Pokud nemá odpuštění za následek opravu, je prázdným gestem. 4Bez opravy, místo aby uzdravovalo, v podstatě odsuzuje.
16. (6) Odpuštění mysli orientované na zázraky je pouze opravou. 2Nemá v sobě žádný prvek souzení. 3Prohlášení „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí“ v žádném případě nehodnotí, co dělají. 4Je to volání k Bohu, aby uzdravil jejich mysl. 5Není zde zmínky o důsledku chyby. 6Na něm nezáleží.
17. (7) Pokyn „Buďte jedné mysli“ je povoláním k připravenosti na zjevení. 2Má žádost „To čiňte na mou památku“ je výzvou vykonavatelům zázraků ke spolupráci. 3Tato dvě prohlášení nejsou na stejné úrovni skutečnosti. 4Jen druhé z nich zahrnuje uvědomění si času, neboť pamatovat si znamená vybavit si v přítomnosti minulost. 5Čas je pod mým vedením, ale nadčasovost patří Bohu. 6V čase existujeme jeden pro druhého a jeden s druhým. 7V nadčasovosti existujeme společně s Bohem.
18. (8) Pro své vlastní uzdravení a uzdravení druhých můžeš mnoho vykonat, jestliže v situaci, která vyžaduje pomoc, přemýšlíš takto:
2Jsem zde jen proto, abych skutečně pomohl.
3Jsem zde, abych zastupoval Toho, Jenž mě poslal.
4Nemusím se starat o to, co říci nebo co dělat,
neboť Ten, Jenž mě poslal, mě povede.
5Jsem spokojen všude, kde si přeje, abych byl,
protože vím, že jde se mnou.
6Jakmile Mu dovolím,
aby mě učil uzdravovat, budu sám uzdraven.
VI. Strach a konflikt
1. Zdá se, že mít strach je neúmyslné, že je to něco mimo tvou vlastní kontrolu. 2Přesto jsem již řekl, že neúmyslné by měly být pouze konstruktivní činy. 3Já mohu převzít kontrolu nad vším, co není důležité, a pokud tak rozhodneš, mohu řídit i to, co důležité je. 4Strach ovládat nemohu, ale můžeš ho ovládat ty sám. 5Strach mi brání, abych ti poskytl svou kontrolu. 6Přítomnost strachu ukazuje, že jsi pozvedl tělesné myšlenky na úroveň mysli. 7To je vyjímá z mé kontroly a dává ti pocit, že jsi za ně osobně zodpovědný. 8To je jasná záměna úrovní.
2. Já záměnu úrovní nepodporuji a ty sám se musíš rozhodnout ji opravit. 2Své nepříčetné chování neomluvíš tím, že řekneš, že za to nemůžeš. 3Proč bys měl přehlížet nepříčetné myšlení? 4Je zde zmatenost, kterou by sis měl jasně uvědomit. 5Můžeš být přesvědčen, že jsi zodpovědný za to, co děláš, ale ne za to, co si myslíš. 6Pravdou je, že jsi zodpovědný za to, co si myslíš, neboť jedině na této úrovni se můžeš rozhodovat. 7Co děláš, pochází z toho, co si myslíš. 8Od pravdy se nemůžeš odloučit tím, že „dáš“ chování vlastní autonomii. 9Chování automaticky kontroluji já, jakmile své myšlení svěříš mému vedení. 10Kdykoli se bojíš, je to jisté znamení, že jsi své mysli dovolil tvořit chybně a mně jsi nedovolil, abych ji vedl.
3. Je marné být přesvědčen, že kontrolování důsledku chybné myšlenky může vést k uzdravení. 2Když se bojíš, zvolil sis chybně. 3Proto se za to cítíš zodpovědný. 4Musíš změnit své myšlení, nikoli chování, a to je otázkou ochoty. 5Vedení nepotřebuješ jinde než na úrovni mysli. 6Oprava patří jedině na úroveň, kde je možná změna. 7Změna na úrovni symptomů nic neznamená, protože tam není účinná.
