Kapitola 26
PŘECHOD
I. „Obětování“ Jednoty
1. Obětování je klíčovou myšlenkou „dynamiky“ útoku. 2Je ústředním bodem, okolo kterého se veškeré kompromisy, veškeré zoufalé pokusy o dosažení dohody a veškeré konflikty zdánlivě vyrovnávají. 3Je symbolem ústřední myšlenky, že někdo musí utrpět ztrátu. 4Jeho zaměření na tělo je zřejmé, neboť se vždy pokouší ztrátu omezit. 5Samo tělo je obětí, vzdáním se moci ve jménu toho, aby pro tebe bylo zachráněno alespoň něco. 6Vidíš-li bratra v jiném těle, které je od tvého těla odloučené, vyjadřuješ přání vidět z bratra jen malou část, a zbytek obětovat. 7Pohlédni na svět, a uvidíš, že nic není spojené s ničím, kromě sebe sama. 8Všechny zdánlivé bytosti se mohou trochu přiblížit nebo trochu vzdálit, ale nemohou se spojit.
2. Svět, který vidíš, je založen na „obětování“ jednoty. 2Je obrazem úplné nejednoty a naprostého nedostatku spojení. 3Kolem každé bytosti je postavena zeď zdánlivě tak pevná, že se zdá, jako kdyby to, co je uvnitř, nemohlo nikdy dosáhnout ven, a to, co je venku, nemohlo nikdy dosáhnout dovnitř a spojit se s tím, co je uzavřeno za zdí. 4K tomu, aby jedna z částí zůstala úplnou, musí obětovat tu druhou. 5Kdyby se totiž spojily, každá by ztratila svou totožnost, avšak díky tomu, že jsou odloučené, jsou jejich já zachována.
3. To málo, co je oploceno tělem, se stává tím já, které je zachováno skrze obětování všeho ostatního. 2Vše ostatní musí tuto malou část ztratit a zůstat neúplné, aby si udrželo svou vlastní totožnost nedotčenou. 3Při takovémto vnímání sebe sama by ztráta těla byla skutečně obětováním. 4Neboť pohled na těla se stává znamením, že obětování je omezené a něco stále zůstává jen pro tebe. 5Aby toto málo patřilo tobě, je vše venku omezováno, stejně jako je omezováno vše, co si myslíš, že je tvé. 6Dávat a dostávat je totiž totéž. 7A přijmout omezení těla znamená uvalit tato omezení na každého bratra, kterého vidíš. 8Neboť bratra nutně vidíš tak, jak vidíš sebe sama.
4. Tělo je ztrátou a může být obětováno. 2Pokud vidíš svého bratra jako tělo, odděleného od tebe a odloučeného ve své cele, vyžaduješ oběť od něj i od sebe. 3Je možné vyžadovat větší oběť, než aby Syn Boží vnímal sám sebe bez svého Otce? 4A aby jeho Otec byl bez Svého Syna? 5Aby byli odloučeni a jeden bez druhého, však vyžaduje každá oběť. 6Žádá-li se od kohokoli jakákoli oběť, vzpomínka na Boha musí být popřena. 7Lze ve světě odloučených těl vidět nějaké svědectví o Úplnosti Božího Syna, ať Syn Boží jakkoli svědčí o pravdě? 8V takovém světě Syn Boží není vidět. 9Nelze ani slyšet jeho píseň sjednocení a lásky. 10Je mu však dáno, aby svou písní přiměl svět k ústupu a svým zrakem nahradil oči těla.
5. Ti, kdo chtějí vidět svědectví pravdy místo svědectví iluzí, pouze žádají, aby ve světě viděli účel, který by ho učinil smysluplným. 2Bez tvé výjimečné funkce nemá pro tebe tento svět smysl. 3Přesto se může stát pokladnicí tak bohatou a neomezenou jako Nebe samo. 4Nemine okamžik, ve kterém by svatost tvého bratra nemohla být viděna, jak neomezeně přidává ke každému hubenému drobtu a nepatrné trošce štěstí, které sis přidělil.
6. Jednotu můžeš ztratit ze zřetele, ale nemůžeš obětovat její skutečnost. 2Nemůžeš ztratit to, co chceš obětovat, ani bránit Duchu svatému v Jeho úkolu ti ukázat, že nebylo nic ztraceno. 3Poslyš tedy píseň, kterou ti zpívá tvůj bratr, dovol světu ustoupit, a přijmi zbývající část jeho svědectví, které ti ve jménu míru nabízí. 4Nesuď ho však, neboť pak neuslyšíš píseň své svobody ani nespatříš, co je mu dáno, aby o tom svědčil, a tys to mohl vidět a radovat se s ním. 5Neobětuj jeho svatost svému přesvědčení o hříchu. 6Jinak obětuješ svou nevinnost spolu s jeho, a pokaždé, když v něm uvidíš hřích, který si zaslouží smrt, zemřeš.
7. V každém okamžiku můžeš být znovu zrozen a může ti být znovu dán život. 2Svatost tvého bratra dává život tobě, jenž nemůžeš zemřít, neboť Bůh zná jeho bezhříšnost, a už nikdy nemůže být obětována, stejně jako světlo v tobě nemůže být vymazáno, protože on ho nevidí. 3Ty, kdo chceš obětovat život a svědčit svým zrakem a sluchem o smrti Boha a Jeho svatého Syna, nemysli si, že máš moc z Nich učinit něco, co nebylo Vůlí Boží. 4V Nebi není Syn Boží vězněn tělem ani není osamocen obětován hříchu. 5A protože je v Nebi, musí existovat věčně a všude. 6Je stejný navěky. 7Je znovu zrozen v každém okamžiku, nedotčený časem a daleko mimo dosah jakéhokoli obětování života či smrti. 8Neboť nevytvořil ani jedno, a jen jedno z toho mu bylo dáno oním Jedním, Jenž ví, že Jeho dary nemohou být nikdy obětovány nebo ztraceny.
8. Boží spravedlnost spočívá ve vlídnosti k Jeho Synu a chrání ho před veškerou nespravedlností, kterou na něj chce svět uvalit. 2Cožpak bys mohl učinit jeho hříchy skutečností a obětovat za něj Vůli jeho Otce? 3Neodsuzuj ho tím, že ho vidíš v hnijícím vězení, ve kterém se vidí on sám. 4Tvou výjimečnou funkcí je zajistit, aby byly dveře otevřeny a on mohl přistoupit, osvítit tě a dát ti zpět dar svobody díky tomu, že ho dostane od tebe. 5Má Duch svatý jinou výjimečnou funkci než vyprostit svatého Syna Božího z vězení, které si vytvořil, aby se vyhnul spravedlnosti? 6Cožpak by tvá funkce mohla být úkolem odloučeným od Jeho Vlastního úkolu?
II. Mnoho forem, jedna oprava
1. Není obtížné pochopit důvody, proč nežádáš Ducha svatého, aby pro tebe vyřešil všechny tvé problémy. 2Pro Něj není obtížnější vyřešit jeden než druhý. 3Každý problém je pro Něj stejný, neboť každý je vyřešen se stejnou vážností a stejným přístupem. 4Aspekty, které je třeba řešit, se nemění, ať už na sebe problém zdánlivě bere jakoukoli podobu. 5Problém se může objevit v mnoha podobách, a bude tomu tak dlouho, dokud bude trvat. 6Poukoušet se problém vyřešit výjimečnou formou neslouží žádnému účelu. 7Bude se vracet znovu a znovu, dokud nebude navždy vyřešen, aby se už znovu v žádné podobě nevyskytl. 8Teprve tehdy z něj budeš vyproštěn.
2. Duch svatý ti nabízí vyproštění z každého problému, který si myslíš, že máš. 2Pro Něj jsou stejné, neboť každý z nich – bez ohledu na podobu, kterou zdánlivě má – je požadavkem, aby někdo utrpěl ztrátu a učinil oběť pro to, abys ty mohl získat. 3Když je situace vyřešena tak, že nikdo neztrácí, problém zmizí, neboť byl chybou ve vnímání, která je nyní opravena. 4Přivést k pravdě jednu chybu pro Něj není obtížnější než k ní přivést chybu jinou. 5Neboť existuje jen jedna chyba: myšlenka, že ztráta je možná a že může někomu přinést zisk. 6Kdyby to byla pravda, pak by Bůh byl nespravedlivý, hřích možný, útok ospravedlněný a pomsta spravedlivá.
