Kapitola 29
PROBUZENÍ
I. Vyplnění mezery
1. Neexistuje čas, místo, ani stav, kde by Bůh nebyl přítomen. 2Není se čeho bát. 3Mezeru si v Boží Úplnosti nelze žádným způsobem představit. 4Kompromis, který by v Jeho věčné Lásce představovala ta nejnepatrnější a nejmenší mezera, je zcela nemožný. 5Neboť to by znamenalo, že Jeho Láska by v sobě mohla chovat náznak nenávisti, Jeho vlídnost by se někdy mohla změnit v útok a Jeho věčná trpělivost by mohla někdy selhat. 6O tom všem jsi přesvědčen, když vnímáš mezi svým bratrem a sebou mezeru. 7Jak bys pak mohl Bohu důvěřovat? 8Neboť pak by Bůh Svou Láskou nutně klamal. 9Buď tedy opatrný; nedovol Mu přijít příliš blízko, a ponech mezi sebou a Jeho Láskou mezeru, jíž bys mohl utéci, kdybys potřeboval uprchnout.
2. Zde je strach z Boha vidět nejjasněji. 2Neboť láska je zrádná vůči těm, kdo se bojí, jelikož strach a nenávist nemohou být nikdy odděleny. 3Každý, kdo nenávidí, se pouze bojí lásky, a proto se musí bát Boha. 4Je jisté, že neví, co láska znamená. 5Bojí se milovat a miluje nenávidět, a tak si myslí, že láska je strašná a nenávist je láska. 6Takový důsledek musí malá mezera přinést těm, kdo ji chovají v srdci a myslí si, že je jejich spásou a nadějí.
3. Strach z Boha! 2Největší překážka, kterou musí mír překlenout, ještě nezmizela. 3Ty ostatní pominuly, ale tato stále zůstává, aby ti zatarasila cestu a činila pouť ke světlu zdánlivě temnou a strašnou, nebezpečnou a ponurou. 4Rozhodl ses, že tvůj bratr je nepřítel. 5Občas snad může být přítelem, pokud vaše odloučené zájmy na chvíli umožní vzájemné přátelství. 6To však nebude bez mezery vnímané mezi tebou a jím pro případ, že se znovu změní v nepřítele. 7Dovol mu, aby se k tobě přiblížil, a uskočíš, a když se přiblížíš ty, on okamžitě couvne. 8Uzavřel jsi s ním dohodu o obezřetném přátelství, které je omezené co do rozsahu a jehož míra je omezována opatrností. 9Tak ty a tvůj bratr sdílíte podmínečné spojenectví, v němž bodem, o němž jste se dohodli, že zůstane nedotčen, je doložka o odloučení. 10A porušení této podmínky je považováno za přestoupení smlouvy, které není dovoleno.
4. Mezera mezi tebou a tvým bratrem, to není onen prostor mezi dvěma odloučenými těly. 2Ten pouze zdánlivě rozděluje vaše odloučené mysli. 3Je symbolem vašeho slibu, že když budete chtít, setkáte se, ale že budete odloučeni, dokud si ty i on nezvolíte, že se znovu setkáte. 4Pak vaše těla zdánlivě navážou kontakt, čímž označí místo setkání a spojení. 5Ty i on však budete mít vždy možnost jít odlišnými cestami. 6Za podmínky „práva“ se odloučit ty i on budete souhlasit s tím, že se čas od času setkáte, a budete odděleni v období odloučení, jež vás chrání před „obětováním“ lásky. 7Tělo tě chrání, neboť uniká naprostému obětování a dává ti čas, aby sis znovu vybudoval odloučené já, o kterém si skutečně myslíš, že zeslábne, kdykoli se ty a tvůj bratr setkáte.
5. Tělo nemůže odloučit tvou mysl od mysli tvého bratra, pokud nechceš, aby bylo příčinou odloučení a vzdálenosti, kterou vidíš mezi sebou a jím. 2Tak obdařuješ tělo mocí, která nespočívá v něm. 3A v tom spočívá jeho moc nad tebou. 4Nyní si totiž myslíš, že určuje, kdy se tvůj bratr a ty setkáte, a omezuje tvou schopnost vytvořit společenství s myslí tvého bratra. 5A nyní ti také říká, kam jít a jak tam jít, co je pro tebe uskutečnitelné a co udělat nemůžeš. 6Diktuje, co dokáže jeho zdraví unést, a co ho unaví a způsobí mu nemoc. 7Slabosti, které jsou tělu „vlastní“, určují limity tvého konání a omezují a oslabují tvůj účel.
6., Pokud to tak chceš, tělo se tomu přizpůsobí. 2Dovolí jen omezené oddávání se „lásce“, s mezidobími nenávisti. 3Bude ti nařizovat, kdy „milovat“, a kdy se pro jistotu stáhnout do strachu. 4Bude nemocné, protože nevíš, co znamená milovat. 5Pak musíš zneužívat každou okolnost a každého, s kým se setkáš, a vidět v nich jiný účel než tvůj vlastní.
7. To, co žádá oběť, není láska. 2Strach ale vyžaduje oběť lásky, neboť v přítomnosti lásky strach nemůže přetrvat. 3Aby byla nenávist zachována, musíš se lásky bát; bude přítomna jen někdy, a jindy nebude. 4Tak je láska viděna jako zrádná, protože se zdá, že nejistě přichází a odchází a nenabízí ti žádnou stabilitu. 5Nevidíš, jak omezená a slabá je tvá věrnost a jak často jsi požadoval, aby láska odešla a tiše tě ponechala o samotě v „míru“.
8. Tělo, samo postrádající cíle, je tvou omluvou za nestálé cíle, které máš ty, a nutíš tělo, aby je udržovalo. 2Nebojíš se jeho slabosti, ale toho, že postrádá sílu nebo slabost. 3Chtěl bys vědět, že mezi tebou a tvým bratrem nic nestojí? 4Chtěl bys vědět, že mezera, za kterou se můžeš schovat, neexistuje? 5Ti, kdo poznají, že jejich spasitel již není jejich nepřítelem, budou šokováni. 6Poznání, že tělo není skutečné, vyvolává určitou opatrnost. 7A kolem radostného poselství „Bůh je Láska“ vyvstávají náznaky zdánlivého strachu.
9. Avšak vše, k čemu dojde, když mezera zmizí, je věčný mír. 2Nic více a nic méně. 3Kdyby ses nebál Boha, mohlo by tě něco přimět k tomu, abys Ho opustil? 4Jaké hračky nebo tretky v mezeře by tě mohly přimět k tomu, že by ses i jen na okamžik stáhnul před Jeho Láskou? 5Dovolil bys tělu říci „ne“ na volání Nebe, kdyby ses nebál, že tím, že najdeš Boha, ztratíš své já? 6Avšak může být tvé já ztraceno tím, že je nalezeno?
