Kapitola 3
NEVINNÉ VNÍMÁNÍ
I. Pokání bez oběti
1. Dřív než bude možné, aby zmizel všechen zbývající strach dosud spojovaný se zázraky, musí být dokonale jasný další bod. 2Pokání nezačalo ukřižováním, ale vzkříšením. 3Mnozí upřímní křesťané právě to nepochopili. 4Takovou chybu by rozhodně nemohl udělat nikdo, kdo je osvobozen od přesvědčení o nedostatku. 5Jestliže se na ukřižování díváme z tohoto převráceného hlediska, zdá se, jako by Bůh dovolil a dokonce povzbuzoval jednoho ze Svých Synů, aby trpěl, protože byl dobrý. 6Tato zvlášť nešťastná interpretace, která vznikla z projekce, dovedla mnoho lidí k tomu, že se velmi bojí Boha. 7Taková protináboženská pojetí se dostala do mnoha vyznání. 8Skutečný křesťan by se však měl zastavit a zeptat se: „Jak je to možné?“ 9Je pravděpodobné, že by Bůh Sám byl schopen způsobu myšlení, které Svými Vlastními slovy jasně prohlásil za nehodné Svého Syna?
2. Jako vždy je nejlepší obranou hájit pravdu, nikoli útočit na stanovisko druhého. 2Je nerozumné přijmout určité pojetí, jestliže k jeho ospravedlnění musíš převrátit celý způsob myšlení. 3Je-li tento postup použitý na drobné věci, je bolestivý, v širším měřítku je ale opravdu tragický. 4Perzekuce má často za následek pokus „ospravedlnit“ ono děsivě mylné vnímání, že Bůh Sám ve jménu spásy perzekvoval Svého Vlastního Syna. 5Právě tato slova nemají smysl. 6Překonat toto mylné vnímání je obzvláště obtížné, protože, ačkoli opravit je není o nic těžší než opravit kteroukoli jinou chybu, mnozí se ho nejsou ochotni vzdát, neboť pro ně představuje významnou hodnotu jako obrana. 7V mírnějším případě rodič bijící dítě říká: „Mě to bolí víc než tebe,“ a cítí se ospravedlněn. 8Skutečně jsi přesvědčen, že Otec takto myslí? 9Abychom si byli jisti, že ve tvé mysli nezůstane nic podobného, je nezbytné rozptýlit všechny takové myšlenky. 10Já jsem nebyl „potrestán“ proto, že ty jsi byl špatný. 11Plně laskavá lekce, jíž učí Pokání, je naprosto ztracena, je-li jakýmkoli způsobem poskvrněna podobným zkreslením.
3. Prohlášení „Mně patří pomsta, praví Pán,“ znamená nesprávné pochopení, kvůli němuž člověk připisuje svou vlastní „zlou“ minulost Bohu. 2„Zlá“ minulost nemá s Bohem nic společného. 3On ji nestvořil a neudržuje ji. 4Bůh nevěří v odplatu. 5Jeho Mysl takovým způsobem netvoří. 6Neobrací tvé „zlé“ skutky proti tobě. 7Je tedy pravděpodobné, že by je obracel proti mně? 8Buď si zcela jist, že poznáš, že tento předpoklad je naprosto nesmyslný a že vzniká výhradně z projekce. 9Tento druh chyby může za spoustu podobných chyb, včetně přesvědčení, že se Bůh zřekl Adama a vyhnal ho z Ráje. 10Proto také můžeš být čas od času přesvědčen, že tě vedu nesprávně. 11Snažil jsem se použít slov, která je téměř nemožné zkreslit; chceš-li však, symboly lze vždy překroutit.
4. Obětování je pojem Bohu naprosto neznámý. 2Vzniká výhradně ze strachu, a vystrašení lidé mohou být zlomyslní. 3Jakákoli oběť je narušením mého pokynu, abys byl stejně milosrdný, jako je tvůj Otec v Nebi. 4Pro mnoho křesťanů bylo těžké si uvědomit, že se to vztahuje na ně. 5Dobří učitelé nikdy nezastrašují své studenty. 6Zastrašovat znamená útočit, a tento postup vede k odmítnutí toho, co učitel nabízí. 7Výsledkem je neúspěch učení.
5. Jsem správně považován za „beránka Božího, který snímá hříchy světa“, ale ti, kdo znázorňují beránka jako poskvrněného krví, nechápou smysl tohoto symbolu. 2Tento jednoduchý symbol, je-li správně pochopen, vypovídá o mé nevinnosti. 3Lev a beránek ležící vedle sebe symbolizují, že síla a nevinnost nejsou v rozporu, ale přirozeně žijí v míru. 4„Požehnaní jsou ti, kdo mají čisté srdce, neboť oni uzří Boha,“ je jiný způsob, jak říci totéž. 5Čistá mysl zná pravdu, a to je její síla. 6Neplete si ničení s nevinností, protože spojuje nevinnost se sílou, nikoli se slabostí.
6. Nevinnost není schopna nic obětovat, neboť nevinná mysl má vše a usiluje jen o ochránění své úplnosti. 2Není schopna projekce. 3Může jen ctít jiné mysli, neboť projevení úcty je přirozeným pozdravem těch, kdo jsou opravdu milováni, ostatním, kteří jsou jako oni. 4Beránek „snímá hříchy světa“ v tom smyslu, že stav nevinnosti neboli milosti je stav, v němž je smysl Pokání naprosto zřejmý. 5Pokání je zcela jednoznačné. 6Je dokonale jasné, protože existuje ve světle. 7Pouze pokusy zahalit Pokání temnotou ho znepřístupnily těm, kteří se nerozhodli vidět.
