Kapitola 28
ODČINĚNÍ STRACHU
I. Paměť v přítomnosti
1. Zázrak nic nečiní. 2Jediné, co dělá, je, že odčiňuje. 3Tím anuluje zasahování do toho, co bylo učiněno. 4Nic nepřidává, pouze odstraňuje. 5To, co odstraňuje, je dávno pryč, ale protože je to udržováno v paměti, zdánlivě to má přímé následky. 6Tento svět skončil již dávno. 7Myšlenky, které ho vytvořily, již v mysli, která je myslela a na krátkou chvíli milovala, nejsou. 8Zázrak pouze ukazuje, že minulost je pryč, a to, co je doopravdy pryč, nemá žádné následky. 9To, že si někdo pamatuje příčinu, může pouze vyvolat iluzi toho, že příčina je přítomna, nikoli však její následky.
2. Žádné následky viny zde již neexistují. 2Neboť vina je pryč. 3S ní odešly, ponechány bez příčiny, i její důsledky. 4Proč bys na ní měl ve vzpomínkách lpět, netoužíš-li po jejích následcích? 5Pamatování stejně jako vnímání si vybírá, protože pamatování je minulým časem vnímání. 6Je to vnímání minulosti, jako by se odehrávala nyní a byla ještě viditelná. 7Paměť, stejně jako vnímání, je dovednost, kterou sis vytvořil namísto toho, co ti Bůh dal při tvém stvoření. 8Jako vše, co jsi vytvořil, může sloužit jinému účelu a být prostředkem pro něco jiného. 9A budeš-li si to přát, může být použita k uzdravování, a nikoli ke zraňování.
3. Nic z toho, co je použito k uzdravování, nevyžaduje naprosto žádnou snahu něco dělat. 2Je to poznání, že nemáš žádné potřeby, které by znamenaly, že musí být něco učiněno. 3Je to paměť, která si nevybírá a není použita k tomu, aby překážela pravdě. 4Vše, co Duch svatý může použít k uzdravování, Mu bylo dáno bez obsahu a účelů, pro které to bylo vytvořeno. 5Jsou to pouze dovednosti bez použití. 6Očekávají, že budou využity. 7Nejsou ničemu zasvěceny a nemají žádný záměr.
4. Duch svatý může skutečně využít paměť, neboť v ní je Sám Bůh. 2Není to však paměť minulých událostí, ale pouze přítomného stavu. 3Jsi tak dlouho navyklý věřit, že paměť uchovává jen minulé, že je pro tebe těžké si uvědomit, že paměť je dovedností, která si může pamatovat přítomnost. 4Omezení pamatování, která paměti vnucuje svět, jsou stejně rozsáhlá jako omezení, která dovolíš, aby svět vnutil tobě. 5Spojení paměti s minulostí neexistuje. 6Chceš-li, bude existovat. 7Avšak toto spojení s částí času, kde ještě zdánlivě setrvává vina, vytvořila jen tvá touha, a udržoval jsi ho jen ty.
5. Duch svatý používá paměť zcela odděleně od času. 2Nesnaží se ji využít jako prostředek k zachování minulosti, ale spíše jako způsob, jak se jí vzdát. 3Paměť uchovává poselství, které obdržela, a dělá, co jí bylo dáno, aby dělala. 4Nepíše toto poselství, ani neurčuje, k čemu je. 5Stejně jako tělo, nemá ani paměť sama o sobě žádný účel. 6A pokud se zdá, že slouží k tomu, aby milovala dávnou nenávist, a že ti poskytuje obraz tebou uchovávané nespravedlnosti a bolesti, pak jsi žádal, aby právě toto bylo jejím poselstvím, a tím také je. 7Je v ní ukryta historie celé minulosti těla, vložená do jeho trezorů. 8Jsou v ní uloženy všechny podivné asociace vytvořené k tomu, aby udržely minulost při životě a přítomnost mrtvou, a čekají na tvůj příkaz, aby k tobě byly přivedeny, a tys je mohl znovu prožít. 9Tak se zdá, že jejich následky jsou zvětšeny časem, který jim odejmul jejich příčinu.
6. Čas je však jen další fází toho, co nic nečiní. 2Působí ruku v ruce se všemi dalšími vlastnostmi, kterými se snažíš skrývat pravdu o sobě. 3Čas nemůže nic odebrat ani obnovit. 4Přesto ho využíváš podivně, jakoby minulost způsobila přítomnost, a ta byla jen důsledkem, který nemůže být změněn, protože jeho příčina již zmizela. 5Změna však musí mít trvající příčinu, neboť jinak nepřetrvá. 6Pominula-li příčina změny, nelze změnu v přítomnosti učinit. 7Když používáš paměť, uchováváš v ní jen minulost, a tak paměť představuje způsob, jak přítomnosti zazlívat minulost.
7. Zapomeň vše, cos sám sebe naučil, neboť jsi se učil špatně. 2Kdo by si ve své mysli udržoval nesmyslnou lekci, když se může učit a ponechat si nějakou lepší? 3Když se objeví dávné vzpomínky nenávisti, pamatuj si, že jejich příčina je pryč. 4Proto nemůžeš pochopit, k čemu jsou. 5Nedovol, aby příčina, kterou jim nyní chceš dát, byla tím, co z nich učinilo to, čím byly nebo se zdály být. 6Buď rád, že příčina je pryč, neboť je tím, co chceš, aby ti bylo prominuto. 7Spatři místo ní nové následky příčiny přijaté nyní, s důsledky, které jsou zde. 8Překvapí tě svou nádherou. 9Dávné nové myšlenky, které přinesou, budou šťastnými důsledky Příčiny tak dávné, že zdaleka převýší rozsah paměti, kterou vidí tvoje vnímání.
8. Tuto Příčinu si za tebe, když zapomeneš, pamatuje Duch svatý. 2Nepominula, protože nedovolil, aby byla zapomenuta. 3Nikdy se nezměnila, protože Ji vždy bezpečně udržoval ve tvé mysli. 4Její důsledky se budou zdát vskutku nové, protože sis myslel, že si nepamatuješ jejich Příčinu. 5Nikdy však ve tvé mysli nebyla nepřítomna, neboť nebylo Vůlí Otce, aby byl zapomenut Svým Synem.