II. Příchod Hosta
1. Proč nechceš vnímat poznání, že jsi svobodný, jako vyproštění z utrpení? 2Proč nechceš přijmout pravdu namísto toho, abys na ni pohlížel jako na nepřítele? 3Proč se ti snadná cesta, tak jasně značená, že je nemožné se na ní ztratit, zdá trnitá, nerovná a příliš obtížná na to, abys ji následoval? 4Není to proto, že ji vidíš jako cestu do pekla, místo abys na ni pohlížel jako na jednoduchou cestu, jak se můžeš, bez jakékoli oběti či ztráty, ocitnout v Nebi a v Bohu? 5Dokud si neuvědomíš, že se ničeho nevzdáváš, dokud nepochopíš, že neexistuje ztráta, budeš nad cestou, kterou sis vybral, pociťovat jistou lítost. 6Neuvidíš přínos, který ti tvá volba nabídla. 7Avšak přestože ho nevidíš, existuje. 8Jeho příčina nastala, a tam, kde se objevila, musí být přítomen i přínos.
2. Přijal jsi příčinu uzdravení, a tak musíš být uzdraven. 2A jelikož jsi uzdraven, sílu uzdravovat musíš mít nyní i ty. 3Zázrak není nic odloučeného, co se stane náhle, jako následek bez příčiny. 4Není ani sám o sobě příčinou. 5Kde je ale příčina zázraku, tam zázrak musí být. 6Nyní má příčinu, i když ho ještě nevnímáš. 7Jeho následky existují, i když je ještě nevidíš. 8Pohlédni nyní do nitra, a nespatříš důvod k lítosti, rozhodně ale spatříš příčinu k radostnému veselí a naději na mír.
3. Pokoušet se nalézt naději na mír na bojišti bylo beznadějné. 2Marné bylo požadovat únik před hříchem a bolestí po tom, co bylo vytvořeno proto, aby vykonávalo funkci zachování hříchu a bolesti. 3Neboť hřích a bolest jsou jedna iluze, stejně jako nenávist a strach, útok a vina. 4Tam, kde jsou bez příčiny, zmizí jejich následky, a všude tam, kde nejsou, musí přijít láska. 5Proč se neraduješ? 6Jsi osvobozen od bolesti a nemoci, utrpení a ztráty a všech následků nenávisti a útoku. 7Bolest již není tvým přítelem, vina není tvým bohem, a ty bys měl vítat následky lásky.
4. Tvůj Host přišel. 2Požádal jsi Ho, a On přišel. 3Neslyšel jsi Ho vstoupit, protože jsi Ho plně nepřivítal. 4A přesto přinesl Své dary. 5Položil ti je k nohám a nyní tě žádá, abys na ně pohlédl a přijal je za své. 6Potřebuje tvou pomoc, aby je mohl dát všem, kdo kráčejí odděleni a jsou přesvědčeni, že jsou odloučeni a osamoceni. 7Budou uzdraveni, jakmile přijmeš své dary, protože tvůj Host uvítá každého, jehož nohy se dotkly svaté půdy, na které stojíš a kde jsou pro ně položeny Jeho dary.
5. Nevidíš, jak mnoho můžeš nyní dávat díky všemu, co jsi obdržel. 2Ten, Jenž vstoupil, pouze čeká, až přijdeš tam, kam jsi Ho pozval. 3Neexistuje jiné místo, kde by mohl nalézt Svého hostitele, nebo kde by se s Ním Jeho hostitel mohl setkat. 4Boží dary míru a radosti, a veškeré štěstí, které Jeho Přítomnost přináší, nelze obdržet nikde jinde. 5Neboť jsou tam, kde je Ten, Jenž je přinesl, aby mohly být tvé. 6Svého Hosta nevidíš, ale vidíš dary, které přinesl. 7Pohlédneš-li na ně, budeš přesvědčen, že v nich musí být Jeho Přítomnost. 8Neboť to, co můžeš nyní udělat, by nemohlo být učiněno bez lásky a milosti, kterou s sebou nese Jeho Přítomnost.
6. Takový je slib živého Boha: Jeho Syn má život, vše živé je jeho součástí, a nic jiného život nemá. 2To, čemu jsi ty dal „život“, živé není, pouze to symbolizuje tvé přání žít odděleně od života, žít ve smrti, a vnímat smrt jako život a život jako smrt. 3Zmatek zde stíhá zmatek, neboť tento svět byl založen na zmatku a na ničem jiném nespočívá. 4Jeho základ se nemění, i když se zdá, že se mění ustavičně. 5Co jiného než zmatek znamená tento stav? 6Pro ty, kdo jsou zmateni, nemá stabilita smysl, a posun a změna se stávají zákonem, na kterém zakládají své životy.
7. Tělo se nemění. 2Tělo je představitelem rozsáhlejšího snu, že změna je možná. 3Změnit se znamená dosáhnout stavu odlišného od toho, v kterém ses nacházel dříve. 4V nesmrtelnosti neexistuje změna, a Nebe ji nezná. 5Zde na zemi má však změna dvojí účel, neboť může učit protiklady. 6Ty ukazují na učitele, který je učí. 7Může se zdát, že se tělo mění časem, nemocí nebo zdravím, a událostmi, které je zdánlivě ovlivňují. 8To však pouze znamená, že mysl nezměnila své přesvědčení o tom, co je účelem těla.
8. Nemoc je požadavek, aby tělo bylo tím, čím není. 2Jeho nicota je zárukou, že nemůže být nemocné. 3Ve tvém požadavku, aby bylo něčím více, spočívá myšlenka nemoci. 4Neboť tato myšlenka žádá, aby Bůh byl něčím menším než vším, jímž opravdu je. 5Co se ale pak stane z tebe, neboť jsi to ty, od koho se žádá oběť? 6Neboť Bohu je řečeno, že Mu Jeho součást již déle nepatří. 7Musí obětovat tvé já, a Jeho obětováním se ty stáváš větším a On menším díky tomu, že tě ztratil. 8A to, co On ztratil, se stává tvým bohem, který tě chrání před tím, abys byl Jeho součástí.
9. Tělo, od kterého se žádá, aby bylo bohem, bude předmětem útoku, protože jsi nerozpoznal jeho nicotu. 2Zdá se tak být něčím, co má svou vlastní moc. 3Je-li něčím, můžeš ho vnímat a myslet si, že cítí a jedná, a může tě držet v sevření jako svého vězně. 4A může se stát, že nesplní tvé očekávání, aby bylo tím, co od něj požaduješ. 5A budeš ho nenávidět pro jeho malost a neuvědomíš si, že jeho selhání nespočívá v tom, že není něčím více, než by mělo být, ale pouze v tom, že ty nedokážeš vnímat, že není ničím. 6Jeho nicota, před kterou chceš uprchnout, je však tvou spásou.
