Kapitola 20
VIZE SVATOSTI
I. Velikonoční týden
1. Dnes je Květná neděle, oslava vítězství a přijetí pravdy. 2Netravme nastávající Velikonoční týden hloubáním nad ukřižováním Božího Syna, ale veselým oslavováním jeho vyproštění. 3Neboť Velikonoce jsou znamením míru, nikoli bolesti. 4Zavražděný Kristus nemá žádný smysl. 5Vzkříšený Kristus se však stává symbolem odpuštění Božího Syna sobě samému, znamením, že Syn Boží vidí sebe sama uzdraveného a úplného.
2. Tento týden začíná palmovými ratolestmi a končí liliemi, bílým a svatým symbolem toho, že Syn Boží je nevinen. 2Nedovolme žádnému temnému symbolu ukřižování zasáhnout mezi tuto pouť a její účel, mezi přijetí pravdy a její vyjádření. 3Tento týden oslavujeme život, nikoli smrt. 4Ctíme dokonalou čistotu Božího Syna, nikoli jeho hříchy. 5Nabídni bratru darem lilie, nikoli trnovou korunu, nabídni mu dar lásky, nikoli „dar“ strachu. 6Stojíš vedle svého bratra, trny v jedné ruce a lilie v druhé, a nejsi si jist, co mu dát. 7Připoj se nyní ke mně, odhoď trny a nabídni místo nich lilie. 8Tyto Velikonoce mi nabídneš dar svého odpuštění a já ti ho vrátím. 9Není možné, abychom byli sjednoceni ukřižováním a smrtí. 10Vzkříšení nemůže být úplné bez tvého a mého odpuštění Kristu.
3. Týden je krátký, ale tento Velikonoční týden je přesto symbolem celé pouti Božího Syna. 2Začal znamením vítězství, slibem vzkříšení, které mu bylo již dáno. 3Nedovol, aby zabloudil do pokušení ukřižování a nezdržuj ho tam. 4Pomoz mu jít v míru za ně, se světlem jeho vlastní nevinnosti, které osvěcuje jeho cestu k vykoupení a vyproštění. 5Nezdržuj ho trny a hřeby, když je jeho vykoupení tak blízko. 6Dovol ale, aby bělost tvého zářivého daru lilií urychlila jeho cestu ke vzkříšení.
4. Velikonoce nejsou oslavou ceny hříchu, ale jeho konce. 2Jestliže za závojem letmo zahlédneš tvář Krista hledícího skrze sněhobílé květy lilií, které jsi přijal a předal jako dar, spatříš tvář svého bratra a poznáš ji. 3Byl jsem ti cizí a ty jsi mě přijal, aniž bys věděl, kdo jsem. 4Díky tvému daru lilií mě však poznáš. 5Ve tvém odpuštění cizímu, tobě neznámému, a přesto dávnému Příteli, spočívá jeho vyproštění a tvé i jeho vykoupení. 6Čas Velikonoc je časem radosti, nikoli smutku. 7Pohlédni na svého vzkříšeného Přítele a spolu se mnou slav jeho svatost. 8Neboť Velikonoce jsou časem tvé spásy, stejně jako té mé.
II. Dar lilií
1. Pohlédni na všechny ty tretky, které jsi vytvořil, abys jimi ověsil tělo, ať jsou určeny k jeho zahalení, nebo pro jeho použití. 2Pohlédni na všechny ty zbytečné věci, vytvořené jen k tomu, aby je viděly oči těla. 3Zamysli se nad tím vším, co jsi nabídl tělu pro jeho potěšení, a upamatuj se, že to vše bylo vytvořeno k tomu, aby učinilo zdánlivě nádherným to, co nenávidíš. 4Chceš použít tuto nenáviděnou věc k tomu, abys k sobě přitahoval svého bratra a upoutal pozornost jeho tělesných očí? 5Uvědom si, že mu pouze nabízíš trnovou korunu, přičemž nerozeznáváš, čím tato koruna je, a snažíš se ospravedlnit svou interpretaci její hodnoty tím, že ji přijme. 6Tento dar ti přesto stále dosvědčuje nicotnost tvého bratra, neboť tvůj bratr tím, že tento dar přijme a těší se z něj, přiznává, jak malou hodnotu připisuje sám sobě.
2. Jsou-li dary skutečně dávány a přijímány, neděje se tak skrze těla. 2Neboť těla nemohou nabízet ani přijímat, dávat ani brát. 3Pouze mysl může hodnotit, a jedině mysl rozhoduje o tom, co přijme a co dá. 4Každý dar, který nabídne, je závislý na tom, co chce. 5Mysl si svůj vyvolený domov bude co nejpečlivěji zdobit, aby byl připraven přijmout dary, které si mysl žádá, následujícím způsobem: nabízí je těm, kteří přicházejí do jejího vyvoleného domova, či těm, které chce do něj přilákat. 6Tam si dary vymění, poskytnou a přijmou to, o čem jejich mysli soudí, že pro ně má hodnotu.
3. Každý dar je ohodnocením příjemce i dárce. 2Každý považuje svůj zvolený domov za svůj oltář. 3Každý usiluje jen o to, aby ke svému oltáři přilákal vyznavače toho, co tam umístil, a učinil to hodným jejich oddanosti. 4Každý dal na svůj oltář světlo, aby viděli, co na něj položil, a přijali to za své. 5Zde spočívá hodnota, kterou jsi dal bratru a sobě. 6Zde je tvůj dar vám oběma, tvůj soud vynesený nad Boží Synem za to, co Boží Syn je. 7Nezapomeň, že ten, komu dar nabízíš, je tvůj spasitel. 8Nabídni mu trny, a ty sám budeš ukřižován. 9Nabídni mu lilie, a tím, koho osvobodíš, budeš ty sám.
4. Velmi potřebuji lilie, neboť Syn Boží mi neodpustil. 2Mohu mu nabídnout odpuštění, když mi nabízí trny? 3Neboť kdo nabízí svému bratru trny, je stále proti mně. A mohl by být někdo úplný bez svého bratra? 4Buď za mě jeho přítelem, ať mi může být odpuštěno a ty můžeš pohlédnout na Syna Božího jako na úplného. 5Pohlédni však nejprve na oltář ve svém vyvoleném domově a spatři to, co jsi na něj položil a mně nabídl. 6Jsou-li to trny, jejichž hroty se ostře blýskají v krvavě rudém světle, tvým zvoleným domovem je tělo a nabízíš mi odloučení. 7Trny však zmizely. 8Pohlédni na ně nyní ještě blíže a uvidíš, že tvůj oltář již není tím, čím byl.
5. Stále ještě hledíš očima těla, a ty mohou vidět pouze trny. 2Požádal jsi však o jiný zrak, a obdržel jsi ho. 3Ti, kdo přijali účel Ducha svatého, také sdílejí Jeho vizi. 4Co Mu umožňuje vidět Jeho účel zářit z každého oltáře, nyní náleží tobě stejně jako Jemu. 5Nevidí žádné cizince, jen vroucně milované a milující přátele. 6Nevidí žádné trny, jen lilie, které se třpytí v jemné záři míru, jež osvěcuje vše, na co pohlédne a co miluje.
