Kapitola 9
PŘIJETÍ POKÁNÍ
I. Přijetí skutečnosti
1. Strach z Vůle Boží je tím nejpodivnějším přesvědčením, které kdy lidská mysl vytvořila. 2Nemohl by se vůbec objevit, kdyby mysl nebyla hluboce rozštěpena, což umožnilo, aby se bála toho, čím skutečně je. 3Skutečnost nemůže „ohrozit“ nic kromě iluzí, protože skutečnost může pouze podpořit pravdu. 4Sám fakt, že Vůle Boží, která je tím, co jsi ty, je vnímána se strachem, poukazuje na to, že se bojíš toho, co jsi. 5To, čeho se bojíš, tedy není Vůle Boží, ale vůle tvá.
2. Tvá vůle není vůlí ega, a proto je ego proti tobě. 2Co se zdá být strachem z Boha, je ve skutečnosti strachem z tvé vlastní skutečnosti. 3Ve stavu panického strachu není možné se cokoli důsledně naučit. 4Jestliže účelem tohoto kurzu je pomoci ti vzpomenout si na to, co jsi, a jestliže věříš, že to, co jsi, vyvolává strach, pak z toho nutně vyplývá, že se tento kurz nebudeš učit. 5Avšak tento kurz existuje proto, že nevíš, co jsi.
3. Jestliže nevíš, co je tvá skutečnost, proč by sis měl být tak jistý, že se jí musíš bát? 2Spojení pravdy a strachu, které by bylo v nejlepším případě vysoce nepřirozené, je v myslích těch, kteří nevědí, co pravda je, zvláště nevhodné. 3To vše by mohlo znamenat, že svévolně spojuješ něco, co si neuvědomuješ, s něčím, co nechceš. 4Je tedy zřejmé, že soudíš něco, čeho si vůbec nejsi vědom. 5Tuto podivnou situaci jsi vytvořil tak, že z ní není možné uniknout bez Průvodce, Který ví, co je tvá skutečnost. 6Účelem Průvodce je pouze ti připomenout, co chceš. 7Nepokouší se ti vnutit cizí vůli. 8Všemi možnými způsoby a v rámci omezení, která jsi na Něj uvalil, se snaží, aby sis opět uvědomil svou vlastní vůli.
4. Uvěznil jsi svou vůli, takže si ji neuvědomuješ, a proto ti nemůže pomoci. 2Když jsem řekl, že funkcí Ducha svatého je roztřídit ve tvé mysli, co je pravdivé a co nepravdivé, myslel jsem tím, že má moc pohlédnout na to, co jsi skryl, a rozpoznat v tom Vůli Boží. 3Tím, že rozpozná tuto Vůli, může ji pro tebe učinit skutečnou, protože On je ve tvé mysli, a proto je tvou skutečností. 4Jestliže ti tedy Jeho vnímání tvé mysli přináší její skutečnost, Duch svatý ti pomáhá vzpomenout si na to, co jsi. 5Jediným zdrojem strachu v tomto procesu je to, co si myslíš, že ztratíš. 6Ve skutečnosti však můžeš mít pouze to, co vidí Duch svatý.
5. Mnohokrát jsem zdůraznil, že Duch svatý tě nebude nikdy žádat, abys něco obětoval. 2Jestliže však od sebe žádáš obětování skutečnosti, Duch svatý ti musí připomenout, že to není Vůle Boží, protože to není vůle tvá. 3Mezi tvou vůlí a Vůlí Boží není rozdíl. 4Kdyby tvá mysl nebyla rozštěpena, poznal bys, že tvou vůlí je spása, protože spása je komunikace.
6. V cizích jazycích není možné komunikovat. 2Ty a tvůj Stvořitel můžete komunikovat skrze tvoření, protože to a jenom to je Vaše společná Vůle. 3Rozštěpená mysl nemůže komunikovat, protože mluví pro různé věci k té samé mysli. 4Ztrácí tak schopnost komunikace jednoduše proto, že zmatená komunikace nic neznamená. 5Poselství nemůže být předáváno komunikací, pokud nedává smysl. 6Může mít tvé poselství smysl, když žádáš něco, co nechceš? 7Dokud se však bojíš své vůle, právě o to žádáš.
7. Můžeš trvat na tom, že ti Duch svatý neodpovídá, ale bylo by moudřejší zvážit, jakým způsobem žádáš. 2Nežádáš pouze o to, co chceš. 3To proto, že se bojíš, že bys dostal to, co chceš, a ty bys to skutečně dostal. 4Stále tedy žádáš učitele, který ti to, co chceš, nemůže dát. 5Od něj se nikdy nemůžeš naučit, co chceš, a to ti dává iluzi bezpečí. 6Nemůžeš však být v bezpečí před pravdou, ale jedině v pravdě. 7Jediným bezpečím je skutečnost. 8Tvá vůle je tvá spása, protože je stejná jako Vůle Boží. 9Odloučení není nic jiného než přesvědčení, že tvá vůle je jiná.
