Kapitola 25
BOŽÍ SPRAVEDLNOST
Úvod
1. Kristus v tobě neobývá tělo. 2Přesto je v tobě. 3Z toho nutně vyplývá, že nejsi v těle. 4Co je v tobě, nemůže být vně tebe. 5A je jisté, že nemůžeš být oddělen od toho, co je v samotném středu tvého života. 6Co ti dává život, nemůže sídlit ve smrti. 7Ty také ne. 8Kristus se nalézá v rámu Svatosti, jehož jediným účelem je jasně ukázat Krista těm, kdo Ho neznají, aby je mohl pozvat k Sobě, a oni Ho uviděli tam, kde si mysleli, že jsou jejich těla. 9Potom se jejich těla rozplynou, aby mohli Jeho Svatost zarámovat v sobě.
2. Každému, kdo v sobě nosí Krista, se Ho podaří poznat všude. 2Vyjma v tělech. 3Dokud je přesvědčen, že on sám je v těle, pak tam, kde si myslí, že je, Kristus být nemůže. 4A tak Ho nosí nevědomě a neprojevuje Ho. 5A tak nepoznává, kde Kristus je. 6Syn člověka není vzkříšený Kristus. 7Přesto Syn Boží setrvává přesně tam, kde je, a chodí s ním v jeho svatosti, kterou lze vidět stejně snadno, jako je vidět jeho výjimečnost, projevená v jeho těle.
3. Tělo nepotřebuje uzdravení. 2Avšak mysl, která se domnívá, že je tělem, je vskutku nemocná! 3A právě tady ukazuje Kristus prostředek k uzdravení. 4Jeho účel obklopí tělo Jeho světlem, a naplní je Svatostí, která z Něj vyzařuje. 5A vše, co tělo říká nebo dělá, se stane pouze projevem Krista. 6Těm, kteří Ho neznají, je tak s vlídností a láskou přinesen, aby uzdravil jejich mysli. 7Takové je poslání, které má pro tebe tvůj bratr. 8A stejné poslání máš pro něj i ty.
I. Spojení s pravdou
1. Nemůže být těžké vykonat úkol, ke kterému tě Kristus určil, neboť je to On, Kdo ho vykoná. 2Během toho se naučíš, že tělo se pouze zdá být prostředkem k vykonání tohoto úkolu. 3Neboť Mysl je Jeho. 4Tak musí být i tvou. 5Jeho Svatost řídí tělo skrze mysl v jednotě s Ním. 6A ty se jasně ukazuješ svému svatému bratru, tak jako on tobě. 7Zde se setkává svatý Kristus Sám se Sebou; nejsou zde vnímány žádné rozdíly, které by stály mezi jednotlivými aspekty Jeho Svatosti, jež se setkávají, spojují a pozvedají Ho k Otci, úplné, čisté a hodné Jeho věčné Lásky.
2. Jak jinak můžeš jasně projevit Krista v sobě, než tím, že pohlédneš na svatost a uvidíš Ho tam? 2Vnímání ti říká, že ty se jasně ukazuješ v tom, co vidíš. 3Hleď na tělo, a uvěříš, že jsi v něm. 4Každé tělo, na které pohlédneš, ti připomíná tebe, tvou hříšnost, zlo v tobě, a především tvou smrt. 5Neopovrhoval bys snad tím, kdo ti toto sdělí, a neusiloval bys namísto toho o jeho smrt? 6Poselství a posel jsou jedno. 7A ty musíš vidět svého bratra jako sebe sama. 8V jeho těle uvidíš zarámovanou svou hříšnost, a tak jsi odsouzen. 9Kristus, který je ve svatosti tvého bratra, tě však prohlašuje za Sebe sama.
3. Vnímání je volbou toho, čím chceš být, světa, ve kterém chceš žít, a stavu, v němž si myslíš, že bude tvá mysl šťastná a spokojená. 2Na základě tvého rozhodnutí volí, kde si myslíš, že spočívá tvé bezpečí. 3Odhaluje ti tebe samotného, jakým bys chtěl být. 4Je vždy věrné tvému účelu, od kterého se nikdy neodlučuje, a neposkytuje sebemenší důkaz o tom, co účel ve tvé mysli nepodporuje. 5Vnímání je součástí toho, co je tvým účelem uvidět, neboť prostředky a výsledek nejsou nikdy odloučeny. 6Tak se učíš, že to, co zdánlivě žije odděleně, nežije vůbec.
4. Ty jsi prostředkem Boha; nejsi odloučený a nežiješ odděleně od Něj. 2Jeho život se projevuje v tobě, Jeho Synovi. 3Každý aspekt Jeho Samotného je orámován svatostí a dokonalou čistotou, spočívá v nebeské lásce a je tak úplný, že si přeje, aby mohl vyprostit vše, na co pohlíží, a vrátit to zpět k sobě. 4Jeho záře proniká každým tělem, na které pohlédne, a lehce smete všechnu jeho temnotu do světla pouze tím, že hledí za tělo ke světlu. 5Díky jeho vlídnosti se závoj zvedne, a Kristovu tvář už nic neskrývá před těmi, kdo na ni pohlížejí. 6Ty a tvůj bratr před Ním nyní stojíte, aby mohl odhrnout závoj, který vás zdánlivě udržuje odloučené a vzdálené.
5. Jelikož si myslíš, že jsi odloučen, Nebe se ti ukazuje také jako odloučené. 2Ne proto, že takové opravdu je, ale proto, aby k tobě mohlo dosáhnout spojení, které ti bylo dáno, aby ses připojil k pravdě, skrze to, čemu rozumíš. 3Otec, Syn a Duch svatý jsou Jedno, stejně jako se všichni tví bratři spojují jako jedno v pravdě. 4Kristus a Jeho Otec nebyli nikdy odloučeni, a Kristus setrvává ve tvém porozumění, v té části tebe, která sdílí Vůli Jeho Otce. 5Duch svatý spojuje onu druhou část – nepatrnou, šílenou touhu být odloučený, odlišný a výjimečný – s Kristem, aby tomu, co je skutečně jedno, objasnil jednotu. 6V tomto světě to není pochopeno, ale může to být naučeno.
6. Duch svatý slouží Kristovu účelu ve tvé mysli tak, aby záměr výjimečnosti mohl být opraven tam, kde se nachází chyba. 2Protože Jeho účel je neustále jedno s Otcem i Synem, zná Vůli Boží i tvou skutečnou vůli. 3Toto však chápe mysl, která je vnímána jako jedno, vědoma si toho, že je jedno, a je tak i prožívána. 4Funkcí Ducha svatého je učit tě, jak je tato jednota prožívána, co musíš udělat, aby mohla být prožívána, a kam bys měl jít, abys ji prožil.
7. Toto všechno pojímá čas a místo, jako by byly oddělené, neboť když si myslíš, že část tebe je odloučená, nemá pojetí Jednoty jako spojeného celku smysl. 2Je zřejmé, že mysl takto rozštěpená by nikdy nemohla být Učitelem Jednoty, jež v Sobě sjednocuje vše. 3A tak To, Co je v této mysli a sjednocuje vše, musí být její Učitel. 4Musí To však používat jazyk, kterému tato mysl rozumí, v podmínkách, ve kterých si mysl myslí, že se nachází. 5A musí používat veškeré učení k tomu, aby iluze byly přivedeny k pravdě, tak, že vezme všechny mylné myšlenky o tom, co jsi, a povede tě za ně k pravdě, která je za nimi. 6To vše lze velmi snadno zjednodušit na toto prohlášení:
7To, co je stejné, nemůže být odlišné, a to, co je jedno,
nemůže mít odloučené části.
II. Spasitel před tmou
1. Není snad zřejmé, že to, co vnímají oči těla, tě naplňuje strachem? 2Možná si myslíš, že v tom najdeš naději na spokojenost. 3Možná si představuješ, že ve světě, tak jak ho vnímáš, dosáhneš trochy míru a spokojenosti. 4Musí ti však být zřejmé, že výsledek je stále stejný. 5Navzdory tvým nadějím a představám je výsledkem vždy zoufalství. 6A žádná výjimka neexistuje a nikdy existovat nebude. 7Jedinou hodnotou, kterou může minulost mít, je, že pochopíš, že tě nikdy neodměnila něčím, co by sis chtěl ponechat. 8Neboť jen tak budeš ochoten se jí vzdát, a navždy ji opustit.
2. Není podivné, že by sis měl stále ještě uchovávat naději na uspokojení od světa, který vidíš? 2Bez ohledu na čas a místo byl vždy tvou odměnou jen strach a vina. 3Kolik času potřebuješ na to, aby sis uvědomil, že možnost takovéto změny sotva stojí za oddalování jiné změny, která by mohla přinést lepší výsledek? 4Neboť jedno je jisté: způsob, jakým vidíš, a jakým vidíš již dlouho, neposkytuje žádnou oporu tvým budoucím nadějím, a nenaznačuje žádný úspěch. 5Vkládání nadějí tam, kde žádná není, tě nutně dovede do stavu beznaděje. 6Avšak chceš-li hledat naději tam, kde nikdy žádná nalezena nebyla, zůstává beznaděj tvou volbou.