6. Tyto Velikonoce pohlédni na svého bratra jinýma očima. 2Ty jsi mi odpustil. 3Já však nemohu užít tvůj dar lilií, pokud je nevidíš. 4Ani ty nemůžeš použít to, co jsem ti dal, pokud to nesdílíš. 5Vize Ducha svatého není planým darem, není hračkou, se kterou si chvíli pohraješ, a pak ji odložíš. 6Poslouchej, a pozorně vyslechni, co říkám, a nemysli si, že je to sen, lehkomyslná myšlenka, s kterou si můžeš hrát, nebo hračka, kterou čas od času vezmeš do ruky, a pak odložíš. 7Neboť když tak učiníš, takovým se to pro tebe stane.
7. Nyní máš vizi, se kterou můžeš pohlédnout za všechny iluze. 2Byla ti dána, abys neviděl žádné trny, žádné cizince a žádné překážky míru. 3Strach z Boha pro tebe nyní nic neznamená. 4Kdo by se bál pohlédnout na iluze, když ví, že mu po boku stojí jeho spasitel? 5S ním se tvoje vize stala největší mocí k odčinění iluzí, jakou jen Sám Bůh mohl dát. 6Neboť to, co dal Bůh Duchu svatému, jsi obdržel ty. 7Syn Boží k tobě vzhlíží s nadějí na své vyproštění. 8Neboť ty jsi požádal, a byla ti dána síla pohlédnout na tuto konečnou překážku a nevidět trny ani hřeby určené k ukřižování Božího Syna a k jeho korunovaci na krále smrti.
8. Tvůj vyvolený domov je na druhé straně, za závojem. 2Byl pro tebe pečlivě uchystán a je připraven tě nyní přijmout. 3Očima těla ho neuvidíš. 4Přesto máš vše, co potřebuješ. 5Tvůj domov tě volal od počátku času a ty jsi ho nikdy nemohl úplně neslyšet. 6Slyšel jsi, ale nevěděl jsi jak se dívat ani kam. 7Nyní to víš. 8V tobě spočívá vědění, připravené k odhalení a osvobození od veškeré hrůzy, která ho skrývala. 9V lásce neexistuje strach. 10Velikonoční píseň je radostným refrénem o tom, že Syn Boží nebyl nikdy ukřižován. 11Společně pozvedněme oči nikoli se strachem, ale s vírou. 12A nebude v nás žádný strach, neboť v naší vizi nebudou žádné iluze, jen cesta k otevřeným dveřím Nebe, domova, který v klidu sdílíme a kde jako jeden společně žijeme ve vlídnosti a míru.
9. Cožpak nechceš, aby tě tam tvůj svatý bratr vedl? 2Jeho nevinnost ti osvětlí cestu, nabízejíc ti, že tě povede svým světlem, zajistí ti ochranu a bude zářit od svatého oltáře v něm, kam jsi položil lilie odpuštění. 3Dovol, aby byl tvým spasitelem od iluzí, a pohleď na něj tou novou vizí, která vidí lilie a přináší ti radost. 4Jdeme za závoj strachu a svítíme si navzájem na cestu. 5Svatost, která nás vede, je v nás, stejně jako náš domov. 6Tak nalezneme, co zamýšlel Ten, Kdo nás vede, abychom nalezli.
10. Toto je cesta do Nebe a k míru Velikonoc, v kterém se spojíme a radostně si uvědomíme, že Syn Boží povstal z minulosti a probudil se do přítomnosti. 2Nyní je volný, neomezený ve svém společenství se vším, co je v něm. 3Nyní jsou lilie jeho nevinnosti nedotčené vinou a dokonale chráněné před chladným mrazením strachu, stejně jako před ničivou zkázou hříchu. 4Tvůj dar ho ochránil před trny a hřeby, a jeho silná paže je volná, aby tě bezpečně vedla skrze ně a dál. 5Nyní s ním kráčej a raduj se, neboť tě přišel uvítat spasitel od iluzí a povede tě s sebou domů.
11. Zde je tvůj spasitel a přítel, vyproštěný tvou vizí od ukřižování, svobodný, aby tě nyní vedl tam, kde chce být. 2Neopustí tě ani nezanechá spasitele v bolesti. 3Ty a tvůj bratr půjdete společně a šťastni po cestě nevinnosti, a když spatříte otevřené dveře do Nebe a poznáte domov, který vás zavolal, budete zpívat. 4S radostí dej bratru svobodu a sílu, aby tě tam vedl. 5Předstup před jeho svatý oltář, kde na tebe čekají síla a svoboda, aby ti nabídly a přijaly jasné uvědomění, které tě povede domů. 6Světlo pro tvého bratra je zažehnuto v tobě. 7A ruce, které mu je daly, tě povedou mimo strach k lásce.
III. Hřích jako přizpůsobení
1. Přesvědčení o skutečnosti hříchu je přizpůsobením. 2A přizpůsobení představuje změnu, je posunem ve vnímání, nebo přesvědčením, že to, co bylo dříve, je změněno. 3Každé přizpůsobení je tedy zkreslením a volá po obraně, aby je podpořila proti skutečnosti. 4Vědění nepotřebuje přizpůsobení, a dojde-li k jakémukoli posunu či změně, je vlastně ztraceno. 5Neboť posun či změna okamžitě snižují vědění na pouhé vnímání, na způsob nazírání, v němž je jistota ztracena a přichází pochybnost. 6K takovému narušenému stavu jsou přizpůsobení nutná, protože není pravdivý. 7Potřebuje se snad někdo pro to, aby pochopil, přizpůsobovat pravdě, která se dovolává jen toho, čím on sám je?
2. Jakákoli přizpůsobení pocházejí z ega. 2Neboť pevným přesvědčením ega je, že všechny vztahy závisejí na přizpůsobení, pomocí kterého by z nich vytvořilo to, co samo chce. 3Přímé vztahy, které nic nenarušuje, jsou vždy považovány za nebezpečné. 4Ego je samozvaným prostředníkem všech vztahů, činí jakákoli přizpůsobení, která považuje za nutná, a staví je mezi ty, kdo by se setkali, čímž je odděluje a brání jejich sjednocení. 5Právě tato strojená zábrana ti znesnadňuje poznat tvůj svatý vztah takový, jaký je.
3. Svatí nepřekážejí pravdě. 2Nebojí se jí, neboť právě v pravdě poznávají svou svatost, a radují se z toho, co vidí. 3Pohlížejí na ni přímo, nepokoušejíce se jí přizpůsobit nebo ji přizpůsobit sobě. 4Tak vidí, že byla v nich, aniž by se napřed rozhodovali, kde by ji chtěli mít. 5Jejich pohled se pouze ptá, a to, co vidí, jim odpovídá. 6Ty vytváříš svět, pak se mu přizpůsobíš, a svět se přizpůsobí tobě. 7Ve tvém vnímání není žádný rozdíl mezi tebou a světem, protože vnímáním bylo vytvořeno obojí.
4. Zůstává však jednoduchá otázka, a ta vyžaduje odpověď. 2Líbí se ti, co jsi vytvořil, svět vraždy a útoku, skrze nějž si ustrašeně razíš cestu neustálým nebezpečím, sám, vystrašený, a nanejvýš doufáš, že smrt počká o trochu déle, než se tě zmocní a ty zmizíš? 3Toto sis vymyslel. 4Je to obraz toho, co si myslíš, že jsi, toho, jak se vidíš. 5Vrah je vystrašený a ti, kdo zabíjejí, se bojí smrti. 6To vše jsou jen bázlivé myšlenky těch, kdo se chtějí přizpůsobit světu, jenž se stal strašný díky jejich přizpůsobením. 7Jsou smutní, a smutek, který vidí uvnitř, vidí kolem sebe.