10. Jako „něco“ je tělo žádáno, aby bylo Božím nepřítelem a aby malostí, omezením a beznadějí nahradilo to, čím Bůh je. 2Považuješ-li tělo za něco, co miluješ, nebo na ně pohlížíš-li jako na něco, co nenávidíš, oslavuješ ztrátu Boha. 3Neboť zahrnuje-li Bůh všechno, potom to, co není v Něm, neexistuje, a dovršení Boha znamená nicotu těla. 4Tvůj spasitel není mrtvý, ani nepřebývá v tom, co bylo postaveno jako chrám smrti. 5Žije v Bohu, a právě to, a pouze to ho činí tvým spasitelem. 6Nicota jeho těla vyprošťuje tvé tělo z nemoci a smrti. 7Neboť to, co je tvé, nemůže být něčím více či něčím méně než to, co je jeho.
III. Boží svědci
1. Neodsuzuj svého spasitele proto, že si myslí, že je tělem. 2Neboť jeho skutečnost je mimo jeho sny. 3Nejdříve se ale musí naučit, že je spasitel, aby si pak mohl vzpomenout, čím je. 4A musí spasit toho, kdo chce být spasen. 5Jeho štěstí spočívá v tom, že tě spasí. 6Neboť kdo jiný je spasitel než ten, kdo dává spásu? 7Tak se naučí, že k tomu, aby ji dával, ji musí mít. 8Pokud nedává, nebude vědět, že má, protože dávání je důkazem, že má. 9Jen ti, kdo si myslí, že Bůh je umenšen jejich sílou, nechápou, že tomu tak musí být. 10Neboť může někdo dávat, pokud nic nemá, a může někdo ztratit dáváním toho, co se dáváním nutně zvětšuje?
2. Myslíš si, že Otec ztratil Sebe, když tě stvořil? 2Byl snad oslaben, protože sdílel Svou Lásku? 3Stal se snad díky tvé dokonalosti neúplným? 4Nebo jsi důkazem toho, že je dokonalý a úplný? 5Neodpírej mu Jeho svědka ve snu, kterému dává Jeho Syn přednost před skutečností. 6Musí být spasitelem před snem, který vytvořil, aby se od něj osvobodil. 7Musí vidět někoho druhého nikoli jako tělo, ale jako jedno se sebou samým, bez hradby, kterou postavil svět, aby oddělovala vše živé, co neví, že žije.
3. Ve snu o tělech a smrti je ještě jedna myšlenka pravdy, která snad není ničím jiným než nepatrnou jiskrou, prostorem světla stvořeným ve tmě, kde stále září Bůh. 2Nemůžeš probudit sám sebe. 3Můžeš však dovolit, abys byl probuzen. 4Můžeš přehlédnout bratrovy sny. 5Můžeš mu odpustit jeho iluze tak dokonale, že se stane tvým spasitelem před sny. 6Když ho uvidíš zářit v místě světla, kde v temnotě setrvává Bůh, uvidíš, že Bůh Sám je tam, kde je jeho tělo. 7Tělo před tímto světlem zmizí, stejně jako těžké stíny musejí ustoupit světlu. 8Temnota si nemůže zvolit, aby zůstala. 9Příchod světla znamená, že temnota je pryč. 10Pak uvidíš slávu svého bratra, a pochopíš, co skutečně vyplňuje mezeru, kterou jsi tak dlouho vnímal jako něco, co vás odděluje. 11Na jejím místě Boží svědek naznačil Božímu Synu vlídnou cestu laskavosti. 12Komu odpustíš, tomu je dána moc odpustit ti tvé iluze. 13Tvým darem svobody je ti svoboda dána.
4. Uvolni cestu lásce, kterou jsi nestvořil, ale kterou můžeš šířit. 2Na zemi to znamená odpustit bratru, aby z tvé mysli mohla být odstraněna temnota. 3Když k němu díky tvému odpuštění přijde světlo, nezapomene na svého spasitele a neponechá ho bez spásy. 4Právě ve tvé tváři spatřil světlo, které si chce ponechat po svém boku, když kráčí temnotou k věčnému světlu.
5. Jak jsi svatý, že Boží Syn může být tvým spasitelem uprostřed snů o pustošení a neštěstí. 2Pohleď, jak dychtivě přichází, a vystupuje z těžkých stínů, které ho skrývaly, a s vděčností a láskou tě osvěcuje. 3Je sám sebou, ale není jenom sebou. 4Jelikož jeho Otec tvým stvořením neztratil žádnou jeho část, stává se světlo v něm ještě jasnějším, neboť tys mu dal své světlo, abys ho ochránil před temnotou. 5Nyní musí být světlo v tobě stejně jasné jako to, které zazáří v něm. 6Je to jiskra, která se rozzáří ve snu, abys mu mohl pomoci se probudit, a buď si jist, že jeho probuzené oči spočinou na tobě. 7A v jeho radostné spáse jsi spasen ty sám.
IV. Úlohy snu
1. Jsi přesvědčen, že některé iluze mohou obsahovat pravdu? 2Iluze jsou sny, protože nejsou pravdivé. 3Jejich vždy stejný nedostatek pravdivosti se stává základem zázraku, což znamená, že jsi pochopil, že sny jsou sny a že únik závisí nikoli na snu, nýbrž pouze na probuzení. 4Bylo by možné, aby sis některé sny ponechal a z jiných se probudil? 5Volba nespočívá v tom, které sny si chceš ponechat, ale jenom v tom, zda chceš žít ve snech, nebo se z nich probudit. 6Proto zázrak nevybírá některé sny, aby zůstaly nedotčené jeho dobrotou. 7Nemůžeš některé sny snít a z některých se probudit, neboť buď spíš, nebo bdíš. 8A snění je možné jen v jednom z těchto případů.
2. Sny, o nichž si myslíš, že se ti líbí, tě zadržují stejně jako ty, v kterých vidíš strach. 2Neboť každý sen je jen snem o strachu, bez ohledu na jeho zdánlivou podobu. 3Strach je vidět uvnitř, vně, nebo v obojím. 4Může být ukryt i v příjemné formě. 5Strach je však ve snu přítomen vždy, neboť strach je materiálem snů, z něhož jsou všechny vytvořeny. 6Přestože se jejich podoba může měnit, nemohou být vytvořeny z ničeho jiného. 7Zázrak by byl vskutku věrolomný, kdyby dovolil, aby ses nadále bál proto, že jsi strach nerozpoznal. 8Pak bys nebyl ochoten se probudit, přestože právě pro to připravuje zázrak cestu.
