Kapitola 31
KONEČNÁ VIZE
I. Jednoduchost spásy
1. Jak je spása jednoduchá! 2Říká jen, že to, co pravda nikdy nebyla, není pravda nyní a nikdy to pravda nebude. 3Nemožné se nestalo, a nemůže mít žádné následky. 4A to je vše. 5Cožpak může být pro někoho, kdo chce, aby to byla pravda, těžké se to naučit? 6Tak snadnou lekci by mohla ztížit pouze neochota se to naučit. 7Je těžké vidět, že to, co je nepravdivé, nemůže být pravdivé, a to, co je pravdivé, nemůže být nepravdivé? 8Nemůžeš již tvrdit, že nevnímáš rozdíl mezi nepravdivým a pravdivým. 9Bylo ti přesně řečeno jak rozlišit jedno od druhého, a co máš dělat, jsi-li zmaten. 10Proč se tedy stále nechceš naučit něco tak jednoduchého?
2. Má to svůj důvod. 2Nepleť si ho však s obtížností jednoduchých věcí, které spása žádá, aby ses naučil. 3Učí pouze to, co je jasně zřejmé. 4Prostě jen postupuje bez jakéhokoli vypětí, snadnými kroky, které tě jemně vedou, od jedné samozřejmé lekce ke druhé. 5Zde tě nemůže nic zmást, a přesto jsi zmaten. 6Jsi totiž z nějakého důvodu přesvědčen, že je jednodušší se naučit a pochopit to, co je naprosto zmatené. 7To, co jsi naučil sám sebe, je tak obrovský učební výkon, že je to opravdu neuvěřitelné. 8Ty jsi ho však dosáhl, protože jsi to chtěl, nezastavil ses ve své horlivosti a neusoudil jsi, že naučit se to je těžké a pochopit to je příliš složité.
3. Nikdo, kdo chápe, co ses naučil, jak pečlivě ses to naučil, a s jakým úsilím jsi nekonečně procvičoval a opakoval lekce v každé myslitelné formě, by nikdy nemohl pochybovat o síle tvé schopnosti se učit. 2Ve světě není větší síly. 3Svět jí byl vytvořen, a i nyní závisí pouze na ní. 4Lekce, které ses naučil, jsou tak přecvičené a zafixované, že jako těžká opona zastírají jednoduché a zřejmé věci. 5Neříkej, že se je nemůžeš naučit. 6Neboť tvá moc se učit je dost silná na to, aby tě naučila, že tvá vůle není tvou vlastní, tvé myšlenky ti nepatří, a dokonce i ty sám jsi někým jiným.
4. Může někdo trvat na tom, že naučit se takovéto lekce je snadné? 2Ty ses však naučil více než to. 3Pokračoval jsi v učení, krok za krokem, bez stěžování si, ať šlo o jakkoli obtížný krok, dokud nebyl vybudován svět, který ti vyhovoval. 4Každá lekce, která vytváří svět, vzniká z prvního výsledku učení; jde o obludnost tak obrovskou, že Hlas Ducha svatého se před něčím tak velikým zdá být slabý a tichý. 5Svět začal jednou podivnou lekcí, která byla dostatečně silná, aby způsobila, že Bůh byl zapomenut a Jeho Syn se stal sám sobě cizím ve vyhnanství z domova, v němž ho ustanovil Sám Bůh. 6Ty, kdo jsi se naučil, že Boží Syn je vinen, neříkej, že se nemůžeš naučit jednoduché věci, které tě učí spása!
5. Učení je dovednost, kterou jsi vytvořil a dal ji sám sobě. 2Nebylo vytvořeno, aby konalo Vůli Boží, ale aby podpořilo přání, že je možno jí odporovat a že od ní odloučená vůle je dokonce skutečnější než ona sama. 3To se učení snažilo ukazovat a ty ses naučil to, co tě mělo naučit. 4Nyní stojí to, co sis pradávno vštípil do paměti, neúprosně před Hlasem pravdy a učí tě, že Jeho lekce nejsou pravdivé, že je příliš obtížné se je naučit, příliš obtížné je pochopit, a příliš odporují tomu, co je skutečně pravda. 5Přesto se je naučíš, neboť naučit se je je jediným účelem tvé schopnosti se učit, který Duch svatý vidí v celém světě. 6Jeho jednoduché lekce odpuštění jsou mocnější než tvé lekce, protože přicházejí od Boha a od tvého Já k tobě.
6. Je tento Hlas tak nepatrný a slabý, že se nemůže povznést nad absurdní mumraj zvuků, který nemá smysl? 2Boží Vůlí nebylo, aby na Něj Jeho Syn zapomněl. 3V Hlasu, který za Něj promlouvá, je moc Jeho Vůle. 4Kterou lekci se naučíš? 5Jaký výsledek je nevyhnutelný, jistý jako Bůh, a daleko mimo veškeré pochybnosti a otázky? 6Může se snad stát, že tvé malé, neuvěřitelně obtížné učení s podivným výsledkem odolá jednoduchým lekcím, které se učíš v každé chvíli každého dne od doby, kdy začal čas a bylo vytvořeno učení?
7. Lekce, které je třeba se naučit, jsou pouze dvě. 2Každá má svůj výsledek v jiném světě. 3Každý svět pochází nepochybně ze svého zdroje. 4Jistým výsledkem lekce, že Boží Syn je vinen, je svět, který vidíš. 5Je to svět hrůzy a zoufalství. 6Není v něm ani naděje na štěstí. 7Nemůžeš vypracovat žádný plán bezpečí, který by kdy uspěl. 8Není zde žádná radost, kterou bys mohl hledat, a doufat, že ji najdeš. 9To však není jediný výsledek, který tvé učení může přinést. 10Ať už ses svůj zvolený úkol přeučil jakkoli, lekce, která odráží Boží Lásku, je stále ještě silnější. 11Naučíš se, že Boží Syn je nevinen, a uvidíš jiný svět.
8. Výsledkem lekce, že Syn Boží je bez viny, je svět, ve kterém neexistuje strach, vše je osvíceno nadějí a září vlídnou náklonností. 2Všechno k tobě volá a jemně tě žádá o přátelství a možnost se s tebou spojit. 3Nikdy se nestane, že by volání nebylo slyšeno, nebylo pochopeno či nebylo zodpovězeno přesně takovým jazykem, jakým bylo učiněno. 4A ty pochopíš, že to bylo volání všech a všeho, jež vždy znělo v tomto světě, ale ty jsi ho nevnímal takové, jaké je. 5Nyní vidíš, že ses mýlil. 6Byl jsi oklamán formami, v nichž bylo volání ukryto. 7Proto jsi ho neslyšel, a tak jsi ztratil přítele, který vždy chtěl být tvou součástí. 8Jemné věčné volání každé části Božího stvoření k celku je slyšet po celém světě, který tato druhá lekce přináší.
9. Neexistuje nic živého, co by nesdílelo univerzální Vůli, aby bylo úplné a abys neponechal jeho volání nevyslyšeno. 2Bez tvé odpovědi je ponecháno smrti, stejně jako je před smrtí zachráněno, když uslyšíš jeho volání jako dávné volání po životě a pochopíš, že je pouze tvým vlastním voláním. 3Kristus v tobě si pamatuje Boha se stejně naprostou jistotou, s jakou zná Boží Lásku. 4Ale pouze je-li Jeho Syn nevinen, může Bůh být Láskou. 5Neboť Bůh by vskutku představoval strach, kdyby ten, kterého stvořil nevinným, mohl být otrokem viny. 6Dokonalý Syn Boží si pamatuje své stvoření. 7Ve své vině však zapomněl, čím opravdu je.
10. Strach z Boha je stejně jistě výsledkem lekce, že Jeho Syn je vinen, jako to, že si Boží syn, když pozná svou nevinnost, musí vzpomenout na Jeho Lásku. 2Neboť nenávist nutně plodí strach a pohlíží na svého otce jako na sebe sama. 3Jak se mýlíš, když neslyšíš volání, které ozvěnou zní za každým zdánlivým voláním smrti, zpívá za každým vražedným útokem a prosí, aby láska obnovila umírající svět. 4Nechápeš, Kdo k tobě volá, stoje za každou formou nenávisti, za každým voláním po válce. 5Přesto Krista poznáš, když Mu odpovíš jazykem, kterým volá. 6Objeví se, když Mu odpovíš, a v Něm poznáš, že Bůh je Láska.
11. Co jiného je pokušení než přání učinit špatné rozhodnutí o tom, co se chceš učit, a dospět k výsledku, který nechceš? 2Poznání, že pokušení je nechtěným stavem mysli, se stává prostředkem, pomocí něhož je volba znovu zhodnocena; a je spatřen jiný výsledek, kterému chceš dát přednost. 3Klameš sám sebe, jsi-li přesvědčen, že chceš neštěstí, nejednotu a bolest. 4Nenaslouchej takovému volání v sobě samém. 5Naslouchej raději hlubšímu volání, které je za ním, a které žádá o mír a radost. 6Pak ti celý svět dá radost a mír. 7Neboť jak slyšíš, tak odpovídáš. 8A pohleď! 9Tvá odpověď je důkazem toho, co ses naučil. 10Jejím výsledkem je svět, který vidíš.
