Kapitola 21
ROZUM A VNÍMÁNÍ
Úvod
1. Projekce vytváří vnímání. 2Svět, který vidíš, je jen to, co jsi do něj vložil, a nic víc. 3Svět není ničím více, ale také ničím méně. 4Proto je pro tebe důležitý. 5Je svědkem stavu tvé mysli, je vnějším zobrazením vnitřního stavu. 6Jak člověk myslí, tak vnímá. 7Nesnaž se tedy změnit svět, ale rozhodni se změnit své myšlení o světě. 8Vnímání je výsledkem, nikoli příčinou. 9Proto nemá pořadí obtížnosti v zázracích smysl. 10Na co pohlédneš s vizí, je uzdravené a svaté. 11Co je vnímáno bez ní, nemá smysl. 12A kde není smysl, tam je chaos.
2. Zatracení je tvým soudem nad sebou samým, a stejný soud budeš promítat na svět. 2Vidíš-li svět jako zatracený, vidíš jen to, co jsi sám učinil, abys zranil Božího Syna. 3Vidíš-li ve světě neštěstí a pohromu, pokusil ses ho ukřižovat. 4Vidíš-li svatost a naději, spojil ses s Vůlí Boží, abys ho osvobodil. 5Jiná volba, která by ležela mezi těmito dvěma možnostmi, neexistuje. 6Uvidíš svědectví rozhodnutí, které jsi učinil, a z toho se naučíš poznat, pro kterou možnost ses rozhodl. 7Svět, který vidíš, ti jen ukazuje, kolik radosti sis dovolil v sobě spatřit a pro sebe přijmout. 8A jestliže to je jeho smysl, pak moc dát světu radost musí spočívat v tobě.
I. Zapomenutá píseň
1. Nikdy nezapomeň, že svět, který nevidomí „vidí“, musí být smyšlený, neboť nevidomí nevědí, jak opravdu vypadá. 2To, co lze vidět, musejí navěky odvozovat z nepřímých důkazů a opravovat své dedukce, klopýtají-li a padají-li následkem něčeho, co nepoznali, nebo procházejí-li nezraněni skrze otevřené dveře, o nichž si mysleli, že jsou zavřené. 3Tak je tomu i s tebou. 4Nevidíš. 5Podněty, které používáš pro své dedukce, jsou chybné, a tak klopýtáš a padáš přes kameny, které jsi neviděl, a neuvědomuješ si, že můžeš projít otevřenými dveřmi, o kterých sis myslel, že jsou zavřené, ale které otevřené čekají před nevidoucíma očima, aby tě uvítaly.
2. Jak pošetilé je pokoušet se odhadnout, co bys místo toho mohl vidět. 2Není třeba si představovat, jak by měl svět vypadat. 3K tomu, abys poznal, jaký je, ho nejprve musíš vidět. 4Může ti být ukázáno, které dveře jsou otevřené, a můžeš vidět, kde spočívá bezpečí; která cesta vede k temnotě a která ke světlu. 5Souzení ti vždy ukáže nesprávný směr, ale vize ti ukazuje, kam jít. 6Proč bys měl hádat?
3. Není třeba se učit skrze bolest. 2Vlídné lekce se naučíš s radostí a budeš si je pamatovat rád. 3To, co ti přináší štěstí, se chceš učit, a ne zapomenout. 4Toto není to, co bys chtěl popřít. 5To, na co se ptáš, je, zda prostředky, pomocí kterých se tento kurz učíš, ti přinesou radost, kterou slibuje. 6Kdybys věřil, že přinesou, učil by ses bez problémů. 7Ještě nejsi šťastným žákem, protože si stále nejsi jistý, zda ti vize dává více než souzení. A že obojí mít nemůžeš, to ses už naučil.
4. Slepí si zvyknou na svůj svět tím, že se mu přizpůsobí. 2Myslí si, že se v něm vyznají. 3Nenaučili se tomu radostnými lekcemi, ale skrze strohou nezbytnost omezení, o kterých si mysleli, že je nemohou překonat. 4A protože tomu stále ještě věří, váží si těchto lekcí a lpí na nich, protože nevidí. 5Nechápou, že tyto lekce je udržují ve slepotě. 6Nevěří tomu. 7Tak si ponechávají svět, který se naučili „vidět“ ve svých představách, a věří, že si mohou zvolit jen to, anebo nic. 8Nenávidí svět, kterému se naučili skrze bolest. 9Vše, co si myslí, že v něm je, slouží jen k tomu, aby jim připomínalo, že jsou neúplní a že jsou bolestně o něco připraveni.
5. Tak definují svůj život, kde žijí, a přizpůsobují se, protože si myslí, že musejí, a bojí se ztratit i to málo, co mají. 2Je tomu tak se všemi, kteří vidí tělo jako to jediné, co mají oni a všichni jejich bratři. 3Snaží se spojit jeden s druhým, a znovu a znovu se jim to nedaří. 4Přizpůsobují se osamělosti, protože jsou přesvědčeni, že uchovat si tělo znamená zachránit to málo, co mají. 5Naslouchej a zamysli se, zda si vzpomeneš na to, o čem budeme nyní hovořit.
6. Naslouchej – možná, že zachytíš náznak dávného stavu, který není zcela zapomenut, možná je nejasný, a přesto ne zcela neznámý, jako píseň, jejíž jméno bylo dávno zapomenuto, a okolnosti, za kterých jsi ji slyšel, zůstaly zcela nevzpomenuty. 2Nezůstala s tebou celá píseň, zůstal jen útržek melodie, který není spojen s osobou, s místem, ani s ničím konkrétním. 3Z útržku si však pamatuješ, jak líbezná to byla píseň a jak nádherně bylo tam, kde jsi ji slyšel, a jak jsi miloval ty, kdo jí naslouchali s tebou.
7. Noty nejsou ničím. 2Přesto sis je ponechal, ne kvůli notám samotným, ale jako tichou připomínku toho, co by tě rozplakalo, kdyby sis vzpomněl, jak ti to bylo drahé. 3Mohl by sis vzpomenout, avšak bojíš se, že bys přišel o svět, kterému ses od té doby naučil. 4A přesto víš, že v tomto světě není nic, co by ti bylo z poloviny tak drahé. 5Naslouchej, zda si vzpomeneš na starodávnou píseň, kterou jsi znal tak dávno a které sis cenil více než jakékoli jiné melodie, kterou ses od té doby naučil milovat.
8. Za tělem, za sluncem a hvězdami, za vším, co vidíš, a přesto jaksi důvěrně známý, je oblouk zlatého světla, který se před tebou rozprostírá, když hledíš do velkého a zářícího kruhu. 2Celý kruh se před tvýma očima naplňuje světlem. 3Okraje kruhu mizí, a to, co je v něm, již není vůbec v ničem obsaženo. 4Světlo se šíří a pokrývá vše, šíří se do nekonečna, září navěky, bez přestání a jakýchkoli omezení. 5Vše je v něm spojeno v dokonalé kontinuitě. 6Nelze si ani představit, že by něco bylo mimo ně, neboť neexistuje místo, kde by toto světlo nebylo.
9. Toto je vize Božího Syna, kterého dobře znáš. 2Je to pohled toho, kdo zná svého Otce. 3Je to vzpomínka na to, co jsi; část, se vším uvnitř a se vším spojená stejně jistě, jako je vše spojeno v tobě. 4Přijmi vizi, která ti ukáže toto, a ne tělo. 5Ty znáš tuto dávnou píseň, a znáš ji dobře. 6Nikdy ti nic nebude tak drahé jako dávný chvalozpěv lásky, který Syn Boží stále pěje Otci.