3. Jednoduše řečeno, útok je reakcí na nesplněnou funkci, tak jak ji ty vnímáš. 2Může být v tobě nebo v někom jiném, ale kde je vnímána, tam na ni bude zaútočeno. 3Deprese nebo napadení je nutně námětem všech snů, neboť jsou vytvořeny ze strachu. 4Chabá maska potěšení a radosti, za kterou jsou schovány, jen slabě zahaluje obrovské množství strachu, který je jejich jádrem. 5Právě to zázrak vnímá, nikoli to, co je na povrchu.
4. Když se hněváš, není to snad proto, že někdo nesplnil funkci, kterou jsi mu ty přidělil? 2A nestane se to „důvodem“, kterým je tvůj útok ospravedlněn? 3Sny, které si myslíš, že se ti líbí, jsou ty, v nichž funkce, které jsi dal, byly splněny, potřeby, které sis připsal, byly uspokojeny. 4Nezáleží na tom, zda byly naplněny nebo pouze požadovány. 5Je to idea jejich pouhé existence, z čeho vzniká strach. 6Sny nechceš více, nebo méně. 7Buď po nich toužíš, nebo ne. 8A každý představuje určitou funkci, kterou jsi mu uložil, určitý cíl, který by událost, tělo nebo věc měly představovat a měly ho pro tebe dosáhnout. 9Když se to podaří, myslíš si, že se ti sen líbí. 10A když se to nepodaří, myslíš si, že je smutný. 11Zda se to podaří nebo ne, však není jeho jádrem, nýbrž pouze jeho chatrným obalem.
5. Jak šťastnými by se staly tvé sny, kdybys to nebyl ty, kdo dal každé postavě, kterou sen obsahuje, „správnou“ roli. 2Nikdo nemůže selhat, selhat může jen tvá představa o něm, a žádná jiná zrada neexistuje. 3Jádrem snů, které dává Duch svatý, není nikdy strach. 4Možná se nezdá, že se obal změnil, změnilo se však to, co znamená, protože překrývá něco jiného. 5Vnímání je určeno svým účelem, v jehož světle se zdá být tím, k čemu slouží. 6Stane-li se toto funkcí snu, stín, který útočí, se stává bratrem, jenž ti poskytuje příležitost, abys mu pomohl. 7A tak budou sny o zármutku změněny v radost.
6. K čemu je tvůj bratr? 2Není ti to známo, neboť tvá funkce ti je zastřena. 3Nepřipisuj mu roli, o níž si představuješ, že ti přinese štěstí. 4A nesnaž se ho zranit, když nepřijme roli, kterou jsi mu uložil ve svém snu o tom, jaký by tvůj život měl být. 5V každém snu, který má, žádá o pomoc, a ty mu ji můžeš poskytnout, pokud vidíš funkci snu stejně, jak ji vnímá Ten, Jenž může použít všechny sny, aby sloužily funkci, která Mu byla dána. 6Vzhledem k tomu, že Duch svatý miluje toho, kdo sní, nikoli sen, každý sen se stává nabídkou lásky. 7Ve středu každého snu se totiž nachází Jeho Láska k tobě, která s láskou osvítí jakoukoli podobu, kterou na sebe sen vezme.
V. Neměnný příbytek
1. V tobě je místo, kde byl celý tento svět zapomenut, kde nepřetrvává žádná vzpomínka na hřích a iluzi. 2V tobě je místo, které čas opustil a kde je slyšet ozvěna věčnosti. 3Tam se nachází místo odpočinku tak tiché, že z něj k potěšení Boha Otce a Syna nestoupá jiný zvuk než chvalozpěv Nebe. 4Kde Oba setrvávají, tam jsou i Oba vzpomenuti. 5A kde jsou Oni, je Nebe a mír.
2. Nemysli si, že můžeš změnit Jejich příbytek. 2Neboť tvá Totožnost přebývá v Nich, a tam, kde jsou Oni, musíš navěky být i ty. 3Neměnnost Nebe je v tobě, tak hluboko ve tvém nitru, že vše v tomto světě tě pouze míjí, nepovšimnuté a neviděné. 4Klidné nekonečno věčného míru tě vlídně zahrnuje svým jemným objetím, tak silným a tichým, pokojným v moci svého Stvořitele, že nic nemůže rušit svatého Božího Syna v jeho nitru.
3. Zde je úloha, kterou dává Duch svatý tobě, kdo čekáš na Božího Syna a chceš ho s radostí spatřit probuzeného. 2On je součástí tebe a ty jsi součástí jeho, a to proto, že je Synem svého Otce, nikoli kvůli nějakému účelu, který bys v něm mohl vidět. 3Nežádá se od tebe nic jiného, než abys přijal neměnnost a věčnost, jež v něm setrvávají, neboť zde se nachází tvá Totožnost. 4Svůj mír můžeš nalézt pouze v něm. 5A každá myšlenka lásky, kterou mu nabídneš, tě jen přivede blíže k tvému probuzení do věčného míru a nekonečné radosti.
4. Tento svatý Syn Boží je jako ty, je zrcadlem Lásky jeho Otce k tobě, vlídnou připomínkou Otcovy Lásky, kterou byl stvořen a která v něm stále setrvává, stejně jako setrvává v tobě. 2Utiš se, slyš Boží Hlas v něm, a dovol Mu, aby ti řekl, jaká je jeho funkce. 3Byl stvořen, abys byl úplný, neboť pouze ti, kdo jsou dovršeni, mohou být částí Božího dovršení, které tě stvořilo.
5. Otec od tebe nežádá žádný dar, kromě toho, abys ve všem stvoření viděl zářit slávu Jeho daru tobě. 2Pohleď na Jeho Syna, Jeho dokonalý dar, ve kterém navždy září Otec a kterému je dáno všechno stvoření, jež je jeho. 3Jelikož ho má on, je dán tobě, a tam, kde v něm spočívá, spatříš svůj mír. 4Klid, který tě obklopuje, přebývá v něm, a z tohoto klidu pocházejí šťastné sny, v nichž jsou vaše ruce spojeny nevinností. 5To nejsou ruce, jež ve snech o bolesti cosi svírají. 6Nedrží meč, neboť přestaly lpět na všech marných iluzích světa. 7Vzhledem k tomu, že jsou prázdné, přijmou namísto toho ruku bratra, v níž spočívá dovršení.