12. Buďme chvíli klidní a zapomeňme na vše, co jsme se kdy naučili, na všechny myšlenky, které jsme měli, a na všechny předsudky o tom, co věci znamenají a jaký je jejich účel. 2Zapomeňme na to, co jsme si mysleli, že je smyslem světa. 3My to nevíme. 4Ať je každá představa, kterou jsme kdy o kom měli, z naší mysli uvolněna a odstraněna.
13. Nesuď a zapomeň všechny myšlenky zla nebo dobra, které tě kdy o někom napadly. 2Nyní ho neznáš. 3Můžeš ho však poznat, a poznat ho nově. 4Je pro tebe znovu zrozen, a ty jsi znovu zrozen pro něj, bez minulosti, která ho odsoudila k smrti, a tebe s ním. 5Nyní může žít tak, jako můžeš žít ty, neboť dávné učení pominulo, a zanechalo volné místo pro znovuzrození pravdy.
II. Chodit s Kristem
1. Dávnou lekci nepřekonáš tím, že budeš stavět nové a staré proti sobě. 2Nezdoláváš ji, abys poznal pravdu, ani proti ní nebojuješ, aby byla působivostí pravdy poražena. 3Není třeba připravovat žádnou bitvu, vynakládat čas, ani spřádat plány jak zavést něco nového. 4Proti pravdě je vedena dávná bitva, ale pravda neodpovídá. 5Mohl by v takové válce být někdo zraněn, pokud se nezraní sám? 6Pravda není nepřítelem nikoho. 7A může být někdo napaden sny?
2. Opět si zopakujme, co zdánlivě stojí mezi tebou a pravdou o tom, co jsi. 2Neboť zřeknutí se toho zahrnuje několik kroků. 3Prvním je rozhodnutí, které činíš. 4Poté je ti ale pravda dána. 5Chceš stanovit pravdu. 6Svým přáním pak pokaždé, když si myslíš, že musíš o něčem rozhodnout, stanovíš dvě možnosti, ze kterých si máš vybrat. 7Ani jedna není pravdivá. 8Nejsou ani rozdílné. 9Je však nutné je obě vidět předtím, než můžeš pohlédnout za ně k té alternativě, která je jinou možností. 10Nikoli však ve snech, které jsi vytvořil, aby ti ji zastřely.
3. To, mezi čím se chceš rozhodnout, není volbou a dává pouze iluzi svobody, neboť výsledek bude v každém případě stejný. 2A tak to ve skutečnosti volbou vůbec není. 3Vůdce a následovník se vynořují jako odlišné role, z nichž každá má zdánlivě výhody, které nechceš ztratit. 4V jejich splynutí se tedy zdá být naděje na spokojenost a mír. 5Sebe sama spatřuješ jako rozděleného do obou těchto rolí a navždy mezi ně rozštěpeného. 6A každý přítel nebo nepřítel se stává prostředkem k tomu, aby ti pomohl se před tímto stavem ochránit.
4. Možná to nazýváš láskou. 2Možná si myslíš, že je to vražda a že je konečně ospravedlněná. 3Nenávidíš toho, komu jsi předal roli vůdce tehdy, kdys ji sám chtěl, a stejně tak nenávidíš to, že ji nepřijímá ve chvílích, kdy chceš následovníkovi v sobě dovolit, aby povstal, a role vůdce se vzdáváš. 4A právě k tomu jsi vedl svého bratra a naučil ses myslet si, že takový je jeho účel. 5Pokud tomuto účelu neslouží, nesplnil funkci, kterou jsi mu dal. 6A tak si zasluhuje smrt, protože pro tebe nemá žádný účel a není ti nijak užitečný.
5. A co on? 2Co chce on od tebe? 3Co jiného by mohl chtít než to, co chceš ty od něho? 4Zde je život stejně snadný jako smrt, neboť to, co volíš, volíš i pro něj. 5Voláš ho dvojím způsobem, stejně jako on tebe. 6Mezi těmito dvěma voláními si lze vybrat, neboť vedou k různým výsledkům. 7Nezáleží ti na tom, zda je tvým vůdcem nebo následovníkem, neboť jsi zvolil smrt. 8Ale jeho volání po smrti, nebo po životě, po nenávisti, či odpuštění a pomoci nevede ke stejnému výsledku. 9Slyš jedno, a jsi od něho odloučen a ztracen. 10Slyš však to druhé, a spojíš se s ním a ve tvé odpovědi bude nalezena spása. 11Hlas, který v něm slyšíš, je jen tvým vlastním hlasem. 12O co tě žádá? 13A naslouchej dobře! 14Neboť žádá o to, co přijde k tobě, protože vidíš svůj vlastní obraz a slyšíš svůj vlastní hlas prosící o to, co chceš ty.
6. Než odpovíš, zastav se a zamysli se nad následujícím:
2Odpověď, kterou dám svému bratru, je to, o co žádám.
3A co se naučím o něm, naučím se o sobě.
4Potom chvíli počkejme, uklidněme se, a zapomeňme na všechno, co jsme si mysleli, že slyšíme, a vzpomeňme si, jak mnoho nevíme. 5Tento bratr nás ani nevede, ani nenásleduje, ale kráčí vedle nás po úplně stejné cestě. 6Je jako my, tak blízko, nebo tak daleko od toho, co chceme, jak mu my dovolíme. 7Nezískáme nic, co nezíská s námi, a když nepostoupí, zůstaneme pozadu. 8Neber ho za ruku s hněvem, ale s láskou, neboť jeho pokrok znamená tvůj vlastní pokrok. 9Pokud si svého bratra neponecháš bezpečně po svém boku, půjdeme i my po této cestě odděleně.
7. Vzhledem k tomu, že tvůj bratr ti je rovný v Boží Lásce, budeš uchráněn všech zdání a odpovíš Kristu, Který k tobě volá. 2Buď klidný a naslouchej. 3Opusť dávné myšlenky. 4Zapomeň ponuré lekce, které ses naučil o tomto Božím Synu, který tě volá. 5Kristus volá ke všem se stejnou něhou, nevidí vůdce ani následovníky, a slyší pouze jednu odpověď pro všechny. 6Jelikož slyší jeden Hlas, nemůže slyšet odpověď odlišnou od té, kterou dal, když Ho Bůh určil Svým jediným Synem.
8. Buď chvíli v naprostém klidu. 2Zanech všech myšlenek na to, co ses kdy naučil, a odlož stranou veškeré představy, které jsi vytvořil. 3Staré zmizí před novým bez tvého odporu či záměru. 4Na to, o čem sis myslel, že je cenné a potřebuje péči, nebude zaútočeno. 5Tvé přání slyšet volání, které se nikdy neozvalo, nebude napadeno. 6Nic tě nezraní na tomto svatém místě, kam přicházíš, abys tiše naslouchal a naučil se pravdu o tom, co opravdu chceš. 7Nebude se po tobě žádat, aby ses naučil více. 8Když to však uslyšíš, pochopíš, že stačí jen přijít bez myšlenek, které jsi nechtěl a které nikdy nebyly pravdivé.
9. Odpusť svému bratru všechna zdání, která jsou jen dávnými lekcemi, jež ses sám naučil o své hříšnosti. 2Slyš pouze jeho volání po milosrdenství a vyproštění od všech jeho strašných představ o tom, čím je a čím musíš být ty. 3Bojí se kráčet s tebou a myslí si, že by možná bylo bezpečnější být trochu za tebou nebo trochu před tebou. 4Cožpak můžeš udělat pokrok, jestliže si budeš myslet totéž a budeš postupovat dopředu, jen když udělá krok zpět, a zůstávat pozadu, když on postoupí? 5Tak zapomínáš, že cílem cesty je pouze rozhodnout se kráčet s ním, takže nikdo nevede a nikdo nenásleduje. 6A tak je tato cesta cestou, po které kráčíte společně, nikoli osamoceně. 7A touto volbou se změní výsledek učení, neboť pro vás oba se znovu zrodil Kristus.
10. Okamžik strávený bez starých myšlenek o tom, kdo je tvůj velký společník a o co by měl být požádán, bude stačit na to, aby se to stalo. 2A budeš vnímat, že jeho účel je stejný jako tvůj. 3Žádá to, co chceš ty, a potřebuje totéž co ty. 4Možná se to v něm projevuje v odlišné formě, ale to, na co odpovídáš, není forma. 5On žádá a ty přijímáš, neboť jsi přišel s jediným účelem: naučit se, že miluješ svého bratra bratrskou láskou. 6A protože je tvým bratrem, musíte mít stejného Otce, neboť tvůj bratr je vpravdě stejný jako ty sám.