8. Správná mysl nemůže být přesvědčena, že její vůle je silnější než Vůle Boží. 2Jestliže je mysl přesvědčena, že její vůle je jiná než Jeho, může se pouze rozhodnout, že buď Bůh neexistuje, nebo že je nutné se Boží Vůle bát. 3To první vysvětluje ateistu, to druhé mučedníka, který je přesvědčen, že Bůh vyžaduje oběti. 4Obě tato nepříčetná rozhodnutí vyvolávají panický strach, protože ateista je přesvědčen, že je sám, a mučedník je přesvědčen, že ho Bůh posílá na kříž. 5Nikdo však opravdu nechce ani opuštění ani odplatu, i když mnozí hledají obojí. 6Můžeš žádat Ducha svatého o takové „dary“ a očekávat, že je opravdu dostaneš? 7On ti nemůže dát něco, co nechceš. 8Když požádáš Univerzálního Dárce o něco, co nechceš, žádáš o to, co není možné dát, protože to nikdy nebylo stvořeno. 9Nebylo to nikdy stvořeno, protože to nikdy nebylo tvou vůlí pro tebe.
9. Nakonec si musí každý vzpomenout na Vůli Boží, protože nakonec musí každý poznat sám sebe. 2Je to poznání toho, že jeho vůle a Vůle Boží jsou jedno. 3V přítomnosti pravdy neexistují nevěřící ani oběti. 4V bezpečí skutečnosti nemá strach žádný smysl. 5Může se pouze zdát, že popírání toho, co existuje, vyvolává strach. 6Strach nemůže být skutečný bez příčiny, a jedinou Příčinou je Bůh. 7Bůh je Láska a ty Ho skutečně chceš. 8Taková je tvá vůle. 9Žádej o ni, a bude ti vyhověno, protože budeš žádat jen to, co ti patří.
10. Když žádáš Ducha svatého o něco, co by tě zranilo, nemůže ti odpovědět, protože tě nic zranit nemůže, a tak vlastně nežádáš o nic. 2Jakékoli přání, které pramení z ega, je přáním ničeho a žádat o to neznamená žádost. 3Je to jen popření v podobě žádosti. 4Duch svatý se nezabývá podobou žádosti, protože si je vědom pouze jejího smyslu. 5Ego nemůže žádat Ducha svatého o nic, protože mezi nimi došlo k totálnímu selhání komunikace. 6Ty však můžeš Ducha svatého žádat o cokoli, protože tvé žádosti jsou skutečné, neboť vycházejí z tvé správně orientované mysli. 7Popíral by Duch svatý Vůli Boží? 8A mohl by ji nepoznat v Jeho Synu?
11. Neuvědomuješ si obrovskou ztrátu energie, kterou vynakládáš na popření pravdy. 2Co bys řekl o někom, kdo se neustále pokouší o nemožné a je přesvědčen, že dosáhnout toho znamená uspět? 3Přesvědčení, že musíš mít nemožné, abys byl šťastný, je zcela odlišné od principu tvoření. 4Boží Vůlí nemohlo být, aby štěstí záviselo na něčem, co nikdy nemůžeš mít. 5Fakt, že Bůh je Láska, nevyžaduje přesvědčení, ale vyžaduje přijetí. 6Je vskutku možné, abys popřel fakta, ale není možné, abys je změnil. 7Zakryješ-li si oči, neuvidíš, protože zasahuješ do zákonů vidění. 8Popřeš-li lásku, nepoznáš ji, protože zákonem jejího bytí je tvá spolupráce. 9Zákony, které jsi nevytvořil, nemůžeš změnit, a tyto zákony štěstí byly stvořeny pro tebe, nikoli tebou.
12. Každý pokus o popření toho, co je, nutně vyvolává strach, a je-li to pokus silný, vyvolá zděšení. 2Ačkoli není možné, aby se tvá vůle stavěla proti skutečnosti, můžeš o tento cíl vytrvale usilovat, i když jej nechceš. 3Zamysli se však nad důsledkem tohoto podivného rozhodnutí. 4Svou mysl věnuješ něčemu, co nechceš. 5Jak skutečná může tato oddanost být? 6Když něco nechceš, nikdy to nebylo stvořeno. 7Jestliže to nebylo nikdy stvořeno, není to ničím. 8Můžeš se skutečně věnovat ničemu?
