Kapitola 5
UZDRAVENÍ A ÚPLNOST
Úvod
1. Uzdravovat znamená činit šťastným. 2Řekl jsem ti, aby ses zamyslel nad tím, kolik jsi měl příležitostí se zaradovat a kolik jsi jich odmítl. 3To je totéž, jako bych ti řekl, že ses odmítl uzdravit. 4Světlo, které ti náleží, je světlem radosti. 5Záře není spojována se smutkem. 6Radost vyvolává jednotnou ochotu být sdílena a podporuje přirozený impulz mysli reagovat jako jedno. 7Ti, kdo se pokoušejí uzdravovat, aniž by se sami úplně radovali, vyvolávají současně odlišné reakce, a tak připravují ostatní o radost reagovat nadšeně.
2. Aby ses mohl pro něco nadchnout, musíš být šťastný. 2Nemohou-li strach a láska existovat společně a není-li možné být naplněn jen strachem a zůstat naživu, je jediným možným stavem úplnosti stav lásky. 3Mezi láskou a radostí není rozdíl. 4Proto je jediným možným stavem úplnosti stav úplné radosti. 5Uzdravovat a přinášet radost je tedy totéž jako sjednocovat a činit jedním. 6Nezáleží na tom, jaké části Synovství je uzdravení nabízeno či jaká část uzdravení nabízí. 7Všechny části Synovství prospívají, a prospívají stejně.
3. Požehnání se ti dostává každou dobročinnou myšlenkou kteréhokoli z tvých bratrů, ať jsou kdekoli. 2Z vděčnosti bys jim měl také chtít požehnat. 3Nemusíte se znát osobně. 4Světlo je tak silné, že osvěcuje celé Synovství a vrací Otci díky za to, že je ozařuje Svou radostí. 5Pouze svaté děti Boží jsou vhodnými posly Jeho nádherné radosti, neboť jen ony jsou dostatečně krásné, aby si tuto radost udržely tím, že ji budou sdílet. 6Není možné, aby Syn Boží miloval svého bližního jinak, než jako sebe sama. 7Proto modlitba uzdravovatele zní:
8Dej, ať poznám tohoto bratra tak, jako znám sám sebe.
I. Pozvání Ducha svatého
1. Uzdravování je myšlenka, jejímž prostřednictvím dvě mysli vnímají svou jednotu a radují se. 2Tato radost volá každou část Synovství k tomu, aby se radovala s nimi, a umožňuje Bohu vejít do nich a skrze ně. 3Pouze uzdravená mysl může prožít zjevení s trvalým následkem, protože zjevení je prožitek ryzí radosti. 4Když se nerozhodneš se naplno radovat, tvá mysl to, čím nechce být, nemůže mít. 5Pamatuj si, že duch nezná rozdíl mezi mít a být. 6Vyšší mysl přemýšlí na základě zákonů, kterými se řídí duch, a proto ctí jenom zákony Boží. 7Pro ducha je získávání nesmyslné a dávání je vším. 8Duch má vše, a vše si uchovává tím, že to dává, a proto tvoří tak, jako tvořil Otec. 9Zatímco tento způsob myšlení je naprosto neznámý u vlastnění věcí, dokonce i pro nižší mysl je zcela pochopitelný ve spojitosti s myšlenkami. 10Sdílíš-li hmotný majetek, skutečně rozděluješ jeho vlastnictví. 11Sdílíš-li myšlenku, její hodnotu tím nezmenšuješ. 12Je stále celá tvá, i když jsi ji celou předal. 13Jestliže ji navíc ten, komu ji předáš, přijme za svou, upevní ji ve tvé mysli, a tak ji zvětší. 14Jsi-li schopen přijmout pojetí, že svět je světem myšlenek, veškeré egem vytvářené přesvědčení o spojitosti mezi dáváním a ztrátou zmizí.
2. Začněme proces našeho probouzení jen několika jednoduchými koncepty:
2Myšlenky se zvětšují tím, že jsou předávány.
3Čím více je těch, kdo v ně věří, tím se stávají silnějšími.
4Vše je myšlenka.
5Může pak dávání a ztráta spolu souviset?
3. Toto je pozvání Ducha svatého. 2Už jsem řekl, že mohu přivést Ducha svatého přímo k tobě, ale pouze na tvé vlastní pozvání. 3Duch svatý je ve tvé správně orientované mysli, stejně jako byl v mé. 4Bible říká: „Nechť je v tobě takové smýšlení jako v Kristu Ježíši“ a tuto větu uvádí jako požehnání. 5Je to požehnání, které dává mysl orientovaná na zázraky. 6Žádá o to, abys myslel, jako jsem myslel já, a spojil se v Kristově myšlení se mnou.
4. Duch svatý je jedinou částí Svaté Trojice, která má symbolickou funkci. 2Je uváděn jako Uzdravovatel, Utěšitel a Průvodce. 3Je rovněž popisován jako něco „odloučeného“, jako oddělený od Otce a Syna. 4Sám jsem řekl: „Když odejdu, pošlu vám jiného Utěšitele, a ten s vámi setrvá.“ 5Díky symbolické funkci Ducha svatého je obtížné Ho pochopit, protože symbolika připouští různé interpretace. 6Jako člověka a také jako jedno z Božích stvoření mě mé správné myšlení, pocházející od Ducha svatého neboli Univerzální Inspirace, nejprve a především naučilo, že tato Inspirace je pro všechny. 7Kdybych to nevěděl, nemohl bych Ji sám mít. 8Slovo „vědět“ je v této souvislosti vhodné, protože Duch svatý je tak blízko vědění, že je vyvolává, nebo lépe řečeno, dovoluje vědění vstoupit. 9Již jsem se zmínil o vyšším neboli „pravém“ vnímání, které je tak blízko pravdě, že tuto malou mezeru může překlenout Sám Bůh. 10Vědění je vždy připraveno se šířit všude, ale nemůže být v opozici. 11Proto mu můžeš bránit, i když je nikdy nemůžeš ztratit.
5. Duch svatý je Kristova Mysl, která si je vědoma vědění, jež leží mimo oblast vnímání. 2Vznikl spolu s odloučením jako ochrana a zároveň inspiroval princip Pokání. 3Dříve nebylo uzdravení zapotřebí, protože nikdo nepotřeboval utěšit. 4Hlas Ducha svatého je Voláním po Pokání, po obnovení celistvosti mysli. 5Až bude Pokání dovršeno a celé Synovství uzdraveno, Volání po návratu už nebude zapotřebí. 6Co Bůh tvoří, je však věčné. 7Duch svatý zůstane se Syny Božími, aby žehnal jejich stvořením a choval je ve světle radosti.
