Kapitola 4
ILUZE EGA
Úvod
1. Bible říká, že bys měl se svým bratrem ujít dvakrát tolik, než o co tě požádá. 2To jistě neznamená, abys ho na jeho cestě zdržoval. 3Oddanost bratru nemůže zdržet ani tebe. 4Může vést pouze ke společnému pokroku. 5Důsledkem pravé oddanosti je inspirace, slovo, které, je-li správně pochopeno, znamená opak únavy. 6Být unaven znamená poklesnout na duchu, ale být inspirován znamená být duševně pozvednut. 7Být egocentrický znamená poklesnout na duchu, ale být v pravém slova smyslu soustředěn na své Já znamená být inspirován neboli být pozvednut na duchu. 8Opravdu inspirovaní jsou osvícení a nemohou setrvávat v temnotě.
2. Promlouvat z tebe může duch, nebo ego, podle toho, co si zvolíš. 2Mluví-li z tebe duch, zvolil sis „Utiš se, a uvědom si, že já jsem Bůh.“2 3Tato slova jsou inspirovaná, neboť odrážejí vědění. 4Mluví-li z tebe ego, odmítáš vědění, místo abys je potvrzoval, a tak sám klesáš na duchu. 5Nevydávej se na zbytečné cesty, protože jsou opravdu marné. 6Ego si je může přát, ale duch se po nich vydat nemůže, protože není ochotný opustit svůj Základ.
3. Cesta ke kříži by měla být poslední „zbytečnou cestou“. 2Neprodlévej na ní, ale odmítni ji jako cestu, která už byla vykonána. 3Jestliže ji můžeš uznat jako svou poslední zbytečnou cestu, můžeš se také svobodně připojit k mému vzkříšení. 4Dokud tak neučiníš, tvůj život bude opravdu promarněný. 5Tím pouze znovu opakuješ odloučení, ztrátu moci, marné pokusy ega o nápravu a nakonec ukřižování těla neboli smrt. 6Toto opakování je, dokud se ho dobrovolně nevzdáš, nekonečné. 7Vzdej se bolestivé chyby „ulpívání na starém těžkém kříži“. 8Jediným poselstvím ukřižování je, že můžeš kříž překonat. 9Do té doby se můžeš ukřižovávat tak často, jak jen budeš chtít. 10To není evangelium, které jsem zamýšlel ti nabídnout. 11Chceme podniknout jinou cestu, a budeš-li tyto lekce pečlivě studovat, pomohou ti se na ni připravit.
I. Jak správně učit a jak se správně učit
1. Dobrý učitel objasňuje své vlastní myšlenky a posiluje je tím, že je učí. 2V učebním procesu jsou si učitel a žák rovni. 3Jsou na stejné úrovni učení, a pokud spolu nesdílejí své lekce, bude jim chybět jistota. 4Dobrý učitel musí věřit myšlenkám, které učí, ale musí splnit ještě jednu podmínku: musí věřit ve studenty, kterým tyto myšlenky nabízí.
2. Mnozí střeží své myšlenky, neboť chtějí chránit svůj myšlenkový systém takový, jaký je, ale učení znamená změnu. 2Ti, kdo jsou odloučeni, se změny vždy bojí, protože ji nedokážou pochopit jako krok k uzdravení odloučení. 3Vždy ji vnímají jako krok k dalšímu odloučení, protože odloučení bylo první změnou, kterou prožili. 4Jsi přesvědčen, že když nedovolíš, aby ego podstoupilo změnu, nalezneš mír. 5Toto hluboké zmatení je možné jen tehdy, jsi-li přesvědčen, že jeden myšlenkový systém může být postaven na dvou základech. 6Nic z ega nemůže dosáhnout k duchu a nic z ducha nemůže dosáhnout k egu. 7Duch nemůže ego ani posílit, ani v něm zmírnit konflikt. 8Ego je protikladem. 9Tvé já a Boží Já jsou v opozici. 10Liší se zdrojem, směrem a výsledkem. 11Tvé já a Boží Já jsou zásadně nesmiřitelná, protože duch nemůže vnímat a ego nemůže vědět. 12Proto spolu ego a duch nekomunikují a komunikovat nikdy nemohou. 13Nicméně ego je schopné se učit, přestože jeho tvůrce může být veden chybně. 14Nemůže však z toho, čemu byl dán život, učinit něco naprosto neživé.
3. Ducha není třeba učit, ale ego ano. 2Učení je konec konců vnímáno jako něco, co děsí, protože vede ke vzdání se – nikoli ke zničení – ega a ke světlu ducha. 3To je změna, které se ego musí bát, neboť ego nesdílí mou dobrotu. 4Má lekce byla stejná jako tvá, a protože jsem se jí naučil, mohu ji sám učit. 5Nikdy na tvé ego nezaútočím, pokouším se tě ale naučit, jak vznikl jeho myšlenkový systém. 6Až ti připomenu tvé pravé stvoření, ego nemůže odpovědět jinak než strachem.
4. Učení a učení se jsou nyní tvou největší sílou, protože ti umožňují změnit tvé myšlení a pomoci ho změnit i druhým. 2Odmítnutí změnit své myšlení není důkazem, že nedošlo k odloučení. 3Ten, kdo sní a pochybuje o skutečnosti svého snu ve chvíli, když ještě sní, ve skutečnosti neuzdravuje svou rozštěpenou mysl. 4Ty sníš o odloučeném egu a věříš světu, který na něm spočívá. 5To vše se ti jeví jako zcela skutečné. 6To vše nemůžeš odčinit, aniž bys změnil své myšlení. 7Jestliže jsi ochoten se vzdát úlohy strážce svého myšlenkového systému a otevřít ho mně, velmi jemně ho opravím a povedu tě zpět k Bohu.
5. Každý dobrý učitel doufá, že dá svým studentům tolik z toho, co se naučil, že ho jednoho dne už nebudou potřebovat. 2To je jediný pravý cíl učitele. 3Ego o tom není možné přesvědčit, protože se staví proti všem svým zákonům. 4Pamatuj si však, že zákony jsou od toho, aby chránily kontinuitu systému, ve který zákonodárce věří. 5Je přirozené, že jakmile jsi jednou vytvořil ego, bude se bránit, ale pro tebe není přirozené, že chceš zachovávat jeho zákony, pokud jim sám nevěříš. 6Ego, vzhledem ke svému původu, takovou volbu nemá. 7Ty ji však, vzhledem ke svému původu, máš.
6. Ega mohou být v rozporu v jakékoli situaci, ale duch nemůže být v rozporu nikdy. 2Jestliže vnímáš učitele pouze jako „větší ego“, budeš mít strach, protože zvětšit ego by znamenalo zvětšit úzkost z odloučení. 3Já budu učit s tebou a žít s tebou, pokud budeš ty myslet se mnou, avšak mým cílem vždy bude tě nakonec zprostit potřeby učitele. 4To je opačný cíl, než má učitel zaměřený na ego. 5Ten se zabývá účinkem svého ega na jiná ega, a proto interpretuje jejich vzájemné působení jako prostředek zachování ega. 6Kdybych o tom byl přesvědčen, nebyl bych schopen věnovat se učení, a pokud o tom budeš přesvědčen ty, nebudeš oddaným učitelem. 7Jsem neustále vnímán jako učitel, kterého je možné buď povyšovat, nebo se ho zříci, ale ani jeden z těchto pohledů nepřijímám.
