Kapitola 8
CESTA NAZPĚT
I. Směr učební osnovy
1. Vědění není motivací ke studiu tohoto kurzu. 2Touto motivací je mír. 3Mír je nezbytným předpokladem vědění, neboť ti, kdo jsou v konfliktu, nemají mír, a mír je podmínkou vědění, protože je podmínkou Království. 4Vědění může být obnoveno pouze tehdy, když splníš jeho podmínky. 5Nejde zde o smlouvu učiněnou Bohem, Bůh nesmlouvá. 6Jde o důsledek tvého nesprávného použití Božích zákonů ve jménu domnělé vůle, která Mu nepatří. 7Vědění je Jeho Vůlí. 8Můžeš vědět, když odporuješ Jeho Vůli? 9Řekl jsem ti, co vědění nabízí, ale možná to ještě nepovažuješ za zcela žádoucí. 10Kdybys to za žádoucí považoval, nebyl bys tak rychle připraven je odhodit, když tě ego požádá o věrnost.
2. Ego může svým rušením zdánlivě zasahovat do tvého učení, ale ego nemá moc tě vyrušit, pokud mu ji sám nedáš. 2Hlas ega je halucinací. 3Nemůžeš očekávat, že řekne: „Jsem neskutečné.“ 4Nežádá se však od tebe, abys rozptýlil své halucinace sám. 5Jsi pouze žádán, abys je ohodnotil podle jejich následků na tebe. 6Nechceš-li je proto, že díky nim ztrácíš mír, budou pro tebe z tvé mysli odstraněny.
3. Každá reakce na ego je voláním po válce, a válka tě připravuje o mír. 2V této válce však není protivník. 3Takové přehodnocení skutečnosti musíš učinit, aby sis zajistil mír, a je to jediné přehodnocení, které kdy vůbec potřebuješ učinit. 4Ti, které vnímáš jako protivníky, jsou součástí tvého míru, kterého se, útočíš-li na ně, vzdáváš. 5Můžeš mít něco, čeho ses vzdal? 6Sdílíš, abys měl, ale toho, co sdílíš, se nevzdáváš. 7Vzdáváš-li se míru, sám sebe z něj vylučuješ. 8To je okolnost, která je Království natolik cizí, že nemůžeš pochopit stav, který v Království existuje.
4. Tvé učení nebylo v minulosti správné jednoduše proto, že tě neučinilo šťastným. 2Jen na tomto základě by se měla zpochybnit jeho hodnota. 3Jestliže je záměrem učení změna, a ta je vždy jeho účelem, jsi spokojen se změnami, které ti přineslo? 4Nespokojenost s učebními výsledky je známkou selhání učení, neboť to znamená, že jsi nedostal, co jsi chtěl.
5. Učební osnova Pokání je opakem učební osnovy, kterou sis pro sebe stanovil, stejně jako bude opakem její výsledek. 2Jestliže tě výsledek tvého učení učinil nešťastným a jestliže chceš jiný výsledek, je změna učební osnovy očividně nutná. 3První změnou, kterou je nutno provést, je změna směru. 4Učební osnova, která má mít smysl, nemůže být nekonzistentní. 5Je-li připravena dvěma učiteli, z nichž každý věří v naprosto protichůdné myšlenky, nemůže být sjednocena. 6Jestliže je prováděna těmito dvěma učiteli současně, jeden pouze překáží druhému. 7To vede k nestálosti, nikoli však ke změně. 8Nestálí nemají žádný směr. 9Nemohou si zvolit jeden, protože nemohou opustit druhý, i když ten neexistuje. 10Jejich konfliktní osnova je učí, že existují všechny směry, a nedává jim žádný podklad pro volbu.
6. Než budeš moci skutečně změnit směr, musíš plně uznat naprostou nesmyslnost takové učební osnovy. 2Nemůžeš se současně učit od dvou učitelů, kteří jsou ve všem v naprosté neshodě. 3Jejich společná osnova představuje nesplnitelný učební úkol. 4Učí naprosto různé věci naprosto různými způsoby, což by mohlo být možné, kdyby tě oba neučili o tobě. 5Tvá skutečnost je těmito učiteli nedotčena, ale když jim oběma nasloucháš, tvá mysl je rozštěpena v názoru na to, co tvá skutečnost je.
II. Rozdíl mezi uvězněním a svobodou
1. Odůvodnění pro volbu existuje. 2Pouze jeden Učitel ví, co je tvá skutečnost. 3Jestliže je učení, jak odstranit překážky, které stojí v cestě tomuto vědění, účelem učební osnovy, musíš se to naučit od Něj. 4Ego neví, co se pokouší učit. 5Pokouší se tě naučit, co jsi, aniž by to samo vědělo. 6Je pouze znalcem zmatku. 7Ničemu jinému nerozumí. 8Jako učitel je tedy naprosto zmatené a naprosto matoucí. 9I kdybys mohl Ducha svatého zcela přehlédnout, což je nemožné, stejně by ses od ega nic nenaučil, protože ego nic neví.
2. Existuje nějaký myslitelný důvod, proč volit takového učitele? 2Nemá snad smysl úplně přehlédnout vše, co ego učí? 3Měl by se Syn Boží obrátit na takového učitele, aby našel sám sebe? 4Ego ti nikdy na nic rozumně neodpovědělo. 5Nemělo by být vyloučeno jako tvůj budoucí učitel už jen na samotném základě tvé vlastní zkušenosti s jeho učením? 6Ego však ještě více ublížilo tvému učení. 7Učení je radostné, když tě vede po tvé přirozené cestě a usnadňuje rozvoj toho, co máš. 8Když jsi však učen proti své přirozenosti, jsi takovým učením ochuzován, protože tě uvězňuje. 9Tvá vůle je ve tvé přirozenosti, a proto nemůže jít proti ní.
3. Pokud je tvá vůle svobodná, nemůže tě ego nic naučit, protože mu nebudeš naslouchat. 2Tvou vůlí není být uvězněn, protože tvá vůle je svobodná. 3Ego je proto popřením svobodné vůle. 4Nikdy to není Bůh, kdo tě k něčemu nutí, protože On sdílí Svou Vůli s tebou. 5Jeho Hlas učí pouze v souladu s Jeho Vůlí, ale ta není lekcí Ducha svatého, protože je tím, čím jsi ty. 6Lekcí je, že tvá vůle a Vůle Boží nemohou být v nesouladu, protože jsou jedno. 7V tom spočívá odčinění všeho, co se ego snaží učit. 8Nekonfliktní tedy musí být nejen směr učební osnovy, ale také její obsah.
4. Ego se tě snaží přesvědčit, že chceš odporovat Boží Vůli. 2Tuto nepřirozenou lekci se nelze naučit a pokus naučit se ji je porušením tvé vlastní svobody, takže se pak bojíš své vůle, protože je svobodná. 3Duch svatý odporuje jakémukoli uvěznění vůle Božího Syna, protože ví, že Vůle Syna je Vůlí Otce. 4Tak tě Duch svatý vede spolehlivě po cestě svobody a učí tě, jak si nevšímat a přehlížet vše, co by tě zdržovalo.
5. Již jsme řekli, že Duch svatý tě učí rozdílu mezi radostí a bolestí. 2Je to totéž jako říci, že tě učí rozdílu mezi uvězněním a svobodou. 3Bez Něj tento rozdíl neuvidíš, protože ses sám naučil, že uvěznění je svoboda. 4Jak je můžeš od sebe rozlišit, když věříš, že znamenají totéž? 5Můžeš žádat část své mysli, která tě naučila věřit, že jsou stejné, aby tě naučila, jak jsou rozdílné?