11. Spolu si vzpomenete na své společné dědictví a oba ho přijmete. 2Samotným je vám oběma odepřeno. 3Není snad jasné, že pokud stále trváš na tom, abys vedl, nebo následoval, budeš si myslet, že kráčíš sám a nemáš po svém boku nikoho? 4Je to cesta nikam, neboť když kráčíš sám, nemůže ti být dáno světlo, a proto nevidíš, kam jdeš. 5Zatímco se potácíš temnotou sem a tam a sám, dochází ke zmatku a pocitu nekonečných pochybností. 6To jsou však jen zdání toho, čím pouť je a jak musí být podniknuta. 7Neboť vedle tebe je Ten, Jenž před tebou drží světlo, abyste každý krok vedli s jistotou po spolehlivé cestě. 8Páska na očích může opravdu zastřít tvůj zrak, ale nemůže zatemnit cestu samu. 9A ten, Jenž jde s tebou, světlo má.
III. Obviněn sám sebou
1. Druhé odsuzují pouze ti, kdo obvinili sebe samé. 2Když se připravuješ učinit volbu, která povede k odlišným výsledkům, musíš si nejprve jednu věc vštípit. 3Musí se stát tvou navyklou reakcí, tak typickou pro všechno, co děláš, že se stane tvou první reakcí na všechno pokušení, na každou situaci, která se vyskytne. 4Toto se nauč, a nauč se to dobře, neboť právě zde je oddalování štěstí tak umenšeno, že si to ani neumíš představit. 5Nikdy to není tak, že svého bratra nenávidíš za jeho hříchy, nenávidíš ho pouze za své vlastní hříchy. 6Ať už se zdá, že jeho hříchy na sebe berou jakoukoli formu, jen to zastírá fakt, že jsi přesvědčen, že jde o tvé vlastní hříchy, a proto si zasluhuješ, aby byl proti tobě veden „spravedlivý“ útok.
2. Proč by jeho hříchy měly být hříchy, kdybys nebyl přesvědčen, že nemohou být odpuštěny tobě? 2Proč by měly být skutečné v něm, kdybys nebyl přesvědčen, že jsou skutečné v tobě? 3Existuje jiný důvod, proč na ně všude útočíš, než že nenávidíš sám sebe? 4Jsi hřích? 5Kdykoli útočíš, odpovídáš „ano“, neboť útokem prohlašuješ, že jsi vinen, a musíš dávat, co si zasloužíš. 6A zasloužíš si něco jiného, než to, co jsi? 7Kdybys nebyl přesvědčen o tom, že si zasloužíš útok, nikdy by tě ani nenapadlo na někoho útočit. 8Proč také? 9Co bys tím získal? 10Jaký bys chtěl výsledek? 11Jaký prospěch by ti mohla přinést vražda?
3. Hříchy jsou v tělech. 2Nejsou vnímány v myslích. 3Nejsou viděny jako účely, ale jako činy. 4Těla jednají, mysli nikoli. 5A proto musí být to, co tělo dělá, jeho chybou. 6Není viděno jako něco pasivního, co poslouchá tvé příkazy a samo o sobě nic nedělá. 7Jsi-li hřích, jsi tělo, neboť mysl nejedná. 8A účel musí být v těle, nikoli v mysli. 9Tělo nutně jedná samo o sobě, a samo sebe motivuje. 10Jsi-li hřích, uzamykáš mysl v těle a její účel dáváš jejímu vězení, které jedná místo ní. 11Žalářník sám se neřídí příkazy, ale uplatňuje je na vězni.
4. Avšak vězněm je tělo, a nikoli mysl. 2Tělo nemá žádné myšlenky. 3Nemá moc se učit, promíjet ani zotročovat. 4Nedává příkazy, které by mysl musela vykonat, ani neurčuje podmínky, které musí dodržovat. 5Může věznit jen mysl, která je ochotna v něm setrvat. 6Onemocní, když mu to mysl, která se chce stát jeho vězněm, nařídí. 7A stárne a zemře, protože tato mysl je sama o sobě nemocná. 8Jen učení způsobuje změnu. 9Tělo, v němž k učení nemůže dojít, se nikdy nemůže změnit, pokud mysl neupřednostnila změnu v jeho vystupování, tak aby tělo odpovídalo účelu danému myslí. 10Neboť mysl se může učit, a v ní dochází k veškerým změnám.
5. Mysl, která si myslí, že je hříchem, má jen jeden účel: učinit tělo zdrojem hříchu a držet je ve vězení, které vybrala a střeží, a držet sama sebe v patřičných mezích jako spícího vězně, kterého střeží vrčící psi nenávisti a zla, nemoci a útoku, bolesti a stáří, zármutku a utrpení. 2Zde jsou uchovávány myšlenky oběti, neboť zde vládne vina a příkazy, aby svět byl jako vina sama, místem, kde nic nemůže nalézt milosrdenství ani přežít pustošení strachu jinak než vraždou a smrtí. 3Neboť zde jsi učiněn hříchem, a hřích nemůže setrvávat v těch, kdo jsou radostní a svobodní, neboť jsou nepřáteli, které hřích musí zabít. 4Smrtí je hřích zachován, a ti, kdo si myslí, že jsou hříchem, musejí zemřít za to, co si myslí, že jsou.
6. Radujme se, že uvidíš to, o čem jsi přesvědčen, a že ti bylo dáno změnit to, o čem jsi přesvědčen. 2Tělo tě bude pouze následovat. 3Nikdy tě nemůže vést tam, kde nechceš být. 4Nestřeží tvůj spánek ani nezasahuje do tvého probuzení. 5Vyprosti své tělo z uvěznění, a neuvidíš nikoho jako vězně toho, čemu jsi ty unikl. 6Nebudeš chtít vinit své zvolené nepřátele ani poutat k iluzím proměnlivé lásky ty, o nichž si myslíš, že jsou přáteli.
7. Nevinní vyprošťují z vděčnosti za své vyproštění. 2To, co vidí, obhajuje jejich svobodu před uvězněním a smrtí. 3Otevři svou mysl změně, a od tebe ani tvého bratra nebude vymáhán dávný trest. 4Neboť Bůh řekl, že neexistuje oběť, o kterou lze žádat, a že neexistuje oběť, kterou lze učinit.
IV. Skutečná alternativa
1. Máme sklon si myslet, že svět může nabídnout útěchu a únik před problémy, které má za účel zachovat. 2Proč by tomu tak mělo být? 3Protože je to místo, kde se rozhodnutí mezi iluzemi zdá být jedinou volbou. 4A ty máš kontrolu nad výsledkem svého rozhodnutí. 5Tak si v krátké době od narození do smrti myslíš, že ti je dán jen nepatrný čas, abys ho ty sám využil, čas, kdy je s tebou každý v konfliktu, ale ty si můžeš vybrat, která cesta tě z něj vyvede, pryč od těžkostí, které se tě netýkají. 6Ony se tě však týkají. 7Jak tedy před nimi můžeš uniknout tím, že je ponecháš za sebou? 8To, co musí jít s tebou, si s sebou vezmeš, ať se rozhodneš jít kteroukoli cestou.
2. Skutečná volba není iluzí. 2Svět však žádnou nabídnout nemůže. 3Všechny cesty světa vedou jen ke zklamání, nicotě a smrti. 4Mezi jeho alternativami neexistuje volba. 5Nehledej zde útěk před problémy. 6Svět byl vytvořen tak, aby se před problémy nedalo uniknout. 7Nedej se oklamat různými jmény, která dostaly jeho cesty. 8Mají jen jeden konec. 9A každá z nich je pouhým prostředkem k dosažení tohoto konce, neboť právě tam všechny cesty světa povedou, jakkoli rozdílně se zdá, že začaly, a jakkoli rozdílně se zdá, že jdou. 10Jejich konec je jistý, neboť mezi nimi není volby. 11Všechny povedou ke smrti. 12Po některých chvíli putuješ vesele, než přijde bezútěšnost. 13Na některých okamžitě pocítíš trny. 14Volba nespočívá v tom, jaký bude konec, ale kdy přijde.
3. Tam, kde je každý konec jistý, neexistuje volba. 2Možná bys raději zkusil všechny cesty, než opravdu pochopíš, že je jen jedna. 3Cesty, které může tento svět nabídnout, se zdají být opravdu početné, ale jistě přijde čas, kdy všichni uvidí, že jsou jedna jako druhá. 4Mnozí to uviděli a zemřeli, protože neviděli jinou cestu kromě těch, které nabízí svět. 5Když pochopili, že tyto cesty nevedou nikam, ztratili naději. 6Přesto se tehdy mohli naučit svou největší lekci. 7Všichni musejí dojít k tomuto bodu a pokračovat dál. 8Je skutečně pravda, že ve světě neexistuje vůbec žádná volba. 9To však není samo o sobě lekcí. 10Lekce má svůj účel, skrze který pochopíš, k čemu je.