7. Tvá hodnota není stanovena tím, že učíš nebo že se učíš. 2Je stanovena Bohem. 3Pokud o tom pochybuješ, budeš se bát všeho, co děláš, zvláště pak jakýchkoli situací, které vedou k posílení přesvědčení o nadřazenosti a podřízenosti. 4Učitelé musejí být trpěliví a opakovat lekce, dokud je nenaučí. 5Jsem ochoten takto postupovat, protože nemám právo za tebe určovat meze tvého učení. 6Znovu opakuji, že nic, co děláš, nebo co si myslíš, či přeješ, nebo vytváříš, není třeba ke stanovení tvé hodnoty. 7O tomto bodu nelze diskutovat, jedině snad ve stavu klamu. 8Tvé ego není nikdy v sázce, protože ho Bůh nestvořil. 9Tvůj duch není nikdy v sázce, protože ho Bůh stvořil. 10Jakékoli zmatení v této věci je klamné a jakákoli oddanost není možná, pokud tento klam trvá.
8. Ego se snaží zneužít všech situací k sebechvále, aby překonalo své pochybnosti. 2Bude pochybovat tak dlouho, dokud budeš věřit v jeho existenci. 3Ty, jenž jsi ho vytvořil, mu nemůžeš důvěřovat, protože si ve stavu své správné mysli uvědomuješ, že není skutečné. 4Jediným zdravým řešením není snažit se změnit skutečnost, což je vskutku pokus vyvolávající strach, ale přijmout ji takovou, jaká je. 5Ty jsi součástí skutečnosti, která zůstává nezměněna mimo dosah tvého ega, je však snadno dostupná duchu. 6Když se bojíš, utiš se a uvědom si, že Bůh je skutečný a že jsi Jeho milovaný Syn, se kterým je velmi spokojen. 7Nedovol svému egu, aby to zpochybňovalo, protože ego nemůže vědět, co je daleko mimo jeho dosah, kde jsi ty.
9. Bůh nevytvořil strach. 2Ty ano. 3Rozhodl ses tvořit jinak než On, a proto jsi pro sebe vytvořil strach. 4Nenalézáš mír, protože neplníš svou funkci. 5Bůh ti dal velice ušlechtilou funkci, kterou neplníš. 6Tvé ego se rozhodlo se bát, místo aby ji plnilo. 7Až se probudíš, nebudeš schopen to pochopit, protože je to doslova neuvěřitelné. 8Nevěř nyní neuvěřitelnému. 9Každý pokus zvýšit věrohodnost neuvěřitelného pouze oddaluje nevyhnutelné. 10„Nevyhnutelné“ je slovo, kterého se ego bojí, ale duch se z něj raduje. 11Bůh je nevyhnutelný a nemůžeš se Mu vyhnout, stejně jako se On nemůže vyhnout tobě.
10. Ego se bojí radosti ducha, protože jakmile ji pocítíš, přestaneš chránit ego a úplně přestaneš potřebovat strach. 2Tvá potřeba strachu je nyní velká, protože strach je svědkem odloučení, a tvé ego se raduje, když pro ně svědčíš. 3Opusť ho! 4Nenaslouchej mu a neochraňuj ho. 5Naslouchej pouze Bohu, Který, stejně jako duch Jím stvořený, není schopen podvodu. 6Vyprosti sebe i druhé. 7Nepředkládej jiným falešný a nedůstojný obraz o sobě a sám nepřijímej takový obraz o nich.
11. Ego pro tebe vybudovalo chatrný domov, který tě nechrání, protože ego jinak stavět neumí. 2Nesnaž se tento bídný domov chránit. 3Jeho slabost je tvá síla. 4Pouze Bůh mohl vytvořit domov, který je hoden Jeho stvoření, ale ta se rozhodla, že ho zanechají prázdný tím, že se o něj sama připraví. 5Přesto však domov stvořený Bohem bude navždy stát a je pro tebe připraven, kdykoli se rozhodneš do něj vstoupit. 6Tím si můžeš být naprosto jist. 7Bůh není schopen stvořit pomíjivé, stejně jako ego není schopno vytvořit věčné.
12. Svým egem nemůžeš pro svou spásu a spásu druhých udělat nic, svým duchem však pro spásu svou i spásu všech můžeš udělat všechno. 2Pokora je lekcí pro ego, nikoli pro ducha. 3Duch je mimo pokoru, protože zná její záři a s radostí všude šíří její světlo. 4Pokorní dostanou zemi za dědictví, protože jejich ega jsou skromná, a to jim umožňuje pravdivější vnímání. 5Království Nebeské je právo ducha, jehož krása a důstojnost je mimo veškerou pochybnost, mimo vnímání a zůstává navždy znamením Lásky Boží vůči Jeho stvořením, jež jsou zcela hodna Jeho a pouze Jeho. 6Nic jiného není dostatečně hodno být darem pro stvoření Samotného Boha.
13. Budeš-li chtít, zastoupím tvé ego, ale nikdy nezastoupím tvého ducha. 2Otec může bezpečně zanechat své dítě se starším bratrem, který ukázal, že je zodpovědný, ale to nic nemění na původu dítěte. 3Bratr může chránit tělo i ego dítěte, ale neplete si sebe s otcem kvůli tomu, že dítě ochraňuje. 4Můžeš mi svěřit své tělo i ego, neboť jen tak o ně nebudeš mít starost, a mně to dovolí tě učit o jejich bezvýznamnosti. 5Nemohl bych pochopit, jaký pro tebe mají smysl, nebýt toho, že jsem byl sám kdysi v pokušení v ně věřit. 6Naučme se této lekci společně, abychom se od těla a ega společně osvobodili. 7Potřebuji oddané učitele, kteří se mnou sdílejí záměr uzdravovat mysl. 8Duch tvou nebo mou ochranu ani zdaleka nepotřebuje. 9Pamatuj si:
10Na tomto světě se nemusíš soužit, neboť já jsem přemohl svět.
11Proto bys měl být veselé mysli.
II. Ego a falešná autonomie
1. Je rozumné se zeptat, jak vůbec mohla mysl vytvořit ego. 2Je to vlastně ta nejlepší otázka, jakou můžeš položit. 3Nemá však smysl dávat odpověď z hlediska minulosti, protože na minulosti nezáleží a historie by neexistovala, kdyby stejné chyby nebyly opakovány v přítomnosti. 4Abstraktní myšlení se vztahuje na vědění, protože vědění je zcela neosobní a příklady jsou pro jeho pochopení nepodstatné. 5Vnímání je však vždy specifické, a proto zcela konkrétní.