7. Pokání samo nevyzařuje nic jiného než pravdu. 2Z toho důvodu ztělesňuje neškodnost a dává jen požehnání. 3Nemohlo by tak ovšem činit, kdyby vzniklo z něčeho jiného než z dokonalé nevinnosti. 4Nevinnost je moudrost, protože si není vědoma zla; a zlo neexistuje. 5Je si však dokonale vědoma všeho, co je pravda. 6Vzkříšení ukázalo, že pravdu nemůže nic zničit. 7Dobro může odolat jakékoli formě zla, stejně jako světlo ruší formy temnoty. 8Pokání je proto dokonalou lekcí. 9Je konečným důkazem toho, že všechny ostatní lekce, které jsem učil, jsou správné. 10Můžeš-li přijmout toto jediné zobecnění nyní, nebudeš se muset učit pomocí mnoha menších lekcí. 11Budeš-li o tomto zobecnění přesvědčen, budeš vyproštěn ze všech chyb.
8. Nevinnost Boží je pravým stavem mysli Jeho Syna. 2V tomto stavu tvá mysl Boha zná, neboť Bůh není symbolický, je Faktem. 3Tím, že znáš Jeho Syna takového, jaký je, si uvědomuješ, že Pokání, nikoli obětování, je jediným vhodným darem pro Boží oltář, kam nepatří nic než dokonalost. 4Chápání nevinných je pravda. 5Proto jejich oltáře vpravdě září.
II. Zázraky jako pravé vnímání
1. Uvedl jsem, že základní pojetí, která předkládám v tomto kurzu, nejsou odstupňována. 2Jistá zásadní pojetí nelze pochopit z hlediska protikladů. 3Není možné chápat světlo a temnotu nebo vše a nic jako společné možnosti. 4Buď jsou úplně pravdivé, nebo jsou úplně nepravdivé. 5Podstatné je, aby sis uvědomil, že dokud se pevně nezavážeš jednomu, nebo druhému, tvé myšlení bude nestálé. 6Není však možné se pevně zavázat temnotě nebo nicotě. 7Neexistuje nikdo, kdo v životě neprožil alespoň trochu světla nebo trochu něčeho. 8Nikdo proto není schopen pravdu popřít úplně, i když si myslí, že ji popřít může.
2. Nevinnost není částečná vlastnost. 2Dokud není úplná, není skutečná. 3Částečně nevinní mají někdy sklon být zcela pošetilí. 4Teprve až se jejich nevinnost stane všeobecně užívaným hlediskem, stane se moudrostí. 5Nevinnost neboli pravé vnímání znamená, že nikdy nevnímáš chybně a vždy vidíš správně. 6Jednodušeji řečeno to znamená, že nikdy nevidíš to, co neexistuje, a vždy vidíš to, co existuje.
3. Když postrádáš důvěru v to, co někdo udělá, potvrzuješ své přesvědčení, že není ve stavu správné mysli. 2To stěží odpovídá způsobu myšlení založenému na zázracích. 3Výsledkem je popření moci zázraku, které má katastrofální následky. 4Zázrak vnímá vše tak, jak to je. 5Neexistuje-li nic než pravda, správné vidění nemůže vidět nic než dokonalost. 6Již jsem řekl, že skutečně existuje jen to, co tvoří Bůh nebo co tvoříš ty s tou samou Vůlí. 7Toto je tedy vše, co mohou vidět nevinní. 8Nevinní netrpí zkresleným vnímáním.
4. Bojíš se Boží Vůle, protože jsi svou vlastní mysl, stvořenou Bohem k podobě Jeho Vlastní Mysli, použil k chybnému tvoření. 2Mysl může tvořit chybně, jen pokud věří, že není svobodná. 3„Uvězněná“ mysl není svobodná, protože je ovládána neboli potlačována sama sebou. 4Je proto omezena, a vůle nemá svobodu se prosadit. 5Být jedním znamená být jedné mysli nebo vůle. 6Když jsou Vůle Synovství a Otce jedno, jejich dokonalým souladem je Nebe.
5. Nic nemůže přemoci Božího Syna, který svěřil svého ducha do Otcových Rukou. 2Tím se mysl probudí ze spánku a vzpomene si na svého Stvořitele. 3Všechny pocity odloučení zmizí. 4Syn Boží je součástí Svaté Trojice, ale Trojice Sama je Jedno. 5Její Úrovně nejsou vzájemně zaměňovány, protože jsou jedné Mysli a jedné Vůle. 6Tento jeden účel vytváří dokonalé sjednocení a nastoluje Boží mír. 7Tuto vizi však mohou vnímat jen opravdu nevinní. 8Jelikož jsou jejich srdce čistá, nevinní brání pravé vnímání namísto toho, aby se mu sami bránili. 9Protože pochopili lekci Pokání, nepřejí si útočit, a tudíž vidí pravdivě. 10To má na mysli Bible, když říká: „Až se zjeví (neboli bude vnímán), budeme Mu podobni, protože Ho spatříme takového, jaký jest.“
6. Způsob, jak opravit zkreslení, je přestat v ně věřit a věřit pouze v to, co je pravdivé. 2Z nepravdy nemůžeš udělat pravdu. 3Jsi-li ochoten přijmout, co je pravdivé, ve všem, co vnímáš, dovolíš, aby to pro tebe bylo pravdou. 4Pravda překoná všechny chyby a ti, kteří žijí v chybě a prázdnotě, nemohou nikdy nalézt trvalou útěchu. 5Vnímáš-li pravdivě, rušíš chybné vnímání v sobě a současně i v druhých. 6Tím, že je vidíš takové, jací skutečně jsou, jim nabízíš, že přijmeš jejich pravdu, aby ji mohli přijmout i oni. 7To je uzdravení, které zázrak vyvolává.
