Kapitola 6
LEKCE LÁSKY
Úvod
1. Vztah hněvu k útoku je zřejmý, ale vztah hněvu ke strachu vždy tak patrný není. 2Hněv vždy zahrnuje projekci odloučení, za kterou nakonec každý musí přijmout zodpovědnost, místo aby vinil ostatní. 3Hněv se nemůže vyskytnout, pokud nejsi přesvědčen, že na tebe bylo zaútočeno, tvůj útok je oprávněný a ty za něj nejsi v žádném případě zodpovědný. 4Z těchto tří zcela iracionálních předpokladů musí vyplývat stejně iracionální závěr, že bratr si zaslouží útok, ne lásku. 5Lze z nepříčetných předpokladů očekávat něco jiného než nepříčetný závěr? 6Nepříčetný závěr lze odčinit tím, že zvážíš rozumnost předpokladů, z nichž vychází. 7Na tebe nelze útočit, útok nemá žádné ospravedlnění a ty jsi zodpovědný za svá přesvědčení.
2. Byl jsi požádán, aby sis mě vzal za vzor k učení, neboť extrémní příklad je zvláště užitečným učebním nástrojem. 2Každý učí, a učí neustále. 3Této odpovědnosti se nevyhnutelně ujmeš v okamžiku, kdy přijmeš jakýkoli předpoklad – a nikdo nemůže organizovat svůj život bez určitého myšlenkového systému. 4Jakmile sis vybudoval jakýkoli myšlenkový systém, žiješ podle něj a učíš jej. 5Tvá schopnost být věrný myšlenkovému systému může být nesprávně použita, ale je stále formou víry a lze jí dát jiný směr.
I. Poselství ukřižování
1. Z hlediska učebního cíle se znovu zamysleme nad ukřižováním. 2Dosud jsem se jím nezabýval, protože je můžeš nepřímo spojovat se strachem. 3Prozatím jsem jen zdůraznil, že ukřižování nebylo formou trestu. 4Nic se však nedá vysvětlit pouze negativně. 5Existuje pozitivní interpretace ukřižování, která, je-li správně pochopena, zcela postrádá strach, a proto je v tom, co učí, zcela neškodná.
2. Ukřižování je pouze extrémním příkladem. 2Jeho hodnota, stejně jako hodnota jakéhokoli učebního nástroje, spočívá jedině v typu poznání, které usnadňuje. 3Ukřižování může být, a bylo, mylně pochopeno. 4To jen proto, že ti, kdo mají strach, mají sklon vnímat se strachem. 5Již jsem ti řekl, že mě můžeš kdykoli požádat sdílet se mnou rozhodnutí, a tak je posílit. 6Také jsem ti řekl, že ukřižování bylo poslední zbytečnou cestou, kterou Synovství musí podniknout, a že představuje vyproštění od strachu pro každého, kdo mu rozumí. 7Dosud jsem zdůrazňoval pouze vzkříšení, avšak účel ukřižování a to, jak vlastně vedlo ke vzkříšení, jsem ještě neobjasnil. 8Pro tvůj vlastní život je však jednoznačným přínosem, a když je zvážíš beze strachu, pomůže ti pochopit tvou vlastní roli učitele.
3. Pravděpodobně jsi po léta reagoval, jako bys byl ukřižován. 2K tomu mají očividný sklon všichni odloučení, kteří vždy odmítají zvážit, co udělali sami sobě. 3Projekce znamená hněv, hněv dává vznik napadení, a napadení vzbuzuje strach. 4Skutečný smysl ukřižování spočívá ve zdánlivé intenzitě napadení jedněch Synů Božích některými jinými. 5To je samozřejmě nemožné, a musí to být plně pochopeno jako nemožné. 6Jinak nemohu sloužit jako vzor k učení.
4. Napadeno konec konců může být pouze tělo. 2Není pochyb, že jedno tělo může napadnout druhé, a dokonce je zničit. 3Jestliže však samotné zničení není možné, pak vše, co je zničitelné, je neskutečné. 4Zničení těla proto neospravedlňuje hněv. 5Do té míry, do jaké věříš, že ospravedlňuje, přijímáš mylné předpoklady a učíš jim ostatní. 6Poselství, které ukřižování mělo v úmyslu učit, bylo, že v pronásledování není nutné vidět formu napadení, protože nemůžeš být pronásledován. 7Jestliže odpovídáš hněvem, srovnáváš se s tím, co je zničitelné, a vidíš se proto jako nepříčetný.
5. Dokonale jsem objasnil, že jsem jako ty a ty jsi jako já, ale naše základní rovnost může být ukázána pouze společným rozhodnutím. 2Můžeš si, pokud se tak rozhodneš, myslet, že jsi pronásledován. 3Když se však rozhodneš takto reagovat, snad si vzpomeneš, že já jsem byl podle soudu světa pronásledován, ale sám jsem toto hodnocení nesdílel. 4A vzhledem k tomu, že jsem je nesdílel, neupevňoval jsem je. 5Nabídl jsem proto jinou interpretaci útoku, kterou chci s tebou sdílet. 6Jestliže jí uvěříš, pomůžeš mi ji učit.
6. Už dříve jsem řekl: „Jak učíš jiné, učíš sebe.“ 2Reaguješ-li, jako bys byl pronásledován, učíš pronásledování. 3To by Syn Boží neměl chtít učit, má-li si uvědomit svou vlastní spásu. 4Uč raději svou dokonalou imunitu, která je pravdou v tobě, a uvědom si, že nemůže být napadena. 5Nesnaž se ji sám chránit, jinak budeš věřit, že je napadnutelná. 6Nežádá se od tebe, abys byl ukřižován, což byl můj přínos učebnímu procesu. 7S ohledem na mnohem méně extrémní pokušení chybně vnímat jsi pouze žádán, abys následoval mého příkladu a nepřijal tato pokušení jako záminky pro falešné ospravedlnění hněvu. 8Neospravedlnitelné nemůže být ospravedlněno. 9Nebuď přesvědčen, že může, a neuč, že může. 10Vždy si pamatuj, že o čem jsi přesvědčen, to učíš. 11Buď přesvědčen se mnou, a staneme se rovnocennými učiteli.
7. Tvé vzkříšení je tvým probuzením. 2Já jsem příkladem pro znovuzrození, avšak znovuzrození je pouhým uvědoměním si toho, co už je ve tvé mysli. 3Bůh Sám to vložil do tvé mysli, a tak je to navždy pravdou. 4Já jsem tomu uvěřil, a proto jsem to přijal jako pravdu. 5Pomoz mi to učit naše bratry ve jménu Království Božího, ale nejprve buď sám o této pravdě přesvědčen, jinak budeš učit chybně. 6Mí bratři během takzvaného „utrpení v zahradě“ spali, ale já jsem se na ně nemohl hněvat, protože jsem věděl, že nemohu být opuštěn.
8. Mrzí mě, když bratři nesdílejí mé rozhodnutí slyšet jen jeden Hlas, protože je to oslabuje jako učitele a jako žáky. 2Vím však, že ve skutečnosti nemohou zradit sebe ani mě a že pouze na nich musím vybudovat svou církev. 3Jiná možnost neexistuje, protože jen ty můžeš být základem Boží církve. 4Kostel je tam, kde je oltář, a oltář je to, co činí kostel svatým. 5Církev, která neinspiruje lásku, oltář skryla, a ten neslouží účelu, který pro něj Bůh zamýšlel. 6Boží církev musím založit na tobě, protože ti, kteří mě přijímají jako vzor, jsou doslova mými učedníky. 7Učedníci jsou následovníci, a jestliže vzor, který následují, rozhodl, aby byli ušetřeni veškeré bolesti, nebylo by moudré ho nenásledovat.