6. Bůh ctil i chybná stvoření Svých Synů, neboť je vytvořili. 2Také však požehnal Své Syny způsobem myšlení, které může jejich vnímání povznést tak vysoko, že mohou dosáhnout téměř nazpět k Němu. 3Duch svatý je Myslí Pokání. 4Představuje stav mysli, který je tak blízko k zaměření na Jedno, že přechod k němu je nakonec možný. 5Vnímání není vědění, ale může být převedeno na vědění neboli do něj může být přeneseno. 6Zde by snad bylo užitečnější užít doslovného významu slova převedeno nebo „neseno přes“, neboť poslední krok učiní Bůh.
7. Duch svatý, Inspirace sdílená veškerým Synovstvím, vyvolává druh vnímání, v němž je mnoho částí podobno prvkům v samotném Království Nebeském:
2Za prvé, univerzálnost tohoto vnímání je dokonale jasná a nikdo, kdo je dosáhne, nemůže být ani na okamžik přesvědčen, že sdílet je znamená něco jiného, než jen zisk.
3Za druhé, toto vnímání není schopno útoku, a proto je opravdu přístupné. 4To znamená, že ačkoli nedává vzniknout vědění, v žádném případě mu nebrání.
5Za třetí, toto vnímání ukazuje cestu dál za uzdravení, které přináší, a vede mysl za její integraci směrem k tvoření. 6Právě v tomto bodě nastane dostatečná kvantitativní změna, která přinese skutečný kvalitativní posun.
II. Hlas, který mluví za Boha
1. Uzdravování není tvoření, ale oprava. 2Duch svatý podporuje uzdravení tím, že hledí za ně k tomu, čím byly děti Boží dříve, než bylo uzdravení zapotřebí, a čím budou, až budou uzdraveni. 3S touto obměnou časové posloupnosti bys měl být vcelku obeznámen, protože je velmi podobná posunu ve vnímání času, jenž je způsoben zázrakem. 4Duch svatý motivuje k dosažení stavu mysli orientované na zázraky, k rozhodnutí uzdravit odloučení tím, že myšlenku odloučení opustíš. 5Stále máš svou vůli, neboť ji do tvé mysli vložil Bůh, a ačkoli ji můžeš udržovat ve spánku nevědomosti, nemůžeš ji vyhladit. 6Bůh Sám udržuje tvou vůli při životě tak, že ji, dokud existuje čas, přenáší ze Své Mysli do tvé. 7Samotný zázrak je odrazem tohoto sjednocení Vůle Otce a Syna.
2. Duch svatý je duchem radosti. 2Je Voláním k návratu, kterým Bůh požehnal myslím Svých odloučených Synů. 3Takové je poslání mysli. 4Až do odloučení mysl žádné poslání neměla, neboť dříve měla pouze bytí a Volání po správném myšlení nemohla pochopit. 5Duch svatý je Boží Odpovědí na odloučení, prostředkem, kterým Pokání uzdravuje tak dlouho, dokud se celá mysl nevrátí k tvoření.
3. Principy Pokání a odloučení začaly současně. 2Když bylo vytvořeno ego, Bůh vložil do mysli Volání po radosti. 3Toto Volání je tak silné, že se ego při Jeho zvuku vždy rozplyne. 4Proto se musíš rozhodnout slyšet jeden ze dvou vnitřních hlasů. 5Jeden jsi vytvořil sám, a ten není od Boha. 6Druhý ti dal Bůh, Který tě žádá, abys mu jenom naslouchal. 7Duch svatý je doslova v tobě. 8Je Hlasem Boha, který tě volá zpět tam, kde jsi dříve byl a kde opět budeš. 9I v tomto světě je možné slyšet pouze tento Hlas a žádný jiný. 10Vyžaduje to však úsilí a velkou ochotu se učit. 11To je poslední lekce, kterou jsem se naučil, a Boží Synové jsou si stejně rovni jako žáci i jako Synové.
4. Ty jsi Království Nebeské, ale dovolil jsi, aby do tvé mysli vstoupila víra v temnotu, a proto potřebuješ nové světlo. 2Duch svatý je ona záře, které musíš dovolit, aby zahnala myšlenku temnoty. 3V Jeho slávě se rozplyne každá oddělenost a Království Nebeské se stane tím, čím je. 4Před odloučením jsi nepotřeboval být veden. 5Věděl jsi, tak jak budeš znovu vědět, ale jak nyní nevíš.
5. Bůh nevede, protože Bůh může sdílet jen dokonalé vědění. 2Vedení je hodnocením, protože z toho, že někdo vede, vyplývá, že existuje správná a také špatná cesta, jedna, kterou si máš zvolit, a druhá, které se máš vyhnout. 3Tím, že si vybereš jednu, se vzdáváš druhé. 4Rozhodnutí pro Ducha svatého je rozhodnutím pro Boha. 5Bůh není v tobě v doslovném smyslu slova; ty jsi Jeho součástí. 6Když ses Ho rozhodl opustit, dal ti Hlas, aby za Něj mluvil, neboť už s tebou nemohl bez překážek sdílet své vědění. 7Přímá komunikace se přerušila, protože sis vytvořil jiný hlas.
6. Duch svatý tě volá, aby sis vzpomněl a také zapomněl. 2Zvolil sis stav opozice, v němž jsou možné protiklady. 3Proto musíš učinit určitá rozhodnutí. 4Ve svatém stavu je vůle svobodná, takže její tvůrčí síla je neomezená a pojem volby postrádá smysl. 5Svoboda volit je stejnou mocí jako svoboda tvořit, ale její použití se liší. 6Jak si zvolíš, závisí na rozštěpené mysli. 7Duch svatý je jednou možností. 8Bůh nenechal své Syny bez útěchy, i když se Ho rozhodli opustit. 9Hlas, který přijali do své mysli, za Jeho Vůli nemluvil, neboť za ni mluví Duch svatý.
7. Hlas Ducha svatého nenařizuje, protože není schopen být arogantní. 2Nevyžaduje, protože nechce ovládat. 3Nevítězí, protože neútočí. 4Pouze připomíná. 5Přesvědčuje jen tím, co ti připomíná. 6Uvádí do tvé mysli jiný způsob myšlení a zůstává v klidu dokonce i uprostřed zmatku, který můžeš působit. 7Hlas, který mluví za Boha, je vždy klidný, protože mluví o míru. 8Mír je mocnější než válka, neboť uzdravuje. 9Válka znamená rozdělení, nikoli zvětšení. 10Ze sváru nemá nikdo užitek. 11Jaký z toho bude mít člověk prospěch, získá-li celý svět, ale ztratí svou duši? 12Jestliže nasloucháš špatnému hlasu, ztratil jsi z dohledu svou duši. 13Nemůžeš ji ztratit, ale nemusíš o ní vědět. 14Je tak pro tebe „ztracená“, dokud se správně nerozhodneš.