9. To, co si ty pamatuješ, nikdy nebylo. 2Vzniklo to z bezpříčinnosti, kterou sis spletl s příčinou. 3Nezaslouží si nic jiného než smích, když poznáš, že sis pamatoval věci, které byly bez příčiny, a proto nikdy nemohly být následkem něčeho. 4Zázrak ti připomíná Příčinu, která je navěky přítomná, dokonale nedotčena časem a překážkami. 5Nikdy se nezměnila v tom, čím je. 6Ty jsi Jejím Následkem, stejně neměnným a stejně dokonalým jako Ona Sama. 7Její paměť nespočívá v minulosti, ani nečeká na budoucnost. 8Není odhalována v zázracích. 9Ty ti pouze připomínají, že Příčina není pryč. 10Když Jí odpustíš své hříchy, nebude již déle popírána.
10. Ty, kdo ses snažil vynést soud nad vlastním Stvořitelem, nemůžeš pochopit, že to není On, Kdo vynesl soud nad Svým Synem. 2Upřel bys Mu tím Jeho Následky, Které však nikdy popřeny nebyly. 3Čas, kdy by Jeho Syn mohl být odsouzen za něco, co bylo bez příčiny a proti Jeho Vůli, nikdy nebyl. 4Tvé vzpomenutí si by dosvědčilo jedině strach z Boha. 5Bůh neudělal to, čeho se bojíš. 6Ty také ne. 7Tvá nevinnost tak nebyla ztracena. 8K tomu, abys byl uzdraven, nepotřebuješ uzdravování. 9V tichosti spatři v zázraku lekci, která učí, jak dovolit Příčině mít Vlastní Následky a nedělat nic, co by překáželo.
11. Zázrak tiše přichází do mysli, která se na okamžik zastaví a zklidní se. 2Z tohoto tichého okamžiku a z mysli, kterou pak v tichu uzdravil, vlídně dosahuje k jiným myslím, aby s nimi sdílel svůj klid. 3A ony se spojí a nebudou dělat nic, co by bránilo jeho zářivému šíření zpět do Mysli, Která dala vznik všem myslím. 4Zázrak je zrozen ze sdílení a čas se nemůže na chvíli zastavit, aby zpomalil jeho spěch ke všem nepokojným myslím, kterým přinese okamžitý klid, když se k nim vrátí vzpomínka na Boha. 5Jejich vlastní vzpomenutí si je nyní tiché, a to, co přišlo na jeho místo, později nebude zcela zapomenuto.
12. Duch svatý, Kterému je dán čas, děkuje za každý tichý okamžik, který je Mu dán. 2Neboť v tom okamžiku je vzpomínce na Boha dovoleno nabídnout všechny své poklady Božímu Synu, pro něhož byly uchovány. 3Jak rád je Duch svatý nabízí tomu, pro koho Mu byly dány! 4Stvořitel Ducha svatého sdílí Jeho díky, protože nechce, aby byl připraven o Jeho Následky. 5Tichost okamžiku, kterou Syn přijímá, vítá věčnost i Stvořitele a nechává Je vstoupit tam, kde chtějí setrvávat. 6Neboť v tom okamžiku nedělá Syn Boží nic, co by v něm vyvolávalo strach.
13. Jak rychle vyvstává vzpomínka na Boha v mysli, v níž není strachu, který by ji zadržel! 2Její vlastní vzpomínky jsou pryč. 3Neexistuje minulost, která by svým strašlivým obrazem stála v cestě šťastnému probuzení do přítomného míru. 4Hlas polnice věčnosti se rozléhá tichem, avšak neruší ho. 5Co je nyní vzpomenuto, není strach, ale Příčina, která měla být strachem zapomenuta a odčiněna. 6Ticho promlouvá jemnými zvuky lásky, které si Syn Boží pamatuje z doby, než jeho vlastní vzpomínky vstoupily mezi přítomnost a minulost, aby je umlčely.
14. Nyní si je konečně Syn Boží vědom přítomné Příčiny a Jejích blahodárných Následků. 2Nyní chápe, že to, co vytvořil, nemělo příčinu, a nemá vůbec žádné následky. 3Neudělal nic. 4Protože to vidí, chápe, že nikdy nemusel nic dělat a nikdy nic neudělal. 5Jeho Příčina je Svými Následky. 6Kromě Ní nikdy neexistovala jiná příčina, která by mohla vytvořit odlišnou minulost nebo budoucnost. 7Její Následky jsou neměnně věčné, jsou mimo strach a zcela mimo svět hříchu.
15. Co jsi ztratil, když nevidíš to, co je bez příčiny? 2Co se stalo s obětí, když vzpomínka na Boha přišla, aby zaujala místo ztráty? 3Existuje lepší způsob jak vyplnit malou mezeru mezi iluzemi a skutečností, než dovolit vzpomínce na Boha, aby ji překlenula mostem, k jehož překonání stačí jen okamžik? 4Bůh ji totiž vyplnil Sám Sebou. 5Jeho vzpomínka neodešla a nezanechala Syna uvízlého navždy na břehu, ze kterého může zahlédnout druhý břeh, kterého ale nikdy nemůže dosáhnout. 6Vůlí jeho Otce je, aby byl pozvednut a jemně přenesen. 7Bůh postavil most, a právě On přes něj přepraví Svého Syna. 8Neboj se, že selže v tom, co je Jeho Vůlí. 9Ani že budeš vyloučen z Vůle, která je určena pro tebe.
II. Obrácení následku a příčiny
1. Bez příčiny nemohou následky existovat, avšak bez následků neexistuje příčina. 2Příčinu dělají příčinou její následky, Otec je Otcem díky Svému Synu. 3Následky netvoří svou příčinu, ale stanoví její příčinnost. 4Tak Syn dává svému Stvořiteli Otcovství, a dar, který Mu dal, dostává zpět. 5Jelikož je Božím Synem, musí být také otcem, který tvoří tak, jak ho stvořil Bůh. 6Kruh tvoření nemá konce. 7Jeho začátek a jeho konec jsou totožné. 8Obsahuje však vesmír veškerého stvoření, bez začátku a bez konce.
2. Otcovství je tvoření. 2Láska musí být šířena. 3Čistota není omezena. 4Pro nevinné je přirozené, že jsou navždy nespoutaní, bez překážek či omezení. 5Proto čistota nepochází z těla. 6Nemůže být nalezena tam, kde existuje omezení. 7Tělo může být uzdraveno jejími následky, které jsou stejně neomezené jako ona sama. 8K úplnému uzdravení musí dojít, protože jsi poznal, že mysl není v těle, její nevinnost je od něj zcela oddělena a nachází se tam, kde je úplné uzdravení. 9Kde se tedy nachází uzdravení? 10Jen tam, kde jsou jeho příčině dány její následky. 11Neboť nemoc je nesmyslným pokusem jak dát bezpříčinnosti následky, a učinit ji příčinou.