10. A nyní slepí vidí, neboť stejná píseň, kterou zpívají na počest svého Tvůrce, chválí i je. 2Slepota, kterou způsobili, neodolá vzpomínce na tuto píseň. 3Pohlédnou na vizi Božího Syna, a vzpomenou si, kdo je ten, o kom zpívají. 4Co jiného je zázrak než tato vzpomínka? 5Existuje někdo, v kom tato vzpomínka není? 6Světlo v jednom ji probudí ve všech. 7A když je uvidíš ve svém bratru, vzpomeneš si za všechny.
II. Odpovědnost za to, jak vidíš
1. Zopakovali jsme, jak málo se od tebe požaduje, aby ses naučil tomuto kurzu. 2Je to stejná trocha ochoty, jakou potřebuješ k tomu, aby byl celý tvůj vztah přeměněn v radost; malý dar, který nabízíš Duchu svatému, za který ti On dává vše; to málo, na němž spočívá spása; nepatrná změna tvého myšlení, kterou je ukřižování změněno ve vzkříšení. 3A protože je tento kurz pravdivý, je tak jednoduchý, že není možné, aby nebyl zcela pochopen. 4Můžeš ho odmítnut, ale nejasný není. 5Jestliže se nyní rozhodneš proti němu, nebude to proto, že je nesrozumitelný, ale proto, že se podle tvého úsudku tato malá cena za mír zdála příliš velkou.
2. K tomu, aby ti byla dána vize, štěstí, vyproštění z bolesti a úplný únik od hříchu, potřebuješ udělat jediné. 2Řekni si následující, ale mysli to bez výhrad, neboť v tom spočívá moc spásy:
3Já jsem zodpovědný za to, co vidím.
4Já volím pocity, které prožívám, a já rozhoduji o cíli, kterého chci dosáhnout.
5A o vše, co se zdá, že se mi děje, žádám, a dostávám to tak, jak jsem o to požádal.
6Neklam se již, že jsi bezmocný kvůli tomu, co ti bylo učiněno. 7Uznej jen, že ses mýlil, a všechny následky tvých omylů zmizí.
3. Není možné, aby byl Syn Boží toliko řízen událostmi, které jsou mimo něj. 2Není možné, aby si události, které se mu přihodí, sám nevybral. 3Jeho moc rozhodovat určuje každou situaci, o které si myslí, že se v ní nachází omylem nebo náhodou. 4Ve vesmíru, jak ho stvořil Bůh a mimo který nic není, nejsou omyl ani náhoda možné. 5Trp, a rozhodl ses, že tvým cílem je hřích. 6Buď šťasten, a dal jsi moc rozhodovat Tomu, Jenž musí rozhodnout pro Boha a pro tebe. 7Tento nepatrný dar nabízíš Duchu svatému, a i ten ti On dává, abys ho dal sobě. 8Neboť tímto darem je ti dána moc vyprostit svého spasitele, aby ti přinesl spásu.
4. Bez váhání tedy dávej tento malý dar. 2Odepři ho, a ponecháš si takový svět, jaký ho nyní vidíš. 3Daruj ho, a vše, co vidíš, odejde s ním. 4Nikdy nebylo dáno tak mnoho za tak málo. 5Ve svatém okamžiku je tato výměna uskutečněna a zachována. 6Svět, který nechceš, je zde přiveden ke světu, který chceš. 7Svět, který chceš, je ti zde dán, protože ho chceš. 8K tomu je však třeba, abys nejprve poznal moc svého chtění. 9Musíš přijmout jeho sílu, a nikoli jeho slabost. 10Musíš vnímat, že to, co je silné natolik, aby vytvořilo svět, je, je-li ochotné uznat, že se mýlilo, schopné se ho vzdát a přijmout opravu.
5. Svět, který vidíš, je pouze planým svědkem toho, že jsi měl pravdu. 2Tento svědek je nepříčetný. 3Vycvičil jsi ho, jak má svědčit, a pak naslouchal jeho svědectvím a přesvědčil sám sebe, že to, co viděl, je pravdivé. 4Způsobil sis to sám. 5Pochop jen to, a uvidíš také, jak uvažování, na kterém spočívá tvé „vidění“, postupuje v kruhu. 6To ti nebylo dáno. 7To byl tvůj dar sobě a tvému bratru. 8Dovol tedy, aby mu byl tento dar odejmut a nahrazen pravdou. 9Když uvidíš změnu v bratru, bude ti dáno ji vidět i v sobě.
6. Možná si neuvědomuješ, jak sám potřebuješ nabízet tento nepatrný dar. 2Pohlédni blíže na to, co tento dar je. 3A zcela jednoduše v něm spatři úplnou výměnu odloučení za spásu. 4Ego je pouze myšlenkou, že Božímu Synu se může něco stát bez jeho vůle, a tedy bez Vůle jeho Stvořitele, Jehož Vůle nemůže být odloučená od vůle Syna. 5Syn Boží nahradil egem svou vůli, je to šílená vzpoura proti tomu, co musí být navěky. 6Je to prohlášení, že Syn Boží může zbavit Boha moci, získat ji tak pro sebe a zůstat bez toho, co mu bylo určeno Vůlí Boží. 7Je to šílená myšlenka, kterou jsi vysvětil na svých oltářích a kterou uctíváš. 8Zdá se, že vše, co ji ohrožuje, je útokem na tvou víru, neboť zde je uložena. 9Nemysli si, že jsi bez víry, neboť tvé přesvědčení o této myšlence a důvěra v ní jsou opravdu silné.
7. Duch svatý ti může dát víru ve svatost a vizi, abys ji snadno spatřil. 2Ty jsi však oltář, kam tyto dary patří, neponechal prázdný. 3Tam, kam patří tyto dary, jsi postavil své modly něčeho jiného. 4Tuto jinou „vůli“, která ti zdánlivě říká, co se musí stát, činíš skutečnou. 5Co by ti ukázalo, že je tomu jinak, se ti proto musí zdát neskutečné. 6Jediné, co se od tebe žádá, je, abys pravdě uvolnil místo. 7Nežádá se, abys vytvořil nebo udělal něco, co je mimo tvé chápání. 8Žádá se od tebe pouze, abys pravdě dovolil vstoupit; abys přestal bránit tomu, co se stane samo o sobě, abys jednoduše znovu uznal přítomnost toho, o čem sis myslel, že ses toho vzdal.
8. Buď na okamžik ochoten neponechat na oltářích nic z toho, co jsi na ně umístil, a určitě uvidíš to, co tam skutečně je. 2Svatý okamžik není okamžikem tvoření, ale poznání. 3Neboť poznání pochází z vize a z přerušení souzení. 4Jedině pak je možné pohlédnout do nitra a jasně vidět, co tam určitě je, zcela zřetelně a zcela nezávisle na dedukci a souzení. 5Odčinění není tvým úkolem, ale je na tobě, abys je přivítal, nebo odmítl. 6Víra a touha jdou ruku v ruce, neboť každý věří v to, co chce.
9. Již jsme řekli, že myšlení, které je řízeno přáním, je způsob, jakým ego zachází s tím, co chce, tak aby toho dosáhlo. 2Neexistuje lepší ukázka toho, že chtění, a tedy i víra, má moc učinit jeho cíle zdánlivě skutečné a možné. 3Víra v neskutečné vede k přizpůsobení skutečnosti tak, aby odpovídala cíli šílenství. 4Cíl hříchu vyvolává vnímání světa plného strachu, tak aby byl jeho účel ospravedlněn. 5Co si přeješ, to uvidíš. 6A je-li skutečnost toho, co si přeješ, falešná, budeš ji podporovat tím, že si nebudeš uvědomovat všechna přizpůsobení, která jsi zavedl, aby taková byla.