5. Nepřemýšlel jsi o tom, jaký svět skutečně je a jak by vypadal, kdybys na něj pohlédl šťastnýma očima? 2Svět, který vidíš, je jen soudem nad tebou samým. 3Tento svět vůbec neexistuje. 4Přesto nad ním soud vynáší rozsudek, ospravedlňuje ho a činí ho skutečným. 5Takový je svět, který vidíš: je soudem nad tebou, a soudem, který jsi učinil ty. 6Tento chorobný obraz tebe je pečlivě chráněn egem, je jeho představou, kterou miluje a klade ji do světa vně tebe. 7A tomuto světu se musíš přizpůsobovat tak dlouho, dokud jsi přesvědčen, že tento obraz je vně tebe a ty jsi mu vydán na milost. 8Svět je nemilosrdný, a kdyby byl vně tebe, měl by ses opravdu čeho bát. 9Byl jsi to však ty, kdo ho učinil nemilosrdným, a nyní, když se zdá, že se za tebou nemilosrdnost ohlíží zpátky, může být napravena.
6. Kdo může ve svatém vztahu zůstat nadlouho nesvatým? 2Svět, který vidí svatí, je s nimi sjednocen, stejně jako svět, na který hledí ego, je stejný jako ono samo. 3Svět, který vidí svatí, je krásný, protože v něm vidí svou nevinnost. 4Neřekli mu, jaký je, nepřizpůsobili si ho tak, aby odpovídal jejich nařízením. 5Jen se vlídně šeptem zeptali: „Co jsi?“ 6A Ten, Jenž sleduje veškeré vnímání, odpověděl. 7Nepokládej soud světa za odpověď na otázku „Co jsem?“ 8Svět je přesvědčen o skutečnosti hříchu, ale přesvědčení, které ho učinilo takovým, jaký ho vidíš, se nenachází vně tebe.
7. Nehledej způsob, jak přimět Božího Syna, aby se přizpůsobil své nepříčetnosti. 2V Božím Synu je cizinec, který se lehkomyslně zatoulal do domu pravdy a zase odejde. 3Přišel bez účelu, ale nepřetrvá před zářícím světlem, které nabídl Duch svatý a které jsi přijal. 4Neboť tam tento cizinec pozbyl domova, a ty jsi vítán. 5Neptej se tohoto pomíjivého cizince: „Co jsem?“ 6On je jediný v celém vesmíru, kdo to neví. 7Přesto se ho ptáš a chceš se přizpůsobit jeho odpovědi. 8Tato divoká myšlenka, strašná svou nadutostí, a přesto tak nepatrná a nesmyslná, že proklouzla bez povšimnutí vesmírem pravdy, se stala tvým průvodcem. 9Na ni se obracíš a ptáš se jí po smyslu vesmíru. 10Ptáš se jediné slepé věci v celém vidoucím vesmíru pravdy: „Jak mám pohlížet na Božího Syna?“
8. Žádá někdo o soud něco, co je zcela zbaveno schopnosti soudit? 2A kdybys o něj požádal, věřil bys odpovědi a přizpůsobil se jí, jako by to byla pravda? 3Svět, který vidíš, je odpovědí, kterou ti dalo toto něco, a tomuto něčemu jsi dal moc, aby přizpůsobilo svět a učinilo jeho odpověď pravdivou. 4Tento závan šílenství jsi požádal o smysl svého nesvatého vztahu a přizpůsobil jsi ho na základě jeho nepříčetné odpovědi. 5Učinilo tě to šťastným? 6Setkal ses radostně se svým bratrem, abys požehnal Božímu Synu a vzdal mu díky za všechno to štěstí, které ti nabídl? 7Poznal jsi ve svém bratru věčný Boží dar tobě? 8Viděl jsi svatost, která zářila jak v tobě, tak ve tvém bratru, aby požehnala toho druhého? 9Takový je účel tvého svatého vztahu. 10Nežádej o prostředky k jeho dosažení to jediné, co stále chce, aby tento vztah nebyl svatý. 11Nedej tomu moc přizpůsobit prostředky a výsledek.
9. Vězni, léta spoutaní těžkými řetězy, hladoví a vyhublí, slabí a vyčerpaní, s očima tak dlouho odevzdanýma temnotě, že si nepamatují světlo, nejásají v okamžiku, kdy jsou osvobozeni. 2Chvíli jim trvá, než pochopí, co svoboda je. 3Ty jsi jen chabě tápal v prachu a našel bratrovu ruku, nejistý, zda ji máš pustit nebo se držet tak dlouho zapomenutého života. 4Stiskni ji pevněji a pozvedni zrak ke svému silnému společníkovi, v němž spočívá smysl tvé svobody. 5Zdá se, že byl vedle tebe ukřižován. 6A přesto jeho svatost zůstala nedotčená a dokonalá, a po jeho boku s ním dnes vstoupíš do Ráje a poznáš Boží mír.
10. Taková je má vůle pro tebe a tvého bratra a pro každého z vás, pro vás navzájem i pro něho samotného. 2Zde je pouze svatost a spojení bez omezení. 3Neboť co jiného je Nebe než sjednocení, přímé a dokonalé, bez závoje strachu, který je zakrývá? 4Zde jsme jedno a pohlížíme jeden na druhého a na sebe s dokonalou vlídností. 5Zde se všechny myšlenky o jakémkoli našem odloučení stávají nemožné. 6Ty, kdo jsi byl vězněm v odloučení, jsi nyní osvobozen v Ráji. 7A zde se s tebou, můj příteli, můj bratře a mé Já, sjednotím.
11. Tvůj dar bratru mi dal jistotu, že k našemu sjednocení dojde brzy. 2Sdílej tedy tuto víru se mnou a věz, že je oprávněná. 3Dokonalá láska nezná strach, protože nezná hřích, a tak musí pohlížet na druhé jako na sebe. 4Když na ně pohlíží s vnitřní dobrotou, čeho by se měla obávat zvenčí? 5Nevinní vidí bezpečí a čistí v srdci vidí Boha v Jeho Synu a vzhlížejí k němu, aby je vedl k Otci. 6Kam jinam by šli, než tam, kde je jejich vůlí být? 7Ty a tvůj bratr teď povedete ostatní k Otci stejně jistě, jako Bůh stvořil Svého Syna svatým a svatým ho uchoval. 8Ve tvém bratru je světlo věčného Božího slibu tvé nesmrtelnosti. 9Spatři, že je bezhříšný, a strach v tobě nemůže být.
IV. Vstup na archu
1. Nic tě nemůže zranit, pokud tomu nedáš moc tak učinit. 2Avšak ty dáváš moc tomu, jak zákony tohoto světa interpretují dávání: když dáváš, ztrácíš. 3Dávání moci však vůbec nezávisí na tobě. 4Moc pochází od Boha, dává ji Bůh a probouzí ji Duch svatý, Který ví, že když dáváš, získáváš. 5Bůh nedává žádnou moc hříchu, a proto hřích žádnou moc nemá; nedává ji ani výsledkům hříchu, jak je vidí tento svět – nemoci, smrti, utrpení a bolesti. 6Nedošlo k nim, protože je Duch svatý nevidí, a proto nedává žádnou moc jejich zdánlivému zdroji. 7Tak tě od nich osvobozuje. 8Duch svatý, Který je bez iluzí o tom, co jsi, pouze dává vše Bohu, Který již dal a obdržel vše, co je pravdivé. 9To, co je nepravdivé, ani neobdržel, ani nedal.