4. Proč bys hledal jinou cestu, jinou osobu nebo jiné místo, poznal-lis, jak lekce začíná, ale ještě nevnímáš, k čemu je? 2Její účel je odpovědí na hledání, které musejí podniknout všichni, kdo jsou stále přesvědčeni, že lze nalézt jinou odpověď. 3Bez zoufání se nyní nauč, že v tomto světě naděje na odpověď není. 4Neposuzuj však lekci, která tímto pouze začíná. 5Nehledej ve světě další znamení, které zdánlivě ukazuje ještě jinou cestu. 6Již nehledej naději tam, kde žádná není. 7Urychli nyní své učení a pochop, že pouze plýtváš časem, pokud nepokročíš za to, co ses naučil, k tomu, co se ještě naučit máš. 8Neboť od tohoto nejnižšího bodu povede učení k výšinám štěstí, které uvidíš jasně jako účel lekce, a zcela v mezích toho, co se dokážeš naučit.
5. Byl by někdo ochoten se odvrátit od všech cest světa, pokud by nepochopil jejich skutečnou marnost? 2Není snad třeba, aby začal právě tím, a místo nich hledal jinou cestu? 3Neboť může vůbec použít moc rozhodnutí, když vidí volbu tam, kde žádná není? 4K mohutnému uvolňování moci nutně začne docházet s poznáním, kde ji lze skutečně použít. 5A může mít rozhodnutí nějakou moc, je-li použito v situacích bez volby?
6. Učení, že svět může nabídnout pouze jednu volbu bez ohledu na její podobu, je začátkem přijetí myšlenky, že k této volbě existuje skutečná alternativa. 2Bojovat proti tomuto kroku znamená mařit svůj účel ve světě. 3Nepřišel jsi, aby ses učil nalézt cestu, kterou svět neobsahuje. 4Hledání různých cest ve světě je pouze hledáním různých forem pravdy. 5A to brání dosažení pravdy.
7. Nemysli si, že štěstí může být kdy nalezeno následováním cesty, která vede od něj. 2To nedává smysl, a nemůže to být správná cesta. 3Ty, kdo si myslíš, že je příliš obtížné se tento kurz naučit, dovol, abych ti znovu zopakoval, že k tomu, abys dosáhl cíle, musíš postupovat k němu, nikoli od něj. 4Žádná cesta, která vede opačným směrem, neuspíší nalezení účelu. 5Je-li toto obtížné pochopit, pak není možné se tento kurz naučit. 6Ale jen tehdy to není možné. 7Neboť jinak je tento kurz jednoduché učení o tom, co je zřejmé.
8. Existuje volba, kterou máš moc učinit, když uvidíš skutečnou alternativu. 2Dokud tohoto bodu nedosáhneš, nemáš žádnou volbu, a můžeš se pouze rozhodovat, jak bys vybral lepší variantu pro to, abys opět oklamal sám sebe. 3Tento kurz se nepokouší naučit více, než že moc rozhodování nemůže spočívat ve volbě mezi různými podobami stále stejné iluze a stejné chyby. 4Všechny volby ve světě závisí na následujícím: volíš mezi bratrem a sebou, a získáš přesně tolik, kolik on ztratí, zatímco to, co ztratíš ty, bude dáno jemu. 5Jak absolutně to odporuje pravdě, když veškerým účelem lekce je, aby ses naučil, že to, co ztratí tvůj bratr, jsi ztratil ty, a to, co on získal, je dáno tobě.
9. Bůh neopustil Své Myšlenky! 2Ty jsi však zapomněl na Jeho Přítomnost a nepamatoval sis Jeho Lásku. 3Žádná cesta světa nemůže vést k Bohu a žádný cíl světa nemůže být jedno s Jeho Cílem. 4Která cesta v celém světě by mohla vést do nitra, když všechny byly vytvořeny proto, aby odloučily putování od účelu, který musí mít, aby nebylo jen marným blouděním? 5Všechny cesty, které vedou od toho, co jsi, tě povedou ke zmatku a zoufalství. 6Bůh však přesto nikdy neopustil Své Myšlenky, aby zemřely bez svého Zdroje, který je navždy v nich.
10. Bůh neopustil Své Myšlenky! 2Nemůže je opustit o nic víc, než Ho ony mohou ponechat vně sebe. 3Zůstávají s Ním sjednoceny a v Jejich Jednotě je Obojí úplné. 4Žádná cesta nevede od Boha. 5Cesta od tebe samého neexistuje. 6Jak pošetilé a nepříčetné je myslet si, že by mohla existovat cesta s takovým cílem! 7Kam by mohla vést? 8Jak bys mohl být přinucen po ní putovat a kráčet bez své vlastní skutečnosti, která je jedno s tebou?
11. Odpusť sám sobě své šílenství a zapomeň na všechny nesmyslné cesty a záměry bez cíle. 2Nemají žádný smysl. 3Nemůžeš uniknout před tím, co jsi. 4Neboť Bůh je milosrdný, a nedovolil, aby Ho Jeho Syn opustil. 5Buď vděčný za to, co Bůh je, neboť v tom spočívá tvůj únik z šílenství a smrti. 6Pouze tam, kde je On, se můžeš nalézat ty. 7Neexistuje cesta, která nevede k Němu.
V. Koncept já oproti Já
1. Učení světa je postaveno na konceptu já, který je přizpůsoben skutečnosti světa. 2Tento koncept jí velmi dobře odpovídá. 3Neboť takový koncept se hodí ke světu stínů a iluzí. 4Zde je ve svém domově, kde to, co vidí, je s ní jedno. 5Právě k budování konceptu já slouží učení světa. 6Jeho účelem je, abys přišel bez já a vytvořil si je cestou. 7A než dosáhneš „dospělosti“, zdokonalíš ho tak, že se bude moci setkat se světem jako rovný s rovným a být zajedno s jeho požadavky.
2. Koncept já jsi vytvořil ty. 2Vůbec se ti nepodobá. 3Je to modla vytvořená proto, aby ve tvé skutečnosti zaujala místo Božího Syna. 4Koncept já, který svět učí, není tím, čím se zdá být. 5Je totiž vytvořen, aby sloužil dvěma účelům, z nichž však jen jeden může mysl poznat. 6První z nich ukazuje tvář nevinnosti, aspekt, podle něhož jednáš. 7Tato tvář se usmívá, okouzluje, a zdá se dokonce, že miluje. 8Hledá společníky, jednou s lítostí pohlíží na trpící, a jindy nabízí útěchu. 9Je přesvědčena, že je tím dobrým ve světě zla.
3. Tento aspekt se může rozhněvat, neboť svět je zlý a neschopný poskytnout lásku a přístřeší, které si nevinnost zaslouží. 2A tak je tato tvář často zvlhlá slzami nad nespravedlností, kterou svět oplácí těm, kdo jsou štědří a dobří. 3Tento aspekt nikdy neútočí první. 4Jeho nevinnost však každodenně drobně napadají stovky maličkostí, které vyvolávají jeho podrážděnost, a nakonec vedou i k otevřeným urážkám a hrubostem.
4. Tvář nevinnosti, kterou koncept já tak hrdě nosí, dokáže snášet útok v sebeobraně; vždyť není snad dobře známý onen fakt, že svět zachází hrubě s bezbrannou nevinností? 2Nikdo, kdo vytváří obraz sebe sama, tuto tvář neopomene užít, protože ji potřebuje. 3Druhou stranu nechce vidět. 4Přesto právě sem upřelo zrak učení světa, neboť právě zde je ustanovena „skutečnost“ světa, aby se postarala o trvání modly.
5. Za tváří nevinnosti spočívá lekce, k jejímuž naučení byl koncept já vytvořen. 2Je to lekce o strašném přesunutí a strachu tak zničujícím, že se tvář, která se nad tím usmívá, musí navždy odvrátit ze strachu, že by viděla proradnost, kterou skrývá. 3Tato lekce učí: „Jsem to, co jsi ze mne udělal, a jakmile na mě pohlédneš, budeš odsouzen kvůli tomu, co jsem.“ 4Na tento koncept já se svět souhlasně usmívá, neboť zaručuje, že cesty světa budou bezpečně chráněny a ti, kdo po nich kráčejí, neuniknou.
6. Toto je ústřední lekce, která zajišťuje, že tvůj bratr je navždy odsouzen. 2Neboť to, co jsi, se nyní stalo jeho hříchem. 3To nelze odpustit. 4Už nezáleží na tom, co dělá, neboť tvůj obviňující prst na něj neochvějně ukazuje se svým smrtelným záměrem. 5Ukazuje i na tebe, ale to je schováno ještě hlouběji v mlze pod tváří nevinnosti. 6A v těchto temných hrobkách jsou všechny jeho i tvé hříchy zachovány a drženy v temnotě, kde nemohou být vnímány jako chyby, které by světlo zajisté odhalilo. 7Nemůžeš být obviňován za to, co jsi, ani nemůžeš změnit to, co tě to nutí dělat. 8Pro tebe, kdo jen tiše, a přesto s neustálou naléhavostí neustále odsuzuješ svého bratra za to nenáviděné, čím jsi, je pak tvůj bratr symbolem tvých hříchů.