2. Každý si vytváří své ego neboli své vlastní já, které je díky své nestálosti značně proměnlivé. 2Také vytváří stejně proměnlivé ego pro každého, koho vnímá. 3Jejich vzájemné působení je procesem, kterým se obě ega mění, protože nebyla vytvořena Nezměnitelným či s Jeho pomocí. 4Je důležité si uvědomit, že tato změna se může snadno vyskytnout a opravdu se vyskytuje, když vzájemné působení probíhá jak v mysli, tak i ve fyzické blízkosti. 5Přemýšlení o druhém egu má stejný účinek na změnu vzájemného vnímání jako vzájemné tělesné působení. 6Neexistuje lepší příklad toho, že ego je jen myšlenkou, nikoli faktem.
3. Stav tvé vlastní mysli je dobrým příkladem toho, jak bylo ego vytvořeno. 2Když ses zbavil vědění, pak je to stejné, jako bys ho nikdy neměl. 3To je natolik zřejmé, že k tomu, aby to člověk viděl, si potřebuje pouze uvědomit, že se to opravdu děje. 4Jestliže k tomu dochází v přítomnosti, proč je tak překvapující, že se to dělo v minulosti? 5Překvapení je přiměřenou reakcí na neznámé, ne však na to, co se děje s takovou vytrvalostí. 6Nezapomínej ale, že mysl, přestože tak nyní funguje, takto fungovat nemusí.
4. Pomysli na lásku zvířat ke svým mláďatům a potřebu je chránit. 2Milují je a chrání je, protože je považují za součást sebe. 3Nikdo neodmítá nic, co považuje za svou součást. 4Ke svému egu se chováš tak, jako se Bůh chová ke Svým stvořením – s láskou, dobrotou a snahou je chránit. 5Tvé reakce na já, které jsi sám vytvořil, nejsou překvapující. 6V mnoha ohledech jsou vlastně takové, jak se jednou budeš chovat ke svým skutečným stvořením, která jsou stejně nadčasová, jako jsi ty. 7Otázkou není, jak reaguješ na ego, ale co věříš, že jsi. 8Přesvědčení je funkcí ega, a dokud si myslíš, že tvůj původ závisí na přesvědčení, budeš na něj pohlížet z hlediska ega. 9Když už učení nebude zapotřebí, budeš znát pouze Boha. 10Přesvědčení, že existuje jiný způsob vnímání, je nejušlechtilejší myšlenka, které je myšlení ega schopno. 11To proto, že obsahuje náznak poznání, že ego není Já.
5. Podrývání myšlenkového systému ega musí být vnímáno jako bolestivé, i když to ani zdaleka není pravda. 2Děti se vztekají, vezmeš-li jim nůž nebo nůžky, ačkoli si mohou ublížit, když jim je necháš. 3V tomto smyslu jsi stále ještě dítě. 4Nemáš skutečný pud sebezáchovy a pravděpodobně se rozhodneš, že potřebuješ právě to, co by tě nejvíce zranilo. 5Ať si to uvědomuješ nebo ne, souhlasil jsi spolupracovat na tom, aby ses stal jak neškodným, tak nápomocným, což jsou vlastnosti, které se musejí vyskytovat současně. 6Tvé postoje, včetně tohoto, jsou nutně konfliktní, protože všechny postoje jsou založeny na egu. 7To nepotrvá. 8Buď chvilku trpělivý a pamatuj si, že výsledek je stejně jistý jako Bůh.
6. Pouze ti, kdo mají skutečný a trvalý pocit hojnosti, mohou být opravdu dobrotiví. 2Když si uvědomíš, co to zahrnuje, bude ti to jasné. 3Dát něco znamená pro ego, že se bez toho musíš obejít. 4Spojuješ-li dávání s obětováním, dáváš jen proto, že jsi přesvědčen, že získáváš něco lepšího, a tak se můžeš obejít bez toho, co dáváš. 5„Dávat, abys dostal“ je nevyhnutelný zákon ega, které se vždy porovnává s jinými egy. 6Proto je neustále zcela zaujato přesvědčením o nedostatku, které je příčinou jeho vzniku. 7Celé jeho chápání jiných eg jako skutečných je pouze pokusem se přesvědčit, že ono samo je skutečné. 8„Sebeúcta“ v pojetí ega neznamená nic jiného, než že ego samo sebe oklamalo a svedlo k tomu, aby přijalo svou skutečnost, a je proto dočasně méně dravé. 9Tato „sebeúcta“ je vždy zranitelná stresem, což je pojem, který se vztahuje k jakémukoli vnímanému ohrožení existence ega.
7. Ego doslova žije srovnáváním. 2Rovnost je mimo jeho chápání a dobrota se pro něj stává nemožnou. 3Ego nikdy nedává z dostatku, neboť bylo vytvořeno jako náhrada za něj. 4Proto v myšlenkovém systému ega vzniklo pojetí „získávání“. 5Žádosti jsou mechanizmy „získávání“ a představují potřebu ega se potvrdit. 6To platí stejně o tělesných žádostech jako o takzvaných „vyšších potřebách ega“. 7Tělesné žádosti nejsou svým původem tělesné. 8Ego považuje tělo za svůj domov a snaží se uspokojit se prostřednictvím těla. 9Avšak myšlenka, že je to možné, je rozhodnutím mysli, která se stala zmatenou a nechápe, co skutečně je možné.
8. Ego je přesvědčeno, že je naprosto osamocené, čímž pouze jiným způsobem popisuje, jak si myslí, že vzniklo. 2V tomto stavu plném strachu egu nezbývá než se obrátit na jiná ega a pokusit se s nimi sjednotit v ubohém pokusu o ztotožnění, nebo na ně zaútočit ve stejně ubohé ukázce síly. 3Ego si však nemůže dovolit pochybovat o tomto předpokladu, neboť na něm je postavena jeho existence. 4Ego je přesvědčením mysli, že je zcela nezávislá. 5Neustálé pokusy ega získat uznání ducha, a tak stanovit svou vlastní existenci, jsou zbytečné. 6Duch si ve svém vědění ego neuvědomuje. 7Neútočí na ně, pouze je vůbec nedokáže pojmout. 8Zatímco si stejně tak ego neuvědomuje ducha, vnímá, že se ho zřeklo něco, co je větší, než je ono samo. 9Právě proto musí být sebeúcta z hlediska ega klamná. 10Boží stvoření netvoří mýty, ačkoli tvůrčí úsilí lze změnit v mytologii. 11Ego tak může činit, avšak pod jedinou podmínkou; že to, co vytvoří, pak už není tvůrčí. 12Mýty jsou zcela vjemové, svou formou tak dvojznačné a svou podstatou tak příznačně zaměřené na dobro a zlo, že ani ten nejshovívavější z nich není bez náznaku strachu.
9. Mýty a kouzlo spolu úzce souvisejí, jelikož mýty se obvykle vztahují k původu ega a kouzlo se vztahuje k moci, kterou si ego připisuje. 2Mytologické systémy většinou obsahují jisté vysvětlení „stvoření“ a spojují ho s konkrétní formou kouzla. 3Takzvaný „boj o přežití“ je jen zápasem ega o své vlastní zachování a jeho interpretací svého počátku. 4Tento počátek je obvykle spojován s tělesným zrozením, protože je těžké tvrdit, že ego existovalo již před tímto časovým bodem. 5Ti, kdo jsou „více nábožensky“ zaměřeni na ego, mohou být přesvědčeni, že duše existovala před narozením a bude existovat i po dočasném sestoupení do života ega. 6Někteří jsou dokonce přesvědčeni, že duše bude za tento pád potrestána. 7Na ducha, který není v nebezpečí a nepotřebuje být zachráněn, se však spása nevztahuje.