13. Bůh, Který ti je oddán, tě stvořil oddaného všemu a dal ti to, čemu jsi oddán. 2Jinak bys nebyl stvořen dokonalý. 3Skutečnost je vším a ty máš vše, protože jsi skutečný. 4Neskutečné nemůžeš vytvořit, protože nepřítomnost skutečnosti vyvolává strach a strach nemůže být stvořen. 5Pokud jsi přesvědčen, že strach je možný, nebudeš tvořit. 6Úrovně skutečnosti, které si odporují, činí skutečnost nesmyslnou, ale skutečnost je smysl.
14. Pamatuj si tedy, že Vůle Boží je již možná a nic jiného nikdy možné nebude. 2To je jednoduché přijetí skutečnosti, protože jen ta je skutečná. 3Nemůžeš skutečnost zkreslit a vědět, co skutečnost je. 4A jestliže ji zkreslíš, pocítíš úzkost, depresi a nakonec zděšení, protože se budeš snažit být neskutečným. 5Když toto pociťuješ, nepokoušej se hledat pravdu mimo sebe, protože pravda může být jen v tobě. 6Řekni si proto:
7Kristus je ve mně, a tam, kde je On, musí být i Bůh,
neboť Kristus je Jeho součástí.
II. Odpověď na modlitbu
1. Každý, kdo se někdy snažil o něco žádat modlitbou, prožil zdánlivý neúspěch. 2To platí nejen ve spojení s určitými věcmi, které mohou být škodlivé, ale také ve spojení se žádostmi, které jsou v naprostém souladu s tímto kurzem. 3Zvláště v druhém případě by to mohlo být nesprávně interpretováno jako „důkaz“, že tento kurz nemíní vážně, co říká. 4Musíš si však pamatovat, že je v něm mnohokrát uvedeno, že jeho účelem je únik od strachu.
2. Předpokládejme tedy, že žádáš Ducha svatého o něco, co skutečně chceš, ale čeho se stále bojíš. 2Jestliže by tomu tak bylo, pak by to, čeho bys dosáhl, již nebylo tím, co chceš. 3Proto určitých specifických podob uzdravení nedosáhneš, i když dosáhneš stavu uzdravení. 4Jedinec může žádat o tělesné uzdravení, protože se bojí tělesného zranění. 5Přitom kdyby byl uzdraven tělesně, ohrožení jeho myšlenkového systému by v něm mohlo vyvolat značně větší strach než jeho tělesné vyjádření. 6V tomto případě ve skutečnosti nežádá, aby byl vyproštěn ze strachu, ale aby byl zbaven příznaku, který si sám vybral. 7Tato žádost tedy není vůbec žádostí o uzdravení.
3. Bible zdůrazňuje, že dostaneš odpověď na každou modlitbu, a to je skutečně pravda. 2Samotný fakt, že Duch svatý byl o něco žádán, zajišťuje odpověď. 3Je však stejně jisté, že žádná Jeho odpověď strach nezvýší. 4Je možné, že Jeho odpověď nebude slyšena. 5Není však možné, aby byla ztracena. 6Je mnoho odpovědí, které jsi již obdržel, ale dosud neslyšel. 7Já tě ujišťuji, že na tebe čekají.
4. Kdybys věděl, že jsi na své modlitby dostal odpověď, nikdy bys o Synu Božím nepochyboval. 2Nepochybuj o něm a nesnaž se ho uvést ve zmatek, protože tvá víra v něj je tvá víra v sebe. 3Kdybys znal Boha a Jeho Odpověď, věřil bys ve mě, protože má víra v tebe nemůže být otřesena. 4Můžeš snad žádat Ducha svatého upřímně a zároveň pochybovat o svém bratru? 5Věř, že jeho slova jsou pravdivá vzhledem k pravdě, která je v něm. 6Ty se spojíš s pravdou v něm a jeho slova budou pravdivá. 7Až ho uslyšíš, uslyšíš také mě. 8Naslouchání pravdě je jediný způsob, jak ji můžeš slyšet nyní a jak ji nakonec poznáš.
5. Poselství, které ti dává bratr, závisí na tobě. 2Co ti říká? 3Co bys chtěl, aby ti říkal? 4Poselství, které přijmeš, je určeno tím, jak ses rozhodl bratra vidět. 5Pamatuj si, že je v něm Duch svatý a skrze něj k tobě mluví Jeho Hlas. 6Může ti svatý bratr říci něco jiného než pravdu? 7Nasloucháš jí však? 8Tvůj bratr možná neví, kdo je, ale v jeho mysli je světlo, které to ví. 9Toto světlo může osvěcovat tvou mysl, dávat pravdu jeho slovům a umožnit ti, abys byl schopen je slyšet. 10Jeho slova jsou pro tebe odpovědí Ducha svatého. 11Je tvá víra v něj dostatečně silná, abys ho uslyšel?