3. Tato jedna chyba, ať má jakoukoli podobu, má jednu opravu. 2Žádná ztráta neexistuje, a myslet si, že existuje, je chybou. 3Přestože si myslíš, že máš problémy, žádné nemáš. 4Nemyslel by sis to však, kdybys je viděl mizet jeden po druhém bez ohledu na jejich velikost, složitost, místo a čas, anebo jakoukoli jinou vlastnost, kterou vnímáš jako něco, co zdánlivě odlišuje jeden problém od druhého. 5Nemysli si, že omezení, která uvaluješ na to, co vidíš, mohou jakkoli omezit Boha.
4. Zázrak spravedlnosti může opravit všechny chyby. 2Každý problém je chybou. 3Je nespravedlivý k Synu Božímu, a proto není pravdivý. 4Duch svatý nehodnotí nespravedlnosti jako velké nebo malé, nevidí jich více nebo méně. 5Pro Něj nemá nespravedlnost žádné vlastnosti. 6Nespravedlnost je chybou, kvůli které Syn Boží trpí, i když nemusí. 7Tak Duch svatý odnímá trny a hřeby. 8Nezastavuje se, aby posoudil, zda je bolest velká nebo malá. 9Činí jen jeden soud: zranit Božího Syna je nespravedlivé, a proto tomu tak není.
5. Ty, kdo jsi přesvědčen, že je bezpečné nechat opravit jen některé chyby, zatímco si jiné ponecháš pro sebe, si pamatuj: spravedlnost je úplná. 2Částečná spravedlnost neexistuje. 3Je-li Syn Boží vinen, pak je odsouzen a nezaslouží si milosrdenství Boha spravedlnosti. 4Nežádej však Boha, aby ho potrestal, protože ty ho shledáváš vinným a chceš, aby zemřel. 5Bůh ti nabízí prostředky, abys viděl jeho nevinnost. 6Bylo by spravedlivé ho potrestat, protože nechceš pohlédnout na to, co je vidět? 7Pokaždé, když si ponecháš problém, abys ho sám vyřešil, nebo usoudíš, že nemá řešení, učiníš z něj obrovský problém, který nemá naději na uzdravení. 8Popíráš tím, že zázrak spravedlnosti může být spravedlivý.
6. Je-li Bůh spravedlivý, pak nemohou existovat problémy, které by spravedlnost nemohla vyřešit. 2Ty jsi však přesvědčen, že některé nespravedlnosti jsou spravedlivé a dobré, a nezbytné k tvému zachování. 3Právě o těchto problémech si myslíš, že jsou obrovské a nemohou být vyřešeny. 4Existují totiž lidé, kterým přeješ, aby utrpěli ztrátu, a neexistuje nikdo, komu bys přál, aby byl zcela uchráněn před obětováním. 5Zvaž znovu svou výjimečnou funkci. 6Je ti dána, abys ve svém bratru spatřil jeho dokonalou bezhříšnost. 7Nebudeš od něj vyžadovat oběť, protože nemůže být tvou vůlí, aby utrpěl ztrátu. 8Zázrak spravedlnosti, který povoláváš, na tobě spočine stejně jistě jako na něm. 9Duch svatý nebude spokojen, dokud každý nepřijme spravedlnost. 10Neboť to, co Mu daruješ, patří každému, a tím, že to daruješ, může Duch svatý zajistit, že se každému dostane stejně.
7. Pomysli tedy, jak nesmírné bude tvé vlastní vyproštění, až budeš ochoten přijmout opravu pro všechny své problémy. 2Nenecháš si z nich jediný, neboť nebudeš chtít žádnou formu bolesti. 3A uvidíš, že se každá malá bolest vytratí, jakmile na ni Duch svatý vlídně pohlédne. 4Neboť v Jeho pohledu jsou všechny nepatrné a stojí jen za malý povzdech, než zmizí, aby tak byly navždy odčiněny a zapomenuty. 5Co se kdy zdálo výjimečným problémem, chybou bez možnosti nápravy nebo utrpením bez možnosti vyléčení, bylo přeměněno ve všeobecné požehnání. 6Obětování skončilo. 7Namísto něho lze vzpomenout na Lásku Boží, která svou září zažene veškeré vzpomínky na oběť a ztrátu.
8. Na Boha si vzpomeneš, až budeš milovat spravedlnost, místo aby ses jí bál. 2Bůh nemůže být nespravedlivý vůči nikomu a vůči ničemu, protože ví, že vše, co existuje, patří Jemu, a bude navždy takové, jaké to stvořil. 3Vše, co miluje, je nutně bezhříšné a mimo jakýkoli koncept útoku. 4Tvá výjimečná funkce otevře doširoka dveře, za kterými vzpomínka na Boží Lásku zůstává dokonale nedotčená a neposkvrněná. 5Musíš si jen přát, aby ti místo pekla bylo dáno Nebe, a každá závora a překážka, která zdánlivě drží dveře bezpečně zatarasené a zamčené, odpadne a zmizí. 6Neboť vůlí Otce není, abys nabídl nebo obdržel méně, než dal On, když tě stvořil v dokonalé lásce.
III. Hraniční pásmo
1. Složitost nepochází od Boha. 2Jak by mohla, když vše, co ví, je jedno? 3Ví o jednom stvoření, jedné skutečnosti, jedné pravdě a pouze o jednom Synu. 4Nic není v konfliktu s jednotou. 5Jak by v Něm tedy mohla existovat složitost? 6O čem se zde má rozhodovat? 7Jen konflikt umožňuje rozhodování. 8Pravda je jednoduchá; je jedna, a bez protikladu. 9Mohl by snad svár vstoupit do jednoduché přítomnosti pravdy a přinést složitost tam, kde je jednota? 10Pravda nerozhoduje, neboť neexistuje nic, mezi čím by se dalo rozhodovat. 11Pouze pokud by něco takového existovalo, bylo by rozhodování nutným krokem v postupu k jednotě. 12To, co je vším, neponechává prostor pro nic jiného. 13Rozměr toho všeho je však mimo rozsah této učební osnovy. 14Není také třeba, abychom se zabývali něčím, co není možné okamžitě pochopit.
2. Mezi tímto světem a Nebem je hraniční pásmo myšlenek. 2Není to místo, a když ho dosáhneš, je mimo čas. 3Je to místo setkání, kde jsou myšlenky přivedeny dohromady; zde se setkávají konfliktní hodnoty a všechny iluze jsou položeny vedle pravdy, a jsou zde posouzeny jako nepravdivé. 4Toto hraniční pásmo je hned před bránou Nebes. 5Zde je každá myšlenka učiněna čistou a naprosto jednoduchou. 6Zde je popřen hřích, a místo něj je obdrženo vše, co existuje.
3. Zde cesta končí. 2O tomto konci jsme mluvili jako o skutečném světě. 3V tom však spočívá protiklad, neboť tato slova naznačují omezenou skutečnost, částečnou pravdu, segment vesmíru, který je učiněn pravdivým. 4Je tomu tak proto, že vědění neútočí na vnímání. 5Vědění a vnímání jsou svedeny dohromady, a za branou, kde existuje Jednota, pokračuje jen jedno. 6Spása je hraniční pásmo, kde místo, čas a volba mají ještě smysl, ale je možno vidět, že jsou dočasné, nepatří sem, a že všechny volby již byly učiněny.
4. Nic, o čem je Syn Boží přesvědčen, nemůže být zničeno. 2Co je ale pro něj pravdou, to musí být přivedeno k poslednímu srovnání, které kdy učiní, poslednímu možnému hodnocení, konečnému soudu nad tímto světem. 3Je to soud pravdy nad iluzemi, soud vědění nad vnímáním: „Nemá to žádný smysl, a neexistuje to.“ 4Toto není tvé rozhodnutí. 5Je to jen jednoduché konstatování jednoduchého faktu. 6V tomto světě však jednoduchá fakta neexistují, neboť zůstává nejasné, co je stejné, a co rozdílné. 7Jedinou věcí nezbytnou pro to, abys vůbec učinil volbu, je tato odlišnost. 8A v této odlišnosti spočívá rozdíl mezi světy. 9V tomto světě se volba stala nemožnou. 10Ve skutečném světě je rozhodování zjednodušeno.
