Kapitola 7
DARY KRÁLOVSTVÍ
I. Poslední krok
1. Tvořivá moc Boha a Jeho stvoření je neomezená, nejedná se však o vztah oboustranný. 2Ty komunikuješ plně s Bohem stejně jako On s tebou. 3Na tomto trvalém procesu se podílíš, a proto jsi inspirován, abys tvořil jako Bůh. 4V tvoření však nejsi s Bohem v oboustranném vztahu, jelikož On stvořil tebe, ale ty jsi nestvořil Jeho. 5Již jsem ti řekl, že pouze v tomto ohledu se tvá tvořivá schopnost liší od Jeho. 6I v tomto světě existuje něco obdobného. 7Rodiče rodí děti, ale děti nerodí rodiče. 8Děti však rodí své děti, a tak rodí stejně jako jejich rodiče.
2. Kdybys stvořil Boha a Bůh stvořil tebe, Království by se nemohlo zvětšovat pomocí své vlastní tvořivé myšlenky. 2Tvoření by bylo omezeno a ty bys nebyl s Bohem spolustvořitelem. 3Stejně jako Boží tvořivá Myšlenka vychází od Boha k tobě, tak musí tvá tvořivá myšlenka postupovat od tebe ke tvým stvořením. 4Pouze tak se může všechna tvořivá moc šířit. 5Boží skutky nejsou tvé, ale tvé skutky jsou stejné jako Jeho skutky. 6On stvořil Synovství a ty je rozšiřuješ. 7Máš moc zvětšit Království, ne však Stvořitele Království. 8Na tuto moc si činíš nárok, když jsi bdělý jen k Bohu a Jeho Království. 9Přijetím této moci ses naučil, jak si vzpomenout na to, co jsi.
3. Tvá stvoření jsou v tobě stejně tak, jako ty jsi v Bohu. 2Jsi součástí Boha stejně tak, jako jsou tví synové součástí Jeho Synů. 3Tvořit znamená milovat. 4Láska se šíří jednoduše proto, že ji nelze obsáhnout. 5Jelikož je neomezená, nezastavuje se. 6Tvoří navždy, nikoli však v čase. 7Boží stvoření vždy existovala, protože i On existoval vždy. 8Tvá stvoření také existovala vždy, protože můžeš tvořit jen tak, jak tvoří Bůh. 9Jsi věčný, protože tě Bůh stvořil věčným.
4. Ego naproti tomu vždy vyžaduje oboustranná práva, protože místo toho aby milovalo, soupeří. 2Je vždy ochotno smlouvat, nechápe však, že být jako jiní vylučuje smlouvání. 3Proto, abys získal, musíš dávat, nikoli smlouvat. 4Smlouvat znamená omezovat dávání, a to není Boží Vůlí. 5Mít společnou vůli s Bohem znamená tvořit jako On. 6Bůh své dary nijak neomezuje. 7Ty jsi Jeho darem, a tak tvé dary musejí být jako Jeho. 8Tvé dary Království musejí být jako Jeho dary tobě.
5. Já jsem dal Království jenom lásku, protože jsem věřil, že jsem láska. 2To, co věříš, že jsi, určuje tvé dary, a jestliže tě Bůh stvořil tím, že se šířil prostřednictvím tebe, můžeš pouze šířit sám sebe, jako to učinil On. 3Pouze radost se navždy zvětšuje, jelikož radost a věčnost jsou neoddělitelné. 4Bůh se šíří bez omezení a mimo čas, a ty, jenž jsi s Bohem spolustvořitelem, šíříš Jeho Království navždy a bez omezení. 5Věčnost je nesmazatelná známka tvoření. 6Věční jsou navždy v míru a radosti.
6. Myslet jako Bůh znamená sdílet Jeho jistotu o tom, co jsi, a tvořit jako Bůh znamená sdílet dokonalou Lásku, kterou On sdílí s tebou. 2K tomu tě vede Duch svatý, aby mohla být dovršena tvá radost, protože Království Boží je úplné. 3Řekl jsem, že poslední krok k znovuprobuzení vědění je učiněn Bohem. 4Je to pravda, ale je těžké to vysvětlit slovy, neboť slova jsou symboly a nic, co je pravdou, nepotřebuje vysvětlení. 5Duch svatý má však za úkol převést neužitečné na užitečné, nesmyslné na smysluplné a dočasné na bezčasové. 6Proto ti může o tomto posledním kroku něco říct.
7. Bůh nedělá kroky, protože Jeho skutky nejsou postupné. 2Neučí, protože Jeho stvoření jsou neměnná. 3Nedělá nic naposledy, protože tvořil jako první a navždy. 4Musíš pochopit, že slovo „první“, které se zde vztahuje na Boha, není časový pojem. 5On je první v tom smyslu, že je První v Samotné Svaté Trojici. 6Je Prvotním Stvořitelem, protože stvořil Své spolustvořitele. 7Protože tak učinil, čas se nevztahuje na Něj ani na to, co stvořil. 8„Poslední krok“, který Bůh učiní, byl proto platný na počátku, platí nyní a bude platit navždy. 9Co je nadčasové, existuje vždy, protože bytí toho, co je nadčasové, je navždy neměnné. 10Nemění se zvětšováním, protože bylo stvořeno, aby se navždy zvětšovalo. 11Když to vnímáš jako nezvětšující se, nevíš, co to je. 12Také nevíš, Kdo to stvořil. 13Bůh ti to neodhalí, protože to nikdy nebylo skryto. 14Jeho světlo nikdy nebylo zastřeno, protože je Jeho Vůlí je sdílet. 15Jak by tedy něco, co je plně sdíleno, mohlo být odepřeno a pak odhaleno?
II. Zákon Království
1. Uzdravování je jediným způsobem myšlení tohoto světa, který se podobá Boží Myšlence, a vzhledem ke společným prvkům je lze na ni snadno převést. 2Když si bratr myslí, že je nemocný, vnímá se jako neúplný, a vnímá tedy sebe sama jako někoho, kdo potřebuje pomoc. 3Jestliže ho tak vidíš i ty, vidíš ho jako nepřítomného v Království nebo od Království odloučeného, a tak zastřeš Království sobě i jemu. 4Nemoc a odloučení nepocházejí od Boha, ale Království ano. 5Jestliže zastřeš Království, budeš vnímat něco, co nepochází od Boha.
2. Uzdravovat tedy znamená opravovat bratrovo i své vnímání tím, že s ním sdílíš Ducha svatého. 2Přivádí vás to oba do Království a obnovuje jeho úplnost ve tvé mysli. 3Tento proces odráží tvoření, protože tvoření sjednocuje zvětšováním a integruje šířením. 4To, co promítáš, nebo šíříš, je pro tebe skutečné. 5Takový je nezměnitelný zákon mysli v tomto světě i v Království. 6Jeho obsah je však v tomto světě odlišný, protože myšlenky, kterým vládne, jsou velmi odlišné od Myšlenek v Království. 7Zákony, jestliže mají udržet harmonii, musejí být přizpůsobeny okolnostem. 8Pozoruhodnou charakteristikou zákonů mysli, které působí v tomto světě, je, že jejich zachováváním, a já tě ujišťuji, že je musíš zachovávat, můžeš dospět k odlišným výsledkům. 9Zákony byly totiž přizpůsobeny okolnostem tohoto světa, ve kterém se naprosto odlišné výsledky zdají být možné, protože můžeš reagovat na dva protichůdné hlasy.
3. Zákon, který platí v Království, je mimo ně přizpůsoben takto: „Co promítáš, tomu věříš.“ 2To je formou jeho učení, neboť vně Království je učení nezbytné. 3Tato forma znamená, že tomu, co jsi, se budeš učit z toho, co jsi promítl na ostatní a o čem jsi proto přesvědčen, že jsou. 4V Království není čemu se učit ani co učit, protože tam není žádné přesvědčení. 5Je tam pouze jistota. 6Bůh a Jeho Synové v jistotě bytí vědí, že jsi to, co šíříš. 7Tento typ zákona se vůbec nezměnil, protože je zákonem tvoření. 8Sám Bůh tento zákon stvořil tím, že tvořil podle něj. 9A Jeho Synové, kteří tvoří jako On, ho s radostí dodržují a vědí, že na něm závisí zvětšení Království, stejně jako na něm záviselo jejich vlastní stvoření.
4. Zákony, mají-li pomáhat, musejí být předávány prostřednictvím komunikace. 2Musejí být v podstatě přeloženy pro ty, kdo mluví jinými jazyky. 3Dobrý překladatel, ačkoli musí změnit formu toho, co překládá, nikdy nemění smysl. 4Ve skutečnosti je celým jeho účelem změnit formu tak, aby byl zachován původní smysl. 5Duch svatý je Překladatelem zákonů Božích pro ty, kteří jim nerozumějí. 6Ty sám bys překládat nemohl, protože konfliktní mysl nemůže být věrna jednomu smyslu, a proto, aby zachovala formu, smysl mění.
