Kapitola 22
SPÁSA A SVATÝ VZTAH
Úvod
1. Slituj se nad sebou, tak dlouho zotročeným. 2Raduj se, že se ti, které Bůh spojil, sešli, a nemusejí již pohlížet na hřích sami. 3Dva nemohou pohlížet na hřích společně, protože ho nikdy neuvidí na stejném místě a ve stejném čase. 4Hřích je přísně individuálním vjemem – každý ho vidí v druhém, avšak každý je přesvědčen, že je v něm samotném. 5A každý zdánlivě činí jinou chybu, kterou druhý nemůže pochopit. 6Bratře, chyba je stejná, učiněná tímtéž synem a je mu odpuštěna stejným způsobem. 7Svatost tvého vztahu tobě a tvému bratru odpouští a odčiňuje následky toho, o čem jste oba byli přesvědčeni a co jste viděli. 8A mizí-li následky, mizí spolu s nimi i potřeba hříchu.
2. Kdo potřebuje hřích? 2Jen osamělí a osamocení, kteří vidí své bratry jako odlišné od sebe samých. 3Tento rozdíl, který je viděný, nikoli však skutečný, zdánlivě ospravedlňuje potřebu hříchu, nikoli skutečného, ale viděného. 4To vše by bylo skutečné, kdyby byl skutečný hřích. 5Neboť nesvatý vztah je založen na rozdílech, kdy si každý myslí, že ten druhý má to, co on nemá. 6Scházejí se proto, aby se učinili kompletními a oloupili se navzájem. 7Zůstanou do chvíle, kdy si myslí, že už nezbývá nic, co by se dalo ukrást, a pak jdou dál. 8A tak se potulují světem cizinců, odlišných od nich samých, žijí s jejich těly možná pod společnou střechou, která však nechrání ani jednoho, v jedné místnosti, a přesto v jiném světě.
3. Svatý vztah vychází z jiného předpokladu. 2Každý pohlédl do svého nitra, a neviděl žádný nedostatek. 3Přijal své dovršení a šíří ho tím, že se spojuje s druhým, stejně úplným jako on sám. 4Mezi těmito já nevidí rozdíl, neboť rozdíly jsou jen v tělech. 5Proto nepohlíží na nic, co by si bral. 6Nepopírá svou skutečnost, protože je pravdou. 7Stojí hned pod Nebem, ale blízko natolik, aby se nevrátil na zem. 8Neboť v tomto vztahu se nachází Svatost Nebe. 9Jak daleko od domova může existovat vztah tolik podobný Nebi?
4. Pomysli, co může svatý vztah naučit! 2Zde je přesvědčení o rozdílech odčiněno. 3Zde je víra v rozdíly změněna ve stejnost. 4Zde je pohled na rozdíly přeměněn ve vizi. 5Rozum může nyní tebe a tvého bratra vést k logickému závěru, že jste sjednoceni. 6Sjednocení se musí rozšířit stejně, jako jste se rozšířili vy, když jste se spojili. 7Musí přesáhnout sám sebe, stejně jako jsi ty musel přesáhnout tělo, abyste se ty a tvůj bratr mohli spojit. 8Nyní se stejnost, kterou jsi viděl, rozšiřuje a konečně zbavuje rozdíly veškerého smyslu, takže se stejnost, která pod nimi všemi spočívá, stává zřejmou. 9Zde je zlatý kruh, kde poznáváš Božího Syna. 10Neboť to, co je zrozeno ve svatém vztahu, nikdy neskončí.
I. Poselství svatého vztahu
1. Dovol rozumu učinit další krok. 2Jestliže útočíš na toho, koho chce Bůh uzdravit, a nenávidíš toho, koho miluje, pak ty a tvůj Stvořitel máte odlišnou vůli. 3Jestliže však jsi Jeho Vůlí, pak musíš být přesvědčen, že nejsi sám sebou. 4Můžeš o tom být skutečně přesvědčen, a ty o tom přesvědčen jsi. 5Věříš tomu a vidíš mnoho důkazů, které svědčí ve prospěch tvé víry. 6A lámeš si hlavu, odkud se v tobě bere ten podivný neklid, pocit oddělení a stále se vracející strach z nedostatku smyslu. 7Je to, jako bys sem zabloudil bez jakéhokoli plánu, kromě plánu jak odejít, neboť jen to se zdá být jisté.
2. Již dříve jsme slyšeli velmi podobný popis, ten se však netýkal tebe. 2Ty si však stále myslíš, že tato podivná myšlenka, v tomto popisu tak přesně vylíčená, jsi ty. 3Rozum ti řekne, že svět, který vidíš očima, jež nejsou tvé, pro tebe nemůže mít smysl. 4Komu by takové vidění posílalo své poselství? 5Jistě ne tobě, jehož zrak je zcela nezávislý na očích, které pohlížejí na svět. 6Není-li toto tvá vize, co ti to může ukazovat? 7Mozek nemůže interpretovat to, co vidí tvá vize. 8Ty bys to pochopil. 9Mozek interpretuje pro tělo, jehož je součástí. 10Ty ale nemůžeš pochopit to, co říká. 11Přesto jsi mu naslouchal. 12Dlouho a usilovně ses snažil porozumět jeho poselstvím.
3. Neuvědomil sis, že nelze rozumět tomu, co k tobě vůbec nemůže proniknout. 2Nedostal jsi vůbec žádné poselství, kterému bys mohl porozumět. 3Naslouchal jsi totiž tomu, co není vůbec schopno komunikovat. 4Pomysli tedy na to, co se děje. 5Popíráním toho, co jsi, a pevnou vírou, že jsi něco jiného, se to „něco jiné“, které jsi vytvořil, aby bylo tebou, stává tvým zrakem. 6Nicméně to „něco jiné“ musí vidět, a tím, že není tebou, ti vysvětluje to, co vidí. 7Tvá vize to samozřejmě považuje za zcela zbytečné. 8Jsou-li však tvé oči zavřené a ty jsi požádal tuto věc, aby tě vedla a vysvětlila ti svět, který vidí, nemáš důvod nenaslouchat nebo mít podezření, že to, co ti říká, není pravdivé. 9Rozum ti řekne, že to nemůže být pravdivé, protože tomu nerozumíš. 10Bůh nemá tajemství. 11Nevede tě světem utrpení, a nečeká, aby ti na konci cesty řekl, proč ti to udělal.