6. Kdybys jen tušil, jak vznešený cíl se nachází za odpuštěním, nelpěl bys na žádné myšlence, i kdyby se dotyk zla, který na ní spočinul, zdál sebenepatrnější. 2Pochopil bys, jak velkou cenu platíš za to, že lpíš na něčem, co Bůh nedal myslím, které mohou vést ruku, aby žehnala a zavedla Božího Syna do domu jeho Otce. 3Nechtěl bys být jeho přítelem, stvořeným jeho Otcem coby Jeho domov? 4Považuje-li ho Bůh za hodného Sebe sama, pozvedl bys ty proti němu svou nenávistnou ruku? 5Vztáhl by někdo zakrvácené ruce na samo Nebe, doufaje, že nalezne mír? 6Tvůj bratr si myslí, že ve svých rukou drží smrt. 7Nevěř mu. 8Namísto toho ale poznej, jak jsi požehnán ty, jenž ho můžeš vyprostit pouhým nabídnutím své ruky.
7. Je ti dán sen, v němž je on tvým spasitelem, nikoli nenáviděným nepřítelem. 2Je ti dán sen, v němž jsi mu odpustil všechny sny o smrti, sen naděje, který s ním sdílíš namísto zlých odloučených snů o nenávisti. 3Proč se zdá tak těžké tento sen sdílet? 4Protože pokud Duch svatý nedává snu jeho funkci, byl sen vytvořen k nenávisti, a bude pokračovat ve službách smrti. 5Každá forma, kterou na sebe vezme, volá určitým způsobem po smrti. 6Ti, kdo slouží pánu smrti, ho přišli uctívat v odloučeném světě, každý se svým maličkým kopím a rezavým mečem, aby dodrželi své dávné sliby zemřít.
8. Takové je jádro strachu v každém snu, který byl oddělený, aby ho nepoužil Ten, Jenž vidí jinou funkci snu. 2Když jsou sny sdíleny, ztrácejí funkci útoku a odloučení, přestože všechny sny byly vytvořeny právě k tomu. 3Avšak nic ve světě snů nezůstává bez naděje na změnu a zlepšení, neboť zde se neměnnost nenachází. 4Buďme opravdu rádi, že tomu tak je, a nehledejme věčné v tomto světě. 5Sny odpuštění jsou prostředky k odstoupení od snů o světě vně tebe. 6A vedou nakonec za všechny sny, k míru věčného života.
VI. Odpuštění a konec času
1. Do jaké míry jsi ochoten odpustit svému bratru? 2Nakolik toužíš namísto nekonečných svárů, utrpení a bolesti po míru? 3Tyto otázky jsou stejné, jen mají jinou formu. 4Tvůj mír je odpuštění, neboť v něm spočívá konec odloučení a snu o nebezpečí a zničení, hříchu a smrti; o šílenství a vraždě, zármutku a ztrátě. 5Toto je „oběť“, kterou spása žádá, a s radostí za ni nabízí mír.
2. Nepřísahej, že zemřeš, svatý Synu Boží! 2Uzavíráš smlouvu, kterou nemůžeš dodržet. 3Syn Života nemůže být zabit. 4Je nesmrtelný jako jeho Otec. 5To, čím je, se nedá změnit. 6On je to jediné v celém vesmíru, co musí být jedno. 7Vše, co se zdá být věčné, skončí. 8Hvězdy zmizí a noc a den již nebudou. 9Vše, co přichází a odchází, příliv a odliv, roční období a lidský život, vše, co se mění s časem, kvete a vadne, se nevrátí. 10Tam, kde čas určil konec, tam věčné není. 11Syn Boží se díky tomu, co z něj učinili lidé, nemůže změnit. 12Bude takovým, jakým byl a jakým je, neboť čas neurčil jeho osud ani nestanovil hodinu jeho zrození a smrti. 13Odpuštění ho nezmění. 14Přesto čas čeká na odpuštění, aby vše, co s ním bylo spojeno, zmizelo, jsouc k nepotřebě.
3. Nic nepřežije svůj účel. 2Pokud to je považováno za něco, co má zemřít, pak to zemřít musí, ledaže by tento účel nepřijalo za vlastní. 3Změna je to jediné, co může být požehnáním zde, kde účel, ať se zdá jakkoli neměnný, není stálý. 4Nemysli si, že si můžeš vytyčit cíl, který je odlišný od účelu, jejž ti dal Bůh, a stanovit ho neměnným a věčným. 5Můžeš si určit účel, který nemáš. 6Nemůžeš však odstranit moc, měnící tvé myšlení, a spatřovat zde jiný účel.
4. Změna je největší dar, jejž dal Bůh všem, které chceš učinit věčnými, aby zajistil, že pomine vše kromě Nebe. 2Nebyl jsi zrozen, abys zemřel. 3Nemůžeš se změnit, neboť tvá funkce byla pevně stanovena Bohem. 4Všechny ostatní cíle se nacházejí v čase a mění se, aby byl čas zachován, vyjma jednoho. 5Záměrem odpuštění není čas zachovat, ale ukončit, když už není zapotřebí. 6Jeho účel skončil, je pryč. 7A tam, kde kdysi zdánlivě panoval, je nyní obnovena funkce, kterou Bůh určil pro Svého Syna ve stavu plného uvědomění. 8Čas nemůže určit, kdy bude splněna, ani konec její neměnnosti. 9Smrt neexistuje, protože živí sdílejí funkci, kterou jim dal jejich Stvořitel. 10Funkcí života nemůže být zemřít. 11Musí jí být šíření života, aby byl stále a navždy jeden a bez konce.
5. Tento svět ti spoutá nohy, sváže ruce a zabije tělo jen tehdy, když si budeš myslet, že byl vytvořen k tomu, aby ukřižoval Božího Syna. 2Přestože byl snem o smrti, nemusíš dovolit, aby byl tímto snem pro tebe. 3Dovol, aby se toto změnilo, a vše ve světě se také změní. 4Neboť vše ve světě je definováno účelem, který v tom vidíš.
6. Jak nádherný je svět, jehož účelem je odpuštění Božího Syna! 2Jak prostý strachu, jak naplněný požehnáním a štěstím! 3Jak radostné je na chvíli přebývat na tak šťastném místě! 4V takovém světě nemůže být zapomenuto, že za pouhou chvíli věčnost tiše sestoupí na místo času.
VII. Nehledej mimo sebe
1. Nehledej mimo sebe. 2Neboť neuspěješ a budeš plakat pokaždé, když modla padne. 3Nebe nemůže být nalezeno tam, kde není, a mír nemůže být jinde než v Nebi. 4Žádná modla, kterou uctíváš, když volá Bůh, nikdy neodpoví místo Něj. 5Žádná jiná odpověď nenahradí odpověď Boží a nepřinese ti štěstí, které Jeho odpověď přináší. 6Nehledej mimo sebe. 7Neboť veškerá tvá bolest pochází z marného hledání toho, co chceš, a z trvání na tom, kde to musí být. 8Co když to tam není? 9Chceš raději mít pravdu, nebo být šťastný? 10Buď rád, že je ti řečeno, kde přebývá štěstí, a jinde již nehledej. 11Neuspěješ. 12Je ti však dáno, abys znal pravdu a nehledal ji mimo sebe.