5. Účel překládání Ducha svatého je přesně opačný. 2Překládá pouze tak, aby zachoval původní smysl ve všech ohledech a všech jazycích. 3Proto je proti myšlence, že rozdíly ve formě mají smysl, a vždy zdůrazňuje, že na těchto rozdílech nezáleží. 4Smysl Jeho poselství je stále stejný a jen na smyslu záleží. 5Boží zákon tvoření v sobě nezahrnuje užití pravdy k přesvědčování Jeho Synů. 6Šíření pravdy, které je zákonem Království, spočívá pouze ve vědění toho, co je pravda. 7Je to tvé dědictví, které nevyžaduje vůbec žádné učení, avšak když jsi vydědil sám sebe, stal jsi se žákem z nutnosti.
6. Nikdo nepochybuje o souvislosti mezi učením a pamětí. 2Učení není možné bez paměti, protože k tomu, aby se zapamatovalo, musí být konzistentní. 3Proto je učení Ducha svatého lekcí vzpomínání. 4Již jsem řekl, že Duch svatý učí vzpomínání a zapomínání, ale zapomínání slouží pouze k tomu, aby vzpomínání bylo konzistentní. 5Zapomínáš proto, aby sis lépe vzpomněl. 6Dokud budeš naslouchat dvěma různým interpretacím, nepochopíš, co překládá Duch svatý. 7Musíš tedy jednu zapomenout, nebo se jí vzdát, abys pochopil druhou. 8To je jediný způsob, jak se můžeš učit konzistentnost, abys nakonec mohl být konzistentní.
7. Co znamená dokonalá konzistentnost Království pro ty, kteří jsou zmateni? 2Je zřejmé, že zmatek překáží smyslu, a proto brání žáku, aby si ho vážil. 3V Království neexistuje zmatek, neboť existuje pouze jeden smysl. 4Tento smysl pochází od Boha a je Bohem. 5Protože je také tebou, sdílíš ho a šíříš, jako ho šířil tvůj Stvořitel. 6Zde není nutný překlad, protože smysl je zcela pochopen, ale je třeba ho šířit, protože znamená šíření. 7Komunikace je naprosto přímá a dokonale sjednocená. 8Je zcela svobodná, neboť nic, co je s ní v rozporu, do ní nikdy nevstoupí. 9Právě proto je Královstvím Božím. 10Patří Bohu, a proto je jako Bůh. 11Taková je skutečnost Království a nic ji nemůže napadnout.
III. Skutečnost Království
1. Duch svatý učí jedinou lekci a používá ji na každého a ve všech situacích. 2Jelikož je nekonfliktní, veškeré úsilí i výsledky zvětšuje na maximální míru. 3Tím, že učí moci Království Samotného Boha, učí, že ti patří všechna moc. 4Na jejím použití nezáleží. 5Je vždy maximální. 6Není tvá proto, že jsi bdělý, ale bdělost ti umožňuje ji používat stále a všemi způsoby. 7Když jsem řekl: „Jsem vždy s tebou,“ myslel jsem to doslova. 8Jsem přítomen v každé situaci a pro každého. 9Protože jsem stále s tebou, ty jsi ta cesta, pravda a život. 10Ty jsi tuto moc nevytvořil o nic více než já. 11Byla stvořena, aby byla sdílena, a nemůže být tedy chápána jako něco, co patří jednomu na úkor druhého. 12Takové vnímání ji zbavuje smyslu, protože odstraňuje či přehlíží její skutečný a jediný smysl.
2. Boží smysl tě očekává v Království, protože tam jej uložil Bůh. 2Neočekává tě v čase. 3Prostě spočívá v Království, neboť tam patří, stejně jako ty. 4Jak se můžeš ty, jenž jsi smyslem Boha, vnímat jako nepřítomný v Království? 5Můžeš se považovat za odloučeného od svého smyslu, pouze když budeš mít pocit, že jsi neskutečný. 6Právě proto je ego nepříčetné: učí, že nejsi to, co jsi. 7Takový protiklad očividně není možný. 8Z toho důvodu se tuto lekci skutečně nemůžeš naučit, a tak ji skutečně nemůžeš učit. 9Přesto stále učíš. 10Musíš tedy učit něco jiného, i když ego neví, co to je. 11Ego je pak vždy odčiňováno a podezírá tvé úmysly. 12Tvá mysl nemůže být sjednocena a být věrná egu, protože mu nepatří. 13Co je „zrádné“ vůči egu, je věrné míru. 14„Nepřítel“ ega je tedy tvým přítelem.
3. Již jsem řekl, že to, co je přítelem ega, není součástí tebe, protože ego vnímá samo sebe ve válce, a proto potřebuje spojence. 2Ty, jenž ve válce nejsi, musíš hledat bratry a uznat za bratry všechny, které vidíš, protože pouze vzájemně si rovní jsou v míru. 3Rovnocenní Synové Boží nemohou soupeřit, protože mají vše. 4Když však vidí kohokoli ze svých bratrů jinak než jako zcela sobě rovného, vstoupila do jejich mysli myšlenka soupeření. 5Nepodceňuj potřebu být vůči této myšlence bdělý, protože z ní pramení všechny tvé konflikty. 6Je přesvědčením, že mohou existovat konfliktní zájmy, a díky ní jsi přijal nemožné za pravdivé. 7Je to snad odlišné od tvrzení, že se vnímáš jako neskutečný?
4. Být v Království znamená toliko zaměřit na ně plnou pozornost. 2Pokud jsi přesvědčen, že se můžeš věnovat něčemu, co není pravdivé, přijímáš na základě své vlastní volby konflikt. 3Je to opravdu volba? 4Zdá se, že ano, ale zdání a skutečnost jsou sotva totéž. 5Ty, kdo jsi Království, se nezabýváš zdáním. 6Tobě patří skutečnost, protože ty jsi skutečnost. 7Tak jsou mít a být nakonec v souladu, nikoli však v Království, ale ve tvé mysli. 8Jedinou skutečností v mysli je oltář. 9Tento oltář je v myšlení dokonale zřetelný, protože je odrazem dokonalé Myšlenky. 10Tvá správná mysl vidí pouze bratry, protože vidí pouze ve svém vlastním světle.
5. Bůh Sám tvou mysl osvítil a stále ji Svým světlem osvěcuje, neboť tvá mysl je Jeho světlem. 2O tom se nedá vůbec pochybovat, ale když o tom pochybuješ, dostaneš odpověď. 3Odpověď jen odčiní otázku prokázáním faktu, že pochybovat o skutečnosti nemá smysl. 4Proto Duch svatý nikdy nepochybuje. 5Jeho jedinou funkcí je odčinit pochybnosti, a tak vést k jistotě. 6Jistí jsou dokonale klidní, protože nepochybují. 7Nekladou otázky, protože do jejich mysli nevstupuje nic, o čem by bylo možno pochybovat. 8To je udržuje v naprosté vyrovnanosti, neboť vyrovnanost je to, co sdílejí, a zároveň vědí, co jsou.
IV. Uzdravení jako poznání pravdy
1. Pravdu lze pouze poznat a stačí ji jen poznat. 2Inspirace pochází od Ducha svatého a jistota od Boha na základě Jeho zákonů. 3Obojí tedy pochází z téhož Zdroje, jelikož inspirace vychází z Hlasu mluvícího za Boha a jistota ze zákonů Božích. 4Uzdravení nepřichází přímo od Boha, Jenž zná Svá stvoření jako zcela úplná. 5Přesto však od Boha pochází, protože vychází z Jeho Hlasu a z Jeho zákonů. 6Je jejich výsledkem a odehrává se ve stavu mysli, která Boha nezná. 7Takový stav je pro Boha neznámý, a proto neexistuje, ale ti, kdo spí, si to neuvědomují. 8A protože si nejsou vědomi, nevědí.
2. Duch svatý musí působit skrze tebe, aby tě naučil, že je v tobě. 2To je přechodný krok směrem k vědění, že jsi v Bohu, protože jsi Jeho součástí. 3Zázraky, které Duch svatý inspiruje, nemohou mít pořadí obtížnosti, protože každá část stvoření je stejného řádu. 4Je to Vůle Boží i tvá. 5To stanoví zákony Boží a Duch svatý ti to připomíná. 6Když uzdravuješ, vzpomínáš si na zákony Boží a zapomínáš na zákony ega. 7Již jsem řekl, že zapomínání je jen způsob, jak si lépe vzpomenout. 8Je-li tedy zapomínání správně pochopeno, není opakem vzpomínání. 9Je-li vnímáno nesprávně, vyvolává vnímání konfliktu s něčím jiným, stejně jako to dělá každé nesprávné vnímání. 10Správně vnímáno může být použito jako cesta z konfliktu stejně jako každé správné vnímání.
3. Ego nechce učit každého všemu, co se naučilo, protože to by zmařilo jeho účel. 2Proto se ve skutečnosti samo vůbec neučí. 3Duch svatý tě učí používat to, co ego vytvořilo, a učit opak toho, čemu se ego „naučilo“. 4Způsob učení je stejně nepodstatný jako konkrétní schopnost, která byla k učení použita. 5Jediné, co musíš udělat, je vyvinout úsilí se učit, neboť Duch svatý má pro toto úsilí společný cíl. 6Jestliže jsou rozdílné schopnosti dostatečně dlouho používány k jednomu cíli, samy se sjednotí. 7To proto, že jsou vedeny jedním směrem či jednou cestou. 8Nakonec všechny přispějí k jednomu výsledku, a tím se místo rozdílů zdůrazní jejich podobnost.