10. Spása není nic jiného než „stav správné mysli“, který není zaměřením Ducha svatého na Jedno, ale tím, čeho je nutno dosáhnout dříve, než bude zaměření na Jedno obnoveno. 2Stav správné mysli vede automaticky k dalšímu kroku, protože žádné správné vnímání neútočí, a proto je stav nesprávné mysli vyhlazen. 3Ego bez souzení přežít nemůže, a je tedy odloženo. 4Mysl má pak pouze jeden směr, který může následovat. 5Její směr je vždy automatický, protože nemůže být řízena ničím jiným než myšlenkovým systémem, kterého se drží.
11. Je třeba často zdůrazňovat, že oprava vnímání je jen dočasným prostředkem. 2Je nutná jen proto, že chybné vnímání je překážkou vědění, zatímco správné vnímání je prostředek vedoucí k vědění. 3Celá hodnota správného vnímání spočívá v nevyhnutelném pochopení toho, že veškeré vnímání je zbytečné. 4Toto pochopení zcela odstraní překážku. 5Dokud se zdá, že žiješ v tomto světě, můžeš se ptát, jak je to možné. 6To je rozumná otázka. 7Dej si však dobrý pozor, abys jí opravdu porozuměl. 8Kdo je ten „ty“, jenž žije v tomto světě? 9Duch je nesmrtelný a nesmrtelnost je neměnný stav. 10Je pravdivý nyní, stejně jako byl pravdivý vždy a vždy bude, protože je naprosto neměnný. 11Duch není kontinuum ani ho nelze pochopit srovnáním s opakem. 12Vědění nikdy nezahrnuje srovnávání. 13Hlavně tím se vědění liší od všeho ostatního, co je mysl schopna pochopit.
III. Láska bez konfliktu
1. Je těžké pochopit, co vlastně znamená „Království Boží je v tobě.“ 2To proto, že toto konstatování není srozumitelné pro ego, které si je vykládá tak, jako by něco vnějšího bylo uvnitř, což nemá smysl. 3Slova „v tobě“ jsou zbytečná. 4Království Boží jsi ty. 5Co jiného nežli tebe stvořil Stvořitel a co jiného nežli ty je Jeho Královstvím? 6Takové je celé poselství Pokání, poselství, které ve své úplnosti převyšuje součet svých částí. 7I tobě náleží Království, které stvořil tvůj duch. 8Duch kvůli iluzím ega tvořit nepřestal. 9Tvá stvoření nejsou o nic víc bez otce než ty. 10Tvé ego a tvůj duch nikdy nebudou spolustvořiteli, ale tvůj duch a tvůj Stvořitel vždy budou. 11Buď si jist, že tvá stvoření jsou v bezpečí, stejně jako jsi ty.
12Království je dokonale sjednocené a dokonale chráněné a ego ho nepřemůže. 13Amen.
2. Toto je napsáno formou modlitby, která je užitečná ve chvílích pokušení. 2Je to vyhlášení nezávislosti. 3Uvidíš, jak ti pomůže, když mu plně porozumíš. 4Důvod, proč potřebuješ mou pomoc, je, že jsi popřel svého Průvodce a potřebuješ vedení. 5Mým úkolem je oddělit pravdivé od nepravdivého, aby pravda mohla překonat překážky, které ego postavilo do cesty, a osvítit tvou mysl. 6Naši sjednocenou sílu ego nepřemůže.
3. Nyní je ti určitě zřejmé, proč ego považuje ducha za svého „nepřítele“. 2Ego vzniklo z odloučení a pokračování jeho existence závisí na tom, zda budeš nadále přesvědčen o odloučení. 3Ego ti musí nabízet určitou odměnu za to, že si toto přesvědčení stále udržuješ. 4Vše, co však může nabídnout, je pocit dočasné existence, který začíná jeho počátkem a končí jeho koncem. 5Říká ti, že tento život je tvou existencí, protože je jeho existencí. 6Oproti tomuto pocitu dočasné existence ti duch nabízí vědění trvalosti a neotřesitelného bytí. 7Nikdo, kdo prožil toto zjevení, nemůže již znovu plně věřit v ego. 8Jak by mohla jeho směšná nabídka zvítězit nad vznešeným darem Božím?
4. Ty, kdo se ztotožňuješ se svým egem, nemůžeš být přesvědčen, že tě Bůh miluje. 2Nemiluješ, co jsi vytvořil, a co jsi vytvořil, nemiluje tebe. 3Jelikož ego bylo vytvořeno popřením Otce, není svému tvůrci věrné. 4Skutečný vztah, který existuje mezi Bohem a Jeho stvořeními, nemůžeš pochopit, protože své já, které jsi vytvořil, nenávidíš. 5Na ego promítáš rozhodnutí oddělovat, což je v konfliktu s láskou, kterou k egu pociťuješ díky tomu, že jsi ho vytvořil. 6V tomto světě neexistuje láska bez tohoto rozporu, a jelikož žádné ego neprožilo lásku bez rozporu, je takové pojetí mimo jeho chápání. 7Láska vstoupí okamžitě do každé mysli, která ji chce, ale musí ji opravdu chtít. 8To znamená, že ji chce bez rozporu a tento druh chtění je zcela bez „potřeby získat“, která je egu vlastní.
5. Existuje zkušenost tak odlišná od všeho, co ego nabízí, že ji nikdy nebudeš chtít znovu zakrývat nebo schovávat. 2Je nutné zopakovat, že světlu brání vstoupit jen tvá víra v temnotu a skrývání. 3Bible se mnohokrát zmiňuje o nesmírných darech, které jsou ti určeny, ale o které musíš požádat. 4To není podmínka z těch, které klade ego. 5Je to vznešená podmínka toho, co jsi.
6. Žádná síla kromě tvé vlastní vůle není dostatečně silná a hodna toho, aby tě vedla. 2V tom jsi stejně svobodný jako Bůh a musíš tak navždy zůstat. 3Požádejme Otce mým jménem, abys stále dbal Jeho Lásky k tobě a tvé lásky k Němu. 4Nikdy se nestalo, aby na tuto prosbu neodpověděl, neboť je to jen žádost o něco, co již je Jeho Vůlí. 5Ti, kdo volají upřímně, odpověď vždy dostanou. 6Nebudeš mít jiných bohů mimo Něj, neboť žádní nejsou.