3. A není snad také pravda, že jsi – bez ohledu na to všechno – nalezl trochu naděje, nestálé, váhavé a dosud matné tušení, že oprávněná naděje spočívá na základech, které nejsou v tomto světě? 2A přece ti tvá naděje, že tyto základy mohou být i zde, neustále brání, aby ses vzdal beznadějného a nevděčného úkolu, který sis určil. 3Má snad smysl pevně se držet přesvědčení, že stále existuje důvod k tomu, abys sledoval něco, co vždy selhalo, protože jsi přesvědčen, že to najednou uspěje, a přinese, co ještě nikdy nepřineslo?
4. Toto přesvědčení v minulosti selhalo. 2Buď rád, že je pryč z tvé mysli, kde zatemňovalo to, co v ní je. 3Nepovažuj formu za obsah, neboť forma je pouze prostředkem obsahu. 4A rám je pouze prostředkem, který drží obraz tak, aby byl viděn. 5Rám, který zakrývá obraz, nemá účel. 6To, co vidíš, nemůže být jen rám. 7Bez obrazu nemá rám smysl. 8Jeho účelem je zdůraznit obraz, nikoli sebe.
5. Věší snad někdo na zeď prázdný rám, a stojí před ním v hluboké úctě, jakoby tam viděl mistrovské dílo? 2Pokud však svého bratra vidíš jako tělo, děláš přesně to. 3Mistrovské dílo, které Bůh umístil do tohoto rámu, je vším, co lze spatřit. 4Tělo je drží jen na chvíli, aniž by je jakkoli zastíralo. 5To, co Bůh stvořil, však nepotřebuje rám, neboť co On stvořil, to i podporuje a zarámovává v Sobě. 6Bůh ti nabízí, abys spatřil Jeho mistrovské dílo. 7Chtěl bys místo něj vidět raději rám? 8A obraz nevidět vůbec?
6. Duch svatý je rámem, který Bůh umístil kolem té části Sebe, kterou chceš vidět odloučenou. 2Její rám je však spojen s jejím Stvořitelem, a je jedno s Ním a s Jeho mistrovským dílem. 3To je jeho účel, a tím, že si zvolíš namísto obrazu vidět rám, rám v obraz nepřeměníš. 4Rám, který dal této části Bůh, slouží pouze Jeho účelu, a nikoli tvému účelu, který je od Jeho účelu oddělený. 5Je to právě tvůj odloučený účel, co zastírá obraz, a místo něho si cení rámu. 6Bůh však umístil Své mistrovské dílo do rámu, který vydrží navěky, zatímco ten tvůj se rozpadne v prach. 7Nemysli si však, že obraz je zničen. 8Co Bůh stvoří, je v bezpečí před veškerým rozkladem, nezměněné a dokonalé ve věčnosti.
7. Přijmi místo svého rámu rám Boží, a uvidíš mistrovské dílo. 2Pohleď na jeho nádheru a pochop Mysl, která ho vymyslela, nikoli v rámu z masa a kostí, ale v rámu tak nádherném, jako je ona sama. 3Jeho svatost osvěcuje bezhříšnost, kterou rám temnoty skrývá, a vrhá závoj světla na samotný obraz, který jen odráží světlo, jež z něj září na jeho Stvořitele. 4Nemysli si, že tento obraz byl kdy temný, protože jsi ho viděl v rámu smrti. 5Bůh ho uchoval v bezpečí, abys na něj mohl pohlédnout a vidět svatost, kterou mu dal.
8. Spatři v temnotě spasitele před tmou a pochop svého bratra tak, jak ti ho ukazuje Mysl jeho Otce. 2Jakmile na něj pohlédneš, vystoupí z temnoty, a ty již více tmu neuvidíš. 3Temnota se nedotkla ani jeho ani tebe, jenž jsi ho vyvedl ven, abys na něj mohl pohlédnout. 4Jeho bezhříšnost jen zobrazuje tvou bezhříšnost. 5Jeho vlídnost se stává tvou sílou, a vy oba s radostí pohlížíte do nitra a vidíte svatost, která tam, vzhledem k tomu, co jsi v něm spatřil, musí být. 6On je rámem, v němž je zasazena tvá svatost, a co dal Bůh jemu, musí být dáno i tobě. 7Ať sebevíc přehlíží mistrovské dílo uvnitř sebe a vidí jen rám temnoty, je stále tvou jedinou funkcí spatřit v něm to, co on nevidí. 8A tímto pohledem je sdílena vize, která místo na smrt hledí na Krista.
9. Cožpak by nebyl Pán Nebes rád, když si vážíš Jeho mistrovského díla? 2Cožpak by pouze neděkoval tobě, kdo miluješ Jeho Syna stejně jako On? 3Cožpak by ti nedal poznat Svou Lásku, sdílíš-li jen Jeho chválu toho, co On miluje? 4Bůh miluje to, co stvořil, jako dokonalý Otec, jímž je. 5A tak je Jeho radost dokonalá, když se jakákoli Jeho část připojí k Boží chvále, aby sdílela Jeho radost. 6Tento bratr je Jeho dokonalým darem tobě. 7Bůh je šťasten a vděčen, když děkuješ Jeho dokonalému Synu za to, že je tím, čím je. 8Veškeré Jeho díky a všechna jeho radost osvěcují tebe, kdo chceš spolu s Ním naplnit Jeho radost. 9Tak je i tvá radost dokonalá. 10Ti, jejichž vůlí je učinit Otce, a spolu s Ním i sebe, dokonale šťastným, nemohou spatřit ani jediný stín temnoty. 11Vděčnost Boha Samotného je svobodně nabízena každému, kdo sdílí Jeho účel. 12Jeho Vůlí není být sám. 13A tvou také ne.
10. Odpusť svému bratru, a neodloučíš se od něj ani od jeho Otce. 2Nepotřebuješ odpuštění, neboť dokonale čistí nikdy nezhřešili. 3Daruj tedy to, co On daroval tobě, abys mohl vidět Jeho Syna jako jedno, a děkuj jeho Otci, jako On děkuje tobě. 4Nevěř, že ti není dána všechna Jeho chvála. 5Neboť to, co dáváš, je Jeho, a tím, že to dáváš, se učíš pochopit Jeho dar tobě. 6Dej Duchu svatému to, co On nabízí jak Otci, tak i Synu. 7Nic nad tebou nemá moc, kromě Jeho Vůle a tvé vůle, jež pouze šíří Jeho Vůli. 8Právě kvůli tomu jsi byl stvořen, a spolu s tebou a v jednotě s tebou byl stvořen i tvůj bratr.
11. Ty a tvůj bratr jste titíž, stejně jako Bůh Sám je Jedno a nerozdělen ve Své Vůli. 2A musíte mít i jeden účel, neboť On vám oběma dal totéž. 3Jeho Vůle je naplněna, jakmile spojíte své vůle, abys byl dovršen tím, že nabídneš dovršení svému bratru. 4Nehledej v něm hříšnost, kterou vidí on, ale vzdej mu úctu, aby sis mohl vážit sebe i jeho. 5Tobě a tvému bratru je dána moc spásy, abyste spolu unikli z temnoty do světla, abyste jako jedno mohli vidět to, co nikdy nebylo od sebe odloučené, ani oddělené od veškeré Boží Lásky, která je dána všemu stejně.
III. Vnímání a volba
1. Do jaké míry si ceníš viny, do té budeš vnímat svět, v němž je útok oprávněný. 2Do jaké míry uznáváš, že vina nemá smysl, do té budeš vnímat, že útok nemá oprávnění. 3To je v souladu se základním zákonem vnímání: Vidíš to, o čem jsi přesvědčen, že to existuje, a o tom, že to existuje, jsi přesvědčen, protože chceš, aby to existovalo. 4Vnímání žádný jiný zákon nemá. 5Vše ostatní vychází z tohoto zákona, aby ho posílilo a podpořilo. 6Tento zákon vnímání, přizpůsobený světu, je jen jinou formou základnějšího Božího zákona, který říká, že láska tvoří sebe samu, a nic než sebe samu.
2. Boží zákony nejsou ve světě, kde vládne vnímání, použitelné přímo, neboť takový svět nemohl být stvořen Myslí, pro niž vnímání nemá smysl. 2Boží zákony se však odrážejí všude. 3Ne že by svět, ve kterém tento odraz existuje, byl skutečný. 4Je skutečný jen proto, že je o jeho skutečnosti přesvědčen Boží Syn, a Bůh se nemůže zcela odloučit od přesvědčení Svého Syna. 5Bůh nemohl vstoupit do nepříčetnosti Syna spolu s ním, ale mohl si být jist, že tam s ním vstoupila Jeho zdravá mysl, aby nebyl navždy ztracen v šílenství svých přání.