8. Tvým Průvodcem při rozhodování je Duch svatý. 2Je v té části tvé mysli, která vždy zastává správnou volbu, protože On mluví za Boha. 3Je zbytkem tvé komunikace s Bohem, kterou sice můžeš přerušit, ale nemůžeš ji zničit. 4Duch svatý je způsob, jakým je vykonávána Boží Vůle jak na Nebi, tak i na zemi. 5Jak Nebe, tak země jsou v tobě, neboť ve tvé mysli je volání obou. 6Hlas, který mluví za Boha, přichází k Bohu od tvých vlastních oltářů. 7Těmito oltáři nejsou věci, ale to, čemu jsi oddán. 8Nyní jsi však oddán něčemu jinému. 9Jelikož jsi svou oddanost rozdělil mezi dva hlasy, musíš si vybrat, u kterého oltáře chceš sloužit. 10Volání, na které nyní odpovídáš, je hodnocením, protože je rozhodnutím. 11Rozhodnutí je velmi snadné. 12Dochází k němu na základě toho, které volání má pro tebe větší cenu.
9. Má mysl bude vždy jako tvá, protože jsme byli stvořeni jako sobě rovní. 2Mé rozhodnutí bylo to, co mi dalo veškerou moc na Nebi i na zemi. 3Jediné, co ti mohu darovat, je pomoci ti učinit totéž rozhodnutí. 4Je jím tvá volba sdílet mé rozhodnutí, protože samotné toto rozhodnutí je rozhodnutím sdílet. 5Je činěno tím, že dáváš, a je proto volbou, která se podobá pravému tvoření. 6V rozhodování jsem tvým vzorem. 7Tím, že jsem se rozhodl pro Boha, jsem ti ukázal, že toto rozhodnutí učinit lze a že je můžeš učinit i ty.
10. Ujistil jsem tě, že Mysl, která rozhodla pro mě, je také v tobě a že jí můžeš dovolit, aby tě změnila, stejně jako změnila mě. 2Tato Mysl je jednoznačná, neboť slyší pouze jeden Hlas a odpovídá pouze jedním způsobem. 3Společně se mnou jsi světlem světa. 4Odpočinek nepochází ze spánku, ale z probuzení. 5Duch svatý je Voláním po probuzení a radosti. 6Svět je velmi unavený, protože je myšlenkou únavy. 7Náš úkol je radostný: probudit ho, aby uslyšel Volání, které mluví za Boha. 8Každý odpoví na Volání Ducha svatého, protože jinak Synovství nemůže být Jednotou. 9Může kterákoli část Království mít lepší poslání, než obnovit jeho dokonalé sjednocení, které ho učiní úplným? 10Slyš pouze toto skrze Ducha svatého v sobě a uč své bratry naslouchat tak, jako já učím tebe.
11. Když tě pokouší nesprávný hlas, zavolej mě, abych ti připomněl, jak lze uzdravovat tím, že budeš sdílet a posilovat mé rozhodnutí. 2Sdílením tohoto cíle zvětšujeme jeho moc přitahovat celé Synovství a přivést je zpět k jednotě, v níž bylo stvořeno. 3Pamatuj si, že „jho“ znamená „spojit se“ a „břemeno“ znamená „poselství“. 4Přeformulujme „Mé jho netlačí a mé břemeno netíží“ následovně: „Spojme se, neboť mé poselství je světlo.“
12. Uložil jsem ti, aby ses choval jako já, ale abys tak mohl učinit, musíme oba odpovídat stejné Mysli. 2Touto Myslí je Duch svatý, Jehož Vůle vždy mluví za Boha. 3Duch svatý tě učí, jak mě mít za vzor ve svém myšlení, a tak se chovat jako já. 4Síla naší společné motivace je neuvěřitelná, ale nikoli nedosažitelná. 5To, čeho můžeme společně dosáhnout, nemá mezí, protože Volání, které mluví za Boha, je Voláním po neomezeném. 6Dítě Boží, mé poselství je pro tebe, abys ho, když odpovídáš Duchu svatému v sobě, slyšelo a předávalo.
III. Průvodce ke spáse
1. Svého bratra poznáš, když si v něm uvědomíš Ducha svatého. 2Již jsem řekl, že Duch svatý je Mostem přechodu vnímání ve vědění, a proto tyto pojmy můžeme použít jako příbuzné, protože v Jeho Mysli příbuzné jsou. 3Tento vztah musí být v Jeho Mysli, protože kdyby tam nebyl, nebylo by možné uzdravit oddělení dvou způsobů myšlení. 4Duch svatý je součástí Svaté Trojice, neboť Jeho Mysl je částečně tvá a částečně Boží. 5Toto konstatování si žádá vyjasnění, nikoli však tvrzením, nýbrž zkušeností.
2. Duch svatý je myšlenkou uzdravení. 2Myšlenka se během procesu myšlení posiluje tím, že je sdílena. 3Tím, že je Duch svatý Voláním, které mluví za Boha, je rovněž myšlenkou Boží. 4Jelikož jsi částí Boha, je Boží myšlenka také tvou myšlenkou, jakož i myšlenkou všech Jeho stvoření. 5Myšlenka Ducha svatého sdílí vlastnosti ostatních myšlenek, protože se řídí zákony vesmíru, jehož je součástí. 6Je posilována tím, že je předávána. 7Když ji dáváš bratru, zvětšuje se v tobě. 8Aby k tomuto zázraku došlo, nemusí si bratr být vědom Ducha svatého v sobě ani v tobě. 9Mohl v sobě Volání, které mluví za Boha, oddělit, stejně jako jsi to učinil ty. 10Tato oddělenost se ve vás obou uzdraví, když si v bratru uvědomíš přítomnost Volání, které mluví za Boha, a tak uznáš Jeho bytí.
3. Bratra můžeš vidět dvěma naprosto odlišnými způsoby. 2Oba musejí být ve tvé mysli, protože ty jsi ten, kdo vnímá. 3Musejí být také v jeho mysli, protože on je ten, koho vnímáš. 4Pohleď na něj skrze Ducha svatého v jeho mysli, a poznáš Ho ve své. 5To, co uznáváš ve svém bratru, uznáváš v sobě, a co sdílíš, to posiluješ.
4. Hlas Ducha svatého je v tobě slabý. 2Proto Ho musíš sdílet. 3Než ho uslyšíš, musí nabýt na síle. 4Dokud je ve tvé mysli tak slabý, nemůžeš Ho v sobě slyšet. 5Sám o Sobě slabý není, ale je omezen tvou neochotou Ho slyšet. 6Když uděláš tu chybu, že budeš hledat Ducha svatého pouze v sobě, budeš vystrašen ze svých myšlenek, protože tím, že přijmeš stanovisko ega, vydáváš se s egem jako průvodcem na cestu, která je egu cizí. 7To nutně vyvolá strach.