5. Spása se zastavuje těsně u Nebe, neboť spasit potřebuje jen vnímání. 2Nebe nebylo nikdy ztraceno, a tak nemůže být spaseno. 3Může snad někdo učinit volbu mezi přáním si Nebe a přáním si pekla, jestliže nepoznal, že nejsou stejné? 4Toto rozlišení je učebním cílem tohoto kurzu. 5Za tento záměr nepůjde. 6Jeho jediným účelem je učit, co je stejné, a co odlišné, a nechat místo pro jediné rozhodnutí, které může být učiněno.
6. V tomto složitém a překomplikovaném světě neexistuje podklad k rozhodování. 2Neboť nikdo nerozumí tomu, co je stejné, a všichni zdánlivě rozhodují tam, kde ve skutečnosti žádná volba není. 3Skutečný svět je oblastí, kde se tvá volba stala skutečností, nikoli ve výsledku, ale v tom, že vnímáš alternativy volby. 4Že existuje volba, je iluze. 5V této jedné iluzi však spočívá odčinění všech iluzí, tuto nevyjímaje.
7. Nepodobá se to snad tvé výjimečné funkci, díky níž je odloučení odčiněno změnou účelu toho, co kdysi bylo výjimečností, a nyní je sjednocením? 2Všechny iluze jsou pouze jednou iluzí. 3V tomto poznání spočívá schopnost vzdát se všech pokusů vybrat si mezi nimi a učinit je rozdílnými. 4Jak jednoduchá je volba mezi dvěma věcmi, které jsou tak zřetelně nepodobné. 5Zde neexistuje konflikt. 6V tom, že poznáš iluzi a opustíš ji, nemůže být žádné obětování. 7Může být těžké se vzdát něčeho, co nikdy nebylo pravdivé a čemu byla odejmuta všechna skutečnost, a vybrat si to, co pravdivé být musí?
IV. Odkud hřích odešel
1. Odpuštění je obdobou spravedlnosti Nebe v tomto světě. 2Převádí svět hříchu na jednoduchý svět, ve kterém se může odrážet spravedlnost zpoza Nebeské brány, za níž nejsou vůbec žádná omezení. 3V lásce bez hranic nic nepotřebuje odpuštění. 4A to, co je ve světě dobrotou, umožňuje jednoduché spravedlnosti cestu skrze bránu, která se otvírá do Nebe. 5Nikdo neodpouští, pokud není přesvědčen o skutečnosti hříchu a pokud stále není přesvědčen o tom, že mu musí být mnoho odpuštěno. 6Odpuštění se tak stává prostředkem, pomocí něhož se učí, že neudělal nic, co má být odpuštěno. 7Odpuštění vždy závisí na tom, kdo ho nabízí, a to do té doby, než si uvědomí, že ho již sám nepotřebuje. 8Tak se vrátí ke své skutečné funkci tvoření, kterou mu znovu nabízí jeho odpuštění.
2. Odpuštění mění svět hříchu na svět slávy, na který je radost pohledět. 2Každá květina zde září ve světle, každý pták zpívá o radosti Nebe. 3Není zde smutek a loučení, neboť všemu bylo úplně odpuštěno. 4Části, kterým bylo odpuštěno, se musí spojit, neboť mezi nimi nestojí nic, co by je drželo odloučené a od sebe vzdálené. 5Bezhříšní musejí vnímat, že jsou jedno, neboť mezi nimi nestojí nic, co by druhého odstrčilo. 6Na místě, které hřích zanechal prázdné, se spojí v jedno a s radostí poznají, že to, co je jejich součástí, od nich nebylo odloučeno.
3. Svatá půda, na které stojíš, není nic než místo, které opustil hřích. 2Zde uvidíš, jak na jeho místě vyvstane tvář Krista. 3Kdo by mohl pohlédnout na Kristovu tvář, a nevzpomenout na Jeho Otce takového, jaký opravdu je? 4Kdo by se mohl bát lásky, a stát na půdě, kde po hříchu zůstalo místo, aby byl na něm postaven oltář Nebe, který by se tyčil vysoko nad světem, dosahoval za vesmír a dotkl se Srdce veškerého stvoření? 5Co jiného je Nebe než píseň vděčnosti, lásky a chvály, kterou zpívá vše, co bylo stvořeno, Zdroji svého stvoření? 6Na místě, o němž jsi byl kdysi přesvědčen, že je tam hřích, se nyní tyčí nejsvatější oltář. 7Sem přichází každé světlo Nebe, aby znovu vzplanulo a radostně zářilo. 8Zde je totiž obnoveno vše, co pro tato světla bylo ztraceno, a všechna jejich záře se znovu mění v záři úplnou.
4. Odpuštění nepřináší malé zázraky, aby je položilo před bránu Nebes. 2Sem přichází Syn Samotného Boha, aby dostal všechny dary, které ho přivedou blíže k domovu. 3Ani jeden není ztracen a žádný není milován o nic více než jiný. 4Každý z nich mu připomíná Otcovu Lásku stejně jistě jako všechny ostatní. 5Každý ho učí, že to, čeho se bál, miluje nejvíce. 6Co jiného než zázrak by mohlo změnit jeho myšlení tak, že pochopí, že lásky se nelze bát? 7Existuje jiný zázrak? 8Co jiného je třeba, aby vzdálenost mezi vámi zmizela?
5. Tam, kde byl kdysi vnímán hřích, povstane svět, který se stane oltářem pravdy, kde se spojíš se světly Nebe a budeš zpívat jejich píseň vděčnosti a chvály. 2A když ona světla přijdou k tobě, aby se stala úplnými, ty půjdeš s nimi. 3Neboť nikdo, kdo slyší píseň Nebe, nezůstane bez hlasu, který zvětšuje její moc, a činí ji ještě líbeznější. 4A všichni se přidávají ke zpěvu u oltáře, vystavěného v nepatrném koutku, který hřích prohlašoval za svůj. 5Co bylo kdysi nepatrné, se vzneslo jako mohutná píseň, ve které se vesmír spojil v jediný hlas.
6. Tento nepatrný kout hříchu, který stojí mezi vámi, stále brání šťastnému otevření Nebeské brány. 2Jak malá je překážka, která ti odpírá bohatství Nebe. 3A jak obrovská radost bude v Nebi, až se připojíš k mocnému sboru, oslavujícímu Boží Lásku!
V. Malá překážka
1. Malá překážka se může zdát opravdu velkou těm, kdo nechápou, že zázraky jsou všechny stejné. 2Učit tomu je účelem tohoto kurzu. 3Je to jeho jediný účel, neboť je to vše, co je třeba se naučit. 4Naučit se to můžeš mnoha rozličnými způsoby. 5Veškeré učení je buď pomoc, anebo překážka na cestě k bráně Nebes. 6Nic mezi tím není možné. 7Existují jen dva učitelé, kteří ukazují rozdílné cesty. 8A ty půjdeš cestou, po které tě povede učitel, kterého sis zvolil. 9Můžeš jít jen dvěma směry, dokud trvá čas a volba má smysl. 10Neboť nikdy nebude vytvořena žádná jiná cesta, než cesta do Nebe. 11Ty si pouze vybereš, zda půjdeš směrem k Nebi, nebo směrem od něj, směrem, který nikam nevede. 12Jiná volba neexistuje.
2. Nikdy nemůžeš ztratit nic kromě času, který nakonec nemá smysl. 2Je totiž jen malou, a pro skutečného Učitele světa zcela bezvýznamnou překážkou na cestě k věčnosti. 3A přestože jsi přesvědčen o skutečnosti času, proč bys jím měl plýtvat tím, že půjdeš nikam, když může být využit k dosažení cíle tak vysokého, jakého jen může učení dosáhnout. 4Nemysli si, že cesta k bráně Nebes je obtížná. 5Nic, co podnikneš za jistým účelem, s pevným předsevzetím a radostnou jistotou, drže ruku svého bratra a udržuje krok s písní Nebe, nemůže být obtížné. 6Avšak zatoulat se osamělý a nešťastný na cestě, která nikam nevede a nemá žádný účel, je opravdu těžké.
3. Bůh dal Svého Učitele, aby toho, koho jsi vytvořil ty, nahradil, nikoli aby s ním byl v konfliktu. 2A to, co chtěl nahradit, bylo nahrazeno. 3Čas setrval ve tvé mysli jen na okamžik, aniž by měl nějaký vliv na věčnost. 4Tak je veškerý čas pryč, a vše je přesně tak, jak to bylo, než byla vytvořena cesta k nicotě. 5Nepatrný okamžik času, v němž byla učiněna první chyba, a v ní všechny ostatní, obsahoval také Opravu této jedné chyby a všech chyb v ní obsažených. 6V tomto nepatrném okamžiku čas zmizel, protože toto bylo vše, čím kdy byl. 7Na co Bůh odpověděl, je zodpovězeno a je pryč.
