Kapitola 30
NOVÝ ZAČÁTEK
Úvod
1. Učební osnova se nyní zaměřuje na nový začátek. 2Cíl je jasný, ale nyní potřebuješ určité metody k jeho dosažení. 3Rychlost, jakou ho můžeš dosáhnout, závisí jen na jediné věci, na tvé ochotě procvičovat každý krok. 4Pomůže ti každý krok, a to pokaždé, když se o něj pokusíš. 5Všechny kroky dohromady tě povedou od snů o soudu ke snům odpuštění, a od bolesti a strachu. 6Nejsou pro tebe něčím novým, ale zatím jsou pro tebe spíše myšlenkami než pravidly myšlení. 7Nyní je tedy musíme chvíli procvičovat, než se stanou pravidly, podle kterých žiješ. 8Snažíme se z nich učinit zvyky, abys je měl po ruce, kdykoli je budeš potřebovat.
I. Pravidla rozhodování
1. Rozhodnutí činíš neustále. 2Ne vždy ale víš, že je činíš. 3S trochou praxe s těmi, která poznáváš, se však začne utvářet postup, pomocí kterého si poradíš s těmi ostatními. 4Není rozumné, abys věnoval pozornost každému kroku, který uděláš. 5Správný postup, který vědomě použiješ pokaždé, když se probudíš, ti hodně pomůže. 6Zjistíš-li, že je tvůj odpor silný a tvé nadšení slabé, nejsi připraven. 7Nebojuj proti sobě. 8Přemýšlej ale o tom, jaký chceš mít den, a řekni si, že existuje způsob, pomocí kterého se tento den může právě takovým stát. 9Potom se znovu pokus mít takový den, jaký chceš.
2. (1) Začni tímto postojem:
2Dnes neučiním žádné rozhodnutí sám.
3To znamená, že si volíš nebýt soudcem toho, co máš dělat. 4To však také musí znamenat, že nebudeš posuzovat situace, v nichž se po tobě bude žádat, abys reagoval. 5Pokud je totiž posuzuješ, stanovil jsi pravidla, jak bys měl reagovat. 6Jiná odpověď potom musí vyvolat zmatek, nejistotu a strach.
3. To je nyní tvůj největší problém. 2Stále se ještě rozhoduješ sám, a teprve potom se rozhoduješ se zeptat, co bys měl dělat. 3To, co se dozvíš, nemusí vyřešit problém, jak jsi ho zprvu viděl. 4To tě pak vede ke strachu, neboť je to v rozporu s tím, co vnímáš, a tak se cítíš napaden. 5Proto se hněváš. 6Existují pravidla, díky nimž se to nestane. 7Avšak zpočátku, dokud se ještě učíš jak naslouchat, k tomu dochází.
4. (2) Během dne, kdykoli tě to napadne a máš klidnou chvilku na přemýšlení, zopakuj si, jaký chceš mít den, jaké chceš mít pocity, co chceš, aby se ti stalo, a co chceš prožít, a řekni si:
2Neučiním-li žádné rozhodnutí sám, bude mi takový den dán.
3Použiješ-li tyto dva postupy správně, poslouží k tomu, abys mohl být veden beze strachu, neboť v tom případě se jako první neobjeví opozice, která by se později stala sama o sobě problémem.
5. Stále se však vyskytnou chvíle, kdy jsi již soudil. 2Pokud pak rychle nevyjasníš svou mysl tak, aby chtěla odpověď, která bude účinná, odpověď, která přijde, vyprovokuje útok. 3Buď si jist tímto: cítíš-li, že nejsi ochoten nic nedělat a jen žádat, aby ti odpověď byla dána, k útoku dojde. 4Znamená to, že ses rozhodl sám a otázku nevidíš. 5Nyní potřebuješ rychlý nápravný prostředek, než se budeš znovu ptát.
6. (3) Připomeň si opět, jaký chceš mít den, a uvědom si, že se stalo něco, co není jeho součástí. 2Potom si uvědom, že jsi sám položil otázku, a svými podmínkami jsi stanovil odpověď. 3Pak si řekni:
4Nemám žádné otázky. 5Zapomněl jsem, co rozhodnout.
6To zruší tebou stanovené podmínky a umožní, aby ti odpověď ukázala, co ve skutečnosti bylo otázkou.
7. Pokus se bez prodlení toto pravidlo dodržet bez ohledu na odpor, který cítíš. 2Neboť jsi se již rozhněval. 3A tvůj strach, že dostaneš jinou odpověď, než jakou žádá tvá verze otázky, bude získávat na síle, dokud budeš přesvědčen, že den, jaký chceš, je ten, v němž dostaneš svoji odpověď na svoji otázku. 4Ty ji však nedostaneš, protože by zničila tvůj den tím, že by tě připravila o to, co skutečně chceš. 5Může být velice těžké si to uvědomit, když jsi již sám rozhodl o pravidlech, která ti slibují šťastný den. 6Toto rozhodnutí však může být stále ještě odčiněno pomocí jednoduchých metod, které můžeš přijmout.
8. (4) Nejsi-li ochoten přijmout to, že se nedokážeš ani vzdát své otázky, můžeš začít měnit své myšlení tímto postojem:
2Můžu se alespoň rozhodnout, že se mi nelíbí, co nyní cítím.
3To je jasné a připravuje to cestu k dalšímu snadnému kroku.
9. (5) Když ses rozhodl, že se ti nelíbí, co cítíš, co by mohlo být snadnější než pokračovat takto:
2A tak doufám, že jsem se mýlil.
3Toto působí proti pocitu odporu a připomíná ti to, že pomoc ti není vnucována, ale je to něco, co chceš a co potřebuješ, protože se ti nelíbí, co cítíš. 4Tento maličký začátek stačí k tomu, abys mohl pokračovat a učinil několik dalších kroků potřebných k tomu, aby sis nechal pomoci.
10. Nyní jsi dosáhl bodu obratu, neboť tě napadlo, že získáš, pokud to, co jsi předtím rozhodl, tak není. 2Než dosáhneš tohoto bodu, budeš přesvědčen, že tvé štěstí závisí na tom, zda máš pravdu. 3Nyní jsi však dostal natolik rozum, že si uvědomuješ, že bys na tom byl lépe, kdyby ses mýlil.
11. (6) Toto nepatrné zrnko moudrosti postačí k tomu, aby ses dostal dále. 2Nejsi k ničemu nucen, jen doufáš, že dostaneš to, co chceš. 3A můžeš zcela upřímně říci:
4Chci se na to dívat jinak.
5Nyní jsi změnil své smýšlení o daném dni a vzpomněl sis, co opravdu chceš. 6Účel onoho dne již není zastřen nepříčetným přesvědčením, že ho chceš proto, abys měl pravdu, přestože se mýlíš. 7Tak si uvědomuješ, že jsi ochoten žádat, neboť žádáš-li o to, co chceš, a vidíš-li, že žádáš právě o to, nemůžeš být v konfliktu.
12. (7) Tento konečný krok je jen uznáním toho, že již neodmítáš pomoc. 2Je to prohlášení otevřené mysli, která je ještě nejistá, ale je ochotná k tomu, aby jí bylo ukázáno:
3Možná, že existuje jiný způsob, jak na to pohlížet.