9. Ve tvém i mém zájmu jsem se rozhodl ukázat, že to, co ego posuzuje jako nejodpornější napadení, nic neznamená. 2Podle toho, jak tyto události posuzuje svět, ne jak ví Bůh, jsem byl zrazen, opuštěn, zbit, trýzněn a nakonec jsem byl zabit. 3Bylo jasné, že se tak stalo pouze na základě projekce druhých na mě, neboť jsem nikomu neublížil a mnohé jsem uzdravil.
10. Jako žáci jsme si stále rovni, ačkoli nemusíme mít stejné zkušenosti. 2Duch svatý je rád, když se učíš z mých zkušeností a jsi jimi probuzen. 3Takový je jejich jediný účel a je to jediný způsob, jakým mohu být vnímán jako cesta, pravda a život. 4Když slyšíš jen jeden Hlas, není po tobě nikdy požadována oběť. 5Naopak, tím, že jsi schopen slyšet Ducha svatého v ostatních, se můžeš učit z jejich zkušeností a získat z nich, aniž bys je sám musel přímo prožít. 6To proto, že Duch svatý je jeden, a každý, kdo naslouchá, je nevyhnutelně veden k tomu, aby ukazoval všem Jeho cestu.
11. Nejsi pronásledován, a ani já jsem pronásledován nebyl. 2Nežádá se od tebe, abys opakoval, co jsem prožil já, protože Duch svatý, Kterého sdílíme, to činí zbytečným. 3Abys však mých zkušeností použil konstruktivně, musíš následovat mého příkladu a vnímat je jako já. 4Mí a tví bratři se neustále zabývají ospravedlňováním neospravedlnitelného. 5Mou jedinou lekcí, kterou musím učit tak, jak jsem se ji sám naučil, je, že jakékoli vnímání, které není v souladu se soudem Ducha svatého, nemůže být ospravedlněno. 6Chtěl jsem ukázat, že to platí v krajním případě, pouze proto, aby to posloužilo jako dobrá učební pomůcka pro ty, co jsou v pokušení podlehnout hněvu a napadení, aby jejich pokušení nebylo tak extrémní. 7Mou vůlí, stejně jako Vůlí Boží, je, aby nikdo z Jeho Synů netrpěl.
12. Ukřižování nemůže být sdíleno, protože je symbolem projekce, ale vzkříšení je symbolem sdílení, protože probuzení každého Syna Božího je nezbytné k tomu, aby Synovství poznalo svou Úplnost. 2Pouze to je vědění.
13. Poselství ukřižování je naprosto jasné:
2Uč jen lásku, neboť láska je to, co jsi.
14. Interpretuješ-li ukřižování jinak, používáš je jako zbraň k napadení, nikoli jako volání po míru, k čemuž bylo zamýšleno. 2Apoštolové je často chápali mylně, a to ze stejného důvodu, jako je mylně chápou druzí. 3Jejich vlastní nedokonalá láska je učinila náchylnými vůči projekci, a ze strachu pak hovořili o „hněvu Božím“ jako o Jeho odvetné zbrani. 4Ani o ukřižování nemohli mluvit zcela bez hněvu, protože jejich pocit viny v nich vyvolával hněv.
15. Následují některé příklady převráceného myšlení v Novém zákoně, ačkoli jeho evangelium je ve skutečnosti pouze poselstvím lásky. 2Kdyby se apoštolové necítili vinni, nikdy by mě nemohli citovat slovy: „Nepřišel jsem uvést pokoj, ale meč.“ 3To je jasný opak všeho, co jsem učil. 4Kdyby mě opravdu pochopili, nemohli by také líčit mé chování vůči Jidášovi tak, jak je líčili. 5Nemohl jsem říci: „Políbením zrazuješ Syna člověka?“, protože jsem nevěřil ve zradu. 6Celé poselství ukřižování spočívalo v tom, že jsem ve zradu nevěřil. 7„Trest“, který jsem údajně přivolal na Jidáše, byl podobný omyl. 8Jidáš byl můj bratr a Syn Boží, byl stejně tak částí Synovství jako já. 9Je pravděpodobné, že bych ho odsoudil, když jsem byl připraven ukázat, že odsouzení není možné?
16. Když čteš, co učili apoštolové, vzpomeň si, že jsem jim sám řekl, že mnohé pochopí později, protože v té době ještě nebyli plně připraveni mě následovat. 2Nechci, abys dovolil jakémukoli strachu vstoupit do myšlenkového systému, ke kterému tě vedu. 3Nevolám po mučednících, ale po učitelích. 4Za hříchy není nikdo potrestán, a Synové Boží nejsou hříšníci. 5Každé pojetí trestu v sobě zahrnuje projekci viny a posiluje myšlenku, že vina je oprávněná. 6Výsledkem je lekce viny, neboť každé chování učí věřit tomu, co ho motivuje. 7Ukřižování bylo výsledkem dvou jasně protichůdných myšlenkových systémů, dokonalým symbolem „konfliktu“ mezi egem a Synem Božím. 8Tento konflikt se i dnes zdá být skutečný a je nutné se z něj poučit nyní stejně jako tehdy.
17. Já vděčnost nepotřebuji, ale ty potřebuješ rozvinout svou oslabenou schopnost být vděčný, jinak si nebudeš vážit Boha. 2On tvé ocenění nepotřebuje, ale ty ano. 3Nemůžeš milovat to, čeho si nevážíš, neboť strach ocenění znemožňuje. 4Když se bojíš toho, co jsi, nevážíš si toho, a proto to odmítneš. 5Následkem toho budeš učit odmítnutí.
18. Moc Synů Božích je stále přítomna, neboť byli stvořeni jako stvořitelé. 2Jejich vzájemný vliv jednoho na druhého je neomezený a musí být využit k jejich společné spáse. 3Všichni musejí pochopit a učit, že každá forma odmítnutí je nesmyslná. 4Odloučení je myšlenkou odmítnutí. 5Pokud tomu budeš učit, budeš o tom i přesvědčen. 6Tak Bůh nemyslí, a máš-li Ho znovu poznat, musíš myslet stejně jako On.
19. Pamatuj si, že Duch svatý je Komunikačním Spojením mezi Bohem Otcem a Jeho odloučenými Syny. 2Jestliže budeš naslouchat Jeho Hlasu, budeš vědět, že nemůžeš zranit ani být zraněn a že mnozí potřebují tvé požehnání, aby to sami mohli uslyšet. 3Až v nich budeš vnímat pouze tuto potřebu a nebudeš odpovídat na žádnou jinou, naučil ses to, co jsem se já naučil, a budeš stejně jako já dychtit to sdílet.