3. Vnímání spočívá ve volbě, vědění nikoli. 2Vědění má pouze jeden zákon, protože má pouze jednoho Stvořitele. 3Tento svět však vytvořili dva, a ti ho nevidí stejně. 4Pro každého má jiný účel a pro každého je dokonalým prostředkem, aby sloužil cíli, pro který je vnímán. 5Pro výjimečnost je dokonalým rámem jak ji zdůraznit, dokonalým bojištěm k vedení jejích válek, dokonalým útulkem pro iluze, které chce učinit skutečnými. 6Ani jednu ale nemůže obhájit svým vnímáním, ani jednu nemůže plně ospravedlnit.
4. Existuje ještě jiný Tvůrce světa, okamžitý Napravovatel šíleného přesvědčení, že něco může být započato a zachováno bez spojení, které ho stále udržuje v působnosti Božích zákonů; ne tak, jak samotný zákon udržuje vesmír, tak jak ho Bůh stvořil, ale ve formě přizpůsobené potřebám, které si Syn Boží myslí, že má. 2Opravená chyba znamená konec chyby. 3A tak Bůh ochránil Svého Syna dokonce i v chybě.
5. Svět, který vytvořila chyba, má ještě jiný účel, protože má jiného Tvůrce, Který může uvést v soulad cíl světa s účelem Svého Stvořitele. 2Na základě Jeho vnímání světa vše, co je vidět, jen ospravedlňuje odpuštění a pohled na dokonalou bezhříšnost. 3Vše, co vznikne, se setká s okamžitým a úplným odpuštěním. 4Ani na okamžik nezůstane nic, co by zastřelo bezhříšnost, která neměnná září i skrze ubohé pokusy výjimečnosti odstranit ji z mysli, kde musí být, a osvítit tělo místo ní. 5Mysl nerozhoduje o tom, kde uvidí světla Nebe. 6Zvolí-li si vidět je jinde než v jejich domově – jakoby osvěcovala místo, kde nikdy nemohla být – pak musí Tvůrce světa tvou chybu opravit, abys nezůstal v temnotě, kde tato světla nejsou.
6. Každý zde vstoupil do temnoty, ale nikdo do ní nevstoupil sám. 2Nemusí tam však zůstat déle než okamžik. 3Neboť přišel s Nebeskou Pomocí ve svém nitru, a ta je připravená vyvést ho kdykoli z temnoty na světlo. 4Může si sám vybrat kdy, neboť pomoc je tady a očekává jen jeho volbu. 5Když se rozhodne využít toho, co mu bylo dáno, uvidí každou situaci, o které si předtím myslel, že je prostředkem k ospravedlnění jeho hněvu, přeměněnou v událost, která ospravedlňuje jeho lásku. 6Jasně uslyší, že volání k válce, které slyšel dříve, je ve skutečnosti voláním k míru. 7Bude vnímat, že tam, kde předtím útočil, je jen jiný oltář, kde může stejně snadno a mnohem radostněji poskytnout odpuštění. 8A veškeré pokušení si nově vysvětlí jen jako další příležitost, která mu může přinést radost.
7. Jak by chybné vnímání mohlo být hříchem? 2Dovol, aby všechny bratrovy chyby byly pro tebe pouze příležitostí vidět činnost Pomocníka, Který ti byl dán, abys místo svého světa viděl svět, který vytvořil On. 3Co je tedy ospravedlnitelné? 4Co chceš? 5Tyto dvě otázky znamenají totéž. 6Když je uvidíš jako stejné, učinil jsi volbu. 7Právě to, že je uvidíš jako jednu, tě vyprostí z přesvědčení, že existují dva způsoby, jak vidět. 8Tento svět může dát mnoho tvému míru a nabídnout ti mnoho příležitostí šířit tvé vlastní odpuštění. 9Takový je jeho účel pro ty, kdo chtějí vidět, jak k nim sestupují odpuštění a mír, nabízejíce jim světlo.
8. Tvůrce světa vlídnosti má dokonalou moc vyvážit svět násilí a nenávisti, který zdánlivě stojí mezi tebou a Jeho vlídností. 2V Jeho odpouštějících očích neexistuje. 3Proto nemusí být ani ve tvých. 4Hřích je utkvělé přesvědčení, které vnímání nemůže změnit. 5Co je zatraceno, je zatraceno, a zatraceno navždy, protože je to navždy neodpustitelné. 6Je-li tomu pak odpuštěno, muselo být ale vnímání hříchu chybné. 7Změna je tudíž možná. 8Duch svatý také vidí, že to, co vidí, daleko přesahuje možnosti této změny. 9Do Jeho vize však hřích nemůže zasahovat, neboť byl opraven Jeho pohledem. 10Musela to tedy být chyba, nikoli hřích. 11Neboť o čem hřích tvrdil, že nikdy nemohlo existovat, existovalo. 12Na hřích je útočeno trestem, a tak je zachován. 13Odpustit ho však znamená změnit jeho chybný stav na pravdu.
9. Syn Boží nikdy nemohl hřešit, ale může si přát něco, co by ho zranilo. 2A má moc si myslet, že může být zraněn. 3Co jiného by to mohlo být než chybné vnímání sebe samého? 4Je to hřích, nebo chyba, lze to odpustit, či ne? 5Potřebuje pomoc, nebo odsouzení? 6Je tvým účelem, aby byl spasen, nebo zatracen? 7Nezapomínáš, že to, čím je pro tebe Syn Boží, učiní tuto volbu tvou budoucností? 8Svou budoucnost vytváříš nyní, v okamžiku, kdy se všechen čas stává prostředkem k dosažení cíle. 9Učiň tedy svou volbu. 10Pochop ale, že touto volbou volíš účel světa, který vidíš, a touto volbou bude svět ospravedlněn.
IV. Světlo, které přinášíš
1. Mysli, které jsou spojené a uvědomují si to, nemohou pociťovat vinu. 2Neboť nemohou útočit a radují se, že tomu tak je, protože v tomto šťastném faktu vidí své bezpečí. 3Radují se z nevinnosti, kterou vidí. 4A proto ji vyhledávají, neboť spatřit ji a radovat se je jejich účelem. 5Každý hledá to, co mu přinese radost tak, jak ji definuje. 6Záměr jako takový se nemění. 7Avšak způsob, jakým je záměr viděn, vede nevyhnutelně k výběru prostředků, a pokud se záměr nezmění, není naděje na změnu. 8A tak jsou prostředky vybrány znovu, neboť to, co má přinést radost, je definováno jinak a je vyhledáváno odlišně.
2. Základní zákon vnímání by tedy mohl znít: „Budeš se radovat z toho, co vidíš, neboť to vidíš, aby ses radoval.“ 2Dokud si budeš myslet, že ti utrpení a hřích přinesou radost, budeš je vidět. 3Nic kromě toho, co si přeješ, není škodlivé, nebo prospěšné. 4Záleží na tvém přání, jaký to na tebe bude mít účinek. 5Vybral sis to totiž jako prostředek k získání týchž účinků a věřil jsi, že ti přinesou radost a veselí. 6Tento zákon platí dokonce i v Nebi. 7Syn Boží tvoří, aby mu to přineslo radost, a ve svém vlastním stvoření sdílí účel svého Otce, aby jeho radost byla větší, a spolu s ní byla větší i radost Boží.
3. Ty, kdo jsi tvůrcem světa, v němž taková radost není, odpočiň si a utěš se v jiném světě, kde setrvává mír. 2Tento svět přinášíš s sebou všem unaveným očím a vyčerpaným srdcím, která pohlížejí na hřích a bijí jeho smutný refrén. 3Ty jim můžeš přinést odpočinek. 4Z tebe může vzejít svět, na který budou tví bratři hledět s radostí a kde se jejich srdce budou radovat. 5V tobě je vize, která se k nim všem šíří a zahrnuje je svou vlídností a světlem. 6A z tohoto šířícího se světa světla je vytlačena temnota, o které si mysleli, že existuje, až z ní daleko odtud zůstanou jen vzdálené stíny, které budou zapomenuty, když je sluneční svit zažene do nicoty. 7Všechny jejich „zlé“ myšlenky a „hříšné“ naděje, jejich sny o vině a nemilosrdné pomstě a každé přání zranit, zabít a zemřít zmizí před sluncem, které přineseš.