2. Každý, kdo sem přijde, musí mít ještě naději, nějakou přetrvávající iluzi, nebo sen, že existuje něco mimo něj, co mu přinese štěstí a mír. 2Je-li vše v něm, nemůže tomu tak být. 3Proto svým příchodem popírá pravdu o sobě, a hledá něco víc než všechno, jako by část všeho byla oddělena a nalezena tam, kde všechno to, co zbývá, není. 4Účelem, který udělil tělu, je hledat to, co postrádá, a dát mu, co by ho učinilo úplným. 5Tak bloudí bezúčelně sem a tam, hledá něco, co nemůže nalézt, a je přesvědčen, že je něčím, čím není.
3. Přetrvávající iluze ho donutí k tomu, aby vyhledal tisíc model, a za nimi hledal ještě tisíc dalších. 2Zklame ho každá, všechny kromě jedné; neboť zemře, a nechápe, že modlou, kterou hledá, je jeho smrt. 3Její podoba se zdá být mimo něj. 4Přesto se snaží zabít Božího Syna uvnitř, a dokázat, že nad ním zvítězil. 5Takový účel má každá modla, neboť taková role jí byla uložena, a taková role nemůže být naplněna.
4. Kdykoli se pokoušíš dosáhnout cíle, jehož hlavním zaměřením je zdokonalení těla, snažíš se přivodit si svou vlastní smrt. 2Neboť jsi přesvědčen, že můžeš trpět nedostatkem, a nedostatek je smrt. 3Obětovat znamená něčeho se vzdát, a tak být bez toho a utrpět ztrátu. 4A tímto vzdáním se se zříkáš života. 5Nehledej mimo sebe. 6Hledání naznačuje, že nejsi úplný ve svém nitru, bojíš se pohlédnout na své zpustošení, a to, co jsi, hledáš raději mimo sebe.
5. Modly musejí padnout, protože nejsou živé, a to, co je bez života, je symbolem smrti. 2Přišel jsi zemřít, a co jiného můžeš očekávat, než že budeš vnímat symboly smrti, které hledáš? 3Žádný smutek a utrpení neoznamuje jiné poselství než to, že byla nalezena modla představující parodii života, která, protože je neživá, je ve skutečnosti smrtí, jež je chápána jako opravdová a je obdařena živoucí podobou. 4Každá modla však musí selhat, rozpadnout se a rozložit, protože podoba smrti nemůže být životem, a co je obětováno, nemůže být úplné.
6. Všechny modly tohoto světa byly vytvořeny, aby pravda v tobě zůstala nepoznána a ony zachovávaly věrnost snu, že k tomu, abys byl dokonalý a šťastný, musíš nalézt, co je mimo tebe. 2Je marné uctívat v naději na mír modly. 3Bůh přebývá v tobě a tvé dovršení spočívá v Něm. 4Žádná modla Ho nemůže nahradit. 5Nevzhlížej k modlám. 6Nehledej mimo sebe.
7. Zapomeňme účel světa, který mu dala minulost. 2Neboť jinak bude budoucnost, stejně jako minulost, pouhou řadou depresivních snů, ve kterých modly jedna po druhé nesplní tvá očekávání, a ty všude uvidíš jen smrt a zklamání.
8. Abys to vše změnil a otevřel cestu naděje a vyproštění v tom, co se zdálo být nekonečným kruhem beznaděje, se musíš jen rozhodnout, že neznáš účel světa. 2Dáváš mu cíle, které nemá, a tak rozhoduješ o tom, k čemu je. 3Snažíš se v něm vidět místo plné model, které se nalézají mimo tebe a mají moc dovršit to, co je uvnitř, rozštěpením toho, co jsi. 4Své sny si vybíráš, neboť tvé sny jsou tím, co si přeješ a co vnímáš, jako by ti to bylo dáno. 5Tvé modly dělají to, co chceš, aby dělaly, a mají moc, jakou jim připisuješ. 6Marně je ve snu následuješ, protože chceš mít jejich moc.
9. Kde jinde jsou však sny než ve spící mysli? 2A může sen úspěšně učinit obraz, který promítá vně sebe, skutečným? 3Ušetři čas, můj bratře; nauč se, k čemu čas je. 4Urychli konec model ve světě, který se stal smutným a nemocným tím, že jsi je v něm viděl. 5Tvá svatá mysl je oltářem Boha, a kde je Bůh, tam nemohou setrvávat modly. 6Strach z Boha je jen strachem ze ztráty model. 7Není strachem ze ztráty tvé skutečnosti. 8Ty jsi ale ze své skutečnosti učinil modlu, kterou musíš chránit před světlem pravdy. 9Celý svět se tak stal prostředkem, pomocí něhož může být tato modla zachráněna. 10Spása tak zdánlivě ohrožuje život a nabízí smrt.
10. Tak tomu není. 2Spása se snaží dokázat, že smrt neexistuje, a existuje pouze život. 3Obětování smrti neznamená ztrátu. 4Modla nemůže nahradit Boha. 5Dovol Mu, aby ti připomněl Svou Lásku k tobě, a nesnaž se přehlušit Jeho Hlas žalmy hlubokého zoufalství, které pěješ svým modlám. 6Nehledej naději mimo svého Otce. 7Neboť naděje na štěstí není zoufalstvím.
VIII. Antikrist
1. Co je to modla? 2Myslíš, že to víš? 3Neboť modly nejsou jako takové poznány, a nikdy nejsou viděny jako to, čím skutečně jsou. 4To je jediná moc, kterou mají. 5Jejich účel je zastřen, a ony vyvolávají strach a jsou uctívány, protože nevíš, k čemu jsou a proč byly vytvořeny. 6Modla je představa o tvém bratru, které si vážíš více než toho, čím bratr je. 7Modly jsou, bez ohledu na jejich podobu, vytvořeny proto, aby bratra nahradily. 8Právě to nikdy nevnímáš a nepoznáš. 9Ať už je to tělo nebo věc, místo, situace nebo okolnost, předmět vlastněný nebo chtěný, právo vyžadované nebo dosažené, je to totéž.
2. Nedovol, aby tě jejich podoba oklamala. 2Modly pouze nahrazují tvou skutečnost. 3V jistém smyslu jsi přesvědčen, že dovrší tvé malé já tím, že ti poskytnou bezpečí ve světě, který vnímáš jako nebezpečný, jako svět se silami nahromaděnými proti tvé důvěře a klidu mysli. 4Modly mají moc uspokojit tvé potřeby, a přidat ti hodnotu, kterou nemáš. 5Každý, kdo věří v modly, se stal otrokem malosti a ztráty. 6A tak musí hledat sílu mimo své malé já, aby pozvedl hlavu a oddělil se od veškerého utrpení, které svět zrcadlí. 7Taková je cena za to, že nehledáš uvnitř sebe jistotu a tichý klid, který tě osvobozuje od světa a dovoluje ti stát mimo něj, v klidu a míru.
