Kapitola 27
UZDRAVENÍ SNU
I. Obraz ukřižování
1. Přání, aby s tebou bylo zacházeno nespravedlivě, je pokusem o kompromis, který chce spojit útok a nevinnost. 2Kdo však může spojit to, co je zcela neslučitelné, a sjednotit něco, co se nikdy nemůže spojit? 3Kráčej vlídnou cestou, a nebudeš se bát zla ani stínů noci. 4Neklaď však na svou cestu symboly hrůzy, nebo upleteš trnovou korunu, ze které ty ani tvůj bratr neuniknete. 5Nemůžeš ukřižovat pouze sebe sama. 6Pokud je s tebou zacházeno nespravedlivě, nespravedlností, kterou ty vidíš, musí trpět on. 7Nemůžeš obětovat pouze sebe sama. 8Oběť je totiž úplná. 9Kdyby k ní vůbec mohlo dojít, zahrnula by celé Boží stvoření, i Otce spolu s obětí Jeho milovaného Syna.
2. Ve tvém vyproštění z oběti se projevuje jeho vyproštění, a ukazuje se jako jeho vlastní. 2Každou bolest, kterou trpíš, však vidíš jako důkaz, že on je vinen útokem. 3Tak se ty sám stáváš symbolem toho, že ztratil svou nevinnost, a že stačí, aby na tebe jen pohlédl, a pochopí, že je odsouzen. 4A to, co bylo vůči tobě nespravedlivé, ho spravedlivě dostihne. 5Nespravedlivá pomsta, kterou zakoušíš, patří nyní jemu, a když na něm spočine, budeš osvobozen. 6Nepřej si být živoucím symbolem jeho viny, neboť neunikneš smrti, kterou jsi pro něj připravil. 7V jeho nevinnosti však najdeš svou vlastní.
3. Kdykoli souhlasíš s tím, že trpíš bolestí, že jsi o něco připraven, že je s tebou zacházeno nespravedlivě, nebo že něco potřebuješ, jen obviňuješ bratra z útoku na Božího Syna. 2Ukazuješ mu obraz svého ukřižování, aby viděl, že jeho hříchy jsou zapsány v Nebi tvou krví a smrtí, a kráčíš před ním, abys zavřel bránu a odsoudil ho k peklu. 3To je však zapsáno v pekle, nikoli v Nebi, kde jsi mimo jakýkoli koncept útoku a kde dokazuješ jeho nevinnost. 4Obraz sebe sama, který mu nabízíš, ukazuješ jen sám sobě a naprosto mu věříš. 5Duch svatý ti nabízí, abys mu daroval svůj obraz, ve kterém není ani stopa bolesti či výčitky. 6A tak se to, co bylo obětováno jeho vině, stane dokonalým svědectvím jeho nevinnosti.
4. Moc svědectví je neuvěřitelná, protože s sebou jako následek přináší přesvědčení. 2Svědku je uvěřeno, protože ukazuje za sebe sama na to, co zastupuje. 3Tvé nemocné a trpící já pouze představuje vinu tvého bratra, je svědkem, kterého povoláváš pro případ, že by zapomněl na zranění, která způsobil, a přísaháš, že vině nikdy neunikne. 4Tento nechutný a politováníhodný obraz ty přijímáš jen proto, aby mohl sloužit k jeho potrestání. 5Nemocní jsou nemilosrdní vůči všem, a jsouce nakažení, snaží se opravdu zabíjet. 6Smrt se zdá být malou cenou, mohou-li říci: „Pohlédni na mě, bratře, díky tobě umírám.“ 7Neboť nemoc je svědkem jeho viny a smrt dokáže, že jeho chyby musejí být hříchy. 8Nemoc je jen „malá“ smrt, forma pomsty, která ještě není úplná. 9Přesto však s jistotou promlouvá o tom, co představuje. 10Na ponurý a trpký obraz, který jsi poslal svému bratru, jsi pohlédl se zármutkem ty sám. 11Byl jsi přesvědčen o všem, co mu obraz ukázal, protože svědčil o jeho vině, kterou jsi vnímal a miloval.
5. Nyní Duch svatý vkládá jiný obraz tebe do rukou, které se staly Jeho dotekem něžnými. 2Je to stále ještě obraz těla, neboť to, co opravdu jsi, nelze spatřit či zobrazit. 3Tento obraz však nebyl použit k účelu útoku, a proto nikdy nepoznal utrpení bolesti. 4Tento obraz svědčí o věčné pravdě, že nemůžeš být zraněn, a ukazuje za sebe sama na tvou i jeho nevinnost. 5Ukaž ho svému bratru, který uvidí, že každá jizva byla zahojena a že smích a láska setřely každou slzu. 6Spatří v něm své odpuštění a uzdravenýma očima pohlédne za něj k nevinnosti, kterou vidí v tobě. 7Zde je důkaz, že nikdy nezhřešil, že nic, co mu říkalo jeho šílenství, se nikdy nestalo, a nemělo žádné následky. 8Že žádná z výčitek, které kdy uvalil na své srdce, nebyla oprávněná a žádný útok se ho nikdy nemůže dotknout otráveným a neúprosným bodnutím strachu.
6. Dosvědčuj jeho nevinnost, a nikoli jeho vinu. 2Tvé uzdravení je jeho útěchou a zdravím, protože dokazuje, že iluze nejsou pravdivé. 3Motivací pro tento svět není vůle k životu, ale přání smrti. 4Jeho jediným smyslem je dokázat, že vina je skutečná. 5Žádná světská myšlenka, čin nebo pocit nemá jinou motivaci než tuto. 6Tito svědci jsou povoláni, aby jim bylo uvěřeno a aby poskytli přesvědčení o systému, za který promlouvají a který představují. 7Každý má mnoho hlasů a hovoří k tvému bratru a k tobě rozličnými jazyky. 8Myšlenka je však pro oba stejná. 9Ozdoby těla se snaží ukázat, jak nádherní jsou svědci viny. 10Starosti o tělo ukazují, jak křehký a zranitelný je tvůj život, jak snadno zničitelné je to, co miluješ. 11Deprese hovoří o smrti a marnosti skutečného zájmu o cokoli.
7. Nejsilnějším svědkem marnosti, který podporuje všechny ostatní a pomáhá jim vytvořit představu, ve které je hřích ospravedlněn, je nemoc v jakékoli podobě. 2Nemocní mají důvod pro každou ze svých nepřirozených tužeb a podivných potřeb. 3Kdo by mohl žít život, který bude tak brzy ukončen, a zároveň si nevážit pomíjivých radostí? 4Může snad být nějaké z těchto potěšení trvalé? 5Nemají snad slabí právo věřit, že každý ukradený kousek potěšení je oprávněnou platbou za jejich malé životy? 6Jejich smrt zaplatí cenu za ně za všechny, ať už si svých výhod užívají, či ne. 7Konec života musí přijít, ať stráví život jakýmkoli způsobem. 8Nacházej tedy potěšení v prchavých a pomíjivých věcech.
8. Toto nejsou hříchy, ale svědci podivného přesvědčení, že hřích a smrt jsou skutečné a že nevinnost stejně jako hřích skončí v hrobě. 2Kdyby toto byla pravda, byl by to důvod k tomu, abys zůstal spokojen s vyhledáváním pomíjivých radostí a choval v srdci malá potěšení, kde je to jen možné. 3V tomto obraze však není tělo vnímáno jako neutrální a bez vlastního cíle. 4Neboť tělo se stává symbolem výčitek, znamením viny, jejíž důsledky jsou zde stále viditelné, tak aby příčina nemohla být nikdy popřena.
9. Tvou funkcí je ukázat bratru, že hřích nemůže mít příčinu. 2Jak marné musí být, vidíš-li obraz sebe sama, který dokazuje, že to, co je tvou funkcí, nemůže nikdy existovat! 3Obraz Ducha svatého nemění tělo v něco, čím není. 4Jenom mu odnímá všechny známky nařčení a trestuhodnosti. 5Vnímáš-li tělo, jako by bylo bez účelu, nevidíš ho ani jako nemocné, ani jako zdravé, ani jako špatné, ani jako dobré. 6Neposkytuješ žádný podklad pro to, aby vůbec mohlo být jakkoli posuzováno. 7Nemá život, ale také není mrtvé. 8Není schopno prožít lásku nebo strach. 9Nyní totiž ještě o ničem nesvědčí, jeho účel je otevřený a mysl je opět svobodná, aby rozhodla, k čemu je. 10Nyní není odsouzeno, ale čeká na svůj účel, aby mohlo splnit funkci, kterou dostane.