II. Alternativa k projekci
1. Každé rozdělení mysli musí zahrnovat zřeknutí se její části, a takové je přesvědčení o odloučení. 2Úplnosti Boha, která je Jeho mírem, si může vážit pouze úplná mysl, která uznává Úplnost Božího stvoření. 3Tím poznává svého Stvořitele. 4Vyloučení a odloučení jsou synonyma, stejně jako odloučení a disociace. 5Již dříve jsme řekli, že odloučení bylo a je disociací a že jakmile k němu dojde, projekce se stane jeho hlavní obranou, nástrojem, který umožňuje jeho pokračování. 6Důvod však nemusí být tak zřejmý, jak si myslíš.
2. Toho, co promítáš, se zříkáš, a proto nevěříš, že je to tvé. 2Sám sebe vylučuješ tím samým soudem, podle kterého jsi odlišný od toho, na koho promítáš. 3Jelikož jsi také soudil proti tomu, co promítáš, neustále na to útočíš, protože to stále ponecháváš odloučené. 4Tím, že to děláš nevědomě, se snažíš neuvědomovat si fakt, že jsi zaútočil sám na sebe, a tak si představuješ, že jsi v bezpečí.
3. Projekce tě však vždy zraní. 2Posiluje přesvědčení o vlastní rozdělené mysli a jejím jediným účelem je v odloučení pokračovat. 3Je pouze nástrojem ega, který ti dává pocit odlišnosti a odloučení od tvých bratrů. 4Ego to ospravedlňuje tím, že se zdáš sám sobě „lepším“, než jsou oni, což ještě více zastírá tvou rovnost s nimi. 5Projekce a útok jsou nevyhnutelně spjaty, protože projekce je vždy prostředkem ospravedlnění útoku. 6Hněv bez projekce není možný. 7Ego užívá projekci pouze ke zničení toho, jak vnímáš sebe a své bratry. 8Tento proces začíná tím, že vyloučíš něco, co v tobě existuje, ale co nechceš, a vede přímo k vyloučení tebe samotného ze společenství tvých bratrů.
4. My jsme se však naučili, že existuje alternativa projekce. 2Každá schopnost ega má lepší využití, protože jeho schopnosti jsou řízeny myslí, která má lepší Hlas. 3Duch svatý šíří a ego promítá. 4Jak jsou protikladné jejich cíle, tak jsou protikladné i jejich výsledky.
5. Duch svatý začíná tím, že tě vnímá jako dokonalého. 2Jelikož ví, že tato dokonalost je sdílena, poznává ji i v ostatních, a tak ji posiluje v tobě i v druhých. 3V obou tak vzbuzuje lásku místo hněvu, protože prokazuje, že jsou všichni zahrnuti. 4Protože Duch svatý vnímá rovnocennost, vnímá rovnocenné potřeby. 5To automaticky umožňuje Pokání, protože Pokání je v tomto světě jedinou univerzální potřebou. 6Takové chápání sama sebe je jedinou možností, jak ve světě nalézt štěstí. 7To proto, že je to uznání, že se nenacházíš v tomto světě, neboť svět je nešťastný.
6. Jak jinak můžeš nalézt radost v neradostném místě, než tak, že si uvědomíš, že tam nejsi? 2Nemůžeš být tam, kam tě Bůh neumístil, neboť Bůh tě stvořil jako součást Sebe. 3Z toho vyplývá, kde jsi i co jsi. 4To se nedá změnit. 5Znamená to naprosté zahrnutí. 6Nedá se to změnit nyní a nikdy. 7Je to navždy pravdou. 8Není to přesvědčení, ale Fakt. 9Vše, co Bůh stvořil, je stejně pravdivé jako On. 10Pravda toho, co Bůh stvořil, spočívá pouze v dokonalém zahrnutí v Bohu, Jenž jediný je dokonalý. 11Popírat to znamená popírat sebe a Jeho, neboť není možné přijmout jedno bez druhého.
7. Dokonalá rovnost vnímání Ducha svatého je odrazem dokonalé rovnosti Božího vědění. 2Vnímání ega nemá protějšek v Bohu, Duch svatý je však Mostem mezi vnímáním a věděním. 3Tím, že ti umožní použít vnímání způsobem, který odráží vědění, si nakonec na vědění vzpomeneš. 4Ego by raději věřilo, že taková vzpomínka není možná, přesto je to tvé vnímání, které Duch svatý vede. 5Tvé vnímání skončí tam, kde začalo. 6Vše se setkává v Bohu, neboť vše bylo Jím a v Něm stvořeno.
8. Bůh stvořil Své Syny rozšířením Své Myšlenky a uchováním těchto rozšíření ve Své Mysli. 2Všechny Jeho Myšlenky jsou proto dokonale sjednoceny samy v sobě a mezi sebou navzájem. 3Duch svatý ti umožňuje vnímat tuto úplnost nyní. 4Bůh tě stvořil, abys tvořil. 5Nemůžeš šířit Jeho Království, dokud nebudeš znát jeho úplnost.
9. Myšlenky začínají v mysli myslitele a odtud pokračují ven. 2To platí o Božím Myšlení stejně jako o tvém. 3Jelikož je tvá mysl rozdělena, můžeš vnímat i myslet. 4Vnímání však nemůže uniknout základním zákonům mysli. 5Vnímáš ve své mysli a své vnímání promítáš vně. 6Ačkoli je jakékoli vnímání neskutečné, přesto jsi je vytvořil, a proto je může Duch svatý dobře použít. 7Může vnímání inspirovat a vést je k Bohu. 8Toto sbližování se zdá být daleko v budoucnosti pouze proto, že tvá mysl není s touto myšlenkou v dokonalém souladu, a proto ji nyní nechce.
10. Duch svatý používá čas, ale nevěří v něj. 2Vzhledem k tomu, že pochází od Boha, používá vše k dobrému a nevěří v nic, co není pravdivé. 3Protože je Duch svatý ve tvé mysli, může i tvá mysl věřit pouze v pravdivé. 4Duch svatý může mluvit jen za pravdivé, protože mluví za Boha. 5Říká ti, abys vrátil celou svou mysl Bohu, protože Ho nikdy neopustila. 6Jestliže Ho nikdy neopustila, stačí ji vnímat takovou, jaká je, aby ti byla vrácena. 7Plné uvědomění si Pokání je tedy poznáním, že odloučení nikdy nenastalo. 8Nad tím nemůže ego zvítězit, protože to jasně vypovídá o tom, že ego nikdy neexistovalo.
11. Ego může přijmout myšlenku, že návrat je nutný, protože ji může snadno učinit zdánlivě obtížnou. 2Duch svatý ti však řekne, že dokonce ani návrat není nutný, protože co se nikdy nestalo, nemůže být obtížné. 3Myšlenku na návrat však můžeš učinit jak nutnou, tak obtížnou. 4Přesto je zcela jasné, že to, co je dokonalé, nic nepotřebuje, a pro tebe nemůže být obtížné dokonalosti dosáhnout, protože dokonalý jsi. 5Stejně tak musíš vnímat Boží stvoření a převést veškeré své vnímání do jedné roviny, kterou vidí Duch svatý. 6Tato rovina je přímým komunikačním spojením s Bohem a umožňuje tvé mysli spojit se s Jeho. 7Nikde v tomto vnímání neexistuje konflikt, neboť to znamená, že veškeré vnímání je vedeno Duchem svatým, Jehož Mysl je zaměřena na Boha. 8Pouze Duch svatý může vyřešit konflikt, protože pouze On je nekonfliktní. 9Vnímá jen to, co je ve tvé mysli pravdivé, a šíří se směrem ven pouze k tomu, co je pravdivé v ostatních myslích.