4. Neudělal bys to pro Lásku Boží? 2A pro sebe? 3Pomysli jen, co by to pro tebe znamenalo. 4Bude se zdát, že tvé „zlé“ myšlenky, které tě pronásledují, se postupně vzdalují a jsou daleko od tebe. 5A vzdalují se více a více, protože slunce v tobě zazářilo, aby byly odehnány jeho světlem. 6Chvíli ještě otálejí, jen malou chvíli, v pokroucených podobách a příliš daleko, aby mohly být rozpoznány, a pak navždy zmizí. 7Ve slunečním světle budeš stát v klidu, nevinnosti a zcela beze strachu. 8Od tebe se klid, který jsi našel, rozšíří, aby tvůj mír nikdy neustal a nezanechal tě bez domova. 9Ti, kdo všem nabízejí mír, našli domov v Nebi, který svět nemůže zničit. 10Je totiž dostatečně velký na to, aby zahrnul tento svět do svého míru.
5. Celé Nebe je uvnitř tebe. 2Každému listu, který spadne, je dán život uvnitř tebe. 3Každý pták, který kdy zpíval, bude znovu zpívat uvnitř tebe. 4Každá květina, která kdy kvetla, si uchovala svou vůni a nádheru pro tebe. 5Jaký záměr může nahradit Vůli Boží a Jeho Syna, aby Nebe bylo vráceno tomu, pro koho bylo stvořeno jako jeho jediný domov? 6Nic není před ním a nic po něm. 7Žádné jiné místo, žádný jiný stav či čas. 8Nic dále ani blíže. 9Nic jiného. 10V žádné formě. 11To můžeš přinést celému světu a všem myšlenkám, které do něj vstoupily a byly na chvíli mylné. 12Mohly být tvé vlastní chyby přivedeny k pravdě lépe, než tvou ochotou přinést s sebou světlo Nebe, když kráčíš za svět temnoty do světla?
V. Stav bezhříšnosti
1. Stav bezhříšnosti znamená pouze toto: Veškerá touha útočit zmizela, a tak neexistuje důvod proč vnímat, že Syn Boží je někým jiným, než kým je. 2Potřeba viny zmizela, protože nemá žádný účel a bez cíle hříchu nemá smysl. 3Útok a hřích jsou spojeny v jednu iluzi, a jeden je příčinou i záměrem i ospravedlněním toho druhého. 4Ani hřích ani útok nemá smysl sám o sobě, ale zdá se, že čerpá smysl od toho druhého. 5Jeden závisí na druhém, ať se jeho smysl zdá být jakýkoli. 6Nikdo nemůže být přesvědčen o skutečnosti jednoho, pokud ten druhý není pravdivý, neboť každý z nich potvrzuje pravdivost toho druhého.
2. Útok činí Krista, a spolu s Ním i Boha, tvým nepřítelem. 2Jak by ses pak nebál takových „nepřátel“? 3Jak by ses pak nebál sám sebe? 4Neboť jsi zranil sám sebe a učinil jsi ze svého Já „nepřítele“. 5Nyní musíš být přesvědčen, že nejsi sám sebou, ale že jsi něčím tobě cizím, „něčím jiným“, „něčím“, čeho je třeba se bát, a nikoli to milovat. 6Kdo by útočil na něco, co vnímá jako zcela nevinné? 7A kdo, protože si přeje útočit, si nemyslí, že je tímto přáním vinen, zatímco chce nevinnost? 8Neboť kdo by mohl vidět Božího Syna nevinného, a zároveň mu přát smrt? 9Kristus stojí před tebou pokaždé, když pohlédneš na svého bratra. 10Neodešel, protože tvé oči jsou zavřené. 11Co však můžeš vidět, když hledáš svého Spasitele nevidoucíma očima?
3. Není to Kristus, koho vidíš, když se takto díváš. 2Vidíš „nepřítele“, kterého si pleteš s Kristem. 3A nenávidíš ho, neboť v něm nevidíš hřích. 4Neslyšíš ani jeho žalostné volání, jehož obsah zůstává nezměněn bez ohledu na formu volání, aby ses s ním spojil v nevinnosti a míru. 5A přesto, za nesmyslným křikem ega je slyšet volání, které dal Bůh tvému bratru, abys v něm slyšel Jeho Volání, abys odpověděl, a vrátil, co Mu patří.
4. Syn Boží tě pouze žádá o to, abys mu vrátil, co mu náleží, a sdílel to s ním. 2Sám to nemá ani jeden z vás. 3Tak to pro vás oba nutně zůstává bez užitku. 4Jste-li spolu, dá vám to oběma stejnou sílu ke spasení toho druhého, a s ním i sebe sama. 5Odpustíš-li mu, tvůj spasitel ti nabídne spásu. 6Odsoudíš-li ho, nabídne ti smrt. 7V každém vidíš pouze odraz toho, čím podle tvého rozhodnutí má pro tebe být. 8Když se rozhodneš proti jeho správné funkci, jediné, kterou opravdu má, připravíš ho o veškerou radost, kterou by našel, kdyby splnil úlohu, již mu dal Bůh. 9Nemysli si však, že Nebe je ztraceno jen pro něj. 10Nemůže být ani znovu získáno, pokud mu skrze tebe není ukázána cesta, abys ji, když jdeš po jeho boku, sám nalezl.
5. To, aby byl spasen, není obětování, neboť jeho svobodou získáš svou vlastní. 2To, že umožníš, aby jeho funkce byla splněna, je jen prostředkem ke splnění té tvé. 3Tak kráčíš směrem k Nebi, nebo peklu, nikoli ale sám. 4Jak nádherná bude jeho bezhříšnost, když ji uvidíš! 5Jak obrovská bude tvá radost, když ti bude moci nabídnout dar vidění, který mu pro tebe dal Bůh! 6On nemá jinou potřebu, než abys mu umožnil dokončit úkol, který mu dal Bůh. 7Pamatuj si jen toto: co dělá on, to děláš spolu s ním i ty. 8Podle toho, jak ho vidíš, budeš definovat funkci, kterou pro tebe bude mít, dokud ho neuvidíš jinak a nedovolíš, aby ti byl tím, co mu určil Bůh.
6. Jsi přesvědčen, že Bůh je bezmocný proti nenávisti, kterou Boží Syn může v srdci chovat proti sobě samému ve snaze ochránit to, co stvořil, před bolestí pekla. 2Ale díky lásce, kterou Syn Boží sám projevuje, je Bohu umožněno, aby byla Jeho Vůle naplněna. 3Ve svém bratru vidíš obraz svého vlastního přesvědčení o tom, co musí být Boží Vůlí pro tebe. 4Ve tvém odpuštění porozumíš Jeho Lásce k tobě, ale skrze tvůj útok budeš přesvědčen, že tě nenávidí a že Nebe musí být peklem. 5Pohlédni znovu na svého bratra a pochop, že je pro tebe cestou do Nebe, nebo do pekla, podle toho, jak ho vnímáš. 6Nezapomeň však, že úloha, kterou mu dáš, je dána tobě, a půjdeš cestou, kterou mu ukážeš, protože to je soud nad tebou samým.
VI. Výjimečná funkce
1. Na odpouštějících očích vlídně spočívá milost Boží a vše, na co pohlédnou, mluví o Bohu. 2Ten, kdo hledí těmato očima, nevidí zlo, nic, čeho by se měl ve světě bát, a nikoho, kdo by byl od něj odlišný. 3A jak je miluje, tak pohlíží na sebe s láskou a vlídností. 4Již se neodsuzuje za své chyby, zrovna tak jako neodsuzuje druhé. 5Nerozhoduje o pomstě, ani netrestá hřích. 6S veškerou něhou, kterou nabízí ostatním, spočívá jeho laskavý pohled na něm samém. 7Jen uzdravuje a žehná. 8Jelikož je v souladu s Boží Vůlí, má moc uzdravovat a žehnat všem, na něž hledí s milostí Boží.
2. Oči si přivyknou na tmu, a světlo zářivého dne se zdá být bolestivé pro oči, které byly dlouho navyklé na nezřetelné jevy, vnímané za soumraku. 2Odvrátí se od slunečního svitu a jasnosti, kterou svit přináší tomu, na co pohlížejí. 3Nezřetelné se zdá být lepší, je snadněji viděno a lépe rozpoznáno. 4Jaksi se zdá, že pohlížet na neurčité a zastřené je snadnější a pro oči méně bolestivé, než pohlížet na zcela jasné a jednoznačné. 5K tomuto však oči neslouží – kdo může říci, že dává přednost temnotě a trvat na tom, že chce vidět?
3. Přání vidět povolává milost Boží na tvé oči a přináší dar světla, který umožňuje vidění. 2Chceš spatřit svého bratra? 3Bůh je rád, že se na něj díváš. 4Jeho Vůlí není, abys nepoznal svého spasitele. 5Boží Vůlí také není, aby tvůj bratr zůstal bez funkce, kterou mu On dal. 6Nedovol, aby byl déle osamělý, neboť osamělí jsou ti, kdo nevidí žádnou funkci, kterou by mohli ve světě splnit; místo, kde by byli zapotřebí, ani záměr, kterého mohou plně dosáhnout jen oni.