3. V nemoci se Syn Boží vždy pokouší učinit sám sebe svou příčinou, a nedovolit sám sobě, aby byl Synem svého Otce. 2Vzhledem k této neuskutečnitelné touze není přesvědčen, že je Následkem Lásky, a musí být příčinou kvůli tomu, čím je. 3Příčina uzdravení je jedinou Příčinou všeho. 4Má pouze jeden Následek. 5Tímto poznáním nejsou bezpříčinnosti dány žádné následky, a žádné následky nejsou ani vidět. 6Mysl v těle a svět jiných těl, každé s odloučenou myslí, jsou tvá „stvoření“, kde ty jsi „jiná“ mysl tvořící s následky odlišnými od tebe samého. 7A jako „otec“ následků musíš být jako ony.
4. Nestalo se vůbec nic, než že jsi sám sebe uspal, a snil jsi sen, ve kterém jsi byl sám sobě cizí, a byl jsi pouhou součástí snu někoho jiného. 2Zázrak tě neprobudí, ale pouze ti ukáže, kdo sní. 3Naučí tě, že zatímco stále spíš, existuje mezi sny možnost volby, a že záleží na účelu tvého snění. 4Přeješ si sny o uzdravení, nebo sny o smrti? 5Sen je jako paměť v tom, že zobrazuje to, co chceš, aby ti ukázal.
5. Prázdné skladiště s otevřenými dveřmi uchovává všechny tvé útržky vzpomínek a snů. 2Jsi-li však ty tím, kdo sní, vnímáš alespoň to, že jsi příčinou tohoto snu, a můžeš stejně tak přijmout i další sen. 3K tomu, abys takto změnil jeho obsah, si však musíš uvědomit, že sen, který se ti nelíbí, sníš ty sám. 4Sen je jen následek, který jsi zapříčinil ty, a ty nechceš být příčinou tohoto následku. 5Ve snech o vraždě a útoku jsi obětí umírající v zavražděném těle. 6Ve snech odpuštění však není nikdo žádán, aby byl obětí a aby trpěl. 7Toto jsou šťastné sny, které zázrak vyměňuje za tvé vlastní. 8Nežádá tě, abys vytvořil jiný sen, chce jen, abys viděl, že jsi vytvořil ten, který chceš vyměnit.
6. Tento svět je bez příčiny, stejně jako každý sen, který kdokoli v tomto světě snil. 2Plány nejsou možné a záměry, které bys mohl nalézt a pochopit, neexistují. 3Co jiného se dá očekávat od něčeho, co nemá příčinu? 4Pokud to však nemá příčinu, nemá to ani účel. 5Můžeš zapříčinit sen, ale nikdy mu nemůžeš dát opravdové následky. 6Neboť to by změnilo jeho příčinu, a to ty učinit nemůžeš. 7Ten, kdo sní sen, není probuzený, a neví o tom, že spí. 8Vidí iluzi sebe sama jako nemocného či zdravého, sklíčeného či šťastného, ale bez trvalé příčiny se zaručenými následky.
7. Zázrak potvrzuje, že sníš sen a že jeho obsah není pravdivý. 2Jde o rozhodující krok ve vypořádání se s iluzemi. 3Nikdo nemá strach z iluzí, vnímá-li, že si je sám vymyslel. 4Strach přetrvával, protože Syn Boží neviděl, že je autorem snu, nikoli postavou v něm. 5Přičítá si následky, které ve snu přičetl svému bratru. 6Právě toto sen připravil a nabídl, aby mu ukázal, že jeho přání byla naplněna. 7Syn Boží se tudíž bojí svého vlastního útoku, ale vidí ho v rukou někoho jiného. 8Coby oběť trpí jeho následky, ale nikoli jejich příčinou. 9Nebyl původcem svého vlastního útoku, a není vinen tím, co způsobil. 10Zázrak nedělá nic jiného, než mu ukazuje, že nic neudělal. 11To, čeho se bojí, je příčina bez následků, které by ji příčinou učinily. 12Proto nikdy nebyla.
8. Odloučení začalo snem o tom, že Otec byl připraven o Své Následky a neměl moc, aby si je udržel, neboť již nebyl jejich Stvořitelem. 2Ten, kdo sní, ve snu vytvořil sám sebe. 3To, co vytvořil, se však obrátilo proti němu a vzalo na sebe roli svého stvořitele, stejně jako to udělal ten, kdo snil. 4A stejně jako on nenáviděl svého Stvořitele, tak i postavy ve snu nenáviděly jeho. 5Jeho tělo je jejich otrokem, kterého zneužívají, protože přijaly za své motivy, které mu dal. 6Postavy jeho snu nenávidí jeho tělo kvůli pomstě, kterou jim chce nabídnout. 7A je to jejich pomsta tělu, která zdánlivě dokazuje, že ten, kdo sní, nemůže být tvůrcem snu. 8Následek a příčina jsou nejprve odděleny, a potom vzájemně zaměněny, takže následek se stává příčinou a příčina následkem.
9. Takový je poslední krok odloučení, kterým začíná spása, jež postupuje opačným směrem. 2Tento konečný krok je následkem toho, co je dávno pryč, a co se jevilo jako příčina. 3Zázrak je prvním krokem pro navrácení funkce příčinnosti příčině, nikoli následku. 4Neboť tato záměna vyvolala sen, a pokud potrvá, budeš se bát probuzení. 5A ani volání po probuzení nebude slyšet, neboť se bude zdát, že je voláním po strachu.
10. Jako každá lekce, kterou Duch svatý žádá, aby ses naučil, je i zázrak jasný. 2Ukazuje, co Duch svatý chce, aby ses naučil, a že jeho následky jsou to, co chceš. 3V Jeho odpouštějících snech jsou tvé následky odčiněny a nenávidění nepřátelé jsou vnímáni jako přátelé s milosrdnými úmysly. 4Jejich nepřátelství je nyní viděno bez příčiny, neboť ho nevytvořili. 5A ty můžeš přijmout roli tvůrce jejich nenávisti, protože vidíš, že nemá žádné následky. 6Do této míry jsi nyní od tohoto snu osvobozen, svět je neutrální a není třeba se bát těl, která se stále ještě zdánlivě pohybují odloučeně. 7A tak těla nejsou nemocná.