4. Všechny schopnosti by tedy měly být předány Duchu svatému, Který chápe, jak je správně použít. 2Používá je pouze k uzdravení, neboť tě zná jako úplného. 3Uzdravováním se učíš úplnosti, a tím, že se učíš úplnosti, se učíš, jak si vzpomenout na Boha. 4Ty jsi na Něj zapomněl, ale Duch svatý chápe, že tvé zapomenutí musí být převedeno na způsob vzpomenutí si.
5. Cíl ega je stejně jednotný jako cíl Ducha svatého, a právě proto nemohou být jejich cíle nijak a ani v nejmenším smířeny. 2Ego se vždy snaží rozdělovat a odlučovat. 3Duch svatý se naproti tomu vždy snaží sjednocovat a uzdravovat. 4Když uzdravuješ, jsi uzdravován, neboť Duch svatý nevidí v uzdravování žádné pořadí obtížnosti. 5Uzdravení je způsobem, jak odčinit víru v rozdíly, a jediným způsobem, jak vnímat Synovství jako jedno. 6Toto vnímání je tedy v souladu se zákony Božími, ačkoli k němu dochází ve stavu mysli, který je s Jeho myslí v nesouladu. 7Síla správného vnímání je tak velká, že přivádí mysl do souladu s Jeho, protože slouží Jeho Hlasu, který je ve vás všech.
6. Myslet si, že můžeš odporovat Vůli Boha, je skutečný klam. 2Ego je přesvědčeno, že jí odporovat může a že ti může nabídnout svou vlastní „vůli“ jako dar. 3Ty ji nechceš. 4To není dar. 5Není to vůbec nic. 6Bůh ti dal dar, který máš a kterým jsi. 7Nepoužíváš-li ho, zapomeneš, že ho máš. 8Jestliže si na něj nevzpomeneš, nevíš, kdo jsi. 9Uzdravování je proto způsob, jak se přiblížit vědění tím, že budeš myslet v souladu se zákony Božími a poznáš jejich univerzálnost. 10Bez takového poznání pro tebe tyto zákony ztratily smysl. 11Avšak zákony nejsou nesmyslné, neboť v nich je obsažen veškerý smysl a mimo ně žádný smysl neexistuje.
7. Hledej především Království Nebeské, protože právě tam zákony Boží opravdu působí, a mohou působit pouze pravdivě, protože jsou zákony pravdy. 2Hledej ale jen to, protože nic jiného nalézt nemůžeš. 3Nic jiného neexistuje. 4Bůh je Vše ve všem v pravém slova smyslu. 5Veškeré bytí je v Tom, Jenž je veškeré Bytí. 6Ty jsi proto v Něm, jelikož tvé bytí je Jeho. 7Uzdravování je způsob, jak zapomenout na pocit nebezpečí, který v tobě ego vyvolalo, tím, že neuznáš jeho existenci ve svém bratru. 8To posiluje Ducha svatého ve vás obou, neboť je to odmítnutí uznat strach. 9Láska potřebuje pouze toto pozvání. 10Vstupuje svobodně do celého Synovství, protože je tím, čím Synovství je. 11Probuzením k Synovství pouze zapomeneš to, co nejsi. 12To ti umožní vzpomenout si, co jsi.
V. Uzdravení a neměnnost mysli
1. Tělo není nic víc než prostředí pro rozvíjení schopností, což je dosti vzdálené tomu, k čemu jsou schopnosti používány. 2To je otázkou rozhodnutí. 3Následky rozhodnutí ega v této souvislosti jsou tak zřejmé, že nepotřebují rozvedení, ale rozhodnutí Ducha svatého používat tělo jen pro komunikaci je tak těsně spojeno s uzdravováním, že objasnění potřebuje. 4Neuzdravený uzdravovatel očividně nechápe své vlastní poslání.
2. Komunikují jen mysli. 2Jelikož ego nemůže vyhladit podnět ke komunikaci, protože je také podnětem k tvoření, učí tě, že tělo může komunikovat i tvořit, a tak nepotřebuje mysl. 3Ego se tě tak snaží učit, že tělo může jednat jako mysl, a je proto soběstačné. 4My jsme se však naučili, že na úrovni chování není možné učit nebo učit se, protože můžeš jednat v souladu s tím, čemu nevěříš. 5Toto jednání tě však oslabí jako učitele i jako žáka, protože jak již bylo několikrát zdůrazněno, učíš to, čemu věříš. 6Lekce, která není konzistentní, bude špatně učena a špatně naučena. 7Jestliže budeš učit nemoc i uzdravení, budeš jak špatný učitel, tak špatný žák.
3. Uzdravování je jedinou schopností, kterou každý může a musí rozvinout, jestliže má být uzdraven. 2Uzdravování je způsob komunikace Ducha svatého na tomto světě a je to jediný způsob, který přijímá. 3Jiný neuznává, protože nepřijímá zaměňování mysli za tělo, jako to dělá ego. 4Mysli mohou komunikovat, ale nemohou zranit. 5Tělo ve službách ega může zranit jiná těla, ale k něčemu takovému nemůže dojít, ledaže by již tělo bylo mylně zaměněno za mysl. 6Také tato situace se dá použít buď pro uzdravení, nebo pro magické řešení, ale musíš si pamatovat, že magické řešení vždy zahrnuje přesvědčení o škodlivosti uzdravení. 7Takové přesvědčení je naprosto nepříčetným předpokladem uzdravování, které pak podle toho probíhá.
4. Uzdravování pouze posiluje. 2Kouzlo se vždy snaží oslabit. 3Uzdravování nevidí v uzdravovateli nic, co by s ním nesdílel kdokoli jiný. 4Kouzlo vidí v uzdravovateli vždy něco „výjimečného“, o čemž si uzdravovatel myslí, že to může darovat někomu, kdo to nemá. 5Může věřit, že onen dar mu byl dán Bohem, ale myslí-li si, že má něco, co jiní postrádají, je zcela zřejmé, že Boha nechápe.
5. Duch svatý nedělá nic náhodně, a uzdravování, které pochází z Něj, je vždy účinné. 2Pokud uzdravovatel neléčí vždy Duchem svatým, výsledky se různí. 3Uzdravení samotné je však konzistentní, neboť jedině konzistentnost je nekonfliktní, a pouze ti, kdo jsou nekonfliktní, jsou úplní. 4Když uzdravovatel přijme výjimky a uzná, že někdy může uzdravovat a někdy ne, očividně přijímá nekonzistentnost. 5Je proto v konfliktu a učí konflikt. 6Může snad něco od Boha nebýt pro všechny a navždy? 7Láska není schopna výjimek. 8Myšlenka, že existují výjimky, dává zdánlivě smysl pouze tehdy, existuje-li strach. 9Výjimky jsou plné strachu, protože jsou vytvářeny strachem. 10Pojem „bázlivý uzdravovatel“ je protimluv, a je tedy pojetím, které může pouze konfliktní mysl vnímat jako smysluplné.
6. Strach nepřináší radost. 2Uzdravování ano. 3Strach dělá vždy výjimky. 4Uzdravování nikdy. 5Strach plodí disociaci, protože vyvolává odloučení. 6Uzdravování vždy přináší soulad, protože vychází z integrace. 7Lze je předvídat, protože je na ně spolehnutí. 8Na vše, co pochází od Boha, se lze spolehnout, protože vše od Boha je zcela skutečné. 9Na uzdravování se dá spoléhat, protože je inspirováno Jeho Hlasem a je v souladu s Jeho zákony. 10Je-li však uzdravování konzistentní, nemůže být pochopeno nekonzistentně. 11Pochopení znamená konzistentnost, protože Bůh znamená konzistentnost. 12Jelikož to je Jeho smysl, je to i smysl tvůj. 13Tvůj smysl nemůže být v nesouladu s Jeho, protože tvůj celý a jediný smysl pochází z Jeho smyslu a je stejný jako Jeho smysl. 14Bůh nemůže být v nesouladu Sám se Sebou, a ty nemůžeš být v nesouladu s Ním. 15Své Já nemůžeš odloučit od svého Stvořitele, Který tě stvořil tím, že s tebou sdílí Své Bytí.
7. Neuzdravený uzdravovatel chce od svých bratrů vděčnost, ale sám jim vděčný není. 2To proto, že si myslí, že jim něco dává a nedostává na oplátku něco stejně žádoucího. 3Jeho učení je omezeno, protože se sám učí tak málo. 4Jeho uzdravování je omezeno jeho vlastní nevděčností, což je lekce, která učí nemoc. 5Pravé učení je stálé a jeho moc způsobit změnu tak silná, že Syn Boží může poznat svou moc v jednom okamžiku a změnit svět v okamžiku následujícím. 6To proto, že změnou myšlení změnil nejmocnější nástroj, který mu byl kdy ke změně dán. 7To není v žádném případě v rozporu s neměnností mysli, jak ji stvořil Bůh, ale pokud se učíš skrze ego, myslíš si, že jsi ji změnil. 8Tak se dostáváš do situace, kdy se potřebuješ naučit lekci, která se zdá být protikladnou: musíš se naučit změnit myšlení své mysli o své mysli. 9Pouze tak můžeš poznat, že je neměnná.