10. Když je vize popřena, stává se záměna příčiny a následku nevyhnutelnou. 2Účelem se nyní stává udržet příčinu zastřenou a způsobit, aby se následek jevil jako příčina. 3Tato zdánlivá nezávislost následku umožňuje, aby byl považován za samostatný a schopný sloužit jako příčina událostí a pocitů, o nichž si jeho tvůrce myslí, že je následek způsobuje. 4Již dříve jsme mluvili o tvé touze stvořit svého vlastního stvořitele a být jeho otcem, nikoli synem. 5Je to stejná touha. 6Syn je Následkem, jehož Příčinu chce zapřít. 7A tak se zdá, že on je příčinou, která způsobuje skutečné následky. 8Neexistuje nic, co by mohlo bez příčiny mít následek, a zaměňovat příčinu a následek znamená nepochopit obojí.
11. Je třeba, abys uznal, že jsi vytvořil svět, který vidíš, stejně jako je třeba, abys uznal, že jsi nestvořil sám sebe. 2Jsou to stejné chyby. 3Co nebylo stvořeno tvým Stvořitelem, na tebe nemá žádný vliv. 4Jestliže si myslíš, že to, co jsi vytvořil, ti může říct, co vidíš a cítíš, a uvěříš, že je tak schopno učinit, popíráš svého Tvůrce a jsi přesvědčen, že jsi vytvořil sám sebe. 5Pokud si totiž myslíš, že svět, který jsi vytvořil, má moc z tebe učinit, co chce, pleteš si Syna a Otce, následek a Zdroj.
12. Synova stvoření jsou podobná stvořením jeho Otce. 2Při jejich tvoření se však Syn neklame přesvědčením, že je nezávislý na svém Zdroji. 3Jeho sjednocení s Ním je zdrojem jeho tvoření. 4Mimo toto sjednocení nemá moc tvořit, a to, co vytváří, nemá smysl. 5To, co vytváří, na stvoření nic nemění, závisí to jen na šílenství autora, a nemůže to sloužit k ospravedlnění šílenství. 6Tvůj bratr si myslí, že vytvořil svět, ve kterém jsi ty. 7Proto popírá tvoření. 8Stejně jako ty si myslí, že svět, který vytvořil, vytvořil jeho. 9Tím popírá, že ho vytvořil.
13. Pravdou však je, že ty a tvůj bratr jste byli oba stvořeni milujícím Otcem, Který vás stvořil společně a jako jedno. 2Jestliže vidíš něco, co „dokazuje“ něco jiného, popíráš celou svou skutečnost. 3Uznej však, že vše, co zdánlivě stojí mezi tebou a tvým bratrem a drží vás navzájem od sebe a odloučené od vašeho Otce, jsi potají sám vytvořil, a že nadešel okamžik tvého vyproštění. 4Veškeré následky toho, co jsi vytvořil, jsou pryč, protože zdroj toho všeho byl odhalen. 5To, co tě drží, je zdánlivá nezávislost toho, co jsi vytvořil, na svém zdroji. 6Je to stejná chyba jako si myslet, že jsi nezávislý na Zdroji, Který tě stvořil a Který jsi nikdy neopustil.
III. Víra, přesvědčení a vize
1. Cílem všech výjimečných vztahů je hřích. 2Jsou totiž smlouvami se skutečností, jíž je přizpůsobeno zdánlivé sjednocení. 3Nezapomeň, že smlouvání znamená stanovení mezí, a každého bratra, s kterým máš omezený vztah, nenávidíš. 4Možná se pokoušíš smlouvu dodržet ve jménu „slušnosti“, někdy vyžaduješ splátku sám od sebe, od druhého možná častěji. 5Pomocí „slušnosti“ se tak pokoušíš ulehčit vinu, která pochází z přijatého účelu vztahu. 6Proto musí Duch svatý tento účel změnit, aby ho učinil pro Sebe užitečným a pro tebe neškodným.
2. Přijmeš-li tuto změnu, přijal jsi myšlenku uvolnění místa pravdě. 2Zdroj hříchu je pryč. 3Můžeš si představovat, že stále prožíváš jeho následky, ale není tvým účelem a již ho nechceš. 4Nikdo nedovolí, aby byl zaměněn účel, pokud po něm touží, neboť nic nechová v srdci a neochraňuje tolik, jako cíl, který mysl přijímá. 5Tento účel bude mysl následovat, ráda či nerada, ale vždy s vírou a s vytrvalostí, kterou víra nevyhnutelně přináší. 6Moc víry nikdy nelze poznat, je-li věnována hříchu. 7Je-li ale věnována lásce, pozná se vždy.
3. Proč se ti zdá divné, že víra hory přenáší? 2Pro takovou moc je to opravdu nepatrný čin. 3Víra totiž může držet Božího Syna v řetězech, jestliže je přesvědčen, že v nich je. 4Je-li z nich vyproštěn, je to prostě proto, že v ně už nevěří, že se vymanil z víry, že ho mohou poutat, a místo nich věří ve svou svobodu. 5Není možné věřit stejnou měrou v protikladných směrech. 6Víru, kterou dáš hříchu, jsi odejmul svatosti. 7A co nabídneš svatosti, to jsi odebral hříchu.
4. Víra, přesvědčení a vize jsou prostředky k dosažení cíle svatosti. 2Pomocí nich tě Duch svatý vede do skutečného světa, pryč od všech iluzí, kterým jsi uvěřil. 3To je Jeho směr, jediný, který vůbec vidí. 4Když zabloudíš, připomene ti, že existuje jen jeden směr. 5Jeho víra, přesvědčení a vize jsou všechny pro tebe. 6Když je plně přijmeš místo svých, nebudeš je již déle potřebovat. 7Neboť víra, vize a přesvědčení mají smysl pouze předtím, než je dosažen stav jistoty. 8V Nebi jsou neznámé. 9Přesto je Nebe dosaženo jejich prostřednictvím.
5. Není možné, aby Syn Boží postrádal víru, může si však vybrat, v co ji vloží. 2Nevíra neznamená nedostatek víry, ale víru v nic. 3Víra v iluze nepostrádá moc, protože díky ní je Syn Boží přesvědčen, že je bezmocný. 4Tak nevěří v sebe, ale pevně věří svým iluzím o sobě. 5Neboť víru, vnímání a přesvědčení sis vytvořil jako prostředky ke ztrátě jistoty a nalezení hříchu. 6Ty sis zvolil tento šílený směr, a tím, že jsi věřil tomu, co sis vybral, jsi vytvořil to, po čem jsi toužil.
6. Duch svatý má užití pro všechny prostředky, kterými jsi se snažil nalézt hřích. 2To, jak je používá Duch svatý, tě však od hříchu odvádí, neboť Jeho účel se nachází v opačném směru. 3Vidí prostředky, které používáš, ale nikoli účel, ke kterému jsi je vytvořil. 4Nevezme ti je, neboť vidí jejich hodnotu jako prostředku Jeho Vůle pro tebe. 5Vytvořil jsi vnímání, aby sis mohl vybrat mezi svými bratry a abys s nimi hledal hřích. 6Duch svatý vidí vnímání jako prostředek, kterým tě učí, že vize svatého vztahu je vše, co chceš vidět. 7Pak uvěříš ve svatost, budeš po ní toužit a budeš o ní přesvědčen na základě své touhy.
7. Víra a přesvědčení se připojily k vizi, a tak jako všechny prostředky, které kdysi sloužily hříchu, směřují nyní ke svatosti. 2Neboť to, co si myslíš, že je hřích, je omezení, a toho, koho se snažíš omezit na pouhé tělo, nenávidíš, protože se bojíš. 3Svým odmítnutím mu odpustit ho odsuzuješ k tělu, neboť prostředky hříchu jsou ti drahé. 4Tak dáváš svou víru a své přesvědčení tělu. 5Svatost však osvobodí tvého bratra, odstraní nenávist odejmutím strachu, ne jako jejího symptomu, ale jako jejího zdroje.