11. Zázrak vrací příčinu strachu tobě, jenž jsi ho vytvořil. 2Také však ukazuje, že strach bez následků není příčinou, protože funkcí příčinnosti je mít následky. 3Kde nejsou následky, není příčina. 4Tak zázraky uzdravují tělo, protože ukazují, že mysl vytvořila nemoc a využila tělo jako oběť, nebo jako následek toho, co vytvořila. 5Polovina lekce však nenaučí celou lekci. 6Zázrak je nepoužitelný, naučíš-li se pouze to, že tělo může být uzdraveno, neboť toto nebyla lekce, kterou měl zázrak naučit. 7Lekcí je, že mysl, která si myslela, že tělo může být nemocné, byla sama nemocná, a že projekce viny nezpůsobila nic a neměla žádné následky.
12. Tento svět je plný zázraků. 2Stojí v zářivé tichosti u každého snu o bolesti a utrpení, o hříchu a vině. 3Jsou alternativou snu, volbou stát se namísto toho, kdo popírá aktivní roli ve vytváření snu, tím, kdo sám sní. 4Zázraky jsou radostnými následky navrácení důsledku nemoci zpět její příčině. 5Tělo je vyproštěno, protože mysl uznává, že „to není učiněno mně, ale jsem to já, kdo to činí“. 6Mysl tak může svobodně učinit jiné rozhodnutí. 7Odtud počínajíc bude spása dále měnit směr každého kroku, kterým jsi sestoupil do odloučení, dokud znovu neprojde všemi těmito kroky, žebřík nezmizí a všechno snění světa nebude odčiněno.
III. Souhlas se spojením
1. Co s naprostou jistotou čeká za spásou, není naší starostí. 2Neboť jsi stěží začal směrovat své první nejisté kroky nahoru po žebříku, po němž tě odloučení vedlo dolů. 3Tvou starostí je nyní pouze zázrak. 4Zde musíme začít. 5Cesta, která se započala, bude klidná a jednoduchá a povede vzhůru k probuzení a ukončení snu. 6Když přijmeš zázrak, nepřidáš ke snu, který již sníš, sen o strachu. 7Bez podpory se sen vytratí bez následků. 8Je to totiž tvá podpora, co ho posiluje.
2. Mysl není nemocná, dokud jiná mysl nesouhlasí s tím, že jsou odloučené. 2Být nemocné je tedy jejich společným rozhodnutím. 3Neposkytneš-li souhlas a nepřijmeš roli v tom, aby byla nemoc učiněna skutečnou, druhá mysl nemůže bez tvé pomoci promítat svou vinu a vnímat se jako odloučená a oddělená od tebe. 4Pak tělo není vnímáno oběma tvými myslemi z odlišných úhlů pohledu jako nemocné. 5Sjednocení s bratrovou myslí brání příčině nemoci a vnímaným následků, aby nastaly. 6Uzdravení je následek toho, že se mysli spojují, stejně jako nemoc pochází z myslí, které se odlučují.
3. Zázrak nedělá nic právě proto, že mysli jsou spojené a nemohou se odloučit. 2Ve snu je to však obráceno a odloučené mysli jsou viděny jako těla, která jsou odloučená a nemohou se spojit. 3Nedovol svému bratru, aby byl nemocný, neboť je-li nemocný, zanechal jsi ho jeho vlastnímu snu tím, že ho sdílíš s ním. 4Bratr neviděl příčinu nemoci tam, kde je, a ty jsi přehlédl mezeru mezi vámi, kde nemoc vznikla. 5Tak jste spojeni v nemoci, abyste si zachovali neuzdravenou tuto malou mezeru, kde je nemoc pečlivě chráněna, ctěna a udržována pevným přesvědčením, ze strachu, že přijde Bůh a překlene onu malou mezeru, která vede k Němu. 6Nebojuj proti Jeho příchodu iluzemi, neboť právě Jeho příchod chceš nade vše, co se zdánlivě třpytí v tvém snu.
4. Konec snění je koncem strachu, a ve světě snů láska nikdy nebyla. 2Mezera je malá. 3Obsahuje však zárodky moru a všech forem nemoci, protože je přáním oddělovat, a nikoli spojovat. 4Tak se zdá, že dává příčinu nemoci, která není její příčinou. 5Účel mezery je veškerou příčinou, kterou nemoc má. 6Neboť byla vytvořena, aby tě udržovala odloučeného, v těle, které vidíš, jakoby bylo příčinou bolesti.
5. Příčinou bolesti je odloučení, nikoli tělo, jež je pouze jeho následkem. 2Avšak odloučení je pouze prázdný prostor, jenž nic neobklopuje, nic nečiní a nemá žádný obsah, stejně jako prázdné místo mezi vlnami, které vytvořila projíždějící loď. 3A překryje se se stejnou rychlostí, s jakou voda vyplní mezeru, a s jakou se vlny spojí, aby ji překryly. 4Kde je mezera mezi vlnami poté, co se vlny spojily a překryly prostor, který je zdánlivě na chvíli odloučil? 5Kde je příčina nemoci, když se mysli spojily, aby vyplnily onu malou mezeru mezi sebou, v níž se zdálo, že rostou zárodky nemoci?
6. Bůh postaví most, ale pouze v místě, které zázrak zanechal čisté a prázdné. 2On nemůže překlenout zárodky nemoci a stud viny, neboť nemůže zničit cizí vůli, kterou On nestvořil. 3Dovol, aby její následky zmizely, a nesvírej je dychtivýma rukama, aby sis je nechal pro sebe. 4Zázrak je všechny odhrne stranou, a tak uvolní místo Tomu, Jehož Vůlí je přijít a Svým mostem umožnit návrat Jeho Syna k Sobě.
7. Považuj tedy stříbrné zázraky a zlaté sny o štěstí za všechny poklady, které chceš uchovat v pokladnici světa. 2Její dveře nejsou otevřeny zlodějům, ale tvým hladovějícím bratrům, kteří omylem považovali lesk oblázku za zlato a kteří do ní uschovali hromadu sněhu, která svítila jako stříbro. 3Za otevřenými dveřmi nezanechali nic. 4Co jiného je svět než malá mezera, kterou vnímáš, jako by měla rozbít věčnost a rozdělit ji na dny, měsíce a roky? 5A čím jiným jsi ty, kdo žiješ ve světě, než obrazem Božího Syna v rozbitých střepech, z nichž každý je skryt v odloučeném a nestálém kusu hlíny?