2. Hřích nemá místo v Nebi, s nímž jsou jeho následky neslučitelné, a nemohou tam vstoupit, stejně jako jejich zdroj. 2Právě zde spočívá tvá potřeba vidět bratra bezhříšného. 3V něm je Nebe. 4Spatři v něm místo toho hřích, a Nebe je pro tebe ztraceno. 5Spatři ho však takového, jaký je, a to, co je tvé, bude z něho zářit k tobě. 6Tvůj spasitel ti dává pouze lásku, ale co od něj obdržíš, závisí na tobě. 7V něm spočívá moc přehlédnout všechny tvé chyby, a v tom spočívá jeho vlastní spása. 8Tak je tomu i s tvou spásou. 9Spása je lekcí v dávání, tak jak ji interpretuje Duch svatý. 10Je znovuprobuzením zákonů Božích v myslích, které stanovily jiné zákony a daly jim moc prosazovat, co Bůh nestvořil.
3. Tvé nepříčetné zákony byly vytvořeny, aby zaručily, že budeš dělat chyby a dáš jim nad sebou moc tím, že přijmeš jejich výsledky jako to, co ti právem náleží. 2Co jiného to může být než šílenství? 3Chceš snad toto vidět ve svém spasiteli od nepříčetnosti? 4On je od toho osvobozen stejně jako ty, a ve svobodě, kterou vidíš v něm, vidíš svou vlastní svobodu. 5Neboť svobodu sdílíte. 6Co Bůh dal, se řídí Jeho, a pouze Jeho zákony. 7A není také možné, aby ti, kdo je dodržují, trpěli následky jakéhokoli jiného zdroje.
4. Ti, kdo si zvolí svobodu, budou zakoušet jen její následky. 2Jejich moc je od Boha a oni ji dají jen tomu, co Bůh dal, aby s nimi sdílel. 3Nic jiného se jich nemůže dotknout, neboť vidí jen to a svou moc v souladu s Vůlí Boží sdílejí. 4Tím je ustavena a zachovávána jejich svoboda. 5Je udržována během všech pokušení uvěznit a být uvězněn. 6Těch, kdo se poučili o svobodě, by ses měl ptát, co svoboda je. 7Neptej se vrabce, jak stoupá vzhůru orel, neboť ti s malými křídly pro sebe nepřijali moc, kterou by s tebou sdíleli.
5. Bezhříšní dávají tak, jak dostali. 2Pohleď tedy na moc bezhříšnosti ve svém bratru a sdílej s ním moc vyproštění od hříchu, kterou jsi mu nabídl. 3Každému, kdo chodí po této zemi ve zdánlivé osamělosti, je dán spasitel, jehož výjimečná funkce zde je ho vyprostit, a tak osvobodit sebe sama. 4Ve světě odloučení je každý z nich ustanoven zvlášť, přestože jsou všichni stejní. 5Nicméně ti, kdo vědí, že všichni jsou stejní, nepotřebují spásu. 6Každý, když je připraven pohlédnout na Kristovu tvář a vidět Ho bez hříchu, najde svého spasitele.
6. Tento plán jsi nevytvořil, ani se nemusíš ničím zabývat, kromě části, která ti byla dána k naučení. 2Neboť Ten, Jenž zná zbytek plánu, se o něj postará bez tvé pomoci. 3Nemysli si však, že nepotřebuje tu tvou část, aby mu pomohla se zbytkem plánu. 4Neboť ve tvé části spočívá všechno a bez ní není úplná žádná jiná část, a bez ní není úplný ani celek. 5Na archu míru se vchází ve dvou, nicméně s nimi tam jde počátek jiného světa. 6Každý svatý vztah tam musí vstoupit, aby se nyní, když sdílí účel Ducha svatého, naučil svou výjimečnou funkci v Jeho plánu. 7A když je tento účel naplněn, povstane nový svět, do něhož nemůže vstoupit hřích a kam může Syn Boží vstoupit beze strachu a na chvíli si odpočinout, aby zapomněl na uvěznění a vzpomněl si na svobodu. 8Jak může vstoupit, odpočívat a vzpomenout si bez tebe? 9Když tam nebudeš, nebude úplný. 10A je to jeho úplnost, na kterou si tam vzpomene.
7. Toto je účel, který ti byl dán. 2Nemysli si, že tvé odpuštění bratru slouží jen vám dvěma. 3Neboť celý nový svět spočívá v rukou každých dvou, kteří sem vstoupili, aby zde spočinuli. 4A jak odpočívají, tvář Krista na ně září a oni si vzpomínají na zákony Boží, zapomínají na vše ostatní a touží jen po tom, aby v nich a ve všech jejich bratrech byly zcela naplněny Jeho zákony. 5Myslíš, že když toho bylo dosaženo, budeš odpočívat bez nich? 6Nemohl jsi žádného z nich opustit a nechat vně o nic víc, než tě mohu opustit já, a zapomenout tak na část sebe sama.
8. Možná si lámeš hlavu nad tím, jak můžeš být v míru, když během toho, co jsi v čase, je toho tolik, co musí být vykonáno, než se otevře cesta k míru. 2Snad se ti to zdá nemožné. 3Zeptej se však sám sebe, zda je možné, aby měl Bůh pro tvou spásu plán, který by neuspěl. 4Jakmile přijmeš Jeho plán jako jedinou funkci, kterou chceš splnit, nebude nic, co by pro tebe Duch svatý nezařídil bez tvého úsilí. 5Půjde před tebou a povede tě přímo, odstraní všechny kameny, abys neklopýtl, a všechny překážky, které by ti zatarasily cestu. 6Nic z toho, co potřebuješ, ti nebude odepřeno. 7Každá zdánlivá obtíž se rozplyne, ještě než k ní dojdeš. 8Nemusíš myslet na nic a o nic se nemusíš starat, kromě jediného účelu, který chceš naplnit. 9Tak, jako ti byl dán, bude ti dáno i jeho naplnění. 10Boží záruka obstojí před všemi překážkami, neboť spočívá v jistotě, a ne v nahodilosti. 11Spočívá v tobě. 12A co může být jistějšího než je Syn Boží?
V. Zvěstovatelé věčnosti
1. V tomto světě se Syn Boží přibližuje sám sobě nejvíce ve svatém vztahu. 2V něm začíná nalézat jistotu, kterou v něm má jeho Otec. 3V něm nalézá svou funkci, jíž je obnovit zákony Otce na to, co bylo uchováváno mimo ně, a nalézt, co bylo ztraceno. 4Ztraceno může být něco pouze v čase, ale nikdy ne navěky. 5Tak se části Božího Syna v čase postupně spojí a s každým spojením se přiblíží konec času. 6Každý zázrak spojení je mocným zvěstovatelem věčnosti. 7Nikdo, kdo má jediný účel, jednotný a jistý, se nemůže bát. 8Každý, kdo s ním sdílí jeho účel, s ním musí být jedno.
2. Každý zvěstovatel věčnosti zpívá o konci hříchu a strachu. 2V čase každý promlouvá o tom, co je daleko za časem. 3Dva společně pozvednuté hlasy volají k srdcím všech, aby bila jako jedno. 4A v tomto jediném úderu srdce je vyhlášena a přivítána jednota lásky. 5Mír tvému svatému vztahu, který má moc udržet jednotu Božího Syna. 6Svému bratru dáváš pro každého a z tvého daru se každý raduje. 7Nezapomeň, Kdo ti dal dary, které dáváš, a tím, že na to nezapomeneš, si budeš pamatovat, Kdo dal dary Jemu, aby je On dal tobě.