4Co mohu ztratit, když se na to zeptám?
5Nyní tedy můžeš položit otázku, která dává smysl, a proto bude dávat smysl i odpověď. 6Nebudeš proti ní bojovat, neboť vidíš, že tím, komu pomůže, jsi ty.
13. Je nabíledni, že je snadnější mít šťastný den, zabráníš-li tomu,, aby neštěstí vůbec vstoupilo. 2Vyžaduje to však praxi v procvičování pravidel, která tě ochrání před ničivými následky strachu. 3Jakmile toho dosáhneš, politováníhodný sen o soudu bude navždy odčiněn. 4Zatím však potřebuješ procvičovat pravidla nutná k jeho odčinění. 5Zamysleme se tedy opět nad prvotními rozhodnutími, která se ti zde nabízejí.
14. Řekli jsme, že můžeš začít šťastný den s odhodláním nedělat rozhodnutí sám. 2To se zdá být samo o sobě opravdovým rozhodnutím. 3A přesto nemůžeš rozhodovat sám. 4Jedinou otázkou ve skutečnosti je, s kým si zvolíš, že budeš rozhodovat. 5To je opravdu vše. 6Prvním pravidlem tedy není nátlak, ale jednoduché konstatování jednoduchého faktu. 7Cokoli rozhodneš, nebudeš rozhodovat sám. 8Rozhodnutí jsou činěna buď s modlami, nebo s Bohem. 9O pomoc žádáš antikrista, anebo Krista, a ten, koho si vybereš, se s tebou spojí a řekne ti, co máš dělat.
15. Tvůj den není nahodilý. 2Je určen tím, s kým se rozhodneš ho prožít a jak přítel, jehož radu jsi vyhledal, chápe tvé štěstí. 3Před tím, než o čemkoli můžeš rozhodnout, vždy žádáš o radu. 4Pochop to, a uvidíš, že zde nemůže existovat nátlak ani podklad pro tvůj odpor proti tomu, že můžeš být svobodný. 5Nemůžeš uniknout před tím, co se musí stát. 6Pokud si myslíš, že ano, musíš se mýlit.
16. Druhé pravidlo je taktéž pouhý fakt. 2Neboť ty a tvůj rádce musíte být zajedno v tom, co chceš, předtím, než k tomu může dojít. 3Pouze tento souhlas dovolí, aby se to všechno stalo. 4Následky nemohou existovat bez určité formy spojení, ať už se snem o soudu, nebo s Hlasem mluvícím za Boha. 5Rozhodnutí zapříčiňují výsledky, protože nejsou činěna v izolaci. 6Jsou činěna tebou a tvým rádcem pro tebe, stejně jako pro svět. 7Světu nabídneš takový den, jaký sám chceš, neboť bude takový, jaký jsi žádal, a to pak posílí vládu tvého rádce ve světě. 8Čí království je pro tebe dnes svět? 9Pro jaký den se rozhodneš?
17. Je zapotřebí pouze dvou, kteří chtějí tento den štěstí, aby ho přislíbili celému světu. 2Je zapotřebí pouze dvou, aby porozuměli tomu, že nemohou rozhodovat sami, aby bylo zaručeno, že radost, o kterou požádali, bude plně sdílena. 3Pochopili totiž základní zákon, který dává rozhodnutí moc a všechny následky, které kdy bude mít. 4Je zapotřebí pouze dvou. 5Před tím, než je možné rozhodnout, se ti dva musejí spojit. 6Měj na mysli pouze tuto připomínku, a dostane se ti dne, jaký chceš. A tím, že ho budeš sám mít, ho dáš světu. 7Tvým rozhodnutím mít šťastný den byl ze světa odstraněn tvůj soud. 8A jak jsi přijal, tak musíš dávat.
II. Svoboda vůle
1. Nechápeš, že stavět se proti Duchu svatému znamená bojovat sám se sebou? 2Duch svatý ti jen říká, co je tvou vůlí; Duch Svatý mluví za tebe. 3V Jeho Božství spočívá pouze tvá vlastní božskost. 4Vše, co On ví, je jen tvým věděním, které ti uchoval, abys skrze Něj mohl konat svou vůli. 5Bůh žádá, abys konal svou vůli. 6Spojuje se s tebou. 7Své Království nepostavil sám. 8Nebe samo o sobě představuje pouze tvou vůli, a vše stvořené je v něm pro tebe. 9Každá jiskra života byla stvořena pouze s tvým radostným souhlasem, a taková, jakou jsi ji chtěl mít. 10Každá Myšlenka, kterou Bůh kdy měl, jen čekala na tvé požehnání, aby byla zrozena. 11Bůh není tvým nepřítelem. 12Nežádá od tebe nic víc než slyšet, že Ho nazýváš „Přítelem“.
2. Jak skvělé je konat svou vůli! 2Neboť to je svoboda. 3Nic jiného by nikdy nemělo být nazýváno svobodou. 4Pokud nekonáš svou vůli, nejsi svobodný. 5Nechal by snad Bůh Svého Syna bez toho, co si Syn zvolil pro sebe sama? 6Bůh pouze zajistil, že nikdy neztratíš svoji vůli, když ti dal Svou dokonalou Odpověď. 7Nyní si Ji vyslechni, aby ti mohla být připomenuta Jeho Láska a aby ses naučil, co je tvou vůlí. 8Bůh nechce, aby se Jeho Syn učinil vězněm toho, co nechce. 9Spojuje se s tebou ve vůli být svobodný. 10Stavět se proti Bohu znamená činit rozhodnutí proti sobě samému, a zvolit si být spoután.
3. Pohlédni znovu na svého nepřítele, na toho, koho ses rozhodl nenávidět, namísto abys ho miloval. 2Neboť tak se ve světě zrodila nenávist a byla v něm ustanovena vláda strachu. 3Nyní slyš, jak k tobě promlouvá Bůh skrze Toho, Jenž je Jeho Hlasem stejně jako tvým, a připomíná ti, že tvou vůlí není nenávidět a být vězněm strachu, otrokem smrti nebo malým tvorem s malým životem. 4Tvá vůle je bez hranic; není tvou vůlí, aby byla spoutána. 5To, co spočívá v tobě, se spojilo se Samotným Bohem ve zrození veškerého stvoření. 6Pamatuj na Toho, Jenž tě stvořil a skrze tvou vůli stvořil všechno. 7Každé stvoření ti vzdává díky, neboť bylo zrozeno právě tvou vůlí. 8Každé světlo Nebe září pro tebe, neboť tam bylo uloženo tvou vůlí.