12. Rozdíl mezi projekcí ega a šířením Ducha svatého je velmi jednoduchý. 2Ego promítá, aby vyloučilo, a tedy klamalo. 3Duch svatý se šíří tím, že poznává Sám Sebe v každé mysli, a tak je všechny vidí jako jedno. 4V takovém vnímání není nic konfliktního, protože vše, co Duch svatý vnímá, je stejné. 5Kamkoli pohlédne, vidí Sebe, a protože je sjednocen, nabízí vždy úplné Království. 6To je poselství, které Mu dal Bůh a za které musí mluvit, protože ono je tím, čím je On. 7V tomto poselství spočívá Mír Boží, a Mír Boží tak spočívá v tobě. 8Ve tvé mysli navždy září nádherný mír Království, ale aby sis ho uvědomil, musí zářit navenek.
13. Duch svatý ti byl dán s dokonalou nestranností, a pouze tím, že Ho poznáš nestranně, Ho vůbec můžeš poznat. 2Ego znamená množství, ale Duch svatý je vždy jeden. 3Nikde v Království nesetrvává temnota a tvým úkolem je pouze nedovolit, aby temnota setrvávala ve tvé mysli. 4Tento soulad se světlem je bez hranic, protože je v souladu se světlem světa. 5Každý z nás je světlem světa a spojením našich myslí v tomto světle společně a jako jeden vyhlašujeme Království Boží.
III. Zřeknutí se útoku
1. Jak jsme již zdůraznili, každá myšlenka začíná v mysli myslitele. 2A proto, co se šíří z mysli, v ní stále je, a to, z čeho se to šíří, ví, co samo je. 3Slovo „ví“ je zde na místě, protože Duch svatý stále chrání vědění ve tvé mysli Svým nestranným vnímáním. 4Tím, že na nic neútočí, nepřekáží komunikaci s Bohem. 5Proto není bytí nikdy ohroženo. 6Tvá mysl, která je jako Boží, nemůže být znesvěcena. 7Ego nikdy nebylo a nebude její součástí, ale skrze ego slyšíš a učíš ostatní i sebe, co není pravdivé. 8Naučil ses věřit, že nejsi to, co jsi. 9Něco, co ses nenaučil, nemůžeš učit, a to, co učíš, v sobě posiluješ, protože to sdílíš. 10Vše, co učíš, učíš i sám sebe.
2. Proto musíš učit jen jednu lekci. 2Jestliže máš být nekonfliktní, musíš se učit jen od Ducha svatého a učit druhé jedině s Ním. 3Jsi pouze láska, ale když to popřeš, budeš se muset znovu učit si na to vzpomenout. 4Již jsem řekl, že poselstvím ukřižování bylo: „Uč jen lásce, neboť právě to jsi.“ 5Tato myšlenka je dokonale sjednocena, protože je jedinou myšlenkou, která je úplná. 6Pouze tím, že ji budeš učit, se ji můžeš naučit. 7„Jak učíš jiné, učíš sebe.“ 8Platí-li to, a ono to skutečně platí, nezapomeň, že to, co učíš, učí tebe. 9A tomu, co promítáš nebo šíříš, věříš.
3. Jediné bezpečí spočívá v šíření Ducha svatého, protože tím, že vidíš Jeho vlídnost v druhých, vnímá tvá vlastní mysl sama sebe jako naprosto neškodnou. 2Jakmile to mysl plně přijme, necítí žádnou potřebu se chránit. 3Poté nad ní vyvstane Boží ochrana a ujistí ji, že je navždy v naprostém bezpečí. 4Ti, kdo jsou dokonale v bezpečí, jsou zcela dobrotiví. 5Žehnají, protože vědí, že jsou požehnáni. 6Bez úzkosti je mysl zcela laskavá, a protože šíří dobročinnost, je dobročinná. 7Bezpečí znamená úplné opuštění útoku. 8Kompromis není možný. 9Učíš-li útok v jakékoli podobě, naučíš se ho, a on tě zraní. 10Takové učení však není nesmrtelné a ty se ho můžeš odnaučit tím, že ho nebudeš učit.
4. Vzhledem k tomu, že nemůžeš neučit, tvá spása spočívá v učení přesného opaku všeho, v co věří ego. 2Tak se naučíš pravdě, která tě osvobodí a tvou svobodu uchová, když se ji od tebe budou učit ostatní. 3Jediný způsob, jak být v míru, je mír učit. 4Tím, že budeš učit mír, se ho sám musíš naučit, protože nemůžeš učit to, co dosud v mysli odděluješ. 5Pouze tak můžeš získat zpět vědění, které jsi odhodil. 6Myšlenku, kterou sdílíš, musíš mít. 7Ta se ve tvé mysli probudí přesvědčením, že ji učíš. 8Vše, co učíš, učíš sebe. 9Uč jen lásku, a naučíš se, že láska je tvá a ty jsi láska.
IV. Jediná Odpověď
1. Pamatuj, že Duch svatý je Odpovědí, nikoli otázkou. 2Ego vždy mluví jako první. 3Je nevypočitatelné a nemyslí to se svým tvůrcem dobře. 4Oprávněně věří, že ho jeho tvůrce může kdykoli přestat podporovat. 5Kdyby to s tebou myslelo dobře, bylo by rádo, jako bude rád Duch svatý, až tě dovede domů a ty už nebudeš potřebovat Jeho vedení. 6Ego se nepovažuje za tvou součást. 7Právě zde spočívá jeho hlavní chyba, která je základem celého jeho myšlenkového systému.
2. Když tě Bůh stvořil, učinil tě součástí Sebe. 2Proto útok uvnitř Království není možný. 3Ty jsi vytvořil ego bez lásky, a tak tě nemiluje. 4Bez lásky jsi v Království nemohl zůstat, a jelikož Království je láska, věříš, že jsi bez ní. 5To umožňuje egu, aby se považovalo za odloučené, vně svého tvůrce, a tak mluvilo za část tvé mysli, která je přesvědčena, že jsi odloučen a mimo Mysl Boží. 6Ego tedy položilo první otázku, která kdy byla položena, ale kterou nikdy nemůže zodpovědět. 7Tato otázka „Co jsi?“ byla počátkem pochybností. 8Ego od té doby žádnou otázku nikdy nezodpovědělo, ačkoli jich položilo velmi mnoho. 9I ty nejvynalézavější činnosti ega tuto otázku vždy jen zastřely, protože ty na ni odpověď znáš a ego se tě bojí.
3. Tento konflikt nemůžeš pochopit, dokud plně neporozumíš základnímu faktu, že ego nemůže nic vědět. 2Duch svatý nemluví jako první, ale vždy odpovídá. 3Každý Ho někdy nějak volal o pomoc a dostal odpověď. 4Jelikož Duch svatý odpovídá pravdivě a vždy, znamená to, že každý má tuto odpověď nyní.
4. Ego Ducha svatého neslyší, ale domnívá se, že část mysli, která je vytvořila, je proti němu. 2To interpretuje jako ospravedlnění útoku na svého tvůrce. 3Myslí si, že nejlepší obranou je útok, a chce od tebe, abys tomu věřil. 4Pokud tomu nevěříš, nestojíš na jeho straně a ego cítí, že nutně potřebuje spojence, nikoli bratry. 5Jelikož ego vnímá ve tvé mysli něco sobě cizí, obrací se na tělo jako na svého spojence, protože tělo není tvou součástí. 6Proto se tělo stává přítelem ega. 7Toto spojenectví je založené přímo na odloučení. 8Budeš-li stát na straně tohoto spojenectví, budeš se bát, protože stojíš na straně spojenectví strachu.