8. Ti, kteří osvobodí své bratry od těla, se nemohou bát. 2Odmítli prostředky hříchu tím, že se rozhodli dovolit, aby byla odstraněna všechna omezení. 3Protože touží spatřit své bratry ve svatosti, moc jejich přesvědčení a víry vidí daleko za rámec těla, posiluje vizi a nebrání jí. 4Nejdříve se ale rozhodli poznat, jak jim jejich víra omezila chápání světa, a je-li jim dán jiný pohled na svět, touží umístit její moc jinam. 5Zázraky, které z tohoto rozhodnutí vyplývají, jsou také zrozeny z víry. 6Neboť všem, kdo se rozhodnou odvrátit svůj pohled od hříchu, je dána vize a jsou vedeni ke svatosti.
9. Ti, kdo věří v hřích, si musejí myslet, že Duch svatý vyžaduje oběť, neboť si myslí, že tak je dosaženo jejich účelu. 2Bratře, Duch svatý ví, že oběť nepřináší nic. 3On nesmlouvá. 4Snažíš-li se Ho omezit, budeš Ho nenávidět, protože se bojíš. 5Dar, který ti dal, je větší než cokoli na této straně Nebe. 6Okamžik tohoto poznání se přiblížil. 7Spoj se s tím, co je již spojeno. 8Víra, kterou vkládáš ve svého bratra, toho může dosáhnout. 9Ten, Jenž miluje svět, ho vidí za tebe bez jediné skvrny hříchu a v nevinnosti, která činí tento pohled krásným jako samo Nebe.
10. Tvá víra v oběť jí dala ve tvých očích velkou moc, jen si neuvědomuješ, že kvůli ní nevidíš. 2Oběť totiž musí být vyžadována od těla, a to jiným tělem. 3Mysl sama by o ni nemohla žádat, ani ji obdržet. 4Tělo také ne. 5Úmysl se nachází v mysli, která se snaží využít tělo jako prostředek k vykonávání hříchu, o jehož skutečnosti je mysl přesvědčena. 6Tak jsou ti, kdo si cení hříchu, nevyhnutelně přesvědčeni o spojení mysli a těla. 7A tak je oběť neustále prostředkem omezení, a tedy nenávisti.
11. Myslíš, že se tím Duch svatý znepokojuje? 2Nedává ti to, od čeho je Jeho účelem tě odvést. 3Ty si myslíš, že tě chce o něco připravit pro tvé dobro. 4„Dobro“ a „připravování o něco“ jsou však protiklady, které nelze žádným způsobem spojit, tak aby dávaly smysl. 5Je to, jako bys říkal, že měsíc a slunce jsou jedno, protože přicházejí s nocí a dnem, a tak musejí být spojeny. 6Pohled na jedno je však pouze znamením, že druhé z onoho pohledu zmizelo. 7Stejně tak není možné, aby to, co dává světlo, bylo jedno s tím, co lze vidět díky temnotě. 8Ani jedno nevyžaduje od druhého oběť. 9Obojí však závisí na nepřítomnosti druhého.
12. Tělo bylo vytvořeno, aby bylo obětováno hříchu, a tak je v temnotě stále viděno. 2Ve světle vize je však na ně pohlíženo zcela odlišně. 3Můžeš věřit, že může sloužit cíli Ducha svatého, a dát mu moc sloužit jako prostředek, který pomůže slepým vidět. 4Oni však svým zrakem hledí za ně, stejně jako ty. 5Víra a přesvědčení, které jsi v ně vložil, patří tomu, co je za ním. 6Ty jsi dal vnímání, přesvědčení a víru, které mají zdroj v mysli, tělu. 7Vraťme je nyní tomu, co je vytvořilo, a stále je ještě může použít ke své záchraně od toho, co vytvořilo.
IV. Strach z pohledu do nitra
1. Duch svatý tě nebude nikdy učit, že jsi hříšný. 2Chyby opraví, tím ale nikoho nevystraší. 3Ty se skutečně bojíš nahlédnout do nitra a spatřit hřích, o němž si myslíš, že tam je. 4To by ses nebál připustit. 5Spojení strachu s hříchem považuje ego za zcela patřičné a souhlasně se usmívá. 6Nemá strach tě nechat, aby ses cítil zahanben. 7Nepochybuje o tvém přesvědčení a víře v hřích. 8Jeho chrámy se kvůli tomu nechvějí. 9Tvá víra, že tam hřích je, pouze svědčí o tvé touze, aby tam byl viděn. 10To se pouze zdá být zdrojem strachu.
2. Pamatuj si, že ego není samo. 2Jeho vláda je oslabená, a svého neznámého „nepřítele“, Jehož ani nevidí, se bojí. 3Hlasitě ti říká, abys nepohlížel do svého nitra, neboť učiníš-li tak, tvé oči spočinou na hříchu a Bůh tě raní slepotou. 4O tom jsi přesvědčen, a tak se nedíváš. 5Toto však není skrytý strach ega ani strach tebe, kdo mu sloužíš. 6Tím, kdo vskutku hlasitě tvrdí, že tomu tak je, je ego, a činí tak příliš hlasitě a příliš často. 7Neboť za tímto neustálým křikem a horečnými prohlášeními si tím ego jisté není. 8Za tvým strachem z pohledu do nitra kvůli hříchu je ještě jeden strach, před kterým se ego chvěje.
3. Co kdybys pohlédl do nitra a neviděl žádný hřích? 2Tuto „strašnou“ otázku ego nikdy neklade. 3Ty, kdo se nyní ptáš, ohrožuješ celý obranný systém ega příliš vážně na to, aby se ego obtěžovalo předstírat, že je tvým přítelem. 4Ti, kdo se spojili se svými bratry, opustili své přesvědčení, že jejich totožnost spočívá v egu. 5Ve svatém vztahu se spojuješ s tím, co je opravdu tvou součástí. 6Tvé přesvědčení o hříchu již bylo otřeseno, a nyní ani nejsi zcela neochoten pohlédnout do svého nitra a nevidět ho.
4. Tvé osvobození je stále ještě jen částečné, omezené a neúplné, a přesto zrozeno v tvém nitru. 2Protože nejsi zcela šílený, jsi ochoten pohlédnout na většinu své nepříčetnosti a uznat její šílenost. 3Tvá víra postupuje do nitra, za nepříčetnost směrem k rozumu. 4Ego nechce slyšet, co ti nyní říká rozum. 5Účel Ducha svatého byl přijat částí tvé mysli, o níž ego neví. 6Ty jsi o ní také nevěděl. 7A přesto tato část, s kterou se nyní ztotožňuješ, se nebojí pohlédnout na sebe sama. 8Ona hřích nezná. 9Jak jinak by byla ochotna vidět účel Ducha svatého jako svůj vlastní?
5. Tato část viděla tvého bratra a dokonale ho poznávala již od počátku času. 2Netoužila po ničem jiném než se s ním spojit, aby byla znovu svobodná jako kdysi. 3Čeká na zrození svobody, jež je přijetím vyproštění v tobě. 4Nyní poznáváš, že to nebylo ego, co se spojilo s účelem Ducha svatého, a proto to musí být něco jiného. 5Nemysli si, že to je šílenství. 6Říká ti to totiž tvůj rozum a dokonale to vyplývá z toho, co ses již naučil.
6. V učení Ducha svatého nejsou nedůslednosti. 2Tak uvažují ti se zdravou myslí. 3Vnímal jsi šílenství ega, a to, že ses rozhodl je nesdílet, v tobě nevyvolalo strach. 4Čas od času tě ego ještě klame. 5Ve chvílích, kdy máš zdravější mysl, však jeho křik nenažene tvému srdci hrůzu. 6Ty sis totiž uvědomil, že nechceš všechny ty dary, které ti odejme ze vzteku za tvé „troufalé“ přání pohlédnout do svého nitra. 7Několik zbývajících tretek ještě zdánlivě září a upoutává tvůj zrak. 8Za to, abys je získal, bys však Nebe „neprodal“.