5. Prodlévání je pro ego typické, protože čas je pojetí, které si vytvořilo. 2Jak čas, tak prodlévání nemají ve věčnosti smysl. 3Již jsem řekl, že Duch svatý je Boží Odpovědí na ego. 4Vše, co ti Duch svatý připomíná, je v přímém rozporu s názory ega, protože pravdivé a nepravdivé vnímání jsou navzájem v rozporu. 5Duch svatý má za úkol odčinit to, co ego vytvořilo. 6Odčiňuje to na téže úrovni, na jaké působí ego, jinak by mysl nebyla schopna tuto změnu pochopit.
6. Několikrát jsem zdůraznil, že jedna úroveň mysli není pochopitelná pro druhou. 2Stejné je to s egem a Duchem svatým, s časem a věčností. 3Věčnost je myšlenka Boží, takže ji Duch svatý dokonale chápe. 4Ego je přesvědčeno o existenci času, takže nižší mysl, která je doménou ega, čas přijímá bez pochyb. 5Jediný aspekt času, který je věčný, je nyní.
7. Duch svatý je Prostředníkem mezi interpretací ega a věděním ducha. 2Jeho schopnost vypořádat se se symboly Mu umožňuje pracovat s přesvědčeními ega v jeho vlastním jazyce. 3Jeho schopnost dívat se za symboly do věčnosti Mu umožňuje rozumět zákonům Božím, za které promlouvá. 4Proto se může zhostit úkolu znovuvyložení toho, co ego vytváří, nikoli tím, že to zničí, ale pomocí pochopení. 5Pochopení je světlo a světlo vede k vědění. 6Duch svatý je ve světle, protože je v tobě, jenž jsi světlo, jen ty sám to ještě nevíš. 7Je proto úkolem Ducha svatého, aby jménem Boha znovu interpretoval, co jsi.
8. Nemůžeš pochopit jen sebe. 2To proto, že mimo své oprávněné místo v Synovství nic neznamenáš, a oprávněné místo Synovství je Bůh. 3To je tvůj život, tvá věčnost a tvé Já. 4Právě to ti Duch svatý připomíná. 5Právě to Duch svatý vidí. 6Tato vize ego děsí, protože je tak klidná. 7Mír je největším nepřítelem ega, protože na základě jeho interpretace skutečnosti je válka zárukou jeho přežití. 8Ego získává sílu svárem. 9Když jsi přesvědčen o existenci sváru, reaguješ zlomyslně, neboť do tvé mysli vstoupila myšlenka nebezpečí. 10Sama myšlenka nebezpečí je voláním k egu. 11Duch svatý je vůči volání nebezpečí stejně ostražitý jako ego, přičemž se mu Svojí sílou staví na odpor stejnou měrou, jakou ho ego vítá. 12Duch svatý tomuto vítání čelí tím, že vítá mír. 13Věčnost a mír jsou si stejně blízké jako čas a válka.
9. Vnímání odvozuje smysl ze vztahů. 2Vztahy, které přijmeš, jsou základem tvých přesvědčení. 3Odloučení je pouze jiným výrazem pro rozštěpenou mysl. 4Ego je symbolem odloučení, stejně jako je Duch svatý symbolem míru. 5To, co vnímáš v druhých, posiluješ sám v sobě. 6Můžeš dovolit své mysli, aby vnímala chybně, ale Duch svatý jí umožňuje znovu interpretovat její chybné vnímání.
10. Duch svatý je dokonalý Učitel. 2Používá pouze to, čemu tvá mysl už rozumí, aby tě naučil, že tomu nerozumíš. 3Duch svatý je schopen pracovat se zdráhavým žákem, aniž by byl v rozporu s jeho myslí, neboť její část je stále nakloněna Bohu. 4Navzdory pokusům ega ji skrýt je tato část mnohem silnější než ego, ačkoli ego si to neuvědomuje. 5Duch svatý si to však uvědomuje dokonale, neboť je to Jeho Vlastní příbytek, místo v mysli, kde je On doma. 6Je to také tvůj domov, neboť je to místo míru, a mír je od Boha. 7Ty, kdo jsi částí Boha, nejsi doma nikde jinde než v Jeho míru. 8Jestliže je mír věčný, jsi doma pouze ve věčnosti.
11. Ego vytvořilo svět takový, jaký ho vnímá, ale Duch svatý, Který znovu interpretuje, co ego vytvořilo, vidí svět jako učební nástroj, jenž tě má přivést domů. 2Duch svatý musí vnímat čas a znovu jej interpretovat do nadčasovosti. 3Musí pracovat s protiklady, neboť pracuje s myslí a pro mysl, která je v rozporu. 4Opravuj, uč se a buď otevřený učení. 5Nevytvořil jsi pravdu, ale pravda tě stále může osvobodit. 6Dívej se stejně, jako se dívá Duch svatý, a rozuměj stejně, jako rozumí On. 7Jeho porozumění pohlíží zpět k Bohu a připomíná mě. 8Je vždy ve společenství s Bohem a je částí tebe. 9Je tvým Průvodcem ke spáse, protože uchovává vzpomínku na věci minulé i budoucí a přináší je do přítomnosti. 10Tuto radost jemně udržuje ve tvé mysli a žádá tě jen, abys ji Jeho Jménem zvětšil, a tím, že ji budeš sdílet, zvětšil Jeho radost v tobě.
IV. Učení a uzdravování
1. Co strach skryl, je stále tvou součástí. 2Připojení se k Pokání je cestou ze strachu. 3Duch svatý ti pomůže znovu interpretovat vše, co vnímáš se strachem, a naučí tě, že pouze to, co je milující, je pravdivé. 4Pravda je mimo tvou schopnost ničit, ale je cele v dosahu tvé schopnosti ji přijímat. 5Náleží ti, protože jsi ji jako rozšíření Boha stvořil společně s Ním. 6Pravda ti patří, protože je tvou součástí, stejně jako ty jsi součástí Boha, protože tě stvořil. 7Co je dobré, nemůže být ztraceno, protože to pochází od Ducha svatého, Hlasu, který mluví za stvoření. 8Co není dobré, nebylo nikdy stvořeno, a proto to nelze chránit. 9Pokání je zárukou bezpečí Království a jednota Synovství je jeho ochranou. 10Ego nemůže Království přemoci, protože Synovství je sjednocené. 11V přítomnosti těch, kdo slyší Volání Ducha svatého, aby byli jedno, ego mizí a je odčiněno.