III. Vnímání oproti vědění
1. Dosud jsme kladli důraz na vnímání, a řekli jsme jen velmi málo o vědění. 2To proto, že vnímání musí být dáno do pořádku dříve, než můžeš něco vědět. 3Vědět znamená být si jist. 4Nejistota znamená, že nevíš. 5Vědění je síla, protože vědění je jisté, a jistota je síla. 6Vnímání je dočasné. 7Jako vlastnost přesvědčení o prostoru a čase podléhá buď strachu, nebo lásce. 8Chybné vnímání plodí strach, pravdivé vnímání podporuje lásku, ale ani jedno nepřináší jistotu, protože každé vnímání se mění. 9Vnímání proto není vědění. 10Pravé vnímání je základem pro vědění, ale samo vědění je potvrzením pravdy a je mimo veškeré vnímání.
2. Všechny tvé těžkosti pramení z faktu, že nepoznáváš sebe, svého bratra nebo Boha. 2Poznat znamená „znovu vědět“, což znamená, že už jsi předtím věděl. 3Můžeš vidět mnoha způsoby, protože vnímání zahrnuje interpretaci, a to znamená, že není úplné či důsledné. 4Zázrak coby způsob vnímání není věděním. 5Je správnou odpovědí na otázku, ale víš-li, neptáš se. 6Pochybování o iluzích je prvním krokem k jejich odčinění. 7Zázrak, neboli správná odpověď, je opravuje. 8Jelikož se vnímání mění, je jeho závislost na čase zřejmá. 9To, jak v daný čas vnímáš, určuje, co děláš, a činy se musejí vyskytovat v čase. 10Vědění je bezčasové, neboť jistota není sporná. 11Víš tehdy, když přestaneš klást otázky.
3. Mysl, která klade otázky, vnímá sebe samu v čase, a proto hledá budoucí odpovědi. 2Uzavřená mysl věří, že budoucnost bude stejná jako přítomnost. 3To vyvolává zdánlivě stabilní stav, který je obvykle pokusem klást odpor základnímu strachu, že budoucnost bude horší než přítomnost. 4Tento strach potlačuje snahu vůbec se ptát.
4. Pravá vize je přirozeným vnímáním duchovního zraku, je ale jen opravou, nikoli faktem. 2Duchovní zrak je symbolický, a proto není nástrojem vědění. 3Je to však prostředek správného vnímání, který vnímání přivádí do patřičné domény, jíž jsou zázraky. 4„Vize Boha“ by byla zázrakem, nikoli zjevením. 5Fakt, že vize vůbec zahrnuje vnímání, ji vyjímá ze sféry vědění. 6Proto vize, jakkoli jsou svaté, netrvají.
5. Bible ti říká, abys poznal sám sebe neboli byl si jistý. 2Jistota pochází vždy od Boha. 3Když někoho miluješ, vidíš ho takového, jaký je, a to ti umožňuje ho poznat. 4Dokud ho nevnímáš takového, jaký je, nemůžeš ho znát. 5Kladeš-li si v souvislosti s ním jakékoli otázky, jasně naznačuješ, že neznáš Boha. 6Jistota nevyžaduje jednání. 7Když říkáš, že jednáš na základě vědění, v podstatě mylně zaměňuješ vědění a vnímání. 8Vědění poskytuje sílu pro tvořivé myšlení, ale nikoli pro správné konání. 9Vnímání, zázraky a konání jsou si velice blízké. 10Vědění je následek zjevení a vyvolává pouze myšlenku. 11I ve své nejduchovnější podobě zahrnuje vnímání tělo. 12Vědění pochází z vnitřního oltáře a je nadčasové, protože je jisté. 13Vnímat pravdu není totéž jako pravdu vědět.
6. Správné vnímání je nutné, než bude moci Bůh komunikovat přímo se Svými oltáři, které ustavil ve Svých Synech. 2Zde může předávat Svou jistotu a Jeho vědění přinese bezpochyby mír. 3Bůh není pro Své Syny cizincem a Jeho Synové si nejsou cizinci navzájem. 4Vědění předcházelo jak vnímání, tak i čas, a nakonec je nahradí. 5To je skutečný význam slov „Alfa i Omega, počátek i konec“ a „Dříve než se Abraham narodil, já jsem.“ 6Vnímání může a musí být ustáleno, ale vědění je stálé. 7Z příkazu „Boha se boj a Jeho přikázání zachovávej,“ se stává „Boha poznej a přijmi Jeho jistotu“.
7. Jestliže zaútočíš na chybu v někom jiném, zraníš sám sebe. 2Útočíš-li na svého bratra, nemůžeš ho poznat. 3Útok je vždy namířen proti cizinci. 4Cizince děláš ze svého bratra tím, že ho vnímáš chybně, a díky tomu ho nemůžeš znát. 5Právě proto, že jsi ho učinil cizincem, se ho bojíš. 6Vnímej ho správně, abys věděl, kdo to je. 7V Božím stvoření nejsou cizinci. 8Tvořit tak, jako tvořil On, můžeš jen to, co znáš, a proto to přijímáš za své. 9Bůh ví, kdo jsou Jeho děti, s dokonalou jistotou. 10Stvořil je tím, že ví, kdo jsou. 11Bůh je dokonale poznává. 12Nepoznávají-li se navzájem, nepoznávají Boha.