6. Učení Ducha svatého má jen jeden směr a jen jeden cíl. 2Jeho směrem je svoboda a Jeho cílem je Bůh. 3Boha však nemůže pochopit bez tebe, protože není Boží Vůlí být bez tebe. 4Až se naučíš, že tvá vůle je Vůlí Boží, nebude již tvou vůlí být bez Něj, stejně jako není Jeho Vůlí být bez tebe. 5To je svoboda a radost. 6Odepři je sobě, a odepřeš Bohu Jeho Království, protože On tě pro svobodu a radost stvořil.
7. Když jsem řekl „Všechna moc a sláva patří tobě, protože Království Boží patří Jemu.,“ myslel jsem tím toto: Vůle Boží je neomezená a veškerá moc a sláva spočívá v ní. 2Její síla, láska a mír jsou nekonečné. 3Nemá hranic, protože její šíření není omezeno a zahrnuje vše, protože stvořila vše. 4Tím, že stvořila vše, učinila to svou součástí. 5Ty jsi Vůlí Boží, protože právě tak jsi byl stvořen. 6Jelikož tvůj Stvořitel tvoří pouze k obrazu Svému, jsi jako On. 7Ty jsi součástí Toho, Jenž je veškerou mocí a slávou, a proto jsi stejně neomezený jako On.
8. Čeho jiného než veškeré moci a slávy se může Duch svatý dovolávat, aby obnovil Boží Království? 2Obrací se tedy jen k tomu, co je Královstvím, a dovolává se jeho vlastního uznání toho, čím je. 3Když to uznáš, přeneseš uznání automaticky na každého, protože jsi uznal všechny. 4Svým poznáním probouzíš jejich uznání a skrze ně se šíří tvé. 5Probuzení se šíří snadno a radostně Královstvím jako odpověď na Volání k Bohu. 6To je přirozená reakce každého Syna Božího na Hlas, který mluví za jeho Stvořitele, protože je to Hlas, který mluví za jeho stvoření a za jeho vlastní šíření.
III. Svaté setkání
1. Sláva na výsostech Bohu a tobě, protože taková je Jeho Vůle. 2Pros, a bude ti dáno, protože ti již bylo dáno. 3Pros o světlo a poznej, že jsi světlo. 4Jestliže chceš porozumění a osvícení, naučíš se mu, protože tvé rozhodnutí se mu naučit je rozhodnutím naslouchat Učiteli, Který ví, co je světlo, a může tě tedy světlu učit. 5Tvé učení není omezeno, protože ani tvá mysl není omezena. 6Jeho učení nemá omezení, protože byl stvořen, aby učil. 7Vzhledem k tomu, že dokonale chápe Svou funkci, ji také dokonale naplňuje, protože to je Jeho i tvá radost.
2. Dokonale naplňovat Vůli Boží je jedinou radostí a mírem, které lze plně poznat, protože je jedinou funkcí, kterou lze plně prožít. 2Jestliže toho dosáhneš, nic jiného již prožít nelze. 3Touha po jiných prožitcích však jejímu uskutečnění zabrání, jelikož Boží Vůle ti nemůže být vnucena, protože je prožitkem naprosté ochoty. 4Duch svatý chápe, jak tomu učit, ale ty ne. 5Proto Ho potřebuješ a proto ti Ho Bůh dal. 6Pouze Jeho učení vyprostí tvou vůli pro Vůli Boží, spojí ji s Jeho mocí a slávou a stanoví, že jsou tvé. 7Sdílíš je stejně, jako je sdílí Bůh, protože to je přirozený důsledek jejich bytí.
3. Vůle Otce a Syna jsou díky Jejich šíření Jedno. 2Jejich šíření je výsledkem Jejich Jednoty, Jež je spojuje šířením Jejich společné Vůle. 3Toto dokonalé stvoření těch, kteří byli dokonale stvořeni, je v jednotě s dokonalým Stvořitelem. 4Otec musí dát otcovství Svému Synu, protože Jeho Vlastní Otcovství musí být šířeno dále. 5Ty, kdo patříš Bohu, máš svatou funkci šířit Jeho Otcovství tím, že je neomezuješ. 6Dovol Duchu svatému, aby tě tomu učil, neboť co Otcovství znamená, můžeš poznat jedině od Samotného Boha.
4. Když se s někým setkáš, pamatuj si, že je to svaté setkání. 2Jak ho uvidíš, tak uvidíš sebe. 3Jak s ním budeš zacházet, tak budeš zacházet se sebou. 4Jak o něm budeš smýšlet, tak budeš smýšlet o sobě. 5Nikdy na to nezapomeň, neboť v něm buď nalezneš, nebo ztratíš sebe sama. 6Kdykoli se setkají dva Synové Boží, je jim dána další příležitost ke spáse. 7Neopouštěj nikoho, aniž bys mu dal spásu a přijal ji pro sebe. 8Neboť já jsem stále s tebou, připomínaje si tebe.
5. Cílem učební osnovy, bez ohledu na učitele, kterého si zvolíš, je „Znát sám sebe“. 2Nic jiného hledat nelze. 3Každý hledá sebe, moc a slávu, o nichž si myslí, že je ztratil. 4Ať jsi s kýmkoli, pokaždé máš další možnost je nalézt. 5Tvá moc a sláva jsou v něm, protože ti náležejí. 6Ego se je pokouší nalézt v tobě samotném, protože neví, kde je hledat. 7Duch svatý tě učí, že když hledíš pouze na sebe, nemůžeš se nalézt, protože to nejsi ty. 8Kdykoli jsi s bratrem, učíš se, co jsi, protože učíš, co jsi. 9On odpoví bolestí, nebo radostí, podle toho, jakého učitele následuješ. 10Na základě tvého rozhodnutí bude uvězněn, nebo vyproštěn, a tak to bude i s tebou. 11Nikdy nezapomínej na svou zodpovědnost vůči němu, protože je to tvá zodpovědnost vůči sobě samému. 12Dej mu jeho místo v Království, a tak získáš své.
6. Království nemůžeš nalézt sám, a ty, kdo jsi Království, sám nemůžeš nalézt sebe. 2Abys dosáhl cíle učební osnovy, nemůžeš tedy naslouchat egu, jehož účelem je zmařit svůj vlastní cíl. 3Ego to neví, protože neví nic. 4Ale ty to můžeš vědět a budeš vědět, budeš-li ochoten pohlédnout na to, co z tebe chce ego udělat. 5Takový je tvůj úkol, protože jakmile na to jednou opravdu pohlédneš, přijmeš Pokání pro sebe. 6Mohl bys učinit jinou volbu? 7Jestliže se tak rozhodneš, pochopíš, proč jsi kdysi věřil tomu, že když jsi potkal někoho jiného, myslel sis, že to je někdo jiný. 8A každé svaté setkání, do něhož plně vstoupíš, tě bude učit, že tomu tak není.
7. Setkat se můžeš jen s částí sebe, protože jsi částí Boha, Který je vším. 2Jeho moc a sláva jsou všude a ty z nich nemůžeš být vyloučen. 3Ego tě učí, že tvá síla je pouze v tobě samotném. 4Duch svatý učí, že všechna síla je v Bohu, a proto v tobě. 5Boží Vůlí je, aby nikdo netrpěl. 6Není Jeho Vůlí, aby někdo, včetně tebe, trpěl za špatné rozhodnutí. 7Proto ti dal prostředek, jak je odčinit. 8Prostřednictvím Jeho moci a slávy jsou všechna tvá špatná rozhodnutí zcela odčiněna, a to vyprošťuje tebe a tvého bratra od každé myšlenky, která uvězňuje, ať se nachází v jakékoli části Synovství. 9Špatná rozhodnutí nemají žádnou moc, protože nejsou pravdivá. 10Uvěznění, které z nich zdánlivě pochází, není o nic pravdivější, než jsou rozhodnutí sama.