5. Ego využívá tělo k tomu, aby se s ním spiklo proti tvé mysli, a protože si uvědomuje, že jeho „nepřítel“ může s oběma skoncovat pouhým poznáním, že nejsou tvou součástí, zaútočí společně s tělem. 2To je zřejmě nejpodivnější vnímání ze všech, když zvážíš, co opravdu zahrnuje. 3Ego, které není skutečné, se pokouší přesvědčit mysl, která skutečná je, že je učebním nástrojem ega a že tělo je skutečnější než mysl. 4Nikdo ve stavu správně orientované mysli tomu nemůže věřit a nikdo ve stavu správně orientované mysli tomu nevěří.
6. Slyš tedy jedinou odpověď Ducha svatého na všechny otázky, které ego klade: Ty jsi Syn Boží, neocenitelná součást Jeho Království, kterou stvořil jako část Sebe. 2Nic jiného neexistuje a pouze to je skutečné. 3Ty sis zvolil spánek, v němž jsi měl zlé sny, ale tento spánek není skutečný a Bůh tě žádá, aby ses probudil. 4Až Ho uslyšíš, tvůj sen zcela zmizí, protože se probudíš. 5Tvé sny obsahují mnoho symbolů ega, a ty tě zmátly. 6A to jen proto, že jsi spal a nevěděl jsi to. 7Až se probudíš, uvidíš kolem sebe a v sobě pravdu a už nebudeš věřit ve sny, protože pro tebe nebudou skutečné. 8Království a vše, co jsi v něm stvořil, pro tebe bude opravdu skutečné, protože obojí je krásné a pravdivé.
7. V Království je dokonale jisté, kde jsi a co jsi. 2O tom není pochyb, protože první otázka nebyla nikdy položena. 3Když byla konečně zcela zodpovězena, nikdy neexistovala. 4Pouze bytí žije v Království, kde vše žije v Bohu bez pochybností. 5Čas strávený kladením otázek ve snu ustoupil tvoření a jeho věčnosti. 6Jsi si stejně jistý jako Bůh, protože jsi stejně pravdivý jako On, ale to, co bylo kdysi ve tvé mysli jisté, se stalo pouhou schopností být si jist.
8. Uvedení schopností do bytí bylo počátkem nejistoty, protože schopnosti jsou možnosti, nikoli uskutečnění. 2Tvé schopnosti jsou v přítomnosti Božích i tvých uskutečnění bez užitku. 3Uskutečnění jsou výsledky, kterých bylo dosaženo. 4Jsou-li dokonalé, schopnosti nemají smysl. 5Je podivné, že dokonalé musí být nyní zdokonaleno. 6Vlastně je to nemožné. 7Pamatuj si však, že vždy, když sám sebe dostaneš do nemožné situace, jsi přesvědčen, že nemožné je možné.
9. Schopnosti, dříve než je můžeš používat, musejí být rozvinuty. 2To neplatí o ničem, co stvořil Bůh, ale je to nejlaskavější možné řešení pro to, co jsi vytvořil ty. 3V nemožné situaci můžeš své schopnosti rozvinout tak, že tě z ní mohou dostat. 4Pro jejich rozvinutí máš Průvodce, ale jiného velitele než sebe nemáš. 5To ti ponechává na starosti Království, a Království i Průvodce máš k tomu, abys nalezl je i prostředky, jak si je udržet. 6Máš vzor, který můžeš následovat a který posílí tvé velení a nikdy ho nijak neoslabí. 7Proto si udržuješ ústřední místo ve svém domnělém otroctví, které samo o sobě ukazuje, že nejsi zotročen.
10. V nemožné situaci jsi jen proto, že si myslíš, že v ní můžeš být. 2V nemožné situaci bys byl, kdyby ti Bůh ukázal tvou dokonalost a dokázal ti, že ses mýlil. 3To by ukazovalo, že dokonalí jsou neschopni dospět k uvědomění si své vlastní dokonalosti, a tak se kloní k přesvědčení, že ti, kteří mají vše, potřebují pomoc, a proto jsou bezmocní. 4Toto je druh „uvažování“, které praktikuje ego. 5Bůh, Který ví, že jsou Jeho stvoření dokonalá, je nepotupí. 6To by bylo stejně nemožné jako názor ega, že potupilo Boha.
11. Právě proto Duch svatý nikdy nenařizuje. 2Nařizovat znamená přijmout nerovnost, která, jak Duch svatý ukazuje, neexistuje. 3Věrnost předpokladům je zákonem mysli a vše, co Bůh stvořil, je věrné Jeho zákonům. 4Věrnost ostatním zákonům je rovněž možná, nikoli však proto, že jsou tyto zákony pravdivé, nýbrž proto, že jsi je vytvořil. 5Co bys získal, kdyby ti Bůh dokázal, že jsi myslel nepříčetně? 6Může Bůh ztratit Svou Vlastní jistotu? 7Často jsem říkal, že jsi tím, co učíš. 8Chtěl bys, aby tě Bůh učil, že jsi zhřešil? 9Kdybys konfrontoval já, které jsi vytvořil, s pravdou, kterou pro tebe stvořil On, co jiného bys mohl dělat než se bát? 10Pochyboval bys o své správně orientované mysli, která je jediným místem, kde můžeš nalézt zdravou mysl, kterou ti dal.
12. Bůh neučí. 2Učit naznačuje nedostatek, o kterém Bůh ví, že neexistuje. 3Bůh není konfliktní. 4Záměrem učení je změna, ale Bůh stvořil pouze neměnné. 5Odloučení nebylo ztrátou dokonalosti, ale poruchou v komunikaci. 6Hrubá a hlučná forma komunikace vznikla jakožto hlas ega. 7Božím mírem otřást nemohla, ale mohla otřást tvým. 8Bůh ego nevyhladil, protože zničit ho by znamenalo na něj zaútočit. 9Sám zpochybňován, Bůh nepochyboval. 10Pouze dal Odpověď. 11Jeho Odpovědí je tvůj Učitel.
V. Lekce Ducha svatého
1. Jako každý dobrý učitel i Duch svatý ví více než ty, ale učí pouze proto, aby tě učinil Sobě rovným. 2Prozatím jsi sám sebe učil špatně, protože jsi věřil tomu, co není pravda. 3Nebyl jsi přesvědčen o své vlastní dokonalosti. 4Cožpak by tě Bůh učil, že sis vytvořil rozdělenou mysl, když zná tvou mysl pouze jako úplnou? 5Bůh si je vědom, že Mu Jeho komunikační cesty nejsou otevřeny, takže nemůže poskytnout Svou radost a vědět, že se Jeho děti plně radují. 6Rozdávání Jeho radosti je nekončící proces nikoli v čase, ale ve věčnosti. 7Když s Bohem Synovství nekomunikuje jako jedno, je bráněno Jeho šíření, nikoli Jeho úplnosti. 8A tak si myslel: „Mé děti spí a musejí být probuzeny.“
2. Můžeš probudit děti laskavějším způsobem než vlídným Hlasem, který je nevystraší, ale pouze jim připomene, že noc skončila a přišlo světlo? 2Neřekneš jim, že zlé sny, které je tolik vystrašily, nejsou skutečné, protože děti věří v kouzla. 3Jen je znovu ujistíš, že nyní jsou v bezpečí. 4Pak je naučíš rozlišovat mezi spánkem a bdělostí, aby pochopily, že se snů nemusejí bát. 5A když pak přijdou zlé sny, děti samy požádají světlo, aby sny rozptýlilo.