7. Nyní se ego bojí. 2Avšak to,co slyší se zděšením, druhá část slyší jako nejsladší hudbu, jako píseň, kterou toužila slyšet od doby, kdy ego poprvé vstoupilo do tvé mysli. 3Její síla je slabostí ega. 4Píseň svobody, která oslavuje jiný svět, jí přináší naději na mír. 5Vzpomíná si na Nebe a nyní vidí, že konečně přišlo na zem, kam mu nadvláda ega tak dlouho bránila vstoupit. 6Nebe přišlo, protože našlo domov ve tvém vztahu na zemi. 7Země již nemůže zadržovat, co bylo dáno Nebi a co mu patří.
8. Pohlédni vlídně na svého bratra a pamatuj si, že jste oba odhalili slabost ega. 2Co chtělo ego udržovat oddělené, se setkalo, spojilo, a hledí na ně beze strachu. 3Malé dítě, nevinné hříchem, následuj s radostí cestu k jistotě. 4Nezdržuj se nepříčetným naléháním strachu, že jistota spočívá v pochybnosti. 5To nemá smysl. 6Co ti záleží na tom, jak hlasitě to ego říká? 7Nesmyslné nezískává smysl opakováním ani křikem. 8Klidná cesta je otevřena. 9Následuj ji s radostí a nepochybuj o tom, co musí být.
V. Funkce rozumu
1. Vnímání si vybírá a vytváří svět, který vidíš. 2Doslova ho vybírá podle toho, jak mysl nařizuje. 3Zákony velikosti, tvaru a jasnosti by možná platily, pokud by ostatní věci byly stejné. 4Nejsou stejné. 5Neboť to, co hledáš, objevíš s daleko větší pravděpodobností než to, co bys raději přehlédl. 6Klidný, tichý Hlas, který mluví za Boha, není přehlušen chraptivým křikem a nesmyslným běsněním ega pro ty, kdo Ho chtějí slyšet. 7Vnímání je volbou, nikoli faktem. 8Na této volbě ale záleží mnohem více, než si dosud dokážeš uvědomit. 9Na hlase, který se rozhodneš slyšet, a na pohledu, který se rozhodneš vidět, závisí tvé celé přesvědčení o tom, co jsi. 10Pouze toho je vnímání svědkem, nikdy však skutečnosti. 11Může ti ale ukázat podmínky, za kterých si můžeš skutečnost uvědomit, nebo ty, za kterých to nikdy nebude možné.
2. Skutečnost nepotřebuje tvou spolupráci k tomu, aby byla sama sebou. 2Tvé pomoci je ale třeba k tomu, aby sis ji uvědomil, protože to je tvým rozhodnutím. 3Naslouchej tomu, co říká ego, a pohleď na to, co ti nařizuje vidět, a je jisté, že se budeš sám sobě zdát nepatrný, zranitelný a bázlivý. 4Zakusíš depresi, dojem bezcennosti a pocity pomíjivosti a neskutečnosti. 5Budeš přesvědčen, že jsi bezmocnou kořistí sil, které jsou mimo tvou kontrolu a jsou daleko mocnější, než jsi ty sám. 6Budeš si myslet, že svět, který jsi vytvořil, řídí tvůj osud. 7Neboť taková bude tvoje víra. 8Nikdy ale nebuď přesvědčen, že jen proto, že tomu věříš, tento svět vytváří skutečnost.
3. Existuje ještě jiná vize a jiný Hlas, v nichž spočívá svoboda a jež očekávají jen tvou volbu. 2Když v Ně uvěříš, budeš v sobě vnímat jiné já. 3Toto jiné já považuje zázraky za přirozené. 4Jsou pro ně tak jednoduché a přirozené, jako je pro tělo dýchání. 5Jsou jeho samozřejmou a jedinou reakcí na volání o pomoc. 6Zázraky se zdají egu nepřirozené, protože nechápe, jak se mohou odloučené mysli ovlivňovat. 7Ani by se nemohly ovlivňovat. 8Mysli však nemohou být odloučené. 9Toto druhé já si je toho dokonale vědomo. 10Tak uznává, že zázraky neovlivňují mysl někoho jiného, ale jen svou vlastní. 11Vždy mění tvou mysl. 12Žádná jiná neexistuje.
4. Neuvědomuješ si plný rozsah toho, jak myšlenka odloučení překáží rozumu. 2Rozum spočívá v onom druhém já, které sis přestal uvědomovat. 3A nic, čemu jsi dovolil, aby sis to uvědomoval, není schopno rozumu. 4Jak může část mysli postrádající rozum chápat, co rozum je, či pochopit informaci, kterou poskytne? 5Mohou v ní vyvstat nejrůznější otázky, ale pokud základní otázka pochází z rozumu, nebude ji pokládat. 6Jako vše, co pochází z rozumu, je základní otázka zřejmá, jednoduchá a zůstává nepoložena. 7Nemysli si však, že by ji rozum nemohl zodpovědět.
5. Boží plán tvé spásy by nemohl být ustanoven bez tvé vůle a souhlasu. 2Syn Boží ho musel přijmout, neboť co je Boží Vůle pro něj, to musí dostat. 3Boží Vůle není od něj oddělená ani nečeká na čas, aby jí bylo dosaženo. 4Co se spojilo s Vůlí Boží, musí být proto v tobě nyní, protože je to věčné. 5Musel jsi určit místo, kde Duch svatý může setrvávat a kde je. 6Musel tam být od doby, kdy po Něm vznikla potřeba, která byla ve stejném okamžiku naplněna. 7Tak by ti to tvůj rozum řekl, kdybys byl naslouchal. 8Je však jasné, že ego tak neuvažuje. 9Povaha tvého rozumu je egu cizí a je důkazem, že v egu odpověď nenajdeš. 10Avšak jestliže tomu tak skutečně je, musí odpověď existovat. 11Existuje-li pro tebe, a je-li jejím účelem tvá svoboda, nemůže ti nic zabránit ji nalézt.
6. Boží plán je jednoduchý, vždy přímý a nikdy nejde sám proti sobě. 2Bůh myslí jen na šíření Já, a v něm musí být zahrnuta tvá vůle. 3Musí tedy existovat část tebe, která zná Boží Vůli a sdílí ji. 4Nemá smysl se ptát, zda to, co musí být, tak je. 5Má však smysl se ptát, proč si neuvědomuješ to, co tak je, neboť na to musí existovat odpověď, pokud je Boží plán tvé spásy úplný. 6A úplný musí být, protože jeho Zdroj neúplnost nezná.
7. Kde jinde by byla odpověď než ve Zdroji? 2Kde jinde jsi než tam, kde se nachází tato odpověď? 3Tvá Totožnost, která je stejně pravdivým Následkem téhož Zdroje, jako je tato odpověď, musejí proto existovat spolu a musejí být stejné. 4Ano, ty to víš, a víš nejen to. 5Jakákoli část vědění však ohrožuje disociaci stejně, jako ji ohrožuje celé vědění. 6A všechno vědění přijde s každou jeho částí. 7Tuto část můžeš přijmout. 8Jsi schopen vidět, co ti rozum ukáže, protože jeho svědectví jsou jasná. 9Jen naprosto nepříčetný je může přehlédnout, a to jsi již minul. 10Rozum je prostředek, který po právu slouží účelu Ducha svatého. 11Není interpretován jinak a přesměrován od cíle hříchu jako jiné prostředky. 12Neboť rozum je mimo rozsah prostředků ega.