4. Co z Boží Vůle by mohlo být utajeno? 2Přesto jsi přesvědčen, že máš svá tajemství. 3Co by mohlo být tvým tajemstvím, kromě jiné „vůle“, která je tvá a je oddělena od té Jeho? 4Rozum ti řekne, že to není tajemství, které by muselo být skrýváno jako hřích. 5Vskutku je to jen chyba! 6Nedovol svému strachu z hříchu, aby ti zabránil ji opravit, neboť přitažlivost viny je pouhý strach. 7Toto je jediná emoce, kterou jsi vytvořil ty, ať už se zdá být čímkoli. 8Je to emoce utajování, soukromých myšlenek a těla. 9Tato emoce odporuje lásce a vede vždy k vidění rozdílů a ztrátě stejnosti. 10Je to emoce, která tě drží ve slepotě a závislosti na já, o němž si myslíš, že jsi je vytvořil, aby tě vedlo skrze svět, který pro tebe vytvořilo.
5. Tvůj zrak ti byl dán – spolu se vším, čemu můžeš rozumět. 2Porozumět tomu, co ti tato vize říká, nebude pro tebe vůbec obtížné, neboť každý vidí jen to, co si myslí, že je on. 3Co ti tvůj zrak ukáže, tomu porozumíš, protože je to pravda. 4Pouze tvá vize ti může sdělit, co můžeš vidět. 5Dosahuje tě přímo, aniž by pro tebe musela být interpretována. 6To, co potřebuje interpretaci, je nutně cizí. 7Nikdy to také nebude vysvětleno interpretem, kterému nerozumíš.
6. Ze všech poselství, která jsi obdržel a nepodařilo se ti je pochopit, jen tento kurz je otevřen tvému porozumění a může být pochopen. 2Mluví tvým jazykem. 3Ještě mu nerozumíš, protože veškerá tvá komunikace je podobná komunikaci dítěte. 4Zvuky, které dítě vydává, a to, co slyší, je vysoce nespolehlivé a znamená pro něj pokaždé něco jiného. 5Zvuky, které slyší, ani to, co vidí, není ještě ustáleno. 6To, co slyší a nerozumí tomu, ale bude jeho rodným jazykem, kterým bude komunikovat se všemi kolem a oni s ním. 7Cizí a měnící se lidé, které vidí kolem sebe, se stanou jeho utěšiteli, a on pozná svůj domov a uvidí, že jsou tam s ním.
7. V každém svatém vztahu je tak namísto odloučenosti znovuzrozena schopnost komunikovat. 2Svatý vztah však, sám tak nedávno znovuzrozený z nesvatého vztahu, a přesto starodávnější než stará iluze, kterou vystřídal, je nyní podobný dítěti, které se znovu narodilo. 3A v tomto nemluvněti je ti navrácena vize, a ono bude mluvit jazykem, kterému ty máš schopnost rozumět. 4Není vychováváno „něčím jiným“, o čem sis myslel, že jsi to ty. 5Nebylo sem posláno ani přijato nikým jiným než tebou. 6Dva bratři se nemohou sjednotit jinak než prostřednictvím Krista, Jehož vize je vidí jako jedno.
8. Můj svatý bratře, zamysli se nad tím, co ti bylo dáno. 2Toto dítě tě bude učit a objasní ti to, čemu nerozumíš. 3Neboť jeho jazyk nebude cizí. 4Nebude potřebovat interpreta, neboť jsi je ty sám naučil, co ví, jelikož jsi to věděl. 5Nemohlo přijít k nikomu jinému než k tobě a nikdy nemohlo přijít k „něčemu jinému“. 6Tam, kam vstoupil Kristus, není nikdo sám, neboť On by nikdy nemohl nalézt domov v odloučených. 7Musí však být znovuzrozen ve svém dávném domově, který se tak zdá být nový, a přesto je starý jako On, nepatrný příchozí, závislý na svatosti tvého vztahu, který Mu umožňuje žít.
9. Buď si jist, že Bůh nesvěřil Svého Syna těm, kteří toho nejsou hodni. 2Pouze to, co je Jeho součástí, je hodno toho, aby bylo spojeno. 3Není také možné, aby se cokoli, co není Jeho součástí, mohlo spojit. 4Komunikace musela být obnovena pro ty, kdo se spojují, neboť skrze těla by se spojit nemohli. 5Co je tedy spojilo? 6Rozum ti řekne, že se museli navzájem vidět vizí, a nikoli tělesným zrakem, a museli komunikovat jazykem, kterým tělo nemluví. 7To, co je vlídně sblížilo v jedno, nemohl být pohled či zvuk plný strachu. 8Namísto toho viděl jeden v druhém dokonalé útočiště, kde mohlo být jeho Já znovuzrozeno v bezpečí a míru. 9To jim řekl jejich rozum a oni tomu uvěřili, protože to byla pravda.
10. V tom tkví první přímé vnímání, které můžeš uskutečnit. 2Učiníš tak skrze uvědomění si, které je starší než vnímání, a přesto je v pouhém okamžiku znovuzrozeno. 3Neboť co znamená čas pro něco, co vždy bylo tím, čím je? 4Zamysli se nad tím, co ten okamžik přinesl: poznání, že „něco jiného“, o čem sis myslel, že jsi to ty, je iluzí. 5Pravda přišla okamžitě, aby ti ukázala, kde nutně je tvé Já. 6Je to popření iluzí, které volá po pravdě, neboť popřít iluze znamená uznat, že strach postrádá smysl. 7Láska s díky vstupuje do svatého domova, kde je strach bezmocný, a je vděčná, že je jedno s tebou, který ses k ní připojil se svým bratrem, aby mohla vstoupit.
11. Kristus přichází k tomu, co je jako On Sám, co je stejné, nikoli rozdílné. 2Neboť je vždy přitahován Sám k Sobě. 3Co jiného než svatý vztah je jako On? 4A to, co přitahuje tebe a tvého bratra, přitahuje Jeho k tobě. 5Zde je Jeho přívětivost a Jeho vlídná nevinnost chráněna před útokem. 6Sem se může s důvěrou vrátit, neboť víra v druhého je vždy vírou v Něj. 7Máš skutečně pravdu, pohlížíš-li na svého bratra jako na domov, který si zvolil On, neboť zde je tvá vůle shodná s Jeho Vůlí a s Vůlí Otce. 8Taková je Vůle Otce pro tebe a vůle tvá, jež je shodná s tou Jeho. 9Kdo je přitahován ke Kristu, je přitahován k Bohu, stejně jako jsou Oba přitahováni ke každému svatému vztahu, k domovu, který je pro Ně připraven, když je země přeměněna v Nebe.