4. Jakou příčinu ke hněvu máš ve světě, který pouze čeká na tvé požehnání, aby byl svobodný? 2Pokud bys byl vězněm, pak by Sám Bůh nemohl být svobodný. 3Neboť co se stane tomu, koho Bůh tolik miluje, to se stane Samotnému Bohu. 4Nemysli si, že Vůlí Toho, Jenž tě učinil společně se Sebou spolustvořitelem vesmíru, je poutat tě. 5On chce tvou vůli navždy uchovat a uchovat ji navždy neomezenou. 6Tento svět očekává svobodu, kterou mu dáš, když poznáš, že jsi svobodný. 7Světu však neodpustíš, dokud neodpustíš Tomu, Jenž ti dal tvou vůli. 8Neboť právě tvou vůlí bude svět osvobozen. 9Nemůžeš být svobodný, jsi-li oddělený od Toho, Jehož svatou Vůli sdílíš.
5. Bůh se na tebe obrací s žádostí o spásu světa, neboť svět bude uzdraven tvou spásou. 2A každý, kdo kráčí po zemi, je závislý jen na tvém rozhodnutí, aby se naučil, že smrt nad ním nemá moc, neboť sdílí tvou svobodu, stejně jako sdílí tvou vůli. 3Tvou vůlí je ho uzdravit, a jelikož jsi se rozhodl s ním, je uzdraven. 4Nyní je Bohu odpuštěno, neboť ses rozhodl pohlédnout na svého bratra jako na přítele.
III. Co je za všemi modlami
1. Modly jsou zcela určité. 2Tvá vůle je však univerzální, protože je neomezená. 3Tak nemá formu ani není spokojena se svým vyjádřením prostřednictvím formy. 4Modly jsou omezeními. 5Jsou přesvědčením, že existují formy, které přinesou štěstí, a že omezováním je dosaženo všeho. 6Je to, jako bys řekl: „Nepotřebuji všechno. 7Chci tuto maličkost, a ta pro mě bude vším.“ 8To tě nemůže uspokojit, neboť je tvou vůlí, aby tvé bylo všechno. 9Zvol si modly, a žádáš o ztrátu. 10Zvol si pravdu, a všechno je tvé.
2. Forma není to, co hledáš. 2Může forma nahradit Lásku Boha Otce? 3Může forma nahradit veškerou lásku v Božství Boha Syna? 4Může modla učinit z něčeho, co je jedno, dva? 5A může být neomezené omezeno? 6Modly nechceš. 7Není tvou vůlí mít ani jedinou. 8Neposkytne ti dar, který hledáš. 9Když dospíváš k rozhodnutí o formě toho, co chceš, ztrácíš pochopení, jaký to má účel. 10Tak vidíš svou vůli v modle, a redukuješ ji tudíž do konkrétní formy. 11To však nikdy nemůže být tvou vůlí, neboť co je společné veškerému stvoření, se nemůže spokojit s malými myšlenkami a malými věcmi.
3. Za hledáním každé modly se nachází touha po dovršení. 2Úplnost nemá formu, protože je neomezená. 3Hledání výjimečné osoby nebo věci, která by tě doplnila a učinila úplným, pouze znamená, že jsi přesvědčen, že ti určitá forma chybí. 4A že když onu osobu nebo věc nalezneš, dosáhneš dovršení ve formě, která se ti líbí. 5Účelem modly je, abys nehleděl za ni ke zdroji přesvědčení, že nejsi dokonalý. 6Nedokonalý bys mohl být pouze tehdy, kdybys býval zhřešil. 7Neboť hřích je myšlenkou, že jsi sám a odloučený od toho, co je úplné. 8A tak by pro hledání úplnosti bylo nezbytné, aby ses spojil s něčím, co leží za hranicemi tvého omezení.
4. To, co chceš, není nikdy modla. 2Co ale opravdu chceš a o co máš právo žádat, je to, co si myslíš, že ti nabízí. 3Nebylo by ani možné, aby to bylo popřeno. 4Tvá vůle být dokonalý je jen Boží Vůle, a je ti dána, protože je to Jeho Vůlí. 5Bůh formy nezná. 6Nemůže ti odpovědět pojmy, které postrádají smysl. 7A tvá vůle nemohla být uspokojena prázdnými formami, vytvořenými pouze k vyplnění mezery, která neexistuje. 8To není to, co chceš. 9Tvoření nedává odloučené osobě nebo věci moc učinit Božího Syna dokonalým. 10Je možné nějakou modlu žádat, aby dala Božímu Synu něco, co již má?
5. Dovršení je funkcí Božího Syna. 2Nemá vůbec zapotřebí ho hledat. 3Jeho svatá vůle, aby byl pouze tím, čím je, stojí mimo všechny modly. 4Neboť více než úplný smysl nemá. 5Kdyby se změnil, kdyby mohl být zmenšen na jakoukoli formu a omezen na to, co v něm není, nebyl by takovým, jakým ho Bůh stvořil. 6Potřebuje snad Syn k tomu, aby byl sám sebou, nějakou modlu? 7Může se snad vzdát části sebe sama? 8Co není úplné, nemůže vytvářet úplné. 9Co je však skutečně žádáno, nemůže být popřeno. 10Co je tvou vůlí, je ti dáno. 11A nikoli v takové formě, která by tě neuspokojila, ale v úplné a dokonale krásné Myšlence, kterou si o tobě chová Bůh.
6. Co Bůh neví, neexistuje. 2Co ví, existuje navždy, neměnně. 3Neboť myšlenky trvají, dokud trvá mysl, která je myslela. 4V Boží Mysli neexistuje konec ani čas, v němž by Jeho Myšlenky nebyly přítomny nebo mohly prodělat změnu. 5Myšlenky se nerodí a nemohou zemřít. 6Sdílejí vlastnosti svého stvořitele a nežijí odloučený život odděleně od jeho života. 7Myšlenky, které myslíš, jsou ve tvé mysli, stejně jako ty jsi v Mysli, která stvořila tebe. 8A tak v tom, co existuje v Boží Mysli, nejsou žádné odloučené části. 9Boží Mysl je navěky Jedna, je věčně sjednocená a v míru.
7. Myšlenky zdánlivě přicházejí a odcházejí. 2To vše však znamená, že si je někdy uvědomuješ, a někdy ne. 3Myšlenka, kterou si nepamatuješ, se znovu zrodí, když si ji znovu uvědomíš. 4Avšak nezemřela, když jsi ji zapomněl. 5Stále existovala, ale ty sis ji neuvědomoval. 6Myšlenka, kterou si o tobě chová Bůh, se tvým zapomněním vůbec nezměnila. 7Bude vždy přesně taková, jaká byla předtím, než jsi ji zapomněl, a bude přesně taková, až si na ni vzpomeneš. 8A je stejná i během intervalu, kdy si ji nepamatuješ.
8. Boží Myšlenky jsou daleko mimo jakoukoli změnu a září navždy. 2Neočekávají zrození. 3Čekají na přivítání a na rozpomenutí se. 4Bůh tě vidí jako nezměnitelnou hvězdu, jež září na věčné obloze. 5Je usazena tak vysoko v Nebi, že ti, kdo jsou vně Nebe, nevědí, že tam je. 6Přesto bude zářit navěky klidná, jasná a nádherná. 7Neexistoval čas, kdy tam nebyla, okamžik, kdy její světlo sláblo nebo bylo méně dokonalé než kdykoli předtím.