10. V tomto prázdném místě, z něhož byl odstraněn cíl hříchu, je možné si vzpomenout na Nebe. 2Sem může přijít jeho mír, a dokonalé uzdravení může nahradit smrt. 3Tělo se může stát znamením života, slibem vykoupení a dechem nesmrtelnosti pro ty, kdo jsou unaveni dýcháním zápachu smrti. 4Dovol, aby se jeho účelem stalo uzdravování. 5Pak vyšle poselství, které obdrželo, a svým zdravím a krásou bude hlásat pravdu a hodnotu, kterou představuje. 6Dovol, aby tělo obdrželo moc představovat nekonečný život, který nelze nikdy napadnout. 7Poselství tvému bratru by mělo být: „Pohlédni na mě, bratře, díky tobě žiji.“
11. Jednoduchý způsob, jak umožnit, aby toho mohlo být dosaženo, je pouze tento: nedovolit tělu, aby mělo účel z minulosti, kdy sis byl jist tím, že jeho účelem je podporovat vinu. 2Tento způsob totiž vyžaduje, aby byl tvůj poškozený obraz stálým symbolem toho, co tělo představuje. 3Tak není ponechán žádný prostor pro to, aby na ně bylo možno pohledět jinak nebo mu mohl být dán jiný účel. 4Ty neznáš jeho účel. 5Jen jsi dal iluzorní účel věci, kterou jsi vytvořil, abys před sebou skryl svou vlastní funkci. 6Tato věc bez účelu nemůže zakrýt funkci, kterou ti dal Duch svatý. 7Dovol tedy, aby jeho účel a tvá funkce byly konečně usmířeny, a tys je viděl jako jedno.
II. Strach z uzdravení
1. Je uzdravení děsivé? 2Pro mnohé ano. 3Neboť obviňování je překážkou lásky, a poškozená těla obviňují. 4Pevně stojí v cestě důvěře a míru a prohlašují, že slabým nelze důvěřovat a že poškození nemají důvod být v míru. 5Mohl by snad někdo důvěřovat bratru a milovat ho, když ho bratr zranil? 6Zaútočil jednou, a zaútočí znovu. 7Nechraň ho, neboť tvé poškozené tělo ukazuje, že ty musíš být chráněn před ním. 8Odpuštění může být skutkem dobroty, ale on si ho nezaslouží. 9Můžeš ho pro jeho vinu litovat, ale viny ho nezprošťuj. 10A pokud mu jeho přestupky odpustíš, veškerou vinu, která mu vskutku náleží, ještě zvětšuješ.
2. Neuzdravení nemohou prominout. 2Jsou totiž svědky toho, že prominutí je nespravedlivé. 3Chtějí si ponechat důsledky viny, kterou přehlížejí. 4Nikdo však nemůže odpustit hřích, o němž je přesvědčen, že je skutečný. 5Co má důsledky, musí být skutečné, neboť to, co způsobilo, lze vidět. 6Odpuštění není lítost, neboť ta se jen snaží prominout to, o čem si myslí, že to je pravda. 7Zlo není možné oplácet dobrem, protože odpuštění neučiní napřed hřích skutečným, aby ho pak odpustilo. 8Může snad někdo říci a myslet vážně toto: „Bratře můj, zranil jsi mě, avšak protože jsem z nás dvou ten lepší, svou bolest ti promíjím“? 9To, že mu promíjíš, a tvá bolest nemohou existovat společně. 10Jedno popírá druhé a činí to nutně nepravdivým.
3. Být svědkem hříchu, a přesto ho odpustit, je paradox, který rozum nemůže pochopit. 2Rozum tvrdí, že to, co ti bylo učiněno, si prominutí nezasluhuje. 3Tím, že ho dáváš, poskytuješ bratru milost, ale ponecháváš si důkaz, že není skutečně nevinný. 4Nemocní zůstávají žalobci. 5Nemohou odpustit svým bratrům ani sobě. 6Neboť nikdo, v kom spočívá pravé odpuštění, nemůže trpět. 7Nedrží bratru před očima důkaz hříchu. 8A tak ho musí přehlédnout a odstranit ze svých vlastních očí. 9Odpuštění nemůže existovat pro jednoho, a neexistovat pro druhého. 10Kdo odpustí, je uzdraven. 11V jeho uzdravení spočívá důkaz, že opravdu prominul a neponechává si žádné stopy odsouzení, které by stále ještě vyčítal sobě či čemukoli živému.
4. Pokud odpuštění nepřinese uzdravení tvému bratru i tobě, není skutečné. 2Abys ukázal, že jeho hříchy nejsou skutečné, musíš osvědčit, že jeho hříchy na tebe nemají žádný účinek. 3Jak jinak by mohl být ve stavu bez viny? 4Jak jinak by mohla být jeho nevinnost ospravedlněna, než že by jeho hříchy neměly žádný následek, který by opodstatnil vinu? 5Hříchy leží mimo odpuštění právě proto, že jejich následky by nemohly být odčiněny a úplně přehlédnuty. 6V jejich odčinění spočívá důkaz, že jsou pouhými chybami. 7Dovol, abys byl uzdraven, abys mohl odpouštět a nabízet spásu svému bratru i sobě samému.
5. Poškozené tělo ukazuje, že mysl nebyla uzdravena. 2Zázrak uzdravení však dokazuje, že odloučení nemá následky. 3O tom, co chceš dokázat svému bratru, budeš přesvědčen. 4Moc svědectví pochází z tvého přesvědčení. 5Vše, co říkáš, děláš nebo si myslíš, pouze potvrzuje to, co ho učíš. 6Tvé tělo může být prostředkem, pomocí něhož svého bratra učíš, že kvůli němu nikdy netrpělo bolestí. 7Svým uzdravením mu tělo může nabídnout němé svědectví o jeho nevinnosti. 8Právě toto svědectví může promlouvat mocněji než tisíc hlasů. 9Tak je mu dokázáno, že mu bylo odpuštěno.
6. Zázrak mu nenabídne méně, než co dal tobě. 2Tvé uzdravení tak ukazuje, že tvá mysl je uzdravena, a odpustila bratru to, co neudělal. 3Tím je tvůj bratr přesvědčen, že nikdy neztratil svou nevinnost, a je uzdraven spolu s tebou. 4Tak zázrak odčiňuje vše, o čem svět svědčí, že nemůže být nikdy odčiněno. 5Beznaděj a smrt musejí zmizet před dávným průzračně jasným voláním života. 6Toto volání je daleko silnější než slabý a ubohý nářek smrti a viny. 7Dávné volání Otce k Synu a Syna ke Svým stvořením bude poslední polnicí, kterou kdy svět uslyší. 8Bratře, smrt neexistuje. 9Tomu se naučíš, budeš-li jen chtít ukázat svému bratru, že tě nezranil. 10On si myslí, že na jeho rukou je tvá krev, a tak zůstává odsouzen. 11Tobě je však dáno mu svým uzdravením ukázat, že jeho vina je pouze látkou nesmyslného snu.
7. Jak spravedlivé jsou zázraky! 2Tobě i tvému bratru poskytují rovnocenný dar úplného vysvobození od viny uvalené na bratra a na tebe. 3Tvé uzdravení ušetří bolest jemu i tobě, a ty jsi uzdraven, protože jsi mu přál dobro. 4Zázrak se řídí zákonem, že uzdravení nevidí vůbec žádnou výjimečnost. 5Nepochází z lítosti, ale z lásky. 6Láska dokáže, že všechno utrpení je pouze planá představa, pošetilé přání bez následků. 7Tvé zdraví je výsledkem touhy vidět bratra bez krve na rukou a bez viny, která spolu s důkazy hříchu tíží jeho srdce. 8To, co si přeješ, je ti dáno vidět.
8. „Cena“ tvého klidu je spjata s tou jeho. 2Tuto „cenu“ interpretují Duch svatý a svět odlišně. 3Svět ji vnímá jako konstatování „faktu“, že tvá spása obětuje jeho spásu. 4Duch svatý ví, že tvé uzdravení je svědkem jeho uzdravení a od jeho uzdravení nemůže být nijak odděleno. 5Dokud bude souhlasit s tím, aby trpěl, nebudeš uzdraven. 6Ty mu však můžeš ukázat, že jeho utrpení je bezúčelné a zcela bez příčiny. 7Ukaž mu své uzdravení, a nebude již nadále souhlasit s utrpením. 8Neboť ve tvých i v jeho očích byla jasně potvrzena jeho nevinnost. 9Tvé vzdechy vystřídá smích, protože Syn Boží si vzpomněl, že je Synem Božím.
9. Kdo se tedy bojí uzdravení? 2Pouze ti, pro které bratrova oběť a bolest představují jejich vlastní klid. 3Jejich bezmocnost a slabost představují důvod, kterým ospravedlňují jeho bolest. 4Stálá a palčivá bolest viny, kterou jejich bratr trpí, jim slouží jako důkaz, že je otrokem, ale oni jsou volní. 5Stálá bolest, kterou trpí oni, jim ukazuje, že jsou svobodní, protože drží svého bratra spoutaného. 6A touží po nemoci, která by zabránila změně v rovnováze obětování. 7Mohl by být Duch svatý, i na pouhý okamžik, zastrašen, aby vyvracel takovýto argument nemoci? 8A je potřeba pozdržet tvé uzdravení, protože ses zastavil, abys naslouchal nepříčetnosti?