4. Oprava strachu je ve tvé zodpovědnosti. 2Když požádáš o vyproštění ze strachu, naznačuješ, že za ni odpovědný nejsi. 3Namísto toho bys měl žádat o pomoc s okolnostmi, které strach vyvolaly. 4Tyto okolnosti s sebou vždy nesou ochotu být odloučen. 5Na této úrovni jsi schopen změny. 6Jsi příliš tolerantní vůči nesoustředěné mysli a pasivně přehlížíš její chybná stvoření. 7Důležitá je základní chyba, nikoli konkrétní výsledek. 8Oprava je vždy stejná. 9Dříve, než se rozhodneš cokoli učinit, zeptej se mě, je-li tvá volba v souladu s mou. 10Máš-li jistotu, že je, nebudeš se bát.
5. Strach je vždy známkou zatížení a vzniká pokaždé, když to, co chceš, je v konfliktu s tím, co děláš. 2Tato situace vzniká ve dvou případech. Za prvé: můžeš se rozhodnout dělat věci, které jsou vzájemně v konfliktu, buď současně, nebo postupně. 3To vyvolává konfliktní chování, což je pro tebe nesnesitelné, protože ta část mysli, která chce dělat něco jiného, je pobouřena. 4Za druhé, můžeš se chovat tak, jak si myslíš, že bys měl, aniž by sis to opravdu přál. 5To vyvolává důsledné chování, ale nese to s sebou značné zatížení. 6V obou případech nejsou mysl a chování v souladu, což vede k tomu, že děláš něco, co vůbec dělat nechceš. 7Vzbuzuje to pocit nátlaku, který obvykle plodí hněv, po němž většinou následuje projekce. 8Kdykoli se bojíš, je to proto, že ses nerozhodl. 9Tvá mysl je rozštěpená, a tvé chování se nevyhnutelně stává nestálým. 10Oprava na úrovni chování může posunout chybu od prvního typu k druhému, strach však nezahladí.
6. Je možné dosáhnout stavu, ve kterém přivedeš svou mysl pod mé vedení bez vědomého úsilí, ale k tomu potřebuješ ochotu, kterou jsi ještě nevyvinul. 2Duch svatý nemůže žádat více, než jsi ochoten učinit. 3Síla konat pochází z tvého bezkonfliktního rozhodnutí. 4Jakmile poznáš, že je to také tvá vůle, nebude tě konání Boží Vůle vyčerpávat. 5Tento závěr je zcela jednoduchý, ale můžeš ho velice snadno přehlédnout. 6Proto ho zopakuji a naléhavě tě žádám, abys naslouchal. 7Pouze tvá mysl může vytvářet strach. 8Činí tak, kdykoli je v konfliktu s tím, co chce, což tě musí vyčerpávat, protože chtění a konání si odporují. 9To se dá opravit jedině přijetím jednotného cíle.
7. Prvním opravným krokem k odčinění chyby je nejprve si uvědomit, že konflikt je vyjádřením strachu. 2Řekni si, že ses nějakým způsobem musel rozhodnout nemilovat, jinak by strach nemohl vzniknout. 3Pak se celý proces opravy nestane ničím jiným než řadou praktických kroků v rámci většího procesu přijetí Pokání jako prostředku k uzdravení. 4Tyto kroky lze shrnout následovně:
5Nejprve si uvědom, že toto je strach.
6Strach vzniká z nedostatku lásky.
7Jediným prostředkem k uzdravení nedostatku lásky je dokonalá láska.
8Dokonalá láska je Pokání.
8. Zdůraznil jsem, že zázrak neboli vyjádření Pokání, je vždy známkou vzájemného respektu mezi těmi, kdož jsou zázraku hodni. 2Uznání, že ho jsou hodni, je obnoveno Pokáním. 3Je tedy zřejmé, že když se bojíš, dostal ses do situace, ve které potřebuješ Pokání. 4Udělal jsi něco bez lásky, protože ses rozhodl bez lásky. 5To je přesně ta situace, pro niž bylo Pokání poskytnuto. 6Potřeba prostředku k uzdravení inspirovala jeho ustanovení. 7Dokud si uvědomuješ jenom potřebu prostředku k uzdravení, zůstaneš naplněn strachem. 8Jakmile však prostředek k uzdravení přijmeš, strach jsi odstranil. 9Tak dojde k opravdovému uzdravení.