7. Nikdy ti opravdu nepřišlo na mysl, aby ses vzdal každé myšlenky, kterou jsi kdy měl a která byla v rozporu s věděním. 2Ponecháváš si tisíce zbytků strachu, které brání Bohu vstoupit. 3Světlo nemůže proniknout zábranami, které stavíš, abys je zastavil, a nikdy nebude ochotno zničit, co jsi vytvořil. 4Nikdo nemůže vidět skrze zeď, ale já ji mohu obejít. 5Dávej pozor na zbytky strachu ve své mysli, jinak mě nebudeš schopen požádat, abych tak učinil. 6Mohu ti pomoci pouze tak, jak nás Otec stvořil. 7Budu tě milovat a ctít a mít naprostou úctu k tomu, co jsi vytvořil, ale nebudu to podporovat, pokud to není pravdivé. 8Nikdy tě neopustím, stejně jako tě neopustí Bůh, ale dokud je tvojí volbou opustit sám sebe, musím čekat. 9Jelikož čekám s láskou a nejsem netrpělivý, ty mě o to jistě upřímně požádáš. 10Přijdu v odpověď na jediné jednoznačné zavolání.
8. Dávej pozor a uvědom si, o co opravdu žádáš. 2Buď sám k sobě upřímný, protože před sebou navzájem nesmíme nic skrývat. 3Když se o to skutečně pokusíš, učiníš první krok k přípravě své mysli pro to, aby do ní vstoupil Bůh. 4Budeme se na to chystat společně, neboť jakmile přijde, budeš připraven pomoci mi s přípravou ostatních myslí na Jeho vstup. 5Jak dlouho Mu budeš odpírat Jeho Království?
9. Ve tvé vlastní mysli – přestože je ego popírá – je uloženo prohlášení o tvém vyproštění. 2Bůh ti dal vše. 3Tento jediný fakt znamená, že ego neexistuje, a toho se ego velice obává. 4V jazyce ega jsou slova „mít“ a „být“ odlišná, ale pro Ducha svatého jsou totožná. 5Duch svatý ví, že máš vše a že jsi vše. 6Jakkoli to rozlišovat má smysl pouze tehdy, když jsi již přijal myšlenku „získávání“, z níž vyplývá představa nedostatku. 7Proto nečiníme rozdíl mezi tím, že máš Království Boží a že jsi Královstvím Božím.
10. Klidné bytí Království Božího, které si dokonale uvědomuješ ve své zdravé mysli, je nemilosrdně vyhnáno z té části mysli, kterou ovládá ego. 2Ego je zoufalé, neboť ať spíš nebo bdíš, staví se proti doslova nepřemožitelné přesile. 3Zvaž, kolik ostražitosti jsi byl ochoten vynaložit na ochranu svého ega, a jak málo na ochranu své správně orientované mysli. 4Kdo jiný než šílenec by věřil něčemu, co není pravdivé, a pak toto přesvědčení chránil za cenu pravdy?
IV. Tak to nemusí být
1. Neslyšíš-li Hlas Boží, je to proto, že nechceš naslouchat. 2Tvé postoje, pocity a chování ukazují, že nasloucháš hlasu svého ega. 3Avšak právě ego chceš. 4Právě za ně bojuješ, aby sis ho uchoval, a ostražitě ho chráníš. 5Tvá mysl je plná plánů jak ochránit tvář tvého ega, místo abys hledal tvář Krista. 6Zrcadlo, v němž ego hledá svou tvář, je vskutku temné. 7Jak jinak než pomocí zrcadel může ego udržet trik své existence? 8Záleží však na tobě, kde hledáš sám sebe.
2. Už jsem řekl, že nemůžeš změnit své myšlení tím, že změníš své chování, ale také jsem mnohokrát řekl, že své myšlení změnit můžeš. 2Když ti tvé rozpoložení říká, že jsi zvolil špatně, a tak je tomu vždy, když nejsi šťastný, uvědom si, že to tak nemusí být. 3V každém případě jsi nesmýšlel dobře o bratru, kterého stvořil Bůh, a vnímáš ve ztemnělém zrcadle obrazy, které vytváří tvé ego. 4Přemýšlej poctivě o tom, co sis myslel, a Bůh by si to byl nemyslel, a co sis nemyslel, a Bůh chtěl, aby sis to myslel. 5Hledej upřímně, co jsi učinil a nechal neodčiněné, a pak změň své myšlení a začni myslet stejně jako Bůh. 6Může se to zdát obtížné, ale je to mnohem snazší než se pokoušet myslet proti Boží Mysli. 7Tvá mysl je s Myslí Boží jedno. 8Popírat to a myslet jinak drželo pohromadě tvé ego, ale doslova to rozštěpilo tvou mysl. 9Jako milující bratr jsem stavem tvé mysli velmi znepokojen a naléhavě tě žádám, abys následoval můj příklad a pohlédl na sebe i na svého bratra a spatřil v obou vznešená stvoření vznešeného Otce.
3. Když jsi smutný, uvědom si, že tak to nemusí být. 2Deprese pochází z pocitu, že jsi byl připraven o něco, co chceš a co nemáš. 3Vzpomeň si, že nejsi o nic připraven, ledaže by ses tak sám rozhodl, a pak se rozhodni jinak.
4. Když jsi naplněn úzkostí, pochop, že úzkost vzniká z nevypočitatelnosti ega, a uvědom si, že tak to nemusí být. 2Můžeš být stejně ostražitý proti příkazům ega, jako v jejich prospěch.
5. Když se cítíš vinen, pamatuj si, že ego skutečně porušilo zákony Boží, ale ty nikoli. 2Ponechej „hříchy“ ega mně. 3Proto existuje Pokání. 4Dokud však nezměníš své myšlení o těch, které zranilo tvé ego, Pokání tě nevyprostí. 5Pokud se cítíš vinen, vládne tvé ego, neboť pouze ego může prožívat vinu. 6Tak to nemusí být.
6. Dávej pozor na svou mysl, kterou ego pokouší, a nenech se jím oklamat. 2Nic ti nenabízí. 3Až se vzdáš tohoto dobrovolného poklesnutí na duchu, uvidíš, jak se tvá mysl bude moci soustředit, povznést se nad únavu a uzdravovat. 4Přesto ještě nejsi vůči požadavkům ega dostatečně ostražitý, aby ses od nich oprostil. 5Tak to nemusí být.
7. Návyk věnovat se Bohu a Jeho stvořením si snadno vytvoříš, když nedovolíš své mysli, aby zapomněla. 2Problém není v soustředění, ale v přesvědčení, že nikdo, včetně tebe, není hoden důsledného úsilí. 3Stůj důsledně se mnou proti tomuto podvodu a nedovol, aby tě toto chatrné přesvědčení zdržovalo. 4Sklíčení nejsou užiteční sobě ani mně, avšak sklíčené může být pouze ego.
8. Uvědomil sis někdy, kolik jsi měl příležitostí se zaradovat a kolik z nich jsi odmítl? 2Moc Božího Syna je neomezená, ale on může omezit její vyjádření tak, jak si přeje. 3Tvá a má mysl se mohou sjednotit, zbavit se ega a uvolnit Boží sílu, aby prostoupila vše, co myslíš a co děláš. 4Nespokoj se s ničím jiným a nepřijímej nic jiného za svůj cíl. 5Dávej pozor, abys do své mysli nepřijal jakákoli přesvědčení, která překážejí tomu, co po ní žádáš; od takových přesvědčení ustup. 6Na základě svých pocitů sám posuď, jak jsi uspěl, neboť to je jediné správné použití soudu. 7Soud, jako každá jiná obrana, může být použit k útoku, nebo k ochraně, ke zranění, nebo k uzdravení. 8Ego by mělo být přivedeno k soudu a shledáno nevyhovujícím. 9Bez tvé věrnosti, ochrany a lásky nemůže ego existovat. 10Dovol, aby bylo souzeno spravedlivě, a pak mu budeš muset odejmout svou věrnost, ochranu a lásku.