IV. Chyba a ego
1. Tvé nynější schopnosti jsou jen stíny tvé skutečné síly. 2Všechny tvé současné funkce jsou rozštěpené a otevřené otázkám a pochybnostem. 3Je tomu tak proto, že nemáš jistotu, jak je budeš používat, a proto nejsi schopen vědění. 4Vědění nejsi schopen také proto, že jsi stále schopen vnímat bez lásky. 5Vnímání neexistovalo, dokud odloučení nezavedlo stupně, aspekty a intervaly. 6Duch nemá žádné úrovně a každý konflikt vzniká z pojetí úrovní. 7Pouze Úrovně Trojice jsou schopné jednoty. 8Úrovně vytvořené odloučením mohou být jen v konfliktu. 9To proto, že jsou jedna pro druhou nesmyslné.
2. Vědomí, které je úrovní vnímání, bylo prvním rozdělením uvedeným do mysli po odloučení, přičemž z mysli učinilo vnímajícího, nikoli tvořitele. 2Vědomí je správně identifikováno jako doména ega. 3Ego je nesprávným pokusem mysli vnímat sám sebe takového, jaký by sis přál být, nikoli takového, jaký jsi. 4Přesto však můžeš znát sám sebe pouze takového, jaký jsi, protože to je to jediné, čím si můžeš být jist. 5Všechno ostatní je otevřeno pochybnostem.
3. Ego, jež nebylo stvořeno, nýbrž vytvořeno, je pochybujícím aspektem já po odloučení. 2Je schopno klást otázky, nikoli však vnímat smysluplné odpovědi, protože ty by zahrnovaly vědění, a tak by nemohly být vnímány. 3Mysl je proto zmatená, protože pouze mysl zaměřená na Jedno může být beze zmatku. 4Odloučená neboli rozdělená mysl musí být zmatená. 5Nemůže si být jista tím, čím je. 6Musí být konfliktní, protože není v souladu sama se sebou. 7Tím se její aspekty navzájem odcizují, což je podstatou stavu, který je náchylný ke strachu a ve kterém je kdykoli možné útočit. 8Když vnímáš sebe sama, máš všechny důvody se bát. 9Proto nemůžeš uniknout strachu, dokud si neuvědomíš, že jsi sám sebe nestvořil a stvořit nemohl. 10Z chybného vnímání nemůžeš nikdy učinit pravdivé a tvé stvoření je mimo tvou vlastní chybu. 11Proto se nakonec musíš rozhodnout odloučení uzdravit.
4. Stav správné mysli by neměl být mylně zaměňován s myslí, která ví, protože je použitelný jen na správné vnímání. 2Tvá mysl může být orientována správně, či nesprávně, a lze to dokonce i odstupňovat; to jasně ukazuje, že zde není zahrnuto vědění. 3Výraz „stav správné mysli“ je použit jako vhodný výraz pro opravu „stavu nesprávné mysli“ a vztahuje se na stav mysli, který vyvolává přesné vnímání. 4Je orientován na zázraky, protože uzdravuje chybné vnímání, a to je z hlediska toho, jak vnímáš sám sebe, vskutku zázrak.
5. Vnímání v sobě vždy zahrnuje chybné použití mysli, protože přivádí mysl do oblasti nejistoty. 2Mysl je velice aktivní. 3Když se rozhodne být odloučená, rozhodne se vnímat. 4Do té doby je její vůlí jenom vědět. 5Potom může volit pouze dvojznačně, a jediná cesta z dvojznačnosti je jasné vnímání. 6Mysl se vrací ke své správné funkci pouze tehdy, je-li její vůlí vědět. 7To ji dává do služeb ducha, kde je vnímání změněno. 8Mysl rozhoduje o svém rozdělení, když se rozhodne vytvořit své vlastní úrovně. 9Od ducha se však nemůže zcela odloučit, protože právě od něj získává veškerou moc vytvářet či tvořit. 10I tehdy, když tvoří chybně, potvrzuje svůj Zdroj, neboť jinak by prostě přestala být. 11To není možné, protože mysl patří duchu, kterého stvořil Bůh a který je díky tomu věčný.
6. Schopnost vnímat umožnila existenci těla, protože musíš vnímat něco a pomocí něčeho. 2Proto vnímání vyžaduje záměnu čili překlad, což vědění nepotřebuje. 3Interpretační funkce vnímání, která je pokřivenou formou tvoření, ti pak dovoluje interpretovat tělo jako sebe, čímž se pokoušíš uniknout konfliktu, který jsi vyvolal. 4Duch, který ví, by se s touto ztrátou moci nemohl smířit, protože není schopen temnoty. 5To způsobuje, že duch je téměř nedostupný mysli a zcela nedostupný tělu. 6Duch je potom vnímán jako ohrožení, protože světlo ruší tmu toliko tím, že ti ukazuje, že tma není. 7Tímto způsobem pravda vždy překoná chybu. 8Tento proces nemůže být aktivním procesem opravy, protože, jak jsem již zdůraznil, vědění nic nedělá. 9Může být vnímáno jako útočník, ale nemůže útočit. 10To, co vnímáš jako jeho útok, je tvé vlastní mlhavé poznání, že na vědění je vždy možné si vzpomenout, protože nikdy nebylo zničeno.