8. Přesně tomu se učíš, když uzdravuješ. 2Neměnnou mysl ve tvém bratru poznáš, uvědomíš-li si, že svou mysl nikdy změnit nemohl. 3Právě tím v něm vnímáš Ducha svatého. 4To, co v něm nikdy nemění Své Myšlení, je Duch svatý. 5Bratr si může myslet, že své myšlení změnit může, jinak by se nevnímal jako nemocný. 6Proto neví, co je jeho Já. 7Vidíš-li v něm pouze neměnné, pak jsi ho ve skutečnosti nezměnil. 8Změníš-li své myšlení o jeho mysli za něj, pomůžeš mu odčinit změnu, o níž si jeho ego myslí, že jí v něm dosáhlo.
9. Stejně jako můžeš slyšet dva hlasy, můžeš také vidět dvěma způsoby. 2Jeden způsob ti ukazuje představu nebo modlu, kterou můžeš uctívat ze strachu, ale nikdy ji nebudeš milovat. 3Druhý ti ukazuje pouze pravdu, kterou budeš milovat, protože ji budeš chápat. 4Pochopení je ocenění, protože s tím, co chápeš, se můžeš ztotožnit, a když to učiníš součástí sebe, přijal jsi to s láskou. 5Právě tak tě Bůh stvořil: s pochopením, oceněním a láskou. 6Ego je naprosto neschopné tomu porozumět, protože nechápe, co dělá, neváží si toho a nemiluje to. 7Začleňuje proto, aby mohlo vzít. 8Je přesvědčeno, a to doslova, že se zvětší pokaždé, když někoho o něco připraví. 9Často jsem hovořil o zvětšení Království tvými stvořeními, která mohou být stvořená pouze tak, jak jsi byl stvořen ty. 10Veškerá sláva a dokonalá radost, které jsou Královstvím, spočívají v tobě a jsou určeny k dávání. 11Cožpak je nechceš dávat?
10. Jelikož nemohu zapomenout na Otce, nemůžeš na Něj zapomenout ani ty, protože jsi se mnou. 2Zapomenout na mě znamená zapomenout na sebe a na Toho, Jenž tě stvořil. 3Naši bratři jsou zapomnětliví. 4Proto potřebují, aby ses rozpomněl na mě a na Boha, Jenž mě stvořil. 5Když jim toto budeš připomínat, můžeš změnit jejich myšlení o nich samých, stejně jako já mohu změnit tvé. 6Tvá mysl je tak mocným světlem, že můžeš nahlédnout do jejich myslí a osvítit je, jako já mohu osvítit mysl tvou. 7Nechci sdílet své tělo ve společenství, protože by to znamenalo nesdílet nic. 8Proč bych se snažil sdílet iluzi s těmi nejsvatějšími dětmi nejsvatějšího Otce? 9Přesto chci sdílet svou mysl s tebou, protože jsme jedné Mysli a tato Mysl je naší. 10Všude měj před sebou pouze tuto Mysl, protože jen ta je všude a ve všem. 11Je vším, protože v sobě vše zahrnuje. 12Požehnán jsi ty, kdo vnímáš pouze to, neboť vnímáš pouze to, co je pravdivé.
11. Pojď proto ke mně a uč se o pravdě v sobě. 2Mysl, kterou sdílíme, sdílejí všichni naši bratři, a když je uvidíme všechny pravdivě, budou uzdraveni. 3Nechť tvá mysl spolu s mou osvěcují jejich mysli, a nechť náš vděk k nim jim přinese vědomí o světle v nich. 4Zář tohoto světla se bude vracet zpět k tobě a celému Synovství, protože je to tvůj vhodný dar Bohu. 5On ho přijme a předá Synovství, neboť tento dar je přijatelný pro Něj, a proto i pro Jeho Syny. 6To je pravé společenství s Duchem svatým, Který v každém vidí oltář Boží, a tím, že ti ho přináší k ocenění, tě žádá, abys miloval Boha a Jeho stvoření. 7Synovství si můžeš vážit pouze jako jednoho. 8To je součást zákona tvoření, a proto vládne všemu myšlení.
VI. Od bdělosti k míru
1. Ačkoli můžeš Synovství milovat pouze jako jedno, vnímat je můžeš jako roztříštěné. 2Není však možné, abys něco, co vidíš v části Synovství, nepřipisoval celému Synovství. 3Proto není útok nikdy izolovaný a je nutné se ho úplně zříci. 4Když se ho nezřekneš úplně, nezřekneš se ho vůbec. 5Strach a láska vytvářejí nebo tvoří podle toho, zda jim dává vzniknout ego, nebo zda je inspiruje Duch svatý, ale vždy se vrátí do mysli myslitele a ovlivní jeho celkové vnímání. 6To zahrnuje jeho pojetí Boha, Božích stvoření i jeho vlastních stvoření. 7Bude-li na Ně pohlížet se strachem, nebude si vážit žádného z Nich. 8Bude-li na Ně pohlížet s láskou, bude si Jich vážit všech.
2. Mysl, která přijímá útok, nemůže milovat. 2To proto, že věří, že může lásku zničit, a tudíž nechápe, co láska je. 3Jestliže nechápe, co je láska, nemůže se vidět jako milující. 4To zapříčiňuje ztrátu uvědomění si bytí, vyvolává pocity neskutečnosti a vede k naprostému zmatku. 5To vše způsobilo tvé myšlení díky moci mysli, ale tvé myšlení tě před tím také může spasit, protože moc tvé mysli nepochází od tebe. 6Součástí její moci je tvá schopnost řídit své myšlení tak, jak se rozhodneš. 7Nejsi-li přesvědčen, že to dokážeš, popřel jsi moc své myšlenky, a tak jsi ji svým přesvědčením učinil bezmocnou.
3. V tom, jak zachovat sebe sama, je ego nesmírně vynalézavé, ale tato schopnost vychází z té samé moci mysli, kterou ego popírá. 2To znamená, že ego útočí na to, co ho chrání, což musí vyvolat nesmírnou úzkost. 3Proto ego nikdy nerozpozná, co dělá. 4Je dokonale logické, ale očividně nepříčetné. 5Ego, aby existovalo, čerpá z jednoho zdroje, který je vůči jeho existenci naprosto nepřátelský. 6Protože se bojí vnímat moc tohoto zdroje, je nuceno ji znehodnotit. 7To ohrožuje jeho vlastní existenci, stav, který považuje za nesnesitelný. 8Jelikož zůstává logické, ale stále nepříčetné, řeší toto naprosto nepříčetné dilema zcela nepříčetným způsobem. 9Nevnímá svou existenci jako ohroženou, neboť promítá tuto hrozbu na tebe a vnímá tvé bytí jako něco, co neexistuje. 10Jestliže mu straníš, zajišťuje to jeho trvání tím, že zaručuje, že nebudeš znát své vlastní bezpečí.
4. Ego si nemůže dovolit něco vědět. 2Vědění je úplné a ego nevěří v úplnost. 3Tato nedůvěra dala egu vzniknout, a ačkoli tebe ego nemiluje, je věrné svým předchůdcům, kteří vznikli jako ono samo. 4Mysl vždy vytváří tak, jak byla vytvořena. 5Ego, které bylo vytvořeno strachem, vytváří strach. 6Tomu je věrné a tato věrnost ho činí zrádným vůči lásce, protože ty jsi láska. 7Láska je tvá moc, kterou musí ego popřít. 8Rovněž musí popřít vše, co ti tato moc dává, protože ti dává všechno. 9Nikdo, kdo má všechno, nechce ego. 10Nechce ho tedy jeho vlastní tvůrce. 11Pokud by mysl, která ego vytvořila, znala sebe samu, jediným rozhodnutím, se kterým by se ego mohlo setkat, by bylo zřeknutí se ega. 12A kdyby poznala jakoukoli část Synovství, znala by i sebe.
5. Ego se proto staví proti každému ocenění, každému poznání, každému vnímání zdravé mysli a veškerému vědění. 2Vnímá jejich hrozbu jako absolutní, protože cítí, že všechny závazky, které na sebe mysl bere, jsou absolutní. 3Jelikož je nuceno se oddělit od tebe, je ochotno se připojit k čemukoli jinému. 4Nic jiného ale neexistuje. 5Mysl však může vytvořit iluze, a když se tak stane, bude v ně věřit, protože právě tím je vytvořila.
6. Duch svatý odčiňuje iluze, aniž by na ně útočil, protože je nemůže vůbec vnímat. 2Proto pro Něj neexistují. 3Zřejmý konflikt, zplozený iluzemi, řeší tím, že ho vnímá jako nesmyslný. 4Již jsem řekl, že Duch svatý vnímá konflikt přesně takový, jaký je, a konflikt je nesmyslný. 5Duch svatý od tebe nechce, abys konflikt pochopil, ale chce, aby sis uvědomil, že konflikt je nesmyslný, a proto nepochopitelný. 6Jak jsem již řekl, pochopení přináší ocenění a ocenění přináší lásku. 7Nic jiného nelze pochopit, protože nic jiného není skutečné, a nic jiného tedy nemá smysl.