8. Mé dítě, neboj se, a dovol, aby byl tvůj svět vlídně osvícen zázraky. 2Tam, kde byla mezi tebou a tvým bratrem vidět malá mezera, se s ním spoj. 3Tak bude nemoc nyní viděna bez příčiny. 4Sen o uzdravení spočívá v odpuštění a vlídně ti ukazuje, že jsi nikdy nezhřešil. 5Zázrak nezanechá žádný důkaz viny, aby ti podal svědectví o tom, co nikdy nebylo. 6Ve tvé pokladnici tak udělá místo pro uvítání Otce a tvého Já. 7Dveře jsou otevřeny, aby mohli vstoupit všichni ti, kdo již více nechtějí hladovět a chtějí se těšit z bohaté hostiny, která se jim nabízí. 8Setkají se s tvými Hosty, které o to, aby k tobě přišli, požádal zázrak.
9. Toto je vpravdě jiná hostina než ty, které ukázalo snění světa. 2Neboť čím více zde někdo dostane, tím více toho mohou sdílet všichni ostatní. 3Hosté s Sebou přinesli neomezené zásoby. 4Nikdo není o nic připraven a nikdo nemůže nikoho o nic připravit. 5Tuto hostinu předkládá Otec Svému Synu a rovným dílem ji s ním sdílí. 6V Jejich sdílení nemůže být žádná mezera, kde by se hojnost zmenšovala. 7Sem nemohou vstoupit léta nedostatku, protože čas nečeká na tuto hostinu, která nikdy nekončí. 8Neboť Láska postavila svůj stůl na místo, které tě zdánlivě oddělovalo od tvých Hostů.
IV. Vyšší spojení
1. Přijmout Pokání pro sebe znamená nepodporovat sny o bolesti a smrti druhého. 2Znamená to, že nesdílíš jeho přání se odloučit a nedovoluješ mu, aby obrátil iluze proti sobě samému. 3Nepřeješ si ani, aby se místo toho obrátily proti tobě. 4Nemají tedy žádné následky. 5Ty jsi osvobozen od snů o bolesti, protože jsi dovolil, aby byl osvobozen on. 6Pokud mu nepomůžeš, budete oba trpět bolestí, protože si to tak přeješ. 7Staneš se postavou v jeho snu o bolesti, stejně jako on se stane postavou v tom tvém. 8Tak se oba, ty i tvůj bratr, stanete iluzemi, které nemají totožnost. 9Mohl bys být kýmkoli a čímkoli podle toho, čí zlý sen sdílíš. 10Můžeš si být jist jedině tím, že jsi zlý, neboť sdílíš sny o strachu.
2. Existuje způsob, jak nalézt jistotu právě zde v přítomnosti. 2Odmítni být součástí strašlivých snů, ať na sebe berou jakékoli podoby, neboť v nich ztratíš totožnost. 3Sám sebe najdeš tím, že je nepřijmeš jako sny, které jsou tvou příčinou a přinášejí ti své následky. 4Jsi od nich oddělen, ale nejsi oddělen od toho, kdo je sní. 5Tak odlučuješ toho, kdo sní, od snu, spojuješ se s ním, ale ostatních snů se vzdáváš. 6Sen je pouhou iluzí mysli. 7S myslí se můžeš sjednotit, nikdy však se snem. 8Bojíš se snu, nikoli mysli. 9Vidíš je jako totéž, protože si myslíš, že i ty jsi pouhým snem. 10Nevíš a nedokážeš rozlišit, co je v tobě skutečné a co je iluzí.
3. Stejně jako ty, i tvůj bratr si myslí, že je snem. 2Nepodílej se na jeho iluzi o sobě, neboť tvá Totožnost závisí na jeho skutečnosti. 3Pohlížej na něj spíše jako na mysl, v níž stále ještě přetrvávají iluze, nicméně jako na mysl, jíž pro tebe je tvůj bratr. 4Tvým bratrem není díky tomu, co sní, a tvým bratrem není ani jeho tělo, „hrdina“ tohoto snu. 5Tvým bratrem je jeho skutečnost, stejně jako je tvá skutečnost jeho bratrem. 6Tvá a jeho mysl jsou spojeny v bratrství. 7Jeho tělo a jeho sny pouze zdánlivě vytvářejí malou mezeru, v níž se tvé tělo a sny spojily s jeho.
4. A přesto mezi vašimi myslemi není žádná mezera. 2Připojit se k jeho snům tedy znamená se s ním nesetkat, protože jeho sny by ho od tebe oddělily. 3Vyprosti ho tedy pouze tím, že si budeš činit nárok na bratrství, nikoli na sny o strachu. 4Dovol mu uznat, kým je, tím, že nebudeš podporovat jeho iluze svou vírou, neboť budeš-li je podporovat, budeš věřit svým vlastním iluzím. 5Vírou ve tvé iluze nebude vyproštěn, a ty budeš držen v otroctví jeho snů. 6Sny o strachu budou pronásledovat malou mezeru obydlenou pouze iluzemi, které jsi podporoval v mysli tvého bratra.
5. Buď si jist, že když ty splníš svou úlohu, on splní tu svou, neboť se k tobě připojí tam, kde jsi. 2Nežádej ho, aby se s tebou setkal v mezeře, která je mezi vámi, protože jinak budeš přesvědčen, že je to tvá, jakož i jeho skutečnost. 3Nemůžeš splnit jeho úlohu, ale právě to děláš, když se stáváš pasivní postavou v jeho snech, namísto toho, abys byl tím, kdo sní své vlastní sny. 4Totožnost nemá ve snech smysl, protože ten, kdo sní, a sen jsou jedno. 5Kdo sdílí sen, musí být snem, který sdílí, neboť sdílením se vytváří příčina.
6. Sdílíš zmatek a jsi zmaten, neboť v mezeře neexistuje trvalé já. 2Co je stejné, se zdá být odlišné, neboť co je stejné, se jeví jako nestejné. 3Jeho sny jsou tvými sny, protože jsi to dovolil. 4Kdybys však své sny odstranil, byl by od nich osvobozen stejně jako od těch svých. 5Tvé sny svědčí o jeho snech a jeho sny svědčí o pravdě těch tvých. 6Uvidíš-li však, že tvé sny nejsou pravdivé, jeho sny zmizí a on pochopí, co vytvořilo sen.