3. Není možné přecenit hodnotu tvého bratra. 2To dělá jen ego, ale znamená to jen, že chce druhého pro sebe, a proto ho hodnotí příliš nízko. 3Je jasné, že co je neocenitelné, nemůže být hodnoceno. 4Poznáváš strach, který pramení z nesmyslného pokusu soudit něco, co leží tak daleko za tvým soudem, že to ani nelze spatřit? 5Nesuď, co je pro tebe neviditelné, nebo to nikdy neuvidíš, ale trpělivě čekej, až to přijde. 6Bude ti dáno spatřit hodnotu tvého bratra, až tím jediným, co si pro něj přeješ, bude mír. 7A co pro něj budeš chtít, to obdržíš ty.
4. Jak můžeš odhadnout hodnotu toho, kdo ti nabízí mír? 2Co bys chtěl jiného, kromě toho, co ti nabízí? 3Jeho hodnotu stanovil Otec, a ty ji poznáš, když přijmeš Otcův dar skrze něj. 4Co je v něm, bude ve tvé vděčné vizi zářit tak jasně, že ho budeš pouze milovat a radovat se. 5Nebudeš pomýšlet na to, abys ho soudil, neboť mohl by někdo spatřit tvář Krista, a přesto trvat na tom, že souzení má ještě smysl? 6Neboť na tom trvají ti, kdo nevidí. 7Můžeš si vybrat vizi, nebo soud, ale nikdy nemůžeš mít obojí.
5. Bratrovo tělo je ti zrovna tak málo k užitku, jako jemu. 2Pokud je použito podle učení Ducha svatého, nemá žádnou funkci. 3Neboť mysli ke komunikaci tělo nepotřebují. 4Zrak, který vidí tělo, nijak neslouží účelu svatého vztahu. 5A pokud takto vidíš svého bratra, prostředky a výsledek nebyly sladěny. 6Proč by mělo být zapotřebí tolika svatých okamžiků, aby toho bylo dosaženo, když stačí jen jeden? 7Svatý okamžik je jen jeden. 8Závan věčnosti, který proudí časem jako zlaté světlo, je totéž, nic není před ním, ani po něm.
6. Ty vidíš každý svatý okamžik jako odlišný bod v čase. 2Svatý okamžik se ale nikdy nemění. 3Vše, co kdy obsahoval nebo co v něm kdy bude, je tu právě nyní. 4Minulost z něj nic nebere a budoucnost mu nic víc nepřidá. 5V něm je tedy vše. 6V něm je nádhera tvého vztahu, který je už s prostředky a výsledkem v dokonalém souladu. 7V něm je ti dokonalá víra, kterou jednoho dne nabídneš svému bratru, již dána; v něm je neomezené odpuštění, které mu dáš, již dáno, tvář Krista, na kterou teprve pohlédneš, již spatřena.
7. Můžeš ohodnotit dárce takového daru? 2Vyměnil bys takovýto dar za nějaký jiný? 3Tento dar vrací do tvé paměti zákony Boží. 4Pouze tím, že si na ně vzpomeneš, musejí být zákony, které tě věznily v bolesti a smrti, zapomenuty. 5Toto není dar, který ti tělo tvého bratra nabízí. 6Závoj, který zahaluje tento dar, zahaluje i tvého bratra. 7On je darem, avšak on to neví. 8Nevíš to ani ty. 9Přesto věř, že Ten, Jenž vidí dar v tobě a tvém bratru, vám ho nabídne a obdrží pro vás pro oba. 10Skrze Jeho vizi ho pak uvidíš, a skrze Jeho porozumění poznáš tento dar a budeš ho milovat jako svůj vlastní.
8. Nalezni útěchu a pociťuj, jak na tebe Duch svatý dohlíží s láskou a dokonalou důvěrou v to, co vidí. 2Zná Božího Syna a sdílí jistotu jeho Otce, že vesmír spočívá v jeho něžných rukou v bezpečí a míru. 3Rozvažme nyní, co se musí syn naučit, aby sdílel Otcovu důvěru v něj. 4Čím syn je, že by mu měl Stvořitel vesmíru nabídnout vesmír, a přitom vědět, že je vesmír v bezpečí? 5Syn se nevidí tak, jak ho zná Otec. 6A přesto není možné, aby byla důvěra Boží dána na nesprávné místo.
VI. Chrám Ducha svatého
1. Smysl Božího Syna spočívá výhradně v jeho vztahu se Stvořitelem. 2Kdyby spočíval kdekoli jinde, spočíval by na nahodilosti, ale nic jiného neexistuje. 3A tento vztah je dokonale láskyplný a existuje navěky. 4Přesto si Syn Boží vymyslel nesvatý vztah mezi sebou a Otcem. 5Jeho skutečný vztah je vztahem dokonalého sjednocení a nepřerušené kontinuity. 6Ten, který vytvořil, je neúplný, soustředěný na jeho já, rozbitý na fragmenty a plný strachu. 7Ten, který stvořil jeho Otec, dokonale zahrnuje a šíří Já. 8Ten, který vytvořil Syn, ničí a omezuje já.
2. Nic neukáže tento rozdíl lépe než prožití obou; svatého i nesvatého vztahu. 2První vztah je založen na lásce, a je proto klidný a ničím nerušený. 3Tělo se do něj nevměšuje. 4Jakýkoli vztah, do něhož vstupuje tělo, je založen nikoli na lásce, ale na uctívání model. 5Láska si přeje být známa, dokonale pochopena a sdílena. 6Nemá žádná tajemství, nechce nic uchovávat odloučené a skryté. 7Kráčí ve slunečním svitu s otevřenýma očima, klidná, radostně vítající každého s tak jednoduchou a zřejmou upřímností, že nemůže být nepochopena.
3. Modly však nesdílejí. 2Přijímají, ale nikdy nedávají zpět. 3Mohou být milovány, ale nemohou milovat. 4Nechápou, co je jim nabízeno, a každý vztah, do něhož vstoupily, ztratil smysl. 5Milováním model láska ztratila smysl. 6Modly žijí v tajnosti, nenávidí sluneční svit a jsou šťastné v temnotě těla, kde mohou skrýt sebe a svá tajemství. 7Jsou beze vztahů, neboť nikdo další zde není vítán. 8Na nikoho se neusmívají, a ty, kdo se usmívají na ně, nevidí.
4. Láska nemá temné chrámy, kde jsou tajemství zastřena a skryta před sluncem. 2Láska neusiluje o moc, ale o vztahy. 3Tělo je zbraní, kterou si ego zvolilo pro získání moci skrze vztahy. 4Jeho vztahy musejí být nesvaté, neboť ego ani nevidí, co jsou. 5Chce je jedině pro dary, které jeho modly potřebují. 6Zbytek pouze odhodí, neboť vše, co mohou nabídnout, je viděno jako bezcenné. 7Jelikož je bez domova, ego vyhledává tolik těl, kolik jich jen může nashromáždit, aby v nich umístilo své modly, a tak z nich učinilo své vlastní chrámy.
5. Chrámem Ducha svatého není tělo, ale vztah. 2Tělo je izolovaná, nepatrná skvrna temnoty, skrytá tajná místnost, místečko zbytečného tajemství, pečlivě střežené nesmyslné ohrazení, které však neskrývá nic. 3Zde nesvatý vztah unikl skutečnosti, a aby se udržel naživu, hledá pouze drobky. 4Sem chce zavléci své bratry a ovládat je uctíváním model. 5Zde je „v bezpečí“, neboť sem láska nemůže vstoupit. 6Duch svatý nestaví své chrámy tam, kde láska nikdy nemůže být. 7Cožpak by si Ten, Jenž vidí tvář Krista, vybral za domov jediné místo v celém vesmíru, kde lásku nelze vidět?