7. Koncepty jsou naučené. 2Nejsou přirozené. 3Neexistují mimo učení. 4Nejsou dány, takže musí být vytvořeny. 5Ani jeden není pravdivý a mnohé pocházejí z horečnatých představ plných nenávisti a zkreslení, jež se zrodily ze strachu. 6Co jiného je koncept než myšlenka, které její tvůrce dává jeho vlastní smysl? 7Koncepty udržují svět. 8Nemohou však být použity k tomu, aby ukázaly, že svět je skutečný. 9Neboť všechny byly vytvořeny ve světě, zrodily se v jeho stínu, rostly podle něj a nakonec „dospěly“ v jeho myšlení. 10Jsou myšlenkami model, namalovaných štětci světa, které nemohou vytvořit jediný obraz, který by představoval pravdu.
8. Koncept já je nesmyslný, neboť nikdo zde nevidí, k čemu slouží, a proto si nemůže udělat představu, čím je. 2Avšak veškeré učení, které svět řídí, začalo a skončilo jediným záměrem naučit tě tento koncept sama sebe, aby ses rozhodl dodržovat zákony tohoto světa a nikdy se nesnažil vybočit z jeho cest a aby sis neuvědomil způsob, jak vidíš sám sebe. 3Nyní musí Duch svatý nalézt způsob jak ti pomoci, abys viděl, že tento koncept já musí být odčiněn, má-li vůbec být tvé mysli dán mír. 4Nemůže být odnaučen jinak než lekcemi, jejichž záměrem je naučit tě, že jsi něco jiného. 5Neboť jinak by se od tebe žádalo, abys to, o čem jsi nyní přesvědčen, vyměnil za naprostou ztrátu já, čímž by v tobě povstala ještě větší hrůza.
9. Proto jsou plány lekcí Ducha svatého uspořádány do snadných kroků, které, přestože jim někdy bude chybět lehkost a vyskytnou se nesnáze, neotřesou tím, čemu ses naučil, ale pouze jinak vysvětlí to, co je zdánlivě důkazem tohoto učení. 2Zamysleme se tedy, jaký existuje důkaz, že jsi tím, co z tebe učinil tvůj bratr. 3Neboť přestože dosud nevnímáš, že si myslíš právě to, zajisté jsi již zjistil, že se chováš, jako by tomu tak bylo. 4Reaguje za tebe? 5Ví přesně, co se stane? 6Vidí tvou budoucnost před tím, než nastane, a určuje, co bys měl za všech okolností dělat? 7K tomu, aby měl takovou schopnost předvídat, co přijde, by musel vytvořit stejný svět jako ty.
10. Zdá se nanejvýš nepravděpodobné, že bys byl to, co z tebe učinil tvůj bratr. 2I kdyby tomu tak bylo, kdo ti dal tvář nevinnosti? 3Přispěl jsi jí ty? 4Kdo je potom ten „ty“, jenž ji vytvořil? 5A kdo je oklamán veškerou tvou dobrotou, a tímto způsobem na ni útočí? 6Zapomeňme na pošetilost tohoto konceptu a zamysleme se pouze nad tím, že existují dvě části toho, co si myslíš, že jsi. 7Jestliže jednu vytvořil tvůj bratr, kdo vytvořil tu druhou? 8A před kým musí být něco ukryto? 9I kdyby byl svět zlý, i tak by nebylo zapotřebí skrývat to, z čeho jsi vytvořen. 10Kdo by to viděl? 11A co jiného, než to, na co je útočeno, potřebuje ochranu?
11. Možná, že důvodem k tomu, proč musí být tento koncept držen v temnotě, je fakt, že ten, kdo by si na světle myslel, že onen koncept není pravdivý, jsi ty. 2Co by se stalo se světem, který vidíš, kdyby všechny jeho opory byly odstraněny? 3Tvůj koncept světa závisí na tomto konceptu já. 4A oba by se vytratily, kdyby kterýkoli z nich byl kdy zpochybněn. 5Duch svatý se tě nesnaží vyděsit. 6A tak se ptá jen na to, zda by nemohla být položena nepatrná otázka.
12. V tom, čím musíš být, existují alternativy. 2Mohl bys například být tím, co jsi vybral, aby tím byl tvůj bratr. 3To posunuje koncept já od něčeho, co je naprosto pasivní, a přinejmenším to uvolňuje cestu k aktivní volbě a určitému uznání, že ke vzájemné interakci muselo dojít. 4Existuje určité pochopení toho, že jsi učinil volbu za vás za oba a že to, co on zastupuje, má smysl, který jsi tomu dal ty. 5Ukazuje se v tom také náznak nahlédnutí do zákonů vnímání, které říkají, že to, co vidíš, odráží stav mysli vnímajícího. 6Kdo však byl ten, kdo učinil první volbu? 7Jsi-li tím, co jsi zvolil, aby tím byl tvůj bratr, musely existovat alternativy volby a někdo musel učinit prvotní rozhodnutí, kterou zvolit, a které se vzdát.
13. Přestože tento krok znamená zisk, stále ještě se nepřibližuje k základní otázce. 2Před těmito koncepty já muselo něco odejít. 3A něco muselo projít učením, které dalo těmto konceptům vzniknout. 4A nelze to z pohledu ani jednoho z nich vysvětlit. 5Hlavní předností posunutí se od prvního konceptu ke druhému je to, že ses svým rozhodnutím do této volby nějak zapojil. 6Tento zisk je však zaplacen téměř stejnou ztrátou, neboť nyní jsi byl shledán vinným za to, čím je tvůj bratr. 7A musíš sdílet jeho vinu, neboť jsi ji pro něj zvolil díky představě své vlastní viny. 8Zatímco dříve byl proradný pouze on, nyní musíš být odsouzen s ním.
14. Konceptem já byl svět vždy velice zaujat. 2A každý je přesvědčen, že musí nalézt odpověď na záhadu sebe sama. 3Spásu lze vidět jako pouhý únik od konceptů. 4Nezabývá se obsahem mysli, ale jednoduchým prohlášením, že mysl myslí. 5A to, co myslí, má možnost volby a může mu být ukázáno, že odlišné myšlenky mají odlišné důsledky. 6Tak se to, co myslí, může naučit, že všechno, co si myslí, odráží hluboký zmatek, který pociťuje ohledně toho, jak bylo vytvořeno a čím je. 7A mlhavě se zdá, že na to, co neví, odpovídá právě koncept já.
15. Nehledej své Já v symbolech. 2Koncept, který by mohl zastupovat to, co jsi, neexistuje. 3Cožpak záleží na tom, jaký koncept přijímáš, zatímco vnímáš já, které se vzájemně ovlivňuje se zlem a reaguje na hanebnosti? 4Tvůj koncept sebe sama zůstane i nadále zcela nesmyslný. 5A nebudeš vnímat, že vzájemně ovlivňovat můžeš jen sám sebe. 6Vidět svět, který je vinen, je jen znamením toho, že tvé učení bylo vedeno světem, a ty na něj pohlížíš tak, jak vidíš sebe. 7Koncept já zahrnuje vše, co vidíš, a stranou tohoto vnímání nezůstává nic. 8Může-li tě něco zranit, vidíš obraz svých tajných přání. 9Nic víc. 10A v jakémkoli svém utrpení vidíš svou vlastní skrytou touhu zabít.
16. Během učení si vytvoříš mnoho konceptů já. 2Každý se projeví změnami ve tvých vztazích, tak jak se změní tvé vnímání sebe sama. 3Pokaždé, když dojde k posunu, budeš zmaten, ale buď vděčný, že učení světa uvolňuje sevření tvé mysli. 4S jistotou a radostí důvěřuj, že nakonec zmizí a zanechá tvou mysl v míru. 5Na mnoha místech a v mnoha podobách se objeví úloha žalobce. 6Bude se zdát, že tě každý obviňuje. 7Neobávej se však, že to nebude odčiněno.
17. Svět tě nemůže naučit žádným představám o tobě samém, pokud se jim naučit nechceš. 2Přijde doba, kdy všechny představy zmizí, a ty uvidíš, že nevíš, co jsi. 3Právě do této přístupné a otevřené mysli se vrátí pravda, ničím neomezovaná a nespoutaná. 4Tam, kde byly koncepty já odloženy stranou, je odhalena pravda přesně taková, jaká je. 5Je-li každý koncept zpochybněn, vystaven otázkám, a když se pozná, že byl vytvořen na předpokladech, které by nesnesly světlo, pak může pravda volně vstoupit do své svatyně, jež je čistá a prostá viny. 6Svět se nejvíce obává slyšet toto prohlášení:
7Nevím, co jsem, a proto nevím, co dělám a kde jsem,
a jak mám pohlížet na svět či na sebe sama.