2. Ego si to, co vytváří, ponechává pro sebe, a díky tomu postrádá sílu. 2Svoji existenci nesdílí. 3Ego neumírá, jen se nikdy nenarodilo. 4Fyzické zrození není počátkem, ale pokračováním. 5Vše, co pokračuje, se již narodilo. 6Bude to narůstat s tvou ochotou navracet neuzdravenou část své mysli vyšší části a vrátit ji nerozdělenou stvoření. 7Přišel jsem ti dát základy, tak aby tě tvé vlastní myšlenky mohly opravdu osvobodit. 8Nesl jsi břemeno nesdílených myšlenek, které jsou příliš slabé, aby se mohly zvětšit, ale protože jsi je vytvořil, neuvědomuješ si, jak je odčinit. 9Své minulé chyby nemůžeš zrušit sám. 10Nezmizí z tvé mysli bez Pokání, které je prostředkem k uzdravení, jež jsi ty nevytvořil. 11Pokání musí být chápáno jen jako ryzí čin sdílení. 12Právě to jsem myslel, když jsem řekl, že i v tomto světě je možné naslouchat jednomu Hlasu. 13Jsi-li částí Boha a je-li Synovství jedno, nemůžeš být omezen na já, které vidí ego.
3. Každá láskyplná myšlenka kterékoli části Synovství patří každé jeho části. 2Je sdílena, protože je láskyplná. 3Sdílení je Boží a také tvůj způsob tvoření. 4Ego tě může držet ve vyhnanství mimo Království, ale v Království samotném žádnou moc nemá. 5Myšlenky ducha neopouštějí mysl, která je myslí, ani nemohou být navzájem v konfliktu. 6Myšlenky ega však v konfliktu být mohou, neboť existují na různých úrovních a také zahrnují protikladné myšlenky na téže úrovni. 7Protikladné myšlenky není možné sdílet. 8Sdílet můžeš jen myšlenky Boží, které pro tebe Bůh uchovává. 9A těm patří Království Nebeské. 10Ostatní myšlenky s tebou zůstávají, dokud je Duch svatý ve světle Království neinterpretuje znovu a neučiní je také hodnými sdílení. 11Když jsou dostatečně očištěny, Duch svatý ti umožní, abys je dával. 12Rozhodnutí je sdílet je jejich očištěním.
4. Slyšel jsem jeden Hlas, protože jsem pochopil, že nemohu učinit Pokání pouze sám pro sebe. 2Naslouchání jednomu Hlasu znamená rozhodnutí Ho sdílet, abys Ho mohl sám slyšet. 3Mysl, která byla ve mně, je stále neodolatelně přitahována ke každé mysli stvořené Bohem, protože Boží Úplnost je Úplností Jeho Syna. 4Nemůžeš být zraněn a svému bratru nechceš ukazovat nic jiného, než svou vlastní úplnost. 5Ukaž mu, že tě nemůže zranit, a nic mu nezazlívej, jinak to budeš zazlívat sám sobě. 6Takový je smysl „nastavení i druhé tváře“.
5. K učení dochází mnoha způsoby, především příkladem. 2Učení by mělo uzdravovat, protože je sdílením myšlenek a uvědoměním si, že sdílet myšlenky znamená je posilovat. 3Já nemohu zapomenout na svou potřebu učit, čemu jsem se naučil; tato potřeba ve mně vznikla, protože jsem se jí naučil. 4Žádám tě, abys učil, co ses sám naučil, protože když to budeš učit, budeš se na to moci spolehnout. 5Učiň to spolehlivým mým jménem, protože mé jméno je Jméno Božího Syna. 6To, čemu jsem se naučil, ti svobodně dávám, a Mysl, která byla ve mně, se raduje, když se rozhodneš ji slyšet.
6. Duch svatý v nás všech činí Pokání tím, že odčiňuje, a tak odstraňuje břemeno, které jsi vložil do své mysli. 2Tím, že Ho následuješ, jsi veden zpět k Bohu, kam patříš; jak jinak můžeš nalézt svou cestu, než že vezmeš svého bratra s sebou? 3Má úloha v Pokání není naplněna, dokud se k ní nepřipojíš a nepředáš ji. 4Tak, jak učíš, budeš učit i sebe. 5Nikdy tě neopustím a nikdy se tě nezřeknu, protože zříci se tě by znamenalo zříci se sebe i Boha, Jenž mě stvořil. 6Když se zříkáš kohokoli ze svých bratrů, zříkáš se sebe i Boha. 7Musíš se naučit vidět je takové, jací jsou, a pochopit, že patří Bohu stejně jako ty. 8Jak bys mohl jednat se svým bratrem lépe než tak, že odevzdáš Bohu, co je Boží?
7. Pokání ti dává moc uzdravené mysli, ale moc tvořit patří Bohu. 2Proto se ti, kterým bylo odpuštěno, musejí nejprve věnovat uzdravování, neboť aby si mohli myšlenku uzdravení, kterou přijali, ponechat, musejí ji předat dál. 3Tvoření nemůže projevit svou plnou moc, dokud bude jediná Boží myšlenka odepřena Království. 4Společná vůle Synovství je jediným stvořitelem, který může tvořit jako Otec, protože jedině úplné může myslet úplně a myšlení Boží nic nepostrádá. 5Vše, co nemyslíš skrze Ducha svatého, je neúplné.
8. Jak můžeš ty, jenž jsi tak svatý, trpět? 2Veškerá tvá minulost kromě její krásy je pryč a zůstává pouze požehnání. 3Uchoval jsem všechny tvé laskavosti a každou láskyplnou myšlenku, kterou jsi kdy měl. 4Očistil jsem je od chyb, které zakrývaly jejich světlo, a uchoval jsem je pro tebe v jejich vlastní dokonalé záři. 5Jsou mimo ničení a vinu. 6Pocházejí z Ducha svatého v tobě a my víme, že co Bůh stvořil, je věčné. 7Opravdu můžeš odejít v míru, protože jsem tě miloval, jako jsem miloval sám sebe. 8Jdeš s mým požehnáním a pro mé požehnání. 9Ponechej si je a sdílej je s druhými, aby mohlo být navždy naše. 10Vkládám ti do srdce i do rukou mír Boží, aby sis jej ponechal a sdílel. 11Srdce je čisté, aby si jej ponechalo, a ruce jsou silné, aby jej dávaly. 12Nemůžeme nic ztratit. 13Můj soud je silný jako moudrost Boha, v Jehož Srdci a Rukou je naše bytí. 14Jeho mírumilovné děti jsou Jeho požehnaní Synové. 15Myšlenky Boží jsou s tebou.
V. Jak ego používá vinu
1. Snad budou některá naše pojetí jasnější a osobně budou dávat větší smysl, když objasním, jakým způsobem ego používá vinu. 2Ego má svůj účel, stejně jako ho má Duch svatý. 3Účelem ega je strach, protože jedině ten, kdo se bojí, může být egoistický. 4Logika ega je stejně dokonalá jako logika Ducha svatého, protože tvá mysl má k dispozici prostředky k tomu, aby stranila Nebi, nebo zemi, tak jak si zvolí. 5Opět ale nezapomeň, že obojí je v tobě.