3. Moudrý učitel učí přiblížením, nikoli vyhýbáním se. 2Nezdůrazňuje, čemu se musíš vyhnout, aby ti nebylo ublíženo, ale čemu se musíš naučit, aby ses radoval. 3Uvažuj o strachu a zmatku, které by dítě prožívalo, kdybys mu řekl: „To nedělej, protože tě to zraní a uvede v nebezpečí; ale když místo toho uděláš toto, nebude ti ublíženo, budeš v bezpečí a nebudeš se bát.“ 4Je rozhodně lepší použít jen tři slova: „Dělej pouze toto!“ 5Tento jednoduchý výrok je naprosto jasný, snadno pochopitelný a velice snadno zapamatovatelný.
4. Duch svatý nikdy neuvádí chyby jednotlivě, protože nestraší děti, a ti, kdo postrádají moudrost, jsou děti. 2Vždy však odpovídá na jejich volání a Jeho spolehlivost je naplňuje větší jistotou. 3Děti si pletou fantazii se skutečností a jsou vystrašené, protože si neuvědomují rozdíl. 4Duch svatý mezi sny nerozlišuje. 5Prostě je svým světlem zažene. 6Jeho světlo je vždy Voláním po probuzení, ať už jsi snil o čemkoli. 7Ve snech nespočívá nic trvalého a Duch svatý, který osvěcuje světlem od Samotného Boha, promlouvá pouze za to, co trvá navěky.
A. Abys měl, dej všechno všem
1. Až budou tvé tělo, ego a sny pryč, budeš vědět, že potrváš navěky. 2Možná si myslíš, že toho dosáhneš smrtí, ale smrtí nedosáhneš ničeho, protože smrt není ničím. 3Všeho je dosaženo prostřednictvím života a život pochází z mysli a je v mysli. 4Tělo nežije ani neumírá, protože nemůže obsáhnout tebe, jenž jsi život sám. 5Sdílíme-li tutéž mysl, můžeš smrt překonat, protože jsem ji překonal já. 6Smrt je pokusem o řešení konfliktu tím, že vůbec nerozhodneš. 7Stejně jako každé jiné nemožné řešení, o něž se ego pokusí, ani toto nic nevyřeší.
2. Bůh nevytvořil tělo, protože je zničitelné, a proto nepochází z Království. 2Tělo je symbolem toho, co si myslíš, že jsi. 3Je to jasný nástroj odloučení, a proto neexistuje. 4Duch svatý použije jako vždy to, co jsi vytvořil, a převede to v učební nástroj. 5A jako vždy znovu vysvětlí to, co ego používá jako argument pro odloučení, jako důkaz proti němu. 6Jestliže může mysl uzdravit tělo, ale tělo nemůže uzdravit mysl, pak musí být mysl silnější než tělo. 7Každý zázrak to ukazuje.
3. Již jsem řekl, že Duch svatý motivuje zázraky. 2Vždy ti říká, že jedině mysl je skutečná, protože jedině mysl lze sdílet. 3Tělo je odloučené, a proto nemůže být tvou součástí. 4Být jedné mysli má smysl, ale být jedno tělo smysl nemá. 5Podle zákonů mysli tedy tělo nemá smysl.
4. Pro Ducha svatého neexistuje pořadí obtížnosti mezi zázraky. 2S tím jsi již dostatečně obeznámen, ale dosud o tom nejsi přesvědčen. 3Proto tomu nerozumíš a nemůžeš to použít. 4Ještě toho musíme jménem Království příliš mnoho dosáhnout, než abychom nechali toto rozhodující pojetí uniknout. 5Je skutečným základním kamenem myšlenkového systému, který učím a který chci, abys učil i ty. 6Nejsi-li o něm přesvědčen, nemůžeš konat zázraky, protože je přesvědčením o dokonalé rovnosti. 7Pouze jeden rovnocenný dar může být nabídnut rovnocenným Synům Božím, a tím je plné ocenění. 8Nic více a nic méně. 9Bez možnosti výběru nemá pořadí obtížnosti smysl, a v tom, co nabízíš svému bratru, nesmí být možnost výběru.
5. Duch svatý, Jenž vede k Bohu, převádí komunikaci v bytí, stejně jako nakonec převede vnímání ve vědění. 2Co předáváš komunikací, neztrácíš. 3Ego používá tělo k útoku, potěšení a pýše. 4Nepříčetnost tohoto vnímání opravdu vyvolává strach. 5Duch svatý vidí tělo jedině jako prostředek komunikace, a jelikož je komunikace sdílením, stává se společenstvím. 6Možná si myslíš, že můžeš komunikací předávat strach i lásku, a proto je můžeš sdílet. 7Není to však tak, jak se to možná zdá. 8Ti, kdo komunikací předávají strach, podporují útok, a útok vždy komunikaci přeruší, a tím ji znemožní. 9Ega se spojují a jsou si dočasně věrná, ale vždy jen proto, aby každé z nich mohlo dostávat samostatně. 10Duch svatý předává jen to, co může každý dát všem. 11Nikdy si nic nebere zpět, protože chce, aby sis to ponechal. 12Proto Jeho učení začíná touto lekcí:
13Abys měl, dej všechno všem.
6. Toto je úvodní a jediný krok, který musíš učinit sám. 2Není nutné, abys ho sám dokončil, ale je nezbytné, abys tímto směrem vykročil. 3Když se rozhodneš jít touto cestou, přebíráš za ni odpovědnost a jen ty v ní musíš pokračovat. 4Může se zdát, že tento krok konflikt zhorší, než aby ho vyřešil, protože je to počáteční krok k obrácení tvého vnímání a jeho zaměření správným směrem. 5To je v rozporu s převráceným vnímáním, které jsi doposud neopustil, jinak by změna směru nebyla nutná. 6Někteří u tohoto kroku setrvávají po dlouhou dobu a prožívají velmi silný konflikt. 7V tomto okamžiku se mohou pokusit konflikt přijmout, místo aby učinili další krok k jeho vyřešení. 8Když však učiní první krok, dostane se jim pomoci. 9Jakmile si zvolí to, co nemohou dokončit sami, sami již nebudou.
B. Chceš-li mír, uč mír, aby ses mu naučil
1. Všichni, kdo věří v odloučení, mají strach vycházející z odplaty a opuštění. 2Věří v útok a zavržení, takže právě to vnímají a učí druhé i sebe. 3Tyto nepříčetné myšlenky jsou jasným výsledkem disociace a projekce. 4Jsi to, co učíš, ale je zcela zřejmé, že můžeš učit špatně, a proto učit špatně i sám sebe. 5Mnozí si mysleli, že je napadám, i když bylo zřejmé, že tomu tak není. 6Nepříčetný žák se učí podivným lekcím. 7Musíš si uvědomit, že když nesdílíš myšlenkový systém, oslabuješ jej. 8Ti, kteří mu věří, to pak považují za útok na sebe. 9To proto, že se každý ztotožňuje se svým myšlenkovým systémem a každý myšlenkový systém se soustřeďuje na to, o čem jsi přesvědčen, že jsi. 10Jestliže je střed myšlenkového systému pravdivý, šíří se z něj pouze pravda. 11Je-li však v jeho středu lež, vychází z něj jedině podvod.