8Tímto poznatkem se však rodí spása. 9A To, Co jsi, ti bude vyprávět o Sobě.
VI. Uznání ducha
1. Buď vidíš tělo, nebo uznáváš ducha. 2Mezi nimi neexistuje žádný kompromis. 3Jestliže je jedno skutečné, druhé musí být neskutečné, neboť to, co je skutečné, popírá svůj opak. 4V rámci vize existuje jen tato volba. 5To, jak ji rozhodneš, určuje, že vše, co vidíš a co si myslíš, je skutečné a považuješ to za pravdivé. 6Na této jediné volbě závisí celý tvůj svět, neboť jí jsi stanovil, co jsi; tělo, nebo duch, podle svého vlastního přesvědčení. 7Jestliže si zvolíš tělo, nikdy tělu jako své skutečnosti neunikneš, neboť ses rozhodl, že tomu tak chceš. 8Zvol si však ducha, a celé Nebe se skloní, aby se dotklo tvých očí a požehnalo tvému svatému zraku, abys již více neviděl svět těl, vyjma za účelem uzdravování, utěšování a žehnání.
2. Spása je odčinění. 2Rozhodneš-li se vidět tělo, spatříš svět odloučení, svět věcí bez vzájemného vztahu a událostí, které nedávají vůbec žádný smysl. 3Jedno tělo se objevuje a mizí ve smrti, jiné je odsouzeno k utrpení a ztrátě. 4A nikdo není přesně takový, jaký byl v předchozím okamžiku, ani nebude za okamžik stejný, jako je nyní. 5Kdo by mohl vložit důvěru tam, kde je vidět tolik změn, neboť kdo by si cenil někoho, je-li ten někdo pouhý prach? 6Spása je odčiněním toho všeho. 7Neboť před zraky těch, jejichž oči spása vyprostila z pohledu na to, co stojí uchovávání viny, neboť se namísto toho rozhodli viny vzdát, vyvstává stálost.
3. Spása nevyžaduje, abys viděl ducha a nevnímal tělo. 2Žádá pouze, aby to bylo tvou volbou. 3Neboť tělo můžeš vidět bez pomoci, nechápeš ale, jak spatřit svět odděleně od těla. 4Je to tvůj svět, který spása odčiní, a dovolí ti uvidět jiný svět, který by tvé oči nikdy nemohly nalézt. 5Nedělej si starosti, jak by se to vůbec mohlo stát. 6Nechápeš, jak to, co vidíš, povstalo před tvým zrakem. 7Neboť kdybys to chápal, zmizelo by to. 8Zlo a dobro jsou zahaleny závojem nevědomosti, kterým je nutno proniknout, aby obojí zmizelo a vnímání se nemohlo nikde skrýt. 9Jak to bude vykonáno? 10Vůbec to nebude vykonáno. 11Mohlo by v rámci vesmíru, který stvořil Bůh, existovat něco, co ještě musí být vykonáno?
4. Pouze v nadutosti sis mohl myslet, že cestu do Nebe musíš učinit jasnou. 2Prostředky k tomu, abys viděl svět, který nahradí ten, jejž jsi vytvořil, jsou ti dány. 3Buď vůle tvá! 4Jako v Nebi tak i na zemi je to navždy pravdou. 5Nezáleží na tom, kde jsi přesvědčen, že jsi, ani na tom, co si myslíš, že musí být pravdou o tobě. 6Není rozdíl v tom, na co hledíš, ani co se rozhodneš cítit, myslet nebo si přát. 7Neboť Bůh Sám řekl: „Buď vůle tvá.“ 8A tak byla pro tebe vykonána.
5. Ty, kdo jsi přesvědčen, že si můžeš vybrat, a uvidět Syna Božího takového, jakým bys ho chtěl mít, nezapomeň, že žádný koncept sama sebe nebude odporovat pravdě o tom, co jsi. 2Odčinit pravdu by bylo nemožné. 3Není však obtížné změnit koncepty. 4Jedna jasně viděná vize nehodící se do obrazu, jak byl dříve vnímán, změní svět pro oči, které se učí vidět, neboť koncept já se změnil.
6. Jsi nezranitelný? 2Pak je svět z tvého pohledu neškodný. 3Odpouštíš? 4Pak i svět odpouští, neboť jsi mu odpustil jeho přestupky, a tak na tebe pohlíží očima, které vidí stejně jako tvé. 5Jsi tělo? 6Pak vnímáš celý svět jako zrádný, připravený zabíjet. 7Jsi duch, jsi nesmrtelný, nemůžeš podlehnout zkáze a být poskvrněn hříchem? 8Pak vidíš stabilní svět, který si plně zaslouží tvou důvěru a který je na chvíli šťastným místem odpočinku, kde se nemusíš ničeho bát, ale pouze milovat. 9Koho by nevítali ti, jejichž srdce je laskavé? 10A co by mohlo zranit ty, kdo jsou opravdu nevinní?
7. Buď vůle tvá, svatý Synu Boží. 2Nezáleží na tom, zda si myslíš, že jsi v Nebi, nebo na zemi. 3Otcova Vůle pro tebe se nikdy nezmění. 4Pravda v tobě stále září jako hvězda, čistá jako světlo a nevinná jako láska sama. 5Ty jsi hoden toho, aby tvá vůle byla naplněna.
VII. Spasitelova vize
1. Učení je změna. 2Spása neusiluje o použití prostředků, které jsou dosud příliš cizí tvému myšlení, než aby ti pomohly, ani neusiluje o takové změny, které bys nepochopil. 3Dokud trvá vnímání, jsou koncepty potřebné, a změna konceptů je úkolem spásy. 4Neboť spása musí pracovat s protiklady, nikoli s pravdou, která nemá protiklad a nemůže se změnit. 5V konceptu tohoto světa jsou vinní „špatní“ a „dobří“ jsou nevinní. 6A každý zde jen uchovává koncept sama sebe, v němž počítá s tím, že to „dobré“ mu promine to „špatné“. 7Stejně tak v nikom nedůvěřuje tomu „dobrému“, protože je přesvědčen, že za ním určitě číhá to „špatné“. 8Tento koncept klade důraz na zradu, a znemožňuje důvěru. 9Dokud v sobě vnímáš „špatné“, nemůže se to změnit.
2. Své „zlé“ myšlenky nedokážeš rozpoznat, pokud vidíš hodnotu v útoku. 2Občas je budeš vnímat, ale nebudeš je vidět jako nesmyslné. 3A tak přicházejí ve strašných podobách se stále skrytým obsahem, aby otřásly tvým ubohým konceptem sebe sama a očernily je ještě dalším „zločinem“. 4Nejsi schopen dát sám sobě svou nevinnost, neboť jsi příliš zmatený v tom, jak sám sebe vidíš. 5Spatříš-li ale jednoho bratra jako naprosto hodného odpuštění, pak se celý tvůj koncept sama sebe změní. 6Tvé „zlé“ myšlenky budou odpuštěny spolu s těmi jeho, neboť jsi ani jedné z nich nedovolil, aby na tebe měla vliv. 7Tvou volbou již nebude, že bys měl být znamením zla a viny v něm. 8Jakmile dáš důvěru tomu, co je v něm dobré, dáš ji i tomu dobrému v sobě samém.
3. Pokud jde o koncepty, vidíš tedy bratra jako více než jen tělo, neboť dobro nikdy není tím, čím se zdá být tělo. 2Činy těla jsou vnímány, jako by měly původ v „nižších“ součástech tebe, a u něho je tomu stejně. 3Jestliže se zaměříš na dobro v něm, tělo bude z tvého pohledu více a více ustupovat, a nakonec bude považováno za pouhý stín, který obklopuje dobro. 4To bude tvůj koncept sebe sama, až dosáhneš světa ležícího mimo pohled, který ti nabízejí tvé oči samotné. 5Neboť to, co vidíš, nebudeš interpretovat bez Pomoci, kterou ti dal Bůh. 6V Jeho pohledu je jiný svět.
4. V onom světě žiješ stejně jako v tomto. 2Oba jsou totiž koncepty tebe sama, a můžeš je zaměňovat, ale nikdy je nemůžeš zastávat současně. 3Jejich kontrast je mnohem větší, než si myslíš, neboť tento koncept sebe sama budeš milovat, protože nebyl vytvořen jen pro tebe. 4Byl ti dán, jsa zrozen jako dar pro někoho, kdo je vnímán jako někdo jiný než ty. 5Neboť tvé odpuštění, které jsi mu nabídl, bylo nyní přijato pro vás oba.
