Kapitola 24
CÍL VÝJIMEČNOSTI
Úvod
1. Nezapomeň, že motivací pro tento kurz je dosažení a udržení stavu míru. 2V tomto stavu je mysl klidná a podmínky pro rozpomenutí se na Boha je dosaženo. 3Není nutné Mu říkat, co má dělat. 4On nezklame. 5Kam může vstoupit, tam již je. 6Je možné, aby nemohl vstoupit tam, kde je Jeho Vůlí být? 7Mír bude tvůj, protože je to Vůle Boží. 8Můžeš snad být přesvědčen, že stín je schopen zadržet Vůli, která stojí za vesmírem? 9Bůh nečeká na iluze, aby Mu dovolily být Sebou Samým. 10Jeho Syn také ne. 11Oni jsou. 12Má snad iluze, která se zdá být mezi Nimi nečinně unášena, moc porazit Jejich Vůli?
2. Učit se tento kurz vyžaduje ochotu zpochybnit každou hodnotu, kterou uznáváš. 2Ani jediná z těchto hodnot nemůže zůstat skrytá a zastřená, neboť by to ohrozilo tvé učení. 3Žádné přesvědčení není neutrální. 4Každé přesvědčení má moc diktovat rozhodnutí, které činíš. 5Neboť rozhodnutí je závěrem založeným na všem, o čem jsi přesvědčen. 6Rozhodnutí je výsledkem přesvědčení, a následuje ho tak jistě, jako utrpení následuje vinu a svoboda bezhříšnost. 7Žádná náhrada za mír neexistuje. 8K tomu, co Bůh stvořil, neexistuje alternativa. 9Pravda pochází z toho, co On ví. 10A tvé rozhodnutí pochází z tvých přesvědčení stejně jistě, jako všechna stvoření vzešla z Jeho Mysli kvůli tomu, co On ví.
I. Výjimečnost jako náhrada za lásku
1. Láska je šíření. 2Odepřít i ten nejmenší dar znamená neznat účel lásky. 3Láska nabízí všechno a navždy. 4Ponechej si jen jedno přesvědčení, jeden dar, a láska zmizí, protože jsi požádal náhradu, aby vstoupila namísto lásky. 5A nyní musí válka, náhrada za mír, přijít s jedinou alternativu, kterou si můžeš místo lásky zvolit. 6Tím, že si ji zvolíš, se jí dostává vší skutečnosti, kterou zdánlivě má.
2. Přesvědčení na sebe navzájem nikdy přímo nezaútočí, protože konfliktní výsledky nejsou možné. 2Nepoznané přesvědčení je však rozhodnutím válčit potají, s tím, že konfliktní výsledky zůstávají nepoznány a nikdy nejsou přivedeny k rozumu, aby se zvážilo, zda jsou moudré, nebo ne. 3Bylo dosaženo mnoha nesmyslných závěrů a mnohá nesmyslná rozhodnutí byla učiněna a skrývána, aby se stala přesvědčeními, kterým je nyní dána moc řídit všechna následující rozhodnutí. 4Nenech se mýlit v tom, jakou moc narušit tvůj mír mají tito skrytí válečníci. 5Neboť pokud se rozhodneš jim ho ponechat, je jim vydán na milost. 6Tajní nepřátelé míru, tvá nejnepatrnější rozhodnutí zvolit si útok namísto lásky, nepoznaní a hbití v tom, aby tě vyzvali k boji a násilí, jež zasahují mnohem dále, než si uvědomuješ, jsou zde, protože sis je zvolil. 7Nepopírej jejich přítomnost ani jejich strašné následky. 8Jediné, co lze popřít, je jejich skutečnost, ale nikoli jejich výsledek.
3. Vše, co je kdy chováno v srdci jako skryté přesvědčení, ochraňované, i když nepoznané, je víra ve výjimečnost. 2Ta na sebe bere různé podoby, ale vždy se střetává se skutečností Božího stvoření a s ušlechtilostí, kterou dal Bůh Svému Synu. 3Co jiného by mohlo ospravedlnit útok? 4Neboť kdo by mohl nenávidět někoho, jehož Já patří jemu samému, a Koho zná? 5Jenom výjimeční mohou mít nepřátele, neboť jsou odlišní a nejsou s nimi totožní. 6A jakýkoli rozdíl vnucuje skutečnosti úrovně a potřebu soudit, jíž nelze uniknout.
4. Co Bůh stvořil, na to nelze útočit, neboť ve vesmíru nic jiného neexistuje. 2To, co je odlišné, však volá po soudu, a ten musí přijít od někoho „lepšího“, od někoho, kdo není schopen být jako to, co odsuzuje, je „nad“ tím, a ve srovnání s tím je bezhříšný. 3Tak se výjimečnost stává prostředkem a výsledkem zároveň. 4Výjimečnost nejenže odděluje, ale také slouží jako hledisko, ze kterého je útok na ty, kdo jsou zdánlivě „pod“ výjimečným, považován za „přirozený“ a „zasloužený“. 5Výjimeční se vzhledem k rozdílnostem cítí slabí a bezmocní, neboť to, co by je učinilo výjimečnými, je jejich nepřítelem. 6Přesto však ochraňují jeho nepřátelství a nazývají to „přítelem“. 7Bojují za to proti celému vesmíru, neboť si ničeho ve světě neváží více.
5. Výjimečnost je velký diktátor špatných rozhodnutí. 2Zde se nachází velká iluze o tom, co jsi ty a co je tvůj bratr. 3A zde je to, co nutně činí tělo drahým a hodným udržování. 4Výjimečnost musí být chráněna. 5Iluze na ni mohou útočit, a opravdu na ni útočí. 6Neboť to, čím se tvůj bratr musí stát, aby uchoval tvou výjimečnost, je iluzí. 7Na toho, kdo je „horší“ než ty, musíš útočit, aby tvá výjimečnost mohla žít z jeho porážky. 8Neboť výjimečnost je triumf, a její vítězství je jeho porážkou a hanbou. 9Jak může žít se všemi tvými hříchy na svých bedrech? 10A kdo jiný než ty musí být jeho přemožitelem?
6. Cožpak bys mohl nenávidět svého bratra, kdybys byl jako on? 2Mohl bys na něj útočit, kdyby sis uvědomil, že s ním jdeš ke stejnému cíli? 3Nesnažil by ses mu všestranně pomoci ho dosáhnout, kdybys to, že on dosáhl cíle, vnímal, jako žes ho dosáhl ty sám? 4Jsi jeho nepřítelem ve výjimečnosti, a jeho přítelem ve společném účelu. 5Výjimečnost nikdy nemůžeš sdílet, neboť závisí na cílech, kterých můžeš dosáhnout jen ty sám. 6On jich nikdy dosáhnout nesmí, protože by to ohrozilo tvůj cíl. 7Může mít láska smysl tam, kde je cílem triumf? 8A lze se pro to rozhodnout, aniž by tě to zranilo?