7. Duch svatý je v obou vašich myslích, a je Jeden, protože Jeho Jednotu od Ní Samé neodděluje žádná mezera. 2Na mezeře mezi vašimi těly nezáleží, neboť co je sjednoceno v Něm, je vždy jedno. 3Nikdo nemůže být nemocen, přijme-li někdo jiný sjednocení s ním. 4Jeho touha být nemocnou a odloučenou myslí nemůže nadále existovat bez svědectví nebo příčiny. 5Obojí zmizí, bude-li něčí vůlí být s ním sjednocen. 6Sní o tom, že byl odloučen od svého bratra, který tím, že nesdílel jeho sen, zanechal prostor mezi nimi prázdný. 7A Otec přichází, aby se spojil se Svým Synem, s nímž se spojil Duch svatý.
8. Funkcí Ducha svatého je vzít rozbitý obraz Božího Syna a umístit jeho střepy znovu na jejich místo. 2Duch svatý ukazuje tento, dokonale uzdravený, svatý obraz každé odloučené části, která si myslí, že je sama obrazem. 3Duch svatý nabízí každému Božímu Synu jeho Totožnost, která je vyjádřena celým obrazem namísto malým rozbitým kouskem, o kterém Syn Boží neústupně tvrdil, že jím je. 4Když uvidí tento obraz, pozná sám sebe. 5Nesdílíš-li zlý sen svého bratra, zázrak umístí právě tento obraz do malé mezery, očištěné od všech zárodků nemoci a hříchu. 6Zde Otec přijme Svého Syna, protože Jeho Syn byl laskavý sám k sobě.
9. Děkuji Ti, Otče, neboť vím, že vyplníš každou malou mezeru, která leží mezi rozbitými částmi Tvého svatého Syna. 2Tvá Svatost, úplná a dokonalá, se nachází v každé z nich. 3Jsou spojeny, neboť co je v jedné, je ve všech. 4Jak svaté je to nejmenší zrnko písku, je-li rozpoznáno jako součást dovršeného obrazu Božího Syna! 5Podoby, které na sebe zdánlivě berou rozbité kusy, neznamenají nic. 6Neboť v každém z nich je celek. 7A každý aspekt Božího Syna je přesně stejný jako každá jiná část.
10. Nepřipojuj se ke snům svého bratra, ale připoj se k němu samému, a tam, kde se připojíš k Jeho Synu, je i Otec. 2Kdo vyhledává náhrady, když vnímá, že nic neztratil? 3Kdo by chtěl „výhody“ nemoci, když obdržel prosté štěstí zdraví? 4Co Bůh dal, nemůže být ztrátou, a co nepochází z Něj, nemá následky. 5Co bys tedy vnímal v mezeře? 6Zárodky nemoci pocházejí z přesvědčení, že v odloučení je radost a že vzdát se ho by bylo obětí. 7Když však netrváš na tom, že vidíš v mezeře něco, co tam není, výsledkem budou zázraky. 8Tvá ochota vzdát se iluzí je vše, co Uzdravovatel Božího Syna žádá. 9Umístí zázrak uzdravení tam, kde byly zárodky nemoci. 10A tak nic neztratíš, pouze získáš.
V. Alternativa snů o strachu
1. Je pocit, že jsi nemocen, něčím jiným než pocitem omezení? 2Pocitem odštěpení a odloučení od něčeho? 3Pocitem mezery, kterou vnímáš mezi sebou a svým bratrem, a co nyní vidíš jako zdraví? 4A tak vidíš, že dobro je vně a zlo uvnitř. 5Tak nemoc odděluje já od dobra a ponechává si zlo uvnitř. 6Bůh je Alternativou snů o strachu. 7Kdo je sdílí, nemůže nikdy sdílet Boha. 8Ale kdo je opustí a nedovolí mysli, aby je sdílela, sdílí Boha. 9Jiná možnost není. 10Kromě toho, že ji sdílíš, nic jiného neexistuje. 11Ty existuješ, protože Bůh sdílel Svou Vůli s tebou, aby Jeho stvoření mohla tvořit.
2. Právě sdílení zlých snů o nenávisti a zlobě, hořkosti a smrti, hříchu, utrpení, bolesti a ztrátě je činí skutečnými. 2Pokud nejsou sdíleny, jsou vnímány jako nesmyslné. 3Strach je opustil, protože jsi je nepodpořil. 4Odkud odešel strach, tam musí přijít láska, protože existují pouze tyto dvě alternativy. 5Kde se objeví jedna, druhá zmizí. 6Ta, kterou sdílíš, se stává tou jedinou, kterou máš. 7Máš tu, kterou přijmeš, protože právě tu si přeješ.
3. Pokud odpustíš tomu, kdo sní, a budeš vnímat, že není snem, který vytvořil, nebudeš sdílet zlé sny. 2Tak nemůže být on součástí tvých snů, z kterých jste oba osvobozeni. 3Odpuštění odlučuje toho, kdo sní, od zlého snu, a tak ho vyprošťuje. 4Pamatuj, že budeš-li sdílet zlý sen, budeš přesvědčen, že jsi snem, který sdílíš. 5A budeš-li se ho bát, nebudeš chtít znát svou vlastní Totožnost, protože si budeš myslet, že se Jí musíš bát. 6Popřeš své Já a vkročíš na cizí půdu, kterou nestvořil tvůj Stvořitel a kde se zdá, že jsi něčím, čím nejsi. 7Budeš válčit proti svému Já, které je zdánlivě tvým nepřítelem, a budeš útočit na svého bratra jako na část toho, co nenávidíš. 8Žádný kompromis neexistuje. 9Buď jsi své Já, nebo iluze. 10Co může být mezi iluzí a pravdou? 11Stav mezi nimi, kdy můžeš být něčím, čím nejsi, je nutně snem, a nemůže být pravdou.
4. Malou mezeru mezi iluzemi a pravdou sis představil jako místo, kde spočívá veškeré tvé bezpečí a kde je tvé Já bezpečně ukryto tím, co jsi vytvořil. 2Zde je vybudován svět, který je nemocný a který vnímají oči těla. 3Zde se nacházejí zvuky, které slyší tělo, hlasy, k jejichž vnímání byly vytvořeny jeho uši. 4Obrazy a zvuky, které tělo vnímá, však nemají smysl. 5Tělo nemůže vidět ani slyšet. 6Neví, co je vidění, neví, k čemu je naslouchání. 7Není schopno vnímat, stejně jako soudit, rozumět nebo vědět. 8Jeho oči jsou slepé, jeho uši hluché. 9Nemůže myslet, a tak nemůže mít následky.