8. Moc a sláva patří jedině Bohu. 2Ty také. 3Bůh dává vše, co Mu patří, protože dává Sebe, a Jemu patří vše. 4Dávat sebe je funkcí, kterou ti dal. 5Dokonalé naplnění této funkce ti umožní vzpomenout si na to, co máš od Boha, a tím si také vzpomeneš na to, co jsi v Něm. 6Nemůžeš být bezmocný to učinit, protože v tom je tvá moc. 7Sláva je Božím darem pro tebe, protože sláva je Bůh. 8Spatři tuto slávu všude, aby sis vzpomněl na to, co jsi.
IV. Dar svobody
1. Jestliže ti podle Boží Vůle náleží dokonalý mír a radost, a ty neprožíváš jen to, odmítáš uznat Jeho Vůli. 2Jeho Vůle nekolísá, protože je navždy neměnná. 3Neprožíváš-li mír, je to proto, že nevěříš, že jsi v Bohu. 4Přesto je Bůh Vše ve všem. 5Jeho mír je úplný a musí zahrnovat i tebe. 6Vládnou ti Jeho zákony, protože vládnou všemu. 7Jeho zákonů se nemůžeš zprostit, i když se jimi nemusíš řídit. 8Nebudeš-li se však jimi řídit, a pouze tehdy, když se jimi nebudeš řídit, budeš se cítit osamělý a bezmocný, protože si odpíráš vše.
2. Já přicházím jako světlo do světa, který si vše odpírá. 2Činí to prostě tím, že se od všeho odděluje. 3Svět je tedy iluzí izolace, udržovanou strachem z téže osamělosti, která je jeho iluzí. 4Řekl jsem, že jsem stále s tebou až do konce světa. 5Proto jsem světlo světa. 6Jsem-li v osamělosti světa s tebou, osamělost je pryč. 7Nejsi-li sám, nemůžeš udržovat iluzi osamělosti. 8Mým účelem tedy je stále ještě překonat svět. 9Neútočím na něj, ale mé světlo jej, vzhledem k tomu, čím toto světlo je, musí rozptýlit. 10Světlo neútočí na temnotu, ale svou září ji zahání 11Jestliže jde mé světlo všude s tebou, zaháníš ji spolu se mnou. 12Světlo se stává naším světlem a ty již nemůžeš setrvávat v temnotě, stejně jako temnota nemůže setrvávat tam, kam jdeš. 13Vzpomínka na mě je vzpomínkou na tebe a na Toho, Jenž mě k tobě poslal.
3. Byl jsi v temnotě, dokud nebyla Boží Vůle zcela vykonána kteroukoli částí Synovství. 2Když se to stalo, byla dokonale uskutečněna všemi. 3Jak jinak by mohla být dokonale uskutečněna? 4Mým posláním jednoduše bylo sjednotit vůli Synovství s Vůlí Otce tím, že jsem si sám Vůli Otce uvědomil. 5Toto uvědomění si jsem ti přišel dát, a tvůj problém ho přijmout je problémem tohoto světa. 6Jeho odstranění je spásou, a v tomto smyslu jsem spásou světa. 7Svět mnou proto musí opovrhovat a zříkat se mě, neboť svět je přesvědčení, že láska není možná. 8Jestliže přijmeš fakt, že jsem s tebou, odmítáš svět a přijímáš Boha. 9Má vůle je Jeho a tvé rozhodnutí mě slyšet je rozhodnutím slyšet Jeho Hlas a setrvat v Jeho Vůli. 10Jako mě Bůh poslal k tobě, tak já posílám tebe k druhým. 11A já k nim půjdu s tebou, abychom je mohli učit míru a jednotě.
4. Nemyslíš, že svět potřebuje mír stejně jako ty? 2Cožpak ho nechceš dát světu stejně, jak ho chceš získat? 3Nechceš-li ho dát, nezískáš ho. 4Jestliže ho chceš ode mě, musíš ho dát. 5Uzdravení nepřichází od nikoho jiného. 6Vedení musíš přijmout ze svého nitra. 7Vedení však musíš sám chtít, jinak pro tebe nebude mít smysl. 8Proto uzdravení závisí na vzájemné spolupráci. 9Mohu ti říci co dělat, ale ty musíš spolupracovat a věřit, že vím, co máš dělat. 10Pouze tak se tvá mysl rozhodne mě následovat. 11Bez této volby nemůžeš být uzdraven, protože by ses rozhodl proti uzdravení, a toto zřeknutí se rozhodnutí, které jsem pro tebe udělal, by uzdravení znemožnilo.
5. Uzdravování odráží naši společnou vůli. 2Když uvážíš, k čemu uzdravování je, je to zřejmé. 3Uzdravování je způsob jak překonat odloučení. 4Odloučení je překonáno sjednocením. 5Nemůže být překonáno oddělováním. 6Rozhodnutí sjednotit se musí být jednoznačné, jinak mysl zůstane rozdělená a neúplná. 7Tvá mysl je prostředkem, kterým určuješ svůj vlastní stav, protože mysl je mechanizmem rozhodování. 8Mysl je moc, pomocí níž se odlučuješ, nebo spojuješ, a podle toho prožíváš bolest, nebo radost. 9Mé rozhodnutí nemůže překonat tvé, protože tvé je stejně mocné jako mé. 10Kdyby tomu tak nebylo, Synové Boží by si nebyli rovni. 11Skrze naše společné rozhodnutí je možné vše, ale mé rozhodnutí samo ti nemůže pomoci. 12Tvá vůle je svobodná tak jako má a Sám Bůh by se proti ní nepostavil. 13Má vůle nemůže být odlišná od Vůle Boží. 14Já ti mohu nabídnout svou sílu a učinit tak tvou sílu nepřemožitelnou, ale nemohu se postavit proti tvému rozhodnutí, aniž bych s ním soupeřil, a tedy aniž bych porušoval, co je pro tebe Vůlí Boží.
6. Nic, co Bůh stvořil, se nemůže postavit proti tvému rozhodnutí, stejně jako nic, co Bůh stvořil, se nemůže postavit proti Jeho Vůli. 2Bůh dal tvé vůli její moc, kterou já mohu jenom uznat s úctou k Jeho Vůli. 3Jestliže chceš být jako já, pomohu ti, protože vím, že jsme stejní. 4Jestliže chceš být jiný, počkám, dokud nezměníš své myšlení. 5Mohu tě učit, ale jedině ty se můžeš rozhodnout naslouchat mému učení. 6Jak by tomu mohlo být jinak, jestliže Království Boží znamená svobodu? 7Svobodě se nelze naučit jakoukoli tyranií a dokonalá rovnost všech Synů Božích nemůže být poznána nadvládou jedné mysli nad druhou. 8Boží Synové jsou si rovni vůlí, která je Vůlí Otce. 9To jediné jsem přišel učit.
7. Kdyby tvá vůle nebyla mou vůlí, nebyla by Vůlí našeho Otce. 2To by znamenalo, že jsi svou uvěznil a nedovolil jsi, aby byla svobodná. 3Sám od sebe nezmůžeš nic, protože sám nejsi ničím. 4Já nejsem ničím bez Otce a ty nejsi ničím beze mě, protože popřením Otce popíráš sebe. 5Já na tebe budu vždy pamatovat a v mé vzpomínce na tebe spočívá tvá vzpomínka na sebe. 6V naší vzájemné vzpomínce spočívá naše vzpomínka na Boha. 7A v ní spočívá tvá svoboda, protože tvá svoboda je v Něm. 8Připoj se tedy ke mně ve chvále Boha a tebe, kterého stvořil. 9To je náš dar vděčnosti Bohu, který bude sdílet se všemi Svými stvořeními, jimž dává stejně cokoli, co je pro Něj přijatelné. 10Jelikož je to pro Něj přijatelné, je to dar svobody, která je Jeho Vůlí pro všechny Jeho Syny. 11Tím, že nabídneš svobodu, budeš svobodný.