4. Toto je způsob, jakým Duch svatý láskyplně vnímá výjimečnost; to, co jsi vytvořil, používá místo ke zraňování, k uzdravování. 2Každému určuje výjimečnou funkci ve spáse, kterou jen on sám může splnit; dává mu roli, která je určena pouze jemu. 3Plán nemůže být dokončen, dokud každý nenajde svou výjimečnou funkci a nesplní jemu uloženou část, aby tak sám dosáhl úplnosti ve světě, kde vládne neúplnost.
5. Zde, kde se Boží zákony neuplatňují v dokonalé formě, může přece jen udělat jednu dokonalou věc a učinit jednu dokonalou volbu. 2A tímto činem výjimečné věrnosti někomu, koho vnímá jako jiného než sebe, se naučí, že tento dar dal sobě, a tak s ním musí být jedno. 3Odpuštění je jediná funkce, která má v čase smysl. 4Je prostředkem, který Duch svatý používá, aby převedl výjimečnost z hříchu na spásu. 5Odpuštění je pro všechny. 6Když však spočívá na všech, je úplné, a s ním jsou naplněny všechny funkce tohoto světa. 7Tehdy čas přestane existovat. 8Zatímco jsi však v čase, je stále třeba mnoho vykonat. 9Každý musí udělat, co je mu určeno, neboť na jeho části závisí celý plán. 10Každý má v čase výjimečnou roli, protože taková byla jeho volba, a tím, že si ji zvolil, ji pro sebe vytvořil. 11Jeho přání mu nebylo odepřeno, ale změnilo svoji podobu tak, aby sloužilo jeho bratru i jemu samému, a stalo se tak prostředkem spásy, namísto ztráty.
6. Spása není ničím víc než připomínkou, že tento svět není tvým domovem. 2Jeho zákony ti nejsou vnucovány a jeho hodnoty nejsou tvými hodnotami. 3Nic, co si myslíš, že v něm vidíš, tam ve skutečnosti vůbec není. 4To uvidí a pochopí každý, když přijme svou úlohu v odčinění světa, stejně jako ji přijal při jeho vytváření. 5Má prostředky k obojímu, stejně jako je měl vždy. 6Výjimečnost, kterou si vybral, aby se zraňoval, určil Bůh už v okamžiku, kdy se tak rozhodl, za prostředek k jeho spáse. 7Jeho výjimečný hřích byl učiněn jeho výjimečnou milostí. 8Jeho výjimečná nenávist se stala jeho výjimečnou láskou.
7. Duch svatý potřebuje tvou výjimečnou funkci, aby mohla být naplněna Jeho funkce. 2Nemysli si však, že tvá funkce postrádá výjimečnou hodnotu. 3Chtěl jsi ji, a je ti dána. 4Vše, co jsi vytvořil, může snadno a dobře sloužit spáse. 5Syn Boží nemůže učinit volbu, kterou by v jeho prospěch, a ne proti němu samému, nemohl Duch svatý použít. 6Jen v temnotě se tvá výjimečnost jeví jako útok. 7Ve světle ji vidíš jako svou výjimečnou funkci v plánu ochránit Božího Syna před každým útokem a umožnit mu pochopit, že je v bezpečí, tak jako vždy byl a vždy zůstane v čase, stejně jako ve věčnosti. 8Tato funkce ti byla dána pro tvého bratra. 9Vezmi ji tedy jemně z rukou svého bratra a dovol, aby v tobě byla dokonale naplněna spása. 10Udělej tuto jedinou věc, aby ti bylo dáno vše.
VII. Skála spásy
1. Může-li Duch svatý změnit každý rozsudek, který jsi nad sebou vynesl, v požehnání, pak rozsudek nemůže být hříchem. 2Hřích je jediná věc na celém světě, která se nemůže změnit. 3Je nezměnitelný. 4A na jeho neměnnosti závisí svět. 5Kouzlo světa může před hříšníky zdánlivě skrývat bolest hříchu a klamat třpytem a záludností. 6Přesto každý ví, že cenou hříchu je smrt. 7A tak tomu je. 8Neboť hřích je žádostí o smrt, přáním učinit základy tohoto světa stejně jistými, jako je láska, stejně spolehlivými, jako je Nebe, a stejně silnými, jako je Sám Bůh. 9Pro každého, kdo si myslí, že hřích je možný, je svět chráněn před láskou. 10A to se nezmění. 11Je však možné, že by to, co Bůh nestvořil, mělo sdílet vlastnosti Jeho stvoření, když se to v každém směru staví proti Jeho stvoření?
2. Není možné, aby „hříšníkovo“ přání zemřít bylo stejně silné jako Boží Vůle k životu. 2Také není možné, aby základy světa, který Bůh nevytvořil, byly stejně pevné a jisté, jako je Nebe. 3Jak by mohlo být peklo stejné jako Nebe? 4Je možné, aby se to, co nebylo Vůlí Boží, nedalo změnit? 5Co je nezměnitelné kromě Vůle Boží? 6Co může sdílet její vlastnosti kromě jí samé? 7Jaké přání se může postavit proti Jeho Vůli, a být nezměnitelné? 8Kdyby sis mohl uvědomit, že nic kromě Vůle Boží není neměnné, tento kurz by pro tebe nebyl obtížný. 9Neboť právě o tom přesvědčen nejsi. 10Přesto bys nemohl být přesvědčen o ničem jiném, kdybys jen uvážil, čím tento kurz opravdu je.
3. Vraťme se k tomu, co jsme řekli dříve, a přemýšlejme o tom pečlivěji. 2Musí tomu být tak, že buď je šílený Bůh, nebo je místem šílenství tento svět. 3Ani jedna Jeho Myšlenka nedává v tomto světě jakýkoli smysl. 4Nic z toho, o čem je tento svět přesvědčen, že je pravdivé, nemá v Jeho Mysli žádný smysl. 5To, co nedává žádný smysl a nemá žádný význam, je nepříčetné. 6A co je šílenstvím, nemůže být pravdou. 7Kdyby jediné přesvědčení, které je zde tak hluboce ceněné, bylo pravdivé, pak by každá Myšlenka, kterou Bůh kdy měl, byla iluzí. 8Je-li jen jediná Jeho Myšlenka pravdivá, potom všechna přesvědčení, kterým svět přikládá význam, jsou mylná a naprosto postrádají smysl. 9Takovou volbu činíš. 10Nepokoušej se to vidět jinak, ani to překroutit v něco, čím to není. 11Můžeš učinit jen toto rozhodnutí. 12Ostatní závisí na Bohu, nikoli na tobě.
4. Ospravedlňovat jedinou hodnotu, kterou svět prosazuje, znamená popírat Otcovu i tvou zdravou mysl. 2Bůh a Jeho milovaný Syn nemyslí odlišně. 3Právě shoda Jejich myšlení činí Syna spolustvořitelem s Myslí, Jejíž Myšlenka ho stvořila. 4Rozhodne-li se tedy uvěřit jediné myšlence, která je v rozporu s pravdou, rozhodl se, že není Synem svého Otce, neboť Syn je šílený, a zdravá mysl je nutně oddělená od Otce i Syna. 5O tom jsi přesvědčen. 6Nemysli si, že toto přesvědčení závisí na podobě, kterou na sebe bere. 7Kdo si myslí, že svět není nepříčetný a že svět je ospravedlněn tím, co myslí, nebo že existuje na základě jakékoli formy rozumu, je přesvědčen, že toto vše je pravda. 8Hřích není skutečný, protože Otec a Syn nejsou nepříčetní. 9Tento svět nemá smysl, protože spočívá na hříchu. 10Kdo by mohl tvořit neměnné, kdyby to nespočívalo na pravdě?
5. Duch svatý má moc změnit celý základ světa, který vidíš, v něco jiného; v základ, který není nepříčetný a na němž může být založeno zdravé vnímání úplně jiného světa. 2Světa, kde nic neodporuje tomu, co by vedlo Božího Syna ke zdravé mysli a radosti. 3Kde nic nesvědčí o smrti a krutosti, odloučení a rozdílnosti. 4Vše je zde totiž vnímáno jako jedno, a nikdo neztrácí, aby někdo jiný získal.
6. Porovnej vše, o čem jsi přesvědčen, s tímto jediným požadavkem, a pochop, že vše, co tento požadavek splňuje, je hodno tvé víry. 2Avšak nic jiného. 3Co není láska, je hřích, a jedno vnímá druhé jako nepříčetné a beze smyslu. 4Svět, jehož základem je láska, vnímají hříšníci jako naprosto šílený a jsou přesvědčeni, že jen jejich cesta vede ke zdravé mysli. 5Hřích je však z pohledu lásky, jejíž vlídné oči hledí za šílenství a mírumilovně spočívají na pravdě, stejně nepříčetný. 6Jedno i druhé vidí svět jako nezměnitelný na základě své definice neměnné a věčné pravdy o tom, co jsi. 7Jedno i druhé zrcadlí své hledisko na to, čím Otec a Syn musejí být, aby toto hledisko mělo smysl a bylo logické.