4. Tebe, kdo jsi stále přesvědčen, že žiješ v čase, a nevíš, že je pryč, vede stále Duch svatý skrze nekonečně malé a nesmyslné bludiště, které stále vnímáš v čase, třebaže je již dávno pryč. 2Myslíš si, že žiješ v tom, co minulo. 3Každou věc, na kterou jsi pohlédl, jsi viděl jen chvilku; dávno předtím, než její neskutečnost uvolnila místo pravdě. 4Ani jedna iluze nezůstává ve tvé mysli nezodpovězena. 5Nejistota byla přivedena k jistotě tak dávno, že je těžké ji milovat, jako kdyby byla stále před tebou.
5. Nepatrný okamžik, který si chceš ponechat a učinit ho věčností, proběhl v Nebi tak rychle, že si nic nepovšimlo, že přišel. 2Co zmizelo příliš rychle na to, aby to ovlivnilo prosté vědění Božího Syna, může stěží stále existovat, aby sis to mohl vybrat za svého učitele. 3Zdá se, že tento svět vznikl jen v minulosti, v dávné minulosti, příliš krátké na to, aby ho vytvořila jako odpověď na stvoření. 4Existoval tak dávno a na tak nepatrný časový interval, že ani jedna nota v písni Nebe nebyla vynechána. 5Každým neodpouštějícím činem nebo myšlenkou, každým soudem a všemi přesvědčeními o hříchu je však tento okamžik stále povoláván zpět, jako by v čase mohl být opět vytvořen. 6Před očima si udržuješ jen dávnou minulost. 7A ten, kdo žije pouze ve svých vzpomínkách, si není vědom toho, kde je.
6. Odpuštění znamená veliké vyproštění z času. 2Je klíčem k učení, že minulost je pryč. 3Šílenství už nemluví. 4Neexistuje jiný učitel ani jiná cesta. 5Neboť to, co bylo odčiněno, již není. 6Může snad někdo stát na odlehlém břehu, a snít, že je na druhé straně oceánu v místě a čase, které již dávno pominuly? 7Může tento sen skutečně překážet tomu, kde se ve skutečnosti nachází? 8Neboť to, kde se nachází, je fakt, a ten se nemění, ať již má jakékoli sny. 9Stále si však může představovat, že je kdekoli jinde a v jiném čase. 10V krajním případě může sám sebe klamat v tom, že je to pravda, a přejít od pouhé představy k přesvědčení a šílené myšlence, že tam, kde by byl raději, opravdu je.
7. Je toto překážkou místu, na kterém teď stojí? 2Je jakákoli ozvěna z minulosti, kterou možná slyší, faktem, který by mu mohl říct, kde je nyní? 3Jak moc mohou jeho vlastní iluze o čase a místě mít za následek změnu toho, kde skutečně je?
8. Ti, kdo neodpouštějí, mluví hlasem, jenž volá z minulosti, která navždy uplynula. 2Vše, co ukazuje, že minulost je skutečná, je pouhým přáním, aby to, co je pryč, bylo opět učiněno skutečným a bylo viděno tady a teď namísto toho, co v přítomnosti opravdu je. 3Je toto překážkou pravdě, že minulost je pryč a že ti nemůže být vrácena? 4Chceš si uchovat ten okamžik plný strachu, kdy se zdálo, že Nebe zmizelo, a ty ses obával Boha a učinil Ho symbolem své nenávisti?
9. Zapomeň na dobu hrůzy, která byla již dávno opravena a odčiněna. 2Může hřích odolat Vůli Boží? 3Může být na tobě, abys viděl minulost a kladl ji do přítomnosti? 4Ty nemůžeš jít zpět. 5A vše, co ukazuje cestu ve směru minulosti, tě jenom vysílá za posláním, jehož dosažení může být jen neskutečné. 6Takovou spravedlnost ti zajistil Vše-milující Otec. 7Ochránil tě před tvou vlastní nespravedlností. 8Nemůžeš ztratit cestu, neboť existuje jen Jeho cesta, a ty nemůžeš jít nikam, než k Němu.
10. Dovolil by Bůh, aby Jeho Syn ztratil směr na cestě dlouho poté, co vzpomínka na čas pominula? 2Tento kurz tě naučí jen to, co je nyní. 3Děsivý okamžik ve vzdálené minulosti, nyní dokonale opravené, nestojí za znepokojení a nemá žádnou hodnotu. 4Dovol, aby mrtvé a minulé bylo v míru zapomenuto. 5Na místo minulosti přišlo vzkříšení. 6Nyní jsi součástí vzkříšení, nikoli smrti. 7Žádné minulé iluze nemají moc, aby tě držely na místě smrti, v hrobce, do které na okamžik vstoupil Syn Boží, aby byl okamžitě navrácen dokonalé Lásce svého Otce. 8Jak může být držen v řetězech, které byly dávno sejmuty a navěky odstraněny z jeho mysli?
11. Syn, kterého Bůh stvořil, je svobodný, tak jak ho Bůh stvořil. 2Byl znovu zrozen v okamžiku, kdy se rozhodl zemřít, namísto aby žil. 3Cožpak mu nyní neodpustíš kvůli tomu, že v minulosti udělal chybu, kterou si Bůh nepamatuje, a která neexistuje? 4Nyní neustále přecházíš mezi minulostí a přítomností. 5Někdy se minulost zdá skutečná, jakoby byla přítomností. 6Slyšíš hlasy z minulosti, a pak o nich pochybuješ. 7Připomínáš někoho, kdo má ještě halucinace, ale postrádá přesvědčení o tom, co vnímá. 8Zde je hraniční pásmo mezi světy, most mezi minulostí a přítomností. 9Zde zůstává stín minulosti, a přesto lze již matně rozeznat světlo přítomnosti. 10Jakmile je jednou spatříš, nikdy je nezapomeneš. 11Musí tě vyvést z minulosti do přítomnosti, kde skutečně jsi.
12. Hlasy stínů nemění zákony času ani věčnosti. 2Přicházejí z toho, co minulo a je pryč, a nepřekážejí opravdové existenci přítomnosti. 3Skutečný svět je druhou částí halucinace o tom, že čas a smrt jsou skutečné, a mají existenci, která může být vnímána. 4Tato hrozná iluze byla popřena jen v čase, který Bůh potřeboval, aby dal iluzi navždy a pro každou okolnost Svou Odpověď. 5Pak zmizela, aby již nikdy nebyla součástí zkušenosti.
13. Každý den, každou minutu dne a každý okamžik minuty pouze znovu prožíváš jedinou chvíli, kdy čas hrůzy nastoupil na místo lásky. 2Tak každý den umíráš, abys znovu žil, dokud nepřekročíš mezeru mezi minulostí a přítomností, která vůbec mezerou není. 3Takový je každý život; zdánlivý interval od narození do smrti a znovu do života, opakování dávno minulého okamžiku, který znovu prožít nelze. 4Všechen čas je jen šíleným přesvědčením, že to, co je pryč, je stále přítomností.
14. Odpusť minulosti a vzdej se jí, neboť je pryč. 2Již nestojíš na půdě, která leží mezi světy. 3Šel jsi dál a dosáhl jsi světa, který leží před branou Nebes. 4Vůli Boží nic nepřekáží, a není ani zapotřebí, abys znovu opakoval cestu, která již dávno skončila. 5Pohlédni vlídně na svého bratra a spatři svět, ve kterém bylo vnímání tvé nenávisti přeměněno ve svět lásky.
VI. Přítel, který je ti určen
1. Všechno v tomto světě, o čem si myslíš, že je dobré, hodnotné a stojí za úsilí, tě může zranit, a zraní. 2Ne proto, že to má moc zranit, ale pouze proto, že jsi popřel, že je to jen iluze, a učinil jsi to skutečným. 3Pro tebe je to skutečné. 4Není to však ničím. 5Skrze takto vnímanou skutečnost přišel celý svět zcestných iluzí. 6Tak k tobě přišlo všechno přesvědčení o hříchu, moci útoku, bolesti a zranění, oběti a smrti. 7Neboť nikdo nemůže učinit jednu iluzi skutečnou, a uniknout ostatním. 8Může se někdo rozhodnout ponechat si ty, kterým dává přednost, a nalézt bezpečí, které může dát jen pravda? 9Kdo může být přesvědčen, že iluze jsou stejné, a přesto tvrdit, že jedna z nich je nejlepší?