8. Svoboda je jediným darem, který můžeš nabídnout Synům Božím, neboť je uznáním toho, co jsou a co je On. 2Svoboda znamená tvoření, protože svoboda je láska. 3Koho chceš uvěznit, toho nemiluješ. 4Chceš-li tedy někoho, včetně sebe, uvěznit, nemiluješ ho a nemůžeš se s ním ztotožnit. 5Uvězníš-li sám sebe, ztrácíš ze zřetele své pravé ztotožnění se mnou a s Otcem. 6Tvé ztotožnění je s Otcem a se Synem. 7Nelze se ztotožnit s Jedním a s Druhým nikoli. 8Jsi-li součástí Jednoho, musíš být součástí Druhého, protože Oni jsou Jedno. 9Svatá Trojice je svatá, protože je Jedna. 10Jestliže se z této jednoty vyloučíš, vnímáš Svatou Trojici jako odloučenou. 11Musíš do Ní být zahrnut, protože je vším. 12Dokud nezaujmeš své místo v Ní a nenaplníš svou funkci jako Její část, Svatá Trojice bude stejně ochuzena jako ty. 13Žádná Její část nemůže být uvězněna, má-li být Její pravda poznána.
V. Nerozdělená vůle Synovství
1. Můžeš být odloučen od své totožnosti a být v míru? 2Disociace není řešením, ale klamem. 3Oklamaní věří, že pravda na ně zaútočí, a nepoznávají ji, protože dávají přednost klamu. 4Jelikož posuzují pravdu jako nežádoucí, vnímají své iluze, které brání vědění. 5Pomoz jim a za ně jim nabídni svoji sjednocenou mysl, stejně jako já ti za tebe nabízím tu svou. 6Sami nezmůžeme nic, ale dohromady naše mysli splynou v něco s mocí daleko větší, než je moc odloučených částí. 7Mysl Boží, tím, že není odloučená, je ustanovena v té naší a jako naše. 8Tato Mysl je nepřemožitelná, protože není rozdělená.
2. Nerozdělená vůle Synovství je dokonalým stvořitelem a zcela se podobá Bohu, Jehož Vůlí je. 2Nemůžeš z ní být vyloučen, máš-li pochopit, co je a co jsi ty. 3Přesvědčením, že tvá vůle je odloučena od mé, se vylučuješ z Vůle Boží, která je tebou. 4Uzdravovat však stále znamená činit úplným. 5Proto uzdravovat znamená sjednotit se s těmi, kdo jsou jako ty, neboť vnímat tuto podobu znamená poznat Otce. 6Je-li tvá dokonalost v Něm a pouze v Něm, můžeš ji pochopit, aniž bys znal tu Jeho? 7Poznání Boha je poznáním sebe. 8Bůh a Jeho stvoření nejsou odloučeni. 9To si uvědomíš, když pochopíš, že tvá vůle není odloučená od mé. 10Dovol, aby tě osvítila Láska Boží tím, že mě přijmeš. 11Má skutečnost je tvá a Jeho. 12Spojením své mysli s mou dáváš najevo své uvědomění si, že Vůle Boží je Jedno.
3. Boží Jednota a naše jednota nejsou odloučené, protože Jeho Jednota zahrnuje naši. 2Připojit se ke mně pro tebe znamená obnovení Boží moci, protože ji sdílíme. 3Já ti nabízím pouze uvědomění si Jeho moci v tobě, ale v tom spočívá celá pravda. 4Když se sjednotíme, sjednotíme se s Bohem. 5Sláva sjednocení Boha s Jeho svatými Syny! 6V Nich spočívá veškerá sláva, protože jsou sjednoceni. 7Zázraky, které činíme, svědčí o Otcově Vůli vůči Jeho Synu a o naší radosti ze sjednocení s Jeho Vůlí.
4. Když se spojíš se mnou, spojuješ se bez ega, protože já jsem se svého ega zřekl, a tak se nemohu spojit s tvým. 2Naše spojení je tedy způsobem, jak se zříci tvého ega. 3Pravda v nás obou je mimo ego. 4Náš úspěch v přesáhnutí ega je zaručen Bohem a já tuto důvěru sdílím za nás oba a za všechny. 5Přináším Boží mír zpět všem Jeho dětem, protože jsem ho od Něj dostal pro nás všechny. 6Nic nemůže přemoci naše sjednocené vůle, protože nic nemůže přemoci Vůli Boží.
5. Chceš vědět jaká je pro tebe Vůle Boží? 2Zeptej se mě, jenž ji znám, a nalezneš ji. 3Neodepřu ti nic, stejně jako Bůh nic neodpírá mně. 4Jdeme jen zpět k Bohu, Jenž je naším domovem. 5Kdykoli se ti vkrádá strach na cestě k míru, je to proto, že se k nám ego pokusilo připojit, ale nemůže tak učinit. 6Hněvá se, protože cítí svou porážku, a sahá k odvetě, neboť si myslí, že jsi se ho zřekl. 7Ty jsi však vůči jeho odvetě nezranitelný, protože já jsem s tebou. 8Na této cestě sis jako společníka vybral mě místo ega. 9Nesnaž se držet obou, jinak se budeš pokoušet jít různými směry a zabloudíš.
6. Cesta ega není mou cestou, ale není ani tvou. 2Duch svatý má pro všechny mysli jeden směr, a směr, který mě naučil, je i tvůj. 3Neztraťme ho ze zřetele kvůli iluzím, protože pouze iluze jiného směru mohou zastřít ten, za který mluví Hlas Boží v nás všech. 4Nikdy egu neposkytni moc, aby ti překáželo v cestě. 5Ego nemá žádnou moc, neboť cesta vede tam, kde je pravda. 6Zanechej iluzí a odvrať se od všech pokusů ega, které tě zdržují. 7Já jdu před tebou, protože jsem mimo ego. 8Chyť se proto mé ruky, neboť chceš přesáhnout ego. 9Na mou sílu je vždy spolehnutí, a když se rozhodneš ji sdílet, budeš ji sdílet. 10Dávám ji ochotně a s radostí, protože tě potřebuji stejně, jako ty potřebuješ mě.
VI. Poklad Boží
1. Jsme společnou vůlí Synovství, jehož Úplnost je pro všechny. 2Cestu zpět začínáme společně, shromažďujeme své bratry, když putujeme spolu s nimi. 3Všechnu získanou sílu nabízíme všem, aby i oni odložili své slabosti a svou sílu připojili k naší. 4Boží přivítání čeká na nás na všechny, a On nás přivítá, jako já vítám tebe. 5Nezapomeň na Království Boží kvůli něčemu, co ti nabízí svět.
2. Svět nemůže k moci a slávě Boží a Jeho svatých Synů ničím přispět, ale pokud budou pohlížet na svět, může je oslepit tak, že neuvidí Otce. 2Nemůžeš hledět na svět a znát Boha. 3Pouze jedno je pravda. 4Přišel jsem, abych ti řekl, že rozhodnutí, co je pravda, není na tobě. 5Kdyby bylo, zničil by ses. 6Boží Vůlí však není zničení Jeho stvoření, protože je stvořil na věky. 7Jeho Vůle tě spasila, nikoli však od tebe, ale od tvých iluzí o sobě. 8Bůh tě spasil kvůli tobě.
3. Oslavujme Toho, Koho svět popírá, neboť nad Jeho Královstvím nemá svět žádnou moc. 2Každý, kdo byl stvořen Bohem, nalezne radost jen ve věčném, ne proto, že je připraven o něco jiného, ale proto, že ho nic jiného není hodno. 3Co Bůh a Jeho Synové tvoří, je věčné, a jedině v tom a jedině to je Jejich radostí.