8. Víra, vnímání a přesvědčení mohou být nesprávně umístěny a sloužit potřebám velkého podvodníka stejně jako pravdě. 2Rozum však naprosto nemá v šílenství místo a ani nemůže být přizpůsoben, aby odpovídal jeho cíli. 3V šílenství jsou víra a přesvědčení silné a vedou vnímání k tomu, čeho si mysl cení. 4Rozum však do tohoto procesu vůbec nezasahuje. 5Kdyby byl použit rozum, vnímání by okamžitě odpadlo. 6V nepříčetnosti rozum není, neboť nepříčetnost se vyskytuje pouze tam, kde rozum není přítomen. 7Ego rozum nikdy nepoužívá, neboť si neuvědomuje, že existuje. 8Přístup k němu mají částečně nepříčetní, a pouze ti ho potřebují. 9Vědění na rozumu nezávisí a šílenství se ho straní.
9. Část mysli, kde spočívá rozum, byla tvou vůlí, sjednocenou s Vůlí Otce, zasvěcena k odčinění nepříčetnosti. 2Zde byl současně přijat a dosažen účel Ducha svatého. 3Rozum je nepříčetnosti cizí, a ti, kdo ho používají, získali prostředek, který nemůže být použit k hříchu. 4Vědění je daleko za dosažením čehokoli. 5Rozum však může sloužit k otevření dveří, které jsi před věděním uzavřel.
10. Dospěl jsi velmi blízko k tomu. 2Víra a přesvědčení se změnily, a ty jsi položil otázku, kterou ego nikdy nepoloží. 3Neříká ti nyní rozum, že tato otázka pochází z něčeho, co neznáš, ale co ti nutně patří? 4Víra a přesvědčení, podporované rozumem, tě musejí dovést ke změněnému vnímání. 5A touto změnou je uvolněno místo pro vizi. 6Vize se šíří, stejně jako účel, kterému slouží, a všechny prostředky k jeho dosažení, za svůj vlastní rámec.
VI. Rozum oproti šílenství
1. Rozum nevidí hřích, ale vidí chyby a vede k jejich opravě. 2Necení si chyb, ale jejich oprav. 3Rozum ti také řekne, že když si myslíš, že hřešíš, voláš o pomoc. 4Když však nepřijmeš pomoc, po které voláš, neuvěříš, že ji máš, abys ji dával. 5A tak ji nebudeš dávat, čímž budeš podporovat toto přesvědčení. 6Neboť každá neopravená chyba tě klame, co se týká moci opravovat, která je v tobě. 7Může-li tvá vlastní moc opravovat, a ty to nedovolíš, odepřeš ji sobě a svému bratru. 8Sdílí-li tvůj bratr stejné přesvědčení, budete si oba myslet, že jste zatraceni. 9To můžeš ušetřit jemu i sobě. 10Neboť rozum neudělá místo pro opravu jen v tobě samotném.
2. Opravu nemůžeš přijmout nebo odmítnout bez svého bratra. 2Hřích tvrdí, že můžeš. 3Rozum ti však říká, že nemůžeš vidět svého bratra nebo sebe jako hříšného, a přesto vnímat druhé jako nevinné. 4Kdo může pohlížet na sebe jako na vinného a vidět bezhříšný svět? 5Kdo může vidět hříšný svět a pohlížet na sebe odděleně od něj? 6Hřích bude tvrdit, že ty a tvůj bratr musíte být odloučeni. 7Rozum ti však říká, že to nemůže být pravda. 8Jestliže jste s bratrem spojeni, jak je možné, že máš soukromé myšlenky? 9Jak by mohly myšlenky, které vstupují do toho, co se pouze zdá být tvé, nemít vůbec žádný účinek na to, co je tvé? 10Jsou-li mysli spojené, není to možné.
3. Nikdo nemůže myslet jen pro sebe, stejně jako Bůh nemyslí bez Svého Syna. 2Mohlo by tomu tak být, jen kdyby Oba byli v těle. 3Stejně tak jedna mysl nemůže myslet jen sama pro sebe, ledaže by tělo bylo myslí. 4Pouze těla mohou být odloučená, a tedy neskutečná. 5Domov šílenství nemůže být domovem rozumu. 6Přesto je snadné opustit domov šílenství, když vidíš rozum. 7Nepříčetnost neopustíš, když půjdeš někam jinam. 8Opustíš ji, když místo ní prostě přijmeš rozum. 9Šílenství a rozum vidí stejné věci, ale je jisté, že na ně pohlížejí odlišně.
4. Šílenství je útokem na rozum, který vyžene rozum z mysli a zaujme jeho místo. 2Rozum neútočí, ale klidně zaujme místo šílenství a nahradí je, když se šílení rozhodnou mu naslouchat. 3Šílení však neznají svou vůli, neboť jsou přesvědčeni, že vidí tělo, a dovolují svému šílenství, aby jim řeklo, že je skutečné. 4Rozum by toho nebyl schopen. 5Budeš-li bránit tělo před rozumem, nebudeš rozumět tělu ani sobě.
5. Tělo tě neodlučuje od bratra, a pokud si myslíš, že ano, jsi nepříčetný. 2Šílenství má však účel a je přesvědčeno, že má také prostředky, aby tento účel uskutečnilo. 3Vidět tělo jako překážku mezi tím, o čem ti rozum říká, že musí být spojeno, je nepříčetné. 4Kdybys slyšel hlas rozumu, ani bys ji nemohl vidět. 5Jak může něco stát mezi tím, co je spojité? 6A jestliže mezi tím nic není, jak může být něco, co vstoupí do jedné části, odděleno od druhých částí? 7Řekl by ti to rozum. 8Pomysli ale na to, co musíš uznat, aby tomu tak bylo.
6. Kdyby sis zvolil hřích místo uzdravení, odsoudil bys Božího Syna k něčemu, co nemůže být nikdy opraveno. 2Na základě své vlastní volby mu říkáš, že je zatracen, navždy odloučen od tebe a svého Otce bez naděje na bezpečný návrat. 3Uč ho to, a naučíš se od něj přesně to, co jsi ho sám učil. 4Neboť ho můžeš naučit jen to, že je takový, jakým ho chceš mít, a to, jaký se rozhodneš, že bude, je jen tvé rozhodnutí o sobě. 5Nemysli si však, že se toho musíš bát. 6To, že jsi s ním spojen, je jen fakt, nikoli interpretace. 7Jak se můžeš bát faktu, pokud není v rozporu s tím, co je ti dražší než pravda? 8Rozum ti řekne, že tento fakt je tvým vyproštěním.
7. Na tvého bratra ani na tebe nemůže být zaútočeno samostatně. 2Ani jeden z vás však nemůže přijmout zázrak, aniž by jím byl požehnán a uzdraven od bolesti ten druhý. 3Rozum, stejně jako láska, tě chce uklidnit, a ne vystrašit. 4Je ti dána moc uzdravit Božího Syna, protože on s tebou musí být jedno. 5Ty jsi zodpovědný za to, jak vidí sám sebe. 6Rozum ti říká, že je ti dáno změnit v jediném okamžiku celou jeho mysl, která je jedno s tebou. 7Každý okamžik přináší naprostou opravu jeho chyb a činí ho úplným. 8V okamžiku, kdy si zvolíš být uzdraven, uvidíš, že spolu s tebou se dostane dokonalé spásy i jemu. 9K tomu, abys pochopil, že tomu tak je, je ti dán rozum. 10Rozum, stejně laskavý jako účel, jehož je prostředkem, vede vytrvale od šílenství k cíli pravdy. 11Zde odložíš břemeno popírání pravdy. 12Toto břemeno je strašné, a ne pravda.
8. To, že jste s tvým bratrem spojeni, je tvou spásou; je to dar Nebe, nikoli dar strachu. 2Zdá se ti, že Nebe je pro tebe břemenem? 3V šílenství ano. 4Co však šílenství vidí, musí být rozptýleno rozumem. 5Rozum tě ujišťuje, že Nebe je to, co chceš, a všechno, co chceš. 6Naslouchej Tomu, Jenž mluví s rozumem a přivádí tvůj rozum do souladu s Jeho rozumem. 7Buď ochoten dovolit, aby byl rozum prostředkem, kterým tě On bude směřovat k opuštění nepříčetnosti. 8Neschovávej se za nepříčetnost, abys unikl rozumu. 9To, co chce šílenství skrýt, Duch svatý stále nabízí, aby na to mohl s radostí pohlédnout každý.