2. Nesnaž se vést svůj malý život v osamění, s jednou iluzí jako svým jediným přítelem. 2To není přátelství hodné Božího Syna, ani přátelství, s kterým by mohl být stále spokojen. 3Bůh mu dal lepšího Přítele, v Němž spočívá veškerá moc na zemi a v Nebi. 4Ta jedna iluze, kterou považuješ za svého přítele, ti zastírá Jeho milost a vznešenost, a zabraňuje, abys srdečně přijal Jeho přátelství a odpuštění. 5Bez Něj nemáš přátel. 6Nehledej jiného přítele, který by Ho nahradil. 7Jiný přítel neexistuje. 8Co Bůh určil, nelze nahradit, neboť může nějaká iluze nahradit pravdu?
3. Kdo přebývá se stíny, je vskutku sám, a osamělost není Vůlí Boží. 2Dovolil bys jednomu stínu, aby uchvátil trůn, který Bůh určil pro tvého Přítele, kdyby sis jen uvědomil to, že jeho prázdnota nechala tvůj trůn prázdný a neobsazený? 3Nedělej si z iluze přítele, neboť učiníš-li tak, zabere jen místo Toho, Koho Bůh nazval tvým Přítelem. 4On je tvůj jediný opravdový Přítel. 5Přináší ti dary, které nejsou z tohoto světa, a pouze Ten, Komu byly dány, může zajistit, že je obdržíš. 6Položí je na tvůj trůn, uvolníš-li ty na Jeho trůně místo pro Něj.
VII. Zákony uzdravení
1. Toto je kurz zázraků. 2Než však budeš moci dosáhnout účelu kurzu, musíš pochopit zákony uzdravení jako takové. 3Zopakujme principy, které jsme probrali, a uspořádejme je tak, aby shrnuly vše, co se musí stát, aby uzdravení bylo možné. 4Neboť jakmile bude uzdravení možné, nutně k němu dojde.
2. Veškerá nemoc pochází z odloučení. 2Když je odloučení popřeno, nemoc odejde. 3Odejde, jakmile je myšlenka, která ji způsobila, uzdravena a nahrazena zdravou myslí. 4Ve vztahu, který je skrýván, aby nebylo možné si ho uvědomit a aby byl pečlivě chráněn před světlem rozumu, jsou nemoc a hřích viděny jako důsledek a příčina.
3. Vina žádá potrestání a její žádosti je vyhověno. 2Ne v pravdě, ale ve světě stínů a iluzí postaveném na hříchu. 3Syn Boží vnímal to, co chtěl vidět, protože vnímání je naplněným přáním. 4Vnímání se mění, protože bylo vytvořeno, aby nahradilo neměnné vědění. 5Pravda však zůstává nezměněná. 6Nemůže být vnímána, lze ji pouze vědět. 7To, co je vnímáno, na sebe bere mnoho podob, ale žádná z nich nemá smysl. 8Je-li taková podoba přivedena k pravdě, její nesmyslnost je zcela zřejmá. 9Zůstává-li však oddělena od pravdy, zdá se, že má smysl a je skutečná.
4. Zákony vnímání jsou protikladem pravdy, a co je pravdou vědění, není pravdou toho, co je od něj oddělené. 2Bůh však dal světu nemoci odpověď, a ta se vztahuje na všechny jeho podoby. 3Boží odpověď je věčná, ačkoli působí v čase, kde je jí zapotřebí. 4Jelikož je však odpovědí Boží, zákony času nemají na její činnost vliv. 5Je v tomto světě, ale není jeho součástí. 6Je skutečná a přebývá tam, kde nutně je veškerá skutečnost. 7Myšlenky neopouštějí svůj zdroj a jejich následky se pouze zdají být od nich oddělené. 8Myšlenky pocházejí z mysli. 9To, co je promítáno ven, a zdá se tedy být vně mysli, není vůbec vně, ale je to následek toho, co je uvnitř, a neopustilo to svůj zdroj.
5. Boží odpověď spočívá tam, kde musí být i přesvědčení o hříchu, neboť jen tam mohou být jeho následky naprosto odčiněny a nemít žádnou příčinu. 2Zákony vnímání musejí být převrácené, protože jsou převrácením zákonů pravdy. 3Zákony pravdy budou navěky pravdivé, a převrácené být nemohou, nicméně je lze tak vnímat. 4A to musí být opraveno tam, kde se tato iluze převrácení nalézá.
6. Není možné, aby jedna iluze byla méně přístupná pravdě než ostatní. 2Je však možné, že některým je připsána větší hodnota a jsou méně ochotně nabídnuty pravdě k uzdravení a pomoci. 3Žádná iluze v sobě nemá ani kousek pravdy. 4Přesto se zdá, že některé jsou pravdivější než jiné, ačkoli to zcela zřejmě nedává žádný smysl. 5Hierarchie iluzí může ukazovat jen preferenci, nikoli skutečnost. 6Jaký význam má preference pro pravdu? 7Iluze jsou iluzemi, a nejsou pravdivé. 8Tvá preference je nečiní skutečnými. 9Ani jedna z nich není v ničem pravdivá a všechny musejí stejně lehce ustoupit odpovědi, kterou na všechny dal Bůh. 10Boží Vůle je Jedna. 11Žádné přání, které zdánlivě jde proti Jeho Vůlí, není založeno na pravdě.
7. Hřích není chybou, neboť ho není možné opravit. 2Zdá se však, že přesvědčení o tom, že hřích je skutečný, připravilo některé chyby navždy o naději na uzdravení, a učinilo z nich trvalý základ pekla. 3Kdyby tomu tak bylo, stálo by Nebe proti vlastnímu protikladu, který by byl stejně skutečný, jako je ono samo. 4Pak by Boží Vůle byla rozštěpena na dvě vůle, a každé stvoření by podléhalo zákonům dvou protikladných sil, dokud by Bůh neztratil trpělivost, nerozdělil svět a nevyhlásil útok Sám na Sebe. 5Tak by přišel o Svou Mysl, prohlásil by, že Mu hřích vzal Jeho skutečnost, a nakonec by přinesl Svou Lásku k nohám pomsty. 6Dá se očekávat, že taková nepříčetná představa vyvolá nepříčetnou obranu, která však nemůže prokázat, že ona představa je pravdivá.
8. Tam, kde žádný smysl není, nic smysl nedává. 2Pravda k tomu, aby byla pravdou, nepotřebuje obranu. 3Pro iluze nesvědčí nic a nemají žádné následky. 4Kdo na ně pohlédne, je pouze oklamán. 5Odpuštění je zde jedinou funkcí a slouží k tomu, aby přineslo radost, kterou tento svět, o němž sis myslel, že mu vládne hřích, odpírá každému aspektu Božího Syna. 6Možná nevidíš úlohu, kterou odpuštění hraje v ukončení smrti a všech přesvědčení, která pocházejí z mlžných závojů viny. 7Hříchy jsou přesvědčení, která vkládáš mezi sebe a svého bratra. 8Poutají tě k času a místu a dávají trochu prostoru tobě a trochu prostoru jemu. 9Toto odloučení je podle tvého vnímání symbolizováno tělem, které je zcela zřejmě odloučeno a je něčím, co existuje samo o sobě. 10Tento symbol však představuje pouze tvé přání být odloučen.
9. Odpuštění odstraňuje vše, co stojí mezi tvým bratrem a tebou. 2Je to přání, abys s ním byl spojen, nikoli oddělen. 3Nazýváme je „přáním“, protože stále bere v úvahu jiné volby a ještě zcela nedosáhlo za svět volby. 4Toto přání je nicméně v souladu se stavem Nebe, a nikoli v protikladu k Vůli Boží. 5I když je hodně daleko tomu, aby ti nabídlo celé tvé dědictví, odstraňuje překážky, které jsi umístil mezi Nebe, kde jsi, a poznání toho, kde a co jsi. 6Fakta zůstávají nezměněná. 7Mohou však být popřena, a proto nepoznána, ačkoli byla známa dříve, než byla popřena.