7. Tvůj bratr je tvůj přítel, protože ho jeho Otec stvořil jako tebe. 2Mezi vámi není rozdíl. 3Byl jsi dán svému bratru, aby láska mohla být šířena, nikoli od něj izolována. 4Co si ponecháš, to ztratíš. 5Bůh dal tobě a tvému bratru Sebe, a vzpomenout si na to je nyní jediným účelem, který sdílíte. 6A je to tedy jediný účel, který máte. 7Mohl bys útočit na svého bratra, kdyby ses rozhodl nevidět žádnou výjimečnost mezi ním a tebou? 8Pohlédni spravedlivě na vše, co tě nutí vítat bratra jen částečně nebo co tě nutí, aby sis myslel, že jsi na tom lépe bez něj. 9Nejsi vždy přesvědčen, že tvá výjimečnost je omezena tvým vztahem? 10Není to tento „nepřítel“, který způsobuje, že ty a tvůj bratr jste jeden pro druhého iluzí?
8. Strach z Boha a tvého bratra pochází z každého nepoznaného přesvědčení o výjimečnosti. 2Neboť od svého bratra vyžaduješ, aby se jí klaněl proti své vůli. 3I Sám Bůh ji musí ctít, nebo pocítit pomstu. 4Zde má původ každé píchnutí zloby, záchvat nenávisti nebo přání se odloučit. 5Neboť zde se účel, který sdílíš se svým bratrem, stává zastřeným pro vás oba. 6Možná se stavíš proti tomuto kurzu, protože tě učí, že ty a tvůj bratr jste stejní. 7Nemáte účel, který by nebyl stejný a který by s vámi Otec nesdílel. 8Neboť váš vztah byl od výjimečných cílů očištěn. 9Zmařil bys nyní cíl svatosti, který tomuto vztahu dalo Nebe? 10Mohou mít výjimeční nějaké stanovisko, které by se neměnilo s každou zdánlivou ranou, s každým znevážením nebo domnělým soudem sebe sama?
9. Ti, kdo jsou výjimeční, musejí chránit iluze před pravdou. 2Co jiného je výjimečnost než útok na Vůli Boží? 3Nemiluješ svého bratra, pokud před ním výjimečnost ochraňuješ. 4Ona je tím, na co on útočí a co ty chráníš. 5Zde se odehrává bitva, kterou proti němu vedeš. 6Zde musí být tvým nepřítelem, nikoli přítelem. 7Mezi rozdílnými nikdy nemůže existovat mír. 8Bratr je tvým přítelem, protože jste stejní.
II. Zrádnost výjimečnosti
1. Srovnávání je nutně nástrojem ega, neboť láska žádná srovnání nedělá. 2Výjimečnost vždycky srovnává. 3Je založena na nedostatku, který vidí v druhém, a udržována tím, že hledá a zaměřuje se na veškeré nedostatky, které je schopna vnímat. 4To je to, co vyhledává a k čemu přihlíží. 5Ten, koho takto ponižuje, by byl vždy tvým spasitelem, kdyby ses z něho namísto toho nerozhodl učinit nepatrné měřítko své výjimečnosti. 6Srovnáš-li to, co vidíš, jsi oproti malosti, kterou vidíš v něm, velký a vznešený, čistý a poctivý, ryzí a neposkvrněný. 7Nechápeš, že ten, koho ponižuješ, jsi ty sám.
2. Snaha o dosažení výjimečnosti je vždy na úkor míru. 2Kdo může útočit na svého spasitele a porazit ho, a přesto si být vědom jeho silné podpory? 3Kdo může zmenšit jeho všemohoucnost, a přesto sdílet jeho moc? 4Kdo ho může použít jako měřítko malosti a být zproštěn omezení? 5Ve spáse máš svou funkci. 6Snaha o dosažení spásy ti přinese radost. 7Snaha o dosažení výjimečnosti ti ale nutně přinese bolest. 8Tento cíl chce zvítězit nad spásou, a být tak v rozporu s Vůlí Boží. 9Oceňovat výjimečnost znamená ctít cizí vůli, pro kterou jsou iluze o tobě samém dražší než pravda.
3. Výjimečnost je myšlenkou, že hřích je skutečný. 2Bez tohoto základu je těžké si hřích i jen představit. 3Neboť hřích vznikl z výjimečnosti, z nicoty; květina zla bez jakýchkoli kořenů. 4Zde je „spasitel“, který vytvořil sám sebe, „stvořitel“, který tvoří odlišně od Otce a který vytvořil Jeho Syna podobného sobě, a ne Bohu. 5Jeho „výjimečných“ synů je mnoho, nikdy jeden, a každý je ve vyhnanství sám před sebou a před Tím, Jehož je součástí. 6Nemilují Jednotu, která je stvořila jako jedno s Ním. 7Vybrali si namísto Nebe a míru svou výjimečnost a pečlivě ji zahalili do hříchu, aby ji uchovali v „bezpečí“ před pravdou.
4. Ty nejsi výjimečný. 2Jak můžeš znát pravdu, když si myslíš, že jsi výjimečný, a chceš chránit svou výjimečnost před pravdou o tom, čím skutečně jsi? 3Jak k tobě může dosáhnout odpověď Ducha svatého, když je to tvá výjimečnost, které nasloucháš a která se ptá a odpovídá? 4Vše, čemu nasloucháš, je nepatrný hlásek tvé výjimečnosti, který není možné ani slyšet ve věčně proudící Boží melodii, v milující chvále toho, co opravdu jsi. 5A tato nekonečná píseň cti a lásky k tomu, co jsi, se zdá být tichou a neslyšitelnou před „mohutností“ výjimečnosti. 6Napínáš uši, abys slyšel její tichý hlas, a Volání Samotného Boha je pro tebe stále neslyšitelné.
5. Svou výjimečnost bránit můžeš, ale nikdy vedle ní neuslyšíš Hlas mluvící za Boha. 2Mluví rozdílnými jazyky a promlouvají k rozdílným uším. 3Pro každého výjimečného je pravdou jiné poselství s jiným smyslem. 4Avšak jak může být pravda pro každého jiná? 5Výjimečná poselství, která slyší výjimeční, je přesvědčují, že jsou rozdílní a oddělení, každý ve svém výjimečném hříchu a v „bezpečí“ před láskou, která jeho výjimečnost vůbec nevidí. 6Kristova vize je jejich „nepřítelem“, neboť tato vize nevidí to, na co chtějí pohlédnout, a protože by jim jistě ukázala, že výjimečnost kterou si myslí, že vidí, je iluzí.
6. Co místo ní uvidí? 2Zářící jas Božího Syna, tak podobného svému Otci, že v mysli okamžitě vyvstane vzpomínka na Něj. 3Touto vzpomínkou si Syn vzpomene na svá stvoření, která jsou mu podobná tak, jako je on podobný svému Otci. 4A celý svět, který Syn vytvořil, a veškerá jeho výjimečnost, a všechny hříchy, kterými ho bránil proti sobě, zmizí, jakmile jeho mysl přijme pravdu o sobě samém, když se pravda vrátí, aby zaujala jejich místo. 5Taková je jediná „cena“ pravdy; už neuvidíš to, co nikdy neexistovalo, ani neuslyšíš to, co nevydává žádný zvuk. 6Cožpak je oběť vzdát se ničeho, a navždy získat Lásku Boží?