9. Ty jsi zrcadlem pravdy, v němž Bůh Sám září v dokonalém světle. 2Temnému zrcadlu ega stačí jen říci: „Nepohlédnu do tebe, protože vím, že tyto obrazy nejsou pravdivé.“ 3Poté dovol Bohu, aby na tebe v míru zářil, a uvědom si, že to, a pouze to, musí být. 4Jeho Mysl na tebe zářila při tvém stvoření a dala vznik tvé mysli. 5Jeho Mysl tě stále osvěcuje a musí zářit skrze tebe. 6Tvé ego nemůže zabránit Bohu, aby tě osvěcoval, ale může způsobit, že Mu nedovolíš, aby zářil skrze tebe.
10. První Příchod Krista je jen jiné jméno pro stvoření, neboť Kristus je Syn Boží. 2Druhý Příchod Krista neznamená nic jiného než konec vlády ega a uzdravení mysli. 3Já jsem byl stvořen jako ty při Prvním Příchodu a zavolal jsem tě, aby ses ke mně připojil při Druhém. 4Já mám na starosti Druhý Příchod, a můj soud, který je používán pouze k ochraně, nemůže být nespravedlivý, protože nikdy neútočí. 5Tvůj soud může být tak pokřivený, že jsi přesvědčen, že jsem se zmýlil, když jsem si tě zvolil. 6Ujišťuji tě, že je to omyl tvého ega. 7Nepleť si to s pokorou. 8Tvé ego se tě snaží přesvědčit, že je skutečné a já nejsem, protože jsem-li já skutečný, nejsem o nic víc skutečný nežli ty. 9Toto vědění, a ujišťuji tě, že to je vědění, znamená, že Kristus vstoupil do tvé mysli a uzdravil ji.
11. Já na tvé ego neútočím. 2Pracuji s tvou vyšší myslí, domovem Ducha svatého, ať spíš nebo bdíš, stejně jako tvé ego pracuje s tvou nižší myslí, která je jeho domovem. 3Jsem za tebe ostražitý, protože jsi příliš zmatený, než aby sis uvědomil, jakou máš naději. 4Já se nemýlím. 5Tvá mysl si zvolí připojit se k mé, a spolu jsme nepřemožitelní. 6Ty a tvůj bratr se pak spojíte mým jménem a tvoje zdravá mysl bude obnovena. 7Já jsem vzkřísil mrtvé poznáním, že život je věčnou vlastností všeho, co živý Bůh stvořil. 8Proč jsi přesvědčen, že je pro mě obtížnější inspirovat pokleslé duchem a upokojit nestálé? 9Já nejsem přesvědčen, že mezi zázraky existuje pořadí obtížnosti, ale ty ano. 10Zavolal jsem, a ty odpovíš. 11Chápu, že zázraky jsou přirozené, protože jsou vyjádřením lásky. 12Mé volání je zrovna tak přirozené a nevyhnutelné, jako je přirozená a nevyhnutelná tvá odpověď.
V. Iluze ego-tělo
1. Všechno směřuje k dobru. 2Žádné výjimky kromě soudu ega neexistují. 3Ego se snaží být maximálně ostražité v tom, co ti dovolí si uvědomit, a to není způsob, jakým vyrovnaná mysl zachovává svoji celistvost. 4Ego ještě více ztrácí vyrovnanost tím, že brání tomu, aby sis uvědomil, jaká je jeho základní motivace, a místo zdravé mysli upřednostňuje ovládání. 5Na základě myšlenkového systému, který mu dal vzniknout a kterému slouží, má ego pochopitelné důvody tak činit. 6Zdravá mysl by ego nevyhnutelně odsoudila, a tak musí být egem vyhlazena v zájmu jeho sebezáchovy.
2. Hlavním zdrojem stavu nevyrovnanosti ega je jeho neschopnost odlišit tělo od Myšlenek Božích. 2Myšlenky Boží jsou pro ego nepřijatelné, protože jasně poukazují na to, že samo ego neexistuje. 3Ego je proto buď zkresluje, nebo je odmítá přijmout. 4Nemůže však způsobit, aby zanikly. 5Snaží se proto utajit nejen „nepřijatelné“ tělesné podněty, ale také Myšlenky Boží, protože obojí ho ohrožuje. 6Ve stavu ohrožení se především stará o svou vlastní záchranu, a proto tělesné podněty a Myšlenky Boží vnímá jako stejné. 7Tím, že je vnímá jako stejné, se pokouší ochránit samo sebe, aby nebylo smeteno, neboť v přítomnosti vědění by bezpochyby smeteno bylo.
3. Každý myšlenkový systém, který mylně zaměňuje Boha a tělo, musí být nepříčetný. 2Tato záměna je však pro ego, které soudí jen z hlediska svého ohrožení nebo neohrožení, zásadní. 3V určitém smyslu je strach ega z Boha logický, jelikož myšlenka na Boha ego opravdu rozptýlí. 4Strach z těla, se kterým se ego tak úzce ztotožňuje, však vůbec nedává smysl.
4. Tělo je domovem ega, který si ego samo zvolilo. 2Je jediným ztotožněním se, v němž se ego cítí bezpečně, neboť zranitelnost těla je jeho nejlepším argumentem, že nemůžeš být Boží. 3Ego toto přesvědčení dychtivě podporuje. 4Přesto však tělo nenávidí, protože ho nemůže přijmout jako dostatečně dobré pro to, aby bylo jeho domovem. 5Právě v tomto bodě se vlastně mysl stává omámenou. 6Ego jí řeklo, že je ve skutečnosti částí těla a že tělo je jejím ochráncem, ale rovněž jí řeklo, že ji tělo ochránit nemůže. 7Proto se mysl ptá: „Kde mohu nalézt ochranu?“ a ego na to odpovídá: „Obrať se na mě“. 8Mysl, nikoli bez příčiny, připomíná egu, že samo trvalo na tom, že je ztotožněné s tělem, a tak nemá smysl obracet se na ně s žádostí o ochranu. 9Ego na to nemá skutečnou odpověď, protože žádná neexistuje, ale nabízí typické řešení. 10Zahladí otázku, takže si ji mysl přestane uvědomovat. 11Jakmile si ji neuvědomuješ, může vzbuzovat, a také vzbuzuje, neklid, ale nemůže být zodpovězena, protože ji nelze položit.
5. Je nutné si položit tuto základní otázku: „Kde mám hledat ochranu?“ 2„Hledejte, a naleznete“ neznamená, že bys měl poslepu a zoufale hledat něco, co bys nerozpoznal. 3Hledat účelně znamená hledat vědomě, vědomě hledání organizovat a vědomě ho řídit. 4Je třeba jasně formulovat cíl a mít ho na paměti. 5Učení a chtění se učit jsou neodlučitelné. 6Nejlépe se učíš, jsi-li přesvědčen, že to, co se snažíš naučit, má pro tebe hodnotu. 7Avšak ne vše, co se chceš naučit, má trvalou hodnotu. 8Mnoho věcí se vlastně chceš naučit právě proto, že jejich hodnota není trvalá.