10. Spása, dokonalá a úplná, má jen malé přání; aby to, co je pravda, bylo pravdou; přeje si jen trochu ochoty přehlédnout to, co neexistuje; přeje si jen malý povzdech, který mluví za Nebe a dává mu přednost před tímto světem, jemuž zdánlivě vládne smrt a sklíčenost. 2V radostné odpovědi v tobě povstane uvědomění si stvoření, aby nahradilo svět, který vidíš, Nebem, zcela dokonalým a úplným. 3Co jiného je odpuštění než ochota, aby pravda byla pravdou? 4Může něco zůstat neuzdravené a odtržené od jednoty, která v sobě zahrnuje vše? 5Hřích neexistuje. 6Veškeré zázraky budou možné v okamžiku, kdy bude Syn Boží vnímat, že jeho přání a Vůle Boží jsou jedno.
11. Co je Vůlí Boží? 2Boží Vůlí je, aby Syn Boží měl všechno. 3Bůh to zaručil, když jej stvořil jako všechno. 4Není možné, aby cokoli bylo ztraceno, když to, co máš, je to, co jsi. 5Tímto zázrakem se tvoření stalo tvou funkcí, kterou sdílíš s Bohem. 6Tvoření nelze pochopit odděleně od Něj, a proto nemá v tomto světě smysl. 7Syn Boží zde opravdu nežádá mnoho, ale naopak příliš málo. 8Obětoval by svou totožnost společně se vším, aby našel svůj malý poklad. 9To nemůže udělat bez pocitu izolace, ztráty a osamělosti. 10Takový poklad se snažil nalézt. 11Mohl se ho však pouze bát. 12Je strach pokladem? 13Může nejistota být tím, co chceš? 14Nebo se ve své vůli a v tom, co opravdu jsi, mýlíš?
12. Zamysleme se nad tím, co chyba znamená, aby mohla být opravena, nikoli ochráněna. 2Hřích je přesvědčením, že útok může být promítnut vně mysli, v níž toto přesvědčení vzniklo. 3Zde se pevné přesvědčení, že myšlenky mohou opustit svůj zdroj, stává skutečným a smysluplným. 4Právě z této chyby vzniká svět hříchu a oběti. 5Tento svět je pokusem dokázat tvou nevinu, zatímco ve svém srdci chováš útok. 6Jeho selhání spočívá v tom, že se stále cítíš vinen, ačkoli nechápeš proč. 7Následky vidíš jako odloučené od jejich zdroje a zdá se, že je nemůžeš ovládnout ani jim zabránit. 8To, co zůstává takto odloučené, se nikdy nemůže spojit.
13. Příčina a následek jsou jedno, nejsou odloučené. 2Vůlí Boží je, aby ses naučil to, co vždy bylo pravdou: že tě stvořil jako část Sebe, a že toto stále nutně platí, protože myšlenky neopouštějí svůj zdroj. 3Takový je zákon stvoření: každá myšlenka, kterou mysl myslí, pouze zvětšuje její hojnost, ale nikdy nic neodnímá. 4To platí stejně o všem, co si kdo planě přeje, jako o tom, co je opravdovou vůlí, protože mysl si může přát být oklamána, ale nemůže tuto myšlenku učinit něčím, čím není. 5Být přesvědčen, že myšlenky mohou opustit svůj zdroj, znamená bezúspěšně vyzvat iluze, aby byly pravdou. 6Neboť snaha oklamat Božího Syna nikdy nebude úspěšná.
14. Zázrak je možný, když jsou příčina a důsledek přivedeny k sobě, nikoli drženy odděleně. 2Uzdravení následku bez uzdravení příčiny může pouze změnit podobu následků. 3To není vyproštění. 4Syn Boží bude uspokojen pouze úplnou spásou a únikem z viny. 5Jinak bude stále vyžadovat, že musí přinést nějakou oběť, a tak popře, že vše je jeho a není to omezené jakoukoli ztrátou. 6Následky i jen nepatrné oběti jsou stejné jako celá myšlenka oběti. 7Je-li jakákoli ztráta možná, pak je Syn Boží učiněn neúplným, a není sám sebou. 8Nepozná sám sebe, a nepozná ani svou vůli. 9Zřekl se svého Otce i sebe a oba Je učinil svými nenáviděnými nepřáteli.
15. Iluze slouží účelu, ke kterému byly vytvořeny. 2Z tohoto svého účelu odvozují jakýkoli smysl, který se zdají mít. 3Bůh dal všem iluzím, které byly vytvořeny, jiný účel, jenž – bez ohledu na podobu těchto iluzí – ospravedlní zázrak. 4V každém zázraku spočívá veškeré uzdravení, neboť Bůh na ně na všechny odpověděl jako na jednu. 5Co je jedno pro Něj, musí být stejné. 6Jsi-li přesvědčen, že to, co je stejné, je odlišné, pak jen klameš sám sebe. 7Co Bůh nazývá jedním, bude navěky jedno, nikoli odloučené. 8Jeho Království je sjednocené, bylo tak stvořeno a takové bude navždy.
16. Zázrak pouze volá tvé dávné Jméno, které poznáš, protože pravda je ve tvé paměti. 2K tomuto Jménu volá tvůj bratr po svém i tvém vyproštění. 3Nebe osvěcuje Božího Syna. 4Neodmítej ho, ať můžeš být vyproštěn. 5Syn Boží je v každém okamžiku znovu zrozen, dokud se nerozhodne již více neumírat. 6Každým přáním zranit si volí namísto toho, co je pro něj Otcovou Vůlí, smrt. 7Každý okamžik mu však nabízí život, protože Vůlí jeho Otce je, aby žil.
17. V ukřižování je uloženo vykoupení, neboť uzdravení není třeba tam, kde neexistuje bolest nebo utrpení. 2Odpuštění je odpovědí na jakýkoli útok. 3Tím je útok připraven o své následky, a na nenávist je ve jménu lásky odpovězeno. 4Tobě, jemuž bylo dáno ochránit Božího Syna před ukřižováním, před peklem a smrtí, navždy náleží veškerá sláva. 5Máš totiž moc spasit Božího Syna, protože Vůlí Otce je, aby tomu tak bylo. 6Ve tvých rukou spočívá veškerá spása, aby byla nabídnuta i přijata jako jedno.
18. Použít moc, kterou ti Bůh dal, tak, jak On chce, aby byla použita, je přirozené. 2Není nadutostí, aby byl takovým, jakým tě stvořil, ani abys použil to, co dal jako odpověď na všechny chyby Svého Syna, a tak ho osvobodil. 3Nadutostí však je, když moc, kterou ti daroval, odkládáš stranou, a namísto toho, co je jeho Vůlí, si vybíráš malé nesmyslné přání. 4Boží dar tobě je neomezený. 5Neexistují okolnosti, na které by Boží dar nemohl odpovědět, a žádný problém, který by nebyl v jeho laskavém světle vyřešen.
19. Setrvej v míru, jak tomu chce Bůh. 2Buď prostředkem, pomocí něhož tvůj bratr nalézá mír, ve kterém jsou tvá přání naplněna. 3Sjednoťme se a společně přinesme požehnání světu hříchu a smrti. 4Neboť co může spasit jednoho z nás, může spasit nás všechny. 5Mezi Božími Syny není rozdíl. 6Jednota, kterou výjimečnost popírá, je spasí všechny, neboť co je jedno, nemůže být výjimečné. 7Každému z nich patří všechno. 8Bratry nerozdělují žádná přání. 9Vzít jednomu znamená vzít všem. 10Avšak požehnat i jen jednomu znamená požehnat všem.
20. Tvé dávné Jméno patří všem, stejně jako jejich dávné Jméno patří tobě. 2Zavolej bratrovo jméno, a odpoví Bůh, neboť jsi volal Jeho. 3Odmítl by odpovědět, když už odpověděl všem, kteří Ho volali? 4Zázrak nemůže změnit vůbec nic. 5Může však umožnit, aby to, co bylo pravdou, bylo poznáno těmi, kteří to neznají, a tímto malým darem pravdy jen dovolit, aby byla sama sebou a aby Syn Boží byl tím, čím je, a osvobodit všechno stvoření, aby jako Jedno volalo Jméno Boží.
VIII. Okamžitá spása
1. Jedním z tvých zbývajících problémů je, že vidíš interval mezi dobou, kdy odpustíš, a dobou, kdy získáš prospěch z toho, že svému bratru důvěřuješ. 2To jen odráží to málo, které chceš, aby bylo mezi tebou a tvým bratrem, abyste mohli být trochu odloučeni. 3Neboť čas a prostor jsou jednou iluzí, jež na sebe bere rozdílné podoby. 4Pokud jsi ji promítl mimo svou mysl, vidíš ji jako čas. 5Čím blíže jsi ji přivedl tam, kde opravdu je, tím více ji vnímáš jako prostor.