7. Bůh a Jeho stvoření setrvávají v jistotě, a proto vědí, že neexistuje nic, co by bylo stvořeno chybně. 2Pravda se nemůže zabývat chybami, které ty chceš. 3Byl jsem člověkem, který si vzpomněl na ducha a jeho vědění. 4Jako člověk jsem se nepokoušel klást chybě odpor pomocí vědění, ale opravit chybu zdola. 5Ukázal jsem jak bezmocnost těla, tak moc mysli. 6Sjednocením své vůle s Vůlí Stvořitele jsem si přirozeně vzpomněl na ducha a jeho skutečný účel. 7Nemohu za tebe sjednotit tvou vůli s Vůlí Boží, ale mohu z tvé mysli, jestliže ji svěříš mému vedení, vymazat veškeré chybné vnímání. 8Pouze tvé chybné vnímání ti stojí v cestě. 9Bez něho je tvá volba jistá. 10Zdravé vnímání vyvolává zdravé rozhodování. 11Já za tebe nemohu rozhodovat, ale mohu ti pomoci se rozhodnout správně. 12„Mnozí jsou pozváni, ale málokdo bude vybrán“ by mělo znít: „Všichni jsou pozváni, ale málokteří se rozhodnou naslouchat.“ 13Proto si nezvolí správně. 14„Vyvolení“ jsou jen ti, kteří učiní správnou volbu dříve. 15Správně orientované mysli tak mohou učinit nyní, a naleznou klid a mír ve svých duších. 16Bůh tě zná jedině v míru, a ten je tvou skutečností.
V. Mimo vnímání
1. Řekl jsem, že schopnosti, které máš, jsou pouhým stínem tvé skutečné síly a že vnímání, které v podstatě soudí, bylo zavedeno teprve po odloučení. 2Od té doby si nikdo není ničím jist. 3Také jsem objasnil, že vzkříšení bylo prostředkem pro návrat k vědění, kterého bylo dosaženo sjednocením mé vůle s Vůlí Otce. 4Nyní můžeme uvést rozlišení, které osvětlí některá z našich následujících tvrzení.
2. Po odloučení byla slova „tvořit“ a „vytvářet“ mylně zaměňována. 2Když něco vytváříš, děláš to z určitého pocitu nedostatku nebo potřeby. 3Vše, co bylo vytvořeno pro určitý účel, nemá ve skutečnosti žádnou obecnou platnost. 4Vytváříš-li něco, abys uspokojil pociťovaný nedostatek, mlčky tím naznačuješ, že jsi přesvědčen o skutečnosti odloučení. 5Za tímto účelem ego vynalezlo mnoho důmyslných myšlenkových systémů. 6Žádný z nich není tvůrčí. 7Vynalézavost je promarněné úsilí, a to i ve své nejdůmyslnější podobě. 8Vysoce konkrétní povaha vynalézání není hodna abstraktní tvořivosti Božích stvoření.
3. Vědění, jak už jsme viděli, nevede ke konání. 2Zaměňování mezi tvým skutečným stvořením a tím, co jsi ze sebe udělal, je tak výrazné, že pro tebe začalo být doslova nemožné, abys něco věděl. 3Vědění je vždy stálé, a je zcela zřejmé, že ty ne. 4Přesto tak, jak tě Bůh stvořil, jsi naprosto stálý. 5V tomto smyslu, je-li tvé chování nestálé, nesouhlasíš s Božím plánem tvého stvoření. 6Můžeš s Bohem nesouhlasit, rozhodneš-li se tak, ale stěží bys to chtěl, kdybys byl ve stavu správně orientované mysli.
4. Základní otázku, kterou si nepřetržitě kladeš, přesně vzato klást sám sobě vůbec nemůžeš. 2Stále se ptáš, co jsi. 3To naznačuje, že odpověď na tuto otázku nejen že znáš, ale také že je na tobě, abys ji dal. 4Ty však nemůžeš sám sebe správně vnímat. 5Nemáš žádnou představu, kterou bys mohl vnímat. 6Slovo „představa“ je vždy spjato s vnímáním a není součástí vědění. 7Představy jsou symbolické a existují zástupně za něco jiného. 8Myšlenka o „změně představy o sobě“ uznává moc vnímání, ale zároveň vyjadřuje, že zde není nic stálého k vědění.
5. Vědění se nedá interpretovat. 2Můžeš se snažit „interpretovat“ smysl, ale přitom může vždy dojít k chybě, protože tato snaha se vztahuje k vnímání smyslu. 3Takové nesrovnalosti jsou výsledkem pokusů pohlížet na sebe jako na odloučeného a neodloučeného zároveň. 4Není možné učinit tak zásadní záměnu, aniž bys ještě více prohloubil svůj celkový zmatek. 5Tvá mysl se možná stala velmi důmyslnou, ale, jak se vždy stává, když jsou metoda a obsah odloučeny, je použita v marném pokusu uniknout z bezvýchodné situace. 6Důmyslnost je úplně oddělena od vědění, protože vědění důmyslnost nevyžaduje. 7Důmyslné myšlení není pravdou, která tě osvobodí. Když však budeš ochoten se ho vzdát, budeš osvobozen od potřeby se jím zabývat.
6. Modlitba je způsob prosby o něco. 2Je prostředkem zázraků. 3Jedinou smysluplnou modlitbou je ale modlitba za odpuštění, neboť ti, kterým bylo odpuštěno, mají vše. 4Jakmile je odpuštění přijato, modlitba v běžném smyslu slova úplně pozbude smysl. 5Modlitba za odpuštění není ničím víc než žádostí, abys byl schopen poznat něco, co už máš. 6Když si zvolíš vnímání místo vědění, dostaneš se do situace, kdy by ses mohl podobat Otci pouze tehdy, pokud bys vnímal zázračně. 7Vědění toho, že jsi sám zázrakem Božím, jsi ztratil. 8Tvým Zdrojem a tvou jedinou skutečnou funkcí je tvoření.