5. Může být něco, co Bůh stvořil, nemocné? 2A může existovat něco, co nestvořil? 3Nedovol, aby tvé oči spatřily sen a tvé uši svědčily iluzím. 4Oči byly vytvořeny, aby hleděly na svět, který neexistuje, a uši aby slyšely hlasy, které nemohou vydávat zvuk. 5Existují však jiné zvuky a jiná vidění, které je možné vidět, slyšet a pochopit. 6Neboť oči a uši jsou smysly, které jsou beze smyslu a které jen podávají zprávu o tom, co vidí a slyší. 7Nejsou to ony, kdo slyší a vidí, ale ty, kdo skládáš dohromady každý roztřepený kousek, každý nesmyslný útržek a náznak důkazu, a vytváříš tak svědectví o světu, který chceš. 8Nedovol, aby uši a oči těla vnímaly v mezeře, kterou sis představil, tyto nespočetné fragmenty, a nedovol jim, aby přesvědčily jejich tvůrce, že jeho představy jsou skutečné.
6. Stvoření dokazuje skutečnost, protože sdílí funkci, kterou sdílí veškeré stvoření. 2Není vytvořena z malých kousků skla, kusu dřeva a jedné nebo možná dvou nití, které byly poskládány, aby dosvědčily její pravdu. 3Na tomto skutečnost nezávisí. 4Neexistuje mezera, která by oddělovala pravdu od snů a od iluzí. 5Pravda jim nezanechala nikde a nikdy žádné místo. 6Neboť pravda zaplňuje každé místo a každý čas, a činí je tak zcela neoddělitelné.
7. Ty, kdo věříš, že mezi tebou a tvým bratrem je malá mezera, nevidíš, že právě zde jste jako vězni ve světě, který vnímáte, jako by zde existoval. 2Svět, který vidíš, neexistuje, protože místo, kde ho vnímáš, není skutečné. 3Mezera je pečlivě skryta v mlze a objevují se zamžené obrazy, aby ji zakryly neurčitými, nejistými podobami a měnícími se tvary, navěky pochybnými a bezobsažnými. 4V mezeře však nic není. 5Nejsou v ní děsivá tajemství a temné hrobky, kde z mrtvých kostí vyvstává hrůza. 6Pohlédni na malou mezeru, a až ztratíš strach z poznání lásky, spatříš ve svém nitru nevinnost a nicotnost hříchu.
VI. Tajné sliby
1. Kdo trestá tělo, je nepříčetný. 2Neboť zde je vidět malá mezera, která tu však není. 3Tělo nesoudilo samo sebe ani se neudělalo tím, čím není. 4Nesnaží se udělat z bolesti radost a hledat trvalé potěšení v prachu. 5Neříká ti, jaký je jeho účel, a nerozumí tomu, k čemu je. 6Nepronásleduje, protože nemá vůli, preference ani pochyby. 7Nepřemýšlí o tom, čím je. 8Proto nemá potřebu soupeřit. 9Může být pronásledováno, ale nemůže se samo cítit jako oběť. 10Nepřijímá žádnou úlohu, ale dělá, co je mu řečeno, aniž by na cokoli útočilo.
2. Je skutečně nesmyslné činit zodpovědným za vidění něco, co nevidí, a vinit to za zvuky, které se ti nelíbí, přestože neslyší. 2Netrpí trestem, který uděluješ, protože nemá cit. 3Chová se tak, jak chceš, a nikdy o tom nerozhoduje. 4Nenarodilo se a neumírá. 5Může pouze bezcílně následovat cestu, na kterou bylo vysláno. 6Při změně směru půjde stejně klidně jinou cestou. 7Je nestranné a cestu, po níž jde, neposuzuje. 8Nevnímá mezeru, protože neumí nenávidět. 9Může být použito k nenávisti, ale nemůže se tím stát nenávistným.
3. To, co nenávidíš, čeho se bojíš, co se ti oškliví a co chceš, tělo nezná. 2Tělo vysíláš vpřed, aby hledalo odloučení a bylo odloučeno. 3Pak ho nenávidíš nikoli proto, čím je, ale proto, k čemu jsi ho použil. 4Odvracíš se od toho, co vidí a co slyší, a nenávidíš jeho křehkost a malost. 5Opovrhuješ jeho činy, ale nikoli těmi svými. 6Vidí a jedná za tebe. 7Slyší tvůj hlas. 8Je křehké a malé podle tvého přání. 9Zdá se, že tě trestá, a tak si zasluhuje tvou nenávist za omezení, která ti přináší. 10Ty jsi z něj však učinil symbol omezení, která chceš, aby tvá mysl měla, viděla a ponechala si je.
4. Tělo představuje mezeru mezi nepatrnou částí mysli, kterou nazýváš svou vlastní, a celým zbytkem mysli, která je skutečně tvá. 2Nenávidíš je, a přece si myslíš, že je to tvé já a že bez těla by tvé já bylo ztraceno. 3Takový je tajný slib, který jste si vzájemně dali s každým bratrem, který chce kráčet odděleně. 4Toto je tajná přísaha, kterou skládáš znovu, kdykoli vnímáš, že je na tebe útočeno. 5Nikdo nemůže trpět, pokud si nemyslí, že je na něj útočeno a že útokem ztrácí. 6Žádný závazek daný nemoci není vyřčen a vyslyšen vědomě. 7Je to však slib druhému, že jím budeš zraněn a že na něj na oplátku zaútočíš.
5. Nemoc je hněv namířený proti tělu, tak aby trpělo bolestí. 2Je zřejmým následkem toho, co bylo vytvořeno potají, ve shodě s tajným přáním druhého být od tebe oddělen, stejně jako ty chceš být oddělen od něj. 3Pokud oba nebudete s tímto přáním souhlasit, nemůže mít žádné následky. 4Každý, kdo říká: „Mezi mou a tvou myslí není mezera“, dodržel Boží slib, a nikoli svou bezvýznamnou přísahu být navždy věrný smrti. 5A jeho uzdravením je uzdraven i jeho bratr.