2. Chceš si udržet určitou vzdálenost od svého bratra, a tento prostor vnímáš jako čas, protože jsi stále ještě přesvědčen, že se nacházíš vně bratra. 2To znemožňuje důvěru. 3A nemůžeš uvěřit tomu, že důvěra by nyní vyřešila každý problém. 4Proto považuješ za bezpečnější zůstat trochu opatrný a ostražitý vůči zájmům, vnímaným jako odlišné. 5Z tohoto hlediska nemůžeš pochopit přínos toho, co ti odpuštění nabízí nyní. 6Interval, který si myslíš, že leží mezi dáváním a přijetím daru, se ti zdá být dobou obětování a ztráty. 7Vidíš budoucí spásu, nikoli okamžité výsledky.
3. Spása je okamžitá. 2Pokud ji tak nevnímáš, budeš se jí obávat a budeš přesvědčen, že mezi časem, kdy přijmeš její účel, a časem, kdy se k tobě dostaví její následky, příliš riskuješ ztrátu. 3V této podobě je chyba ještě zastřena, což je zdrojem strachu. 4Spása zruší prostor, který stále ještě vidíš mezi vámi, a dovolí, abyste se okamžitě spojili v jedno. 5Bojíš se, že právě zde spočívá ztráta. 6Nepromítej tento strach do času, neboť čas není tím nepřítelem, kterého vnímáš. 7Čas je stejně neutrální jako tělo, záleží však na tom, k čemu si myslíš, že je. 8Chceš-li, aby mezi tebou a tvým bratrem stále zůstával malý prostor, znamená to, že bys chtěl trochu času, ve kterém by bylo odpuštění na chvíli odepřeno. 9To jen způsobuje, že ti interval mezi časem, kdy je ti odpuštění odepřeno, a kdy je ti dáno, připadá nebezpečný a hrůza oprávněná.
4. Avšak prostor mezi tebou a tvým bratrem je zřejmý jen v přítomnosti, nyní, a nemůže být vnímán v budoucnosti. 2Nemůže být ani přehlédnut jinde, než v přítomnosti. 3Budoucí ztráty se nebojíš. 4Spojování v přítomnosti tě však děsí. 5Kdo může být sklíčený jindy než nyní? 6Budoucí příčina ještě nemá následky. 7A proto bojíš-li se, příčina musí být v přítomnosti. 8To, co potřebuje opravu, je tato příčina, nikoli nějaký stav v budoucnosti.
5. Všechny tvé plány jak být v bezpečí jsou uloženy v budoucnosti, v níž plánovat nemůžeš. 2Ještě jí nebyl dán žádný účel, a to, co se stane, nemá ještě příčinu. 3Kdo může předvídat následky bez příčiny? 4A kdo by se bál následků, pokud by si nemyslel, že mají příčinu, a považoval by je za katastrofální nyní? 5Přesvědčení o skutečnosti hříchu vyvolává strach, a stejně jako jeho příčina pohlíží dopředu, pohlíží dozadu, ale to, co je nyní, přehlíží. 6Pokud ale jeho následky už byly posouzeny jako strašné, jeho příčina musí být jen zde, v přítomnosti. 7Jestliže to přehlédneš, budeš ho chránit a bránit mu v uzdravení. 8Neboť zázrak existuje nyní. 9Je již zde, v přítomné milosti, v jediném časovém intervalu, který hřích a strach přehlédly, ale který je vším, čím je čas.
6. Veškeré opravy nevyžadují vůbec žádný čas. 2Může se však zdát, že přijmout je potrvá věky. 3Změna účelu, kterou Duch svatý přinesl do tvého vztahu, má následky, jež všechny uvidíš. 4Nyní na ně můžeš pohlédnout. 5Proč čekat, až se časem odhalí, a bát se, že možná nepřijdou, ačkoli jsou již zde? 6Bylo ti řečeno, že všechno, co pochází od Boha, přináší dobro. 7Přesto se zdá, že tomu tak není. 8Dobru v podobě neštěstí je obtížné důvěřovat předem. 9Tato myšlenka vlastně ani nemá smysl.
7. Proč by se dobro mělo objevit ve formě zla? 2A stane-li se tak, není to klam? 3Jeho příčina, pokud se vůbec objeví, je zde. 4Proč tedy nejsou jeho následky zřejmé? 5Proč jsou zřejmé v budoucnosti? 6Snažíš se spokojit se s povzdechem a s „úsudkem“, že nyní dobru nerozumíš, ale jednou mu rozumět budeš. 7Potom bude jeho smysl jasný. 8To není rozumný úsudek, je totiž nespravedlivý – a zcela jasně naznačuje, že dokud není čas osvobození na dosah, přichází trest. 9Změnil-li se účel směrem k dobru, neexistuje důvod, aby interval, ve kterém došlo k neštěstí, byl někdy vnímán jako „dobrý“, ale nyní byl vnímán v podobě bolesti. 10To je obětování nyní, což je cena, kterou by Duch svatý za to, co dal zcela zdarma, nemohl nikdy žádat.
8. Tato iluze má však příčinu, která, ačkoli je nepravdivá, už nutně je ve tvé mysli. 2A tato iluze je pouze jedním následkem, kterému tato příčina dává vzniknout, a jednou formou, ve které je její výsledek vnímán. 3Tento časový interval, během něhož je odplata vnímána jako forma, ve které se objevuje „dobro“, je pouze jedním aspektem malého prostoru, který leží mezi vámi a dosud nebyl odpuštěn.
9. Nebuď spokojen s budoucím štěstím. 2Nemá smysl a není tvou spravedlivou odměnou. 2Neboť ke svobodě máš důvod nyní. 4Jaký užitek přinese svoboda, má-li podobu vězení? 5Proč by mělo být vysvobození skryto za maskou smrti? 6Prodlévání nemá smysl a „úsudek“, který prosazuje názor, že následky přítomné příčiny musejí být odloženy do budoucna, je jen popřením faktu, že důsledek a příčina musejí přijít najednou. 7Neber v úvahu čas, ale ten malý prostor, který je ještě mezi vámi, tak abys byl od něj oproštěn. 8A nedovol, aby byl přestrojen za čas, a tím uchráněn, protože se jeho forma změnila a nemůže být poznán. 9Účel Ducha svatého je nyní i tvým účelem. 10Nemělo by být i Jeho štěstí tvým štěstím?
IX. Neboť Oni přišli
1. Pomysli jen, jak svatý musíš být ty, z něhož Hlas, který mluví za Boha, s láskou volá ke tvému bratru, abys v něm probudil Hlas, jenž odpovídá na tvé volání! 2Pomysli, jak svatý musí být tvůj bratr, když v něm spí tvá vlastní spása spojená s jeho svobodou! 3Ať si jakkoli přeješ, aby byl odsouzen, Bůh je v něm. 4Nikdy nebudeš vědět, že je i v tobě, pokud útočíš na Jeho vyvolený domov a bojuješ s Jeho hostitelem. 5Buď k němu vlídný. 6Pohlédni láskyplnýma očima na toho, kdo v sobě nese Krista, abys spatřil jeho slávu a radoval se, že nejsi odloučen od Nebe.
2. Je to snad příliš žádat trochu důvěry pro toho, kdo ti přináší Krista, aby ti byly odpuštěny všechny hříchy a byl jsi zanechán bez jediného hříchu, kterého si ještě vážíš? 2Nezapomeň, že stín mezi tebou a tvým bratrem zastírá Kristovu tvář a vzpomínku na Boha. 3Vyměnil bys Je snad za dávnou nenávist? 4Půda, na které stojíš, je svatá, protože je požehnaná nevinností a mírem Těch, Již na ní stojí s tebou.
3. Krev nenávisti bledne, aby se tráva mohla znovu zelenat a všechny květiny bělostně zazářily v letním slunci. 2To, co bylo místem smrti, se nyní stalo živým chrámem ve světě světla. 3Kvůli Nim. 4Jejich Přítomnost opět pozvedla svatost, aby zaujala své dávné místo na dávném trůnu. 5Kvůli Nim se zázraky objevily jako tráva a květiny na pusté zemi, kterou sežehla nenávist a zanechala ji opuštěnou. 6Co nenávist způsobila, Oni odčinili. 7Nyní stojíš na půdě tak svaté, že se Nebe sklání, aby se s ní spojilo a učinilo ji tím, čím je ono samo. 8Stín dávné nenávisti je pryč a všechna zkáza a úpadek navždy pominuly na zemi, kam Oni vstoupili.