6. Z těla nelze učinit chrám Ducha svatého a tělo nikdy nebude sídlem lásky. 2Je domovem uctívače model a místem odsouzení lásky. 3Neboť zde je láska učiněna strašnou a naděje opuštěna. 4Dokonce i modly, které jsou zde uctívány, jsou zahaleny tajemstvím a oddělovány od těch, kdo je uctívají. 5Tento chrám není zasvěcený žádným vztahům ani návratu. 6Zde je „tajemství“ odloučení vnímáno s posvátnou úctou a vážností. 7Co Bůh chtěl, aby nebylo, je zde před Ním v „bezpečí“. 8Co si však neuvědomuješ, je, že to, čeho se bojíš ve svém bratru a nechceš v něm vidět, způsobuje, že ti Bůh připadá strašný a je ti neznámý.
7. Uctívači model se budou vždy bát lásky, neboť je nic neohrožuje tolik, jako její příchod. 2Dovol lásce, aby se k nim přiblížila a přehlédla tělo, jak jistě učiní, a stáhnou se ve strachu, s pocitem, že se zdánlivě pevný základ jejich chrámu začíná chvět a povolovat. 3Chvěješ se s nimi, bratře. 4Čeho se však bojíš, je pouze předzvěstí úniku. 5Toto temné místo není tvým domovem. 6Tvůj chrám není ohrožen. 7Již nejsi uctívačem model. 8Účel Ducha svatého bezpečně spočívá ve tvém vztahu, nikoli ve tvém těle. 9Unikl jsi tělu. 10Tam, kde jsi ty, nemůže tělo vstoupit, neboť Duch svatý tam umístil Svůj chrám.
8. Ve vztazích neexistuje pořadí. 2Buď jsou, nebo nejsou. 3Nesvatý vztah není vztahem. 4Je to stav izolace, který se zdá být něčím, čím není. 5Není ničím víc. 6V okamžiku, kdy se šílená myšlenka, že se tvůj vztah s Bohem stane nesvatým, zdála možnou, ztratily všechny tvé vztahy smysl. 7V tomto nesvatém okamžiku byl zrozen čas a vznikla těla, aby této šílené myšlence byla domovem a dala jí zdání skutečnosti. 8A tak se zdálo, že tato myšlenka má domov, jenž v čase držel chvíli pohromadě, a zmizel. 9Neboť co by mohlo této šílené myšlence poskytnout útočiště proti skutečnosti déle, než jen na okamžik?
9. Modly musejí zmizet beze stopy. 2Nesvatý okamžik jejich zdánlivé moci je křehký jako sněhová vločka, ale bez její nádhery. 3Chceš snad takovouto náhradu za věčné požehnání svatého okamžiku a jeho neskonalou dobročinnost? 4Dáváš přednost zlomyslnosti nesvatého vztahu, tak zdánlivě mocné, tak špatně pochopené a investované do falešné přitažlivosti, před svatým okamžikem, který ti nabízí mír a porozumění? 5Odlož tedy tělo, tiše ho přesáhni a povstaň k uvítání toho, co skutečně chceš. 6Neohlížej se z Jeho svatého chrámu zpět na to, z čeho ses probudil. 7Neboť žádné iluze nemohou přitahovat mysl, která je přesáhla a ponechala je daleko za sebou.
10. Svatý vztah odráží opravdový vztah, jenž Boží Syn má se svým Otcem ve skutečnosti. 2Duch svatý v něm spočívá s jistotou, že bude trvat navěky. 3Jeho pevný základ je navěky udržován pravdou a láska na něj září s vlídným úsměvem a něžným požehnáním, které nabízí všemu, co jí náleží. 4Zde je nesvatý okamžik s radostí vyměněn za svatý okamžik bezpečného návratu. 5Zde se neustále vlídně otevírá cesta k opravdovým vztahům, jdete po ní společně se svým bratrem, tělo necháváte s radostí za sebou a spočíváte ve Věčné Náruči. 6Náruč Lásky je připravena tě přijmout a dát ti navěky mír.
11. Tělo je modlou ega, přesvědčením o hříchu, který se stal tělem, a poté byl promítnut vně. 2Tím se vytváří něco, co se zdá být tělesnou hradbou kolem mysli, která ji vězní v nepatrné části prostoru a času, něco, co je zavázáno smrti, čemu je dán pouhý okamžik, ve kterém vzdechne, pocítí zármutek, a na počest svého pána zemře. 3Tento nesvatý okamžik se zdá být životem, okamžikem zoufalství, nepatrným ostrovem suchého písku připraveným o vodu a vratce umístěným na základech zapomnění. 4Zde se Syn Boží krátce zastaví, aby nabídl svou oddanost modlám smrti, a pak jde dál. 5Zde je více mrtvý než živý. 6Zde však také opět volí mezi uctíváním model a láskou. 7Zde si může vybrat, zda bude v tento okamžik vzdávat hold tělu, nebo dovolí, aby byl od něj osvobozen. 8Zde může přijmout svatý okamžik, nabídnutý výměnou za nesvatý, jejž si zvolil dříve. 9A zde se může naučit, že vztahy jsou jeho spásou, a ne záhubou.
12. Ty, kdo se toto učíš, se můžeš stále ještě bát, nejsi ale neschopný. 2Svatý okamžik má pro tebe nyní větší hodnotu než jeho nesvatý zdánlivý protějšek, a ty ses naučil, že ve skutečnosti chceš jen jeden okamžik. 3Teď není čas na smutek. 4Možná jsi zmaten, ale stěží odrazen. 5Tvůj vztah je skutečný a má smysl. 6Je stejný jako tvůj skutečný vztah s Bohem, stejně jako věci, které jsou si navzájem rovny. 7Uctívání model je minulostí a ztratilo smysl. 8Možná, že se bratra stále ještě trochu bojíš, možná s tebou stále zůstává stín strachu z Boha. 9Znamená to však něco pro ty, kterým byl dán jeden pravdivý vztah, nacházející se mimo tělo? 10Je možné jim dlouho bránit v pohledu na Kristovu tvář? 11Je možné, aby si dlouho odpírali vzpomínku na svůj vztah s Otcem a nedovolili sobě samým si uvědomit vzpomínku na Jeho Lásku?
VII. Shoda prostředků s výsledkem
1. Řekli jsme mnoho o nesrovnalostech mezi prostředky a výsledkem a o tom, jak musejí být uvedeny do souladu před tím, než ti bude moci tvůj svatý vztah přinést pouze radost. 2Také jsme ale řekli, že prostředky k dosažení cíle Ducha svatého budou pocházet ze stejného Zdroje jako Jeho účel. 3Tento kurz je tak jednoduchý a přímý, že neobsahuje nic, co není konzistentní. 4Zdánlivé nekonzistentnosti nebo části, které se ti zdají být obtížnější než ostatní, jsou pouze známkou toho, že v některých oblastech ještě nejsou prostředky a výsledek v souladu. 5To způsobuje velké znepokojení. 6Tak tomu však nemusí být. 7Tento kurz od tebe nevyžaduje téměř nic. 8Není možné si představit kurz, který by žádal tak málo, nebo který by mohl nabídnout více.