7. Jestliže budeš mít na mysli, co ti Duch svatý nabízí, budeš bdělý jen k Bohu a Jeho Království. 2Jediným důvodem, kvůli kterému se ti to může zdát těžké přijmout, je, že si možná stále myslíš, že existuje něco jiného. 3Přesvědčení, pokud není konfliktní, bdělost nevyžaduje. 4Je-li v konfliktu, obsahuje konfliktní prvky, které vedly ke stavu války, a bdělost se tedy stala nezbytnou. 5V míru není bdělosti zapotřebí. 6Je nutná vůči přesvědčením, která nejsou pravdivá, a pokud bys nevěřil nepravdivému, Duch svatý by po bdělosti nikdy nevolal. 7Jsi-li o něčem přesvědčen, učinil jsi to pro sebe pravdou. 8Jsi-li přesvědčen o něčem, co Bůh nezná, zdá se, že tvá myšlenka popírá Jeho, a vypadá to, jako bys Ho napadal.
8. Mnohokrát jsem zdůraznil, že ego je opravdu přesvědčeno, že může zaútočit na Boha, a snaží se tě ujistit, že jsi to udělal ty. 2Jestliže mysl nemůže útočit, ego dojde naprosto logicky k přesvědčení, že musíš být tělem. 3Tím, že tě nevidí takového, jaký jsi, vidí samo sebe takovým, jakým chce být. 4Vědomo si své slabosti, ego chce tvou věrnost, nikoli však věrnost toho, co opravdu jsi. 5Proto chce do svého klamného systému zapojit tvou mysl, protože jinak by ho světlo tvého pochopení rozptýlilo. 6Nechce mít nic společného s pravdou, protože ego samo není pravdou. 7Jestliže je pravda úplná, nepravda nemůže existovat. 8Závazek jednomu nebo druhému musí být úplný, ale obojí ve tvé mysli nemůže existovat společně, aniž by ji rozštěpilo. 9Nemohou-li spolu existovat v míru a chceš-li mír, musíš se zcela a navždy vzdát myšlenky konfliktu. 10To vyžaduje bdělost jen tak dlouho, dokud nerozeznáš, co je pravdivé. 11Jestliže jsi přesvědčen, že dva naprosto protikladné myšlenkové systémy sdílejí pravdu, je zřejmé, že potřebuješ být bdělý.
9. Tvá mysl rozděluje svoji věrnost mezi dvě království a ty nejsi plně zavázán ani jednomu. 2Své ztotožnění s Královstvím zpochybňuješ jen ty, když myslíš nepříčetně. 3To, co jsi, není stanoveno tvým vnímáním a není jím vůbec ovlivněno. 4Problémy, které vnímáš ohledně ztotožnění se na jakékoli úrovni, nejsou problémy týkající se pravdy. 5Jsou to problémy chápání, neboť z toho, že existují, vyplývá přesvědčení, že je na tobě, abys rozhodl, co jsi. 6Ego je o tom naprosto přesvědčeno a je tomu plně zavázáno. 7Není to však pravda. 8Ego je proto plně zavázáno nepravdě a vnímá v naprostém rozporu s Duchem svatým a věděním Božím.
10. Tvůj smysl může vnímat pouze Duch svatý, protože tvé bytí je věděním Boha. 2Jakékoli jiné přesvědčení, které přijmeš, zastře Hlas Boží v tobě, a proto ti zastře i Boha. 3Pokud nevnímáš Boží stvoření pravdivě, nemůžeš znát Stvořitele, protože Bůh a Jeho stvoření nejsou odloučeni. 4Jednota Stvořitele a stvoření znamená tvou úplnost, zdravou mysl a neomezenou moc. 5Tato neomezená moc je Božím darem tobě, protože je tím, čím jsi ty. 6Odděluješ-li svou mysl od ní, vnímáš nejmocnější sílu vesmíru jako slabou, protože nejsi přesvědčen, že jsi její součástí.
11. Boží stvoření, vnímáš-li ho, jako by bylo bez tebe, považuješ za slabé, a ti, kdo si myslí, že jsou oslabení, útočí. 2Útok však musí být veden naslepo, protože není na co útočit. 3Proto si vytvářejí představy, které vnímají jako nehodné a kvůli tomu na ně útočí. 4To je vše, čím je svět ega. 5Ničím. 6Nemá smysl. 7Neexistuje. 8Nesnaž se mu porozumět, protože jestliže se o to pokusíš, uvěříš, že může být pochopen, a proto vážen a milován. 9To by ospravedlnilo jeho existenci, kterou nelze ospravedlnit. 10Něčemu, co smysl nemá, nemůžeš dát smysl. 11Takový pokus by byl nepříčetný.
12. Dovolit nepříčetnosti, aby vstoupila do tvé mysli, znamená, že jsi neusoudil, že zdravá mysl je zcela žádoucí. 2Když chceš něco jiného, tak si to vytvoříš, ale protože je to něco jiného, zaútočí to na tvůj myšlenkový systém a rozdělí to tvou věrnost. 3Ve stavu rozdělené mysli nemůžeš tvořit, a tak musíš být vůči tomuto stavu bdělý, protože šířit lze jen mír. 4Tvá rozdělená mysl brání šíření Království, a jeho šíření je tvou radostí. 5Nešíříš-li Království, nemyslíš spolu se Stvořitelem a netvoříš tak, jak tvořil On.
13. V tomto depresivním stavu ti Duch svatý jemně připomíná, že jsi smutný, protože neplníš svou funkci spolustvořitele s Bohem, a tak se připravuješ o radost. 2To není rozhodnutí Boží, ale tvé. 3Kdyby tvá mysl mohla být v nesouladu s Boží, používal bys svoji vůli beze smyslu. 4Vzhledem k tomu, že Vůle Boží je neměnná, konflikt vůlí není možný. 5To naprosto konzistentně učí Duch svatý. 6Tvou vůlí je tvoření, nikoli odloučení, protože je to Vůle Boží, a nic, co je v rozporu s ní, nemá smysl. 7Protože Synovství bylo uskutečněno dokonale, může uskutečňovat pouze dokonale a šířit radost, v níž bylo stvořeno, a ztotožnit se se Stvořitelem a jeho stvořeními, s vědomím, že jsou Jedno.
VII. Úplnost Království
1. Kdykoli odepřeš bratru požehnání, budeš pociťovat, že jsi byl o něco připraven, protože popření je stejně úplné jako láska. 2Je stejně nemožné popřít část Synovství, jako je nemožné je jen částečně milovat. 3Zrovna tak není možné je naprosto milovat jen někdy. 4Naprosto zavázán nemůžeš být jen někdy. 5Popření samo o sobě nemá moc, ale můžeš mu dát moc své mysli, a ta je neomezená. 6Použiješ-li ji k tomu, abys popřel skutečnost, skutečnost se pro tebe ztratí. 7Skutečnosti si nelze být vědom jen částečně. 8Popření jakékoli její části tedy znamená, že sis ji přestal uvědomovat celou. 9Popření je však obrana, a proto je možné je použít pozitivně i negativně. 10Jeho negativní užití bude ničivé, protože bude použito k útoku. 11Ve službách Ducha svatého ti však může pomoci poznat část skutečnosti, a tak si ji uvědomit celou. 12Mysl je příliš mocná, než aby podléhala výjimkám. 13Nikdy nebudeš schopen vyloučit sám sebe ze svých myšlenek.
2. Když bratr jedná nepříčetně, nabízí ti možnost, abys mu požehnal. 2Jeho potřeba je tvou potřebou. 3Potřebuješ požehnání, které mu nabízíš. 4Chceš-li je získat, musíš je dát, žádný jiný způsob není. 5Takový je zákon Boží, a ten nemá výjimky. 6To, co popíráš, postrádáš nikoli proto, že máš nedostatek, ale proto, že jsi to popřel v druhém, a tak si to neuvědomuješ v sobě. 7Každá tvá reakce je určována tím, čím si myslíš, že jsi, a to, čím chceš být, je to, co si myslíš, že jsi. 8To, čím chceš být, pak musí určovat každou tvou reakci.
3. Boží požehnání nepotřebuješ, protože je navždy máš, ale potřebuješ požehnání své. 2Obraz, který si ego o tobě utvořilo, je ochuzen, nemiluje a je zranitelný. 3Ten nemůžeš milovat. 4Přesto mu však můžeš snadno uniknout tím, že ho opustíš. 5Ty nejsi součástí obrazu a obraz nejsi ty. 6Nesnaž se ho vidět v jiných, jinak ho přijmeš jako sebe. 7Všechny iluze o Synovství jsou rozptýleny společně, stejně jako byly společně vytvořeny. 8Neuč nikoho, že je tím, čím bys ty nechtěl být. 9Tvůj bratr je zrcadlem, v němž vidíš svůj obraz, dokud trvá tvé vnímání. 10A vnímání bude trvat do té doby, než Synovství pozná svou úplnost. 11Vnímání jsi vytvořil ty a musí trvat tak dlouho, dokud ho budeš chtít.
4. Iluze jsou investicemi. 2Budou trvat tak dlouho, dokud si jich budeš cenit. 3Hodnoty jsou relativní, ale mocné, protože jsou mentálními soudy. 4Jediný způsob jak rozptýlit iluze je odejmout jim vše, co jsi do nich investoval, a tak pro tebe přestanou existovat, neboť jsi je odstranil ze své mysli. 5Pokud je do ní zahrnuješ, dáváš jim život. 6Až na to, že neexistuje nic, co by tvůj dar přijalo.