2. Všichni dobří učitelé si uvědomují, že pouze základní změna je trvalá, ale na této úrovni nezačínají. 2Jejich prvním a nejdůležitějším cílem je posílení motivace ke změně. 3Je to také jejich poslední a konečný cíl. 4Zvýšení motivace žáka ke změně je to jediné, co učitel potřebuje učinit, aby zaručil změnu. 5Změna v motivaci znamená změnu mysli, a to nevyhnutelně způsobí základní změnu, protože mysl je základ.
3. První krok v procesu obratu myšlení neboli odčinění je odčinění konceptu získávání. 2První lekcí Ducha svatého proto bylo: „Abys měl, dej všechno všem.“ 3Řekl jsem, že to pravděpodobně dočasně zvětší konflikt, což nyní můžeme dále objasnit. 4V tomto bodě ještě není rovnost mezi mít a být pochopena. 5Dokud tato rovnost není pochopena, mít se jeví jako opak dávání. 6Proto se zdá, že první lekce obsahuje protiklad, neboť se jí učí konfliktní mysl. 7Z toho vyplývá konfliktní motivace, a lekce tedy nemůže být naučena do důsledku. 8Dále, mysl žáka promítá vlastní konflikt, nevnímá tedy důslednost v myslích ostatních, a proto je podezíravá vůči jejich motivaci. 9To je pravý důvod, proč je první lekce v mnoha ohledech nejtěžší. 10Zatímco si v sobě stále silně uvědomuješ ego a odpovídáš především na ega v ostatních, učíš se reagovat na obojí, jako by to, o čem jsi přesvědčen, nebylo pravdivé.
4. Ego jako vždy vnímá první lekci převráceně, tedy jako nepříčetnou. 2Vlastně je to jeho jediná alternativa, jelikož jiná možnost – pro ně mnohem méně přijatelná – by pochopitelně znamenala, že je samo nepříčetné. 3Jako všude jinde i zde je soud ega předurčen tím, čím ego je. 4Základní změna nastane se změnou mysli myslitele. 5Mezitím stále jasnější Hlas Ducha svatého činí nemožným, aby žák nenaslouchal. 6Po určitou dobu pak přijímá konfliktní informace a je přesvědčen o obojím.
5. Cesta z konfliktu mezi dvěma protikladnými myšlenkovými systémy jasně znamená vybrat si jeden a opustit druhý. 2Když se ztotožníš se svým myšlenkovým systémem, a tomu nemůžeš uniknout, a když přijmeš dva myšlenkové systémy, které se naprosto neshodují, mír mysli není možný. 3Jestliže učíš oba, a to budeš určitě dělat, když oba přijmeš, učíš konflikt a učíš se konfliktu. 4Přesto chceš mír, jinak bys nežádal Hlas pro mír, aby ti pomohl. 5Jeho lekce není nepříčetná, ale konflikt ano.
6. Mezi zdravou myslí a nepříčetností nemůže být konflikt. 2Pouze jedno je pravdivé, a proto jen jedno je skutečné. 3Ego se tě snaží přesvědčit, že je na tobě, abys rozhodl, který hlas je pravdivý, ale Duch svatý tě učí, že pravda byla stvořena Bohem a tvé rozhodnutí ji nemůže změnit. 4Jakmile si začneš uvědomovat klidnou moc Hlasu Ducha svatého a Jeho dokonalou důslednost, tvá mysl si nutně uvědomí, že se pokoušíš odčinit rozhodnutí, které bylo za tebe neodvolatelně učiněno. 5Proto jsem již dříve navrhl, aby sis připomněl, že máš dovolit Duchu svatému, aby se rozhodl pro Boha za tebe.
7. I když si to můžeš myslet, nežádá se od tebe, abys činil nepříčetná rozhodnutí. 2Bylo by však nepříčetné věřit, že je na tobě, abys rozhodl, co jsou Boží stvoření. 3Duch svatý vnímá konflikt přesně takový, jaký je. 4Proto Jeho druhou lekcí je:
5Chceš-li mír, uč mír, aby ses mu naučil.
8. Toto je stále přípravný krok, jelikož mít a být ještě není ztotožněno. 2Je však větším pokrokem ve srovnání s krokem prvním, který je opravdu jen začátkem obratu myšlení. 3Druhý krok je pozitivním potvrzením toho, co chceš. 4Je to tedy krok směrem od konfliktu, protože znamená, že alternativy byly zváženy, a jedna byla zvolena jako více žádoucí. 5Termín „více žádoucí“ však stále naznačuje, že žádoucí má stupně. 6Proto tento krok, ačkoli je pro konečné rozhodnutí zásadní, není jasně posledním. 7To, že mezi zázraky neexistuje pořadí obtížnosti, nebylo dosud přijato, protože nic, po čem zcela toužíš, není obtížné. 8Zcela po něčem toužit znamená tvořit, a tvoření nemůže být obtížné, neboť Bůh Sám tě stvořil jako stvořitele.
9. Druhý krok je tedy stále spjat s vnímáním, ačkoli je to obrovský krok směrem ke sjednocenému vnímání, které odráží Boží vědění. 2Jakmile tento krok učiníš a budeš pokračovat tímto směrem, začneš pronikat ke středu svého myšlenkového systému, kde nastane základní změna. 3Postup druhého kroku není plynulý, ale je snazší než první, protože následuje. 4Pochopení, že musí následovat, je ukázkou narůstajícího uvědomění si, že Duch svatý tě povede dál.
C. Buď bdělý jen k Bohu a Jeho Království
1. Již jsme řekli, že Duch svatý hodnotí, a musí hodnotit. 2Odděluje ve tvé mysli pravdivé od nepravdivého a učí tě posoudit každou myšlenku, které dovolíš vstoupit do své mysli, ve světle toho, co do ní Bůh vložil. 3Vše, co je s tímto světlem v souladu, uchovává, aby v tobě posílil Království. 4Co s ním je v souladu jen částečně, to přijímá a očišťuje. 5Ale to, co je s ním v naprostém nesouladu, odmítá tím, že soudí proti tomu. 6Právě tak udržuje Království dokonale důsledné a dokonale sjednocené. 7Pamatuj si však, že co Duch svatý odmítá, ego přijímá. 8To proto, že jsou v zásadní neshodě ve všem, jelikož jsou v zásadní neshodě v tom, co jsi ty. 9Přesvědčení ega týkající se této rozhodující otázky se mění, a proto vyvolává rozličné nálady. 10Duch svatý se v tomto bodě nikdy nerůzní, a tak jediný pocit, který vyvolává, je radost. 11Tu chrání tím, že se zříká všeho, co ji nepodporuje, a tak jedině On může uchovat tvé dokonalé štěstí.