3. Modla je mylným dojmem, či mylným přesvědčením, jakousi podobou antikrista, která vytváří mezeru mezi Kristem a tím, co vidíš. 2Modla je realizovaným přáním, kterému byla dána forma, a tak je viděna jako skutečná a mimo mysl. 3Přesto je stále myšlenkou a nemůže opustit mysl, jež je jejím zdrojem. 4Ani její forma není oddělena od myšlenky, kterou představuje. 5Všechny formy antikrista jsou protikladem Krista. 6Všechny před Jeho tváří spadnou jako temný závoj, který tě před Ním zdánlivě uzavírá do temné samoty. 7I tam však existuje světlo. 8Mrak neuhasí slunce. 9Ani závoj nemůže zaplašit to, od čeho tě zdánlivě odděluje, a ani v nejmenším nemůže zatemnit samotné světlo.
4. Tento svět model je závojem zahalujícím Kristovu tvář, protože jeho účelem je odloučit od tebe tvého bratra. 2Temný a strašný účel, nicméně myšlenka bez moci změnit jediné stéblo trávy z něčeho živého na symbol smrti. 3Forma tohoto symbolu nikde neexistuje, neboť jeho zdroj setrvává ve tvé mysli, kde nepřebývá Bůh. 4Kde je to místo, odkud bylo vyloučeno a odděleno to, co je všude? 5Čí ruka by mohla být pozvednuta, aby bránila v Boží cestě? 6Čí hlas by mohl požadovat, aby Bůh nevstoupil? 7„Více než všechno“ není nic, co by tě rozechvělo a nahnalo ti strach. 8Kristův nepřítel nikde není. 9Nemůže na sebe vzít žádnou podobu, která by ho učinila skutečným.
5. Co je to modla? 2Nic! 3Musíš o ní být nejdřív přesvědčen, než zdánlivě ožije a získá moc, aby ses jí mohl bát. 4Život a moc modly jsou dary, které jí dal ten, kdo je o ní přesvědčen, a právě toto zázrak navrací tomu, co má život a moc hodné daru Nebe a věčného míru. 5Zázrak neobnovuje pravdu, ono světlo, které závoj nezhasl. 6Pouze zvedne závoj a nechá pravdu, aby ničím nezatížená zářila, a byla tím, čím je. 7K tomu, aby byla tím, čím je, nemusíš být přesvědčen o její skutečnosti, neboť byla stvořena, a proto je.
6. Modle dalo vzniknout přesvědčení, a když se ho vzdáš, modla „zemře“. 2Toto je antikrist, podivná myšlenka, že existuje větší moc než všemohoucnost, místo za nekonečnem, čas přesahující věčné. 3Tento svět model byl založen myšlenkou, že tato moc, místo a čas získaly formu a daly podobu světu, kde se stalo nemožné. 4Sem přichází zemřít nesmrtelné, všezahrnující utrpět ztrátu a věčné se stát otrokem času. 5Zde se neměnné změní; mír Boží, navždy daný všemu živému, ustoupí chaosu. 6A Syn Boží, dokonalý, bezhříšný a milující jako jeho Otec, přichází, aby na chvíli nenáviděl, trpěl bolestí a nakonec zemřel.
7. Kde je modla? 2Nikde! 3Může snad existovat mezera v tom, co je nekonečné, místo, kde čas může narušit věčnost? 4Temné místo, ponuré zákoutí oddělené od toho, co je nekonečné, nemůže být tam, kde je jen světlo. 5Modla je mimo místo, kde Bůh ustanovil vše navěky a kde neponechal místo pro nic, kromě Své Vůle. 6Je-li Bůh vším a všude, modla musí být ničím a nikde.
8. Jaký účel tedy má modla? 2K čemu je? 3To je jediná otázka, která má mnoho odpovědí podle toho, komu je položena. 4Svět věří v modly. 5Přichází jen ten, kdo je uctíval, a ten se neustále pokouší najít takovou modlu, jež by mu nabídla dar, jaký skutečnost neobsahuje. 6Každý vyznavač model chová naději, že jeho výjimečná božstva mu dají více, než mají ostatní lidé. 7Musí to být více. 8Opravdu nezáleží na tom, čeho více; více krásy, více rozumu, více bohatství, nebo dokonce více utrpení a více bolesti. 9Více čehokoli, k tomu slouží modla. 10Selže-li jedna, nastoupí druhá s nadějí na nalezení něčeho jiného, čeho je více. 11Nenech se oklamat podobami, které na sebe „něco“ bere. 12Modla je prostředkem k získání něčeho, čeho je více. 13A právě to je proti Vůli Boží.
9. Bůh nemá mnoho Synů, ale jen Jednoho. 2Kdo tedy může mít více, a komu může být dáno méně? 3V Nebi by se tomu Syn Boží jen smál, kdyby tam modly mohly narušit jeho mír. 4Právě za něj promlouvá Duch svatý a říká ti, že modly zde nemají účel. 5Nikdy nemůžeš mít více než Nebe. 6Jestliže je Nebe uvnitř, proč bys hledal modly, které by učinily z Nebe něco menšího, aby tobě daly více, než Bůh udělil tvému bratru a tobě, kteří jste jedno s Ním? 7Bůh ti dal vše, co existuje. 8A aby se ujistil, že to nemůžeš ztratit, dal totéž také všemu živému. 9Tak je vše živé částí tebe i Jeho. 10Žádná modla tě nemůže udělat větším, než je Bůh. 11Ty však nikdy nebudeš spokojen s tím, abys byl méně.
IX. Sen odpuštění
1. Otrok model je ochotným otrokem. 2Neboť musí být ochoten se klanět a uctívat to, co nemá život, a hledat moc v bezmocném. 3Co se stalo se svatým Synem Božím, že jeho přáním mohlo být toto: dovolit sám sobě, aby klesl níže než kameny na zemi, a vzhlížel k modlám, aby ho pozvedly? 4Vyslechni tedy svůj příběh v tebou vytvořeném snu, a zeptej se sám sebe, zdali nemá být pravdou to, že jsi přesvědčen, že to není sen.
2. Sen o soudu vstoupil do mysli, kterou Bůh stvořil dokonalou, jako je On Sám. 2V tomto snu bylo Nebe změněno v peklo, a Bůh se stal nepřítelem Svého Syna. 3Jak se může Syn Boží probudit ze snu? 4Je to sen o soudu. 5Nesmí tedy soudit, a probudí se. 6Neboť pokud bude součástí snu, bude se zdát, že sen trvá. 7Nesuď, neboť ten, kdo soudí, bude potřebovat modly, které budou odvracet soud, aby nespočinul na něm samém. 8Nemůže ani znát Já, které odsoudil. 9Nesuď, neboť tak sám sebe činíš součástí zlých snů, v nichž jsou tvou „pravou“ totožností modly, a svou spásu od souzení pohřbíváš v hrůze a své vlastní vině.