10. Oprava není tvou funkcí. 2Ta patří Tomu, Jenž zná spravedlnost, nikoli vinu. 3Převezmeš-li úlohu opravy, ztratíš funkci odpuštění. 4Nikdo nemůže odpouštět, dokud se nenaučí, že opravou je pouze odpuštění, nikdy obvinění. 5Sám nemůžeš vidět, že jsou tímtéž, a proto oprava nepochází od tebe. 6Totožnost a funkce jsou totéž, a svou funkcí poznáš sám sebe. 7Pleteš-li si tedy svou funkci s funkcí Ducha svatého, musíš být zmaten v tom, kdo jsi. 8Co jiného je odloučení než přání vzít Bohu Jeho funkci a popřít, že je Jeho? 9Pokud však není Jeho, není ani tvoje, neboť to, co odejmeš, nutně ztratíš.
11. V rozštěpené mysli se totožnost musí zdát rozdělená. 2Nikdo také nemůže vnímat funkci jako sjednocenou, má-li konfliktní účely a rozdílné cíle. 3Pro takto rozštěpenou mysl musí být oprava způsobem, jak potrestat někoho jiného za hříchy, o kterých si myslíš, že jsou tvé. 4Tak se on stává tvou obětí, nikoli tvým bratrem, který se od tebe liší svou větší vinou, a tak potřebuje tvou opravu, neboť tvá nevinnost je větší než jeho. 5To odděluje jeho funkci od tvé a dává vám oběma odlišné role. 6Tak nemůžete být vnímáni jako jeden, s jedinou funkcí, která by znamenala společnou totožnost s jediným cílem.
12. Oprava, kterou chceš vykonat ty, musí odlučovat, protože takovou funkci jsi jí dal. 2Budeš-li vnímat, že oprava je totéž, co prominutí, budeš také vědět, že Mysl Ducha svatého a tvoje jsou Jedno. 3Tak nalezneš svou vlastní Totožnost. 4On však musí pracovat s tím, co je Mu dáno, a ty Mu poskytuješ pouze polovinu své mysli. 5A tak představuje tu druhou polovinu, a má zdánlivě odlišný účel od toho, který chováš v srdci a myslíš si, že je tvůj. 6Tak se tvá funkce zdá být rozdělená; s jednou polovinou v protikladu k té druhé. 7Tyto dvě poloviny zdánlivě představují rozdělení uvnitř já vnímaného jako dvě já.
13. Zamysli se nad tím, jak se musí toto vnímání sama sebe šířit, a nepřehlížej fakt, že každá myšlenka se šíří, protože to je její skutečný účel jako myšlenky. 2Z myšlenky já rozděleného na dvě nutně vyplývá názor, že funkce musí být rozdělená mezi tato dvě já. 3A to, co ty chceš opravit, je pouze polovina chyby, a o této polovině si myslíš, že je chybou celou. 4Hříchy tvého bratra se ze strachu, že by tvé chyby a jeho vlastní byly viděny jako jedno, stávají ústředním cílem opravy. 5Chyby jsou tvé, ale hříchy jsou jeho a nejsou stejné jako tvé. 6Jeho hříchy si zaslouží trest, zatímco ty tvé, jsou-li spravedlivě posouzeny, by měly být přehlédnuty.
14. Při takové interpretaci opravy své vlastní chyby ani neuvidíš. 2Opravu jsi zaměřil vně sebe, na někoho, kdo nemůže být tvou součástí, pokud toto vnímání trvá. 3To, co je odsouzeno, nemůže být nikdy vráceno žalobci, který to nenáviděl a stále ještě nenávidí jako symbol svého strachu. 4Toto je tvůj bratr, hlavní předmět tvé nenávisti, který není hoden být tvou součástí, a tak je mimo tebe, je druhou polovinou, která je popřena. 5Tu část, kde on není, vnímáš jako celé své já. 6Pro tuto zbývající polovinu musí Duch svatý zastupovat druhou polovinu, dokud nepoznáš, že to je druhá polovina. 7Toho Duch svatý docílí tím, že dá tobě i jemu stejnou, nikoli odlišnou, funkci.
15. Oprava je funkcí, která je dána oběma, nikoli jen jednomu. 2Když je pomocí sdílení naplněna, opraví chyby v tobě i v něm. 3Nemůže v jednom nechat chyby neuzdravené, a druhého osvobodit. 4To je rozdělení účelu, který potom nemůže být sdílen, a tak nemůže být cílem, ve kterém Duch svatý vidí Svůj Vlastní Cíl. 5Můžeš si být jist, že Duch svatý nenaplní funkci, kterou nevidí a nepoznává jako Svou. 6Neboť jen tak může tvou funkci zachovat nedotčenou navzdory Vašim odlišným názorům na to, co tvou funkcí je. 7Kdyby podporoval rozdělenou funkci, byl bys skutečně ztracen. 8Jeho neschopnost vidět Svůj cíl rozdělený a odlišný pro tebe a pro tvého bratra tě chrání před uvědoměním si funkce, která není tvá. 9Tak je uzdravení dáno tobě i jemu.
16. Oprava musí být ponechána Tomu, Jenž ví, že oprava a odpuštění jsou totéž. 2Polovinou mysli tomu nelze rozumět. 3Přenech tedy opravu Mysli, jež je sjednocená a funguje jako jedno, neboť není rozpolcená ve svém účelu, a chápe tuto funkci jako svou jedinou. 4Zde se má za to, že funkce, která byla Mysli dána, je její Vlastní, a není oddělená od funkce, kterou si její Dárce ponechává, neboť tato funkce je sdílena. 5V přijetí této funkce Duchem svatým spočívá prostředek, jehož pomocí je tvá mysl sjednocena. 6Jeho jediný účel sjednocuje tvé poloviny, jež vnímáš jako odloučené. 7Každý odpouští druhému proto, aby mohl přijmout svou druhou polovinu jako součást sebe.
III. Mimo všechny symboly
1. Moc nemůže oponovat. 2Neboť opozice by ji oslabila, a oslabená moc je myšlenkový protimluv. 3Slabá síla nic neznamená, a moc použitá k oslabení vytváří omezení. 4Proto musí být omezená a slabá, protože takový je její účel. 5Aby byla moc sama sebou, musí být bez opozice. 6Žádná slabost ji nemůže narušit bez toho, že by ji změnila v něco, čím není. 7Oslabit znamená omezit a vyvolat protiklad, který je v rozporu s pojetím, na které útočí. 8Tím se k této myšlence připojuje něco, čím není, což ji činí nesrozumitelnou. 9Kdo může pochopit dvojznačné pojetí jako je „oslabená moc“ nebo „nenávistná láska“?
2. Rozhodl ses, že tvůj bratr je symbolem „nenávistné lásky“, „oslabené moci“ a především „žijící smrti“. 2Díky tomu pro tebe neznamená nic, neboť zastupuje to, co nemá smysl. 3Představuje dvojznačnou myšlenku, v níž je jedna polovina zrušena tou zbývající. 4I ta je však rychle popřena polovinou, která byla zrušena, a tak obě zmizí. 5Nyní bratr neznamená nic. 6Symboly, které představují jen myšlenky, které nemohou existovat, musejí představovat prázdno a nicotu. 7Nicota a prázdno však nemohou do ničeho zasahovat. 8Do uvědomění si skutečnosti může zasáhnout jen přesvědčení, že v prázdnotě něco je.
3. Obraz tvého bratra, který vidíš, nic neznamená. 2Není na co útočit nebo co popírat, milovat nebo nenávidět, obdařit mocí či vidět jako slabé. 3Obraz byl zcela zrušen, protože symbolizoval protiklad, který zrušil myšlenku, již zastupuje. 4Proto obraz nemá vůbec žádnou příčinu. 5Kdo může vnímat následek bez příčiny? 6Co jiného může být to, co je bez příčiny, než nicota? 7Obraz tvého bratra, který vidíš, zcela chybí, a nikdy neexistoval. 8Dovol tedy, aby prázdné místo, které zabírá, bylo poznáno jako prázdné, a čas věnovaný jeho vidění vnímán jako zbytečně strávený a nevyužitý.
4. Prázdný prostor, který nepovažuješ za zaplněný, a nevyužívaný časový interval, který nevidíš jako strávený a plně využitý, se stanou tichým pozváním pravdě, aby vstoupila a cítila se být doma. 2Žádná příprava nemůže zvýšit skutečnou lákavost pozvání. 3Neboť to, co zanecháš coby prázdné, zaplní Bůh, a kde je On, tam musí setrvávat pravda. 4Neoslabená moc, moc bez protikladu, je úplným Božím stvořením. 5Pro ně symboly neexistují. 6Nic neukazuje nikam mimo pravdu, neboť co může představovat více než všechno? 7Pravé odčinění však musí být laskavé. 8Proto první náhradou za tvůj obraz je jiný obraz jiného druhu.