5. Dar života je tvůj, abys ho dával, protože ti byl dán. 2Ty si tohoto daru nejsi vědom, protože ho nedáváš. 3Nemůžeš oživit něco, co je ničím, protože to oživeno být nemůže. 4Proto nešíříš dar, který máš a kterým jsi, a tak neznáš své bytí. 5Veškerý zmatek pochází z toho, že nešíříš život, protože nešířit život není Vůlí tvého Stvořitele. 6Odděleně od Něj nic nemůžeš dělat, a odděleně od Něj nic neděláš. 7Drž se Jeho cesty, aby sis vzpomněl, kdo jsi, a uč Jeho cestě, abys nezapomněl, kdo jsi. 8Cti Syny živého Boha a s radostí se mezi ně počítej.
6. Pouze úcta je vhodný dar pro ty, které Bůh stvořil hodné úcty a které ctí. 2Važ si jich, jako si jich vždy váží Bůh, protože jsou to Jeho milovaní Synové, s kterými je velmi spokojen. 3Nemůžeš být od nich oddělen, protože nejsi oddělen od Boha. 4Spočívej v Jeho Lásce a ochraňuj svůj klid tím, že miluješ. 5Miluj ale vše, co stvořil a čeho jsi součástí, jinak se nenaučíš Jeho mír a nepřijmeš Jeho dar pro sebe a jako sebe. 6Svou vlastní dokonalost nepoznáš, dokud nebudeš ctít všechny ty, kteří byli stvořeni jako ty.
7. Jeden Syn Boží je jediným dostatečně vhodným učitelem pro druhého. 2Jeden Učitel je ve všech myslích a učí všechny stejnou lekci. 3Vždy tě učí, že každý Syn Boží má neocenitelnou hodnotu, a učí to s nekonečnou trpělivostí, která byla zrozena z nekonečné Lásky, za kterou promlouvá. 4Každý útok je voláním po Jeho trpělivosti, jelikož Jeho trpělivost může převést útok v požehnání. 5Ti, kteří útočí, nevědí, že jim je žehnáno. 6Útočí proto, že věří, že jsou o něco připraveni. 7Dávej tedy ze své hojnosti a uč své bratry o jejich hojnosti. 8Nesdílej jejich iluze o nedostatku, jinak budeš sám sebe vnímat jako někoho, kdo něco postrádá.
8. Útok by nikdy nevyvolal útok, pokud bys ho nevnímal jako prostředek, který tě připravuje o něco, co chceš. 2Nemůžeš však nic ztratit, ledaže by sis toho nevážil, a tedy to ani nechtěl. 3Pak bys pociťoval, že jsi o to připraven, a promítáním vlastního rozhodnutí se toho zříci bys byl přesvědčen, že tě o to druzí připravují. 4Věříš-li, že tvůj bratr na tebe útočí, aby ti vyrval Nebeské Království, musíš se bát. 5To je neměnným základem každé projekce ega.
9. Ego, jako část tvé mysli, která nevěří, že je za sebe zodpovědná, a která není věrná Bohu, není schopno důvěry. 2Projekcí svého nepříčetného přesvědčení, že jsi zradil svého Stvořitele, je ego přesvědčeno, že se tě tví bratři, kteří toho stejně jako ty nejsou schopni, snaží připravit o Boha. 3Kdykoli bratr napadne druhého, je to přesně to, čemu věří. 4Projekce vždy vidí tvá přání v ostatních. 5Když se rozhodneš odloučit se od Boha, budeš si myslet, že právě to ti dělají ostatní.
10. Ty jsi Vůlí Boží. 2Nepřijímej nic jiného jako svou vůli, nebo tak popřeš, co jsi. 3Jestliže to popřeš, budeš útočit, protože uvěříš, že na tebe bylo zaútočeno. 4Pohleď však na Lásku Boží v sobě, a uvidíš ji všude, protože je všude. 5Pohleď na Boží hojnost v každém, a poznáš, že jsi v Něm s nimi. 6Oni jsou tvou součástí, jako jsi ty součástí Boha. 7Jsi stejně osamělý, když to nechápeš, jako je osamělý Sám Bůh, když Ho Jeho Synové neznají. 8Pochopení toho znamená mír Boží. 9Z myšlení světa vede jen jedna cesta, stejně jako vedla jen jedna cesta do něj. 10Chápej úplně, a to tím, že pochopíš úplnost.
11. Vnímej kteroukoli část myšlenkového systému ega jako zcela nepříčetnou, zcela klamnou a zcela nežádoucí, a ohodnotíš ho celý správně. 2Tato oprava ti umožní vnímat jakoukoli část stvoření jako zcela skutečnou, zcela dokonalou a zcela žádoucí. 3Budeš-li chtít jen to, budeš jen to mít, a budeš-li jen to dávat, budeš ty sám jen tím. 4Dary, které nabízíš egu, jsou vždy prožívány jako oběti, ale dary, které nabízíš Království, jsou dary tobě. 5Budou vždy Bohem ceněny, protože patří Jeho milovaným Synům, kteří patří Jemu. 6Všechna moc a sláva patří tobě, protože Království Boží patří Jemu.
VIII. Neuvěřitelné přesvědčení
1. Již jsme řekli, že bez projekce nemůže existovat hněv, ale také platí, že bez šíření nemůže existovat láska. 2Zde se odráží základní zákon mysli, který je proto zákonem, jenž působí vždy. 3Je to zákon, podle něhož tvoříš a podle něhož jsi byl stvořen. 4Tento zákon sjednocuje Království a uchovává je v Mysli Boží. 5Ego jej vnímá jako prostředek, jak se zbavit něčeho, co nechce. 6Pro Ducha svatého je to základní zákon sdílení, podle něhož dáváš, čeho si ceníš, aby sis to ve své mysli ponechal. 7Pro Ducha svatého je to zákon šíření. 8Pro ego je to zákon nedostatku. 9Podle toho, jak se rozhodneš ho použít, ti dá hojnost, nebo nedostatek. 10Tato volba je na tobě, ale nemůžeš rozhodnout, zda zákon využiješ, či nikoli. 11Každá mysl musí promítat, nebo šířit, protože tím žije, a každá mysl je život.
2. Aby bylo konečně odčiněno nevyhnutelné spojení mezi projekcí a hněvem, je třeba plně pochopit, jak ego projekci používá. 2Ego se vždy snaží zachovat konflikt. 3Je velmi důmyslné ve vymýšlení způsobů, jak konflikt zdánlivě zmenšovat, protože nechce, abys zjistil, že konflikt je tak nesnesitelný, že bys trval na tom, že se ho chceš vzdát. 4Ego se tě proto ze strachu, že by ses ho vzdal a osvobodil se, snaží přesvědčit, že tě od konfliktu může samo osvobodit. 5Používáním své vlastní pokroucené verze Božích zákonů ego využívá moci mysli pouze k tomu, aby zmařilo její skutečný účel. 6Promítá konflikt z tvé mysli na ostatní mysli ve snaze tě přesvědčit, že ses problému zbavil.
3. Tento pokus ega zahrnuje dvě velké chyby. 2Za prvé, přesně řečeno, konflikt nelze promítnout, protože ho nelze sdílet. 3Jakýkoli pokus zachovat část konfliktu a zbavit se jiné části ve skutečnosti nic neznamená. 4Pamatuj si, že konfliktní učitel je špatný učitel a špatný žák. 5Jeho lekce jsou zmatené a jejich hodnota pro zobecnění je omezena jeho zmatením. 6Druhou chybou je představa, že se můžeš zbavit něčeho, co nechceš, tím, že to dáš pryč. 7Dát to je způsob jak si to ponechat. 8Přesvědčení, že tím, že to vidíš vně sebe, jsi to vyloučil ze své mysli, je naprostým pokřivením moci šíření. 9Proto si ti, kteří promítají, dávají pozor, aby byli v bezpečí. 10Obávají se, že se jejich projekce vrátí a zraní je. 11Jsou přesvědčeni, že vymazali své projekce z vlastní mysli, ale rovněž věří, že se tyto projekce snaží vloudit zpět. 12Jelikož jejich projekce neopustily mysl, jsou nuceni zaměstnávat se stálou aktivitou, aby to nepoznali.
4. Nemůžeš si zachovat o někom iluzi, aniž by sis ji zachoval o sobě. 2Z této situace není východisko, protože mysl nelze roztříštit. 3Roztříštit znamená rozbít na části, avšak mysl nemůže útočit ani nemůže být zaútočeno na ni. 4Přesvědčení, že může, což je chyba, kterou ego stále dělá, je základem celého jeho použití projekce. 5Ego nechápe, co mysl je, a proto nechápe, co jsi ty. 6Jeho existence je však závislá na tvé mysli, protože ego je tvým přesvědčením. 7Ego je zmatkem ve ztotožnění. 8Nikdy nemělo konzistentní vzor, a proto se nerozvinulo konzistentně. 9Je výsledkem špatného použití zákonů Božích pokřivenými myslemi, které chybně používají svou moc.
5. Neboj se ega. 2Je závislé na tvé mysli, a stejně jako jsi je vírou v ně vytvořil, je můžeš rozptýlit tím, že v ně nebudeš věřit. 3Nepromítej zodpovědnost za svou víru v ego na kohokoli jiného, nebo ji tím upevníš. 4Budeš-li ochoten přijmout plnou zodpovědnost za existenci ega, odložíš veškerý hněv a útok, protože pocházejí z pokusu promítat zodpovědnost za tvé vlastní chyby. 5Přijmeš-li ale chyby za své vlastní, neponechávej si je. 6Předej je rychle Duchu svatému, aby byly zcela odčiněny, a aby tak všechny jejich následky zmizely z tvé mysli i ze Synovství jako celku.