7. Ty, kdo jsi připoutal svého spasitele ke své výjimečnosti a dal jí jeho místo, si pamatuj: on neztratil moc ti odpustit všechny hříchy, o kterých si myslíš, že jsi postavil mezi něj a funkci spásy, která mu pro tebe byla dána. 2Nezměníš ani jeho funkci o nic víc, než můžeš změnit pravdu v něm a v sobě. 3Buď si však jist, že pravda je naprosto stejná v obou. 4Nepředává rozdílná poselství, a má jediný smysl. 5Tomuto smyslu můžete ty a tvůj bratr rozumět, a tento smysl vám oběma přinese vyproštění. 6Zde stojí tvůj bratr a nabízí ti klíč k branám Nebes. 7Nedovol, aby mezi vámi zůstal sen o výjimečnosti. 8Co je jedno, je spojeno v pravdě.
8. Pomysli na krásu, kterou uvidíš uvnitř sebe, když na něj pohlédneš jako na přítele. 2On je nepřítelem výjimečnosti, ale tomu, co je v tobě skutečné, je jen přítelem. 3Ani jeden útok, který si myslíš, že jsi proti němu podnikl, mu neodejmul dar, jenž Bůh chce, aby dal tobě. 4Jeho potřeba ho dát je stejně velká jako tvá potřeba ho mít. 5Dovol mu, aby ti odpustil všechnu tvou výjimečnost a vnímal tě jako úplného v mysli a jedno s ním samým. 6Čeká na tvé odpuštění jen proto, aby ti ho mohl vrátit. 7Bůh neodsoudil Svého Syna, Jeho Syna jsi ale odsoudil ty, abys ochránil jeho výjimečnost a zabil jeho Já.
9. Došel jsi daleko na cestě pravdy, příliš daleko na to, abys nyní váhal. 2Už jen jeden krok, a každá stopa strachu z Boha se rozplyne v lásce. 3Tvá a bratrova výjimečnost jsou nepřátelé, a jsou poutány v nenávisti, aby jedna druhou zabily a popřely, že jsou stejné. 4Nejsou to však iluze, které dosáhly této konečné překážky, jež zdánlivě vzdálila Boha a Jeho Nebe tak, že Jich není možno dosáhnout. 5Zde na tomto svatém místě stojí pravda a čeká, aby přijala tebe a tvého bratra v tichém požehnání a v míru tak skutečném a tak zahrnujícím, že mimo něj není nic. 6Nech všechny iluze před tímto místem, ke kterému přicházíš s nadějí a upřímností.
10. Zde je spasitel, který tě spasí před tvou výjimečností. 2Potřebuje, abys ho přijal jako část sebe, stejně jako ty potřebuješ jeho přijetí. 3Jsi podobný Bohu, jako je Bůh podobný Sám Sobě. 4Bůh není výjimečný, neboť by si neponechal ani jednu část toho, čím je, nedal ji Svému Synovi, a místo toho si ji nechal Sám pro Sebe. 5A právě toho se bojíš, neboť jestliže Bůh není výjimečný, pak bylo Jeho Vůlí, aby byl Jeho Syn jako On, a tvůj bratr je jako ty. 6Není výjimečný, a přesto je obdařen vším, včetně tebe. 7Dej mu jen to, co má, a pamatuj si, že Bůh dal Sebe tobě a tvému bratru se stejnou láskou, abyste oba mohli sdílet vesmír s Tím, Jenž rozhodl, že láska nikdy nemůže být rozdělena a odloučena od toho, čím je a musí navždy být.
11. Jsi součástí svého bratra; část lásky mu nebyla upřena. 2Je však možné, abys ty tratil, tím, že je on úplný? 3Co bylo dáno jemu, činí úplným tebe, stejně jako jeho. 4Boží Láska dala tebe jemu a jeho tobě, protože Bůh dal Sám Sebe. 5Co je stejné jako Bůh, je jedno s Ním. 6A pouze výjimečnost by mohla způsobit, že by pravda o tom, že ty a Bůh jste jedno, vypadala jako cokoli jiného než Nebe, i když naděje na mír je konečně v dohledu.
12. Výjimečnost je pečetí zrady na daru lásky. 2Čemukoli, co slouží jejímu účelu, musí být dáno zabíjet. 3Každý dar, který nese tuto pečeť, jen nabízí zradu dárci i příjemci. 4Každý pohled očí zahalených výjimečností vidí jen obraz smrti. 5Každý, kdo je přesvědčen o její moci, jen vyhledává smlouvání a kompromisy, které by náhradou za lásku ustanovily hřích a věrně mu sloužily. 6A každý vztah, jemuž je drahý účel výjimečnosti, lpí na vraždě coby zbrani pro dosažení bezpečí, coby velkém ochránci všech iluzí před „hrozbou“ lásky.
13. Zásluhou naděje výjimečnosti se zdá být možné, že Bůh vytvořil tělo jako vězení, které drží Jeho Syna odděleného od Něj Samotného. 2Neboť výjimečnost vyžaduje výjimečné místo, kam Bůh nemůže vstoupit, úkryt, kde není vítán nikdo, kromě tvého nepatrného já. 3Vše je zde svaté jen pro tebe, tebe samotného, odděleného a odloučeného od všech tvých bratrů, v bezpečí před veškerým narušováním iluzí zdravou myslí, v bezpečí před Bohem, a v bezpečí pro věčný konflikt. 4Tyto brány pekel jsi za sebou zavřel, abys vládl v šílenství a osamělosti svému výjimečnému království, oddělen od Boha, daleko od pravdy a spásy.
14. Klíč, který jsi odhodil, dal Bůh tvému bratru, jehož svaté ruce by ti ho nabídly, kdybys byl připraven přijmout Boží plán tvé spásy namísto svého vlastního plánu. 2Jak jinak by bylo možné této připravenosti dosáhnout, než skrze pohled na veškeré tvé utrpení a uvědomění si, že tvůj plán selhal a navždy ti nebude schopen přinést jakoukoli radost a mír? 3Nyní procházíš tímto zoufalstvím, je to však jen iluze zoufalství. 4Smrt výjimečnosti není tvou smrtí, ale tvým probuzením do věčného života. 5Ty se pouze dostáváš z iluze o tom, co jsi, k přijetí sebe sama takového, jakého tě stvořil Bůh.
III. Odpuštění výjimečnosti
1. Odpuštění je koncem výjimečnosti. 2Odpustit lze pouze iluze, a ony pak zmizí. 3Odpuštění je vyproštěním od všech iluzí, a proto není možné odpustit pouze částečně. 4Ten, kdo lpí i jen na jediné iluzi, nemůže sama sebe vidět bezhříšného, neboť si uchovává jednu chybu, kterou má za nádherný poklid. 5A tak ji nazývá „neodpustitelnou“ a dělá z ní hřích. 6Jak potom může dávat plné odpuštění, když ho nechce obdržet sám pro sebe? 7Je totiž jisté, že by v okamžiku, kdy by je celé dal, celé by je i obdržel. 8A tak by jeho skrytá vina zmizela tím, že by ji on sám odpustil.
2. Chováš-li v srdci jakoukoli formu výjimečnosti, vytvořil jsi hřích. 2Zůstává nedotčený, pevně bráněný vší tvou nepatrnou silou proti Boží Vůli. 3Stojí tudíž proti tobě samému; je to nepřítel tvůj, nikoli Boží. 4Zdá se tedy, že tě odděluje od Boha a že jsi od Něj odloučen jako ochránce hříchu. 5Chceš ochraňovat to, co Bůh nestvořil. 6Avšak tato modla, která ti zdánlivě dala moc, si tuto moc vzala. 7Neboť jsi jí udělil dědičné právo svého bratra, jeho jsi zanechal samotného a bez odpuštění, sebe v hříchu spolu s ním a vás oba v utrpení před modlou, která vás nemůže spasit.