2. V Nebi není vina, protože Království dosáhneš Pokáním, což tě vyprostí, abys mohl tvořit. 2Slovo „tvořit“ je zde vhodné, neboť jakmile je to, co jsi jednou vytvořil, Duchem svatým odčiněno, je zbývající požehnaná část obnovena, a proto pokračuje v tvoření. 3To, co je opravdu požehnané, není schopno vyvolávat vinu, a musí tedy vyvolávat radost. 4Tím se požehnané stává vůči egu nezranitelné, protože mír toho, co je požehnané, je nenapadnutelný. 5Požehnané nemůže být ani narušeno, protože je úplné. 6Vina vždy narušuje. 7Vše, co plodí strach, rozděluje, neboť vše, co plodí strach, se řídí zákonem rozdělení. 8Jestliže je ego symbolem odloučení, je rovněž symbolem viny. 9Vina je více než jen něčím, co nepochází od Boha. 10Je symbolem útoku na Boha. 11To je pro kohokoli kromě ega naprosto nesmyslné pojetí, ale nepodceňuj moc tohoto přesvědčení ega. 12Je to přesvědčení, z něhož pochází veškerá vina.
3. Ego je částí mysli, která věří v rozdělení. 2Je možné, aby se část Boha oddělila a nevěřila, že na Něj útočí? 3Mluvili jsme již o problému autority, který je založen na pojetí uchvácení Boží moci. 4Ego věří, že jsi tak učinil, protože věří, že část, která se oddělila, jsi ty. 5Jestliže se ztotožňuješ s egem, musíš sám sebe vnímat jako vinného. 6Kdykoli odpovíš svému egu, pocítíš vinu a budeš se bát trestu. 7Ego je doslova myšlenkou strachu. 8I když se myšlenka útoku na Boha může zdát zdravé mysli směšnou, nikdy nezapomeň, že ego není součástí zdravé mysli. 9Představuje klamný systém a mluví za něj. 10Naslouchat hlasu ega znamená být přesvědčen, že můžeš na Boha zaútočit a že jsi odtrhl jednu Jeho část. 11V důsledku toho následuje strach z odplaty z vnějšku, protože tíha viny je tak intenzivní, že musí být promítnuta.
4. Vše, co přijmeš do své mysli, je pro tebe skutečností. 2Právě tvé přijetí to činí skutečným. 3Jestliže ve své mysli dosadíš na trůn ego, svolení k jeho vstupu ho pro tebe činí skutečností. 4To proto, že mysl je schopna tvořit skutečnost nebo vytvářet iluze. 5Již jsem řekl, že se musíš naučit myslet s Bohem. 6Myslet s Ním znamená myslet jako On. 7To plodí radost, nikoli vinu, protože je to přirozené. 8Vina je spolehlivým znamením, že tvé myšlení není přirozené. 9Nepřirozené myšlení bude vždy doprovázeno vinou, protože nepřirozeně myslet znamená být přesvědčen o skutečnosti hříchu. 10Ego nevnímá hřích jako nedostatek lásky, ale jako jednoznačný čin napadení. 11To je pro přežití ega nezbytné, protože jakmile pohlédneš na hřích jako na nedostatek, pokusíš se automaticky situaci napravit. 12A uspěješ. 13Ego to považuje za záhubu, ale ty se na to musíš naučit pohlížet jako na získání svobody.
5. Mysl, která je bez viny, nemůže trpět. 2Zdravá mysl uzdravuje tělo, protože byla sama uzdravena. 3Zdravá mysl nemůže pochopit nemoc, protože nemůže pochopit útok na kohokoli či na cokoli. 4Již jsem řekl, že nemoc je formou magie. 5Lépe řečeno je formou magického řešení. 6Ego věří, že tím, že se potrestá, zmírní trest Boží. 7Ale i v tom je naduté. 8Připisuje Bohu úmysl trestat, a pak si tento úmysl přisvojuje jako vlastní privilegium. 9Pokouší se uchvátit všechny funkce Boží tak, jak je chápe, protože si uvědomuje, že důvěřovat lze jedině naprosté věrnosti.
6. Ego se nemůže stavět proti zákonům Božím o nic více než ty, ale může je interpretovat na základě toho, co chce, stejně jako to můžeš dělat ty. 2Proto musí být otázka „Co opravdu chceš?“ zodpovězena. 3Odpovídáš na ni každou minutu a každou vteřinu, a každý okamžik rozhodnutí je soudem, který, ať je jím cokoli, nikdy není bez účinku. 4Účinky tvého soudu budou automaticky následovat, dokud své rozhodnutí nezměníš. 5Pamatuj si však, že samotné alternativy jsou nezměnitelné. 6Duch svatý je, stejně jako ego, rozhodnutím. 7Spolu dohromady představují všechny alternativy, které může mysl přijmout a následovat. 8Duch svatý a ego jsou tvými jedinými možnostmi. 9Bůh stvořil jednu, a proto ji nemůžeš odstranit. 10Druhou jsi vytvořil ty, a proto ji odstranit můžeš. 11Nezvratné a nezměnitelné je pouze to, co stvořil Bůh. 12Co jsi vytvořil ty, může být změněno kdykoli, protože když nemyslíš jako Bůh, nemyslíš ve skutečnosti vůbec. 13Klamné myšlenky nejsou opravdovými myšlenkami, i když v ně můžeš věřit. 14Ty se ale mýlíš. 15Funkce myšlenky pochází od Boha a je v Bohu. 16Jako součást Jeho Myšlenky nemůžeš myslet odděleně od Něj.
7. Nerozumná myšlenka je zmatená myšlenka. 2Sám Bůh uspořádává tvé myšlení, neboť bylo Jím stvořeno. 3Pocity viny jsou vždy znamením toho, že to nevíš. 4Rovněž ukazují, že jsi přesvědčen, že můžeš a chceš myslet odděleně od Boha. 5Každá zmatená myšlenka je při svém vzniku doprovázena vinou a vinou je i udržována. 6Ti, kdo jsou přesvědčeni, že sami uspořádávají své vlastní myšlenky, a proto musejí plnit jejich příkazy, nemohou vině uniknout. 7Za své chyby se proto cítí zodpovědní, aniž by si uvědomili, že přijetím této zodpovědnosti jednají nezodpovědně. 8Jestliže je jedinou zodpovědností vykonavatele zázraků přijmout pro sebe Pokání, a já tě ujišťuji, že tomu tak je, pak za to, za co je Pokání činěno, nemůžeš být zodpovědný. 9Toto dilema není možné vyřešit jinak než přijetím odčinění. 10Za následky celého svého chybného myšlení bys byl zodpovědný, kdyby nemohlo být odčiněno. 11Účelem Pokání je uchovat minulost pouze v očištěné formě. 12Přijmeš-li pro zmatenou myšlenku léčebný prostředek, který je nade všechny pochyby účinný, mohou její příznaky přetrvat?