2. Období znepokojení, které ve vztahu následuje náhlou změnu od hříchu ke svatosti, je nyní možná téměř u konce. 2Do té míry, do jaké ještě prožíváš znepokojení, odmítáš ponechat prostředky Tomu, Jenž změnil účel. 3Uvědomuješ si, že chceš cíl. 4Nejsi také ochoten přijmout prostředky? 5Jestliže ne, přiznejme, že jsi to ty, kdo je nekonzistentní. 6Účelu se dosahuje prostředky, a jestliže chceš účel, musíš být také ochoten chtít prostředky. 7Jak může být někdo upřímný a říci: „Chci to nadevše, avšak nechci si osvojit prostředky, kterými to získat“?
3. K tomu, abys dosáhl cíle, žádá Duch svatý skutečně málo. 2K tomu, aby ti dal i prostředky, nežádá nic víc. 3Prostředky jsou u cíle druhořadé. 4Pokud váháš, je to proto, že tě děsí účel, nikoli prostředky. 5Pamatuj si to, protože jinak budeš chybně přesvědčen, že prostředky jsou těžké. 6Jak však mohou být těžké, když ti jsou dány? 7Zaručují cíl a jsou s ním v dokonalém souladu. 8Dříve, než na ně pohlédneme blíže, si pamatuj, že myslíš-li si, že není možné jich dosáhnout, tvá touha po účelu byla otřesena. 9Neboť jestliže je možné cíle dosáhnout, prostředky k tomu musí být také dosažitelné.
4. Není možné vidět bratra bezhříšného, a přesto na něj pohlížet jako na tělo. 2Není snad toto v naprostém souladu s cílem svatosti? 3Neboť svatost je pouze výsledkem toho, že dovolíš, aby byly následky hříchu odstraněny, a to, co bylo navždy pravdou, bylo poznáno. 4Vidět bezhříšné tělo není možné, neboť svatost je pozitivní a tělo je pouze neutrální. 5Není hříšné, ale není ani bezhříšné. 6Jakožto nic, jímž je, nemůže být smysluplně obdařeno vlastnostmi Krista nebo ega. 7Obojí je nutně chybou, protože v obou případech by byly vlastnosti umístěny tam, kde nemohou být. 8A obojí musí být pro účely pravdy odčiněno.
5. Tělo je prostředkem, pomocí něhož se ego snaží o to, aby se nesvatý vztah zdál skutečným. 2Nesvatý okamžik je časem těl. 3Účelem je zde však hřích. 4Hříchu nemůže být dosaženo jinak než v iluzi, a tak je iluze bratra jako těla zcela v souladu s účelem nesvatosti. 5Vzhledem k této shodě prostředky zůstávají nezpochybněny, zatímco výsledek je milován. 6Vidění se přizpůsobuje přání, neboť touha vždy předchází zrak. 7A pokud vidíš tělo, zvolil jsi soud, nikoli vizi. 8Neboť ve vizi, stejně jako ve vztazích, neexistují úrovně. 9Buď vidíš, nebo nevidíš.
6. Ten, kdo vidí bratrovo tělo, vynesl soud nad bratrem, a tak ho nevidí. 2Nevidí ho skutečně jako hříšného; nevidí ho vůbec. 3V temnotě hříchu je bratr neviditelný. 4V temnotě si bratra můžeš pouze představit, a právě zde iluze, které o něm máš, nejsou porovnávány s jeho skutečností. 5Zde jsou iluze a skutečnost udržovány oddělené. 6Iluze zde nikdy nejsou přivedeny k pravdě, a jsou před ní vždy skryty. 7Zde, v temnotě, si představuješ bratrovu skutečnost jako tělo, v nesvatých vztazích s jinými těly, která slouží jako příčina hříchu chvilku před tím, než bratr zemře.
7. Mezi těmito planými představami a vizí je opravdu rozdíl. 2Rozdíl nespočívá v nich, ale v jejich účelu. 3Obojí jsou jen prostředky, z nichž každý je vhodný pro výsledek, k jehož dosažení je použit. 4Ani jeden nemůže sloužit účelu toho druhého, neboť každý z nich je volbou účelu a je použitý v jeho prospěch. 5Ani jeden z nich nemá smysl bez výsledku, pro který byl zamýšlen, ani jednomu z nich, jsou-li odděleny od tohoto záměru, není přikládána jakákoli hodnota. 6Jelikož výsledku je přikládána hodnota, prostředky se zdají skutečné. 7A soud nemá hodnotu, pokud cílem není hřích.
8. Tělo nelze vidět jinak, než na základě soudu. 2Vidíš-li tělo, znamená to, že postrádáš vizi a že jsi popřel prostředky, které ti Duch svatý nabízí, aby sloužily Jeho účelu. 3Je možné, aby svatý vztah dosáhl svého účelu skrze prostředky hříchu? 4Soudit ses naučil sám, vizi se naučíš od Toho, Jenž odčiní tvé učení. 5Jeho vize nemůže vidět tělo, protože nemůže hledět na hřích. 6A proto tě vede ke skutečnosti. 7Tvůj svatý bratr, který, vidíš-li ho, je tvým vyproštěním, není iluzí. 8Nepokoušej se ho vidět v temnotě, neboť tam ti budou představy o něm připadat skutečné. 9Zavřel jsi oči, abys ho k sobě nepustil. 10Takový byl tvůj účel, a když se zdá, že tento účel má smysl, budeš hodnotit prostředky k jeho dosažení jako hodny shlédnutí, a tak neuvidíš.
9. Neměl by ses ptát: „Jak mohu vidět bratra bez těla?“ 2Ptej se pouze: „Chci ho skutečně vidět bezhříšného?“ 3A zatímco se ptáš, nezapomeň, že jeho bezhříšnost je tvým únikem od strachu. 4Cílem Ducha svatého je spása. 5Prostředkem je vize. 6Neboť to, na co hledí ti, kdo vidí, je bezhříšné. 7Kdo miluje, není schopen soudit, a to, co vidí, je prosto odsouzení. 8To, co vidí, sám nevytvořil, neboť mu to bylo dáno, aby to viděl, stejně jako mu byla dána vize, která mu umožnila pravé vidění.
VIII. Vize bezhříšnosti
1. Vize přijde nejdříve v záblescích, ty však budou stačit, aby tobě, kdo vidíš bratra bezhříšného, ukázaly, co ti bylo dáno. 2Pravda je pro tebe obnovena prostřednictvím tvé touhy, stejně jako pro tebe byla ztracena prostřednictvím tvé touhy po něčem jiném. 3Otevři svaté místo, které jsi uzavřel tím, že sis cenil „něčeho jiného“, a to, co nikdy nebylo ztraceno, se tiše vrátí. 4Bylo to pro tebe uchráněno. 5Vize by nebyla nutná, kdyby nedošlo k soudu. 6Přej si nyní, aby byl zcela odčiněn, a je to pro tebe vykonáno.
2. Nechceš znát svou vlastní Totožnost? 2Cožpak bys s radostí nevyměnil své pochybnosti za jistotu? 3Nebyl bys ochoten zbavit se utrpení a znovu objevit radost? 4Svatý vztah ti to vše nabízí. 5A tak, jak ti byl tento vztah dán, budou ti dány i jeho následky. 6Tak jako nebyl jeho svatý účel vytvořen tebou, tak ani prostředky, kterými získáš jeho radostný výsledek, nepocházejí od tebe. 7Raduj se z toho, co je na pouhé požádání tvoje, a nemysli si, že musíš vytvořit prostředky nebo výsledek. 8Toto všechno je dáno tobě, kdo chceš vidět bratra bezhříšného. 9Toto všechno je dáno a čeká jen na tvou touhu to jen obdržet. 10Vize je bez omezení dána těm, kdo požádají, aby viděli.