6. Ego si myslí, že je výhodné nevázat se na něco, co je věčné, protože věčné musí pocházet od Boha. 2Věčnost je funkcí, kterou se ego snažilo vyvinout, ale vždy v této snaze selhalo. 3Ego volí v záležitosti věčného kompromis, zrovna tak jako to dělá ve všech záležitostech, které se jakkoli týkají základní otázky. 4Tím, že se zabývá okrajovými věcmi, doufá, že zakryje skutečný problém a nevpustí jej do mysli. 5Jeho charakteristické zaobírání se nepodstatným slouží přesně tomuto účelu. 6Zaujetí problémy, které jsou vytvořeny tak, abys je nebyl schopen vyřešit, je oblíbeným nástrojem ega, ohrožujícím pokrok v učení. 7V jádru všech těchto taktik směřujících k odvrácení pozornosti je však skryta jedna otázka, kterou si ti, kdo je užívají, nekladou: „K čemu to je?“ 8Tuto otázku se ty musíš naučit klást ve spojení se vším. 9Jaký to má účel? 10Ať je jakýkoli, bude automaticky řídit tvé úsilí. 11Když rozhodneš o účelu, rozhodl jsi o svém budoucím úsilí, a toto rozhodnutí bude platit, pokud své myšlení nezměníš.
VI. Boží odměny
1. Ego nerozpoznává skutečný zdroj „hrozby“, a když se k němu připojíš, nepochopíš podstatu situace. 2Pouze tvá věrnost egu mu nad tebou dává vůbec nějakou moc. 3Mluvil jsem o egu, jako by bylo něčím odloučeným, jednajícím samo o sobě. 4Bylo to nutné k tomu, abych tě přesvědčil, že ho nemůžeš brát na lehkou váhu a musíš si uvědomit, do jaké míry ego řídí tvé myšlení. 5Určitě ho nemůžeme přehlédnout, protože pak bys na sebe musel nahlížet jako na nevyhnutelně konfliktního tak dlouho, dokud jsi zde, nebo dokud jsi přesvědčen, že jsi zde. 6Ego není ničím jiným než částí toho, čemu o sobě věříš. 7Tvůj jiný život pokračoval bez přerušení, a byl a vždy bude naprosto nedotčen tvými pokusy jej odloučit.
2. Na co nesmíš nikdy zapomenout během učení se jak uniknout iluzím, je tvůj dluh bratru. 2Je to stejný dluh, jaký máš vůči mně. 3Kdykoli jednáš vůči druhému egoisticky, odhazuješ laskavost své zadluženosti a svaté vnímání, které může vyvolat. 4Výraz „svatý“ je zde na místě, protože když se učíš, kolik dlužíš celému Synovství, jež zahrnuje mě, přicházíš k vědění tak blízko, jak jen je vnímání schopno se přiblížit. 5Mezera je pak tak malá, že ji vědění může snadno překlenout a navždy zahladit.
3. Prozatím mi ještě velmi málo důvěřuješ, ale to se změní, jakmile se na mě začneš stále častěji obracet s žádostí o vedení, místo aby ses obracel na své ego. 2Výsledky tě více a více přesvědčí o tom, že tato volba je jedinou volbou zdravé mysli, kterou můžeš učinit. 3Nikdo, kdo se učí ze zkušenosti, že jedna volba přináší mír a radost, zatímco druhá přináší chaos a neštěstí, nepotřebuje další přesvědčování. 4Učit se pomocí odměn je účinnější než se učit pomocí bolesti, protože bolest je iluze ega, která nemůže vyvolat víc než dočasný následek. 5Boží odměny jsou však okamžitě rozpoznány jako věčné. 6K tomuto poznání dospěješ ty, nikoli ego, a proto samo toto poznání potvrzuje, že ty a ego nemůžete být totožní. 7Možná si myslíš, že jsi již tuto rozdílnost přijal, ale rozhodně o ní ještě nejsi pevně přesvědčen. 8Fakt, že věříš, že musíš před egem uniknout, tomu nasvědčuje, ale nemůžeš mu uniknout tím, že je ponížíš, ovládneš nebo potrestáš.
4. Ego a duch se navzájem neznají. 2Odloučená mysl nemůže odloučení uchovat jinak než oddělením. 3Ve chvíli, kdy to učiní, popírá všechny skutečně přirozené podněty nikoli proto, že ego je něčím odloučeným, ale proto, že ty chceš věřit tomu, že jsi odloučený. 4Ego je nástrojem k zachování tohoto přesvědčení, ale rozhodnutí, zda nástroj, který umožňuje trvání tohoto přesvědčení, použiješ, či nikoli, je stále jen na tobě.
5. Můžeš někoho naučit, jakou hodnotu má něco, co úmyslně odhodil? 2Musel to odhodit proto, že si toho nevážil. 3Ty mu můžeš jen ukázat, jak bez toho trpí, a pomalu mu to přiblížit, aby si mohl uvědomit, jak se jeho utrpení zmenšuje, když se k tomu přibližuje. 4Tak se učí spojovat své utrpení s tím, že nemá, co odhodil, a opak utrpení s tím, že to má. 5S tím, jak mění své myšlení o tom, jakou to má cenu, se to postupně stává stále více žádoucím. 6Já tě učím spojovat utrpení s egem a radost s duchem. 7Ty ses učil opaku. 8Můžeš se stále svobodně rozhodnout, ale můžeš opravdu chtít odměny ega, když víš o odměnách Božích?
6. Má důvěra v tebe je nyní větší než tvá ve mě, ale nebude tomu tak vždy. 2Tvé poslání je velmi jednoduché. 3Žádá se od tebe žít tak, abys ukazoval, že nejsi ego, a já nevolím Boží posly chybně. 4Bůh sdílí mou důvěru a přijímá má rozhodnutí o Pokání, protože má vůle není nikdy v nesouladu s Jeho. 5Již jsem řekl, že proces Pokání mám na starosti já. 6Je to jen díky tomu, že jsem v něm naplnil svou úlohu jako člověk a nyní ji mohu plnit prostřednictvím druhých. 7Poslové, které jsem si zvolil, nemohou selhat, protože jim budu poskytovat svou sílu, dokud jejich vlastní síla nebude dostatečná.
7. Půjdu s tebou k Bohu a On může tuto malou mezeru překlenout prostřednictvím mého vnímání. 2Tvá vděčnost bratru je jediný dar, který žádám. 3Přinesu jej Bohu za tebe, neboť vím, že znát bratra znamená znát Boha. 4Jsi-li vděčný bratru, jsi vděčný Bohu za to, co stvořil. 5Díky své vděčnosti poznáš svého bratra, a okamžik opravdového poznání učiní tvým bratrem každého, protože každý pochází z tvého Otce. 6Láska si žádnou věc nepodrobuje, ale všechny věci napravuje. 7Jelikož jsi Království Boží, mohu tě dovést zpět k tvým vlastním stvořením. 8Nyní je nepoznáváš, ale to, co bylo v mysli odděleno, je stále přítomno.