5. Stejně jako nemůže být nicota zobrazena, neexistuje ani žádný symbol pro úplnost. 2Skutečnost bude nakonec poznána bez formy, nezobrazená a neviděná. 3Odpuštění ještě není mocí, která je známa jako zcela neomezená. 4Odpuštění však nestanoví omezení, která ses rozhodl uvalit ty. 5Odpuštění je prostředkem, kterým je dočasně reprezentována pravda. 6Dovoluje Duchu svatému, aby umožnil výměnu obrazů, až do doby, kdy pomoc přestane mít smysl a učení bude dokončeno. 7Žádná učební pomůcka nemá použití, které by mohlo přesahovat cíl učení. 8Když dosáhne svého záměru, pozbude svou funkci. 9Avšak během učebního intervalu má užití, kterého se nyní bojíš, ale přesto ho budeš milovat.
6. Bratrův obraz, který ti je dán, aby vyplnil prostor, který byl teprve nedávno ponechán neobsazený a prázdný, nepotřebuje žádnou obranu. 2Přednost, kterou mu dáš, bude totiž naprostá. 3Ani na okamžik nebudeš otálet s rozhodnutím, že tento obraz je jediný, který chceš. 4Neznamená dvojznačné pojetí. 5Ačkoli je jen polovinou obrazu a je neúplný, sám o sobě je celým obrazem. 6Druhá polovina toho, co zastupuje, zůstává nepoznána, ale není zrušena. 7Tak je Bohu umožněno, aby Sám učinil konečný krok. 8K tomu nepotřebuješ žádné obrazy ani učební pomůcky. 9To, co nakonec zaujme místo všech učebních pomůcek, pouze bude.
7. Odpuštění zmizí, symboly pohasnou, a nic, co kdy oči viděly a uši slyšely, nezůstane, aby bylo vnímáno. 2Přišla naprosto neomezená moc, nikoli aby ničila, ale aby obdržela, co jí náleží. 3Volba funkce neexistuje nikde. 4Volbu, kterou se bojíš ztratit, jsi nikdy neměl. 5A přece jen toto zdánlivě překáží neomezené moci a jednotlivým myšlenkám, které jsou úplné a šťastné, a nemají protiklad. 6Neznáš mír moci, která není s ničím v protikladu. 7Jiný druh míru však neexistuje. 8Přivítej moc, která se nachází mimo odpuštění a mimo svět symbolů a omezení. 9Vůlí Boha je pouze to, aby byl, a tak pouze je.
IV. Tichá odpověď
1. V tichosti je vše zodpovězeno a každý problém v klidu vyřešen. 2V konfliktu nemůže být odpověď ani řešení, neboť jeho účelem je řešení znemožnit a zajistit, aby žádná odpověď nebyla jasná. 3Problém, který vzniknul v konfliktu, nemá odpověď, neboť je viděn rozdílnými způsoby. 4Co by bylo odpovědí z jednoho bodu pohledu, není odpovědí v jiném světle. 5Ty jsi v konfliktu. 6Proto musí být jasné, že nemůžeš zodpovědět vůbec nic, neboť následky konfliktu jsou neomezené. 7Jestliže však Bůh dal odpověď, musí existovat způsob, jak tvé problémy vyřešit, neboť co je Jeho Vůlí, již bylo vykonáno.
2. Řešení proto nezáleží na čase a každý problém může být zodpovězen nyní. 2Musí však také platit, že při tvém stavu mysli je řešení nemožné. 3Proto ti Bůh musel dát možnost jak dosáhnout jiného stavu mysli, ve kterém odpověď již existuje. 4Tím je svatý okamžik. 5Právě sem by měly být všechny tvé problémy přineseny a zanechány. 6Sem patří, neboť odpověď na ně se nachází zde. 7Kde se nachází odpověď, tam musí být problém jednoduchý a může být snadno vyřešen. 8Je jistě zbytečné pokoušet se řešit problém tam, kde nemůže být odpověď. 9Je-li však přinesen tam, kde je odpověď, bude zcela jistě vyřešen.
3. Nepokoušej se řešit problémy jinak než v jistotě svatého okamžiku. 2Tam bude problém zodpovězen a vyřešen. 3Mimo svatý okamžik neexistuje řešení, neboť tam nemůže být nalezena žádná odpověď. 4Nikde mimo svatý okamžik nebyla nikdy položena jediná jednoduchá otázka. 5Svět může klást pouze dvojznačné otázky. 6Otázka s mnoha odpověďmi nemůže mít odpověď. 7Ani jedna z nich ji nezodpoví. 8Svět neklade otázky, aby dostal odpověď, ale pouze aby jinak formuloval své vlastní stanovisko.
4. Všechny otázky kladené v tomto světě jsou jen způsobem pohledu, nikoli otázkou. 2Otázka položená v nenávisti nemůže být zodpovězena, protože je sama odpovědí. 3Dvojznačná otázka se ptá i odpovídá, přičemž v obou případech dosvědčuje stejnou věc jinou formou. 4Svět klade pouze jednu otázku. 5Ta zní: „Která z těchto iluzí je pravdivá? 6Která stanoví mír a nabídne radost? 7Která může přinést únik ze vší bolesti, z níž je tento svět vytvořen?“ 8Ať na sebe bere otázka jakoukoli formu, její účel je tentýž. 9Žádá jen, aby bylo stanoveno, že hřích je skutečný, a odpovídá upřednostňováním. 10„Kterému hříchu dáváš přednost? 11Pro ten by ses měl rozhodnout. 12Ostatní nejsou pravdivé. 13Co chceš, aby ti tělo získalo ze všeho nejvíc? 14Je tvým služebníkem a také přítelem. 15Stačí mu říci, co chceš, a bude ti láskyplně a dobře sloužit.“ 16Tato tvrzení nejsou otázkou, neboť ti říkají, co chceš a kde to získat. 17Nedovolují ti, abys pochyboval o jejich přesvědčení, až na to, že to, co tvrdí, na sebe bere podobu otázky.
5. Pseudootázka nemá odpověď. 2Diktuje odpověď, už když se ptá. 3Tak jsou veškeré otázky ve světě formou propagandy pro svět sám. 4Stejně jako svědky těla jsou jen smysly, které z něho pocházejí, tak i odpovědi na otázky světa jsou obsaženy v otázkách, které jsou položeny. 5Tam, kde odpovědi představují otázky, nepřidávají nic nového a nelze se nic naučit. 6Upřímná otázka je nástrojem učení, který se ptá na něco, co nevíš. 7Nestanoví podmínky pro odpověď, ptá se jen, co by mělo být odpovědí. 8Nikdo ve stavu konfliktu však takovou otázku nemůže položit, neboť nechce upřímnou odpověď, která by ukončila konflikt.
6. Upřímná otázka může být upřímně položena jen ve svatém okamžiku. 2Ze smyslu otázky pochází smysluplnost odpovědi. 3Zde je možné oddělit tvá přání od odpovědi, takže ti může být dána a může být také přijata. 4Odpověď je poskytnuta všude. 5Pouze tady ji však lze slyšet. 6Upřímná odpověď nevyžaduje oběť, protože odpovídá na otázky, které jsou skutečně položeny. 7Otázky světa se ptají pouze, od koho se oběť vyžaduje, ale neptají se, zda oběť má vůbec smysl. 8Jestliže tedy odpověď neřekne „od koho“, zůstane nepoznána, neslyšena, a otázka bude zachována nedotčena, neboť si sama odpověděla. 9Svatý okamžik je interval, ve kterém je mysl dostatečně klidná, aby slyšela odpověď, která není obsažena v položené otázce. 10Nabízí něco nového, od otázky odlišného. 11Jak by mohla být otázka zodpovězena, jestliže se pouze opakuje?
7. Proto se nepokoušej řešit problémy ve světě, kterému byla odpověď zapovězena. 2Přines ale problém na jediné místo, které pro tebe s láskou uchovává odpověď. 3Zde jsou odpovědi, které vyřeší tvé problémy, neboť jsou od nich odděleny, a vidí, co může být zodpovězeno, co je otázkou. 4Ve světě kladou odpovědi pouze další otázku, ačkoli tu první nechaly nezodpovězenou. 5Ve svatém okamžiku můžeš přivést otázku k odpovědi, a obdržet odpověď, která pro tebe byla určena.
V. Příklad uzdravení
1. Uzdravovat můžeš pouze tehdy, když jsi sám uzdraven. 2Zázrak se šíří bez tvé pomoci, ale aby se mohl zrodit, potřebuje tebe. 3Přijmi zázrak uzdravení, a ten, vzhledem k tomu, čím je, půjde dál. 4Je pro něj přirozené, aby se od okamžiku, kdy se zrodil, šířil. 5A zrozen je v okamžiku, kdy je nabídnut a přijat. 6Nikdo nemůže druhého žádat, aby ho uzdravil. 7Může však dovolit, aby byl sám uzdraven, a tak nabídnout druhému to, co přijal. 8Může někdo poskytnout druhému něco, co sám nemá? 9Může s ním sdílet něco, co si sám odpírá? 10Duch svatý promlouvá k tobě. 11Nepromlouvá k někomu jinému. 12Avšak tím, že nasloucháš, se Jeho Hlas šíří, neboť jsi přijal to, co říká.