9. Ty jsi spasitelem svého bratra. 2On je spasitelem tvým. 3Rozum o tom mluví s opravdovou radostí. 4Tento laskavý plán dala Láska lásce. 5Co Láska navrhuje, je jako Ona Sama: Jsouc sjednocena tě naučí tomu, čím musíš být. 6Jelikož jsi jedno s Ní, musí ti být dáno dávat to, co Sama dala a stále dává. 7Jen okamžik setrvej v radostném přijetí toho, co je ti dáno, abys dal bratru, a nauč se spolu s ním, co bylo dáno vám oběma. 8Dávání není požehnanější než přijímání. 9Avšak není ani méně požehnané.
10. Syn Boží je vždy požehnán jako jeden. 2Když tobě, jenž jsi mu požehnal, vyjadřuje vděčnost, rozum ti říká, že není možné, abys nebyl požehnán ty sám. 3Vděčnost, kterou ti nabízí, ti připomíná díky, které ti vzdal tvůj Otec za Jeho dovršení. 4Právě nyní ti rozum říká, že můžeš pochopit, čím musíš být. 5Tvůj Otec je ti tak blízko, jako bratr. 6Avšak co ti může být blíže než tvé Já?
11. Moc, kterou máš nad Synem Božím neohrožuje jeho skutečnost. 2Jen o ní svědčí. 3Kde jinde by mohla spočívat jeho svoboda než v něm samém, je-li již svobodný? 4Kdo jiný by ho mohl poutat, než on sám, když svou svobodu popírá? 5Bohu se nelze vysmívat a Jeho Syn nemůže být uvězněn, pokud po tom sám netouží. 6Osvobozen je na své vlastní přání. 7Taková je jeho síla, nikoli slabost. 8Je vydán sám sobě na milost. 9Kde se rozhodne být milosrdný, tam je svobodný. 10Kde se však místo toho rozhodne odsuzovat, tam je uvězněn a v řetězech čeká, aby sám sobě prominul, a byl osvobozen.
VII. Poslední nezodpovězená otázka
1. Nevidíš, že veškeré tvé utrpení pochází z podivného přesvědčení, že jsi bezmocný? 2Být bezmocný je cenou hříchu. 3Bezmoc je podmínkou hříchu, je požadavkem, kterému hřích chce, abys uvěřil. 4V něj by mohli uvěřit pouze bezmocní. 5Velikost láká pouze malé. 6Přitažlivost by v ní mohli vidět pouze ti, kdo nejprve uvěřili, že jsou malí. 7Zrada na Synu Božím je obranou těch, kdo se s ním neztotožňují. 8Ty jsi buď s ním, nebo proti němu, buď ho miluješ, nebo na něj útočíš, chráníš jeho jednotu, nebo ho vidíš jako zničeného a zavražděného tvým útokem.
2. Nikdo nevěří, že je Syn Boží bezmocný. 2A ti, kdo se považují za bezmocné, musejí být přesvědčeni, že nejsou Synem Božím. 3Čím jiným mohou tedy být, než jeho nepřítelem? 4Co jiného mohou dělat, než mu závidět jeho moc, a proto se jí bát? 5To jsou ti temní, tiší a bojácní, osamělí a nekomunikující, bojící se, že moc Syna Božího je usmrtí, a pozvedající svou bezmoc proti němu. 6Připojují se k armádě bezmocných, aby proti němu vedli svou válku pomsty, hořkosti a zášti, a tak ho učinili jedno se sebou. 7Jelikož nevědí, že s ním jsou jedno, nevědí, koho nenávidí. 8Jsou skutečně politováníhodnou armádou, kde každý stejně pravděpodobně jako zaútočí na svého bratra nebo se obrátí proti sobě samému, tak si vzpomene, že si mysleli, že mají společný cíl.
3. Temní se zdají být zběsilí, hlasití a silní. 2Neznají však svého „nepřítele“, jen ho nenávidí. 3Spojili se v nenávisti, ale nespojili se jeden s druhým. 4Neboť kdyby se spojili, nenávist by nebyla možná. 5Armáda bezmocných je v přítomnosti síly nutně rozpuštěna. 6Ti, kdo jsou silní, nikdy nezradí, protože nepotřebují snít o moci a uskutečňovat své sny. 7Jak by armáda jednala ve snech? 8Jakkoli. 9Mohli bychom ji vidět útočit na kohokoli a čímkoli. 10Sny postrádají rozum. 11Květina se změní v jedovaté kopí, dítě v obra a myš řve jako lev. 12Stejně snadno se láska změní v nenávist. 13To není armáda, ale blázinec. 14Co se zdá být plánovaným útokem, je naprostý zmatek.
4. Armáda bezmocných je opravdu slabá. 2Nemá žádné zbraně a žádného nepřítele. 3Ano, může obsadit svět a hledat nepřítele. 4Nikdy však nemůže nalézt to, co neexistuje. 5Ano, může snít o tom, že našla nepřítele, ale to se změní dokonce i během jejího útoku, takže okamžitě utíká hledat jiného a nikdy se nespokojí s vítězstvím. 6A jak utíká, obrací se proti sobě a myslí si, že zahlédla úhlavního nepřítele, který vždy unikne jejímu vražednému útoku tím, že se změní v něco jiného. 7Jak zrádný se jeví tento nepřítel, který se přeměňuje tak, že je nemožné ho i jen poznat.
5. Nenávist však musí mít cíl. 2Víra v hřích nemůže existovat bez nepřítele. 3Odvážil by se ten, kdo je přesvědčen o hříchu, věřit tomu, že nemá nepřítele? 4Mohl by připustit, že ho nikdo o moc nepřipravil? 5Rozum by ho jistě žádal, aby dále nehledal to, co nelze nalézt. 6Nejdříve však musí být ochoten vnímat svět, který je bez hříchu. 7Není nutné, aby rozuměl tomu, jak ho může vidět. 8Ani by se o to neměl snažit. 9Když se totiž zaměří na to, čemu nemůže rozumět, jenom tím zdůrazní svou bezmoc a dovolí hříchu, aby mu říkal, že je to on sám, kdo si je nepřítelem. 10Dovol mu však jen, aby sám sobě položil tyto otázky, které musí zvážit sám, aby to pro něj bylo učiněno:
11Toužím po světě, kterému vládnu, anebo po světě, který vládne mně?
12Toužím po světě, v němž jsem mocný, anebo po světě, v němž jsem bezmocný?
13Toužím po světě, ve kterém nemám nepřátele a ve kterém nemohu hřešit?
14A chci vidět to, co jsem popřel, protože je to pravda?
6. Možná jsi již zodpověděl první tři otázky, ale ještě ne tu poslední. 2Neboť ta se stále zdá být strašná a odlišná od ostatních. 3Rozum by tě však ujistil, že jsou všechny stejné. 4Řekli jsme, že tento rok zdůrazní stejnost věcí, které jsou stejné. 5Tato konečná otázka, která je skutečně tou poslední, již musíš rozhodnout, ještě zdánlivě obsahuje hrozbu, kterou pro tebe ostatní otázky již ztratily. 6Tyto domnělé rozdíly svědčí o tvém přesvědčení, že pravda může být nepřítelem, kterého ještě můžeš nalézt. 7Proto se zdá, že se zde nachází poslední zbývající naděje nalezení hříchu a nepřijetí moci.