4. Naslouchej příběhu o marnotratném synu a pouč se, co je Božím a tvým pokladem: Tento syn milujícího otce opustil domov a domníval se, že promrhal vše za něco, co nemělo žádnou hodnotu, i když tehdy nechápal, že je to bezcenné. 2Styděl se vrátit k otci, protože si myslel, že ho zranil. 3Když se však vrátil domů, jeho otec ho přivítal s radostí, protože syn sám byl jeho pokladem. 4Otec nic jiného nechtěl.
5. Bůh chce pouze Svého Syna, protože Syn je Jeho jediným pokladem. 2Ty chceš svá stvoření, jako On chce Svá. 3Tvá stvoření jsou darem Svaté Trojici, stvořené z vděčnosti za tvé stvoření. 4Tvá stvoření tě neopouštějí, stejně jako ty jsi neopustil svého Stvořitele, ale šíří tvé stvoření, stejně jako se Bůh rozšířil k tobě. 5Mohou se stvoření Samotného Boha radovat z něčeho, co není skutečné? 6A co je skutečné, kromě stvoření Božích a těch, která jsou stvořena jako Jeho stvoření? 7Tvá stvoření tě milují, jako ty miluješ svého Otce pro dar stvoření. 8Jiného věčného daru není, a proto není jiného opravdového daru. 9Jak tedy můžeš přijmout nebo dávat něco jiného a očekávat na oplátku radost? 10A co jiného bys chtěl než radost? 11Ty jsi nevytvořil sebe ani svou funkci. 12Pouze ses rozhodl, že nejsi hoden ani jednoho. 13Nemůžeš však sám sebe učinit nehodným, protože jsi pokladem Božím, a co má hodnotu pro Něj, je hodnotné. 14O ceně tohoto pokladu nemůže být pochyb, neboť jeho hodnota spočívá v tom, že Bůh s ním sdílí Sebe a navždy stanoví jeho hodnotu.
6. Tvou funkcí je zvětšit Boží poklad stvořením svého vlastního. 2Jeho Vůle určená tobě je Jeho Vůlí pro tebe. 3Neodepřel by ti tvoření, protože v něm je Jeho radost. 4Radost můžeš nalézt pouze tak, jak ji nalézá On. 5Jeho radost spočívá v tom, že tě stvořil a že šíří Své Otcovství na tebe, aby ses šířil jako On. 6Tomu ty nerozumíš, protože nerozumíš Jemu. 7Nikdo, kdo nepřijme svou funkci, nemůže pochopit, co jí je, a nikdo nemůže přijmout svou funkci, aniž by věděl, co je on sám. 8Boží Vůlí je tvořit. 9Jeho Vůle tě stvořila, abys tvořil. 10Tvá vůle nebyla stvořena odloučeně od Jeho, a proto musíš mít stejnou vůli jako On.
7. „Neochotná vůle“ nic neznamená, protože je to protimluv, který opravdu nic neznamená. 2Když si myslíš, že nejsi ochoten mít vůli v souladu s Vůlí Boží, pak nemyslíš. 3Boží Vůle je Myšlenka. 4Žádná myšlenka s ní nemůže být v rozporu. 5Bůh není v rozporu Sám se Sebou a Jeho Synové, kteří jsou jako On, nemohou být v rozporu se sebou ani s Ním. 6Jejich myšlenka je přesto tak mocná, že může dokonce uvěznit mysl Božího Syna, když se tak rozhodne. 7Díky této volbě přestává Syn znát svoji funkci, nikdy ji však nepřestal znát jeho Stvořitel. 8A protože není ztracena pro jeho Stvořitele, je navždy poznatelná pro Syna.
8. Měl by sis vždy položit pouze jednu jedinou otázku: „Chci vědět, jaká je pro mě Vůle mého Otce?“ 2On ji nebude skrývat. 3Ukázal mi ji, protože jsem Ho o to požádal, a tak jsem poznal, co mi již dal. 4Naší funkcí je pracovat společně, protože odděleni jeden od druhého nejsme schopni ničeho. 5Veškerá moc Božího Syna spočívá v každém z nás, ale v žádném z nás jednotlivě. 6Bůh nechce, abychom byli sami, protože Jeho Vůlí není být sám. 7Proto stvořil Svého Syna a dal mu moc tvořit s Ním. 8Naše stvoření jsou stejně svatá jako my a my jsme Synové Samotného Boha, stejně svatí jako On. 9Skrze naše stvoření šíříme lásku, a tak zvětšujeme radost Svaté Trojice. 10Ty, kdo jsi Vlastním pokladem Boha, to nechápeš, protože nevidíš svou hodnotu. 11Pokud nevidíš svou hodnotu, nemůžeš pochopit vůbec nic.
9. Společně s Bohem vím o tvé hodnotě, kterou ti dal. 2Má oddanost tobě pochází od Něj, protože se zrodila z vědění toho, co jsem a co je Bůh. 3Nemůžeme být odloučeni. 4Ten, koho Bůh spojil, nemůže být odloučen, a Bůh spojil všechny Své Syny se Sebou. 5Můžeš snad být odloučen od svého života a svého bytí? 6Cesta k Bohu je jen probuzením vědění toho, kde navždy jsi a co navždy jsi. 7Je to cesta bez vzdálenosti k cíli, který se nikdy nezměnil. 8Pravdu je možné pouze prožít. 9Není možné ji popsat a není možné ji vysvětlit. 10Mohu ti pomoci uvědomit si podmínky pravdy, ale její prožití je od Boha. 11Tyto podmínky můžeme splnit spolu, ale pravda tě osvítí sama.
10. Co je Vůlí Boží pro tebe, je tvé. 2Bůh dal Svou Vůli Svému pokladu, jehož pokladem je Jeho Vůle. 3Tvé srdce se nachází tam, kde je tvůj poklad a kde je srdce Boží. 4Ty, kdo jsi milován Bohem, jsi cele požehnán. 5Nauč se tomu ode mě a osvoboď svatou vůli všech, kteří jsou stejně požehnáni jako ty.
VII. Tělo jako prostředek komunikace
1. Útok je vždy tělesný. 2Vstoupí-li do tvé mysli jakýkoli útok, ztotožňuješ se s tělem, neboť tak ego interpretuje tělo. 3Abys tuto interpretaci přijal, nemusíš útočit fyzicky. 4Přijímáš ji jednoduše proto, že jsi přesvědčen, že útok ti může dát něco, co chceš. 5Kdybys tomu nevěřil, myšlenka útoku by tě vůbec nelákala. 6Pokaždé, když se ztotožníš s tělem, budeš pociťovat depresi. 7Když o sobě Syn Boží takto smýšlí, podceňuje se, a stejně tak podceňuje své bratry. 8Jelikož může nalézt sebe sama pouze ve svých bratrech, uzavírá si cestu ke spáse.
2. Pamatuj si, že Duch svatý interpretuje tělo pouze jako prostředek komunikace. 2Jako Komunikační Spojení mezi Bohem a Jeho odloučenými Syny interpretuje Duch svatý vše, co jsi udělal, ve světle toho, co je On. 3Ego skrze tělo odlučuje. 4Duch svatý se skrze něj spojuje s ostatními. 5Ty nevnímáš své bratry jako Duch svatý, protože nepohlížíš na těla výhradně jako na prostředky spojení myslí a jejich sjednocení s myslí tvou a mou. 6Taková interpretace těla zcela změní to, co si myslíš o jeho hodnotě. 7Tělo samo o sobě hodnotu nemá.
3. Jestliže použiješ tělo k útoku, ublíží ti to. 2Jestliže je použiješ pouze k dosažení myslí těch, kdo věří, že jsou těla, a budeš je skrze tělo učit, že nejsou tělem, pochopíš moc mysli, která je v tobě. 3Jestliže tělo použiješ pouze k tomu a jen k tomu, nemůžeš je použít k útoku. 4Ve službě sjednocení se stává krásnou lekcí společenství, která má hodnotu, dokud společenství nenastane. 5Tak Bůh činí neomezeným, co jsi ty omezil. 6Duch svatý nevidí tělo stejně jako ty, protože ví, že jedinou skutečností čehokoli je služba, kterou poskytuje Bohu ve jménu funkce, kterou tomu Bůh dává.