7. Tvrzení „Bůh stvořil člověka, aby byl Božím obrazem a k podobě Boží“ potřebuje znovu vyložit. 2„Obraz“ lze chápat jako „myšlenku“ a „podobu“ jako „podobné vlastnosti“. 3Bůh skutečně stvořil ducha Svou Vlastní Myšlenkou a s vlastnostmi podobnými Svým Vlastním. 4Nic jiného neexistuje. 5Vnímání naproti tomu není možné bez víry ve „více“ a „méně“. 6Vyžaduje výběr na každé úrovni. 7Vnímání je nepřetržitý proces přijímání a odmítání, organizování a reorganizování, posunování a měnění. 8Hodnocení je základní součástí vnímání, protože k výběru je nutný soud.
8. Co se stane s vnímáním bez souzení a v podmínkách dokonalé rovnosti? 2Vnímání nebude možné. 3Pravdu můžeš pouze vědět. 4Všechno z ní je stejně pravdivé a vědět jakoukoli její část znamená vědět ji celou. 5Částečné uvědomování si existuje pouze ve vnímání. 6Vědění přesahuje zákony vládnoucí vnímání, protože částečné vědění není možné. 7Vědění je jedno a nemá žádné odloučené části. 8Ty, jenž jsi opravdu jedno s věděním, nemusíš znát nic než sám sebe, a tvé vědění bude úplné. 9Znát Boží zázrak znamená znát Boha.
9. Odpuštění je uzdravením vnímání, které vidí odloučení. 2Správně vnímat bratra je nutné proto, že mysli se rozhodly vnímat samy sebe jako odloučené. 3Duch zná Boha dokonale. 4V tom je jeho zázračná moc. 5Fakt, že tuto úplnou moc má každý, je stav naprosto cizí myšlení světa. 6Svět věří, že má-li někdo všechno, nezbývá nic. 7Boží zázraky jsou však stejně úplné jako Jeho Myšlenky, protože to jsou Jeho Myšlenky.
10. Pokud trvá vnímání, má modlitba své místo. 2Jelikož vnímání je založeno na nedostatku, ti, kdo vnímají, nepřijali plně Pokání a neodevzdali se pravdě. 3Vnímání je založeno na odloučeném stavu, takže každý, kdo vnímá, potřebuje uzdravit. 4Společenství, nikoli modlitba, je přirozeným stavem těch, kdo vědí. 5Bůh a Jeho zázrak jsou neodlučitelní. 6Jak krásné jsou Myšlenky Boží, které žijí v Jeho Světle! 7Tvá hodnota je mimo vnímání, protože je mimo jakoukoli pochybnost. 8Nevnímej se v odlišném světle. 9Poznej sám sebe v onom Jednom Světle, v němž je zázrak, kterým jsi, dokonale jasný.
VI. Soud a problém autority
1. O Posledním Soudu jsme již hovořili, ne však dostatečně podrobně. 2Po Posledním Soudu už žádný jiný soud nebude. 3Soud je symbolický, protože mimo vnímání žádný soud neexistuje. 4Když Bible říká „Nesuďte, abyste nebyli souzeni“, znamená to, že když budeš soudit skutečnost jiných, nebudeš schopen se vyhnout souzení skutečnosti vlastní.
2. Příčinou ztráty míru je rozhodnutí spíše soudit, nežli vědět. 2Souzení je proces, na kterém je založeno vnímání, nikoli však vědění. 3Už dříve jsem o tom hovořil z hlediska výběrovosti vnímání a zdůrazňoval jsem, že předpokladem vnímání je hodnocení. 4Soud vždy zahrnuje zřeknutí se. 5Nikdy nezdůrazňuje jen pozitivní aspekty toho, co je souzeno, ať se to týká tebe nebo ostatních. 6To, co jsi vnímal a čeho jsi se zřekl, nebo soudil a shledal nevyhovujícím, zůstává ve tvé mysli, neboť jsi to vnímal. 7Jednou z iluzí, kterou trpíš, je přesvědčení, že to, co odsuzuješ, nemá žádný následek. 8To nemůže platit, pokud nejsi zároveň přesvědčen, že to, co odsuzuješ, neexistuje. 9O tom zřejmě přesvědčen nejsi, neboť jinak bys to neodsuzoval. 10Nakonec nezáleží na tom, zda je tvůj soud správný či špatný. 11V každém případě jsi přesvědčen o něčem, co není skutečné. 12Tomu se nelze vyhnout při žádném druhu soudu, neboť z toho, že soudíš, vyplývá tvé přesvědčení, že ti skutečnost patří a že si z ní můžeš vybírat.
3. Nemáš ani ponětí o obrovském uvolnění a hlubokém míru, který nastane, když se setkáš sám se sebou a se svými bratry bez jakéhokoli soudu. 2Až poznáš, co jsi a co jsou tví bratři, uvědomíš si, že je nesmyslné je jakkoli soudit. 3Ve skutečnosti je pro tebe jejich smysl ztracen právě proto, že je soudíš. 4Veškerá nejistota pochází z přesvědčení, že jednáš pod nátlakem soudu. 5K tomu, abys uspořádal svůj život, nepotřebuješ souzení, a zcela jistě ho nepotřebuješ k tomu, abys uspořádal sám sebe. 6V přítomnosti vědění je veškerý soud automaticky zastaven, a tento proces umožňuje, aby vnímání bylo nahrazeno poznáním.
4. Máš velký strach ze všeho, co jsi až dosud vnímal, ale odmítal přijmout. 2Jsi přesvědčen, že díky tomu, že jsi to odmítl přijmout, jsi nad tím ztratil kontrolu. 3Právě proto to vidíš ve zlých snech nebo v líbivém přestrojení něčeho, co se zdá být tvými šťastnějšími sny. 4Nic z toho, co jsi odmítl přijmout, si nemůžeš neuvědomovat. 5Samo o sobě to není nebezpečné, ale ty jsi způsobil, že ti to nebezpečné připadá.