2. Zdraví svědčí o zdraví. 2Dokud nebude potvrzeno, nebude přesvědčivé. 3Jedině když je ukázáno, je potvrzeno, a nutně poskytuje svědectví, které vyvolává přesvědčení. 4Nikdo není uzdraven prostřednictvím dvojznačných poselství. 5Přeješ-li si jen to, abys byl uzdraven, uzdravuješ. 6Tvůj jediný účel to umožňuje. 7Pokud se však bojíš uzdravení, pak skrze tebe nemůže přijít. 8Jediné, co je k uzdravení třeba, je nepřítomnost strachu. 9Ti, kdo mají strach, nejsou uzdraveni a nemohou uzdravovat. 10To neznamená, že abys mohl uzdravovat, konflikt musí navždy zmizet z tvé mysli. 11Neboť kdyby tomu tak bylo, nebylo by uzdravování potřeba. 12Znamená to však, i kdyby jen na okamžik, že miluješ bez útoku. 13Okamžik postačí. 14Zázraky nečekají na čas.
3. Svatý okamžik je místem, kde přebývá zázrak. 2Odtud se každý do tohoto světa rodí jako svědek stavu mysli, která přesáhla konflikt a dosáhla míru. 3Přináší útěchu z místa míru na bojiště a ukazuje, že válka nemá následky. 4Neboť veškerá bolest, kterou se válka snažila přinést, poškozená těla a zničené údy, křičící umírající a tiší mrtví jsou něžně pozvednuti a utěšeni.
4. Tam, kam vstoupil zázrak, aby uzdravoval, neexistuje smutek. 2Aby k tomu všemu došlo, není třeba více, než jen jeden okamžik tvé lásky bez útoku. 3V tom okamžiku jsi uzdraven a v tom jediném okamžiku je vykonáno veškeré uzdravování. 4Přijmeš-li požehnání, které svatý okamžik přináší, může něco zůstat od tebe odděleno? 5Neobávej se požehnání, neboť Ten, Jenž ti žehná, miluje celý svět a neponechává ve světě nic, čeho by ses mohl bát. 6Když se však požehnání vyhneš, svět se ti skutečně bude zdát strašný, neboť jsi odmítl jeho mír a útěchu a nechal jsi ho umřít.
5. Nepohlížel by na takto ochuzený svět ten, kdo ho mohl spasit, avšak ustoupil, protože se bál, že bude uzdraven, jako na odsouzení? 2Oči všech umírajících vyvolávají výčitky a utrpení šeptá: „Čeho se bojíš?“ 3Zvaž dobře tuto otázku. 4Je ti položena tvým jménem. 5Umírající svět tě pouze žádá, abys na chvíli na sebe přestal útočit, aby byl uzdraven.
6. Vstup do svatého okamžiku a buď uzdraven, neboť nic, co v něm obdržíš, při návratu do světa neztratíš. 2Sám požehnán, přineseš požehnání. 3Je ti dán život, abys ho dal umírajícímu světu. 4Trpící oči již nebudou obviňovat, ale budou s díky zářit na tebe, kdo jsi jim požehnal. 5Jas svatého okamžiku rozsvítí tvé oči a umožní jim vidět za všechno utrpení a uvidět namísto něj tvář Krista. 6Uzdravení nahrazuje utrpení. 7Kdo pohlédne na jedno, nemůže vnímat druhé, neboť obojí nemůže být zároveň. 8A to, co vidíš, o tom bude svět svědčit, a bude to svědčit o světě.
7. Tvé uzdravení je tedy vše, co svět požaduje, aby mohl být uzdraven. 2Potřebuje jednu lekci, kterou ses dokonale naučil. 3A když ji někdy zapomeneš, svět ti vlídně připomene, co jsi učil. 4Každým posílením ti svět poděkuje, že jsi dovolil, abys byl uzdraven, a o on tak mohl žít. 5Povolá své svědky, aby ti ukázali Kristovu tvář, kterou jsi jim umožnil spatřit a které jsou svědky. 6Svět obviňování je nahrazen světem, ve kterém všechny oči pohlížejí s láskou na Přítele, který jim přinesl jejich vyproštění. 7Tvůj bratr s radostí uvidí mnoho přátel, o nichž si myslel, že jsou nepřáteli.
8. Problémy nejsou specifické, ale berou na sebe specifické podoby, které pak vytvářejí svět. 2Nikdo nerozumí podstatě svého problému. 3Kdyby jí rozuměl, problém by již více neviděl. 4Jeho skutečnou podstatou je, že neexistuje. 5A tak přestože ho vnímá, nemůže ho vnímat jako to, čím je. 6Uzdravení je však v určitých případech zřejmé, a je zobecňováno, aby zahrnulo všechny. 7Je to proto, že problémy, i když na sebe berou odlišnou podobu, jsou ve skutečnosti všechny stejné. 8Veškeré učení je zaměřeno na zobecňování, které je dovršeno tím, že dvě situace jsou považovány za jednu, neboť v nich existují jen společné prvky. 9Této změny dosáhne pouze Ten, Jenž nevidí rozdíly, které vidíš ty. 10Úplné zobecnění tvého učení není učiněno tebou. 11To, že je učiněno navzdory všem rozdílům, které vidíš, tě ale přesvědčí, že nemohly být skutečné.
9. Tvé uzdravení se rozšíří a bude přeneseno na problémy, o kterých sis myslel, že nejsou tvé. 2Také bude zřejmé, že mnohé tvé rozličné problémy budou vyřešeny, jakmile vyvázneš z kteréhokoli z nich. 3Nemohou to být jejich rozdíly, co to umožňuje, neboť není možné, aby učení přeskakovalo z jedné situace do jejího opaku, a přineslo stejné výsledky. 4Veškeré uzdravování musí postupovat v souladu se zákony, které byly správně vnímány, ale které nebyly nikdy porušeny. 5Neboj se způsobu, jakým je vnímáš. 6Mýlíš se, ale v tobě je Ten, Jenž má pravdu.
10. Ponech tedy zobecnění svého učení Tomu, Jenž skutečně rozumí zákonům zobecnění a Jenž zaručí, že zůstanou neporušeny a neomezeny. 2Tvým úkolem je pouze uplatnit na sobě to, co tě naučil, a On vykoná to ostatní. 3A tak ti bude moc tvého učení dokázána všemi nejrůznějšími svědky, které najde. 4Prvního mezi nimi uvidíš svého bratra, a za ním tisíce dalších, a za každým z nich dalších tisíc. 5Může se zdát, že každý z nich má problém odlišný od ostatních. 6Přesto jsou vyřešeny společně. 7Jejich společné řešení ukáže, že otázky nemohly být odloučené.
11. Pokoj tobě, komu je nabídnuto uzdravení. 2Naučíš se, že mír je ti dán, když pro sebe přijmeš uzdravení. 3Nemusíš ocenit jeho úplnou hodnotu, abys pochopil, že je pro tebe prospěšné. 4To, co se stalo během okamžiku, kdy láska vstoupila bez útoku, s tebou navždy zůstane. 5Jedním z jejích účinků bude tvé uzdravení, stejně jako uzdravení tvého bratra. 6Kamkoli půjdeš, spatříš její účinky znásobené. 7Všech svědků, které spatříš, však bude daleko méně, než jich skutečně je. 8Nekonečno nelze pochopit pouhým sčítáním jeho jednotlivých částí. 9Bůh ti děkuje za tvé uzdravení, neboť ví, že je to dar lásky Jeho Synu, a proto je dán i Jemu.
VI. Svědci hříchu
1. Bolest ukazuje, že tělo musí být skutečné. 2Je to pronikavý, zastírající hlas, jenž se svým křikem snaží umlčet to, co říká Duch svatý, a zabránit, aby sis uvědomil Jeho slova. 3Bolest si vynucuje pozornost, odvádí ji od Něj a zaměřuje ji na sebe. 4Její účel je stejný jako účel potěšení, neboť obojí je prostředkem k tomu, aby tělo bylo učiněno skutečným. 5To, co sdílí společný účel, je stejné. 6Takový je zákon účelu, který sjednocuje všechny, kdo se v jeho rámci na něm podílejí. 7Potěšení a bolest jsou stejně neskutečné, protože jejich účelu nelze dosáhnout. 8Jsou to tedy prostředky k ničemu, neboť mají cíl, který nemá smysl. 9A sdílejí to, že jejich účel postrádá smysl.