II. Bezhříšnost tvého bratra
1. Opakem iluze není deziluze, ale pravda. 2Pouze egu, pro něž je pravda nesmyslná, se iluze a deziluze jeví jako jediné alternativy, navzájem od sebe odlišné. 3Ve skutečnosti jsou stejné. 4Obě přinášejí stejné množství utrpení, přestože se každá zdá být způsobem, jak se zbavit utrpení, které přináší ta druhá. 5Každá iluze s sebou v temných záhybech těžkého hávu, do něhož se halí, nese svou nicotu, bolest a utrpení. 6Těmito tmavými a těžkými hávy jsou však ti, kdo hledají iluze, zahaleni a skryti před radostí pravdy.
2. Pravda je protikladem iluzí, protože nabízí radost. 2Co jiného než radost může být protikladem utrpení? 3Opustit jeden druh utrpení a hledat jiný je stěží únikem. 4Zaměnit iluze znamená nic nezměnit. 5Hledání radosti v utrpení nemá smysl, neboť jak může být radost nalezena v utrpení? 6V temném světě utrpení je možné jen vybrat určité aspekty, vidět je jako odlišné a tento rozdíl definovat jako radost. 7Avšak vnímat rozdíl tam, kde žádný není, jistě žádný rozdíl nevytvoří.
3. Iluze přinášejí svým věřícím jen vinu a utrpení, nemoc a smrt. 2Forma, v jaké jsou iluze přijímány, není podstatná. 3Žádná forma utrpení nemůže být v očích rozumu mylně zaměněna za radost. 4Radost je věčná. 5Můžeš si být vskutku jistý, že každé zdánlivé štěstí, které nevydrží, je ve skutečnosti strachem. 6Radost se nemění ve smutek, neboť to, co je věčné, se nemůže měnit. 7Smutek však lze změnit v radost, neboť čas uvolňuje cestu tomu, co je věčné. 8Pouze nadčasové nutně zůstává nezměněno, ale všechno v čase se může časem měnit. 9Má-li však být změna skutečná, nikoli domnělá, iluze musejí ustoupit pravdě, nikoli jiným snům, které jsou jen stejně neskutečné. 10Mezi nimi není žádný rozdíl.
4. Rozum ti řekne, že jediný způsob, jak uniknout utrpení, je ho rozpoznat, a jít tou druhou cestou. 2Pravda je stále stejná a utrpení je stále stejné, ale navzájem se od sebe liší po všech stránkách, v každém okamžiku a bez výjimky. 3Být přesvědčen, že může existovat jediná výjimka, znamená mylně zaměňovat to, co je stejné, s tím, co je odlišné. 4Jediná iluze, kterou chováš v srdci a bráníš před pravdou, činí veškerou pravdu nesmyslnou a všechny iluze skutečnými. 5Taková je moc přesvědčení. 6Nedělá kompromisy. 7A pokud přesvědčení vyloučí jedinou živou věc a odepře jí odpuštění, víra v nevinnost se stane vírou v hřích.
5. Řekne ti to rozum i ego, ale to, co z toho vyvozují, není stejné. 2Ego tě nyní ujistí, že je pro tebe nemožné, abys v každém neviděl vinu. 3Je-li tento pohled jediným prostředkem jak uniknout před vinou, pak přesvědčení, že hřích je skutečný, musí být věčné. 4Rozum na to však pohlíží jinak, neboť vidí, že to, co činí myšlenku buď pravdivou, nebo nepravdivou, je zdroj myšlenky. 5Pokud je myšlenka taková, jaký je její zdroj, musí tomu tak být. 6Proto rozum říká, že jestliže byl Duchu svatému dán únik od viny jako Jeho účel Tím, pro Koho není nic, co je Jeho Vůlí, nemožné, jsou prostředky k dosažení úniku od viny více než možné. 7Musejí existovat, a ty je musíš mít.
6. Toto je rozhodující období kurzu, neboť během něj musí být odloučení tebe a ega dokončeno. 2Protože máš-li prostředky k tomu, abys umožnil dosažení účelu Ducha svatého, lze je použít. 3Jejich používáním v ně začneš věřit. 4Pro ego to však není možné, a nikdo se nepouští do toho, co nemá žádnou naději na to, aby bylo někdy uskutečněno. 5Ty víš, že to, co je Vůlí Stvořitele, je možné, ale to, co jsi vytvořil ty, je přesvědčeno, že to možné není. 6Nyní si musíš vybrat mezi sebou a iluzí o sobě. 7Nikoli obojí, ale jen jedno. 8Nemá smysl se snažit tomuto jedinému rozhodnutí vyhýbat. 9Musí být učiněno. 10Víra a přesvědčení se mohou naklonit na kteroukoli stranu, ale rozum ti říká, že utrpení spočívá jen na jedné straně, a radost na druhé.
7. Neopouštěj nyní svého bratra. 2Neboť vy, již jste stejní, nebudete rozhodovat sami, ani odlišně. 3Jeden druhému dáte buď život, nebo smrt, buď jste jeden pro druhého spasitelem, nebo soudcem, a navzájem si nabízíte útočiště, nebo odsouzení. 4Tomuto kurzu lze věřit buď úplně, nebo vůbec. 5Buď je zcela pravdivý, nebo zcela nepravdivý, a není možné mu věřit jen částečně. 6Buď unikneš utrpení úplně, nebo vůbec. 7Rozum ti řekne, že neexistuje nic mezi, kde by ses mohl nejistě zastavit a vyčkávat, zda se rozhodnout pro radost Nebe nebo utrpení pekla. 8Dokud se nerozhodneš pro Nebe, jsi v pekle a utrpení.
8. Neexistuje část Nebe, kterou bys mohl vzít a utkat z ní iluze. 2Neexistuje také iluze, s kterou bys mohl vstoupit do Nebe. 3Spasitel nemůže být soudcem a milosrdenství nemůže odsuzovat. 4Vize nemůže zatratit, ale pouze žehnat. 5Ten, Jehož funkcí je spasit, spasí. 6Jak to udělá, je mimo tvé chápání, ale kdy to udělá, musí být tvým rozhodnutím. 7Neboť ty jsi vytvořil čas a čas můžeš ovládat. 8Nejsi o nic více otrokem času než otrokem světa, který jsi vytvořil.
9. Pohleďme blíže na celou iluzi, že to, co jsi vytvořil, má moc svého tvůrce zotročit. 2Je to totéž přesvědčení, jako to, které způsobilo odloučení. 3Je to nesmyslná idea, že myšlenky mohou opustit mysl myslitele, lišit se od ní a být vůči ní v opozici. 4Kdyby to byla pravda, myšlenky by nebyly rozšířením mysli, ale jejím nepřítelem. 5Zde opět vidíme jinou formu téže základní iluze, kterou jsme viděli již mnohokrát. 6Pouze kdyby bylo možné, aby Syn Boží opustil Mysl Otce, odlišil se od Něj a postavil se proti Jeho Vůli, bylo by možné, aby já, které vytvořil, a vše, co já vytvořilo, bylo jeho pánem.