4. Komunikace ukončuje odloučení. 2Útok ho posiluje. 3Tělo je krásné, nebo ošklivé, mírumilovné, nebo kruté, užitečné, nebo škodlivé, na základě toho, k čemu je použito. 4V těle druhého uvidíš použití, které jsi připsal svému tělu. 5Stane-li se tělo prostředkem, který dáš Duchu svatému, aby ho použil jménem sjednocení Synovství, neuvidíš nic fyzického, ale jen to, co opravdu je. 6Použij ho pro pravdu, a uvidíš ho pravdivě. 7Použij ho nesprávně a nepochopíš ho, protože jsi tak již učinil tím, že jsi ho použil nesprávně. 8Interpretuj cokoli bez Ducha svatého, a nebudeš tomu důvěřovat. 9Povede tě to k nenávisti, útoku a ztrátě míru.
5. Přesto pochází veškerá ztráta jedině z tvého vlastního nepochopení. 2Žádná ztráta není možná. 3Když však pohlédneš na bratra jako na fyzickou bytost, jeho moc a sláva je pro tebe „ztracena“ stejně jako tvá. 4Zaútočil jsi na něj, ale nejprve jsi musel zaútočit na sebe. 5Kvůli své vlastní spáse, která musí přinést spásu jemu, na něj takto nepohlížej. 6Nedovol mu, aby se ve tvé mysli podceňoval, ale zbav ho přesvědčení o malosti, a tak mu unikneš i ty. 7Jako tvá součást je svatý. 8Jako má součást jsi svatý ty. 9Komunikovat s částí Samotného Boha znamená dosáhnout za Království k jeho Stvořiteli, a to skrze Jeho Hlas, který On ustanovil tvou součástí.
6. Raduj se tedy, že sám od sebe nezmůžeš nic. 2Ty však nepocházíš sám od sebe. 3Vůlí Toho, z Koho pocházíš, je, abys měl moc a slávu, s nimiž můžeš Jeho svaté Vůle dokonale dosáhnout, když ji přijmeš za svou. 4On ti neodebral Své dary, ale ty věříš, že jsi je odebral Jemu. 5Žádný Boží Syn by neměl zůstat skryt kvůli Jeho Jménu, protože Jeho Jméno je i tvým jménem.
7. Bible říká: „Slovo (neboli myšlenka) se stalo tělem.“ 2Doslova vzato to není možné, neboť se zdá, že to zahrnuje převedení jedné úrovně skutečnosti do druhé. 3Různé úrovně skutečnosti existují pouze zdánlivě, stejně jako různé pořadí v zázracích. 4Myšlenka se nemůže stát tělem jinak než přesvědčením, neboť myšlenka není fyzická. 5Myšlenka je však komunikací, k níž může být tělo použito. 6Takové je jediné možné přirozené použití těla. 7Použít tělo nepřirozeně znamená ztratit ze zřetele účel Ducha svatého, a tak si splést cíl Jeho učební osnovy.
8. Nic neodradí žáka více než osnova, kterou se nemůže naučit. 2Tím trpí jeho sebevědomí, a to u něj musí vyvolat depresi. 3Čelit neřešitelné učební situaci je tou nejdepresivnější věcí na světě. 4To je konec konců důvod, proč svět sám je depresivní. 5Učební osnova Ducha svatého není nikdy depresivní, protože je osnovou radosti. 6Kdykoli na učení reaguješ depresí, je to proto, že jsi ztratil ze zřetele pravý cíl učební osnovy.
9. V tomto světě není dokonce ani tělo vnímáno jako celek. 2Jeho účel je viděn jako roztříštěný do mnoha funkcí, které spolu souvisejí málo nebo vůbec ne, takže se zdá, že tělu vládne chaos. 3Je-li vedeno egem, je tomu tak. 4Je-li vedeno Duchem svatým, pak tomu tak není. 5Tělo se tak stává prostředkem, díky němuž část mysli, kterou ses pokusil odloučit od ducha, může dosáhnout za to, co překroutila, a vrátit se k duchu. 6Chrám ega se tak stane chrámem Ducha svatého, kde je oddanost egu nahrazena oddaností Bohu. 7V tomto smyslu se tělo skutečně stane chrámem Božím, ve kterém setrvává Jeho Hlas, jenž řídí jeho užití, pro které bylo určeno.
10. Uzdravení je výsledkem použití těla výhradně pro komunikaci. 2Jelikož je toto použití přirozené, uzdravuje tím, že činí úplným, což je také přirozené. 3Celá mysl je úplná, a přesvědčení, že její část je fyzická nebo není myslí, je roztříštěnou a zcestnou interpretací. 4Mysl nelze změnit na fyzickou, ale může se skrze fyzické projevovat, jestliže použije tělo k tomu, aby přesáhla sebe samu. 5Touto komunikací se mysl šíří. 6Nezastaví se u těla, neboť když tak učiní, jejímu účelu je bráněno. 7Mysl, která brání svému účelu, dovolila, aby byla zranitelná útokem, protože se obrátila proti sobě.
11. Odstranění překážek je tedy jediným způsobem, jak zaručit pomoc a uzdravení. 2Pomoc a uzdravení jsou normálním vyjádřením mysli, která působí skrze tělo, nikoli však v něm. 3Jestliže mysl věří, že tělo je jejím cílem, zkreslí své vnímání těla a tím, že zabrání svému vlastnímu šíření mimo ně, vyvolá nemoc, neboť podpoří odloučení. 4Vnímání těla jako něčeho odloučeného nutně podpoří nemoc, protože takové vnímání není pravdivé. 5Prostředek komunikace ztrácí svou užitečnost, když je použit pro něco jiného. 6Použití prostředku komunikace jako prostředku útoku je jasnou záměnou účelu.
12. Komunikovat znamená spojovat se, útočit znamená odlučovat se. 2Můžeš dělat s tělem obojí současně, aniž bys trpěl? 3Vnímání těla může sjednotit pouze jeden účel. 4To vyprostí mysl z pokušení vidět tělo v různých světlech a zcela je předá Jednomu Světlu, v Němž může být opravdu pochopeno. 5Splést si učební nástroj s cílem učební osnovy je zásadní záměnou, která brání porozumění obou. 6Učení musí vést za tělo k obnovení moci mysli v něm. 7Toho lze dosáhnout jedině tehdy, když se mysl rozšíří k ostatním myslím a ve svém šíření se nezastaví. 8Zastavení mysli je příčinou všech nemocí, protože šíření je její jedinou funkcí.
13. Opakem radosti je deprese. 2Když tvé učení vyvolává depresi místo radosti, nemůžeš naslouchat šťastnému Učiteli Božímu a učit se Jeho lekcím. 3Vidět tělo jinak než jako prostředek komunikace znamená omezovat svou mysl a zraňovat se. 4Zdraví tedy není nic jiného než sjednocený účel. 5Je-li tělo podřízeno účelu mysli, stává se úplným, protože účel mysli je jeden. 6Útok může být jedině domnělým účelem těla, protože tělo oddělené od mysli vůbec žádný účel nemá.
14. Nejsi omezen tělem a myšlenka nemůže být učiněna tělem. 2Mysl se však může projevovat skrze tělo, pokud jde mimo ně a neinterpretuje je jako omezení. 3Kdykoli vidíš druhého jako omezeného na tělo nebo tělem, uvaluješ toto omezení i na sebe. 4Jsi ochoten to přijmout, když hlavním účelem tvého učení by mělo být uniknout omezením? 5Chápat tělo jako prostředek útoku a být přesvědčen, že radost by eventuálně mohla být výsledkem, je jasnou známkou špatného žáka. 6Špatný žák přijal cíl, který je v jasném protikladu ke sjednocenému účelu učební osnovy a který zasahuje do jeho schopnosti přijmout tento cíl za svůj.