5. Věř tomu, kdo kráčí s tebou, aby se tvé strašné pojetí sama sebe mohlo změnit. 2A pohlédni na dobro v něm, aby tě nemohly vystrašit tvé „zlé“ myšlenky, protože pak nezakrývají tvůj pohled na něj. 3Aby se tato šťastná změna uskutečnila, je zapotřebí jen tvé ochoty. 4Nic víc se od tebe nežádá. 5Ve jménu změny nezapomeň, jaké tvé nynější pojetí sama sebe tě přivedlo na její stopu, a přivítej radostný protiklad, který se ti nabízí. 6Vztáhni ruku, abys přijal dar laskavého odpuštění, který nabízíš tomu, kdo je potřebuje úplně stejně jako ty. 7Dovol, aby tvůj krutý koncept sebe sama byl nahrazen konceptem, který přináší mír Boží.
6. Koncept sama sebe, který nyní zastáváš, by ti zaručil, že tvá funkce v tomto světě zůstane navždy nesplněna a nedosažena. 2A tak tě odsuzuje k hořkému pocitu hluboké deprese a marnosti. 3Přesto nemusí být opraven, ledaže se rozhodneš si ho ponechat bez naděje na změnu, a udržovat ho nehybný a skrytý ve své mysli. 4Namísto toho jej dej Tomu, Jenž rozumí změnám, které jsou potřeba k tomu, aby tento koncept sloužil funkci, jež ti byla dána, aby ti přinesla mír, a tys ho mohl rozdávat, a tak ho sám mohl mít. 5Můžeš využít alternativ, které jsou ve tvé mysli, a můžeš sám sebe vidět jinak. 6Neviděl bys raději sám sebe jako někoho, koho je třeba ke spáse světa, než jako nepřítele spásy?
7. Koncept já stojí jako štít, jako tichá barikáda před pravdou, a skrývá ji tvému zraku. 2Všechny věci, které vidíš, jsou představy, protože na ně hledíš jako skrze bariéru, jež oslabuje tvůj zrak a deformuje tvou vizi, takže nic nevidíš jasně. 3Na nic, co vidíš, nedopadá světlo. 4Zahlédneš nanejvýš stín toho, co leží za tím. 5Přinejmenším budeš pouze hledět do temnoty a vnímat vyděšené představy, které pocházejí z myšlenek viny a konceptů zrozených ze strachu. 6To, co vidíš, je peklo, neboť strach je peklo. 7Vše, co je ti dáno, slouží k vyproštění; zrak, vize, vnitřní Průvodce, to vše tě vede z pekla, a po tvém boku jdou ti, které miluješ, a s nimi celý vesmír.
8. Pohlédni na svou úlohu ve vesmíru! 2Každé části pravého stvoření svěřil Pán Lásky a života veškerou spásu před utrpením pekla. 3Každému poskytl milost, aby byl spasitelem svatých, kteří byli zvlášť svěřeni do jeho péče. 4To se naučí, když poprvé pohlédne na bratra stejně, jako pohlíží na sebe, a uvidí v něm odraz sebe samého. 5Tak je jeho koncept sebe sama odložen stranou, neboť nic nestojí mezi jeho zrakem a tím, na co hledí, aby to soudil. 6A v této jediné vizi vidí tvář Krista, a chápe, že vidí každého tak, jak vidí ji. 7Neboť tam, kde byla dřív temnota, je světlo, a závoj je nyní odstraněn z jeho očí.
9. Závoj přes tvář Krista, strach z Boha a spásy, láska k vině a smrti, to vše jsou různá jména pro jedinou chybu, která říká, že existuje prostor mezi tebou a tvým bratrem, kterého od tebe, a tebe od něj, odděluje iluze o tobě. 2Meč soudu je zbraní, kterou dáváš do rukou iluzi o sobě, aby mohla bojovat o zachování prostoru, jenž brání tvému bratru přiblížit se a jenž není obsazen láskou. 3Dokud však držíš tento meč, nutně vnímáš tělo jako sebe sama, neboť jsi spjatý s odloučením a nevidíš bratra, jenž zrcadlí odlišný pohled na to, co on je, a čím tedy musíš být ty.
10. Co jiného je pokušení než přání setrvat v pekle a utrpení? 2A čemu jinému by toto přání mohlo dát vzniknout, nežli představě o tobě samém, která může být nešťastná a může setrvávat v pekle a soužení? 3Ten, kdo se naučil vidět svého bratra jinak než takto, spasil sama sebe, a tak je spasitelem ostatních. 4Bůh svěřil každému každého, protože částečný spasitel by byl spasen jen částečně. 5Svatí, které ti Bůh dal, abys je spasil, jsou všichni ti, se kterými se setkáš nebo na které pohlédneš, aniž bys věděl, kdo jsou, všichni ti, které jsi na okamžik viděl a zapomněl na ně, ti, které jsi dlouho znal i se kterými se ještě setkáš, a ti, kteří jsou zapomenuti nebo kteří se ještě nenarodili. 6Neboť Bůh ti dal Svého Syna, abys ho ochránil před každým konceptem, který kdy vyznával.
11. Jak bys však mohl být spasitelem Božího Syna, když si přeješ zůstat v pekle? 2Cožpak můžeš znát jeho svatost, když ho vidíš odděleného od své svatosti? 3Neboť svatost lze vidět svatýma očima, které hledí na nevinnost, která je v nitru, a tak očekávají, že ji uvidí všude. 4Díky tomu ji vyvolávají v každém, na koho pohlédnou, aby mohl být tím, co od něho očekávají. 5Taková je spasitelova vize; vidět svou nevinnost ve všech, na které pohlédne, a vidět všude svou vlastní spásu. 6Mezi svýma klidnýma a otevřenýma očima, a tím, co vidí, neudržuje žádný koncept sebe sama. 7Všemu, na co pohlédne, přináší světlo, aby to viděl takové, jaké to opravdu je.
12. Ať už pokušení na sebe zdánlivě bere jakoukoli podobu, vždy pouze odráží přání být nějakým já, kterým nejsi. 2A z tohoto přání vzniká koncept, který tě učí, že jsi tím, čím si přeješ být. 3Tvým konceptem sebe sama zůstane, dokud ti bude drahé přání, které je zplodilo. 4Zatímco je však chováš v srdci, uvidíš svého bratra podobného takovému já, jehož obraz toto přání zplodilo z tebe. 5Tvé vidění totiž může představovat pouze přání, protože nemá moc tvořit. 6Může však pohlížet na věci s láskou, nebo nenávistí, což závisí jen na jednoduché volbě, zda se spojíš s tím, co vidíš, nebo zůstaneš stranou a odloučený.
13. Spasitelova vize je stejně nevinná v pohledu na otázku, co je tvůj bratr, jako je prosta jakéhokoli soudu nad tebou. 2Není nikdo, v kom by viděla minulost. 3Proto slouží zcela otevřené mysli, nezkalené starými koncepty, mysli, která je připravena vidět pouze to, co nabízí přítomnost. 4Nemůže soudit, protože neví. 5A protože si to uvědomuje, pouze se ptá: „Jaký je smysl toho, co vidím?“ 6Potom je jí dána odpověď. 7A dveře jsou otevřeny, aby tvář Krista osvítila toho, kdo ve své nevinnosti žádá, aby viděl za závoj starých idejí a dávných konceptů, které byly tak dlouho milovány a upřednostňovány před Kristovou vizí v tobě.
14. Buď tedy ostražitý vůči pokušení, a pamatuj si, že je pouze nepříčetným a nesmyslným přáním, které tě má učinit něčím, čím nejsi. 2Přemýšlej také o tom, čím bys místo toho byl. 3Mluvíme zde o šílenství, bolesti a smrti, zradě a bezvýchodném zoufalství, nenaplněných snech a marných nadějích, z nichž zbyla jen ta, která tento sen o strachu ukončí smrtí. 4Toto je pokušení, a nic víc. 5Může být obtížné se rozhodnout proti tomu? 6Posuď, co je pokušení, a pohleď na skutečné alternativy, mezi kterými se rozhoduješ. 7Jsou jen dvě. 8Nenech se oklamat něčím, co vypadá jako mnoho možností. 9Existuje peklo, nebo Nebe, a z nich si volíš pouze jedno.
15. Nedovol, aby světlo světa, které ti bylo dáno, bylo před světem skryto. 2Svět světlo potřebuje, protože je vskutku temný a lidé jsou zoufalí, neboť je jim odepřena spasitelova vize, a to, co vidí, je smrt. 3Jejich spasitel stojí, nevědoucí a neznámý, a hledí na ně s očima zavřenýma. 4A oni neuvidí, dokud na ně nepohlédne očima, jež vidí, a nenabídne jim odpuštění svým odpuštěním. 5Můžeš snad ty, komu Bůh říká: „Vyprosti Mého Syna!“, být v pokušení nenaslouchat, když se učíš, že jsi to ty, pro koho žádá vyproštění? 6Co jiného by tento kurz učil? 7A co jiného se máš naučit?