9. Každý prožívá strach. 2Stačí však trocha správného myšlení, aby sis uvědomil, proč strach vzniká. 3Málokdo si váží skutečné moci mysli a nikdo si ji neuvědomuje plně a bez přestání. 4Jestliže však doufáš, že se vyvaruješ strachu, musíš si ještě něco uvědomit, a musíš si to uvědomit plně. 5Mysl je velmi mocná a nikdy neztrácí svou tvořivou sílu. 6Nikdy nespí. 7Tvoří v každém okamžiku. 8Není snadné pochopit, že myšlenka a víra se mohou spojit v obrovskou vlnu energie, která může doslova pohnout horami. 9Na první pohled se zdá, že je nadutostí být přesvědčen o tom, že máš takovou moc; to ale není ten pravý důvod, proč o tom nejsi přesvědčen. 10Dáváš raději přednost přesvědčení, že tvé myšlenky nemohou mít skutečný vliv, protože se jich vlastně bojíš. 11Tím můžeš zmírnit uvědomování si viny, ale za cenu, že vnímáš mysl jako bezmocnou. 12Jsi-li přesvědčen, že to, co si myslíš, je neúčinné, možná se toho přestaneš bát, ale asi stěží na to budeš brát ohled. 13Plané myšlenky neexistují. 14Veškeré myšlení se na určité úrovni projevuje určitou formou.
VII. Příčina a následek
1. Je možné, že si ještě stěžuješ na strach, ale přesto si ho nadále sám vytváříš. 2Již jsem naznačil, že mě nemůžeš žádat, abych tě vyprostil ze strachu. 3Já vím, že strach neexistuje, ty to však nevíš. 4Kdybych se vložil mezi tvé myšlenky a jejich následky, vměšoval bych se do základního zákona příčiny a následku, nejdůležitějšího zákona, který existuje. 5Sotva bych ti pomohl, kdybych znehodnocoval moc tvého vlastního myšlení. 6Bylo by to v přímém rozporu se záměrem tohoto kurzu. 7Mnohem užitečnější je připomenout ti, že dostatečně pozorně nehlídáš své myšlenky. 8Možná si myslíš, že by v tuto chvíli bylo zapotřebí zázraku, abys toho byl schopen, což je úplná pravda. 9Nejsi zvyklý na myšlení orientované na zázraky, ale můžeš se naučit takto myslet. 10Všichni vykonavatelé zázraků potřebují takový druh přípravy.
2. Nemohu ti dovolit, abys svou mysl ponechal nestřeženou, neboť jinak mi nebudeš schopen pomoci. 2Konání zázraků vyžaduje plné pochopení moci myšlenky, aby ses vyhnul chybnému tvoření. 3V opačném případě bude k urovnání samotné mysli zapotřebí zázraku, a tento opakující se proces by nepodpořil kolaps času, pro nějž byl zázrak zamýšlen. 4Vykonavatel zázraků musí upřímně respektovat pravou příčinu a následek jako nutnou podmínku toho, aby zázrak nastal.
3. Stejně jako zázraky, i strach vzniká z myšlenek. 2Nemůžeš-li se svobodně rozhodnout pro jedno, nemůžeš se svobodně rozhodnout ani pro druhé. 3Volbou zázraku se zříkáš strachu, i kdyby jen dočasně. 4Bojíš se všech a všeho. 5Bojíš se Boha, mě i sebe. 6Vnímal jsi neboli vytvořil jsi Nás chybně, a o skutečnosti toho, co jsi vytvořil, jsi přesvědčen. 7To bys neučinil, kdyby ses nebál svých vlastních myšlenek. 8Bázliví musejí tvořit chybně, neboť chybně vnímají stvoření. 9Tvoříš-li chybně, pociťuješ bolest. 10Princip příčiny a následku tak nyní skutečně působí urychlení, i když jen dočasně. 11Ve skutečnosti je „Příčina“ výraz, příslušející správně Bohu, a Jeho „Následek“ je Jeho Syn. 12To s sebou přináší řadu vztahů Příčiny a Následku naprosto odlišných od těch, které zavádíš do chybného tvoření. 13Základní konflikt v tomto světě je tedy mezi tvořením a chybným tvořením. 14Všechen strach je vlastní chybnému tvoření a všechna láska správnému. 15Konflikt je proto konfliktem mezi láskou a strachem.