3. Nejsi to ty, kdo je tak zranitelný a otevřený útoku, že jen pouhé slovo, sotva slyšitelné zašeptání, které se ti nelíbí, okolnost, která se ti nehodí, nebo událost, kterou jsi neočekával, naruší tvůj svět, a uvrhne ho do chaosu. 2Pravda není slabá. 3Iluze ji zanechávají zcela nedotčenou a nenarušenou. 4Avšak výjimečnost není pravda v tobě. 5Může být vyvedena z míry čímkoli. 6Co spočívá na ničem, nikdy nemůže být stabilní. 7Bez ohledu na to, jak veliké a nafouklé se to zdá, každý vánek s tím musí třást, otáčet a zmítat.
4. Bez základu není v bezpečí nic. 2Nechal by snad Bůh Svého Syna v takovém stavu, kde by bezpečí nemělo žádný smysl? 3Nikoli, Jeho Syn je v bezpečí, protože v Něm nachází oporu. 4Na tvou výjimečnost útočí vše, co chodí, dýchá, leze, nebo co vůbec žije. 5Nic není v bezpečí před jejím útokem a ona není v bezpečí před ničím. 6Navěky nebude odpouštět, neboť je tím, čím je; tajným slibem, že to, co pro tebe Bůh chce, se nikdy nestane, a že ty budeš navěky odporovat Jeho Vůli. 7Také není možné, aby tvoje a Jeho Vůle byly někdy stejné, pokud výjimečnost stojí mezi nimi jako ohnivý meč smrti, a činí z nich nepřátele.
5. Bůh žádá o tvé odpuštění. 2Nechce žádné odloučení, které by jako cizí vůle vyvstalo mezi Vůlí Boží určenou pro tebe a vůlí tvou. 3Jsou stejné, neboť výjimečnost není tvou ani Jeho Vůlí. 4Jak by mohla být tvou nebo Jeho Vůlí smrt samotné lásky? 5Přesto nemají moc zaútočit na iluze. 6Nejsou těly; jako jedna Mysl čekají, až k Nim budou iluze přivedeny, a zde zanechány. 7Spása nesoupeří ani se smrtí. 8A Sám Bůh, Který ví, že smrt není tvou vůlí, musí říct: „Buď vůle tvá,“ neboť ty si myslíš, že je.
6. Odpusť své iluze o své výjimečnosti velkému Stvořiteli vesmíru, Zdroji života, lásky a svatosti, dokonalému Otci dokonalého Syna. 2Zde je peklo, které sis vybral za svůj domov. 3On to pro tebe nezvolil. 4Nežádej Ho, aby tam vstoupil. 5Pro lásku a spásu je cesta zatarasena. 6Avšak pokud bys vyprostil svého bratra z hloubi pekla, odpustil bys Tomu, Jehož Vůlí je, abys navždy odpočíval v náručí míru, v dokonalém bezpečí, bez prudkosti a zloby jediné myšlenky výjimečnosti, která by mařila tvůj odpočinek. 7Odpusť Bohu výjimečnost, kterou ti nemohl dát a kterou jsi místo toho vytvořil ty.
7. Všichni výjimeční spí, obklopeni světem nádhery, kterou nevidí. 2Svoboda, mír a radost tam stojí vedle katafalku, na němž výjimeční spí, a volají je, aby se probudili ze svého snu o smrti. 3Přesto nic neslyší. 4Jsou ztraceni ve snech o výjimečnosti. 5Nenávidí volání, které by je probudilo, a proklínají Boha, protože neučinil jejich sen skutečností. 6Proklínej Boha a zemři, nikoli však přičiněním Toho, Jenž nevytvořil smrt; zemři pouze ve snu. 7Pootevři oči, a uvidíš spasitele, kterého ti Bůh dal, abys na něj mohl hledět a dát mu zpět jeho dědičné právo. 8Je tvoje.
8. Otroci výjimečnosti budou ještě osvobozeni. 2Taková je Vůle Boha a Jeho Syna. 3Odsoudil by Bůh Sám Sebe do pekla a k zatracení? 4Je tvou vůlí, aby se to stalo tvému spasiteli? 5Bůh tě volá skrze tvého spasitele, aby ses spojil s Jeho Vůlí a ochránil vás oba před peklem. 6Pohleď na stopy po hřebech na jeho rukou, které k tobě vztahuje a žádá o odpuštění. 7Bůh tě žádá o milosrdenství pro Svého Syna a pro Sebe. 8Neodmítej Je. 9Žádají tě jen, aby byla vykonána tvá vůle. 10Hledají tvou lásku, abys mohl milovat sám sebe. 11Nemiluj místo Nich svou výjimečnost. 12Stopy po hřebech jsou i na tvých rukou. 13Odpusť svému Otci, že nebylo Jeho vůlí, abys byl ukřižován.
IV. Výjimečnost oproti bezhříšnosti
1. Výjimečnost je nedostatkem důvěry v kohokoli kromě tebe samého. 2Věříš pouze v sebe. 3Všechno ostatní se stává tvým nepřítelem, kterého se obáváš a na kterého útočíš, který je smrtelný a nebezpečný, nenáviděný, a zasluhuje pouze zničení. 4Jakákoli vlídnost, kterou výjimečnost nabízí, je pouhým klamem, ale její nenávist je skutečná. 5Výjimečnost, protože je ohrožena zničením, musí zabíjet, a ty jsi k ní přitahován, abys ji zabil první. 6Taková je přitažlivost viny. 7Zde je smrt dosazena na trůn jako spasitel, ukřižování je nyní vykoupením, a spása může znamenat jediné: zničení celého světa s výjimkou tebe.
2. Co jiného by mohlo být účelem těla než výjimečnost? 2Právě ta ho činí slabým a bezmocným při jeho vlastní obraně. 3Bylo vytvořeno proto, aby učinilo slabým a bezmocným tebe. 4Cíl odloučení je jeho prokletím. 5Těla však nemají žádný cíl. 6Účel pochází z mysli. 7A mysli se mohou měnit, jak si přejí. 8Nemohou změnit to, čím jsou, ani žádnou ze svých vlastností. 9Ale to, co považují za svůj účel, změněno být může, a tělo se tomu svými stavy nutně přizpůsobí. 10Tělo samo nic nezmůže. 11Pohleď na ně jako na prostředek ke zraňování, a bude zraněno. 12Pohleď na ně jako na prostředek k uzdravování, a bude uzdraveno.
3. Můžeš zranit jen sám sebe. 2To bylo často opakováno, ale stále je obtížné to pochopit. 3Pro mysli zaměřené na výjimečnost to není možné. 4Pro ty, kdo chtějí uzdravovat, a nikoli útočit, je to však zcela jasné. 5Účel útoku je v mysli a jeho následky jsou pociťovány pouze tam, kde je. 6Navíc mysl nemá omezení, a proto škodlivý účel nutně zraňuje mysl jako jednu. 7Výjimečnosti to nedává žádný smysl. 8Zázrakům to dává dokonalý smysl. 9Neboť zázraky jsou pouhou změnou účelu od zraňování k uzdravování. 10Tento posun účelu „ohrožuje“ výjimečnost, ale pouze v tom smyslu, že všechny iluze jsou „ohroženy“ pravdou. 11Před ní neobstojí. 12Jaká v nich kdy byla útěcha, že si chceš ponechat dar, o který tvůj Otec žádá Sebe, a místo toho ho chceš dát iluzím? 13Dej ho svému Otci, a vesmír bude tvůj. 14Nabídni ho iluzím, a žádný dar ti nemůže být vrácen. 15Co jsi dal výjimečnosti, tě přivedlo na mizinu, tvá pokladnice zůstala pustá a prázdná a její otevřené dveře vyzývají, aby vše, co může narušit tvůj mír, vstoupilo a ničilo.