2. Duch svatý tě neučí soudit ostatní, protože nechce, abys učil chybu a sám se ji učil. 2Sotva by byl důsledný, kdyby ti dovolil posilovat něco, čemu se musíš naučit vyhýbat. 3V mysli myslitele tedy soudí Duch svatý, ale jen za účelem jejího sjednocení tak, aby mohla vnímat, aniž by soudila. 4To jí umožňuje učit bez souzení, a tak se učit být bez souzení. 5Odčinění je nutné pouze ve tvé mysli, abys nepromítal, ale šířil. 6Bůh Sám stanovil, co můžeš šířit naprosto bezpečně. 7Proto třetí lekcí Ducha svatého je:
8Buď bdělý jen k Bohu a Jeho Království.
3. Toto je hlavní krok směrem k základní změně. 2Přesto má ještě určitou podobu obratu myšlení, jelikož naznačuje, že existuje něco, vůči čemu musíš být bdělý. 3Ve srovnání s první lekcí, která je pouhým začátkem obratu myšlení, je velkým pokrokem, a rovněž i ve srovnání s druhou, která v podstatě ukazuje, co je více žádoucí. 4Tento krok, který následuje po druhém, stejně jako druhý po prvním, zdůrazňuje rozdílnost mezi žádoucím a nežádoucím. 5Proto činí konečnou volbu nevyhnutelnou.
4. Zatímco se zdá, že první krok zvětšuje konflikt a druhý ještě může mít konflikt do určité míry za následek, třetí krok žádá o důslednou ostražitost proti němu. 2Již jsem řekl, že můžeš být bdělý jak proti egu, tak i pro ně. 3Tato lekce neříká pouze, že můžeš být bdělý, ale že bdělý být musíš. 4Nestará se o pořadí obtížnosti, ale jasně upřednostňuje bdělost. 5Tato lekce jednoznačně učí, že nesmí existovat výjimky, ačkoli nepopírá, že k pokušení je dělat dojde. 6Navzdory chaosu jsi tedy vyzván, abys byl důsledný. 7Chaos a důslednost spolu nemohou dlouho existovat, jelikož se vzájemně vylučují. 8Pokud však musíš být bdělý vůči čemukoli, tuto vzájemnou výlučnost si neuvědomuješ a stále věříš, že si můžeš vybrat jedno, nebo druhé. 9Duch svatý tě učí, co si máš zvolit, a tím tě nakonec naučí, že nemusíš volit vůbec. 10To nakonec osvobodí tvou mysl od volby a bude ji řídit směrem k tvoření uvnitř Království.
5. Rozhodování prostřednictvím Ducha svatého tě povede ke Království. 2Tvoříš svým pravým bytím, ale na to, co jsi, se musíš naučit si vzpomenout. 3Způsob, jak si na to vzpomenout, se nachází ve třetím kroku, který shrnuje lekce obsažené v krocích předešlých a míří za ně ke skutečné integraci. 4Jestliže dovolíš, abys měl v mysli jen to, co tam dal Bůh, uznáváš svou mysl tak, jak ji Bůh stvořil. 5Proto ji přijímáš takovou, jaká je. 6Jelikož je úplná, učíš mír, protože v něj věříš. 7Konečný krok za tebe stále učiní Bůh, ale třetím krokem tě Duch svatý pro Boha připravil. 8Samotnou povahou kroků, které musíš učinit spolu s Ním, tě připravuje na převedení mít na být.
6. Nejprve se naučíš, že mít spočívá v dávání, nikoli v získávání. 2Pak se naučíš, že se učíš tomu, čemu sám učíš, a že se chceš učit míru. 3To je podmínkou pro ztotožnění se s Královstvím, protože to je podmínkou Království. 4Byl jsi přesvědčen, že jsi bez Království, a proto ses z něj svým přesvědčením vyloučil. 5Je tedy nezbytné, aby ses naučil, že do něj musíš být zahrnut a že přesvědčení, že zahrnut nejsi, je to jediné, co musíš vyloučit.
7. Třetí krok je tedy krokem na ochranu tvé mysli, který ti dovoluje se ztotožnit pouze se středem, kam Bůh postavil Svůj oltář. 2Oltáře znamenají přesvědčení, ale Bůh a Jeho stvoření jsou mimo přesvědčení, protože jsou mimo pochybnosti. 3Hlas mluvící za Boha zastává přesvědčení, o kterém nemůže být pochybností, což je příprava na bytí bez pochybností. 4Dokud je ve tvé mysli přesvědčení o Bohu a Jeho Království napadáno jakýmikoli pochybnostmi, není ti to, co Bůh dokonale vykonal, jasné. 5Proto musíš být bdělý ve prospěch Boha. 6Ego mluví proti Jeho stvoření, a dává tedy vznik pochybnostem. 7Za přesvědčení nemůžeš pokročit, dokud nebudeš přesvědčen plně.
8. Učíš-li celé Synovství bez výjimky, ukazuješ, že vnímáš jeho úplnost a že jsi se naučil, že je jedno. 2Nyní musíš být ostražitý, aby sis udržel jednotu Synovství v mysli, protože když dovolíš, aby do ní vstoupily pochybnosti, přestaneš si uvědomovat jeho úplnost a nebudeš schopen ji učit. 3Úplnost Království nezávisí na tvém vnímání, ale tvé uvědomění si jeho úplnosti ano. 4Pouze tvé uvědomování si potřebuje ochranu, protože bytí nemůže být napadeno. 5Skutečný smysl bytí však nemůžeš nepochopit, dokud pochybuješ o tom, co jsi. 6Proto je nezbytné být ostražitý. 7Pochybnosti o bytí nesmějí vstoupit do tvé mysli, jinak si nebudeš jistý tím, co jsi. 8Tvá jistota pochází od Boha. 9Ostražitost není nutná vůči pravdě, ale je nutná vůči iluzím.
9. Pravda je bez iluzí, a proto je v Království. 2Vše mimo Království je iluzí. 3Když jsi odhodil pravdu, domníval ses, že jsi bez ní. 4Tím, že jsi vytvořil jiné království, kterého sis cenil, neměl jsi na mysli pouze Království Boží, a tak jsi část své mysli přemístil mimo ně. 5Co jsi vytvořil, uvěznilo tvou vůli a způsobilo onemocnění tvé mysli, která musí být uzdravena. 6Ostražitost vůči této nemoci je způsobem jak ji uzdravit. 7Jakmile bude tvá mysl uzdravena, bude vyzařovat zdraví, a bude proto učit jak uzdravovat. 8To tě staví do úlohy učitele, který učí jako já. 9Ostražitost byla požadována ode mě stejně jako od tebe a ti, kdo se rozhodnou učit totéž, se musejí shodovat ve svém přesvědčení.
10. Třetí krok je tedy prohlášením toho, čemu chceš věřit, a má za následek ochotu opustit vše ostatní. 2Duch svatý ti tento krok umožní učinit, když Ho budeš následovat. 3Tvá ostražitost je znamením toho, že chceš, aby tě vedl. 4Ostražitost vyžaduje úsilí, ale pouze než pochopíš, že úsilí samo není nutné. 5Vynaložil jsi velké úsilí na zachování toho, co jsi vytvořil, protože to nebylo pravdivé. 6Proto nyní musíš zaměřit své úsilí proti nepravdivému. 7Pouze to může zrušit potřebu úsilí a povolat bytí, které máš a kterým jsi. 8Toto poznání nevyžaduje žádné úsilí, neboť je již pravdivé a nepotřebuje ochranu. 9Je v dokonalém bezpečí Boha. 10Proto je zahrnutí úplné a tvoření je bez hranic.