2. Hřích přechází od bolesti k potěšení a znovu k bolesti. 2Neboť oba svědci jsou stejní a přinášejí pouze jedno poselství: „Jsi zde v tomto těle a můžeš být zraněn. 3Můžeš mít i potěšení, ale jen za cenu bolesti.“ 4K těmto svědkům se připojuje mnoho dalších. 5Každý se zdá být odlišný, protože má odlišné jméno, a tak se zdá, že odpovídá na odlišná volání. 6Kromě tohoto jsou všichni svědci hříchu stejní. 7Nazvi potěšení bolestí, a bude bolet. 8Nazvi bolest potěšením, a nepocítíš více bolest, která je za potěšením. 9Svědci hříchu pouze mění jména; tak jak jeden vystupuje do popředí, druhý ustupuje do pozadí. 10Nezáleží na tom, který je v popředí. 11Svědci hříchu slyší pouze volání smrti.
3. Toto tělo, jež je samo o sobě bez účelu, uchovává všechny tvé vzpomínky a naděje. 2Používáš jeho oči, abys viděl, jeho uši, abys slyšel, a dovoluješ mu, aby ti řeklo, co cítí. 3Ono to neví. 4Povoláváš-li svědky, kteří by dosvědčili jeho skutečnost, říká ti pouze ta jména, která jsi mu dal, aby je používalo. 5Mezi těmito svědky si nemůžeš vybrat, který z nich je skutečný, neboť každý, kterého zvolíš, bude stejný jako ostatní. 6Vybíráš si to či ono jméno, ale nic víc. 7Svědka neučiníš pravdivým tím, že ho nazveš jménem pravdy. 8Pravda je v něm nalezena, je-li pravda to, co představuje on sám. 9Jinak lže, i kdybys ho nazýval svatým Jménem Samotného Boha.
4. Boží Svědek nevidí svědky, kteří svědčí proti tělu. 2Ani nevěnuje pozornost svědkům s jinými jmény, kteří jinými formami promlouvají o skutečnosti těla. 3Ví, že není skutečné. 4Neboť co není ničím, nemůže obsahovat to, o čem jsi přesvědčen, že obsahuje. 5Nemůže ani říkat části Samotného Boha, co by měla cítit a jaká je její funkce. 6Duch svatý nutně miluje vše, co je ti drahé. 7Za každého svědka smrti těla ti posílá svědka tvého života v Tom, Jenž nezná smrt. 8Každý zázrak, který On přináší, svědčí o tom, že tělo není skutečné. 9Bolesti a potěšení těla uzdravuje stejně, neboť Jeho svědci nahradí všechny svědky hříchu.
5. Zázrak nedělá rozdíl mezi jmény, která jsou dávána svědkům hříchu. 2Pouze dokazuje, že to, co zastupují, nemá žádné následky. 3Dokazuje to, protože jeho vlastní následky nastoupily na jejich místo. 4Nezáleží na tom, jaké jméno jsi dával svému utrpení. 5Již neexistuje. 6Ten, Jenž přináší zázrak, je vnímá jako jedno a nazývá je strachem. 7Jako je strach svědkem smrti, tak je zázrak svědkem života. 8Je to svědek, kterého nikdo nemůže popřít, neboť přináší následky života. 9Umírající žijí, mrtví vstávají, a bolest zmizela. 10Zázrak však nepromlouvá pouze za sebe, ale i za to, co představuje.
6. Láska má také symboly ve světě hříchu. 2Zázrak odpouští, protože zastupuje to, co spočívá mimo odpuštění a je pravdivé. 3Jak pošetilé a nepříčetné je si myslet, že zázrak je vázán těmi zákony, které přišel pouze odčinit! 4Zákony hříchu mají odlišné svědky s odlišnou sílou. 5Dosvědčují odlišná utrpení. 6Pro Toho, Jenž posílá zázraky, aby požehnaly světu, jsou však nepatrná bodnutí bolesti, malá světská potěšení a agonie samotné smrti pouhým zvukem; voláním po uzdravení, žalostným pláčem o pomoc ve světě utrpení. 7Je to jejich stejnost, o které zázrak svědčí. 8Je to jejich stejnost, kterou dokazuje. 9Zákony, které je nazývají odlišnými jmény, jsou zrušeny a ukázány jako bezmocné. 10Účelem zázraku je tohoto dosáhnout. 11Bůh Sám zaručil sílu zázraků tomu, o čem zázraky svědčí.
7. Buď tedy svědkem zázraku, a nikoli zákonů hříchu. 2Již není třeba trpět. 3Je však zapotřebí, abys byl uzdraven, protože utrpení a smutek světa ho učinily hluchým vůči jeho spáse a vysvobození.
8. Vzkříšení světa čeká na tvé uzdravení a štěstí, abys mohl ukázat, že svět je uzdraven. 2Svatý okamžik nahradí veškerý hřích, když jen přineseš následky hříchu s sebou. 3Nikdo si nezvolí delší utrpení. 4Mohl bys vykonávat lepší funkci? 5Buď uzdraven, abys mohl uzdravovat, a nevěř, že se na tebe vztahují zákony hříchu a že bys měl trpět. 6A tobě, jenž jsi svým rozhodnutím dovolil, aby symboly hříchu byly nahrazeny symboly lásky, bude odhalena pravda.
VII. Ten, kdo sní sen
1. Utrpení představuje zdůraznění všeho, co svět udělal, aby tě zranil. 2Zde je jasně vidět pomatená verze spásy, kterou svět zastává. 3Stejně jako ve snu o trestu, v němž si snící není vědom toho, co způsobilo útok proti němu, vidí snící sám sebe, jak je nespravedlivě napadán něčím jiným, než je on sám. 4Je obětí tohoto „něčeho jiného“, něčeho mimo něj, a nemá žádný důvod být za to zodpovědný. 5Je jistě nevinen, neboť neví o tom, co činí, ví ale, co je učiněno jemu. 6Je však stále zřejmé, že podniká útok na sebe sama, neboť je to on, kdo jím trpí. 7Nemůže však uniknout, protože zdroj útoku vidí mimo sebe sama.
2. Nyní se ti ukazuje, že můžeš uniknout. 2Je jen třeba, abys viděl problém takový, jaký je, a nikoli takový, jaký jsi ho vytvořil. 3Jak by mohlo existovat jiné řešení problému, který je velmi jednoduchý, ale je zastřen těžkými mraky komplikací, které byly vytvořeny pro to, aby problém zůstal nevyřešený? 4Bez mraků se problém objeví ve své primitivní jednoduchosti. 5Rozhodnutí nebude obtížné, protože problém, když ho vidíš jasně, nemá smysl. 6Nikdo nemá potíže s rozhodnutím, zda nechat vyřešit jednoduchý problém, vidí-li, že ho zraňuje a že se dá velice snadno odstranit.
3. „Uvažování“, které vytvořilo svět, na kterém svět spočívá a kterým je zachováván, je jednoduše toto: „Ty jsi příčinou toho, co dělám. 2Tvá přítomnost ospravedlňuje mé rozhořčení, a ty existuješ a myslíš nezávisle na mně. 3Když ty útočíš, já musím být nevinen. 4Důvodem, proč trpím, je tvůj útok.“ 5Každý, kdo přesně pohlédne na toto „uvažování“, uvidí, že není logické a nedává smysl. 6Zdánlivě však smysl má, protože to vypadá, jako by tě svět zraňoval. 7Tak se zdá, že není třeba hledat příčinu za tím, co je zřejmé.
4. Přesto je to třeba. 2Únik světa z odsouzení je potřebou, kterou ti, kdo jsou v něm, společně sdílejí. 3Svou společnou potřebu však nerozeznávají. 4Každý si totiž myslí, že když splní svou část, spočine na něm odsouzení světa. 5Tak vnímá svou úlohu ve vysvobození. 6Pomstu je třeba na něco zaměřit. 7Jinak se mstitelův nůž ocitne v jeho vlastní ruce a bude namířen proti němu samému. 8Má-li být obětí útoku, který si nezvolil, musí ho vidět v ruce někoho jiného. 9Pak trpí ranami, které mu způsobil nůž, který on nedrží.
5. To je účel světa, který vidí. 2A vidí-li ho takto, poskytuje svět prostředky, kterými je tento účel zdánlivě naplněn. 3Prostředky svědčí o účelu, ale samy nejsou příčinou. 4A příčina se nezmění tím, že ji budeš vidět odděleně od následků. 5Příčina vytváří následky, které pak nesou svědectví o příčině, ale ne o sobě samých. 6Pohlédni tedy za následky. 7Příčina utrpení a hříchu nemusí spočívat zde. 8Nezabývej se utrpením a hříchem, neboť ty jsou jen odrazem své vlastní příčiny.