8. Jediným možným důvodem pro přetrvávání pocitů viny je to, že trváš na rozhodnutí zůstat odloučen. 2Již jsme uvedli, ale nezdůraznili, ničivé důsledky takového rozhodnutí. 3Jakékoli rozhodnutí mysli ovlivní jak chování, tak zkušenost. 4Co chceš, to očekáváš. 5To není klam. 6Tvá mysl vytváří tvou budoucnost a navrátí ji plnému tvoření v kterémkoli okamžiku, jestliže napřed přijme Pokání. 7Ve chvíli, kdy tak učiní, se sama vrátí k plnému tvoření. 8Když se vzdá svého zmateného myšlení, správné uspořádání myšlení se stane zcela zřejmým.
VI. Čas a věčnost
1. Bůh ve Svém vědění nečeká, ale Jeho Království je ochuzeno, zatímco ty čekáš. 2Všichni Synové Boží očekávají tvůj návrat, stejně jako ty očekáváš ten jejich. 3Odkládání nemá ve věčnosti význam, je ale tragické v čase. 4Ty sis zvolil být v čase, ne ve věčnosti, a proto jsi přesvědčen, že jsi v čase. 5Tvá volba je však svobodná a můžeš ji změnit. 6Do času nepatříš. 7Tvé místo je jedině ve věčnosti, kam tě navždy umístil Bůh.
2. Pocity viny jsou ochránci času. 2Vyvolávají strach z odplaty či opuštění, a tak zajišťují, že budoucnost bude jako minulost. 3Taková je kontinuita ega. 4Dává egu mylný pocit bezpečí, protože ego věří, že této kontinuitě nemůžeš uniknout. 5Ty jí ale uniknout můžeš a musíš. 6Bůh ti výměnou nabízí kontinuitu věčnosti. 7Když se rozhodneš pro tuto výměnu, vyměníš zároveň vinu za radost, zlomyslnost za lásku a bolest za mír. 8Mou úlohou je pouze zbavit okovů tvou vůli a osvobodit ji. 9Tvé ego tuto svobodu přijmout nemůže a bude se jí bránit v každém okamžiku a všemi možnými způsoby. 10A ty jako jeho tvůrce pochopíš, co je schopno udělat díky tomu, že jsi mu k tomu dal moc.
3. Nikdy nezapomeň na Království a pamatuj si, že ty, kdo jsi součástí Království, nemůžeš být ztracen. 2Mysl, která byla ve mně, je v tobě, protože Bůh tvoří s dokonalou spravedlností. 3Dovol Duchu svatému, aby ti Svou spravedlnost neustále připomínal, a mně dovol, abych tě učil, jak ji máš sdílet se svými bratry. 4Jak jinak by ti mohla být dána příležitost činit si na ni nárok? 5Ty dva hlasy interpretují rozdílně tutéž věc zároveň, nebo téměř zároveň, protože ego vždy mluví první. 6Druhá interpretace nebyla nutná, dokud nevznikla první.
4. Když ego mluví, soudí, ale Duch svatý zcela mění jeho rozhodnutí, stejně jako má v tomto světě vyšší soud moc změnit rozhodnutí soudu nižšího. 2Rozhodnutí ega jsou vždy špatná, protože jsou založena na chybě, kterou mají potvrdit. 3Nic z toho, co ego vnímá, není interpretováno správně. 4Nejenže cituje Písmo pro své účely, ale dokonce je interpretuje jako vlastního svědka. 5Podle soudu ega je Bible něčím, čeho je třeba se bát. 6Vnímá ji se strachem, a proto ji se strachem interpretuje. 7Když se bojíš, neodvoláváš se k Vyššímu Soudu, neboť jsi přesvědčen, že jeho rozsudek by byl také proti tobě.
5. Existuje mnoho příkladů toho, že interpretace ega jsou matoucí, ale postačí jich jen několik, abychom ukázali, jak je Duch svatý může ve Svém Vlastním světle znovu interpretovat.
6. „Jak zaseješ, tak sklidíš,“ vykládá Duch svatý tak, že to, co považuješ za hodné pěstování, budeš sám v sobě pěstovat. 2Tvůj úsudek o tom, co je toho hodno, to pro tebe hodným učiní.
7. „Má je pomsta, praví Pán,“ lze snadno vyložit jinak, vzpomeneš-li si, že myšlenky se zvětšují pouze sdílením. 2Tento výrok zdůrazňuje, že pomstu nelze sdílet. 3Dej ji tedy Duchu svatému, Který ji v tobě odčiní, protože nepatří do tvé mysli, jež je částí Boha.
8. Výrok „Budu navštěvovat hříchy otců do třetího a čtvrtého pokolení,“ vykládá ego obzvlášť zlomyslně. 2Stává se pouhým pokusem zaručit egu jeho vlastní přežití. 3Pro Ducha svatého tento výrok znamená, že i v pozdějších pokoleních může znovu interpretovat, co dřívější generace pochopily špatně, a tak zprostit myšlenky jejich schopnosti vzbuzovat strach.
9. Je-li slovo „zahynout“ chápáno jako „být odčiněn“, pak se výrok „Bezbožní zahynou“ stává výrokem o Pokání. 2Každá myšlenka postrádající lásku musí být odčiněna, což je slovo, které ego nemůže ani pochopit. 3Pro ego být odčiněn znamená být zničen. 4Ego nebude zničeno, protože je součástí tvého myšlení, ale jelikož není tvůrčí, a proto nesdílí, bude jinak interpretováno, abys byl vyproštěn ze strachu. 5Ta část tvé mysli, kterou jsi dal egu, se pouze vrátí do Království, kam celá tvá mysl patří. 6Můžeš odkládat dovršení Království, ale nemůžeš do něj uvést pojetí strachu.
10. Nemusíš se bát, že tě Vyšší Soud odsoudí. 2Ten žalobu proti tobě prostě zamítne. 3Proti Božímu Synu žádná žaloba neexistuje a každý svědek viny Božích stvoření přináší falešné svědectví o Samotném Bohu. 4Se všemi svými přesvědčeními se s radostí odvolej k Vyššímu Soudu Samotného Boha, protože ten mluví za Něj, a proto mluví pravdivě. 5Vyšší Soud žalobu proti tobě zamítne bez ohledu na to, jak pečlivě jsi ji vytvořil. 6Tvé obvinění může být dokonale promyšleno, ale u Boha neobstojí. 7Duch svatý ho nevyslechne, protože On může svědčit pouze pravdivě. 8Jeho rozsudek bude vždy znít: „Tvé je Království,“ neboť On ti byl dán, aby ti připomínal, z čeho pocházíš.