7. Tvá výjimečná funkce je výjimečnou formou, v níž se ti fakt, že Bůh není nepříčetný, jeví jako nejrozumnější a dává ti smysl. 2Obsah je stejný. 3Forma je vhodná pro tvé výjimečné potřeby a výjimečný čas a místo, v nichž si myslíš, že se nacházíš a kde můžeš být osvobozen od místa a času, a kde tě vše, o čem jsi přesvědčen, nutně omezuje. 4Syn Boží nemůže být poután časem, místem ani ničím, co není Vůlí Boží. 5Je-li však Boží Vůle viděna jako šílenství, potom podoba zdravé mysli, která ji činí nejpřijatelnější pro ty, kdo jsou nepříčetní, vyžaduje výjimečnou volbu. 6Tato volba nemůže být učiněna šílenými, jejichž problémem je, že jejich volba není svobodná a učiněná ve světle rozumu.
8. Svěřit spásu šíleným by bylo šílenství. 2Protože Bůh šílený není, určil Jednoho, Který má stejně zdravou mysl jako On, aby vytvořil svět zdravější mysli, který by se setkal s pohledem každého, kdo si vybral nepříčetnost jako svou spásu. 3Jemu je dáno, aby rozhodl, jaká forma je pro něj nejvhodnější; forma, která na svět, jejž on vidí, neútočí, ale vstoupí do něj v tichosti a ukáže mu, že je šílený. 4On pouze ukazuje alternativu, jiný způsob pohledu na to, co viděl dříve a co poznává jako svět, ve kterém žije a o kterém si myslel, že mu rozumí.
9. Nyní o tom musí pochybovat, protože tuto formu alternativy nemůže popřít, přehlédnout, nebo ji vůbec nevnímat. 2Každému je jeho výjimečná funkce navržena tak, aby ji – když mu dokazuje, že je alternativou, kterou opravdu chce – vnímal jako možnou a stále více žádoucí. 3Z tohoto hlediska mu jeho hříšnost a veškerý hřích, který vidí ve světě, nabízejí méně a méně. 4A to do tehdy, dokud nepochopí, že ho jeho postoj stál zdravou mysl, a že stojí mezi ním a jakoukoli nadějí na zdravou mysl. 5Není ponechán bez možnosti úniku z šílenství, má totiž výjimečnou roli v úniku každého. 6Nemůže už být ponechán vně, bez výjimečné funkce v naději na mír, zrovna tak jako Otec nemůže přehlédnout Svého Syna a lhostejně ho bez povšimnutí minout.
10. Na co jiného se lze spolehnout než na Lásku Boží? 2Kde jinde než v Bohu přebývá zdravá mysl? 3Ten, Jenž mluví za Boha, ti to může ukázat na alternativě, kterou zvolil obzvláště pro tebe. 4Je Vůlí Boží, aby sis to pamatoval, a tak se z nejhlubšího smutku dostal k dokonalé radosti. 5Přijmi funkci, která ti byla uložena v Jeho Vlastním plánu ukázat Svému Synu, že peklo a Nebe jsou odlišné, nikoli stejné. 6A že v Nebi jsou Všichni stejní, bez jakéhokoli rozdílu, který by, pokud by taková nepříčetnost byla možná, učinil z Nebe peklo a z pekla nebe.
11. Přesvědčení, že někdo může ztratit, není než odrazem základního dogmatu, že Bůh musí být nepříčetný. 2Neboť v tomto světě se zdá, že jeden musí získat, protože druhý ztratil. 3Kdyby to byla pravda, pak by Bůh skutečně musel být šílený! 4Není však toto přesvědčení jen jinou formou základnějšího dogmatu, že „hřích je skutečný a vládne světu“? 5Za každý sebemenší zisk musí někdo ztratit, a zaplatit určitým množstvím krve a utrpení. 6Neboť jinak by zlo zvítězilo, a úhrnnou cenou za jakýkoli zisk by bylo zničení. 7Ty, kdo jsi přesvědčen, že Bůh je šílený, se nad tím důkladně zamysli, a pochop, že to, co je nepříčetné, je buď Bůh, nebo toto dogma, ale stěží obojí.
12. Spása je znovuzrození myšlenky, že nikdo nemůže ztratit, aby jiný získal. 2Získá-li jeden, musejí získat všichni. 3Zde je obnovena zdravá mysl. 4Na této skále pravdy spočívá v dokonalé důvěře a dokonalém míru víra ve věčně zdravou Boží Mysl. 5Rozum je uspokojen, neboť zde mohou být opravena všechna nepříčetná přesvědčení. 6Je-li toto pravda, hřích musí být nemožný. 7Je to skála, na které spočívá spása, výhodné postavení, z něhož Duch svatý dává smysl a směr plánu, v němž má úlohu tvá výjimečná funkce. 8Neboť zde se tvá výjimečná funkce stává úplnou, protože sdílí funkci celku.
13. Pamatuj si, že veškeré pokušení je jen toto: šílené přesvědčení, že Boží nepříčetnost může uzdravit tvou mysl a dát ti, co chceš; že musíš buď ty, nebo Bůh propadnout šílenství, protože vaše záměry není možné uvést do souladu. 2Smrt si žádá život, ale uchovávat život nestojí nic. 3Nikdo nemůže trpět kvůli tomu, aby byla naplněna Vůle Boží. 4Spása je Vůlí Boží, neboť ji sdílíš. 5Ne pro tebe samotného, ale pro Já, které je Synem Božím. 6Syn nemůže ztratit, neboť kdyby mohl, ztratil by jeho Otec, ale v Otci ztráta není možná. 7A toto je zdravá myšlenka, neboť je pravdivá.
VIII. Spravedlnost navrácená lásce
1. Duch svatý může použít vše, co Mu dáš, pro tvou spásu. 2Nemůže však použít to, co mu odepřeš, neboť si to od tebe nemůže vzít, aniž bys byl ochoten Mu to dát. 3Neboť kdyby ti to vzal, byl bys přesvědčen, že si to vynutil proti tvé vůli. 4Tak bys nepoznal, že být bez toho je tvou vůlí. 5Nemusíš Mu to dát zcela ochotně, neboť kdybys tak mohl učinit, nepotřeboval bys Ho. 6Potřebuje však od tebe toto: abys dal přednost možnosti, že si to vezme On, namísto aby sis to nechal sám pro sebe, a aby sis uvědomil, že tím nikdo neztratí. 7K myšlence, že nikdo nemůže ztratit, abys ty získal, je třeba dodat jen tolik. 8Nic víc.
2. Toto je jediný princip, který spása potřebuje. 2Není třeba, aby tvá víra v něj byla silná, neochvějná a bez jakéhokoli útoku pramenícího z přesvědčení, která tomuto principu odporují. 3Tvá věrnost není stálá. 4Pamatuj si však, že spasení nepotřebují spásu. 5Nežádá se po tobě, abys dělal něco, co by každý, kdo je ještě vnitřně rozdělený, pokládal za nemožné. 6Stačí ti i malá víra v to, že by v takovém stavu mysli mohla být nalezena moudrost. 7Ale za to, že se po tobě žádá jen trocha víry, buď vděčný. 8Co jiného než trocha víry zbývá těm, kdo jsou stále ještě přesvědčeni o skutečnosti hříchu? 9Co mohou vědět o Nebi a spravedlnosti spasených?
3. Ve spáse je určitý druh spravedlnosti, o které svět neví. 2Pro svět jsou spravedlnost a pomsta tímtéž, neboť hříšníci vidí spravedlnost pouze jako trest, kterým možná trpí někdo jiný, ale kterému nelze uniknout. 3Zákony hříchu vyžadují oběť. 4Na tom, kdo jí může být, nezáleží. 5Cenou je ale smrt, a cena musí být zaplacena. 6Toto není spravedlnost, ale nepříčetnost. 7Jak by však mohla být spravedlnost definována bez nepříčetnosti tam, kde láska znamená nenávist a smrt je pokládána za vítězství a triumf nad věčností, nadčasovostí a životem?
4. Ty, kdo spravedlnost neznáš, se stále ještě můžeš ptát a dozvědět se odpověď. 2Spravedlnost pohlíží na všechny stejně. 3Není spravedlivé, že by jeden měl postrádat to, co má druhý. 4To je pomsta, ať už má jakoukoli formu. 5Spravedlnost nevyžaduje oběť, neboť každá oběť je učiněna proto, aby hřích mohl být uchován. 6Je to platba poskytnutá na uhrazení ceny hříchu, ale nikoli celé ceny. 7Zbytek je vzat od jiného, aby byl položen vedle tvé malé platby, tak aby učinil „pokání“ za vše, co si chceš ponechat a čeho se nechceš vzdát. 8Takže jsi jako oběť viděn částečně ty, a spolu s tebou někdo jiný, kdo na ní má mnohem větší podíl. 9A čím větší je jeho část v celkové ceně, tím menší je tvoje. 10A spravedlnost, jelikož je slepá, je spokojena, že cena byla zaplacena, a nezáleží na tom, kým.