6. Duch svatý tě naučí vnímat mimo tvé přesvědčení, protože pravda je mimo přesvědčení a Jeho vnímání je pravdivé. 2Ego může být kdykoli zcela zapomenuto, protože je naprosto neuvěřitelným přesvědčením, a nikdo si nemůže ponechat přesvědčení, o kterém usoudil, že mu nelze věřit. 3Čím více poznáš ego, tím více si uvědomíš, že mu nemůžeš věřit. 4To, čemu nelze věřit, nemůžeš pochopit, protože je to neuvěřitelné. 5Nesmyslnost vnímání založeného na neuvěřitelném je zřejmá, ale nemusí být chápána jako něco mimo víru, protože je vírou vytvořena.
7. Celým záměrem tohoto kurzu je naučit tě, že ego je neuvěřitelné a bude vždy neuvěřitelné. 2Ty, kdo jsi vytvořil ego tím, že jsi uvěřil neuvěřitelnému, nemůžeš vynést tento soud sám. 3Přijetím Pokání pro sebe se rozhoduješ proti přesvědčení, že můžeš být sám, a tak rozptyluješ představu odloučení a potvrzuješ své pravé ztotožnění s celým Královstvím, které je doslova tvou součástí. 4Toto ztotožnění je jak mimo pochybnost, tak mimo přesvědčení. 5Tvá úplnost nemá hranic, protože bytí je nekonečno.
IX. Šíření Království
1. Pouze ty sám můžeš omezit svou tvořivou moc, ale Boží Vůlí je ji vyprostit. 2Boží Vůlí není, aby ses připravil o svá stvoření, stejně jako Jeho Vůlí není, aby se On připravil o Svá. 3Neodpírej své dary Synovství, nebo odepřeš sám sebe Bohu! 4Sobectví pochází z ega, ale plnost Já pochází z ducha, protože tak ho Bůh stvořil. 5Duch svatý je v části mysli, která leží mezi egem a duchem, a je jejich prostředníkem vždy ve prospěch ducha. 6Ego to považuje za zaujatost a reaguje, jako by se nadržovalo druhé straně. 7Pro ducha je to pravda, protože zná svou plnost a nemůže pochopit žádnou část, ze které je vyloučen.
2. Duch ví, že uvědomování si všech jeho bratrů je zahrnuto v jeho vlastním uvědomování si, tak jako je zahrnuto v Bohu. 2Moc celého Synovství a jeho Stvořitele je proto vlastní plností ducha a činí jeho stvoření stejně úplnými a rovnocennými ve své dokonalosti. 3Ego nemůže přemoci úplnost, která obsahuje Boha, a každá úplnost musí obsahovat Boha. 4Všemu, co Bůh stvořil, je dána veškerá Jeho moc, protože je to Jeho součást, a ta s Ním sdílí Jeho Bytí. 5Tvoření je opakem ztráty, stejně jako požehnání je opakem obětování. 6Bytí musí být šířeno. 7Tímto způsobem si zachovává povědomí sebe sama. 8Duch touží sdílet své bytí, jako ho sdílel jeho Stvořitel. 9Jelikož byl stvořen sdílením, jeho vůlí je tvořit. 10Nepřeje si obsáhnout Boha, ale jeho vůlí je šířit Jeho Bytí.
3. Šíření Božího Bytí je jedinou funkcí ducha. 2Plnost ducha není možné obsáhnout o nic více, než plnost jeho Stvořitele. 3Plnost je šíření. 4Celý myšlenkový systém ega šíření brání, a tak brání tvé jediné funkci. 5Proto brání i tvé radosti, takže se vnímáš jako neuspokojený. 6Pokud netvoříš, jsi neuspokojen, ale protože neuspokojení Bůh nezná, musíš tvořit. 7Je možné, že svá stvoření neznáš, ale to nenarušuje jejich skutečnost, stejně jako neuvědomování si ducha nenarušuje jeho bytí.
4. Království se navždy šíří, protože je v Mysli Boží. 2Ty neznáš svou radost, protože neznáš plnost svého Já. 3Jestliže vyloučíš jakoukoli část Království, nebudeš úplný. 4Rozštěpená mysl nemůže vnímat svou plnost a potřebuje, aby ji osvítil zázrak její úplnosti a uzdravil ji. 5Tím se v mysli znovu probudí úplnost a ona se vrátí do Království díky tomu, že úplnost přijala. 6Plné ocenění plnosti Já v mysli činí sobectví nemožným a šíření nevyhnutelným. 7Proto je v Království dokonalý mír. 8Duch naplňuje svou funkci, a pouze úplné naplnění znamená mír.
5. Tvá stvoření jsou pro tebe ochráněna, protože Duch svatý, Který je ve tvé mysli, o nich ví a pomůže ti, aby sis je uvědomil, kdykoli Mu to dovolíš. 2Existují jako část tvého bytí, neboť jsou zahrnuta ve tvém naplnění. 3Tobě náleží stvoření každého Božího Syna, protože každé stvoření patří každému z nás, jelikož bylo stvořeno pro celé Synovství.
6. Neselhal jsi ve zvětšování dědictví Božích Synů, a tak sis je zajistil pro sebe. 2Jelikož bylo Jeho Vůlí ti je dát, dal ti je navždy. 3Jelikož bylo Jeho Vůlí, abys je měl navždy, dal ti prostředky, jak si je udržet. 4A ty jsi tak učinil. 5Neuposlechnutí Boží Vůle má smysl pouze pro nepříčetné. 6Neuposlechnout Boží Vůli opravdu není možné. 7Plnost tvého Já je stejně nekonečná jako Boží plnost. 8Stejně jako Jeho plnost se Já šíří navždy a v dokonalém míru. 9Jeho zář je tak silná, že tvoří v dokonalé radosti, a z Jeho Úplnosti se může zrodit jen úplné.
7. Buď si jist, že jsi nikdy neztratil Totožnost a svá stvoření, která Jí zajišťují úplnost a mír. 2Vyjádřením této jistoty jsou zázraky. 3Jsou odrazem jednak tvého patřičného ztotožnění se s bratry, a jednak tvého uvědomění si, že tvé ztotožnění se se udržuje šířením. 4Zázrak je lekcí úplného vnímání. 5Když do této lekce zahrneš jakoukoli část celku, zahrnul jsi celek.
X. Záměna bolesti s radostí
1. Království je výsledkem předpokladů, stejně jako tento svět. 2Možná jsi uvažování ega dovedl k jeho logickému závěru, kterým je naprostý zmatek ve všem. 3Kdybys tento výsledek opravdu viděl, nemohl bys takové uvažování chtít. 4Jediným důvodem, proč bys mohl nějakou část tohoto výsledku chtít, je, že nevidíš celé uvažování ega. 5Jsi ochoten pohlédnout na výchozí předpoklady ega, nikoli však na jejich logický závěr. 6Je možné, že jsi udělal totéž s předpoklady Boha? 7Tvá stvoření jsou logickým výsledkem Jeho předpokladů. 8Stanovilo je pro tebe Jeho myšlení. 9Jsou přesně tam, kam patří. 10Patří do tvé mysli jako součást ztotožnění s Boží Myslí, ale stav tvé mysli a poznání, co je v ní, závisí na tom, co si o své mysli myslíš. 11Ať už jsou tato přesvědčení jakákoli, jsou to předpoklady, které určí, co do své mysli přijmeš.
2. Je naprosto zřejmé, že můžeš do své mysli přijmout to, co tam není, a popřít to, co tam je. 2Můžeš sice popřít funkci, kterou Bůh dal tvé mysli skrze Svou, ale nemůžeš jí zabránit. 3Je to logický výsledek toho, co jsi. 4Schopnost vidět logický výsledek závisí na ochotě ho vidět, ale jeho pravda nemá s tvou ochotou nic společného. 5Pravda je Boží Vůlí. 6Sdílej Boží Vůli, a sdílíš to, co Bůh ví. 7Popři Jeho Vůli jako tu svou, a popíráš Jeho Království i království své.
3. Duch svatý tě bude řídit jen tak, aby ses vyhnul bolesti. 2Nikdo samozřejmě nebude proti tomuto cíli nic namítat, když jej pochopí. 3Problém není v tom, zda je pravda, co Duch svatý říká, ale zda tomu, co říká, chceš naslouchat. 4Už nepoznáváš, co je bolestivé ani co je radostné, a proto máš ve skutečnosti silný sklon si to plést. 5Hlavní funkcí Ducha svatého je učit tě to rozlišovat. 6To, co je radostné pro tebe, je bolestivé pro ego, a pokud jsi na pochybách o tom, co jsi, budeš zmatený v tom, co je radost a co je bolest. 7Tento zmatek je příčinou celého pojetí obětování. 8Budeš-li se řídit Duchem svatým, vzdáš se ega. 9Nic však neobětuješ. 10Naopak, vše získáš. 11Kdybys tomu uvěřil, byl bys bez konfliktu.