3. Bezhříšnost tvého bratra je ti dána v zářícím světle, abys na ni pohlédl vizí Ducha svatého a radoval se spolu s Ním. 2Neboť mír přijde ke všem, kdo o něj požádají s opravdovou touhou a upřímností účelu, který je sdílen s Duchem svatým a je s Ním zajedno v tom, co je spása. 3Buď tedy ochoten vidět bratra bezhříšného, aby před tvou vizí mohl povstat Kristus a mohl ti dát radost. 4Nepřikládej žádnou hodnotu bratrovu tělu, které ho poutá k iluzím o tom, co on je. 5Jeho touhou je spatřit svou bezhříšnost, stejně jako ji toužíš spatřit ty. 6Žehnej Synu Božímu ve svém vztahu, aniž bys v bratru viděl to, co jsi z něho vytvořil.
4. Duch svatý zaručuje, že to, co je Vůlí Boží a co ti Bůh dal, bude tvé. 2Takový je nyní tvůj účel, a vize, která ho činí tvým, je připravena k tomu, aby ti byla dána. 3Máš vizi, která ti umožňuje nevidět tělo. 4A když pohlédneš na bratra, uvidíš Otcův oltář, svatý jako Nebe, zářící jasnou čistotou a třpytící se zářivými liliemi, které jsi na něj položil. 5Existuje něco, co má pro tebe větší cenu? 6Proč si myslíš, že je tělo lepším domovem a bezpečnějším útulkem pro Božího Syna? 7Proč bys raději hleděl na tělo než na pravdu? 8Jak můžeš dávat přednost nástroji ničení, a rozhodnout, aby nahradil svatý domov, který nabízí Duch svatý a ve kterém s tebou bude přebývat?
5. Tělo je znakem slabosti, zranitelnosti a ztráty moci. 2Může ti takový spasitel pomoci? 3Požádal bys snad v nesnázi o pomoc bezmocného? 4Je nejlepší volbou žádat o sílu něco, co je politováníhodně malé? 5Soud zdánlivě učiní tvého spasitele slabého. 6Nicméně jsi to ty, kdo potřebuje jeho sílu. 7Neexistuje problém, událost či situace, nebo dilema, které by vize nevyřešila. 8Vše je vykoupeno, když na to pohlédneš vizí. 9Neboť vize není tvým zrakem a přináší s sebou zákony, které miluje Ten, Jehož zrakem je.
6. Vše, na co pohlédneš vizí, jemně spočine na svém místě, v souladu se zákony, které jí přináší Jeho klidný a jistý zrak. 2Výsledek všeho, na co On pohlédne, je vždy jistý. 3Splní to totiž Jeho účel, který vidíš v podobě, která nebyla přizpůsobena a je dokonale vhodná ke splnění tohoto účelu. 4Ničivost se stane neškodnou a hřích se pod Jeho upřeným vlídným pohledem změní v požehnání. 5Mohou oči těla vnímat a zároveň mít moc vnímání opravit? 6Oči těla se přizpůsobí hříchu, neboť ho nedokážou v jakékoli podobě přehlédnout a vidí ho všude a ve všem. 7Pohlédni očima těla, a vše před tebou bude odsouzeno. 8Nic z toho, co by tě mohlo spasit, nikdy neuvidíš. 9Tvůj svatý vztah, zdroj tvé spásy, bude připraven o smysl a jeho nejsvatější účel bude zbaven prostředků k jeho dosažení.
7. Soud je jen hračkou, rozmarem, nesmyslným prostředkem k planému hraní hry smrti ve tvé představivosti. 2Vize však vše napravuje a vlídně přivádí pod laskavou vládu zákonů Nebe. 3Co by se stalo, kdybys poznal, že tento svět je halucinací? 4Co by se stalo, kdybys opravdu pochopil, že sis ho vymyslel? 5Co by se stalo, kdyby sis uvědomil, že ti, kdo po něm zdánlivě chodí, aby hřešili a zemřeli, útočili a vraždili a zničili se, jsou zcela neskuteční? 6Pokud bys toto přijal, mohl bys věřit v to, co vidíš? 7A viděl bys to vůbec?
8. Halucinace zmizí, když poznáš, čím jsou. 2To je uzdravení a náprava. 3Nevěř jim, a ony zmizí. 4Vše, co musíš udělat, je uznat, že jsi to udělal ty. 5Jakmile tento jednoduchý fakt přijmeš a vezmeš si zpátky moc, kterou jsi jim dal, jsi z nich vyproštěn. 6Jedna věc je jistá: halucinace slouží účelu, a když tento účel zmizí, zmizí i ony. 7Proto otázkou nikdy není, zda chceš je, ale vždy, zda chceš účel, kterému slouží. 8Tento svět zdánlivě nabízí mnoho účelů, každý je jiný a má jinou hodnotu. 9Přesto jsou všechny stejné. 10Opět zde není pořadí, pouze zdánlivá hierarchie hodnot.
9. Pouze dva účely jsou možné. 2Jedním je hřích a druhým svatost. 3Jiná možnost mezi nimi není, a ten, který zvolíš, určuje, co vidíš. 4Neboť to, co vidíš, znamená pouze to, jak ses rozhodl dosáhnout svého cíle. 5Halucinace slouží k dosažení cíle šílenství. 6Jsou to prostředky, kterými se vnější svět, promítaný z nitra, přizpůsobuje hříchu a zdánlivě dosvědčuje, že hřích je skutečný. 7Pravdou však je, že vně nic neexistuje. 8Na toto nic je však všechno promítáno. 9A právě projekce dává „ničemu“ veškerý smysl, který má.
10. Co nemá smysl, nemůže být vnímáno. 2Smysl vždy pohlíží dovnitř, aby našel sám sebe, a potom hledí ven. 3Veškerý smysl, který dáváš vnějšímu světu, tak musí odrážet, co jsi viděl uvnitř; nebo lépe řečeno, jestli jsi vůbec viděl, nebo toliko odsuzoval. 4Vize je prostředkem, kterým Duch svatý převede tvé zlé sny ve sny štěstí; vymění tvé divoké halucinace ukazující všechny strašné následky domnělého hříchu za klidné a ujišťující pohledy. 5Na tyto vlídné obrazy a zvuky se díváš se štěstím a slyšíš je s radostí. 6Jsou Jeho náhradou za všechny děsivé pohledy a ječivé zvuky, které sis začal zděšeně uvědomovat zásluhou účelu ega. 7Odstoupily od hříchu a připomínají ti, že to, co tě děsí, není skutečnost, a že chyby, kterých ses dopustil, mohou být opraveny.
11. Když jsi pohlédl na to, co tě zdánlivě děsilo, a viděl jsi, jak se to mění v nádheru a mír, když jsi pohlédl na scény násilí a smrti a viděl jsi, jak se mění v klidné pohledy na zahrady pod otevřenou oblohou s čirou, životodárnou vodou šťastně plynoucí kolem nich v zurčících, nikdy nevysychajících potocích, je ještě nutné tě přesvědčovat, abys přijal dar vize? 2A po dosažení vize, odmítl by snad někdo to, co musí následovat? 3Jen malou chvíli přemýšlej právě o tomto: můžeš spatřit svatost, kterou Bůh dal Svému Synu. 4A nikdy již nebudeš mít potřebu si myslet, že existuje ještě něco jiného, co bys měl vidět.