10. Pohleď na velkou projekci, ale beze strachu a s rozhodnutím, že musí být uzdravena. 2Nic z toho, co jsi vytvořil, nad tebou nemá moc, pokud nechceš stále být oddělen od svého Tvůrce a nechceš, aby tvá vůle odporovala Jeho Vůli. 3Neboť pouze kdybys byl přesvědčen, že Syn Boží může být Jeho nepřítelem, zdálo by se možné, že to, co jsi vytvořil, je tvé. 4Odsoudil bys Jeho radost k utrpení a učinil Ho odlišným. 5Všechno utrpení, které jsi způsobil, bylo tvé vlastní utrpení. 6Nejsi rád, že se dovídáš, že to není pravda? 7Neslyšíš rád, že ani jedna iluze, kterou jsi vytvořil, nenahradila pravdu?
11. Pouze tvé myšlenky byly nemožné. 2Spása nemožná být nemůže. 3Je nemožné pohlédnout na svého spasitele jako na nepřítele, a poznat ho. 4Přesto je možné poznat, čím je, jestliže tomu chce Bůh. 5Co Bůh tvému svatému vztahu dal, v něm je. 6Neboť to, co dal Duchu svatému pro tebe, ti On skutečně dal. 7Nepohlédl bys na svého spasitele, který ti byl dán? 8A nevyměnil bys vděčně funkci kata, kterou jsi mu dal, za tu, kterou skutečně má? 9Přijmi od něj, co mu pro tebe dal Bůh, nikoli co jsi se ty snažil dát sám sobě.
12. Za tělem, které jsi postavil mezi sebe a svého bratra, existuje, milován Samotným Bohem, tvůj svatý vztah, a září ve zlatém světle, které k němu dosahuje z jasného nekonečného kruhu, který se navěky šíří. 2Jak klidně spočívá v čase, a přesto za ním, nesmrtelný, a přesto na zemi. 3Jak obrovská je moc, která v něm spočívá. 4Čas čeká na jeho vůli a země bude taková, jakou ji chce mít. 5Zde neexistuje odloučená vůle ani touha, aby cokoli bylo odloučeno. 6Jeho vůle nezná výjimky, a co je jeho vůlí, je pravdivé. 7Každá iluze, přivedená k jeho odpuštění, je vlídně přehlédnuta a mizí. 8Neboť v jeho středu byl znovuzrozen Kristus, aby osvítil Svůj domov vizí, která přehlíží svět. 9Cožpak bys nechtěl, aby tento svatý domov byl i tvým domovem? 10Neexistuje zde žádné utrpení, jen radost.
13. Vše, co je třeba k tomu, abys zde v klidu přebýval s Kristem, je sdílet Jeho vizi. 2Jeho vize je rychle a radostně dána každému, kdo je jen ochoten vidět svého bratra bezhříšného. 3Pokud chceš být zcela vyproštěn od všech následků hříchu, nesmíš nikoho ponechat stranou této své ochoty. 4Chceš snad pro sebe jen částečné odpuštění? 5Můžeš snad dosáhnout Nebe, pokud tě jediný hřích svádí, abys zůstal v utrpení? 6Nebe je domovem dokonalé čistoty a Bůh ho stvořil pro tebe. 7Pohlédni na svého svatého bratra, bezhříšného jako jsi ty sám, a dovol, aby tě tam vedl.
III. Rozum a druhy chyb
1. Uvedení rozumu do myšlenkového systému ega je počátkem jeho odčinění, neboť rozum a ego jsou v rozporu. 2Také není možné, aby sis je uvědomoval společně. 3Neboť cílem rozumu je činit jednoduchým, a proto zřejmým. 4Rozum můžeš vidět. 5To není hra se slovy, neboť zde je začátek vize, která má smysl. 6Vize je smysl, a to doslova. 7Jestliže není zrakem těla, musíš ji pochopit. 8Neboť je prostá, a to, co je zřejmé, není dvojznačné. 9Lze to pochopit. 10A zde se ego a rozum rozcházejí a jdou svou vlastní cestou.
2. Celé trvání ega závisí na jeho přesvědčení, že se tento kurz nemůžeš naučit. 2Pokud budeš toto přesvědčení sdílet, rozum nebude schopen vidět tvé chyby a připravit cestu k jejich opravě. 3Neboť rozum vidí skrze chyby a říká ti, že to, co jsi považoval za skutečné, skutečné není. 4Rozum vidí rozdíl mezi hříchem a chybami – protože chce opravu. 5A tak ti říká, že to, co jsi považoval za neopravitelné, může být opraveno, a proto to musela být chyba. 6Odpor ega vůči opravě vede k jeho utkvělému přesvědčení o skutečnosti hříchu a k přehlížení chyb. 7Ego nepohlíží na nic, co může být opraveno. 8Tak ego zatracuje, a rozum přináší spásu.
3. Rozum sám o sobě není spásou, ale připravuje cestu pro mír a přináší ti stav mysli, v němž ti může být dána spása. 2Hřích je blok, který je jako těžká vrata, jež jsou zamčená a bez klíčů, postaven na cestě k míru. 3Ten, kdo na něj pohlíží bez pomoci rozumu, se nepokusí ho překonat. 4Oči těla ho vidí jako masivní žulu, která je tak silná, že by bylo šílenstvím se pokusit ji překonat. 5Rozum však vidí snadno skrze ni, protože tento blok je chyba. 6Forma, kterou na sebe bere, nemůže skrýt před očima rozumu její prázdnotu.
4. Ego přitahuje pouze forma chyby. 2Nerozeznává její smysl a nevidí, zda v ní nějaký je, nebo není. 3Vše, co oči těla mohou vidět, je omyl, chyba ve vnímání, zkreslený fragment celku nemající smysl, který by však celek poskytl. 4A přesto mohou být chyby, bez ohledu na formu, opraveny. 5Hřích je pouze chybou mající zvláštní formu, kterou ego uctívá. 6Ego chce zachovat všechny chyby a učinit je hříchem. 7Na nich záleží jeho vlastní stabilita, jeho pevná opora v měnícím se světě, který vytvořilo, skála, na níž je postavena jeho církev a kde jsou jeho vyznavači poutáni těly, přesvědčeni, že svoboda těla je jejich vlastní svobodou.