9. Kdo zná Otce, toto světlo zná, neboť On je věčnou a bezpečnou oblohou, kam je navždy vyzdviženo a kde je spolehlivě zakotveno. 2Dokonalá čistota světla nezávisí na tom, zda ho je, či není vidět na zemi. 3Obloha je objímá a něžně chová na svém dokonalém místě, které je stejně daleko od země jako země od Nebe. 4Není to vzdálenost ani čas, které činí tuto hvězdu neviditelnou ze země. 5Ti, kdo hledají modly, však nemohou vědět, že tato hvězda existuje.
10. Boží Myšlenka, kterou si o tobě chová Bůh, leží mimo všechny modly. 2Je zcela nedotčená zmatkem a hrůzou světa, pozemskými sny o narození a smrti, nesčetnými formami, které na sebe může vzít strach; Myšlenka, kterou si o tobě chová Bůh, zůstává zcela nenarušená a přesně taková, jaká vždy byla. 3Spočívá v jistotě a dokonalém míru, obklopená klidem tak dokonalým, že žádný zvuk bitvy se ani zdaleka nepřiblíží. 4Zde je tvá jediná skutečnost zachována v bezpečí, v němž si vůbec není vědoma světa, který uctívá modly a nezná Boha. 5V dokonalé jistotě své neměnnosti a klidu ve svém věčném domově, Myšlenka, kterou si o tobě chová Bůh, nikdy neopustila Mysl svého Stvořitele, Kterého zná stejně, jako její Stvořitel ví, že Myšlenka na tebe spočívá v Jeho Mysli.
11. Kde jinde než tam, kde jsi, by mohla existovat Myšlenka, kterou si o tobě chová Bůh? 2Je tvá skutečnost něčím mimo tebe a je ve světě, který o tvé skutečnosti nic neví? 3Vně tebe není žádná věčná obloha, neměnná hvězda nebo skutečnost. 4Mysl Syna Nebes je v Nebi, neboť tam se Mysl Otce a Syna spojila v tvoření, které nemá konce. 5Nemáš dvojí skutečnost, ale pouze jednu. 6Více než jednu si ani nemůžeš uvědomovat. 7Tvou skutečností je buď modla, nebo Myšlenka, kterou si o tobě chová Bůh. 8Nezapomeň tedy, že modly musejí skrývat, co jsi, nikoli před Myslí Boha, ale před tvou vlastní myslí. 9Hvězda neustále září a obloha se nikdy nezměnila. 10Ale ty, svatý Synu Samotného Boha, si neuvědomuješ svou skutečnost.
IV. Pravda za iluzemi
1. Na to, co tě neuspokojuje, budeš útočit, a díky tomu neuvidíš, že sis to vymyslel. 2Neustále bojuješ s iluzemi. 3Pravda ležící za nimi je totiž tak nádherná a v láskyplné vlídnosti tak stálá, že kdyby sis toho byl vědom, úplně by ses zapomněl bránit, a spěchal bys do jejího objetí. 4Pravda nemůže být nikdy napadena. 5Toho sis byl vědom, když jsi vytvořil modly. 6Modly byly vytvořeny, abys na to mohl zapomenout. 7Útočíš pouze na mylné, nikdy ne na pravdivé ideje. 8Všechny modly jsou mylné ideje, které jsi vytvořil, abys zaplnil mezeru, o které si myslíš, že vznikla mezi tebou a pravdou. 9Útočíš na ně kvůli tomu, co si myslíš, že představují. 10Co leží za nimi, nemůže být napadeno.
2. Únavní a neuspokojení bozi, které jsi vytvořil, jsou jen zvětšenými dětskými hračkami. 2Dítě je vystrašené, když z krabice, která se náhle otevře, vyskočí dřevěná hlava nebo když měkký a tichý chlupatý medvídek začne po zmáčknutí pískat. 3Pravidla, která dítě stanovilo pro krabice a medvídky, ho zklamala a připravila o „kontrolu“ nad tím, co ho obklopuje. 4Bojí se, protože si myslelo, že je ochráněno pravidly. 5Nyní se musí naučit, že krabice a medvídci ho neoklamali, neporušili pravidla, a ani to neznamená, že se jeho svět stal chaotickým a nebezpečným. 6Dítě se mýlilo. 7Špatně pochopilo, co mu přináší bezpečí, a myslelo si, že ho to opustilo.
3. Mezera, která neexistuje, je naplněna hračkami v nespočetných podobách. 2Každá zdánlivě porušuje pravidla, která jsi pro ni určil. 3Hračka nikdy nebyla tím, za co jsi ji pokládal. 4Musí se zdát, že porušuje tvá pravidla pro bezpečí, neboť jsou chybná. 5Ty však nejsi ohrožen. 6Můžeš se smát vyskakujícím hlavám a pískajícím hračkám stejně jako dítě, které se naučí, že pro něj nepředstavují hrozbu. 7Avšak zatímco si s nimi rádo hraje, neustále je vnímá jako něco, co podléhá pravidlům, která si vytvořilo pro své potěšení. 8Stále tedy existují pravidla, která hračky mohou zdánlivě porušit, a tím ho vystrašit. 9Je však dítě vydáno na milost svým hračkám? 10A mohou pro něj hračky představovat hrozbu?
4. Skutečnost dodržuje zákony Boží, nikoli pravidla, která jsi stanovil ty. 2Jsou to zákony Boží, co zaručuje tvé bezpečí. 3Žádná z iluzí, které máš o sobě samém, se neřídí žádným zákonem. 4Zdá se, že chvíli tančí podle pravidel, která jsi jim stanovil. 5Potom však upadnou a nemohou znovu vstát. 6Mé dítě, nebuď kvůli nim zarmouceno, jsou to jen hračky. 7Jejich tanec ti nikdy nepřinesl radost. 8Nebyly však ani něčím, co by tě vystrašilo, ani něčím, co by ti zajistilo bezpečí, pokud by dodržovaly tvá pravidla. 9Nesmíš je milovat ani na ně útočit, ale pouze na ně pohlížet jako na dětské hračky, které samy o sobě nemají žádný smysl. 10Uvidíš-li v nich i jen jediný smysl, uvidíš je tak všechny. 11Neuvidíš-li v nich žádný smysl, nedotknou se tě.
5. Zdání klamou, protože jsou zdáními, a nikoli skutečností. 2Nezabývej se jimi v jakékoli podobě. 3Jen zastírají skutečnost a přinášejí strach, protože skrývají pravdu. 4Neútoč na to, co jsi vytvořil a čemu jsi dovolil, aby tě oklamalo, neboť tak jen dokazuješ, že jsi byl oklamán. 5Útok má moc činit iluze skutečnými. 6Avšak co vytvoří, je ničím. 7Koho by vystrašila moc, která ve skutečnosti nemá žádné následky? 8Co jiného než iluze může způsobit, že věci vypadají jako ona sama? 9Pohlédni klidně na její hračky a pochop, že jsou to modly, které pouze tancují podle marných tužeb. 10Neuctívej je, neboť neexistují. 11Avšak při útoku se na to stejně zapomíná. 12Boží Syn nepotřebuje ochranu před svými sny. 13Jeho modly ho vůbec neohrožují. 14Jeho jedinou chybou je, že je považuje za skutečné. 15Může moc iluzí něco učinit?