6. Role, kterou hraješ v záchraně světa před odsouzením, je tvým vlastním únikem. 2Nezapomeň, že svědek světa zla mluví jen jménem toho, co spatřilo potřebu zla ve světě. 3Zde byla tvá vina poprvé spatřena. 4Tím, že ses odloučil od svého bratra, zahájil jsi první útok na sebe sama. 5Právě o tom svědčí svět. 6Nehledej jinou příčinu, a nepátrej po jeho odčinění mezi mohutnými zástupy svědků. 7Ti podporují jeho nárok na tvou věrnost. 8Pravdu by ses neměl snažit nalézt v tom, co ji skrývá.
7. Svědci hříchu stojí všichni v jediném malém místě. 2Právě zde najdeš příčinu svého pohledu na svět. 3Kdysi sis nebyl vědom toho, co je příčinou všeho nezvaného a nežádaného, co ti svět zdánlivě vnucoval. 4Jedním sis byl jist: mezi všemi příčinami, které jsi vnímal tak, že způsobují tvou bolest a utrpení, nebyla tvoje vina. 5Ani jsi o to vše nikterak nežádal. 6Tak vznikly všechny iluze. 7Ten, kdo je vytváří, si nemyslí, že je vytváří a že jejich skutečnost závisí na něm. 8Jejich příčina, ať je jakákoli, stojí zcela mimo něj, a to, co vidí, je odloučené od jeho mysli. 9Nemůže pochybovat o skutečnosti svých snů, protože nevidí roli, kterou hraje v jejich vytváření a v tom, aby se zdály skutečné.
8. Nikdo se nemůže probudit ze snu, který pro něj sní svět. 2Stává se součástí snu někoho jiného. 3Nemůže si zvolit probudit se ze snu, který nevytvořil. 4Je bezmocný, je obětí snu, který vymyslela a chová v srdci odloučená mysl. 5Tato mysl musí být vůči němu opravdu lhostejná, nedbá o jeho mír a štěstí, stejně jako o ně nedbá počasí nebo denní doba. 6Svět ho nemiluje, ale podle toho, jak se mu zlíbí, mu přiděluje jakoukoli roli, která uspokojí jeho sen. 7Má pro něj tak malou cenu, že je jen tančícím stínem, který poskakuje nahoru dolů na základě nesmyslných intrik vymyšlených planým sněním světa.
9. Toto je jediný obraz, který vidíš; je onou jednou alternativou, kterou si můžeš vybrat, je tou druhou možnou příčinou všeho, nejsi-li ty tím, kdo sní tvé sny. 2Toto si volíš, když popíráš, že příčina utrpení je ve tvé mysli. 3Buď rád, že tam skutečně je, neboť tak se stáváš tím, kdo rozhoduje o svém osudu v čase. 4Volba mezi spánkem smrti a sny o zlu, nebo šťastným probuzením a radostí života je na tobě.
10. Co jiného si můžeš vybrat než život, nebo smrt, probuzení, nebo spánek, mír, nebo válku, své sny, nebo svou skutečnost? 2Existuje však nebezpečí, že si budeš myslet, že smrt je mír, protože svět ztotožňuje tělo s Já, které stvořil Bůh. 3Žádná věc však nikdy nemůže být svým protikladem. 4Smrt je protikladem míru, protože je protikladem života. 5Život je mír. 6Probuď se a zapomeň všechny myšlenky na smrt, a zjistíš, že máš mír Boží. 7Je-li ti skutečně dána možnost volby, pak musíš vidět příčiny toho, mezi čím se rozhoduješ, přesně takové, jaké jsou a kde jsou.
11. Jakou volbu můžeš učinit mezi dvěma stavy, z nichž jasně rozeznáváš jen jeden? 2Můžeš si svobodně vybrat mezi dvěma následky, vidíš-li, že pouze jeden závisí na tobě? 3Upřímná volba nemůže být nikdy vnímána jako volba, v níž je rozhodnutí rozštěpeno mezi tvým nepatrným já a obrovským světem s jejich rozdílnými sny o pravdě v tobě. 4Mezera mezi skutečností a sny neleží mezi sněním světa a tím, co sníš potají ty. 5Oba tyto sny jsou jedním snem. 6Snění světa je pouze součástí tvého vlastního snu, kterého ses vzdal a který jsi viděl, jakoby byl jeho začátkem i koncem. 7Bylo započato tvým tajným snem, který nevnímáš, ačkoli byl příčinou té části snu, kterou vidíš a o které nepochybuješ, že je skutečná. 8Jak bys o něm mohl pochybovat, když spíš a potají sníš o tom, že jeho příčina je skutečná?
12. Sníš o bratru od tebe odloučeném, dávném nepříteli, vrahu, který tě pronásleduje nocí a připravuje tvou pomalou smrt bez konce. 2Pod tímto snem však sníš ještě jiný sen, ve kterém se stáváš vrahem, tajným nepřítelem, mrchožroutem a ničitelem svého bratra i světa. 3Zde se nachází příčina utrpení, prostor mezi tvými malými sny a tvou skutečností. 4Malá mezera, kterou ani nevidíš, rodiště iluzí a strachu, čas hrůzy a dávné nenávisti, okamžik neštěstí, to vše se nachází na tomto místě. 5Zde se nalézá příčina neskutečnosti. 6A právě zde bude odčiněna.
13. Ty jsi tím, kdo sní svět snů. 2Svět snů nemá, a nikdy nebude mít jinou příčinu. 3Planý sen je to nejstrašnější, co vyděsilo Božího Syna a způsobilo, že si myslel, že ztratil svou nevinnost, popřel svého Otce a vyvolal válku proti sobě. 4Je to sen tak strašný a zdánlivě skutečný, že by se Syn nemohl probudit do skutečnosti bez potu hrůzy a křiku smrtelného strachu, pokud by jeho probuzení nepředcházel vlídnější sen, který by dovolil jeho klidnější mysli, aby beze strachu uvítala Hlas, jenž s láskou volá po tom, aby se probudil; vlídnější sen, ve kterém bylo jeho utrpení uzdraveno a jeho bratr je mu přítelem. 5Boží Vůlí je, aby se probudil jemně a s radostí a měl prostředky k tomu, aby se probudil beze strachu.
14. Přijmi sen, který ti On dal namísto tvého snu. 2Není obtížné změnit sen, když jsi poznal, kdo ho sní. 3Odpočívej v Duchu svatém a dovol Jeho vlídným snům nahradit ty, které jsi snil s hrůzou a se strachem ze smrti. 4Duch svatý přináší sny odpuštění, ve kterých není třeba rozhodovat, kdo je vrahem a kdo bude obětí. 5Ve snech, které přináší, není vražda ani smrt. 6Sen o vině mizí z tvého pohledu, ačkoli tvé oči jsou zavřené. 7Na tvé spící tváři se objevil úsměv, aby ji rozzářil. 8Spánek je nyní klidný, neboť sníš šťastné sny.
15. Sni něžně o svém bezhříšném bratru, který se s tebou spojuje ve svaté nevinnosti. 2Sám Pán Nebes probudí Svého milovaného Syna z tohoto snu. 3Sni o dobrotě svého bratra, místo aby ses ve svých snech zabýval jeho chybami. 4Zvol si jako předmět svého snu jeho ohleduplnost, namísto abys počítal bolesti, které způsobil. 5Odpusť mu jeho iluze a poděkuj mu za všechnu pomoc, kterou poskytl. 6Neodmítej jeho četné dary kvůli tomu, že ve tvých snech není dokonalý. 7Představuje svého Otce, Kterého vidíš jako Toho, Jenž ti nabízí život i smrt.
16. Bratře, On dává pouze život. 2To, co považuješ za dary, které ti nabízí tvůj bratr, nicméně představuje dary, o kterých sníš, že ti dává tvůj Otec. 3Dovol, abys viděl, že všechny dary tvého bratra ti byly nabídnuty ve světle dobrotivosti a laskavosti. 4A nedovol bolesti, aby narušila tvůj sen o hluboké vděčnosti za dary, které ti dal.
VIII. „Hrdina“ snu
1. Tělo je ústřední postavou ve snění světa. 2Bez těla žádný sen neexistuje a tělo neexistuje beze snu, kde jedná, jako by bylo jedincem, kterého lze vidět a o němž se lze přesvědčit. 3Zaujímá ústřední místo v každém snu, který vypráví příběh o tom, jak bylo vytvořeno jinými těly, narozeno do světa, který je vně těla, o tom, jak chvíli žije a pak zemře, aby se v prachu sjednotilo s ostatními těly, která umírají jako ono samo. 4V krátkém čase, který mu byl přidělen k životu, hledá jiná těla jako své přátele a nepřátele. 5Jeho hlavním zájmem je bezpečí. 6Jeho základním pravidlem je pohodlí. 7Hledá potěšení a vyhýbá se věcem, které zraňují. 8Předně se snaží naučit, že bolesti a radosti jsou odlišné, a je možné je rozlišit.