4. Už dříve jsem ti řekl, abys nepřemýšlel nad prostředky, kterými je dosaženo spásy, ani jak jí dosáhnout. 2Považ však, a to dobře, zda si přeješ vidět svého bratra bezhříšného. 3Výjimečnost musí odpovědět „ne“. 4Bezhříšný bratr je jejím nepřítelem, zatímco hřích, kdyby byl možný, by byl jejím přítelem. 5Hřích tvého bratra by se sám ospravedlnil a dal si smysl, který pravda popírá. 6Vše, co je skutečné, vyhlašuje jeho bezhříšnost. 7Vše, co je klamné, vyhlašuje jeho hříchy za skutečné. 8Pokud hřeší, pak tvá skutečnost není skutečná, a je jen pouhým snem o výjimečnosti, který trvá pouhý okamžik a rozpadne se v prach.
5. Neochraňuj tento nesmyslný sen, v němž je Bůh připraven o to, co miluje, a ty zůstáváš mimo spásu. 2V tomto měnícím se světě, který ve skutečnosti nemá smysl, je jisté jen toto: když nepociťuješ úplný vnitřní klid a když trpíš jakoukoli bolestí, spatřil jsi, že bratr nějak zhřešil a zaradoval ses nad tím, co sis myslel, že v něm je. 3Tvá výjimečnost se proto zdála být v bezpečí. 4A tak jsi zachránil to, co jsi ustanovil svým spasitelem, a namísto něj jsi ukřižoval toho, koho ti dal Bůh. 5Tak jsi s ním spoután, protože jste jedno. 6A tak je výjimečnost jeho „nepřítelem“, stejně jako tvým.
V. Kristus v tobě
1. Kristus v tobě je velmi klidný. 2Pohlíží na to, co miluje a o čem ví, že je to On Sám. 3Tak se raduje z toho, co vidí, protože ví, že je to jedno s Ním a s Jeho Otcem. 4Výjimečnost se také raduje z toho, co vidí, ačkoli to není pravda. 5Ty však hledáš zdroj radosti na základě toho, jak ji chápeš. 6Co si přeješ, je pro tebe pravdou. 7Zároveň není možné, aby sis něco přál a postrádal víru, že tomu tak je. 8Přání činí skutečným stejně jistě, jako vůle tvoří. 9Moc přání podporuje iluze stejnou měrou, s níž láska šíří sebe samu. 10Až na to, že jedno klame, a druhé uzdravuje.
2. Neexistuje sen o výjimečnosti, ve kterém bys netrpěl za své odsouzení, a to bez ohledu na to, jak skrytá nebo maskovaná je jeho podoba, jak nádherný se může zdát a jak taktně nabízí naději na mír a zbavení se bolesti. 2Ve snu jsou následek a příčina zaměněny, neboť zde je tvůrce snu přesvědčen, že to, co vytvořil, se děje jemu. 3Neuvědomuje si, že vzal nit tady, ústřižek jinde, a utkal obraz z ničeho. 4Neboť tyto části k sobě nepatří a celek nepřispívá částem ničím, co by jim dalo smysl.
3. Odkud odjinud by se mohl vynořit tvůj mír než z odpuštění? 2Kristus v tobě hledí jen na pravdu a nevidí žádné odsouzení, které by potřebovalo odpuštění. 3Je v míru, protože nevidí hřích. 4Když se s Ním ztotožníš, bude mít něco, co ty nemáš? 5On je tvýma očima, tvýma ušima, tvýma rukama, tvýma nohama. 6Jak vlídné je to, co vidí, a to, co slyší. 7Jak nádherná je Jeho ruka, která drží ruku Jeho bratra, jak láskyplně vedle něj kráčí a ukazuje mu to, co je možné vidět a slyšet, a naopak kde nic neuvidí a nic neuslyší.
4. Dovol ale své výjimečnosti, aby ukázala bratru cestu, a ty ho budeš následovat. 2Oba budete odhodlaně kráčet nebezpečím, temným lesem nevidomých neosvíceném ničím než měnícími se nepatrnými záblesky světlušek hříchu, které se na okamžik zatřpytí a pohasnou, abyste jeden druhého vedli k bezejmennému srázu a svrhli se navzájem dolů. 3Neboť v čem jiném může výjimečnost nalézt potěšení než v zabíjení? 4Co jiného hledá než pohled na smrt? 5Kam jinam vede než ke zničení? 6Nemysli si však, že na tvého bratra pohlédla dříve, anebo že ho nenáviděla dříve než tebe. 7Hřích, který v něm její oči vidí a rády na něj hledí, uviděla i v tobě, a stále na něj s radostí pohlíží. 8Avšak je radost hledět na rozklad a šílenství, a být přesvědčen, že tato rozpadající se věc, s masem, které již odpadává od kostí, a se slepými důlky místo očí, je jako ty sám?
5. Raduj se, že nemáš oči, kterými bys viděl, uši, kterými bys naslouchal, ruce, kterými bys držel a nohy, které by tě vedly. 2Buď rád, že jen Kristus ti může, když je potřebuješ, půjčit ty Své. 3Ty jeho jsou stejně iluzorní, jako ty tvoje. 4Jelikož však slouží odlišnému účelu, je jim dána síla tohoto účelu. 5Tomu, co vidí, slyší, drží a vedou, je dáno světlo, abys mohl vést tak, jak jsi ty sám byl veden.
6. Kristus v tobě je velmi klidný. 2Ví, kam jdeš, a celou cestu tě tam vede s vlídností a požehnáním. 3Jeho Láska k Bohu nahrazuje všechen strach, který jsi ve svých myšlenkách viděl v sobě. 4Svatost Krista ti ukazuje Jeho Samotného v tom, jehož ruku držíš a koho k Němu vedeš. 5To, co vidíš, je jako ty sám. 6Neboť co jiného než Krista můžeš vidět, slyšet, milovat a následovat domů? 7On na tebe pohlédl první, ale poznal, že nejsi dovršen. 8A tak usiloval o tvé dovršení ve všem živém, na co hledí a co miluje. 9A neustále usiluje o to, aby ti vše živé mohlo nabídnout Lásku Boží.
7. Přesto je Kristus tichý, neboť ví, že láska je v tobě teď a je bezpečně držena stejnou rukou, která drží ve tvé ruce ruku tvého bratra. 2Kristus drží Svou rukou všechny Své bratry v Sobě. 3Dává jejich nevidomým očím vizi, zpívá jim o Nebi, aby jejich uši již více neslyšely zvuky bitvy a smrti. 4Skrze ně nabízí Svou ruku, aby mohl každý žehnat všemu živému a vidět jeho svatost. 5Kristus se raduje, že na to hledíš s Ním a sdílíš Jeho radost. 6Nenabízí ti absolutně nic z výjimečnosti, abys mohl zachránit vše živé před smrtí, a obdržet tak od každého dar života, který tvé odpuštění nabízí tvému Já. 7To, co vidí Kristus, je vše, co lze vidět. 8Kristova píseň je vše, co lze slyšet. 9Kristova ruka je vše, co lze držet. 10A jinou cestou než s Ním nelze jít.