6. Zdání mohou oklamat pouze mysl, která chce být oklamána. 2Ty můžeš učinit jednoduchou volbu, která tě navždy postaví daleko mimo dosah klamu. 3Nemusíš si dělat starosti s tím, jak toho bude dosaženo, neboť tomu nemůžeš rozumět. 4Porozumíš však ohromným změnám, ke kterým záhy dojde, když se rozhodneš pro jednu prostou věc: nechceš nic z toho, o čem jsi přesvědčen, že ti modla dává. 5Neboť tak Syn Boží prohlašuje, že je osvobozen od model. 6A tak je osvobozen.
7. Spása je opravdovým paradoxem! 2Čím jiným by mohla být než šťastným snem? 3Žádá tě pouze, abys odpustil vše, co nikdy nikdo neudělal, přehlédl to, co neexistuje, a nepohlížel na neskutečné jako na skutečnost. 4Žádá se od tebe jen to, abys dovolil naplnění své vůle, a aby ses už nadále nesháněl po věcech, které nechceš. 5Žádá se od tebe, aby ses osvobodil od všech snů o něčem, čím jsi nikdy nebyl, a nesnažil se již nahrazovat Vůli Boží silou svých planých přání.
8. Zde začíná sen o odloučení slábnout a mizet. 2Zde totiž onu mezeru, která neexistuje, začínáš vnímat bez hraček hrůzy, které jsi vytvořil. 3Více se od tebe nežádá. 4Buď opravdu rád, že spása nežádá mnoho, ale tak málo. 5Ve skutečnosti nežádá nic. 6Dokonce i v iluzích žádá pouze to, aby odpuštění nahradilo strach. 7Takové je jediné pravidlo šťastných snů. 8Mezera je vyprázdněna od hraček strachu, a tak je její neskutečnost jasná. 9Sny nejsou k ničemu. 10A Syn Boží je vůbec nepotřebuje. 11Nenabízejí mu jedinou věc, kterou by kdy mohl chtít. 12Je oproštěn od iluzí svou vůlí a pouze navrácen k tomu, čím je. 13Co jiného může být Boží plán jeho spásy, než způsob, jak ho navrátit Samotnému Bohu?
V. Jediný účel
1. Skutečný svět je stav mysli, v němž je za jediný účel světa považováno odpuštění. 2Jeho cílem není strach, neboť jeho záměrem se stal únik ze stavu viny. 3Je viděna hodnota odpuštění a nastupuje na místo model, které již nejsou vyhledávány, neboť jejich „dary“ nejsou považovány za hodnotné. 4Žádná pravidla nejsou stanovena zbytečně a od nikoho a od ničeho se nevyžaduje, aby se podrobil a vyhověl snu o strachu. 5Místo toho existuje přání rozumět všemu, co bylo stvořeno, tak jak to skutečně je. 6Dochází také k poznání, že všemu musí být nejdříve odpuštěno, a teprve potom tomu lze rozumět.
2. V tomto světě se má za to, že porozumění lze získat útokem. 2Ve skutečném světě je jasné, že porozumění je útokem ztraceno. 3Je plně pochopeno, že mít za cíl vinu je pošetilé. 4Model není potřeba, neboť je jasné, že jediným zdrojem jakékoli formy bolesti je vina. 5Nikdo není pokoušen jejím marným voláním, neboť utrpení a smrt jsou vnímány jako něco nechtěného a nehodného úsilí. 6Pochopil jsi a uvítal možnost svobody a nyní můžeš porozumět i prostředkům, kterými ji můžeš získat. 7Svět se stává místem naděje, neboť jeho jediným účelem je být místem, kde naděje na štěstí může být naplněna. 8A nikdo nestojí mimo tuto naději, protože svět byl sjednocen ve víře, že k tomu, aby naděje byla více než jen snem, musejí všichni sdílet účel světa.
3. Nebe ještě není zcela vzpomenuto, neboť účel odpuštění není ještě splněn. 2A přece si je každý jist, že půjde dále za odpuštění, a zůstane zde, dokud v sobě nedosáhne dokonalého odpuštění. 3Nic jiného si nepřeje. 4Strach se vytratil, neboť každý je ve svém účelu sjednocen sám se sebou. 5Jeho naděje na štěstí je tak jistá a stálá, že jen stěží může zůstat a trochu déle čekat, a nohama se ještě dotýkat země. 6Rád však počká, až se všechny ruce spojí a každé srdce bude připraveno povstat a jít s ním. 7Neboť tak je připraven na krok, v němž zanechá veškeré odpuštění za sebou.
4. Konečný krok patří Bohu, protože pouze Bůh mohl stvořit dokonalého Syna a sdílet s ním Své Otcovství. 2Nikdo vně Nebe neví, jak je to možné, neboť porozumění tomu je samo Nebe. 3Dokonce i účel skutečného světa je stále ještě pod úrovní stvoření a věčnosti. 4Strach však zmizel, neboť účelem skutečného světa je odpuštění, nikoli uctívání model. 5Tak je Syn Nebes připraven být sám sebou a vzpomenout si, že Syn Boží ví o všem, co chápe jeho Otec, a chápe to dokonale spolu s Ním.
5. Ve skutečném světě se toho ještě nedosahuje, neboť to je účel Samotného Boha. Je to pouze Jeho účel, a přesto je úplně sdílen a dokonale naplněn. 2Skutečný svět je stav, ve kterém se mysl naučila, jak snadno modly odejdou, jsou-li ještě vnímány, ale nikoli chtěny. 3Jak ochotně se jich mysl může vzdát, když pochopila, že modly nejsou ničím, nejsou nikde, a nemají žádný účel. 4Jedině potom lze vinu a hřích vidět jako bezúčelné a nesmyslné.
6. A tak si lze vlídně uvědomit účel skutečného světa, aby tak nahradil cíl hříchu a viny. 2Odpuštění s radostí odnese vše, co stálo mezi tvou představou o sobě a tím, co jsi. 3Bůh však Svého Syna nemusí znovu stvořit, aby mu bylo vráceno, co mu patří. 4Mezera mezi tvým bratrem a tebou nikdy neexistovala. 5Co Boží Syn věděl, když byl stvořen, musí vědět znovu.
7. Když se bratři spojí v účelu ve světě strachu, stojí již na okraji skutečného světa. 2Ještě se snad ohlížejí zpět a myslí si, že vidí modly, které chtějí. 3Jejich cesta však byla s jistotou vytyčena směrem od model ke skutečnosti. 4Neboť když spojili své ruce, byla to ruka Krista, již uchopili, a budou se dívat na Toho, Jehož ruku drží. 5Než si vzpomeneš na Otce, spatříš tvář Krista. 6Musí zůstat nevzpomenut, dokud Jeho Syn nedosáhne za odpuštění k Lásce Boží. 7Avšak Kristova Láska je přijata první. 8Potom přijde vědění, že jsou jedno.