4. Co pro Ně znamená sto, tisíc, nebo desítky tisíc let? 2Až přijdou, účel času bude naplněn. 3Až přijdou, odejde to, co nikdy nebylo, do nicoty. 4Na co si dělala nárok nenávist, je věnováno lásce, svoboda ozařuje a pozvedá vše živé do Nebe, kde se světlo stává stále jasnějším s každým, kdo přichází domů. 5Neúplné je učiněno opět úplným a radost Nebe vzrostla, protože to, co mu patří, mu bylo navráceno. 6Zakrvácená země je očištěna a nepříčetní shodili hávy své nepříčetnosti, aby se k Nim připojili na půdě, kde stojíš.
5. Nebe je vděčné za tento dar, který mu byl tak dlouho odpírán. 2Neboť Oni přišli, aby shromáždili Své Syny. 3Co bylo zamčeno, je otevřeno, co bylo ukryto před světlem, je odkryto, aby to mohlo být osvíceno a aby nezbyl žádný prostor ani odstup, který by zůstal mezi světlem Nebe a světem.
6. Nejsvatější ze všech míst na zemi je to místo, kde se dávná nenávist stala přítomnou láskou. 2A Oni rychle přišli do živého chrámu, kde pro Ně byl připraven domov. 3V Nebi není svatějšího místa. 4Přišli přebývat v chrámu, který Jim byl nabídnut, aby se stal místem Jejich, stejně jako Tvého, odpočinku. 5To, co nenávist přenechala lásce, se stává nejjasnějším světlem v Nebeské záři. 6Všechna světla v Nebi se rozjasní z vděčnosti za to, co bylo navráceno.
7. Kolem tebe se láskyplně vznášejí andělé, aby zadrželi všechny temné myšlenky hříchu a udržovali světlo tam, kam vstoupilo. 2Tvé stopy osvěcují svět, neboť kudy kráčíš, tudy jde odpuštění radostně s tebou. 3Každý zde na zemi jen děkuje tomu, kdo mu vrátil jeho domov a ochránil ho před krutou zimou a mrazem. 4Měli by snad Pán Nebes a Jeho Syn dát s vděčností méně za tak mnoho?
8. Nyní je chrám živého Boha znovu postaven, aby opět hostil Toho, Jenž ho stvořil. 2Kde přebývá Bůh, přebývá, navždy neodloučen, i Jeho Syn. 3Vzdávají díky za to, že jsou konečně vítáni. 4Tam, kde stál kříž, stojí nyní vzkříšený Kristus, a Jeho pohledem jsou dávné jizvy uzdraveny. 5Prastarý zázrak přišel požehnat a nahradit dávné nepřátelství, které přišlo zabíjet. 6Bůh Otec a Syn se s vlídnou vděčností vracejí k tomu, co patří a navěky bude patřit Jim. 7Účel Ducha svatého je nyní naplněn. 8Neboť Oni přišli! 9Neboť Oni konečně přišli!
X. Konec nespravedlnosti
1. Co tedy zbývá odčinit, aby sis uvědomil Jejich Přítomnost? 2Jenom toto: máš odlišný pohled na to, kdy je útok oprávněný, a kdy si myslíš, že je nespravedlivý a nepřípustný. 3Když vnímáš, že je nespravedlivý, myslíš si, že hněv je nyní tvou spravedlivou reakcí. 4A tak vidíš to, co je stejné, jako odlišné. 5Zmatek nemá omezení. 6Pokud k němu vůbec dojde, bude naprostý. 7Jeho přítomnost v jakékoli podobě pak zakryje Jejich Přítomnost. 8Znáš Je zcela jasně, nebo Je neznáš vůbec. 9Zmatené vnímání zabrání vědění. 10Není to otázka rozsahu zmatku, či toho, nakolik do věcí zasahuje. 11Pouhá jeho přítomnost Jim zavře dveře, a nechá Je za nimi, aniž bys Je poznal.
2. Co to znamená, když vnímáš, že útok je v určitých formách vůči tobě nespravedlivý? 2Znamená to, že musejí existovat určité formy útoku, o nichž si myslíš, že útok v takové formě je spravedlivý. 3Neboť jak jinak bys mohl hodnotit některé jako nespravedlivé? 4Některým tedy dáváš smysl, a vnímáš je jako účelné. 5Jako nesmyslné vidíš pouze některé z nich. 6To popírá fakt, že nesmyslné jsou všechny, jsou stejnou měrou bez příčiny či důsledku, a nemohou mít žádné následky. 7Přítomnost Těch, kteří přicházejí, je zastřena jakýmkoli závojem, který leží mezi Jejich zářivou nevinností a tvým uvědoměním si, že tato nevinnost náleží tobě a spolu s tebou i všemu živému. 8Bůh neomezuje. 9To, co je omezené, nemůže být Nebem. 10Proto to musí být peklo.
3. Nespravedlnost a útok jsou jedna chyba a jsou tak pevně spojené, že tam, kde je vnímáno jedno, musí být viděno i druhé. 2S tebou nemůže být zacházeno nespravedlivě. 3Přesvědčení, že může, je pouze jinou formou myšlenky, že jsi někým o něco připraven, nikoli že ses o to připravil ty sám. 4Projekce příčiny obětování je u kořene všeho, co vnímáš jako nespravedlivé, a ne jako to, co si spravedlivě zasloužíš. 5Ty to však žádáš sám od sebe, a to je nespravedlivé vůči Synu Božímu. 6Nemáš jiného nepřítele kromě sebe sama, a jsi skutečně jeho nepřítelem, protože ho neznáš jako sama sebe. 7Může být něco nespravedlivějšího, než to, že je připraven o to, čím je, že je popřeno jeho právo být sám sebou a že se od něho žádá, aby obětoval Lásku svého Otce i lásku tvou, jako by mu nenáležely?
4. Vyvaruj se pokušení vnímat sebe sama jako někoho, s kým bylo zacházeno nespravedlivě. 2Tímto pohledem se snažíš nalézt nevinnost, která není Jejich, ale pouze tvá, a to za cenu viny někoho jiného. 3Můžeš si nevinnost koupit tím, že dáš svou vinu někomu jinému? 4A je nevinnost to, co se pokoušíš útokem na něj získat? 5Není to, co hledáš, odplata za tvůj vlastní útok na Syna Božího? 6Není bezpečnější být přesvědčen, že jsi nevinen a že jsi pronásledován navzdory své nevinnosti? 7Ať už hraješ hru na vinu jakýmkoli způsobem, musíš ztratit. 8Někdo musí ztratit svou nevinnost, aby si ji někdo druhý mohl od něj vzít, a přivlastnit si ji.
5. Myslíš si, že tvůj bratr je k tobě nespravedlivý, protože si myslíš, že jeden musí být nespravedlivý, aby druhý mohl být nevinný. 2V této hře vnímáš jen jeden účel pro celý tvůj vztah. 3Ten se snažíš k účelu, který mu byl dán, přidat. 4Účelem Ducha svatého je dovolit, aby ti byla Přítomnost tvých svatých Hostů známa. 5K tomuto účelu nemůže být nic přidáno, neboť svět nemá jiný účel než tento. 6Přidat nebo ubrat tomuto cíli znamená odejmout všechen účel světu i sobě. 7Každou nespravedlnost, kterou na tebe zdánlivě uvaluje svět, jsi na něj uvalil ty sám tím, že jsi z něj udělal svět bez účelu, bez funkce, kterou vidí Duch svatý. 8Tak byla všemu živému na zemi odepřena prostá spravedlnost.
6. Nemůžeš ani odhadnout, co tato nespravedlnost způsobuje tobě, jenž soudíš nespravedlivě a vidíš, jak jsi soudil. 2Svět se stává pochmurným a hrozivým, a ty nevidíš ani stopu šťastného třpytu, který přináší spása, aby ti osvítila cestu. 3A tak se cítíš připraven o světlo, opuštěný v temnotě, nespravedlivě ponechán bez účelu v marném světě. 4Svět je spravedlivý, protože Duch svatý přinesl nespravedlnost k vnitřnímu světlu, a tam byla všechna zrušena a nahrazena spravedlností a láskou. 5Kdekoli vnímáš nespravedlnost, stačí si říci:
6Tím skutečně popírám Přítomnost Otce a Syna.
7Raději bych věděl o Nich, než abych viděl nespravedlnost,
kterou Jejich Přítomnost zahání svým světlem.