8. Ty, kdo se chceš spokojit s výjimečností a hledáš spásu ve válce s láskou, považ: svatý Pán Nebes sestoupil Sám k tobě, aby ti nabídl tvé dovršení. 2Co je Jeho, je i tvé, protože ve tvém dovršení je Jeho Vlastní dovršení. 3Vůlí Toho, Jehož Vůlí bylo, aby nebyl bez Svého Syna, by nikdy nebylo, abys ty byl bez bratra. 4A dal by ti snad bratra, který by nebyl naprosto dokonalý jako ty a který by Mu svatostí nebyl podobný úplně stejně, jako jsi nutně i ty?
9. Dřív než může vzniknout konflikt, musejí existovat pochybnosti. 2A každá pochybnost se musí týkat jen tebe. 3Kristus nepochybuje, Jeho klid pochází z Jeho jistoty. 4Tuto svou jistotu vymění za všechny tvé pochybnosti, když budeš souhlasit, že je jedno s tebou a že tato Jednota je nekonečná, věčná a pro tebe dosažitelná, protože tvé ruce jsou Jeho rukama. 5On je v tobě, přesto kráčí i vedle tebe a před tebou, a vede tě cestou, kterou musí jít, aby našel Své vlastní dovršení. 6Jeho klid se stává tvou jistotou. 7A kdeže jsou pochybnosti, když přišla jistota?
VI. Spása před strachem
1. Před svatostí tvého bratra utichá svět a s vlídností a požehnáním na něj sestupuje tak dokonalý mír, že nezůstane ani stopa konfliktu, aby tě pronásledovala v temnotě noci. 2On je tvým spasitelem před sny o strachu. 3On je uzdravením tvého pocitu obětování a strachu, že to, co máš, bude rozneseno větrem a obrátí se v prach. 4V něm spočívá ujištění pro tebe, že Bůh je tady, a teď je s tebou. 5Když je tvůj bratr tím, čím je, můžeš si být jist, že Bůh je poznatelný a že Ho budeš znát. 6Neboť Bůh by nikdy neopustil Své Vlastní stvoření. 7Znamení toho, že tomu tak je, spočívá ve tvém bratru a bylo ti nabídnuto, aby všechny tvé pochybnosti o sobě samém mohly zmizet před jeho svatostí. 8Spatři v něm Boží stvoření. 9Neboť v něm jeho Otec čeká, až uznáš to, že tě stvořil jako součást Sebe Sama.
2. Bez tebe by v Bohu existoval nedostatek, Nebe by bylo neúplné, a Syn by byl bez Otce. 2Nebyl by vesmír ani skutečnost. 3Neboť to, co je Vůlí Boží, je úplné a je Jeho součástí, protože Jeho Vůle je Jedna. 4Není nic živého, co není Jeho součástí, a vše, co je, je živé v Něm. 5Svatost tvého bratra ti ukazuje, že Bůh je jedno s ním a s tebou, a že to, co má, je tvé, protože nejsi odloučen od něj ani od jeho Otce.
3. V celém vesmíru není pro tebe nic ztraceno. 2Vše, co Bůh stvořil, před tebe s láskou položil jako navěky tvé. 3A žádná Myšlenka, která je v Jeho Mysli, nechybí ve tvé vlastní mysli. 4Boží Vůlí je, abys sdílel Jeho Lásku k tobě a abys na sebe pohlížel stejně láskyplně, jak On o tobě smýšlel před počátkem světa a jak i nyní ví, kdo jsi. 5Bůh nemění Své Smýšlení o Synu podle pomíjivých okolností, které nemají žádný význam ve věčnosti, kde On dlí a kde s Ním dlíš i ty. 6Tvůj bratr je takový, jakým ho Bůh stvořil. 7A právě to tě spasí před světem, který On nestvořil.
4. Nezapomeň, že uzdravení Božího Syna je vše, kvůli čemu svět existuje. 2Duch svatý vidí ve světě jen tento účel, a tedy jen tento účel má. 3Dokud neuvidíš Synovo uzdravení jako to jediné, co si přeješ, aby toho svět, čas a všechna zdání dosáhly, nepoznáš svého Otce ani sebe. 4Budeš totiž používat svět k tomu, co není jeho účelem, a neunikneš jeho zákonům násilí a smrti. 5Je ti však dáno, abys byl mimo jeho zákony ve všech ohledech, vždy a za všech okolností, při jakémkoli pokušení vnímat to, co není, i pokaždé, když budeš přesvědčen, že Syn Boží může trpět bolestí, protože vidí sám sebe jako něco, čím není.
5. Pohlédni na svého bratra a spatři v něm úplné obrácení zákonů, o kterých se zdá, že vládnou tomuto světu. 2Spatři v jeho svobodě svou svobodu, neboť tak tomu je. 3Nedovol jeho výjimečnosti, aby v něm zastřela pravdu, neboť neunikneš ani jednomu zákonu smrti, ke kterému ho poutáš. 4A každý hřích, který v něm vidíš, vás oba drží v pekle. 5Jeho dokonalá bezhříšnost vás však vyprostí oba, neboť svatost je zcela nestranná s jediným soudem nad vším, na co hledí. 6A toto je učiněno, ne samo o sobě, ale skrze Hlas, který mluví za Boha ve všem, co žije a sdílí Jeho Bytí.
6. Je to Boží bezhříšnost, co mohou spatřit oči, které vidí. 2Je to Jeho nádhera, co vidí ve všem. 3A je to On, co hledají všude, a nenacházejí žádný pohled, místo, ani čas, kde by On nebyl. 4Ve svatosti tvého bratra, dokonalém základu pro tvou spásu a spásu světa, je uložena zářivá vzpomínka na Toho, v Němž žije tvůj bratr a ty spolu s ním. 5Nedovol, aby tvé oči byly zaslepeny závojem výjimečnosti, který před ním i před tebou skrývá Kristovu tvář. 6A nedovol, aby ti strach z Boha déle upíral vizi, pomocí které máš vidět. 7Tělo tvého bratra ti Krista neukazuje. 8Kristus je viděn v bratrově svatosti.
7. Zvol si tedy, zda chceš vidět jeho tělo, nebo jeho svatost, a co si vybereš, to uvidíš. 2Budeš si však vybírat v nespočetných situacích a v čase, o kterém se zdá, že nemá konce, dokud se nerozhodneš pro pravdu. 3Neboť věčnost znovu nenabudeš, když v bratru ještě jednou popřeš Krista. 4A kde je tvá spása, je-li on jen tělem? 5Kde jinde než v jeho svatosti spočívá tvůj mír? 6Kde jinde je Sám Bůh, než v té Jeho části, kterou On navždy uložil do svatosti tvého bratra, abys ty mohl vidět pravdu o sobě konečně vyjádřenou jazykem, který jsi poznal a pochopil?