VIII. Rozhodni se ještě jednou
1. Pokušení, ve všech podobách a kdekoli se objeví, učí jednu lekci. 2Chce přesvědčit svatého Syna Božího, že je tělem, že je narozen v tom, co musí zemřít, neschopný uniknout křehkosti těla, a spoutaný tím, co mu tělo nařídí, aby cítil. 3Omezuje ho v tom, co může dělat; moc těla je jedinou sílou, kterou má; chápaní Syna Božího nemůže převýšit nepatrný dosah těla. 4Chtěl bys být tím vším, kdyby se ti zjevil Kristus v celé Své slávě a žádal tě pouze o toto:?
5Rozhodni se ještě jednou, zda chceš zaujmout místo mezi spasiteli světa, nebo chceš zůstat v pekle, a tam věznit své bratry.
6Neboť Kristus přišel, a o toto rozhodnutí tě žádá.
2. Jak se rozhodneš? 2Jak snadno to lze objasnit! 3Vždy se rozhoduješ mezi svou slabostí a Kristovou sílou v sobě. 4Zvolíš si to, co si myslíš, že je skutečné. 5Tím, že jednoduše nikdy nedovolíš slabosti, aby řídila tvé činy, jí nedáš žádnou moc. 6A světlu Krista v tobě je dáno, aby vedlo vše, co děláš. 7Neboť jsi Mu přinesl svou slabost, a On ti místo ní dal Svou sílu.
3. Nesnáze jsou jen lekcemi, které ses nedokázal naučit, předložené ještě jednou, takže tam, kde jsi dříve volil chybně, můžeš nyní volit lépe, a tak uniknout veškeré bolesti, kterou ti přineslo to, co sis vybral předtím. 2Ve všech potížích, utrpeních a všech zmatcích k tobě volá Kristus a vlídně říká: „Můj bratře, rozhodni se znovu.“ 3Neponechá neuzdravený jediný zdroj bolesti, ani nenechá pravdu zahalenou závojem představ. 4Zbaví všeho utrpení tebe, jehož Bůh stvořil jako oltář radosti. 5Neponechá tě bez útěchy, samotného ve snech o pekle, ale vyprostí tvou mysl ze všeho, co před tebou skrývá Jeho tvář. 6Jeho Svatost je i tvou svatostí, protože Kristus je jedinou Mocí, která je v tobě skutečná. 7Jeho síla je tvou sílou, protože Kristus je Já, které Bůh stvořil jako Svého jediného Syna.
4. Představy, které jsi vytvořil, nemohou převládnout nad tím, co chtěl Sám Bůh, abys byl. 2Nikdy tedy neměj strach z pokušení, ale pohleď na ně jako na to, čím je; pouze další příležitostí se rozhodnout znovu a dovolit Kristově síle, aby za všech okolností zvítězila všude tam, kde jsi předtím vyvolal představu o sobě. 3To, co se zdá skrývat Kristovu tvář, je před Jeho vznešeností bezmocné a před Jeho svatým zrakem zmizí. 4Spasitelé světa, kteří vidí jako On, jsou pouze ti, kdo volí Jeho sílu namísto své vlastní slabosti, kterou vidí jako něco, co je od Něj odděleno. 5Ti vykoupí svět, neboť jsou spojeni veškerou mocí Boží Vůle. 6Jejich vůle je pouze Jeho Vůlí.
5. Nauč se tedy šťastnému zvyku reagovat na všechna pokušení vnímat sám sebe jako slabého a ubohého těmito slovy:
2Jsem takový, jakým mě Bůh stvořil. 3Jeho Syn nemůže trpět.
4A já jsem Jeho Syn.
5Tak vyzveš Kristovu sílu, aby zvítězila a nahradila veškerou tvou slabost sílou, která pochází od Boha a nikdy neselže. 6Tak jsou zázraky stejně přirozené, jako se zdály být strach a agonie předtím, než jsi zvolil svatost. 7S touto volbou zaniknou falešné rozdíly, iluzorní alternativy budou odloženy stranou, a nezbude nic, co by překáželo pravdě.
6. Jsi takový, jakým tě Bůh stvořil, a stejně tak vše živé, na co pohlédneš, bez ohledu na představy, které vidíš. 2To, co vidíš jako nemoc a bolest, slabost, utrpení a ztrátu, je pouze pokušením vnímat sám sebe jako bezbranného a přebývajícího v pekle. 3Neustupuj tomu, a uvidíš, jak veškerá bolest, ať se objeví kdekoli a v jakékoli podobě, zmizí jako mlha před sluncem. 4Zázrak přišel uzdravit Božího Syna, přišel zavřít dveře za jeho sny o slabosti a otevírá cestu k jeho spáse a vyproštění. 5Rozhodni se ještě jednou, čím by měl být, a pamatuj si, že každá volba, kterou činíš, stanovuje tvou vlastní totožnost podle toho, jak ji vidíš a o čem jsi přesvědčen, že tím je.
7. Neodpírej mi malý dar, o který žádám, když ti výměnou za něj pokládám k nohám mír Boží a moc přinést tento mír každému, kdo osamělý a v neustálém strachu nejistě bloudí světem. 2Je ti dáno se s ním spojit a skrze Krista v tobě mu otevřít oči, aby mohl vidět Krista v sobě.
8. Mí bratři ve spáse, slyšte můj hlas a naslouchejte mým slovům. 2Nežádám nic jiného než vaše vlastní vyproštění. 3Ve světě, jehož nádhera může být tak veliká a všezahrnující, že je odtud jen krok do Nebe, není místo pro peklo. 4Vašim unaveným očím přináším vizi jiného světa, světa tak nového, čistého a svěžího, že zapomenete na bolest a smutek, které jste viděli předtím. 5Toto je však vize, o kterou se musíte podělit s každým, koho vidíte, neboť jinak ji nespatříte. 6Dávat tento dar je způsob, jak ho učinit svým. 7Bůh ve své milující laskavosti určil, aby byl pro vás.
9. Radujme se, že můžeme kráčet světem a nacházet mnoho příležitostí vnímat další situaci, v níž můžeme Boží dar znovu poznat jakožto náš! 2Tak zmizí všechny stopy pekla, tajných hříchů a skrytých nenávistí. 3A veškerá nádhera, kterou skrývaly, se našemu zraku bude jevit jako nebeské louky a pozvedne nás vysoko nad trnité cesty, po kterých jsme šli, než se objevil Kristus. 4Slyšte mě, bratři, slyšte a spojte se se mnou. 5Bůh určil, že nemohu volat nadarmo, a tak spočívám spokojený v Boží jistotě. 6Neboť uslyšíte a rozhodnete se znovu. 7A touto volbou budou osvobozeni všichni.
10. Děkuji Ti, Otče, za tyto svaté, kteří jsou mými bratry, stejně jako jsou Tvými Syny. 2Má víra v ně je Tvou vírou. 3Jsem si jist, že ke mně přijdou, stejně jako Ty jsi si jist, čím jsou a navždy budou. 4Přijmou dar, který jim nabízím, neboť jsi mi ho dal pro ně. 5A když já budu vykonávat pouze Tvou svatou Vůli, oni se rozhodnou stejně. 6Za ně vzdávám díky. 7S každou volbou, kterou učiní, bude znít světem ozvěna spásy. 8Neboť náš účel je společný a konec pekla je nablízku.
11. S radostí nabízím ruku na uvítání každému bratru, který se chce se mnou spojit a překonat pokušení a který hledí s pevným odhodláním ke světlu, jež za tím vším září s dokonalou stálostí. 2Dej mi mé bratry, neboť oni patří Tobě. 3Můžeš snad selhat v tom, co je Tvou Vůlí? 4Vzdávám Ti díky za to, čím mí bratři jsou. 5A s tím, jak si každý z nich volí se se mnou spojit, stoupá od země k Nebi píseň díků a z nepatrných roztroušených nitek melodie sílí v jeden všezahrnující sbor světa, který je vykoupen z pekla, a vzdává Ti díky.
12. Nyní říkáme „Amen“. 2Neboť Kristus přišel, aby přebýval v příbytku, který jsi pro Něj dříve, než začal čas, připravil v tiché věčnosti. 3Cesta se uzavírá, a končí na místě, kde začala. 4Zmizela beze stopy. 5Ani jedné iluzi se už nedostává víry, a nezbývá ani kousíček temnoty, který by před někým zakrýval Kristovu tvář. 6Tvá Vůle je naplněna, úplně a dokonale, a všechno stvoření Tě poznává a ví, že Ty jsi jediný Zdroj, který má. 7Světlo, jasné jako Ty, vyzařuje ze všeho, co žije a pohybuje se v Tobě. 8Neboť jsme došli tam, kde jsme všichni jedno, kde jsme doma, a kde chceš, abychom byli.