5. Když pociťuješ únavu, je to proto, že jsi usoudil, že jsi schopen být unavený. 2Když se někomu směješ, je to proto, že jsi ho posoudil jako nehodného. 3Když se směješ sám sobě, musíš se smát i jiným už jen proto, že nemůžeš snést představu, že stojíš za méně než oni. 4To vše způsobuje, že jsi unavený, protože je to v podstatě skličující. 5Ve skutečnosti nejsi schopen být unavený, ale jsi zcela schopen se vyčerpat. 6Vyčerpání ze stálého souzení je prakticky nesnesitelné. 7Je zvláštní, že tak vysilující schopnost chováš tak hluboko v srdci. 8Jestliže si však přeješ být autorem skutečnosti, budeš na souzení trvat. 9Budeš rovněž pohlížet na soud s obavami a věřit, že bude jednou použit proti tobě. 10Toto přesvědčení může existovat pouze do té míry, do jaké jsi přesvědčen o účinnosti soudu jako zbraně na obranu tvé vlastní autority.
6. Bůh nabízí pouze milosrdenství. 2Tvá slova by měla odrážet jedině milosrdenství, neboť právě je jsi přijal a je bys měl dávat. 3Spravedlnost je dočasný prostředek, je to pokus tě naučit smyslu milosrdenství. 4Spravedlnost soudí jen proto, že jsi schopen nespravedlnosti.
7. Mluvil jsem o různých symptomech, a na jejich úrovni existuje téměř nekonečný počet variant. 2Pro všechny varianty však existuje pouze jedna příčina: problém autority. 3Ten je „kořenem veškerého zla“. 4Každý symptom, který ego vytvoří, v sobě obsahuje protimluv, protože mysl je rozštěpena mezi egem a Duchem svatým, takže cokoli ego udělá, je neúplné a rozporuplné. 5Tato neudržitelná situace je důsledkem problému autority, která díky tomu, že za svůj předpoklad přijímá onu nepochopitelnou myšlenku, může vytvářet pouze nepochopitelné myšlenky.
8. Záležitost autority je skutečně otázkou autorství. 2Když máš problém autority, je to vždy proto, že jsi přesvědčen, že jsi sám svým autorem a promítáš svůj klam na ostatní. 3Vnímáš tedy situaci tak, že ostatní s tebou doslova bojují o tvé autorství. 4To je zásadní chyba všech, kdo jsou přesvědčeni, že uchvátili moc Boží. 5Takové přesvědčení je velice děsí, ale stěží znepokojuje Boha. 6Bůh však velmi touží po tom, aby toto přesvědčení napravil, nikoli aby Své děti potrestal, ale jen proto, že ví, že je toto přesvědčení činí nešťastnými. 7Božím stvořením je dáno jejich pravé Autorství, ty však, když se rozhoduješ pro odloučení od svého Autora, chceš raději zůstat anonymní. 8Protože si nejsi jist svým pravým Autorstvím, jsi přesvědčen, že tvé stvoření bylo anonymní. 9Tak se dostáváš do situace, kdy se zdá, že je smysluplné být přesvědčen, že jsi stvořil sám sebe. 10Spor o autorství zanechal ve tvé mysli takovou nejistotu, že můžeš dokonce pochybovat, zda vůbec existuješ.
9. Pouze ti, kdo se vzdají jakékoli touhy cokoli odmítat, si mohou uvědomit, že sami nemohou být odmítnuti. 2Moc Boží jsi neuchvátil, ale ztratil. 3Něco ztratit naštěstí neznamená, že je to pryč. 4Znamená to pouze, že si nepamatuješ, kde to je. 5Existence něčeho nezávisí na tvé schopnosti to rozpoznat, nebo dokonce zařadit. 6Na skutečnost můžeš pohlédnout, aniž bys ji soudil, a přitom pouze vědět, že je.
10. Mír je přirozeným dědictvím ducha. 2Každý má svobodu své dědictví odmítnout, ale nemá svobodu stanovit, co je jeho dědictvím. 3Problémem, který musí každý rozhodnout, je základní otázka autorství. 4Veškerý strach nakonec vzniká, a to někdy cestou velice klikatou, z popření Autorství. 5To nikdy neuráží Boha, ale ty, kteří Ho popírají. 6Popřít Jeho Autorství znamená, že si odepřeš příčinu vlastního míru, takže vidíš sebe sama roztříštěného. 7Toto podivné vnímání je problém autority.
11. Neexistuje nikdo, kdo by se necítil určitým způsobem uvězněn. 2Je-li to následkem jeho vlastní svobodné vůle, pak to musí znamenat, že na svou vůli pohlíží jako na nesvobodnou, jinak by šlo o uvažování v kruhu. 3Svobodná vůle musí vést ke svobodě. 4Souzení vždy uvězňuje, protože odděluje jednotlivé části skutečnosti nestálými měřítky přání. 5Přání nejsou fakta. 6Přát si znamená naznačovat, že vůle není dostačující.7Nikdo ve stavu správné mysli však nevěří, že to, co si přeje, je stejně skutečné jako to, co je jeho vůlí. 8Namísto „Hledej především Království nebeské“ říkej: „Nechť je tvou vůlí především Království nebeské“, čímž řekneš: „Vím, co jsem, a přijímám své dědictví.“
VII. Tvoření oproti představě o sobě
1. Každý myšlenkový systém musí mít počáteční bod. 2Začíná buď vytvářením, nebo tvořením, a o tomto rozdílu jsme již hovořili. 3Jejich podobnost spočívá v jejich moci jako základů. 4Jejich rozdílnost je v tom, co spočívá na těchto základech. 5Vytváření i tvoření jsou základními kameny myšlenkových systémů, podle kterých člověk žije. 6Je chybou být přesvědčen, že myšlenkový systém založený na lžích je slabý. 7To, co stvořil Syn Boží, není bez moci. 8Je nezbytné, aby sis to uvědomil, protože jinak nebudeš schopen uniknout z vězení, které jsi vytvořil.