8. Bratrova svatost je tobě danou svátostí a požehnáním. 2Jeho chyby nemohou odepřít Boží požehnání jemu samému, ani tobě, jenž ho vidíš pravdivě. 3Jeho omyly mohou zapříčinit prodlení, tobě je však dáno, abys ho prodlení zbavil, abyste oba mohli ukončit pouť, která nikdy nezačala, a tak nepotřebuje skončit. 4To, co nikdy nebylo, není tvou součástí. 5Přesto si budeš myslet, že to tvou součástí je, dokud si neuvědomíš, že to není součástí toho, kdo stojí vedle tebe. 6Bratr je tvým zrcadlem, ve kterém vidíš soud, jenž jsi vynesl nad vámi oběma. 7Kristus v tobě vidí jeho svatost. 8Tvá výjimečnost hledí na jeho tělo, a jeho nevidí.
9. Spatři ho takového, jaký je, aby brzy přišlo tvé osvobození. 2Jiná volba ti může nabídnout jen bezúčelné, bezvýsledné a nesmyslné bloudění. 3Zatímco bratr spí, budeš cítit marnost nesplněné funkce do té doby, dokud nevykonáš to, co ti bylo uloženo, a on nebude pozvednut z minulosti. 4Ten, kdo odsoudil sám sebe a tebe také, ti je dán, abys ho spolu se sebou zachránil před odsouzením. 5Oba uvidíte Boží slávu v Jeho Synu, kterého jsi omylem považoval za tělo a spoutal ho zákony, které nad ním nemají žádnou moc.
10. Neuvědomil by sis snad rád, že tyto zákony pro tebe neplatí? 2Přestaň ho tedy vidět jako jejich vězně. 3Není možné, aby to, co vládne části Boha, neplatilo pro vše ostatní. 4Podrobuješ se zákonům, o kterých si myslíš, že vládnou tvému bratru. 5Považ tedy, jak velká musí být Láska Boží k tobě, když ti dal část Sebe, aby tě ochránil před bolestí a dal ti štěstí. 6Nikdy nepochybuj o tom, že tvá výjimečnost zmizí před Vůlí Boha, Který miluje každou Svou část se stejnou láskou a péčí. 7Kristus v tobě doopravdy vidí tvého bratra. 8Rozhodl by ses snad proti svatosti, kterou vidí?
11. Výjimečnost je funkcí, kterou jsi dal sám sobě. 2Platí jen pro tebe coby sebou samým stvořeného, sebou samým udržovaného při životě, bez jakýchkoli potřeb a nespojeného s ničím mimo tělo. 3V jejích očích jsi odloučeným vesmírem s veškerou mocí zůstat úplným sám v sobě, se všemi vchody zatarasenými proti vniknutí a všemi okny zabedněnými před světlem. 4Stále vystavený útoku, stále zuřivý, s hněvem vždy plně ospravedlněným, jsi následoval tento cíl s ostražitostí, které ses nikdy nechtěl vzdát, a s úsilím, které nikdy nemělo ochabnout. 5Toto pevné odhodlání mělo sloužit tvé snaze učinit výjimečnost pravdou.
12. Nyní se od tebe žádá jen to, abys sledoval jiný cíl s daleko menší ostražitostí, s malým úsilím a s vynaložením mála času, s podporou Boží moci a s příslibem úspěchu. 2Přesto z těch dvou právě tento cíl shledáváš obtížnějším. 3Rozumíš tomu, co znamená „obětovat“ já, a tuto cenu nepovažuješ za vysokou. 4Nepatrnou ochotu, přikývnutí Bohu, pozdravení Krista v sobě považuješ za únavné a nudné břemeno, příliš těžké na to, abys je nesl. 5K zasvěcení se pravdě, jak ji ustanovil Bůh, se však od tebe nežádá žádná oběť, žádné úsilí, a všechna moc Nebe a síla samotné pravdy je ti dána, aby poskytla prostředky a zaručila dosažení cíle.
13. Ty, kdo jsi přesvědčen, že je snadnější vidět bratrovo tělo než jeho svatost, si buď jist, že chápeš, co tento soud způsobilo. 2Zde je jasně slyšet hlas výjimečnosti, jak odsuzuje Krista a stanovuje ti účel, kterého můžeš dosáhnout, a to, co dělat nemůžeš. 3Nezapomeň, že tento soud se nutně týká toho, jak s ním, jako se svým pomocníkem, zacházíš. 4Neboť o tom, co děláš skrze Krista, tento soud vůbec neví. 5Kristu tento soud nedává vůbec žádný smysl, neboť možné je jen to, co je Vůlí Jeho Otce, a jinou alternativu Kristus nevidí. 6Z toho, že v Něm není konflikt, pochází tvůj mír. 7Z Jeho účelu pocházejí prostředky ke snadnému dovršení a odpočinku.
VII. Místo setkání
1. Jak nekompromisně každý, kdo je poután k tomuto světu, hájí výjimečnost a chce, aby byla pravdou! 2Jeho přání je mu zákonem, kterým se řídí. 3Neodmítá nic z toho, co jeho výjimečnost vyžaduje. 4Neodepře jí nic z toho, co žádá, neboť ji miluje. 5Když k němu volá, neslyší jiný Hlas. 6Žádné úsilí není příliš velké, žádná cena příliš vysoká, nic příliš drahé pro ochranu jeho výjimečnosti před sebemenším znevážením, nejnepatrnějším útokem, skrytou pochybností, náznakem ohrožení nebo čímkoli jiným, kromě nejhlubší úcty. 7Toto je tvůj syn, kterého miluješ tak, jako Otec miluje tebe. 8Výjimečnost však nahrazuje tvá stvoření, která jsou ti syny, abys mohl Otcovství Boží sdílet, nikoli Mu Jeho Otcovství sebrat. 9Čím je tento syn, kterého jsi vytvořil, aby byl tvou sílou? 10Čím je toto dítě země, kterému je štědře poskytována taková láska? 11Co je to za parodii Božího stvoření, která nahrazuje tvá vlastní stvoření? 12A kde jsou tvá stvoření nyní, když si hostitel Boha našel jiného syna, kterému před nimi dává přednost?
2. Vzpomínka na Boha nezáří sama. 2To, co je ve tvém bratru, stále obsahuje veškeré stvoření, všechno stvořené i tvořící, narozené i dosud nenarozené, to, co je stále ještě budoucností, i to, co se již očividně stalo. 3To, co je v něm, je neměnné, a tvá neměnnost je poznána uznáním jeho neměnnosti. 4Svatost, která je v tobě, náleží jemu. 5Tím, že ji vidíš v něm, se vrací k tobě. 6Veškerá úcta, kterou jsi projevil výjimečnosti, patří jemu, a tak se vrací k tobě. 7Veškerá láska a péče, silná ochrana, myšlenky dnem i nocí, upřímná starost, mocné přesvědčení, že toto jsi ty, patří jemu. 8Vše, co jsi dal výjimečnosti, náleží jemu. 9A vše, co náleží jemu, náleží tobě.
3. Jak můžeš znát svou hodnotu, když si místo toho na tebe činí nároky výjimečnost? 2Jak bys jen mohl nepoznat svou hodnotu v jeho svatosti? 3Nesnaž se učinit svou výjimečnost pravdou, neboť kdyby byla pravdou, byl bys opravdu ztracen. 4Buď raději vděčný, že je ti dáno vidět jeho svatost, protože to je pravda. 5A co je pravdivé v něm, musí být stejně pravdivé v tobě.