3. Všechny postavy snu jsou modly, které byly vytvořené k tomu, aby tě ochránily před snem. 2Přesto jsou částí toho, před čím tě měly ochránit. 3Tak modla udržuje sen živým a strašným, neboť kdo by si přál takový sen, pokud by on sám nebyl naplněn strachem a zoufalstvím? 4Toto představuje modla, a tak je uctívání modly uctíváním zoufalství a hrůzy a snu, z něhož pochází obojí. 5Souzení je nespravedlností vůči Božímu Synu, a je spravedlivé, že ten, kdo ho soudí, neunikne trestu, který na sebe uvalil ve snu, jejž vytvořil. 6Bůh zná spravedlnost, ne trest. 7Ve snu o soudu ale útočíš a jsi odsouzen; a přeješ si být otrokem model, které jsou postaveny mezi tvůj soud a trest, který přináší.
4. Ve snu, tak jak ho sníš, nemůže existovat spása. 2Neboť modly musejí být jeho součástí, aby tě ochránily před tím, o čem jsi přesvědčen, že jsi toho dosáhl a žes to udělal proto, aby ses učinil hříšným a uhasil světlo uvnitř sebe. 3Malé dítě Boží, světlo existuje. 4Ty pouze sníš, a modly jsou hračky, s kterými si ve snu hraješ. 5Kdo jiný než děti potřebuje hračky? 6Předstírají, že vládnou světu, a dávají svým hračkám moc pohybovat se, mluvit, myslet, cítit a mluvit za ně. 7Avšak vše, co jejich hračky zdánlivě dělají, existuje pouze v myslích těch, kdo si s nimi hrají. 8Dychtí však zapomenout, že vytvořily sen, v němž jsou jejich hračky skutečné, a ani nerozpoznávají, že přání hraček jsou jejich vlastními přáními.
5. Zlé sny jsou dětinské sny. 2Hračky se obrátily proti dítěti, které si myslelo, že je učinilo skutečnými. 3Může však sen útočit? 4Může se hračka zvětšit a stát se nebezpečnou, strašnou a divokou? 5Dítě tomu věří, protože se bojí svých myšlenek, a místo toho je dává svým hračkám. 6Jejich skutečnost se stává jeho vlastní skutečností, protože ho zdánlivě ochránily před jeho myšlenkami. 7Přesto hračky udržují jeho myšlenky živými a skutečnými, jsou ale viděny vně něho samého, kde se za jeho zradu na nich mohou obrátit proti němu. 8Myslí si, že je potřebuje, aby mohl uniknout svým myšlenkám, protože si myslí, že jsou skutečné. 9Tak udělá hračku z čehokoli, aby jeho svět zůstal mimo něj, a hraje si, že je jen jeho součástí.
6. Dětství by mělo jednou skončit, a navždy odejít. 2Nesnaž se ponechat si dětské hračky. 3Všechny je odlož, neboť je už více nepotřebuješ. 4Sen o soudu je dětská hra, ve které se dítě stává otcem, mocným, ale s malou moudrostí dítěte. 5To, co ho zraňuje, zničí, to, co mu pomáhá, požehná. 6Až na to, že soudí jako dítě, které neví, co zraňuje, a co uzdravuje. 7Zdá se mu, že se dějí špatné věci, a bojí se všeho chaosu ve světě, o kterém si myslí, že v něm vládnou zákony, které samo vytvořilo. 8Skutečný svět je však světem, o kterém si myslí, že je skutečný, nedotčený. 9Ani jeho zákony nebyly změněny proto, že je nechápe.
7. Skutečný svět je stále jen snem. 2Jen postavy se změnily. 3Nejsou viděny jako modly, které zrazují. 4Je to sen, ve kterém není nikdo využíván k tomu, aby nahrazoval něco jiného, ani není vkládán mezi myšlenky, které mysl vytváří, a to, co vidí. 5Nikdo není používán k něčemu, čím sám není, neboť všechny dětinskosti byly odloženy. 6Co bylo kdysi snem o soudu, se nyní změnilo v sen, kde je všechno radostí, protože takový je jeho účel. 7Nyní sem mohou vstoupit pouze sny odpuštění, neboť čas je téměř u konce. 8A podoby, které nyní vstupují do snu, jsou vnímány jako bratři, které nesoudíš, ale miluješ.
8. Sny odpuštění nemusejí trvat dlouho. 2Nejsou vytvořeny k tomu, aby odloučily mysl od toho, co si myslí. 3Nesnaží se dokázat, že sen sní někdo jiný. 4V těchto snech je slyšet melodii, kterou si každý pamatuje, přestože ji neslyšel od samého počátku času. 5Odpuštění, jakmile je dovršeno, přináší bezčasovost tak blízko, že píseň Nebe je slyšet nikoli ušima, ale svatostí, která nikdy neopustila oltář, jenž navěky setrvává hluboko v nitru Božího Syna. 6Když opět slyší tuto píseň, ví, že ji slyšel vždy. 7Kde je čas, když byly odloženy sny o soudu?
9. Kdykoli pocítíš strach v jakékoli podobě, a ty máš strach, když necítíš hluboké uspokojení, jistotu pomoci, klidné ujištění, že Nebe jde s tebou, buď si jist, že jsi vytvořil modlu, která tě zradí. 2Neboť za tvou nadějí, že tě ochrání, se nachází tak hluboká a trpká vina a bolest z nejistoty a ze zrady sebe sama, že sen nemůže plně skrýt všechny tvé pocity zatracení. 3Tvá sebezrada musí vyústit ve strach, neboť strach je soudem, který tě bezpochyby vede ke zběsilému hledání model a smrti.
10. Sny odpuštění ti připomínají, že žiješ v bezpečí a že jsi na sebe nezaútočil. 2Tak se tvé dětinské hrůzy rozplynou a sny se stanou známkou toho, že jsi učinil nový začátek, nikoli další pokus uctívat modly a pokračovat v útoku. 3Sny odpuštění jsou laskavé ke každému, kdo se v nich objevuje. 4Tím zcela vyprošťují toho, kdo sní, od snů o strachu. 5Nebojí se svého vlastního soudu, neboť nikoho nesoudil ani se skrze soud nesnažil vyprostit z toho, co soud vnucuje. 6A po celou dobu si pamatuje, co zapomněl, když se mu zdálo, že souzení je ochranou před trestem.