5. Může toto být spravedlnost? 2O tom Bůh nic neví. 3Bůh však ví, co je spravedlnost, a ví to dobře. 4Neboť Bůh je naprosto spravedlivý ke každému. 5Pomsta je Mysli Boha cizí, protože Bůh ví, co je spravedlnost. 6Být spravedlivý znamená být nestranný, nikoli mstivý. 7Být spravedlivý a zároveň se mstít není možné, neboť jedno je v rozporu s druhým a jedno popírá skutečnost toho druhého. 8Pro tebe není možné porozumět spravedlnosti Ducha svatého myslí, která chápe výjimečnost. 9Mohl by však být Duch svatý spravedlivý, kdyby odsoudil hříšníka za zločiny, kterých se nedopustil, ale myslí si, že ano? 10Kde by byla spravedlnost, kdyby vyžadoval od těch, kteří jsou posedlí myšlenkou trestu, aby ji sami odložili a vnímali ji jako nepravdivou?
6. Pro ty, kdo jsou stále ještě přesvědčeni, že hřích má smysl, je neobyčejně těžké pochopit spravedlnost Ducha svatého. 2Musejí být přesvědčeni, že Duch svatý sdílí jejich vlastní zmatenost, a nemohou se vyhnout pomstě, kterou jejich přesvědčení o spravedlnosti musí mít za následek. 3A tak se bojí Ducha svatého a vnímají v Něm „hněv“ Boží. 4Nemohou Mu také důvěřovat, že je neusmrtí blesky, které vytrhl Vlastní rozhněvanou Rukou z Nebeských „ohňů“. 5Jsou skutečně přesvědčeni, že Nebe je peklem, a obávají se lásky. 6A když je jim řečeno, že nikdy nezhřešili, propadnou hluboké nedůvěře a bude je mrazit strach. 7Jejich svět závisí na stabilitě hříchu. 8A „hrozbu“ toho, co Bůh ví, že je spravedlnost, vnímají jako něco, co je pro ně a jejich svět ničivější než pomsta, kterou chápou a milují.
7. A tak si myslí, že ztráta hříchu je prokletím. 2Prchají před Duchem svatým, jako by byl poslem pekla, který na ně byl shora seslán, aby na nich pod rouškou osvoboditele a přítele s proradností a podlostí uplatňoval mstu Boží. 3Čím jiným by pro ně mohl být, nežli ďáblem, který se převlékl za anděla, aby je oklamal? 4A jaký jiný únik jim nabízí než dveře do pekla, které vypadají jako brána Nebes?
8. Spravedlnost však nemůže potrestat ty, kdo žádají o trest, ale má Soudce, Který ví, že jsou opravdu zcela nevinní. 2Spravedlnost ho zavazuje k tomu, aby je osvobodil a vzdal jim veškerou úctu, kterou si zaslouží a kterou si odepřeli, protože nejsou spravedliví a nechápou, že jsou nevinní. 3Hříšníci lásku nechápou, protože si myslí, že spravedlnost je od lásky odštěpena, a představuje něco jiného. 4Tak je láska vnímána jako slabá, a pomsta jako silná. 5Neboť láska, když ji opustil soud, utrpěla ztrátu, a je příliš slabá na to, aby chránila před trestem. 6Pomsta však bez lásky získala na síle tím, že od ní byla odloučena a oddělena. Nyní, když láska s bezmocnýma rukama jen uboze přihlíží, připravena o spravedlnost a vitalitu a bez síly ochraňovat, co jiného může pomoci a ochránit, než pomsta?
9. Co může od tebe Láska žádat, když si myslíš, že toto vše je pravda? 2Mohl by být Duch svatý, ve své spravedlnosti a lásce, přesvědčen, že můžeš opravdu dávat, když jsi tak zmatený? 3Nežádá se po tobě, abys Mu tak dalece důvěřoval. 4Ne více než vidíš, že ti nabízí, a než poznáváš, že sis nemohl dát sám. 5Ve spravedlnosti Samotného Boha poznává Duch svatý vše, co si zasloužíš, ale také chápe, že to nejsi schopen přijmout sám pro sebe. 6Je Jeho výjimečnou funkcí, aby ti nabídl dary, které patří nevinným. 7A každý dar, který přijmeš, přinese radost Jemu i tobě. 8On ví, že Nebe je bohatší každým darem, který přijmeš. 9Bůh se raduje, když Jeho Syn přijme to, o čem láskyplná spravedlnost ví, že mu náleží. 10Neboť láska a spravedlnost nejsou odlišné. 11Proto, že jsou stejné, milosrdenství stojí po Boží Pravici a dává Synu Božímu moc odpustit si, že hřešil.
10. Jak může být cokoli odepřeno tomu, kdo si zaslouží vše? 2To by bylo nespravedlivé a opravdu nečestné ke vší svatosti, která v něm je, jakkoli ji nepoznává. 3Bůh nezná nespravedlnost. 4Nedovolil by, aby byl Jeho Syn souzen těmi, kdo vyhledávají jeho smrt, a vůbec nejsou schopni vidět jeho hodnotu. 5Jaké důvěryhodné svědky by povolali, aby mluvili v jeho prospěch? 6A který z nich by ho přišel zastupovat, a nebyl by proti jeho životu? 7Ani ty bys k němu nebyl spravedlivý. 8Bůh však zaručil, že se Synu, jehož miluje, dostane spravedlnosti, a bude ho chránit před veškerou nespravedlností, kterou se mu snažíš nabídnout, protože jsi přesvědčen, že si zaslouží pomstu.
11. Stejně jako výjimečnosti nezáleží na tom, kdo platí cenu hříchu, jen když byla zaplacena, tak i Duch svatý nedbá na to, kdo konečně pohlíží na nevinnost, pokud ji vidí a rozpoznává. 2Neboť jen jeden svědek stačí, pokud vidí pravdivě. 3Prostá spravedlnost více nežádá. 4Duch svatý se ptá každého, zda bude on tím svědkem, aby se spravedlnost mohla vrátit k lásce a byla tam spokojena. 5Každá výjimečná funkce, kterou udělí, slouží jen k tomu, aby všichni poznali, že láska a spravedlnost nejsou odloučené. 6A obě jsou svou vzájemnou jednotou posíleny. 7Bez lásky je spravedlnost předpojatá a slabá. 8A láska bez spravedlnosti není možná. 9Neboť láska je spravedlivá, a nemůže trestat, kde není nikdy příčina. 10Může snad nějaká příčina oprávnit útok na nevinného? 11Láska tedy opravuje chyby spravedlností, nikoli pomstou. 12Neboť to by bylo nespravedlivé vůči nevinnosti.
12. Pochopíš-li, že není možné, aby si Syn Boží zasloužil pomstu, můžeš být dokonalým svědkem moci lásky a spravedlnosti. 2Nemusíš za všech okolností vnímat, že toto je pravda. 3Nemusíš se ani obracet na svou zkušenost ze světa, který je pouhým stínem toho, co se ve skutečnosti děje ve tvém nitru. 4Porozumění, které potřebuješ, nepochází z tebe, ale z většího Já, Já tak obrovského a svatého, že nikdy nemohlo pochybovat o Své nevinnosti. 5Tvá výjimečná funkce je voláním k tomuto Já, aby se na tebe, jehož bezhříšnost sdílí, usmálo. 6Jeho porozumění se stane i tvým. 7Tak bude výjimečná funkce Ducha svatého splněna. 8Syn Boží našel svědka své bezhříšnosti, a nikoli svých hříchů. 9Jak málo musíš dát Duchu svatému, aby ti mohla být dána prostá spravedlnost.
13. Bez nestrannosti není spravedlnost. 2Jak může být výjimečnost spravedlivá? 3Nesuď, protože nemůžeš – nikoli proto, že jsi také ubohý hříšník. 4Jak může výjimečný doopravdy chápat, že spravedlnost je stejná pro všechny? 5Vzít jednomu a dát druhému je nutně nespravedlivé vůči oběma, neboť v očích Ducha svatého jsou si rovni. 6Otec dal oběma stejné dědictví. 7Ten, kdo chce mít více, nebo méně, si neuvědomuje, že má všechno. 8Nemůže posoudit, co nutně náleží druhému, protože si myslí, že je sám o něco připraven. 9Tak musí závidět a snažit se tomu, koho soudí, vzít. 10Není nestranný a nemůže spravedlivě vidět práva druhých, neboť mu byla zastřena jeho vlastní práva.