2. Snění světa na sebe bere mnoho podob, protože tělo se snaží mnoha způsoby dokázat, že je autonomní a skutečné. 2Odívá se do věcí, které si koupilo za malá kovová kolečka nebo proužky papíru, které svět prohlašuje za hodnotné a skutečné. 3Pracuje a dělá nesmyslné věci, aby je dostalo, a pak je vyhodí za něco zbytečného, co nepotřebuje a co dokonce ani nechce. 4Najímá si jiná těla, aby je chránila a shromažďovala více nesmyslných věcí, které nazývá vlastními. 5Hledá výjimečná těla, s kterými může sdílet své sny. 6Někdy sní o tom, že dobývá těla slabší, než je ono samo. 7V některých fázích snu je však otrokem těl, která je zraňují a mučí.
3. Seriálová dobrodružství těla, odehrávající se od narození do smrti, jsou námětem každého snu, který svět kdy měl. 2„Hrdina“ tohoto snu ani jeho účel se nikdy nemění. 3Ačkoli sen na sebe bere různé podoby a zdá se, že ukazuje obrovskou rozmanitost míst a událostí, v kterých se jeho „hrdina“ nachází, sen má jen jeden účel, učený mnoha způsoby. 4Znovu a znovu se snaží učit onu jedinou lekci, že je příčinou, nikoli následkem. 5A ty jsi jeho následkem, a nemůžeš být jeho příčinou.
4. Proto nejsi tím, kdo sní, nýbrž snem. 2A tak marně bloudíš různými místy a různými událostmi, které si sen vymýšlí. 3Že to je vše, co tělo dělá, je pravda, neboť je pouhou postavou ve snu. 4Kdo by však reagoval na postavy ve snu, pokud by si nemyslel, že jsou skutečné? 5V okamžiku, kdy je uvidí jako to, co jsou, přestanou mít na něj vliv, protože chápe, že jim udělil vliv tím, že je vyvolal a učinil je zdánlivě skutečnými.
5. Jak pevné je tvé rozhodnutí uniknout následkům všech snů, které svět kdy měl? 2Je tvým přáním nedovolit žádnému snu, aby se ti jevil jako příčina toho, co děláš? 3Pohlédněme tedy pouze na začátek snu, neboť část, kterou vidíš, je druhá část, jejíž příčina spočívá v té první. 4Nikdo, kdo spí a sní ve světě, si nepamatuje svůj útok na sebe samého. 5Nikdo nevěří, že skutečně existovala doba, kdy nevěděl nic o těle a nemohl nikdy považovat tento svět za skutečný. 6Ihned by uviděl, že tyto myšlenky jsou jedinou iluzí, iluzí příliš absurdní, než aby byla k čemukoli jinému než k smíchu. 7Jak vážné se nyní zdají být! 8A nikdo se nepamatuje na dobu, kdy by se bývaly setkaly se smíchem a nedůvěrou. 9Můžeme si na to vzpomenout, když jen přímo pohlédneme na jejich příčinu. 10Pak spatříme důvod k smíchu, nikoli příčinu strachu.
6. Vraťme tedy sen tomu, kdo ho snil, odložil ho, a vnímá tento sen jako něco, co je od něj odloučené, a jako něco, co se mu děje. 2Do věčnosti, kde vše je jedno, se vloudila nepatrná šílená myšlenka, které se Syn Boží zapomněl smát. 3Tím, že na ni zapomněl, stala se vážnou myšlenkou, jež se může jak uskutečnit, tak mít skutečné následky. 4Společně se můžeme obojímu zasmát a pochopit, že čas nemůže být vnucen věčnosti. 5Je to žert myslet si, že čas může přijít a přerušit věčnost, což znamená, že čas neexistuje.
7. Bezčasovost, v níž je čas učiněn skutečným, část Boha, která na sebe může útočit, odloučený bratr coby nepřítel, a mysl v těle, to všechno jsou formy myšlení v kruhu, jehož konec začíná na jeho začátku a končí jeho příčinou. 2Svět, který vidíš, zobrazuje přesně to, co sis myslel, že jsi udělal. 3Nyní si však také myslíš, že to, co jsi udělal, bylo způsobeno tobě. 4Vina za to, co sis myslel, byla umístěna mimo tebe, do světa, který je vinen a který sní tvé sny a myslí tvé myšlenky za tebe. 5Svět přináší svou, nikoli tvou pomstu. 6Drží tě pevně omezeného v těle, a trestá tělo za všechny hříšné věci, kterých se ve svém snu dopustí. 7Není v tvých silách přimět tělo, aby zanechalo zlých skutků, protože jsi ho nevytvořil a nemůžeš řídit jeho činy, jeho účel, ani jeho osud.
8. Svět jen ukazuje dávnou pravdu: budeš přesvědčen, že ostatní ti činí přesně to, co si myslíš, že jsi učinil ty jim. 2Jestliže se však necháš oklamat, a obviníš je, nebudeš vidět příčinu toho, co dělají, protože chceš, aby vina spočinula na nich. 3Jak dětinské je nedůtklivě lpět na své nevinnosti tím, že přesouváš vinu vně sebe, ale nikdy se jí nevzdáváš! 4Není snadné vnímat žert, když tvé oči vidí všude kolem jeho těžké důsledky, avšak bez jejich směšné příčiny. 5Bez příčiny se jeho následky zdají vážné a opravdu smutné. 6Následky ale jen následují. 7A je to je jejich příčina, která nenásleduje nic a je pouhým žertem.
9. Duch svatý s vlídným smíchem vnímá příčinu a nepohlíží na následky. 2Jak jinak by mohl opravit tvoji chybu, když jsi zcela přehlédl příčinu? 3Žádá tě, abys k Němu přinesl každý strašný následek, abyste společně pohlédli na jeho pošetilou příčinu a chvíli se zasmáli. 4Ty soudíš následky, ale On soudil jejich příčinu. 5Jeho soudem jsou následky odstraněny. 6Snad přicházíš se slzami v očích. 7Vyslechni si však, co říká: „Můj bratře, svatý Synu Boží, pohlédni na svůj planý sen, ve kterém by se toto mohlo stát.“ 8A odejdeš ze svatého okamžiku se smíchem, doprovázen smíchem svého bratra a Ducha svatého.
10. Tajemství spásy je pouze toto: toto vše si způsobuješ ty sám.2Je to tak, nehledě na formu útoku. 3Je to tak, bez ohledu na to, kdo na sebe bere roli nepřítele a útočníka. 4Je to tak, bez ohledu na to, co se zdá být příčinou jakékoli bolesti a utrpení, jež pociťuješ. 5Kdybys totiž věděl, že sníš, vůbec bys nereagoval na postavy ve snu. 6Ať už jim dovolíš, aby byly jakkoli nenávistné a zlomyslné, nemohou mít na tebe žádný účinek, ledaže bys nepoznal, že je to tvůj sen.
11. Nauč se této jedné lekci, a budeš osvobozen od utrpení, bez ohledu na podobu, kterou na sebe bere. 2Duch svatý bude opakovat tuto všeobecnou lekci vysvobození, dokud se ji nenaučíš, bez ohledu na formu utrpení, které ti přináší bolest. 3Ať Mu přineseš jakékoli zranění, Jeho odpověď bude založena na této jednoduché pravdě. 4Neboť tato jedna odpověď odstraňuje příčinu každé formy smutku a bolesti. 5Forma Jeho odpověď nijak neovlivňuje, neboť On tě učí, že bez ohledu na jejich podobu existuje jediná příčina všeho smutku a bolesti. 6Pochopíš, že zázraky vyjadřují jednoduchý výrok: „Udělal jsem to já, a právě toto chci odčinit.“
12. Přines tedy všechny formy utrpení k Tomu, Jenž zná, že každá z nich je stejná jako ty ostatní. 2On nevidí rozdíl tam, kde žádný není, a naučí tě, co je příčinou každé z nich. 3Žádná z nich nemá příčinu, která by se od ostatních lišila, a všechny jsou snadno odčiněny jen jednou doopravdy naučenou lekcí. 4Spása je tajemství, které jsi skrýval jen před sebou samým. 5Toto prohlašuje vesmír. 6Jeho svědkům však nevěnuješ vůbec žádnou pozornost. 7Svědčí totiž o tom, co nechceš znát. 8Zdá se ti, že to před tebou zatajují. 9Potřebuješ však jen poznat, že ses rozhodl pouze nenaslouchat a nevidět.
13. Jak odlišně budeš vnímat svět, až toto poznáš! 2Až odpustíš svou vinu světu, budeš od ní osvobozen. 3Jeho nevinnost nevyžaduje tvou vinu a tvá nevinnost nespočívá v jeho hříchu. 4Toto je jasně vidět; je to tajemství, které skrýváš jen sám před sebou. 5To tě ponechávalo odloučeného od světa, a tvého bratra to ponechávalo odloučeného od tebe. 6Nyní se musíš jen naučit, že jste oba buď nevinní, nebo vinní. 7Jediné, co není možné, je, že byste byli odlišní, a obojí by bylo pravdou. 8Toto je jediné tajemství, které se zbývá naučit. 9Pak už nebude žádným tajemstvím, že jsi uzdraven.