4. Už bylo řečeno, že jsi přesvědčen, že nemůžeš ovládat strach, protože jsi ho sám vytvořil, a zdá se, že tvoje přesvědčení o něm ho staví mimo tvou kontrolu. 2Jakýkoli pokus rozřešit chybu pokusem o ovládnutí strachu je zbytečný. 3Takový pokus vlastně prosazuje moc strachu samotným předpokladem, že je potřebné strach ovládnout. 4Opravdové rozřešení plně spočívá v mistrovství prostřednictvím lásky. 5Prozatím je však pocit konfliktu nevyhnutelný, protože ses dostal do situace, kdy jsi přesvědčen o moci něčeho, co neexistuje.
5. Nic a všechno nemůže existovat zároveň. 2Být přesvědčen o skutečnosti jednoho znamená popírat druhé. 3Strach je opravdu ničím a láska je vším. 4Kdykoli světlo vstoupí do temnoty, temnota je zrušena. 5To, o čem jsi přesvědčen, je pro tebe pravdivé. 6V tomto smyslu odloučení nastalo a popírat ho je znakem nevhodného užití popření. 7Avšak soustředit se na chybu je pouze další chybou. 8Počátkem opravného procesu je dočasné uznání, že existuje problém, což však pouze ukazuje potřebu okamžité opravy. 9Tím je vyvolán stav mysli, v němž může být bez otálení přijato Pokání. 10Je však nutno zdůraznit, že nakonec žádný kompromis mezi vším a ničím není možný. 11Čas je v podstatě nástrojem, díky kterému je možno v tomto ohledu upustit od každého kompromisu. 12Pouze se zdá, že onen kompromis je zrušen postupně, protože čas sám zahrnuje intervaly, které neexistují. 13Tento nezbytný opravný nástroj vznikl kvůli chybnému tvoření. 14Tvrzení „Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný“ potřebuje jen jednu nepatrnou opravu, aby mělo v této souvislosti smysl: „Dal ho Svému jedinému Synu.“
6. Je třeba zvláště poznamenat, že Bůh má jen jednoho Syna. 2Jestliže jsou všechna Jeho stvoření Jeho Synové, musí být každý nedílnou součástí celého Synovství. 3Synovství ve své Jednotě přesahuje součet svých částí. 4To však není jasné, pokud jakákoli z jeho částí chybí. 5Proto konflikt nemůže být úplně vyřešen, dokud se všechny části Synovství nevrátí. 6Jedině tehdy lze v pravém smyslu pochopit význam úplnosti. 7Jakákoli část Synovství může být přesvědčena o skutečnosti chyby nebo nedokonalosti, pokud se tak rozhodne. 8Jestliže tak však učiní, věří v existenci nicoty. 9Opravou této chyby je Pokání.
7. O připravenosti jsem již krátce hovořil, ale bylo by užitečné, kdybych se ještě zmínil o některých dalších bodech. 2Připravenost je jen předpokladem pro uskutečnění. 3Připravenost a uskutečnění by neměly být mylně zaměňovány. 4Jakmile dojde ke stavu připravenosti, existuje obvykle určitý stupeň touhy po uskutečnění, který však vůbec nemusí být stupněm nekonfliktním. 5Tento stav neznamená nic víc než schopnost změnit své myšlení. 6Důvěra se nemůže plně rozvinout, dokud nebude dosaženo mistrovství. 7Již dříve jsme se pokoušeli opravit zásadní chybu, že strach lze ovládnout, a zdůraznili jsme, že skutečně ovládnout ho lze jedině skrze lásku. 8Připravenost je jen začátkem důvěry. 9Můžeš si myslet, že je zapotřebí obrovského množství času mezi připraveností a mistrovstvím, ale dovol, abych ti připomněl, že čas a prostor jsou pod mou kontrolou.