5. Rozum ti řekne, že forma není to, co dělá chybu chybou. 2Jestliže to, co forma skrývá, je chyba, nemůže forma zabránit opravě. 3Oči těla vidí pouze formu. 4Nemohou vidět za věc, k jejímuž vidění byly vytvořeny. 5Byly vytvořeny, aby hleděly na chybu a neviděly mimo ni. 6Jejich vnímání je skutečně podivné, neboť vidí pouze iluze, nejsou schopné pohlédnout za žulový blok hříchu a zastavují se u vnější formy ničeho. 7Pro tuto pokřivenou formu vize je vnějšek všeho, stěna stojící mezi tebou a pravdou, naprosto skutečný. 8Jak však může zrak, který se zastaví na nicotě, jako by byla pevnou zdí, vidět pravdivě? 9Je zadržován formou, která byla vytvořena, aby zaručila, že nebude vnímáno nic jiného než forma.
6. Tyto oči, vytvořené, aby neviděly, nikdy neuvidí. 2Neboť myšlenka, kterou zastupují, neopustila svého tvůrce, a je to jejich tvůrce, který jimi vidí. 3Jaký jiný byl cíl jejího tvůrce, než nevidět? 4K tomu jsou oči těla dokonalým prostředkem, k vidění však nikoli. 5Pohleď, jak oči těla spočívají na vnějších věcech a nemohou jít za ně. 6Pozoruj, jak se zastaví na nicotě, neschopné jít za formu ke smyslu. 7Nic neoslepuje tak jako vnímání formy. 8Pohled na formu totiž znamená, že pochopení bylo zastřeno.
7. Pouze chyby mají různé formy, a proto mohou klamat. 2Formu lze změnit, protože není pravdivá. 3Nemůže být skutečností, protože může být změněna. 4Rozum ti řekne, že jestliže forma není skutečností, musí být iluzí, a tak ji nelze vidět. 5Vidíš-li ji, musíš se mýlit, neboť vidíš něco, co nemůže být skutečné, tak jako by to skutečné bylo. 6To, co nevidí za věc, která neexistuje, musí být pokřivené vnímání, a musí tedy vnímat iluze jako pravdu. 7Mohlo by to tedy poznat pravdu?
8. Nedovol, aby tě forma chyb toho, jehož svatost je tvá, od něj oddělovala. 2Nedovol, aby vize jeho svatosti, jejíž zrak by ti ukázal tvé odpuštění, byla před tebou skryta tím, co vidí oči těla. 3Nedovol, aby ti tvé vnímání bratrových hříchů a jeho těla bránilo uvědomit si ho. 4Na co jiného v něm chceš zaútočit kromě toho, co spojuješ s jeho tělem, o němž věříš, že může hřešit? 5Za jeho chybami je jeho svatost a tvá spása. 6Tys mu nedal jeho svatost, ale snažil ses v něm vidět své hříchy, abys sám sebe spasil. 7A přesto je jeho svatost tvé odpuštění. 8Můžeš být spasen tím, že učiníš hříšným toho, jehož svatost je tvou spásou?
9. Svatý vztah, ať už zrozený jakkoli nedávno, si musí cenit svatosti nade vše ostatní. 2Hodnoty, které nejsou svaté, způsobí zmatek, a to v uvědomování si. 3V nesvatém vztahu je každý ceněn proto, že se zdá, že ospravedlňuje hřích druhého. 4Každý vidí v druhém to, co ho nutí hřešit proti své vůli. 5Tak uvaluje své hříchy na druhého a je k němu přitahován, aby uchoval jeho hříchy. 6Proto se pro každého nutně stává nemožným to, aby viděl, že svou touhou po skutečnosti hříchu sám způsobuje hřích. 7Rozum však vidí svatý vztah jako to, co skutečně je, jako společný stav mysli, kde oba s radostí dávají své chyby k opravě, aby mohli být oba šťastně uzdraveni jako jeden.
IV. Rozdvojení cesty
1. Když přijdeš k místu, kde je rozdvojení cesty zcela zřejmé, nemůžeš pokračovat dál. 2Musíš jít jedním, nebo druhým směrem. 3Neboť půjdeš-li nyní přímo, cestou, kterou jsi šel předtím, než jsi dosáhl rozdvojení, nepůjdeš nikam. 4Veškerým účelem toho, že jsi došel tak daleko, je rozhodnutí, kterým směrem půjdeš nyní. 5Cesta, kterou jsi přišel, již není důležitá. 6Už ti nemůže posloužit. 7Nikdo, kdo dojde tak daleko, nemůže učinit špatné rozhodnutí, i když se může zdržet. 8Žádná část cesty se nezdá beznadějnější a marnější, než když stojíš tam, kde se cesta rozdvojuje, a nejsi rozhodnut, kudy jít.
2. Jen první kroky správnou cestou se zdají být těžké, neboť sis už vybral, ačkoli si stále ještě myslíš, že se můžeš vrátit a zvolit druhou cestu. 2Tak tomu není. 3Rozhodnutí učiněné za podpory moci Nebes, nemůže být odčiněno. 4Tvá cesta je rozhodnuta. 5Jestliže to uznáš, bude ti řečeno úplně všechno.
3. A tak spolu ty a tvůj bratr stojíte na tomto svatém místě, před závojem hříchu, který visí mezi tebou a tváří Krista. 2Dovol, aby byl zvednut! 3Pozvedni ho spolu s bratrem, neboť to, co je mezi vámi, je pouze závoj. 4Budeš-li buď ty, nebo tvůj bratr sám, spatříte ho jako masivní pevný blok a ani si neuvědomíte, jak tenký je závěs, který vás nyní odděluje. 5Téměř sis ho však přestal uvědomovat, a dokonce i zde, před závojem, k tobě dosáhl mír. 6Pomysli, co se stane potom. 7Kristova Láska osvítí tvou tvář a bude z ní zářit do temného světa, jenž světlo potřebuje. 8A z tohoto svatého místa se Kristus vrátí s tebou, a neopustí ani toto místo, ani tebe. 9Staneš se Jeho poslem a vrátíš Ho Jemu Samému.
4. Pomysli na nádheru, kterou uvidíš ty, kdo kráčíš s Ním! 2Pomysli, jak překrásní budete ty a tvůj bratr v očích toho druhého! 3A jak budete šťastni, že jste spolu po tak dlouhé a osamělé pouti, kterou jste šli sami. 4Brány Nebes, nyní pro tebe otevřené, otevřeš pro všechny zarmoucené. 5Každý, kdo pohlédne na Krista v tobě, se bude jen radovat. 6Jak překrásný pohled, který se ti naskytl za závojem, přineseš, aby osvítil znavené oči těch, kteří jsou nyní stejně vyčerpáni, jako jsi byl kdysi ty. 7Jak vděční budou, až uvidí, že jsi přišel mezi ně a nabídl Kristovo odpuštění, aby rozptýlilo jejich přesvědčení o skutečnosti hříchu.