15. Radost je sjednoceným účelem, a sjednocený účel patří jedině Bohu. 2Když je tvůj účel sjednocen, je účelem Božím. 3Jestliže jsi přesvědčen, že můžeš do Jeho účelu zasahovat, potřebuješ spásu. 4Odsoudil jsi sám sebe, ale odsouzení nepochází od Boha. 5Proto není pravdivé. 6Pravdivé nejsou ani žádné jeho zdánlivé následky. 7Když vidíš bratra jako tělo, odsuzuješ ho, protože jsi odsoudil sám sebe. 8Je-li však každé odsouzení neskutečné, a ono neskutečné být musí, neboť je formou útoku, pak nemůže mít následky.
16. Nedovol, abys trpěl domnělými následky něčeho, co není pravdivé. 2Zbav svou mysl přesvědčení, že je to možné. 3V naprosté nemožnosti takového přesvědčení spočívá tvá jediná naděje na vyproštění. 4Jakou jinou naději bys chtěl? 5Osvobození od iluzí spočívá jedině v tom, že jim nebudeš věřit. 6Útok neexistuje, ale existuje neomezená komunikace, a proto existuje neomezená moc a úplnost. 7Mocí úplnosti je šíření. 8Nepoutej své myšlenky k tomuto světu, a otevřeš mysl tvoření v Bohu.
VIII. Tělo jako prostředek, nebo výsledek
1. Postoje vůči tělu jsou postoje vůči útoku. 2Všechny definice ega jsou dětinské a jsou vždy založeny na jeho přesvědčení, k čemu určitá věc je. 3To proto, že ego není schopno pravého zobecňování a to, co vidí, srovnává s funkcí, kterou tomu připsalo. 4Nesrovnává to s tím, co to je. 5Pro ego je tělo k útočení. 6Tím, že tě ztotožňuje s tělem, tě učí, že máš být použit k útočení ty. 7Tělo tedy není zdrojem svého vlastního zdraví. 8Tělesný stav spočívá jedině ve tvé interpretaci jeho funkce. 9Funkce jsou součástí bytí, protože z něj vznikají, ale nejsou s ním v oboustranném vztahu. 10Celek definuje část, ale část nedefinuje celek. 11Vědět částečně však znamená vědět úplně, vzhledem k zásadnímu rozdílu mezi věděním a vnímáním. 12Ve vnímání je celek postaven z částí, které se mohou odloučit a znovu složit v různých uspořádáních. 13Vědění se však nikdy nemění, takže jeho uspořádání je trvalé. 14Představa vztahu mezi částí a celkem má smysl jen na úrovni vnímání, kde je změna možná. 15Jinak není mezi částí a celkem rozdíl.
2. Tělo existuje ve světě, který zdánlivě obsahuje dva hlasy bojující o jeho vlastnictví. 2V takto vnímaném uspořádání je tělo viděno jako schopné měnit svou loajálnost a přecházet od jednoho k druhému a dávat tak smysl pojetí zdraví i nemoci. 3Ego, jako vždy, zásadně zaměňuje prostředek s výsledkem. 4Pohlíží na tělo jako na výsledek, ale nemá pro ně žádné upotřebení, protože tělo není výsledkem. 5Jistě sis všiml pozoruhodné charakteristiky každého výsledku, který ego přijalo za svůj vlastní. 6Když jsi ho dosáhl, neuspokojil tě. 7Proto je ego nuceno neustále přecházet od jednoho cíle k druhému, abys nadále doufal, že ti může něco nabídnout.
3. Zvláště obtížné bylo překonat přesvědčení ega, že výsledkem je tělo, protože to znamená totéž jako přesvědčení, že výsledkem je útok. 2Ego má obrovskou potřebu nemoci. 3Jsi-li nemocný, jak můžeš něco namítat proti pevnému přesvědčení ega, že nejsi nezranitelný? 4To je z hlediska ega lákavý argument, protože zastírá zřetelný útok, který je základem nemoci. 5Kdybys to rozpoznal a rozhodl se proti útoku, nemohl bys takové falešné svědectví ve prospěch ega podávat.
4. Je těžké vnímat nemoc jako falešného svědka, protože si neuvědomuješ, že je něčím, co se vůbec neshoduje s tím, co chceš. 2Tento svědek se zdá být nevinným a důvěryhodným, protože jsi ho nepodrobil křížovému výslechu. 3Kdybys tak učinil, nepovažoval bys nemoc za tak silné svědectví ve prospěch názorů ega. 4Řekneme-li to upřímněji, ti, kteří chtějí ego, mají sklon ho obhajovat. 5Proto by měl být jejich výběr svědků již od počátku podezřelý. 6Ego nepovolává svědky, kteří by s ním nesouhlasili, a nedělá to ani Duch svatý. 7Již jsem řekl, že souzení je funkcí Ducha svatého a je na ni dokonale vybaven. 8Ego nemůže být nestranným soudcem. 9Když povolá svědka, učiní ho nejdříve svým spojencem.
5. Stále platí, že tělo samo o sobě nemá žádnou funkci, protože není výsledkem. 2Ego však stanoví tělo jako výsledek, neboť tak zastírá jeho pravou funkci. 3Takový je účel všeho, co ego dělá. 4Jeho jediným záměrem je pustit ze zřetele funkci všeho. 5Nemocné tělo nedává žádný smysl. 6Nemůže dávat smysl, protože tělo není určeno pro nemoc. 7Nemoc dává smysl jen tehdy, jestliže jsou pravdivé dva základní předpoklady, na nichž spočívá interpretace těla egem: že tělo je k útoku a že ty jsi tělem. 8Bez těchto předpokladů je nemoc nemyslitelná.
6. Nemoc je způsob jak ukázat, že můžeš být zraněn. 2Je svědectvím tvé chabosti, zranitelnosti a nesmírné potřeby záviset na vedení z vnějšku. 3Toto je nejlepší argument ega pro potřebu jeho vedení. 4Nařizuje nekonečná řešení, jak se vyhnout katastrofickým následkům. 5Duch svatý, Který si je dokonale vědom téže situace, se vůbec neobtěžuje ji analyzovat. 6Jestliže údaje nemají smysl, nemá smysl je analyzovat. 7Funkcí pravdy je shromažďovat informace, které jsou pravdivé. 8Ať již s chybou zacházíš jakkoli, nedosáhneš žádného výsledku. 9Čím komplikovanější jsou výsledky, tím těžší je poznat jejich nicotu, ale není nutné zkoumat všechny možné výsledky založené na mylných předpokladech, aby bylo možné je správně posoudit.
7. Učební nástroj není učitelem. 2Nemůže ti říct, jak se cítíš. 3Nevíš, jak se cítíš, protože jsi přijal zmatek ega, a proto jsi přesvědčen, že ti to může říct učební nástroj. 4Nemoc je jen dalším příkladem, kdy naléhavě žádáš o vedení učitele, který nezná odpověď. 5Ego není schopno vědět, jak se cítíš. 6Když jsem řekl, že ego nic neví, řekl jsem o egu jedinou věc, která je naprosto pravdivá. 7Z toho však vyplývá, že jestliže jen vědění je bytí a ego nic neví, pak ego nemá bytí.