4. Proto potřebuješ sám sobě dokázat, co je zřejmé. 2Pro tebe to zřejmé není. 3Věříš, že dělat něco, co je opakem Vůle Boží, může být pro tebe lepší. 4Také jsi přesvědčen, že je možné dělat něco, co je opakem Vůle Boží. 5Proto jsi přesvědčen, že nemožná volba, které se bojíš a zároveň po ní toužíš, je pro tebe otevřená. 6Bůh však projevuje Vůli. 7Bůh nemá přání. 8Tvá vůle je stejně mocná jako Jeho, protože je Jeho Vůlí. 9Přání ega nic neznamenají, protože ego si přeje nemožné. 10Ty si můžeš přát nemožné, ale tvá vůle může být společná jen s Vůlí Boží. 11V tom spočívá slabost ega, a tvá síla.
5. Duch svatý straní vždy tobě a tvé síle. 2Dokud se Jeho vedení jakkoli vyhýbáš, chceš být slabý. 3Slabosti se však děsíš. 4Co jiného tedy může toto rozhodnutí znamenat, než že se chceš bát? 5Duch svatý nikdy nežádá obětování, ale ego tak činí stále. 6Pokud jsi zmatený a tento rozdíl v motivaci si neuvědomuješ, je to jen následkem projekce. 7Projekce je zmatkem v motivaci a znemožňuje důvěru. 8Nikdo se rád neřídí průvodcem, kterému nedůvěřuje, ale to neznamená, že je průvodce nedůvěryhodný. 9V tomto případě to vždy znamená, že nedůvěryhodný je ten, kdo následuje. 10Avšak i to je záležitost jeho vlastního přesvědčení. 11Když je přesvědčen, že může zradit, je přesvědčen, že vše může zradit jeho. 12A to jen proto, že si zvolil k následování nesprávné vedení. 13Neschopen následovat toto vedení beze strachu spojuje strach s vedením a odmítá následovat jakékoli vedení. 14Není překvapením, že výsledkem tohoto rozhodnutí je zmatek.
6. Duch svatý je zcela důvěryhodný, stejně jako ty. 2Důvěřuje ti Sám Bůh, a proto je tvá důvěryhodnost mimo veškerou pochybnost. 3Ať ji jakkoli zpochybňuješ, vždy zůstane mimo veškerou pochybnost. 4Řekl jsem, že jsi Vůlí Boží. 5Jeho Vůle není jen planým přáním a ztotožnění s Jeho Vůlí si nelze zvolit, neboť je tím, co jsi. 6Sdílení Jeho Vůle se mnou není opravdu záležitostí volby, ačkoli to tak může vypadat. 7Právě v této chybě spočívá celé odloučení. 8Jediným východiskem je rozhodnutí, že se nemusíš vůbec rozhodovat. 9Vše ti již bylo dáno Božím rozhodnutím. 10Taková je Jeho Vůle a Ty ji nemůžeš odčinit.
7. Dokonce ani opuštění tvé mylné výsady se rozhodovat, kterou ego tak žárlivě střeží, není dosaženo na základě tvého přání. 2Bylo ho pro tebe dosaženo Vůlí Boha, Který tě nezanechal bez útěchy. 3Jeho Hlas tě naučí rozlišovat mezi bolestí a radostí a vyvede tě ze zmatku, který jsi vytvořil. 4V mysli Syna Božího, jehož vůle musí být Vůlí Otce, není žádný zmatek, protože Otcovou Vůlí je Jeho Syn.
8. Zázraky jsou v souladu s Vůlí Boha, Jehož Vůli neznáš, protože jsi zmaten v tom, co je tvou vůlí. 2Znamená to, že jsi zmaten v tom, co jsi. 3Jestliže jsi Boží Vůlí a Jeho Vůli nepřijímáš, popíráš radost. 4Zázrak je proto lekcí o tom, co je radost. 5Jako lekce sdílení je lekcí lásky, která je radostí. 6Každý zázrak je proto lekcí pravdy, a tím, že nabízíš pravdu, se učíš rozdílu mezi bolestí a radostí.
XI. Stav milosti
1. Duch svatý tě povede vždy správně, protože tvá radost je i Jeho radostí. 2Taková je Jeho Vůle pro každého, protože mluví za Království Boží, které je radostí. 3Následovat Ho je tedy nejsnazší a jedinou snadnou věcí na světě, protože nepochází z tohoto světa. 4Proto je to přirozené. 5Svět jde proti tvé přirozenosti, protože není v souladu se zákony Božími. 6Svět vidí ve všem stupně obtížnosti. 7Ego totiž nevnímá nic jako zcela žádoucí. 8Když sám sobě názorně ukážeš, že neexistuje pořadí obtížnosti v zázracích, přesvědčíš se, že ve tvém přirozeném stavu není vůbec nic obtížné, protože je stavem milosti.
2. Milost je přirozeným stavem každého Božího Syna. 2Když není ve stavu milosti, je mimo své přirozené prostředí a neplní dobře svou funkci. 3Vše, co dělá, ho vyčerpává, protože nebyl stvořen pro prostředí, které sám vytvořil. 4Nemůže se mu proto přizpůsobit, ani je nemůže přizpůsobit sobě. 5Nemá smysl to zkoušet. 6Syn Boží je šťastný pouze tehdy, když ví, že je s Bohem. 7To je jediné prostředí, ve kterém nepociťuje zatížení, protože právě sem patří. 8Je to také jediné prostředí, které je ho hodno, protože jeho vlastní hodnota je nade vše, co může vytvořit.
3. Pohleď na království, které jsi vytvořil, a spravedlivě posuď jeho cenu. 2Je hodno toho, aby bylo domovem Božího Syna? 3Ochraňuje jeho mír a osvěcuje ho láskou? 4Udržuje jeho srdce nedotčené strachem a dovoluje mu vždy dávat bez jakéhokoli pocitu ztráty? 5Učí ho, že takovéto dávání je jeho radostí a že Bůh Sám mu za to děkuje? 6To je jediné prostředí, ve kterém můžeš být šťasten. 7Nemůžeš je vytvořit, stejně jako nemůžeš vytvořit sebe. 8Bylo pro tebe stvořeno, stejně jako jsi byl ty stvořen pro ně. 9Bůh na Své Syny dává pozor a nic jim neodpírá. 10Oni to však, popírají-li Ho, nevědí, protože si sami odpírají vše. 11Ty, kdo můžeš dát Lásku Boží všemu, co vidíš, čeho se dotýkáš a co si pamatuješ, si doslova odpíráš Nebe.
4. Žádám tě, aby sis vzpomněl, že jsem tě zvolil, abys Království učil Království. 2Tato lekce nemá výjimek, protože nepřítomnost výjimek je touto lekcí. 3Každý Syn, který se vrátil do Království s touto lekcí ve svém srdci, uzdravil Synovství a vzdal díky Bohu. 4Každý, kdo se jí naučil, se stal dokonalým učitelem, neboť se jí naučil od Ducha svatého.
5. Má-li mysl pouze světlo, zná pouze světlo. 2Její vlastní záře svítí všude kolem ní a šíří se do temnoty jiných myslí, které se tak stávají vznešenými. 3Vznešenost Boží je zde, abys ji poznal, vážil si jí a věděl o ní. 4Poznáš-li Vznešenost Boží jako svého bratra, přijal jsi své vlastní dědictví. 5Bůh dává každému stejně. 6Poznáš-li Jeho dar v každém, uznal jsi, co dal tobě. 7Nic nelze poznat tak snadno jako pravdu. 8Toto poznání je okamžité, jasné a přirozené. 9Ty ses pravdu odnaučil znát, což pro tebe bylo velmi obtížné.
6. Mimo své přirozené prostředí se můžeš ptát: „Co je pravda?“, neboť pravda je prostředí, kterým a pro které jsi byl stvořen. 2Neznáš sám sebe, protože neznáš svého Stvořitele. 3Neznáš svá stvoření, protože neznáš své bratry, kteří je stvořili spolu s tebou. 4Již jsem řekl, že jedině celé Synovství je hodno být spolustvořitelem s Bohem, protože jedině celé Synovství může tvořit jako On. 5Kdykoli uzdravíš bratra tím, že poznáš jeho cenu, uznáváš jeho a svou moc tvořit. 6To, co v něm poznáváš, bratr nemohl ztratit, a sláva, kterou v něm vidíš, musí patřit i tobě. 7On je spolustvořitelem s Bohem a s tebou. 8Popři jeho tvořivou moc, a popíráš tak svou vlastní i moc Boha, Který tě stvořil.
7. Nemůžeš popřít část pravdy. 2Neznáš svá stvoření, protože neznáš jejich stvořitele. 3Neznáš sebe, protože neznáš svá stvoření. 4Tvá stvoření nemohou stanovit tvou skutečnost o nic víc, než ty můžeš stanovit skutečnost Boha. 5Znát však můžeš obě. 6Bytí je poznáno sdílením. 7Jelikož Bůh sdílí Své Bytí s tebou, můžeš Ho poznat. 8Musíš však také znát vše, co stvořil, abys věděl, co Jeho stvoření sdílí. 9Bez svého Otce nepoznáš své otcovství. 10Království Boží zahrnuje všechny Jeho Syny a jejich děti, které jsou podobné Synům, stejně jako jsou podobné Otci. 11Poznej tedy Syny Boží, a poznáš veškeré stvoření.