6. Shodni se s každým na tom, že s ním budeš jedno, a že od něj nebudeš oddělen. 2On dodrží slib, který jsi s ním uzavřel, protože je to stejný slib, který dal Bohu a Bůh jemu. 3Bůh dodržuje Své sliby a Jeho Syn ty své. 4Při jeho stvoření Otec řekl: „Miluji tě navěky a ty navěky miluješ Mě. 5Buď dokonalý jako Já, neboť ode Mě nemůžeš být nikdy oddělen.“ 6Jeho Syn si nepamatuje, že odpověděl: „Ano, budu,“ ačkoli byl v tomto slibu zrozen. 7Bůh mu to však připomíná pokaždé, kdy Jeho Syn nesdílí slib být nemocen a dovoluje, aby byla jeho mysl uzdravena a sjednocena. 8Jeho tajné sliby jsou bezmocné před Vůlí Boha, Jehož sliby sdílí. 9A to, co vytváří jako náhradu, není jeho vůlí, neboť zaslíbil sám sebe Bohu.
VII. Archa bezpečí
1. Bůh o nic nežádá, a stejně tak nepotřebuje o nic žádat Jeho Syn. 2Neboť v Synu není nedostatku. 3Prázdný prostor, malá mezera, to by byl nedostatek. 4Pouze tam by mohl chtít něco, co nemá. 5Prostor, kde není Bůh, mezera mezi Otcem a Synem, není Vůlí ani Jednoho z Těch, Již slíbili, že budou jedno. 6Boží slib je slib Jemu Samotnému, a neexistuje nikdo, kdo by byl nevěrný tomu, co je, podle Jeho Vůle, Jeho součástí. 7Slib, že neexistuje mezera mezi Ním a tím, čím je, nemůže být falešný. 8Jaká vůle může vstoupit mezi to, co musí být Jedno a v Jehož Úplnosti nemůže být mezera?
2. Nádherný vztah, který máš se všemi svými bratry, je tvou součástí, protože je součástí Samotného Boha. 2Cožpak nejsi nemocen, když si odpíráš svou úplnost a zdraví, Zdroj pomoci, Volání k uzdravení se a Volání k uzdravování? 3Tvůj spasitel čeká na uzdravení, a svět čeká s ním. 4Ty od světa nejsi oddělen. 5Neboť uzdravení bude jedno, nebo nebude vůbec, neboť tam, kde je uzdravení, je i jeho jednota. 6Co jiného může opravit odloučení než jeho protiklad? 7V žádném aspektu spásy neexistuje kompromis. 8Buď ji přijmeš celou, nebo ji nepřijmeš vůbec. 9Co není odloučeno, musí být spojeno. 10A co je spojeno, nemůže být odloučeno.
3. Mezi tebou a tvým bratrem je buď mezera, nebo jste jako jeden. 2Mezi tím neexistuje nic, žádná jiná možnost, a neexistuje věrnost, která by mohla být rozdělena mezi tyto dvě možnosti. 3Rozdělená věrnost je pro oba jen nevírou, a jen tě zmate, aby ses nejistě chytil každého stébla, které zdánlivě slibuje pomoc. 4Kdo však může postavit dům na slámě a počítat s tím, že ho ochrání před větrem? 5Tělo takovýmto domovem být může, neboť postrádá základy pravdy. 6A přece, protože je postrádá, může být viděno nikoli jako tvůj domov, ale jen jako pomůcka k dosažení domova, kde přebývá Bůh.
4. Stane-li se toto účelem, bude tělo uzdraveno. 2Není použito k tomu, aby poskytovalo svědectví o snu o odloučení a nemoci. 3Ani není zbytečně viněno za to, co neudělalo. 4Slouží k tomu, aby pomohlo uzdravit Božího Syna, a pro tento účel nemůže být nemocné. 5Nespojí se s účelem, který ti není vlastní, a ty ses rozhodl, aby nemocné nebylo. 6Na této volbě jsou založeny všechny zázraky a jsou ti dány v okamžiku, kdy je učiněna. 7Žádná forma nemoci není imunní, protože volba nemůže být učiněna z hlediska formy. 8Volba nemoci se zdá být volbou formy, nicméně nemoc je jen jedna, stejně jako její protiklad je jen jeden. 9A ty jsi shodně s touto volbou buď nemocný, nebo zdravý.
5. Nikdy však nejsi sám. 2Tento svět je pouze snem o tom, že můžeš být sám a myslet, aniž bys ovlivňoval ty, kteří jsou od tebe odděleni. 3Být sám musí znamenat, že jsi oddělený, a pokud jsi oddělený, musíš být nemocný. 4To zdánlivě dokazuje, že musíš být oddělen. 5Jediné, co to znamená, je, že ses snažil dodržet slib věrnosti nevíře. 6Nevíra je však nemoc. 7Je jako dům postavený na slámě. 8Zdá se být sám o sobě zcela pevný a bytelný. 9Jeho pevnost však nemůže být posuzována odděleně od jeho základů. 10Jestliže spočívá na slámě, není třeba zatarasit dveře, zabednit okna a zasunout závory. 11Vítr ho převrátí, přijde déšť, a odnese ho do zapomnění.
6. Má smysl hledat bezpečí v tom, co bylo vytvořeno pro nebezpečí a strach? 2Proč to zatěžovat dalšími zámky, řetězy a masivními kotvami, když slabost toho nespočívá v tom samotném, ale v chabosti malé mezery nicoty, na níž to stojí? 3Může být něco, co spočívá na stínu, bezpečné? 4Postavil bys svůj dům na tom, co se zhroutí pod váhou peří?
7. Tvůj domov je postaven na zdraví tvého bratra, na jeho štěstí, bezhříšnosti a na všem, co mu Otec slíbil. 2Žádný tajný slib, kterým jsi toto nahradil, neotřásl Základy jeho domova. 3Bude zmítán větrem a deštěm, ale bez následku. 4Svět pomine, a tento dům bude přesto navždy stát, neboť jeho pevnost nespočívá v něm samotném. 5Je to archa bezpečí, spočívající na Božím slibu, že Jeho Syn je v Něm navždy v bezpečí. 6Může se nějaká mezera sama vsunout mezi bezpečí tohoto útočiště a jeho Zdroj? 7Odtud lze tělo vidět jako to, co je, a nikoli jako něco méně či něco více hodnotné, než nakolik je použitelné pro osvobození Božího Syna a jeho návrat domů. 8A s tímto svatým účelem je po krátkou dobu učiněno domovem svatosti, neboť s tebou sdílí Vůli Otce.