8. Když se přibližuješ ke svému bratru, přibližuješ se i ke mně, a když se od něj vzdaluješ, i já se pro tebe stávám vzdáleným. 2Spása je programem vzájemné spolupráce. 3Ti, kdo opouštějí Synovství, nemohou být v tomto programu úspěšní, protože opouštějí mě. 4Bůh k tobě přijde pouze tehdy, když Ho dáš svým bratrům. 5Uč se nejprve o nich, a tak budeš připraven slyšet Boha. 6To proto, že funkce lásky je jedna.
VII. Tvoření a komunikace
1. Je jasné, že zatímco na obsahu jakékoli jednotlivé iluze ega nezáleží, je užitečnější ji opravovat v konkrétních souvislostech. 2Iluze ega jsou zcela konkrétní, ačkoli mysl je přirozeně abstraktní. 3Část mysli se však, když se rozštěpí, stává konkrétní. 4Konkrétní část věří v ego, protože ego závisí na konkrétním. 5Ego je součástí mysli, která věří, že tvá existence je definována odloučením.
2. Vše, co ego vnímá, je odloučený celek, bez vztahů, jež znamenají bytí. 2Ego je tedy proti komunikaci, s výjimkou do té míry, do jaké ji může využít k vybudování odloučenosti, nikoli k jejímu odstranění. 3Komunikační systém ega je založen na jeho vlastním myšlenkovém systému, stejně jako vše ostatní, čemu ego přikazuje. 4Jeho komunikace je ovládána potřebou chránit se a ego ji v okamžiku, kdy pocítí ohrožení, přeruší. 5Toto přerušení komunikace je reakcí na určitou osobu nebo osoby. 6Specifičnost myšlení ega pak vede k falešnému zobecnění, které ve skutečnosti není vůbec abstraktní. 7Odpovídá pouze jistými specifickými způsoby na vše, co vnímá jako příbuzné.
3. Naproti tomu duch reaguje týmž způsobem na vše, co ví, že je pravdivé, a na nic jiného neodpovídá. 2Ani se nepokouší stanovit, co je pravdivé. 3Ví, že pravdivé je vše, co Bůh stvořil. 4Duch je v úplné a přímé komunikaci s každým aspektem stvoření, protože je v úplné a přímé komunikaci se svým Stvořitelem. 5Tato komunikace je Vůlí Boží. 6Tvoření a komunikace jsou synonyma. 7Bůh stvořil každou mysl komunikací Své Mysli směrem k ní, a tak tuto komunikaci navždy ustanovil jako cestu pro přijímání Své Mysli a Vůle. 8Jelikož opravdu komunikovat mohou pouze bytosti stejného řádu, Boží stvoření s Ním přirozeně komunikují a komunikují stejně jako On. 9Tato komunikace je zcela abstraktní, jelikož je univerzálně použitelná a nepodléhá žádnému soudu, žádné výjimce ani žádné změně. 10S pomocí ní a pro ni tě Bůh stvořil. 11Mysl může pokřivit svou funkci, ale nemůže se obdařit funkcemi, které jí nebyly dány. 12Nemůže proto zcela ztratit schopnost komunikovat, i když ji může odmítnout použít ve jménu bytí.
4. Existence, jakož i bytí, je založena na komunikaci. 2Existence je však konkrétní v tom, jak, o čem a s kým je komunikace hodna uskutečnění. 3Bytí tyto rozdíly zcela postrádá. 4Je to stav, v němž mysl komunikuje se vším, co je skutečné. 5Do jaké míry dovolíš, aby tento stav byl omezen, do té míry omezuješ uvědomění si své vlastní skutečnosti, která se stává úplnou pouze tím, že poznáš veškerou skutečnost ve vznešené souvislosti jejího skutečného vztahu k tobě. 6Taková je tvá skutečnost. 7Neznesvěcuj ji a neustupuj před ní. 8Je to tvůj skutečný domov, tvůj skutečný chrám a tvé skutečné Já.
5. Bůh, Jenž zahrnuje veškeré bytí, stvořil bytosti, které mají vše, každá jednotlivě, ale chtějí to sdílet, aby zvětšily svou radost. 2Nic skutečného nemůže být zvětšeno jinak než sdílením. 3Proto tě Bůh stvořil. 4Božská Abstrakce se raduje ve sdílení. 5Právě to znamená tvoření. 6„Jak“, „co“ a „komu“ není podstatné, protože skutečné stvoření dává vše, neboť může tvořit pouze na základě toho, čím je. 7Pamatuj si, že v Království není žádný rozdíl mezi mít a být, jak je tomu v oblasti existence. 8Ve stavu bytí dává mysl vždy vše.
6. Bible na mnoha místech uvádí, že máš chválit Boha. 2Sotva to znamená, že bys Mu měl říkat, jak je skvělý. 3Bůh nemá ego, kterým by takovou chválu přijal, a vnímání, kterým by ji posoudil. 4Když však nepřijmeš svou roli ve stvoření, Jeho radost není úplná, protože tvá radost je neúplná. 5A Bůh to opravdu ví. 6Ví to Svým Vlastním Bytím a prožíváním toho, co prožívá Jeho Syn. 7Jsou-li Jeho komunikační cesty uzavřeny, je bráněno stálému šíření Jeho Lásky, a je osamělý, jestliže mysli, které stvořil, s Ním plně nekomunikují.
7. Bůh pro tebe uchoval Království, ale nemůže s tebou sdílet Svou radost, dokud ji nepoznáš celou myslí. 2Zjevení nestačí, protože je pouze komunikací směrem od Boha. 3Bůh nepotřebuje, aby se k Němu zjevení vracelo, což by bylo zřejmě nemožné, ale chce, aby bylo přineseno ostatním. 4To nelze učinit se skutečným zjevením, jehož obsah se nedá vyjádřit, protože je pro mysl, která je přijímá, hluboce osobní. 5Může však být onou myslí navráceno druhým myslím prostřednictvím postojů, které jsou vyvolány věděním, získaným ze zjevení.
8. Bůh je pochválen pokaždé, když se jakákoli mysl naučí plně pomáhat. 2To není možné, pokud není zcela neškodná, protože tato dvě přesvědčení musejí existovat společně. 3Ti, kteří opravdu pomáhají, jsou nezranitelní, protože nechrání svá ega, a proto je nemůže nic zranit. 4Jejich pomoc je chválou Boha, kterou jim Bůh vrátí, protože jsou jako On, a mohou se radovat společně. 5Bůh přichází k nim a skrze ně a po celém Království vládne obrovská radost. 6Každá mysl, která se změnila, tuto radost zvětšuje svou ochotou se na ní podílet. 7Ti, kteří opravdu pomáhají, jsou Božími vykonavateli zázraků a já je budu vést, dokud nebudeme všichni sjednoceni v radosti Království. 8Povedu tě tam, kde můžeš opravdu pomoci, a k tomu, kdo může skrze tebe následovat mé vedení.