5. Každou chybu, které se ty nebo tvůj bratr dopustíte, ten druhý pro tebe vlídně opraví. 2Neboť v jeho pohledu je tvá krása jeho spásou, kterou ochraňuje před poškozením. 3A ty budeš silným ochráncem svého bratra před vším, co mezi vámi zdánlivě povstane. 4Tak budeš kráčet světem se mnou, jehož poselství ještě nebylo dáno všem. 5Neboť ty jsi zde, aby je mohli obdržet. 6Boží nabídka stále trvá, čeká však na přijetí. 7Ostatní ji dostanou od tebe, kdo jsi ji přijal. 8Bude v bezpečí svěřena do tvých rukou, spojených s rukama tvého bratra, neboť ty, kdo ji sdílíš, ses stal jejím ochotným strážcem a ochráncem.
6. Všem, kdo sdílejí Boží Lásku, se dostane milosti, aby byli dárci toho, co sami obdrželi. 2Tím se učí, že láska jim patří navěky. 3S jejich příchodem všechny zábrany zmizí, stejně jako byly nakonec zdolány všechny překážky, které dříve zdánlivě vyvstávaly a bránily jim v cestě. 4Tento závoj, který zvedáš společně se svým bratrem, otvírá cestu k pravdě nejen tobě. 5Ti, kteří dovolí, aby byly iluze odstraněny z jejich mysli, jsou spasiteli tohoto světa, kráčejí světem se svým Vykupitelem a přinášejí Jeho poselství naděje, svobody a vyproštění z utrpení každému, kdo potřebuje zázrak ke své spáse.
7. Jak snadné je nabídnout tento zázrak všem! 2Nikdo z těch, kdo ho obdrželi pro sebe, to nemůže považovat za obtížné. 3Neboť tím, že ho obdrželi, se každý z nich naučil, že nebyl dán jen jemu. 4Funkcí svatého vztahu je toto: obdržet společně, a tak, jak jsi obdržel, darovat. 5Stojíš-li před závojem, zdá se to stále obtížné. 6Pouze natáhni ruku spojenou s rukou tvého bratra, dotkni se tohoto zdánlivě těžkého kamene, a poznáš, jak snadno proklouznou tvé prsty jeho nicotou. 7Není to žádná pevná zeď. 8Mezi tebou, tvým bratrem a svatým Já, které společně sdílíte, stojí jen iluze.
V. Slabost a bránění
1. Jak se dají překonat iluze? 2Jistě ne silou nebo hněvem, ani jakýmkoli druhem odporu. 3Pouze tím, že dovolíš rozumu, aby ti řekl, že jsou v rozporu se skutečností. 4Jdou proti tomu, co je nutně pravdivé. 5Odpor pochází z nich, nikoli ze skutečnosti. 6Skutečnost ničemu neodporuje. 7To, co prostě existuje, nepotřebuje obranu, a žádnou nenabízí. 8Pouze iluze potřebují obranu, protože jsou slabé. 9Může snad být obtížné jít cestou pravdy, když překáží pouze slabost? 10V tomto zdánlivém konfliktu jsi ty ten silný. 11Žádnou obranu neopotřebuješ. 12Nechceš nic, co potřebuje obranu, neboť cokoli, co potřebuje obranu, tě oslabí.
2. Uvaž, k čemu chce ego obranu. 2Vždy k ospravedlnění toho, co jde proti pravdě, co odporuje rozumu a co nemá smysl. 3Může to být ospravedlněno? 4Není to než výzva k nepříčetnosti, jež tě má ochránit před pravdou? 5Před čím bys byl zachráněn než před tím, čeho se bojíš? 6Přesvědčení o skutečnosti hříchu potřebuje obrovskou obranu a za nesmírnou cenu. 7Před vším, co Duch svatý nabízí, se musíš chránit a musíš to obětovat. 8Neboť hřích je vytesán z tvého míru do podoby kamenného bloku a položen mezi tebe a jeho návrat.
3. Jak však může být mír tak roztříštěn? 2Je stále úplný, a nic z něj nebylo vzato. 3Pohleď, jak prostředky a obsah zlých snů nejsou ničím. 4Ty a tvůj bratr stojíte opravdu spolu a není mezi vámi nic. 5Bůh drží vaše ruce, a co může odloučit toho, koho On se Sebou spojil jako jedno? 6Je to tvůj Otec, proti komu se chceš bránit. 7Přesto není možné, aby láska byla vyloučena. 8Bůh spočívá v klidu s tebou, nebráněn a zcela nebránící, protože jen v tomto klidném stavu je síla a moc. 9Sem nemůže vstoupit žádná slabost, neboť zde není žádný útok, a tedy ani žádné iluze. 10Láska spočívá v jistotě. 11Pouze nejistota se brání. 12A veškerá nejistota je tvojí pochybností o sobě samém.
4. Jak slabý je strach, jak malý a jak nesmyslný. 2Jak bezvýznamný před klidnou sílou těch, které spojila láska! 3To je tvůj „nepřítel“, vystrašená myš, která chce zaútočit na vesmír. 4Jak pravděpodobné je to, že uspěje? 5Jak těžké je nevšímat si jejího ubohého pištění, pomocí něhož vypráví o své všemohoucnosti a chce přehlušit píseň chvály na Stvořitele, kterou všechna srdce v celém vesmíru navždy zpívají jako jedno? 6Co je silnější? 7Je to tato nepatrná myš, nebo vše, co stvořil Bůh? 8Ty a tvůj bratr nejste sjednoceni touto myší, ale Vůlí Boží. 9Může myš zradit toho, koho spojil Bůh?
5. Kdybys jen poznal, jak málo stojí mezi tebou a tvým uvědoměním si, že jsi se svým bratrem sjednocen! 2Nenech se oklamat iluzemi o velikosti a síle, váze, masivnosti a pevnosti základů, které toto málo představuje. 3Ano, pro oči těla to vypadá jako obrovská pevná hmota, nepohnutelná jako hora. 4V tobě je však Síla, které žádná iluze nemůže neodolat. 5Tato hmota je jen zdánlivě nepohnutelná; této Síle opravdu nelze odolat. 6Co se tedy musí stát, když se sejdou? 7Může být iluze nepohnutelnosti dlouho ochráněna před tím, co tiše prošlo skrze ni a pokračovalo dál?