7. Nezapomeň, že zvolit si hřích, či pravdu, bezmoc, či moc znamená zvolit si zda útočit, či uzdravovat. 2Neboť uzdravení pochází z moci, a útok z bezmoci. 3Toho, na koho útočíš, nemůžeš chtít uzdravit. 4A koho chceš uzdravit, musí být tím, koho jsi se rozhodl chránit před útokem. 5Čím jiným je toto rozhodnutí než volbou, zda ho uvidíš očima těla, nebo zda dovolíš, aby ti byl odhalen skrze vizi? 6To, jak toto rozhodnutí vede ke svým následkům, není tvá starost. 7Avšak to, co chceš vidět, si musíš zvolit ty. 8Tento kurz se zabývá příčinami, nikoli následky.
8. Pečlivě rozvaž svou odpověď na poslední otázku, kterou jsi ještě ponechal nezodpovězenou. 2Dovol rozumu, aby ti řekl, že musí být zodpovězena, a že je zodpovězena v ostatních třech odpovědích. 3Pak ti bude jasné, že jakmile pohlédneš na následky hříchu v jakékoli podobě, všechno, co musíš udělat, je zeptat se sám sebe:
4Chci snad toto vidět? 5Skutečně to chci?
9. Toto je tvé jediné rozhodnutí, které je podmínkou toho, co se stane. 2Není podstatné, jak se to stane, ale proč. 3Nad tím máš kontrolu. 4Rozhodneš-li se vidět svět bez nepřítele, svět, v němž nejsi bezmocný, budou ti dány prostředky ho vidět.
10. Proč je konečná otázka tak důležitá? 2Rozum ti řekne proč. 3Je stejná, jako ty tři ostatní, ale ne v čase. 4Ty ostatní otázky jsou rozhodnutí, která mohou být učiněna, pak zrušena, a učiněna znovu. 5Pravda je však stálá a přináší s sebou stav, v němž je kolísání nemožné. 6Můžeš toužit po světě, kterému vládneš a který nevládne tobě, a změnit své myšlení. 7Můžeš toužit vyměnit svou bezmoc za moc, a můžeš po této výměně přestat toužit, kdykoli tě přitahuje slabý lesk hříchu. 8Můžeš chtít vidět bezhříšný svět, a můžeš svému „nepříteli“ dovolit, aby tě sváděl použít oči těla a změnit to, po čem toužíš.
11. Obsahem jsou všechny tyto otázky stejné. 2Každá se tě ptá, zda jsi ochoten vyměnit svět hříchu za to, co vidí Duch svatý, neboť právě to svět hříchu popírá. 3Proto ti, kdo pohlížejí na hřích, vidí, že byl skutečný svět popřen. 4Poslední otázka však přidává přání, aby tvá touha vidět skutečný svět byla stálá, a tak se tato touha stává jedinou, kterou máš. 5Kladnou odpovědí na konečnou otázku přidáváš rozhodnutím, která jsi již učinil tím, že jsi zodpověděl ostatní otázky, na upřímnosti. 6Jedině v tom případě totiž odmítneš možnost znovu změnit své myšlení. 7Pokud toto nechceš, ostatní otázky nejsou vůbec zodpovězeny.
12. Proč myslíš, že si nejsi jistý v tom, zda byly ostatní otázky zodpovězeny? 2Bylo by zapotřebí je tak často klást, kdyby byly zodpovězeny? 3Dokud nebude učiněno poslední rozhodnutí, odpověď zůstává „ano“ i „ne“. 4Neboť ty jsi odpověděl „ano“, aniž bys vnímal, že „ano“ nesmí znamenat „ne“. 5Nikdo se nerozhoduje proti svému štěstí, ale může tak učinit, když si neuvědomuje, že tak činí. 6Když vidí, jak se jeho štěstí stále mění, jednou je tím, podruhé tamtím, a jednou zase prchavým stínem ničeho, rozhodne se proti němu.
13. Prchavé štěstí nebo štěstí v proměnlivých formách, které se mění s časem a místem, je iluzí, která nemá smysl. 2Štěstí musí být stálé, neboť je ho dosaženo tím, že se vzdáš přání po nestálém. 3Radost nemůže být vnímána jinak než skrze stálou vizi. 4Stálá vize může být dána jen těm, kdo touží po stálosti. 5Moc touhy Božího Syna zůstává důkazem toho, že se mýlí ten, kdo se považuje za bezmocného. 6Touži po čem chceš, a spatříš to – a budeš si myslet, že je to skutečné. 7Každá myšlenka má moc vyprostit, nebo zabít. 8Žádná nemůže opustit mysl myslitele nebo ho neovlivnit.
VIII. Vnitřní posun
1. Jsou tedy myšlenky nebezpečné? 2Tělu ano! 3Myšlenky, které zdánlivě zabíjejí, učí myslitele, že může být zabit. 4A tak „zemře“ kvůli tomu, co se naučil. 5Jde od života ke smrti, která je konečným důkazem toho, že si nestálého cenil více než stálosti. 6Určitě si myslel, že chtěl štěstí. 7Netoužil však po něm, protože je pravdou, a proto musí být stálé.
2. Stálost radosti je stavem zcela cizím tvému chápání. 2Kdyby sis uměl i jen představit, čím musí být, přál by sis ji, i když jí nerozumíš. 3Stálost štěstí nemá žádné výjimky ani změny. 4Je neotřesitelná, stejně jako Láska Boha k Jeho stvoření. 5Štěstí, jisté si svou vizí, tak jako si je Tvůrce jist tím, co ví, vidí, že vše je stejné. 6Nevidí pomíjivé, neboť si přeje, aby vše bylo jako ono samo, a tak to také vidí. 7Nic nemá moc zmást jeho stálost, protože jeho vlastní touha nemůže být otřesena. 8Přijde stejně jistě k těm, kdo vidí, že konečná otázka nezbytně patří k předcházejícím otázkám, tak jako mír přijde k těm, kteří se rozhodnou uzdravovat, a nikoli soudit.
3. Rozum ti řekne, že o štěstí nemůžeš žádat jen někdy. 2Jestliže dostaneš to, o co požádáš, a štěstí je stálé, pak o ně nepotřebuješ žádat více než jednou, abys je měl stále. 3Pokud je stále nemáš, je to – vzhledem k tomu, čím štěstí je – proto, že jsi o ně nepožádal. 4Každý musí žádat o to, po čem touží, něco, o čem je přesvědčen, že má moc mu to dát. 5Může se mýlit v tom, o co žádá, kde o to žádá, a od koho. 6Žádat však bude, protože touha je žádostí, učiněnou tím, komu Bůh Sám vždy odpoví. 7Bůh mu již dal vše, co opravdu chce. 8To, o čem si však není jistý, mu Bůh nemůže dát. 9Neboť, pokud zůstává nejistý, nepřeje si to, a Boží dávání, pokud není přijato, musí být neúplné.
4. Ty, kdo naplňuješ Boží Vůli a jsi Jeho štěstím a jehož vůle, která není ztracena ve tvých iluzích, má stejnou moc jako Jeho vůle, pečlivě přemýšlej o tom, proč jsi se ještě nerozhodl, jak odpovíš na konečnou otázku. 2Tvá odpověď na ostatní otázky ti pomohla nabýt částečného zdraví mysli. 3Avšak je to ona konečná otázka, co se tě doopravdy ptá, zda jsi ochoten mít mysl zcela zdravou.
5. Čím jiným je svatý okamžik než naléhavou Boží žádostí, abys poznal, co ti Bůh dal? 2Je mohutným voláním k rozumu, je uvědoměním si toho, co lze neustále vidět, je štěstím, které může být neustále tvým štěstím. 3Zde se nachází stálý mír, který bys mohl navěky prožívat. 4Zde je ti odhaleno to, co popírání popřelo. 5Zde je konečná otázka již zodpovězena, a to, o co žádáš, je dáno. 6Zde je budoucnost nyní, neboť toužíš-li po tom, co je navěky neměnné, čas je bezmocný. 7Neboť jsi požádal, aby nic nestálo mezi svatostí tvého vztahu a tvým uvědoměním si jeho svatosti.