8. Jak snadný je krok přes úzkou hranici světa strachu, když jsi poznal, Čí ruku držíš! 2Ve tvé ruce je vše, co potřebuješ, abys kráčel s dokonalou důvěrou navždy pryč od strachu, šel přímo a rychle dosáhl brány samotného Nebe. 3Neboť Ten, Jehož ruky se držíš, čekal pouze na tebe, až se k Němu připojíš. 4Nyní, když jsi přišel, otálel by s tím, aby ti ukázal cestu, po které s tebou musí jít? 5Jeho požehnání na tobě spočívá stejně jistě, jako na Něm spočívá Láska Jeho Otce. 6Jeho vděčnost vůči tobě je mimo tvé chápání, neboť jsi Mu umožnil vyprostit se z řetězů a jít společně s tebou k domu Jeho Otce.
9. Ze světa odchází dávná zášť. 2S ní odchází všechna nenávist a strach. 3Neohlížej se zpět, neboť to, co leží před tebou, je vše, co jsi kdy ze srdce chtěl. 4Vzdej se světa! 5Ale neobětuj ho. 6Nikdy jsi ho nechtěl. 7Nepřineslo ti každé štěstí, které jsi zde hledal, jen bolest? 8Nezaplatil jsi za každou chvíli spokojenosti strašnou cenu mincemi utrpení? 9Radost nic nestojí. 10Radost je tvým svatým právem, a to, za co platíš, není štěstí. 11Nechť tvou cestu urychlí poctivost, a nechť tě tvé zdejší zkušenosti, tak jak je zpětně vidíš, neklamou. 12Neobešly se bez vysoké ceny a neradostných důsledků.
10. Neohlížej se zpět jinak než s poctivostí. 2Když tě modla pokouší, mysli na toto:
3Nikdy se nestalo, že by ti modla přinesla něco jiného než „dar“ viny.
4Žádný nebyl koupen jinak než za cenu bolesti a nikdy nebyl zaplacen jen tebou.
5Buď tedy ke svému bratru milosrdný. 6Nevybírej si nerozvážně modlu, a pamatuj si, že tvůj bratr za to zaplatí stejnou cenu jako ty. 7On se opozdí, když budeš hledět zpět a neuvidíš, Čí milující ruky se držíš. 8Hleď tedy vpřed a s důvěrou kráčej se šťastným srdcem bijícím nadějí, a nikoli srdcem, které buší strachem.
11. Vůle Boží navždy spočívá v těch, jejichž ruce jsou spojeny. 2Nežli se spojili, mysleli si, že Bůh je jejich nepřítel. 3Když se však spojili a začali sdílet účel, mohli se naučit, že jejich vůle je jedna. 4A Vůle Boží tak nutně dosáhne k jejich uvědomění. 5Pak už nebude dlouho trvat, než si vzpomenou, že je to jen jejich vlastní vůle.
VI. Oprávněnost odpuštění
1. Hněv není nikdy oprávněný. 2Útok nemá opodstatnění. 3Právě zde začíná únik před strachem, a zde bude dokončen. 4Zde je ti dán skutečný svět výměnou za sny o hrůze. 5Neboť právě v tom spočívá odpuštění, což je jen přirozené. 6Nejsi žádán, abys nabízel prominutí tam, kde je útok namístě a kde by byl oprávněný. 7To by totiž znamenalo, že odpouštíš hřích přehlížením toho, co skutečně existuje. 8To není prominutí. 9Neboť to by předpokládalo, že reaguješ-li způsobem, který není oprávněný, tvé prominutí se stane odpovědí na útok, ke kterému došlo. 10A tak je prominutí nevhodné, neboť bylo uděleno tam, kde bylo nepatřičné.
2. Prominutí je vždy oprávněné. 2Má spolehlivý základ. 3Neodpouštíš neodpustitelné, ani nepřehlížíš skutečný útok, který volá po trestu. 4Spása nespočívá v tom, že jsou po tobě žádány nepřirozené reakce, které se nehodí k tomu, co je skutečné. 5Spása namísto toho žádá pouze to, abys vhodně reagoval na to, co není skutečné, tím, že nebudeš vnímat, co se nestalo. 6Pokud by prominutí bylo neoprávněné, žádalo by se od tebe, abys obětoval svá práva, když na útok odpovídáš odpuštěním. 7Od tebe se však pouze žádá, abys viděl odpuštění jako přirozenou reakci na strádání, které spočívá v chybě, a proto je voláním o pomoc. 8Jedinou zdravou reakcí je odpuštění. 9Chrání tvá práva před obětováním.
3. Toto pochopení je jediná změna, která dovolí skutečnému světu, aby postoupil na místo snů o hrůze. 2Strach nemůže vzniknout, pokud není ospravedlněn útok. Kdyby byl útok skutečně opodstatněný, prominutí by žádné opodstatnění nemělo. 3Skutečného světa dosáhneš, když poznáš, že základ odpuštění je zcela skutečný a plně ospravedlněný. 4Považuješ-li ho za ničím nezaručený dar, musí posilovat vinu, kterou chceš „odpustit“. 5Neospravedlněné odpuštění je útokem. 6To je vše, co kdy svět může dát. 7Občas „hříšníkům“ promíjí, ale stále si je vědom, že zhřešili. 8A tak odpuštění, které dává svět, si „hříšníci“ nezasluhují.
4. Toto je falešné odpuštění, které používá svět, aby zachoval vědomí hříchu. 2A uzná-li, že Bůh je spravedlivý, zdá se být nemožné, že by Jeho prominutí mohlo být skutečné. 3Tak je strach z Boha jistým následkem toho, že prominutí je viděno jako nezasloužené. 4Nikdo, kdo se považuje za vinného, se nemůže vyhnout strachu z Boha. 5Tohoto dilematu je však ušetřen, může-li odpustit. 6Mysl musí smýšlet o svém Stvořiteli stejně, jako vidí sama sebe. 7Uvidíš-li, že si tvůj bratr zaslouží prominutí, naučil ses, že má stejné právo na odpuštění jako ty. 8Nebudeš si také myslet, že Bůh pro tebe zamýšlí strašný soud, který si tvůj bratr nezaslouží. 9Neboť je pravda, že si nemůžeš zasloužit více ani méně než on.
5. Odpuštění, které je uznáno jako zasloužené, bude uzdravovat. 2Dává zázraku sílu přehlížet iluze. 3Tak se učíš, že i tobě musí být odpuštěno. 4Neexistuje zdání, které by nemohlo být přehlédnuto. 5Neboť kdyby existovalo, musel by nejprve existovat nějaký hřích, který se nachází mimo odpuštění. 6Byla by tu chyba, která je více než omyl; zvláštní forma chyby, která zůstává nezměnitelná, věčná, chyba, kterou nelze opravit a z níž není úniku. 7Existoval by jeden omyl, který by měl moc odčinit stvoření a vytvořit svět, který by ho mohl nahradit a zničit Vůli Boží. 8Jen tehdy, kdyby to bylo možné, by mohla existovat zdání, která by odolala zázraku, a nebyla by jím uzdravena.