6. Nezapomeň, že když pocítíš potřebu se před čímkoli bránit, ztotožnil ses s iluzí. 2Proto se cítíš slabý, neboť jsi sám. 3Taková je cena všech iluzí. 4Každá spočívá v přesvědčení, že jsi odloučený. 5Každá, těžká, pevná a nepohnutelná, zdánlivě stojí mezi tebou a tvým bratrem. 6A každou může pravda přejít lehce a tak snadno, že se – přese všecko, co sis o ní předtím myslel, nutně přesvědčíš, že je ničím. 7Odpustíš-li svému bratru, musí se to stát. 8Neboť je to tvá neochota přehlédnout to, co zdánlivě stojí mezi tebou a tvým bratrem, co způsobuje, že to vypadá neproniknutelné, a co udržuje iluzi, že s tím nelze pohnout.
VI. Světlo svatého vztahu
1. Chceš svobodu těla, nebo mysli? 2Obě mít nemůžeš. 3Které přikládáš hodnotu? 4Která je tvým cílem? 5Jednu totiž vidíš jako prostředek, druhou jako výsledek. 6A jedna musí sloužit druhé a přispívat k její převaze tím, že zvýší její význam snížením svého vlastního významu. 7Prostředky slouží výsledku, a jakmile je výsledek dosažen, hodnota prostředků se snižuje. A když se zjistí, že nemají žádnou funkci, jsou zcela zatlačeny do pozadí. 8Každý touží po svobodě a snaží se ji nalézt. 9Bude ji však hledat tam, kde je přesvědčen, že svoboda je a že tam může být nalezena. 10Bude přesvědčen, že svobodu může nalézt buď myslí, nebo tělem, a přinutí tu druhou alternativu, aby sloužila té, kterou si zvolil jako prostředek k jejímu nalezení.
2. Kde byla zvolena svoboda těla, tam je mysli využito jako prostředku, jehož hodnota spočívá ve schopnosti vymyslet způsob jak dosáhnout svobody těla. 2Svoboda těla však nemá smysl, a tak je mysl zasvěcena službě iluzím. 3Tato situace je tak rozporuplná a beznadějná, že kdokoli si ji zvolí, nemá ani ponětí o tom, co je hodnotné. 4I v tomto nesmírném a nepopsatelném zmatení však Duch svatý s vlídnou trpělivostí čeká, jistý si výsledkem tak, jako si je jistý Láskou Svého Stvořitele. 5Ví, že toto šílené rozhodnutí učinil ten, kdo je Jeho Tvůrci tak drahý, jako je sama sobě drahá láska.
3. Vůbec se neznepokojuj a nepřemítej nad tím, jakým způsobem může On tak snadno změnit roli prostředků a výsledku v těch, které Bůh miluje a které chce, aby byli navždy svobodní. 2Buď raději vděčen, že můžeš být prostředkem sloužícím Jeho výsledku. 3To je jediná služba, která vede ke svobodě. 4K tomu, aby tělo sloužilo tomuto výsledku, musí být vnímáno jako bezhříšné, neboť bezhříšnost je cílem. 5Díky nepřítomnosti protikladů je nenásilný přechod od prostředků k výsledku tak snadný, jak snadný je pro odpouštějící oči posun od nenávisti k vděčnosti. 6Budeš svým bratrem posvěcen a budeš používat své tělo pouze ke službě bezhříšnému. 7A tak bude pro tebe nemožné nenávidět to, co slouží bratru, kterého chceš uzdravit.
4. Tento svatý vztah, nádherný ve své nevinnosti a mocný ve své síle, planoucí světlem mnohem jasnějším než slunce, jež osvěcuje oblohu, kterou vidíš, zvolil tvůj Otec za prostředek Svého Vlastního plánu. 2Buď vděčen, že ani v nejmenším neslouží tomu tvému. 3Nic, co je tomuto vztahu svěřeno, nemůže být zneužito, a vše, co je mu dáno, bude použito. 4Tento svatý vztah má moc uzdravit veškerou bolest, bez ohledu na její formu. 5Ty ani tvůj bratr nemůžete samotní být nijak nápomocni. 6Uzdravení spočívá pouze ve vaší spojené vůli. 7Neboť zde se nachází tvé uzdravení a zde přijmeš Pokání. 8Tvým uzdravením je uzdraveno Synovství, protože tvá vůle a vůle bratra jsou spojeny.
5. Před svatým vztahem hřích neexistuje. 2Forma chyby již není viděna a rozum, spojený s láskou, klidně pohlíží na veškeré zmatení a pouze poznamenává: „Toto byla chyba.“ 3A pak totéž Pokání, které jsi přijal ve svém vztahu, opraví chybu a nahradí ji částí Nebe. 4Jak jsi požehnán ty, kdo jsi svolil, aby byl tento dar dán! 5Každá část Nebe, kterou přineseš, je ti dána. 6Každé prázdné místo v Nebi, které opět naplníš věčným světlem, jež přineseš, na tebe nyní září. 7Prostředky bezhříšnosti nemohou znát strach, neboť přinášejí pouze lásku.
6. Synu míru, světlo přišlo k tobě. 2Světlo, které přinášíš, nepoznáváš, a přesto si na ně vzpomeneš. 3Kdo může sám sobě upřít vizi, kterou přináší ostatním? 4A kdo by nepoznal dar, který skrze sebe dovolil uložit v Nebi? 5Vlídná služba, kterou poskytuješ Duchu svatému, je službou tobě samotnému. 6Ty, kdo jsi nyní Jeho prostředkem, musíš milovat vše, co miluje On. 7To, co přinášíš, je tvá vzpomínka na vše věčné. 8Ani stopa toho, co je spojeno s časem, nemůže dlouho zůstat v mysli, která slouží nadčasovosti. 9Žádná iluze nemůže narušit mír vztahu, který se stal prostředkem míru.
7. Existuje chyba, kterou bys nemohl přehlédnout, když jsi pohlédl na svého bratra s úplným odpuštěním, z něhož není vyloučena žádná chyba a před nímž není nic skryto? 2Jaká forma utrpení by mohla zastřít tvůj zrak a zabránit ti, abys viděl za ni? 3Jakou iluzi bys nepoznal jako chybu, stín, skrze který projdeš zcela neotřesen? 4Bůh by nedovolil, aby něco překáželo těm, jejichž vůle patří Jemu. A oni poznají, že jejich vůle jsou Jeho, neboť slouží Jeho Vůli. 5Slouží jí ochotně. 6Může být rozpomenutí si na to, čím jsou, nadlouho oddalováno?
8. Svou hodnotu uvidíš očima svého bratra. Každý bude osvobozen, když spatří svého spasitele na místě toho, koho považoval za útočníka. 2Skrze toto vyproštění je vyproštěn svět. 3Toto je tvá úloha v přinesení míru. 4Neboť jsi se zeptal, jaká je zde tvá funkce, a bylo ti odpovězeno. 5Nesnaž se ji změnit nebo nahradit jiným cílem. 6Byla ti dána pouze tato funkce a žádná jiná. 7Přijmi ji a s ochotou jí služ, neboť co bude s dary, které dáš svému bratru, komu budou nabídnuty, a kde a kdy, je věcí Ducha svatého. 8Udělí je tam, kde budou přijaty a uvítány. 9Každý z nich použije pro věc míru. 10Nebude ztracen ani jeden úsměv či ochota přehlédnout i tu nejmenší chybu.