14. Máš právo na celý vesmír, na dokonalý mír, na úplné vysvobození ze všech následků hříchu a na věčný, radostný a v každém směru úplný život, tak jak určil pro Svého svatého Syna Bůh. 2To je jediná spravedlnost, kterou Nebe zná, a vše, co Duch svatý přináší na zem. 3Tvá výjimečná funkce ti neukazuje nic jiného než to, že se dokonalá spravedlnost může uplatňovat i u tebe. 4Jsi v bezpečí před každou formou pomsty. 5Svět klame, ale svou vlastní verzí spravedlnosti nemůže nahradit spravedlnost Boží. 6Neboť jen láska je spravedlivá, a může vnímat, co spravedlnost musí poskytovat Synu Božímu. 7Dovol lásce, aby rozhodla, a neměj nikdy strach, že se při své nespravedlnosti připravíš o to, co ti přidělila Boží spravedlnost.
IX. Spravedlnost Nebe
1. Není nadutostí si myslet, že tvé malé chyby nemohou být spravedlností Nebe odčiněny? 2Neznamenalo by to, že to nejsou chyby, ale navěky neopravitelné hříchy, které je třeba pomstít, nikoli ospravedlnit? 3Jsi ochoten být vyproštěn ze všech následků hříchu? 4Na tuto otázku nemůžeš odpovědět, dokud neuvidíš vše, co tato odpověď nese s sebou. 5Neboť odpovíš-li „ano“, znamená to, že se vzdáváš všech hodnot tohoto světa ve prospěch míru Nebe. 6Neponecháš si ani jeden hřích. 7A nebudeš chovat jedinou pochybnost, že je to možné, čímž by byl hřích zachován. 8Nyní máš za to, že pravda má větší hodnotu než všechny iluze. 9A uvědomuješ si, že ti musí být odhalena, protože ji neznáš.
2. Zdráhavě dávat znamená nezískat dar, neboť se zdráháš ho přijmout. 2Bude pro tebe uchován do doby, kdy zdráhavost ho přijmout zmizí, a ty budeš ochoten ho obdržet. 3Boží spravedlnost si zasluhuje vděčnost, nikoli strach. 4Co dáš, se neztratí tobě ani nikomu jinému, ale bude to milováno a ochráněno v Nebi, kde jsou uchovávány všechny poklady dané Božímu Synu, a jsou nabídnuty každému, kdo jen nastaví ruku s ochotou je přijmout. 5Poklad se nezmenší tím, že je dáván. 6Každý dar ho jen zvětšuje. 7Neboť Bůh je spravedlivý. 8Nebojuje proti zdráhavosti Svého Syna vnímat spásu jako Jeho dar. 9Jeho spravedlnost však nebude uspokojena, dokud ji nepřijmou všichni.
3. Buď si jist, že každá odpověď na problém, který Duch svatý řeší, bude vždy taková, že nikdo neztratí. 2To musí být pravda, protože On nežádá oběť od nikoho. 3Odpověď, která vyžaduje od kohokoli sebemenší ztrátu, problém nevyřešila, ale naopak ho zvětšila, ztížila jeho řešení a učinila ho nespravedlivějším. 4Není možné, aby Duch svatý viděl jako řešení nespravedlnost. 5Podle Něj musí být to, co je nespravedlivé, opraveno, protože je to nespravedlivé. 6Každá chyba je vlastně formou vnímání, kterým je přinejmenším jeden viděn nespravedlivě. 7Božímu Synu tedy není poskytnuta spravedlnost. 8Když je někdo viděn tak, že ztrácí, je odsouzen. 9A místo spravedlnosti mu pak náleží trest.
4. Pohled na nevinnost znemožňuje trest a zajišťuje spravedlnost. 2Vnímání Ducha svatého nenechává žádné místo pro útok. 3Útok by mohla ospravedlnit pouze ztráta, ale On žádnou ztrátu nevidí. 4Svět řeší problémy jinak. 5Řešení vidí jako stav, ve kterém je rozhodnuto, kdo zvítězí a kdo bude poražený, kolik si vezme vítěz a kolik může poražený ještě ubránit. 6Problém však stále zůstává nevyřešen, neboť jedině spravedlnost může vyvolat stav, ve kterém nikdo neztrácí, s nikým se nezachází nespravedlivě a nikdo není o nic připraven, a tak nemá podklad pro pomstu. 7Řešení problému nemůže být pomstou; ta může přinejlepším přidat další problém k předchozímu problému, v němž ještě vražda není zřejmá.
5. To, jak řeší problém Duch svatý, je způsob, kterým je problém ukončen. 2Problém byl vyřešen, protože se potkal se spravedlností. 3Dokud se se spravedlností nepotká, bude se vracet, protože ještě nebyl vyřešen. 4Princip, že spravedlnost znamená, že nikdo nemůže ztratit, je pro tento kurz zásadní. 5Neboť zázraky závisejí na spravedlnosti. 6Ne tak, jak je viděna očima tohoto světa, ale tak, jak ví Bůh a jak se vědění odráží v pohledu, který poskytuje Duch svatý.
6. Nikdo si nezaslouží ztrátu. 2Nemůže se stát nic, co by k němu bylo nespravedlivé. 3Uzdravení je nutně pro každého, protože nikdo si nezaslouží jakýkoli útok. 4Může existovat pořadí v zázracích, pokud neplatí, že si někdo zaslouží trpět více a druhý méně? 5A bylo by to spravedlivé pro ty, kdo jsou zcela nevinní? 6Zázrak je spravedlnost. 7Není to výjimečný dar jen pro některé, který by byl druhým odebrán, protože ho jsou méně hodni, jsou více zavržení, a proto jsou zbaveni možnosti uzdravení. 8Může být někdo odloučen od spásy, jestliže jejím účelem je konec výjimečnosti? 9Jsou-li některé chyby neodpustitelné a zasluhují namísto uzdravení a návratu k míru pomstu, kde je spravedlnost spásy?
7. Spása se nemůže snažit pomoci Božímu Synu být ještě nespravedlivějším, než se sám snažil být. 2Jestliže zázraky, dar Ducha svatého, byly zvláště dány jen vyvolené a výjimečné skupině, a odepřeny těm, kteří si je zaslouží méně, potom je Duch svatý spojencem výjimečnosti. 3Co On nemůže vnímat, o tom nemůže svědčit. 4Každý má stejné právo na Jeho dar uzdravení, vysvobození a míru. 5Dát Duchu svatému problém, aby ho pro tebe vyřešil, znamená, že chceš, aby byl vyřešen. 6Nechat si ho pro sebe, aby byl řešen bez Jeho pomoci, znamená, že ses rozhodl, aby zůstal nevyřešený, a aby moc jeho nespravedlnosti a útoku nadále trvala. 7Nikdo nemůže být nespravedlivý vůči tobě, pokud se nejdříve sám nerozhodneš být nespravedlivý. 8Potom musejí vyvstat problémy, aby ti stály v cestě a mír byl rozehnán větrem nenávisti.
8. Pokud nevěříš, že všichni tví bratři mají stejné právo na zázraky jako ty, nebudeš se domáhat práva, které na ně máš, protože jsi byl nespravedlivý vůči bratru, jenž má stejná práva. 2Snaž se popřít, a budeš se cítit popřen. 3Snaž se odepřít, a bude ti odepřeno. 4Zázrak nikdy neobdržíš, nemůže-li ho obdržet druhý. 5Pouze odpuštění nabízí zázraky. 6Prominutí musí být spravedlivé ke všem.
9. Malé problémy, které si necháváš a skrýváš, se stanou tvými tajnými hříchy, protože ses nerozhodl, aby byly pro tebe odstraněny. 2Tak na ně sedá prach a rostou, až zakryjí vše, co vnímáš, a zanechají tě nespravedlivého vůči všem. 3Jsi opravdu přesvědčen, že nemáš žádná práva. 4Hořkost, ospravedlněná pomsta a ztráta milosrdenství tě odsoudí jako nehodného odpuštění. 5Ti, kterým nebylo odpuštěno, postrádají milosrdenství, které by mohli poskytnout druhým. 6Proto tvou jedinou zodpovědností musí být přijmout odpuštění pro sebe.
10. Zázrak, který přijmeš, budeš dávat. 2Každý se stává názorným příkladem zákona, v němž spočívá spása; že pokud má být každý uzdraven, spravedlnost musí být dána všem. 3Nikdo nemůže ztratit a každý nutně získá. 4Každý zázrak je příkladem toho, čeho může spravedlnost dosáhnout, když je nabídnuta všem stejně. 5Je obdržena, a stejně tak i darována. 6Je uvědoměním si toho, že dávat a přijímat je totéž. 7Jelikož nečiní stejné nestejným, nevidí rozdíly tam, kde žádné neexistují. 8A protože v nich nevidí rozdíly, je stejná pro všechny. 9Její dar platí pro všechny, a učí jen jediné poselství:
10Co patří Bohu, patří každému, a každý má na to právo.