2. Problém autority nemůžeš vyřešit znehodnocením moci své mysli. 2Tím bys klamal sám sebe a ublížilo by ti to, neboť ve skutečnosti si sílu své mysli uvědomuješ. 3Také si uvědomuješ, že ji nemůžeš oslabit o nic víc, než můžeš oslabit Boha. 4„Ďábel“ je děsivé pojetí, protože se zdá být neobyčejně mocný a neobyčejně aktivní. 5Je považován za sílu bojující s Bohem o vlastnictví Jeho stvoření. 6Ďábel klame pomocí lží a buduje království, v němž je vše v přímém protikladu k Bohu. 7Přesto však, místo aby je odpuzoval, lidi přitahuje, a oni jsou ochotni „upsat“ mu své duše za dary, které nemají žádnou skutečnou hodnotu. 8To nedává naprosto žádný smysl.
3. Již dříve jsme hovořili o pádu neboli odloučení, ale jeho smysl je třeba jasně pochopit. 2Odloučení je myšlenkový systém dostatečně reálný v čase, avšak nikoli ve věčnosti. 3Každá víra je pro věřícího skutečná. 4V symbolické zahradě bylo „zakázáno“ ovoce jen z jednoho stromu. 5Ale Bůh by je byl nemohl zakázat, neboť jinak by nemohlo být snědeno. 6Jestliže Bůh zná Své děti, a já tě ujišťuji, že je zná, uvedl by je snad do situace, v níž by se sami mohli zničit? 7„Zakázaný“ strom se jmenoval „strom vědění“. 8Avšak vědění stvořil Bůh a svobodně je dal Svým stvořením. 9Tato symbolika byla mnohokrát různě interpretována, ale můžeš si být jist, že jakákoli interpretace, která vidí buď Boha nebo Jeho stvoření jako schopné zničit Svůj Vlastní účel, je chybná.
4. Pojídání ovoce ze stromu vědění je symbolickým vyjádřením zmocnění se schopnosti stvořit sám sebe. 2Pouze v tomto smyslu nejsou Bůh a Jeho stvoření spolustvořitelé. 3Přesvědčení, že jsou, je obsaženo v „pojetí sama sebe“ neboli v tendenci já vytvořit si o sobě vlastní představu. 4Představy jsou vnímány, nikoli věděny. 5Vědění nemůže klamat, vnímání však ano. 6Můžeš se vnímat jako někdo, kdo stvořil sám sebe, ale nemůžeš dělat více, než být o tom přesvědčen. 7Nelze to učinit pravdou. 8A jak jsem již řekl, když nakonec vnímáš správně, budeš jedině rád, že to nemůžeš učinit. 9Do té doby je však přesvědčení, že můžeš, základním kamenem tvého myšlenkového systému a k útoku na myšlenky, které by je mohly přivést ke světlu, využiješ každé obrany. 10Stále jsi přesvědčen, že jsi obrazem toho, co jsi sám vytvořil. 11Tvá mysl je v tomto bodě v nesouladu s Duchem svatým, a jsi-li přesvědčen o něčem, co je doslova nepochopitelné, neexistuje žádné řešení. 12Právě proto nemůžeš tvořit a jsi naplněn strachem z toho, co vytváříš.
5. Mysl může učinit víru v odloučení velmi skutečnou a strašnou, a tato víra je „ďábel“. 2Je mocná, aktivní, ničivá a jasně v opozici vůči Bohu, protože doslova popírá Jeho Otcovství. 3Pohlédni na svůj život, a uvidíš, co ďábel udělal. 4Uvědom si však, že jeho dílo se zcela jistě rozplyne ve světle pravdy, protože jeho základem je lež. 5Tvé stvoření Bohem je jediným Základem, kterým nelze otřást, protože je v něm světlo. 6Tvým počátečním bodem je pravda, a ty se musíš vrátit ke svému Počátku. 7Od té doby jsi již viděl mnoho, ale ve skutečnosti se nestalo nic. 8Tvé Já je stále v míru, i když tvá mysl je v konfliktu. 9Ještě ses nevrátil dostatečně daleko, a proto se tolik bojíš. 10Jak se přibližuješ k Počátku, pociťuješ strach ze zničení svého myšlenkového systému, jako by to byl strach ze smrti. 11Smrt neexistuje, ale existuje přesvědčení o skutečnosti smrti.
6. Větev, která nenese ovoce, bude odříznuta a odumře. 2Buď rád! 3Z pravého Základu života zazáří světlo a tvůj vlastní myšlenkový systém bude opraven. 4Nemůže tomu být jinak. 5Ty, kdo se bojíš spásy, si volíš smrt. 6Život a smrt, světlo a temnota, vědění a vnímání jsou nesmiřitelné protiklady. 7Být přesvědčen, že mohou být usmířeny, znamená být přesvědčen, že Bůh a Jeho Syn usmířeni být nemohou. 8Pouze jednota vědění je bez konfliktu. 9Tvé Království není z tohoto světa, protože ti nebylo dáno z tohoto světa. 10Problém autority má smysl pouze v tomto světě. 11Svět nelze opustit smrtí, ale pravdou, a pravdu může znát každý, pro něhož bylo Království stvořeno a na něhož čeká.