6. Neexistuje jistější důkaz toho, že si přeješ uctívat modly, než přesvědčení, že existují formy nemoci a nedostatku radosti, které odpuštění nemůže uzdravit. 2To znamená, že dáváš přednost tomu, že si některé modly ponecháš, a nejsi ještě připraven se jich všech vzdát. 3Tak si myslíš, že některá zdání jsou skutečná a že to vůbec nejsou zdání. 4V tom, jaký je smysl pevného přesvědčení, že některá zdání je těžší přehlédnout než jiná, se nedej oklamat. 5Vždy to znamená, že si myslíš, že odpuštění musí být omezené. 6Stanovil sis cíl částečného prominutí a omezeného úniku před vinou. 7Co jiného to může být než falešné odpuštění sobě samému a všem, kdo se zdají být od tebe oddělení?
7. Musí být pravdou, že zázrak uzdravuje všechny formy nemoci, nebo nedokáže uzdravit vůbec. 2Jeho účelem nemůže být soudit, které formy jsou skutečné a která zdání jsou pravdivá. 3Pokud jedno zdání musí zůstat stranou uzdravování, pak musí být jedna iluze součástí pravdy. 4Tak nemůžeš uniknout veškeré vině, ale jen některé. 5Božímu Synu musíš odpustit úplně. 6Jinak bude tvá představa o sobě samém neúplná, a ty se budeš stále bát nahlédnout do svého nitra a nalézt únik před všemi modlami. 7Spása spočívá ve víře, že nemohou existovat formy viny, které bys nemohl odpustit. 8Nemohou tedy existovat ani zdání, která by nahradila pravdu o Synu Božím.
8. Pohlédni na svého bratra s ochotou vidět ho takového, jaký je. 2Nenech žádnou jeho část mimo svou ochotu, aby byl uzdraven. 3Uzdravovat znamená činit úplným. 4Co je úplné, nemůže postrádat žádné části, které by se nacházely vně. 5Odpuštění spočívá v tom, že to uznáš a budeš potěšen, že nemohou existovat určité formy nemoci, které by zázrak neměl moc uzdravit.
9. Syn Boží je dokonalý, jinak by nemohl být Synem Božím. 2Nebudeš ho znát, když si budeš myslet, že si nezaslouží uniknout před všemi důsledky a podobami viny. 3Jestliže chceš znát pravdu o sobě samém, nemůžeš o něm smýšlet jinak.
4Děkuji Ti, Otče, za Tvého dokonalého Syna,
v jehož slávě uvidím svou vlastní slávu.
5Zde je radostné prohlášení, že neexistují formy zla, které by mohly překonat Vůli Boží, radostné uznání, že na základě tvého přání učinit iluze skutečnými nedosáhla vina žádného úspěchu. 6Co jiného to je než jednoduché vyhlášení pravdy?
10. Pohlédni na svého bratra s touto nadějí v sobě, a pochopíš, že nemohl udělat chybu, která by v něm změnila pravdu. 2Není obtížné přehlédnout chyby, kterým nebyly dány žádné následky. 3Tomu, o čem si myslíš, že má moc vytvořit z Božího Syna modlu, však nepromineš. 4Neboť Boží Syn se pro tebe stal uctívaným objektem a znakem smrti. 5Je toto tvým spasitelem? 6Mýlí se snad ve Svém Synu jeho Otec? 7Anebo jsi byl ty oklamán v tom, kdo ti byl dán, abys ho uzdravil pro svou spásu a vysvobození?
VII. Nová interpretace
1. Dovolil by Bůh, aby smysl světa závisel na tvé interpretaci? 2Kdyby to dovolil, svět by neměl smysl. 3Neboť smysl se nemůže neustále měnit, a přesto být pravdivý. 4Duch svatý vidí ve světě jen jeden, neměnný účel. 5Žádná situace neovlivní záměr světa, ale každá s ním musí být v souladu. 6Neboť pouze kdyby se jeho záměr mohl s každou situací měnit, mohla by každá být otevřena jiné interpretaci pokaždé, když o ní přemýšlíš. 7Přidej do scénáře, který píšeš pro každou minutu svého dne, jediný prvek, a vše, co se nyní děje, znamená něco jiného. 8Vyjmi jiný prvek, a celý význam se posune podle toho.
2. Co odráží tvůj scénář kromě plánů, jaký by měl den být? 2A tak soudíš neštěstí i úspěch, pokrok i ústup, zisk i ztrátu. 3Všechny tyto soudy jsou učiněny na základě úloh, které scénář ukládá. 4Fakt, že samy o sobě nemají smysl, je ukázán tím, jak snadno se tyto nálepky mění s jinými soudy, založenými na odlišných aspektech zkušenosti. 5Když pak pohlédneš zpět, myslíš si, že v tom, co se stalo předtím, vidíš nějaký další smysl. 6Udělal jsi skutečně něco kromě toho, že jsi ukázal, že to žádný smysl nemělo? 7Tys tomu ale přiřadil smysl ve světle cílů, které se mění – a spolu s nimi se mění i veškerý smysl.
3. Události může obdařit trvalým smyslem pouze stálý účel. 2Musí však všem poskytnout jeden smysl. 3Jsou-li jim dány odlišné smysly, musí to být jen proto, že odrážejí odlišné účely. 4To je jediný smysl, který mají. 5Může toto být smysl? 6Může mít zmatek smysl? 7Vnímání se nemůže neustále měnit, a zároveň přispívat k trvalosti smyslu. 8Strach je soudem, který není nikdy ospravedlněn. 9Jeho přítomnost nemá jiný smysl než ukázat ti, že jsi napsal strachuplný scénář – a proto se bojíš. 10Nikoli však proto, že by to, čeho se bojíš, mělo samo o sobě smysl plný strachu.
4. Společný účel je jediným prostředkem, s jehož pomocí může být vnímání stabilizováno a světu a všem zkušenostem dána jediná interpretace. 2Tímto sdíleným účelem je všemi a vším, co vidíš, sdílen jeden soud. 3Nemusíš soudit, neboť ses naučil, že všemu byl dán jeden smysl, a jsi potěšen, že ho vidíš všude. 4Nemůže se změnit, protože ho chceš vnímat všude, okolnostmi nezměněný. 5A tak ho nabídneš všem událostem a dovolíš, aby ti nabídly stálost.
5. Únik před souzením spočívá jednoduše v tomto: všechno má jen jeden účel, který sdílíš s celým světem. 2Nic ve světě s ním nemůže být v rozporu, neboť patří všemu, stejně jako patří i tobě. 3S jediným účelem končí všechny myšlenky obětování, které nutně přijímají odlišný účel pro toho, kdo získává, a pro toho, kdo ztrácí. 4Myšlenka obětování nemůže existovat odděleně od této ideje. 5Je to právě tato idea odlišnosti cílů, co způsobuje posun ve vnímání a změnu smyslu. 6S jedním sjednoceným cílem toto není možné, neboť tvůj souhlas činí interpretaci ustálenou a trvalou.