8. Mohl by ses také správně zeptat, jak může být hlas něčeho, co neexistuje, tak naléhavý. 2Přemýšlel jsi někdy o tom, jakou moc zkreslovat má něco, co chceš, i když to není skutečné? 3Existuje mnoho příkladů, jak to, co chceš, zkresluje tvé vnímání. 4O dovednosti ega vytvářet neexistující problémy nelze pochybovat. 5Nelze také pochybovat o tvé ochotě naslouchat, dokud se nerozhodneš přijmout jen pravdu. 6Když ego odložíš, zmizí. 7Hlas Ducha svatého je stejně hlasitý jako tvá ochota naslouchat. 8Nemůže být hlasitější, aniž by narušil tvou svobodu volby, kterou chce Duch svatý obnovit, avšak nikdy podlomit.
9. Duch svatý tě učí, jak používat tělo jen ke komunikaci s bratry, aby mohl tvým prostřednictvím učit Své poselství. 2To je uzdraví, a proto to uzdraví tebe. 3Nic, co je použito v souladu s funkcí, jak ji Duch svatý vidí, nemůže být nemocné. 4Vše, co je použito jinak, nemocné je. 5Nedovol tělu, aby bylo zrcadlem rozštěpené mysli. 6Nedovol, aby představovalo tvé vlastní vnímání malosti. 7Nedovol, aby odráželo tvé rozhodnutí útočit. 8Je-li interpretace ponechána Duchu svatému, Který nevnímá žádný útok, je zdraví viděno jako přirozený stav všeho. 9Zdraví je výsledkem opuštění veškerých pokusů použít tělo bez lásky. 10Zdraví je začátkem správného náhledu na život pod vedením jednoho Učitele, Který ví, co život je, protože je Hlasem pro Život Sám.
IX. Uzdravení jako opravené vnímání
1. Již jsem řekl, že Duch svatý je Odpovědí. 2Je Odpovědí na vše, protože zná odpověď na vše. 3Ego neví, co je skutečná otázka, ačkoli jich pokládá nekonečně mnoho. 4Tomu se však můžeš naučit, když se učíš pochybovat o hodnotě ega, a tak získáš schopnost jeho otázky hodnotit. 5Když tě ego pokouší, abys byl nemocný, nežádej Ducha svatého, aby uzdravil tělo, neboť to by pouze znamenalo přijetí přesvědčení ega, že tělo je patřičným cílem uzdravení. 6Žádej raději, aby tě Duch svatý učil správnému vnímání těla, protože vnímání samo může být zkreslené. 7Pouze vnímání může být nemocné, protože pouze vnímání může být chybné.
2. Chybné vnímání je přáním, aby věci byly takové, jaké nejsou. 2Skutečnost čehokoli je naprosto neškodná, protože naprostá neškodnost je podmínkou skutečnosti všeho. 3Je také podmínkou toho, aby sis skutečnost uvědomil. 4Skutečnost nemusíš hledat. 5Bude hledat tebe a nalezne tě, až splníš její podmínky. 6Její podmínky jsou součástí toho, čím je ona sama. 7Pouze tato část závisí na tobě. 8O ostatní se nemusíš starat. 9Stačí udělat jen málo, protože tvá nepatrná část je tak mocná, že ti přinese celek. 10Přijmi tedy svou malou roli a dovol celku, aby byl tvůj.
3. Úplnost uzdravuje, protože pochází z mysli. 2Všechny formy nemoci, dokonce i smrt, jsou fyzickým vyjádřením strachu z probuzení. 3Jsou to pokusy o prohloubení spánku pramenící ze strachu z probuzení. 4Toto je ubohý způsob jak se pokoušet nevidět tím, že učiníš schopnost vidět neúčinnou. 5„Odpočívej v pokoji“ je požehnání pro živé, nikoli pro mrtvé, protože odpočinek pochází z probuzení, nikoli ze spánku. 6Spánkem se vzdaluješ, probuzením se spojuješ. 7Sny jsou iluze spojení, protože odrážejí zkreslené představy ega o tom, co spojení je. 8Duch svatý však má pro spánek také využití, a když mu to dovolíš, použije sny ve prospěch probuzení.
4. Jak se probudíš, je znamením toho, jak jsi využil spánek. 2Komu jsi ho dal? 3Kterému učiteli jsi ho předal? 4Kdykoli vstáváš pokleslý na duchu, nepředal jsi spánek Duchu svatému. 5Pouze když se probudíš s radostí, použil jsi spánek na základě Jeho účelu. 6Spánkem můžeš být i „omámen“, když ho zneužiješ ve prospěch nemoci. 7Spánek není o nic více formou smrti, než je smrt formou nevědomí. 8Naprosté nevědomí je nemožné. 9Odpočívat v pokoji můžeš pouze proto, že jsi probuzen.
5. Uzdravení je vyproštěním od strachu z probuzení a náhradou rozhodnutí se probudit. 2Rozhodnutí se probudit je odrazem vůle milovat, neboť každé uzdravení zahrnuje nahrazení strachu láskou. 3Duch svatý nemůže rozlišovat mezi stupni omylu, protože kdyby učil, že jedna forma nemoci je vážnější než druhá, učil by, že jeden omyl může být skutečnější než druhý. 4Jeho funkcí je pouze rozlišovat mezi nepravdivým a pravdivým a nepravdivé nahrazovat pravdivým.
6. Ego, které chce vždy oslabit mysl, se pokouší odloučit ji od těla a zničit ji. 2Je však doopravdy přesvědčeno, že ji chrání. 3To proto, že je přesvědčeno, že mysl je nebezpečná a že vytvářet něco, co je bez mysli, znamená uzdravovat. 4Vytvářet něco, co je bez mysli, však není možné, protože by to znamenalo udělat nic z toho, co stvořil Bůh. 5Ego opovrhuje slabostí, i když se všemožně snaží ji vyvolat. 6Chce jen to, co nenávidí. 7Z hlediska ega je to naprosto rozumné. 8Jelikož ego věří v moc útoku, chce útok.
7. Bible ti ukládá, abys byl dokonalý, uzdravoval všechny chyby, nepřemýšlel o těle jako o odloučeném a dosáhl všeho mým jménem. 2Není to pouze mým jménem, neboť naši totožnost sdílíme. 3Je jedno Jméno Božího syna, a protože tuto Jednotu sdílíme, je ti uloženo konat činy lásky. 4Naše mysli jsou úplné, protože jsou jedno. 5Jestliže jsi nemocný, odvracíš se ode mě. 6Přesto se nemůžeš odvrátit jen ode mě. 7Odvrátit se můžeš pouze od sebe a ode mě.
8. Jistě sis začal uvědomovat, že tento kurz je velmi praktický a míní přesně to, co říká. 2Nežádal bych tě, abys dělal něco, co dělat nemůžeš, a není možné, abych já dělal něco, co nemůžeš dělat ty. 3Za tohoto předpokladu, který je míněn doslovně, ti nic nemůže zabránit v tom, abys dělal přesně to, oč tě žádám, a vše mluví pro to, abys to dělal. 4Já tě neomezuji, protože tě neomezuje Bůh. 5Když se omezuješ, nejsme jedné mysli, a to znamená nemoc. 6Nemoc však nepochází z těla, ale z mysli. 7Všechny druhy nemoci jsou známky toho, že mysl je rozštěpena a nepřijímá sjednocený účel.
9. Sjednocení účelu je tedy jediný způsob, kterým Duch svatý uzdravuje. 2To proto, že je jedinou úrovní, na které uzdravení něco znamená. 3Obnovení smyslu v chaotickém myšlenkovém systému je způsobem, jak jej uzdravit. 4Tvým úkolem je pouze splnit podmínky smyslu, protože smysl sám pochází od Boha. 5Tvůj návrat ke smyslu je však zásadní pro Jeho smysl, neboť tvůj smysl je součástí Jeho. 6Tvé uzdravení je pak součástí Jeho zdraví, protože je částí Jeho Úplnosti. 7On ji nemůže ztratit, ale ty ji nemusíš znát. 8Je to však stále Jeho Vůlí pro tebe a Jeho Vůle musí trvat navždy a ve všem.