9. Může snad být pohled na to, co tvůj Otec se Svou dobrotou miluje, něčím jiným, než všeobecným požehnáním? 2Šíření odpuštění je funkcí Ducha svatého. 3Ponech je na Něm. 4Starej se jen, abys Mu dal to, co může být šířeno. 5Neskrývej temná tajemství, která nemůže použít, ale nabídni Mu drobné dary, které může navždy šířit. 6Vezme si každý z nich a udělá z něj účinnou sílu míru. 7Neodmítne mu jediné požehnání ani ho nijak neomezí. 8Připojí k němu veškerou moc, kterou Mu dal Bůh, aby učinil z každého malého daru lásky zdroj uzdravení pro každého. 9Každý malý dar, který nabídneš svému bratru, osvěcuje svět. 10Neobírej se temnotou, odvrať se od ní a obrať zrak ke svému bratru. 11Dovol, aby temnotu rozptýlil Ten, Jenž zná světlo a vlídně je vkládá do každého tichého úsměvu víry a důvěry, s níž žehnáš svému bratru.
10. Na tvém učení se závisí blaho světa. 2Pouze nadutost by mohla popřít moc tvé vůle. 3Myslíš si snad, že Vůle Boží je bezmocná? 4Je toto pokora? 5Ty nevidíš, co takové přesvědčení způsobilo. 6Považuješ se za zranitelného, křehkého a snadno zničitelného, vydaného na milost nespočetným útočníkům, kteří jsou mocnější, než jsi ty. 7Pohleďme zpříma na to, jak tato chyba vznikla, neboť zde leží skryta těžká kotva, která se zdá, že udržuje strach z Boha na původním místě, nepohnutelná a pevná jako kámen. 8Dokud potrvá tento stav, bude se to tak zdát.
11. Kdo může útočit na Božího Syna a neútočit na jeho Otce? 2Jak by mohl být Syn Boží slabý, křehký a snadno zničitelný, pokud takový není jeho Otec? 3Ty nevidíš, že každý hřích a každé odsouzení, které vnímáš a ospravedlňuješ, je útokem na Otce. 4Proto se něco takového nestalo, a ani nemohlo být skutečné. 5Nevidíš, že se o to pokoušíš, protože si myslíš, že Otec a Syn jsou odloučeni. 6To, že jsou odloučeni, si musíš myslet kvůli strachu. 7Neboť se zdá bezpečnější útočit na někoho druhého či na sebe, než útočit na velkého Stvořitele vesmíru, Jehož moc je ti známa.
12. Kdybys byl jedno s Bohem a tuto jednotu poznal, věděl bys, že Jeho moc je tvá. 2Na to si však nevzpomeneš, pokud jsi přesvědčen, že jakýkoli útok něco znamená. 3Útok je neospravedlnitelný v každé formě, protože nemá smysl. 4Jedinou možností, jak ho ospravedlnit, je, že byste ty a tvůj bratr byli navzájem odloučeni a všichni by byli odloučeni od vašeho Stvořitele. 5Jen tehdy by totiž bylo možné napadnout část stvoření bez celku, Syna bez Otce, napadnout jiného, aniž bys napadl sebe samého, nebo zranit sebe sama, aniž by druhý cítil bolest. 6O tom chceš být přesvědčen. 7V čem jiném spočívá hodnota útoku, než v touze být v bezpečí, a útočit? 8Útok není ani bezpečný, ani nebezpečný. 9Není možný. 10A je tomu tak, protože vesmír je jedno. 11Nerozhodl by ses útočit na skutečnost vesmíru, kdyby k tomuto útoku nebylo nezbytné, že ho vidíš jako odloučený od jeho tvůrce. 12A tak to vypadá, jako by láska mohla útočit a vzbuzovat strach.
13. Jen odlišní mohou útočit. 2Tak docházíš k závěru, že protože můžeš útočit, ty a tvůj bratr musíte být odlišní. 3Duch svatý to však vysvětluje jinak. 4Protože ty a tvůj bratr nejste odlišní, útočit nemůžeš. 5Oba postoje představují logický závěr. 6Můžeš zaujímat jeden či druhý, ale nikdy ne oba dva. 7Aby bylo možné se rozhodnout, který z nich je pravdivý, je nutné zodpovědět jedinou otázku – zda jste ty a tvůj bratr odlišní. 8Z hlediska toho, co chápeš, se tomu tak zdá být, a proto můžeš útočit. 9Z daných alternativ se to zdá přirozenější a více v souladu s tvou zkušeností. 10Je proto nezbytné, abys měl jiné zkušenosti, které jsou ve větším souladu s pravdou, a ty aby tě naučily, co je přirozené a pravdivé.
14. To je funkce tvého svatého vztahu. 2Neboť co si jeden myslí, to bude druhý prožívat s ním. 3Co jiného to může znamenat, než že tvá a bratrova mysl jsou jedno? 4Nepohlížej na tento šťastný fakt se strachem a nemysli si, že na tebe klade těžké břemeno. 5Neboť jestliže ho přijmeš s radostí, uvědomíš si, že tvůj vztah je odrazem sjednocení Stvořitele a Jeho Syna. 6Odloučení od milujících myslí neexistuje. 7Každá myšlenka v jedné mysli přináší radost mysli druhé, protože jsou stejné. 8Radost je neomezená, protože každá zářící myšlenka lásky šíří její bytí a tvoří více a více sebe sama. 9Nikde v ní není žádný rozdíl, neboť každá myšlenka je jako ona sama.
15. Světlo, které spojuje tebe a tvého bratra, září vesmírem, a tím, že spojuje tebe a jeho, vás činí jedno se Stvořitelem. 2V Něm je veškeré stvoření spojeno. 3Litoval bys snad, že se nemůžeš bát sám, když tvůj vztah může také učit, že existuje síla lásky, která veškerý strach znemožňuje? 4Nepokoušej se ponechat si s tímto darem trochu z ega. 5Neboť ti byl dán, abys ho použil, nikoli zastřel. 6To, co tě učí, že se nemůžeš odloučit, popírá ego. 7Nech rozhodnout pravdu, zda jste ty a tvůj bratr odlišní, nebo stejní, a dovol jí, aby tě naučila, které z těchto tvrzení je pravdivé.