VIII. Smysl Posledního Soudu
1. Jedním ze způsobů, jak můžeš opravit záměnu kouzla se zázrakem, je vzpomenout si, že jsi sám sebe nestvořil. 2Když se staneš egocentrickým, máš sklon na to zapomenout, a to tě staví do pozice, v níž jsi o kouzlu prakticky nevyhnutelně přesvědčen. 3Vůli tvořit ti dal Stvořitel, Který vyjádřil tutéž Vůli ve Svém stvoření. 4Jelikož tvůrčí schopnost spočívá v mysli, vše, co tvoříš, je nutně věcí vůle. 5Z toho také vyplývá, že cokoli, co sám vytváříš, je skutečné ve tvých očích, nikoli však v Boží Mysli. 6Tento základní rozdíl vede přímo ke skutečnému smyslu Posledního Soudu.
2. Poslední Soud je jednou z nejhrozivějších představ ve tvém myšlení. 2To proto, že ho nechápeš. 3Souzení není vlastností Boha. 4Vzniklo teprve po odloučení, kdy se stalo jedním z mnoha učebních nástrojů, které měly být zahrnuty do celkového plánu. 5Tak jako k odloučení docházelo po miliony let, potrvá Poslední Soud stejně dlouho, a možná ještě déle. 6Jeho délka však může být značně zkrácena zázraky, které jsou nástrojem ke zkrácení, nikoli však ke zrušení času. 7Bude-li se dostatečné množství lidí opravdu orientovat na zázraky, může být tento proces nesmírně zkrácen. 8Je však zásadní, aby ses co nejrychleji osvobodil od strachu, protože máš-li přinést mír ostatním myslím, musíš se zbavit konfliktu.
3. Poslední Soud je většinou pokládán za proces vedený Bohem. 2Ve skutečnosti bude proveden s mou pomocí mými bratry. 3Poslední Soud je konečným uzdravením, nikoli vyměřením trestu, i když si možná myslíš, že trest je zasloužený. 4Trest je pojetí naprosto protikladné ke stavu správné mysli, a záměrem Posledního Soudu je ti tento stav navrátit. 5Poslední Soud by mohl být také nazván procesem správného hodnocení. 6Znamená jednoduše to, že všichni nakonec pochopí, co je a co není hodnotné. 7Každý pak bude moci schopnost rozhodovat řídit rozumem. 8Dokud však neučiní toto rozlišení, může jen pokračovat ve váhání mezi svobodnou a uvězněnou vůlí.
4. První z kroků ke svobodě zahrnuje třídění nepravdivého od pravdivého. 2Je to proces odloučení v konstruktivním smyslu a odráží pravý smysl Apokalypsy. 3Každý nakonec pohlédne na svá vlastní stvoření a rozhodne se zachovat jen to, co je dobré, stejně jako Bůh pohlédl na to, co stvořil, a věděl, že je to dobré. 4Od tohoto okamžiku se může mysl začít dívat na svá vlastní stvoření s láskou, protože jsou dobrá. 5Zároveň se mysl nevyhnutelně zřekne svých chybných stvoření, která bez přesvědčení o jejich skutečnosti přestanou existovat.
5. Výraz „Poslední Soud“ děsí nejen proto, že byl promítnut na Boha, ale také kvůli asociaci „posledního“ se smrtí. 2To je pozoruhodný příklad převráceného vnímání. 3Zkoumáme-li smysl Posledního Soudu objektivně, je zcela zřejmé, že je ve skutečnosti bránou k životu. 4Každý, kdo žije ve strachu, není opravdu živ. 5Tvůj vlastní poslední soud nemůže být namířen proti tobě, protože ty nejsi svým vlastním stvořením. 6Můžeš ho však účelně a kdykoli použít na vše, co jsi vytvořil, a ponechat si v paměti pouze to, co je tvůrčí a dobré. 7Právě to požaduje tvá správně orientovaná mysl. 8Jediným účelem času je „poskytnout ti čas“, abys dospěl k tomuto soudu. 9Je to tvůj vlastní dokonalý soud tvých vlastních dokonalých stvoření. 10Když vše, co si ponecháš, je hodno lásky, není důvod k tomu, abys měl strach. 11Taková je tvoje funkce v Pokání.