6. Jak může být skutečně navázána komunikace, mají-li symboly, které jsou používány, odlišný smysl? 2Cíl Ducha svatého poskytuje jednu interpretaci, která má smysl pro tebe i tvého bratra. 3Tak můžeš komunikovat s ním a on s tebou. 4V symbolech, kterým můžete oba rozumět, je obětování smyslu odčiněno. 5Každé obětování má za následek ztrátu schopnosti vidět vztahy mezi událostmi. 6Pohlížíš-li na ně odděleně, nemají smysl. 7Neboť neexistuje světlo, v němž bys je mohl vidět a pochopit. 8Nemají žádný účel. 9To, k čemu jsou, nelze vidět. 10Žádná myšlenka ztráty nemá smysl. 11Nikdo s tebou nesouhlasí v tom, co znamená. 12Je součástí pokřiveného scénáře, který nelze smysluplně interpretovat. 13Musí být navždy nesrozumitelná. 14To není komunikace. 15Tvé temné sny jsou jen nesmyslné izolované scénáře, které píšeš ve spánku. 16Nehledej smysl v odloučených snech. 17Sdíleny mohou být pouze sny o prominutí. 18Pro vás oba znamenají totéž.
7. Neinterpretuj z pozice osamění, neboť to, co vidíš, nic neznamená. 2To, co to představuje, se bude měnit, a ty budeš věřit, že svět je nejistým místem a že v něm kráčíš v nebezpečí a nejistotě. 3Jsou to jen tvé interpretace, které postrádají stálost, neboť nejsou v souladu s tím, co skutečně jsi. 4Toto je stav tak zdánlivě nebezpečný, že musí vyvolat strach. 5Můj bratře, takto nepokračuj. 6Máme jednoho Interpreta. 7Skrze Jeho použití symbolů jsme spojeni, takže znamenají totéž pro nás pro všechny. 8Náš společný jazyk nám umožňuje promlouvat ke všem našim bratrům a porozumět s nimi tomu, že odpuštění bylo dáno nám všem, a tak můžeme opět komunikovat.
VIII. Neměnná skutečnost
1. Zdání klamou, ale mohou být změněna. 2Skutečnost je neměnná. 3Vůbec neklame, avšak ty jsi oklamán, nejsi-li schopen vidět za zdání. 4Neboť vše, co vidíš, se změní, přestože sis dříve myslel, že je to skutečné, a nyní si to myslíš znovu. 5Skutečnost je tak zredukována na formu a je schopna změny. 6Skutečnost je neměnná. 7Právě to ji činí skutečnou a odděluje ji od všech zdání. 8K tomu, aby byla sama sebou, musí přesahovat všechny formy. 9Nemůže se měnit.
2. Zázrak je prostředkem jak ukázat, že všechna zdání se mohou změnit, protože jsou zdáními, a neměnná, jako je skutečnost, být nemohou. 2Zázrak svědčí o spáse, nikoli o zdání, tím, že ukazuje, že zdání se mohou měnit. 3Tvůj bratr má v sobě neměnnost, která je mimo jakékoli zdání či klam. 4Je však zastřena měnícími se názory na něj, které vnímáš jako jeho skutečnost. 5Šťastný sen o něm na sebe bere formu zdání jeho dokonalého zdraví, jeho dokonalého osvobození od všech forem nedostatku a bezpečí před neštěstím všeho druhu. 6Zázrak je důkazem, že tvůj bratr není poután ztrátou či utrpením v žádné formě, neboť jejich forma se může snadno změnit. 7To ukazuje, že forma nikdy nebyla skutečná a nemohla pocházet z jeho skutečnosti. 8Neboť skutečnost je neměnná a nemá žádné následky, které by mohlo cokoli v Nebi nebo na zemi kdy změnit. 9Ukazuje se však, že zdání jsou neskutečná, protože se mění.
3. Co jiného je pokušení než přání učinit iluze skutečnými? 2Nezdá se, že je to přání, aby skutečnost neexistovala. 3Přesto je to prohlášení, že některé formy model mají mocnou přitažlivost, která způsobuje, že odolat jim je obtížnější než odolat těm, které nechceš, aby byly skutečné. 4Pokušení není tedy ničím jiným než tímto: je modlitbou, aby se zázrak nedotkl některých snů, ale aby zachoval jejich neskutečnost zastřenou, a namísto toho je učinil skutečnými. 5Na takovou modlitbu Nebe neodpovídá, ani ti nemůže být dán zázrak, aby uzdravil zdání, která se ti nelíbí. 6Stanovil jsi omezení. 7To, o co žádáš, ti je dáno, ale nikoli Bohem, Který nezná omezení. 8Omezil jsi se sám.
4. Skutečnost je neměnná. 2Zázraky pouze ukazují, že to, co jsi postavil mezi skutečnost a to, co si uvědomuješ, není skutečné a vůbec nepřekáží. 3Za přesvědčení, že musí existovat zdání, která nemají naději se změnit, zaplatíš tím, že zázraky z tebe nemohou vycházet důsledně. 4Požádal jsi totiž, aby jim byla odepřena moc uzdravit všechny sny. 5Toužíš-li po uzdravení, neexistuje zázrak, který bys nemohl dostat. 6Žádný zázrak ti však nemůže být dán, pokud ho nechceš. 7Zvol si, co bys chtěl uzdravit, a Tomu, Jenž dává všechny zázraky, nebyla dána volnost poskytovat Své dary Božímu Synu. 8Je-li Syn v pokušení, popírá skutečnost. 9A ochotně se stává otrokem toho, co si vybral namísto ní.
5. Jelikož skutečnost je neměnná, je v ní již obsažen zázrak, aby uzdravil vše, co se mění, a nabídl ti, abys to viděl ve šťastné podobě postrádající strach. 2Bude ti dáno, abys takto pohlédl na svého bratra. 3Pokud však chceš, aby tomu bylo v nějakém směru jinak, nestane se tak. 4Takové tvé přání totiž znamená jen to, že nechceš, aby byl uzdraven a úplný. 5Kristus v něm je dokonalý. 6Chceš právě to spatřit? 7Nedávej tedy přednost žádným snům o svém bratru před tím, že v něm uvidíš dokonalého Krista. 8A Krista v něm uvidíš, protože jsi Mu dovolil, aby k tobě přišel. 9A až se ti objeví, budeš si jist, že jsi jako On, neboť On je to, co je ve tvém bratru i v tobě neměnné.
6. Toto uvidíš, když se rozhodneš, že neexistuje jediné zdání, které bys chtěl namísto toho, co opravdu je tvůj bratr. 2Nedovol, aby pokušení dát přednost snu umožnilo vstoupit nejistotě. 3Neobviňuj se a neboj se, jsi-li pokoušen snem o tom, co tvůj bratr je. 4Nedávej však snu moc, aby ve tvém pohledu na něj vyměnil to, co je v něm neměnné. 5Všechna falešná zdání se vytratí, když namísto nich požádáš o zázrak. 6Není bolesti, jíž by nebyl zbaven, dovolíš-li mu jen, aby byl tím, čím je. 7Proč by ses měl bát vidět v něm Krista? 8V tom, co uvidíš, budeš vidět pouze sám sebe. 9Jakmile bude bratr uzdraven, budeš zbaven viny i ty, neboť to, jaký se ti zdá, takový se zdáš sám sobě i ty.