4. Zeptej se sám sebe: Můžeš ty ochránit mysl? 2Tělo ano, to částečně ochránit můžeš, nikoli před časem, ale dočasně. 3A mnoho z toho, co si myslíš, že ochráníš, zraníš. 4Pro co bys měl tělo ochránit? 5Neboť v této volbě spočívá jeho zdraví i zranění. 6Zachraňuj ho, abys ho předváděl, abys ho použil jako návnadu pro další rybu, aby lépe poskytlo domov tvé výjimečnosti nebo spředlo nádherný rám okolo tvé nenávisti, a odsoudíš ho k rozkladu a smrti. 7A vidíš-li tento účel v účelu svého bratra, odsuzuješ stejně sám sebe. 8Spřádej tedy kolem něj raději rám svatosti, aby ho pravda mohla osvítit a tebe ochránit před rozkladem.
5. Otec ochraňuje to, co stvořil. 2Toho, co Otec stvořil, se nemůžeš dotknout mylnými představami, které jsi vytvořil, protože to nebylo stvořeno tebou. 3Nedovol, aby tě tvé pošetilé pomíjivé touhy vystrašily. 4Co je nesmrtelné, nemůže být napadeno; co je jen dočasné, nemá žádný účinek. 5Smysl má pouze účel, který v té věci vidíš, a je-li to věc pravdivá, její bezpečí je zajištěno. 6Není-li pravdivá, je bez účelu a neslouží k ničemu. 7Vše, co je vnímáno jako prostředek k dosažení pravdy, sdílí její svatost a spočívá stejně bezpečně jako ona sama ve světle. 8Navíc toto světlo zůstává, když ona věc zmizí. 9Její svatý účel jí dal nesmrtelnost, a rozžal další světlo v Nebi, kde tvá stvoření poznají tvůj dar, znamení toho, že jsi na ně nezapomněl.
6. Zkouškou všeho, co je na zemi, je tato jednoduchá otázka: „K čemu to slouží?“ 2Odpověď onu věc učiní tím, čím je pro tebe. 3Sama o sobě nemá smysl, ty jí však můžeš dát skutečnost na základě účelu, kterému sloužíš. 4Zde jsi spolu s ní pouze prostředkem. 5Bůh je Prostředkem stejně jako Výsledkem. 6V Nebi jsou prostředky a výsledek jedno, a jsou jedno s Ním. 7Toto je stav pravého tvoření, který se nenachází v čase, ale ve věčnosti. 8Nikomu zde to nelze popsat. 9Neexistuje žádný způsob, jak se naučit, co tento stav znamená. 10Nepochopíš ho, dokud skrze učení nedojdeš k Danému, dokud znovu nevytvoříš svatý domov pro svá stvoření.
7. Ten, kdo tvoří spolu s Otcem, musí mít Syna. 2Tento Syn však musel být stvořen jako On. 3Dokonalé bytí, všezahrnující a ve všem zahrnuté, bytí, které nepotřebuje nic přidat a nic odebrat, nenarozené v těle, místě a čase, nespoutané jakýmikoli omezeními nebo nejistotami. 4V něm jsou prostředky a výsledek sjednoceny jako jedno, a toto jedno nikdy nekončí. 5To vše je pravda, a přesto to nemá smysl pro nikoho, kdo uchovává v paměti jedinou lekci, kterou se ještě nenaučil, jedinou myšlenku se stále nejistým účelem, či jediné přání s nejednotným záměrem.
8. Tento kurz se nepokouší učit nic, co se nedá snadno naučit. 2Jeho záběr nepřesahuje možnosti, které máš, je však nutné říci, že toho, co je tvé, se ti dostane, až budeš připraven. 3Zde jsou prostředky a účel odloučeny, protože tak byly vytvořeny a vnímány. 4Proto s nimi pracujeme, jako by takové byly. 5Je nezbytné mít na mysli, že veškeré vnímání je vzhůru nohama do té doby, než bude jeho účel pochopen. 6Vnímání zdánlivě není prostředkem. 7A právě to ti ztěžuje, abys pochopil, v jakém rozsahu je vnímání nutně závislé na tom, k čemu si myslíš, že slouží. 8Vnímání tě zdánlivě učí to, co vidíš. 9Přesto pouze svědčí o tom, co jsi učil. 10Je to vnější obraz přání, představa, po níž chceš, aby byla pravdivá.
9. Pohleď na sebe sama, a uvidíš tělo. 2Pohlédni na toto tělo v jiném světle, a bude vypadat jinak. 3Beze světla vypadá, že zmizelo. 4Přesto jsi znovu ujištěn, že tam je, protože je stále cítíš rukama a slyšíš, jak se pohybuje. 5Toto je představa, po níž chceš, aby byla tebou. 6Je prostředkem k tomu, aby se tvé přání stalo pravdou. 7Dává ti oči, kterýma na ně hledíš, ruce, které ho cítí, uši, kterýma nasloucháš jeho zvukům. 8Dokazuje ti svou vlastní skutečnost.
10. Tak se tělo stalo teorií o tobě samém, bez zajištění důkazů mimo ně a bez viditelné možnosti úniku. 2Cesta těla je jistá, když je viděna jeho očima. 3Roste a chřadne, rozkvétá a umírá. 4Nedokážeš si představit, že bys byl mimo ně. 5Označuješ je za hříšné, nenávidíš jeho činy a považuješ je za zlo. 6Tvá výjimečnost však šeptá: „Zde je můj milovaný syn, s kterým jsem velmi spokojena.“ 7Tak se „syn“ stává prostředkem, aby sloužil účelu svého „otce“. 8Není s ním totožný, není mu dokonce ani podobný, ale přesto je prostředkem, který nabízí „otci“, co chce. 9Je tak výsměchem Božímu stvoření. 10Neboť stejně jako Bohu přinesla stvoření Jeho Syna radost a svědectví Jeho Lásky a sdílela Jeho účel, svědčí i tělo o myšlence, která je vytvořila, a mluví v prospěch její skutečnosti a pravdy.
11. A tak jsou vytvořeni dva synové a zdá se, že oba kráčejí po této zemi a není místa, kde by se mohli setkat. 2Jednoho vnímáš vně sebe jako svého milovaného syna. 3Druhý spočívá uvnitř tebe jako Syn svého Otce, a také uvnitř tvého bratra, stejně jako tvůj bratr spočívá v tobě samém. 4Jejich rozdíl nespočívá v tom, jak vypadají, ani v tom, kam jdou, a dokonce ani v tom, co dělají. 5Mají rozdílný účel. 6Právě tento účel je spojuje s jim podobnými, a odlučuje každého z nich od všech aspektů, které mají účel odlišný. 7Syn Boží si uchovává Vůli svého Otce. 8Syn člověka vnímá cizí vůli a přeje si, aby taková byla. 9A tak jeho vnímání slouží jeho přání tím, že mu dává zdání pravdy. 10Vnímání však může sloužit jinému cíli. 11K výjimečnosti je poutáno jen tvou volbou. 12Je ti dáno, abys učinil jinou volbu a použil vnímání k jinému účelu. 13A to, co vidíš, bude dobře sloužit tomuto účelu a ukáže ti svou vlastní skutečnost.