11. Když jsem řekl: „Přišel jsem na svět jako světlo,“ mínil jsem tím, že jsem přišel sdílet světlo s tebou. 2Vzpomeň si na mou zmínku o temném zrcadle ega a vzpomeň si také, že jsem řekl: „Nedívej se do něj.“ 3Stále platí, že záleží na tobě, kam se budeš dívat, abys našel sám sebe. 4Tvá trpělivost s bratrem je trpělivostí se sebou samotným. 5Nestojí snad Syn Boží za trpělivost? 6Ukázal jsem ti nekonečnou trpělivost, protože má vůle je Vůlí našeho Otce, od Něhož jsem se nekonečné trpělivosti naučil. 7Jeho Hlas byl ve mně, stejně jako je v tobě a přimlouvá se za trpělivost se Synovstvím ve Jménu jeho Stvořitele.
12. Nyní se musíš naučit, že pouze nekonečná trpělivost přináší okamžité účinky. 2Tímto způsobem se čas mění ve věčnost. 3Nekonečná trpělivost si žádá nekonečnou lásku, a tím, že vyvolává důsledky nyní, činí čas nepotřebným. 4Několikrát jsme řekli, že čas je učebním nástrojem, který bude odstraněn, jakmile již nebude užitečný. 5Duch svatý, Který mluví za Boha v čase, také ví, že čas nemá smysl. 6Připomíná ti to každým okamžikem, který v čase prožíváš, protože Jeho zvláštní funkcí je vrátit tě do věčnosti a setrvat, aby tam požehnal tvým stvořením. 7Duch svatý, protože je skutečně požehnán, je jediným požehnáním, které můžeš skutečně dávat. 8Jelikož ti byl Duch svatý svobodně dán Bohem, musíš Ho dávat tak, jak jsi Ho obdržel.
VII. Rozhodnutí se pro Boha
1. Opravdu jsi přesvědčen, že můžeš vytvořit hlas, který může přehlušit Hlas Boží? 2Opravdu jsi přesvědčen, že můžeš vymyslet myšlenkový systém, který by byl schopen tě odloučit od Boha? 3Opravdu jsi přesvědčen, že můžeš plánovat své bezpečí a radost lépe než On? 4Nemusíš být opatrný ani bezstarostný, potřebuješ Mu jen odevzdat všechny své starosti, neboť On o tebe pečuje. 5Ty jsi Jeho péče, protože tě miluje. 6Jeho Hlas ti vždy připomíná, že vzhledem k Jeho péči můžeš doufat ve vše. 7Nemůžeš se rozhodnout uniknout Boží péči, protože to není Jeho Vůle, ale můžeš se rozhodnout Jeho péči přijmout a použít její nekonečnou moc pro všechny, které Svou péčí stvořil.
2. Existovalo mnoho uzdravovatelů, kteří neuzdravili sami sebe. 2Svou vírou nepohnuli horami, protože jejich víra nebyla úplná. 3Někteří z nich čas od času uzdravili nemocné, ale nevzkřísili mrtvé. 4Jestliže uzdravovatel neuzdraví sám sebe, není přesvědčen o tom, že mezi zázraky neexistuje pořadí obtížnosti. 5Nenaučil se, že každá mysl, kterou Bůh stvořil, je hodna uzdravení stejně, protože ji Bůh stvořil úplnou. 6Od tebe se žádá pouze to, abys Bohu vrátil mysl takovou, jakou ji stvořil. 7Žádá jen o to, co ti dal, přičemž ví, že toto dávání tě uzdraví. 8Zdravá mysl znamená úplnost, a zdravá mysl tvých bratrů je tvou zdravou myslí.
3. Proč bys měl naslouchat nekonečným nepříčetným voláním, o nichž si myslíš, že jsou ti určena, když můžeš vědět, že je v tobě Hlas Boží? 2Bůh ti svěřil Svého Ducha a žádá tě, abys toho svého svěřil Jemu. 3Jeho Vůlí je udržovat jej v dokonalém míru, protože s Ním jsi jedné mysli a jednoho ducha. 4Posledním zoufalým pokusem ega o obranu vlastní existence je jeho snaha vyloučit tě z Pokání. 5To odráží jednak potřebu ega se odloučit, a jednak tvou ochotu stranit s jeho odloučeností. 6Tato ochota znamená, že nechceš být uzdraven.
4. Nyní však nastal čas. 2Nebyl jsi požádán, abys vypracoval plán spásy sám, protože, jak už jsem řekl, nebyl bys schopen vytvořit prostředek k uzdravení. 3Bůh Sám ti dal dokonalou Opravu pro vše, co jsi vytvořil a co není v souladu s Jeho svatou Vůlí. 4Činím Jeho plán pro tebe dokonale jasným, a také ti vysvětlím, jakou v něm máš úlohu a jak naléhavé je ji naplnit. 5Bůh pláče nad „obětí“ Svých dětí, které jsou přesvědčeny, že jsou pro Něho ztraceny.
5. Kdykoli nejsi zcela šťastný, je to proto, že jsi jednal s nedostatkem lásky vůči některému z Božích stvoření. 2Tím, že to vnímáš jako „hřích“, se bráníš, protože očekáváš útok. 3Rozhodnutí takto reagovat činíš ty, a proto ho ty můžeš odčinit. 4Nemůžeš ho odčinit lítostí v obvyklém slova smyslu, protože lítost v sobě zahrnuje vinu. 5Když dovolíš, aby ses cítil vinen, posiluješ chybu a nedovoluješ, aby pro tebe byla odčiněna.
6. Rozhodnutí nemůže být obtížné. 2Je to zřejmé, jestliže si uvědomíš, že když se cítíš vinen, musel ses už rozhodnout nebýt zcela šťastný. 3Proto prvním krokem k odčinění je uvědomit si, že ses aktivně rozhodl špatně, ale že se můžeš stejně aktivně rozhodnout jinak. 4Buď v tom k sobě neústupný a buď si plně vědom toho, že proces odčinění, který, ač nepochází od tebe, je přesto v tobě, neboť jej tam vložil Bůh. 5Tvou úlohou je pouze vrátit tvé myšlení k bodu, kde došlo k chybě, a v míru je předat Pokání. 6Řekni si, jak nejupřímněji umíš, a pamatuj si, že Duch svatý úplně odpoví na tvé sebemenší pozvání:
7Musel jsem se rozhodnout špatně, protože nejsem v míru.
8Rozhodnutí jsem učinil sám, ale mohu se také rozhodnout jinak.
9Chci se rozhodnout jinak, protože chci být v míru.
10Necítím se vinen, protože Duch svatý, když Mu to dovolím,
odčiní všechny následky mého nesprávného rozhodnutí.
11Rozhodl jsem se, že Mu dovolím, aby se za mě rozhodl pro Boha.