6. Nemůžeš se modlit sám pro sebe, jako nemůžeš sám pro sebe nalézt radost. 2Modlitba je jinak řečeno zahrnutí do Synovství a je řízená Duchem svatým podle zákonů Božích. 3Spása pochází od tvého bratra. 4Duch svatý se šíří z tvé mysli k jeho a odpovídá ti. 5Hlas mluvící za Boha v sobě nemůžeš slyšet sám, protože nejsi sám. 6A Jeho odpověď je určena jen tomu, co jsi. 7Důvěru, kterou v tebe mám, nepoznáš, pokud ji nebudeš šířit. 8Vedení Ducha svatého nebudeš důvěřovat a věřit, že je tu pro tebe, pokud ho neuslyšíš v druhých. 9Musí být pro tvého bratra, protože je pro tebe. 10Cožpak by Bůh stvořil Hlas jen pro tebe? 11Slyšel bys Jeho odpověď, kdyby neodpovídal všem Božím Synům? 12Slyš od svého bratra to, co chceš, abych já slyšel od tebe, protože nechceš, abych byl oklamán.
7. Já, stejně jako Bůh, tě miluji pro pravdu v tobě. 2Tvé podvody mohou oklamat tebe, ale nemohou oklamat mě. 3Protože vím, co jsi, nemohu o tobě pochybovat. 4Slyším v tobě pouze Ducha svatého, Který ke mně promlouvá tvým prostřednictvím. 5Jestliže chceš slyšet mě, slyš mé bratry, ve kterých mluví Hlas Boží. 6V nich spočívá odpověď na všechny tvé modlitby. 7Odpověď dostaneš, jakmile ji uslyšíš v každém. 8Nenaslouchej ničemu jinému, nebo neuslyšíš pravdivě.
8. Věř ve své bratry, protože já věřím v tebe, a poznáš, že má víra v tebe je oprávněná. 2Věř ve mě tím, že budeš věřit v ně, kvůli tomu, co jim dal Bůh. 3Odpoví ti, jestliže se naučíš žádat od nich jen pravdu. 4Nežádej požehnání, aniž bys jim sám požehnal, neboť jen tak poznáš, jak jsi požehnán. 5Následováním této cesty hledáš pravdu v sobě. 6To neznamená hledání směrem od sebe, ale k sobě. 7Slyš jen Boží Odpověď v Jeho Synech, a tím je ti odpovězeno.
9. Nevěřit znamená stát proti, tedy útočit. 2Věřit znamená přijmout a stát za tím. 3Věřit neznamená být důvěřivý, ale přijmout a vážit si. 4O čem nejsi přesvědčen, toho si nevážíš, a nemůžeš být vděčný za to, čeho si neceníš. 5Soudíš-li, zaplatíš cenu, protože soud je stanovením ceny. 6A jakou cenu stanovíš, takovou zaplatíš.
10. Jestliže srovnáváš placení s dostáváním, stanovíš cenu nízkou, ale požaduješ vysoký zisk. 2Zapomněl jsi však, že stanovení ceny je hodnocení a tvůj zisk je tedy úměrný tvému úsudku o hodnotě. 3Jestliže je placení spojováno s dáváním, nemůže být vnímáno jako ztráta, a vzájemný vztah dávání a přijímání bude pochopen. 4S ohledem na velikost zisku pak bude stanovena vysoká cena. 5Cenou získávání je ztráta pojmu hodnoty, z čehož nevyhnutelně vyplývá, že si nebudeš vážit toho, co přijmeš. 6Jestliže to, co přijmeš, ohodnotíš nízko, nebudeš si toho cenit a nebudeš to chtít.
11. Nikdy tedy nezapomeň, že stanovuješ hodnotu toho, co přijímáš, a oceňuješ to tím, co dáváš. 2Věřit, že je možné dostat hodně za málo, je jako věřit, že můžeš smlouvat s Bohem. 3Boží zákony jsou vždy spravedlivé a dokonale důsledné. 4Dáváním přijímáš. 5Přijímat však znamená obdržet, nikoli získat. 6Není možné nemít, ale je možné nevědět, že máš. 7Poznání, že máš, znamená ochotu dávat, a jedině díky ochotě dávat můžeš poznat, co máš. 8Co dáváš, je tedy hodnotou, kterou připisuješ tomu, co máš, protože je přesným měřítkem hodnoty, kterou tomu připisuješ. 9A ta je zase měřítkem toho, jak moc to chceš.
12. Ducha svatého tedy můžeš žádat jen tím, že Mu dáš, a můžeš Mu dát jedině tam, kde Ho poznáš. 2Když Ho poznáš v každém, zvaž, kolik toho od Něj budeš žádat a kolik toho přijmeš. 3On ti nic neodepře, protože ty jsi nic neodepřel Jemu, a tak můžeš sdílet vše. 4Taková je cesta, a je to jediná cesta, jak obdržet Jeho odpověď, protože Jeho odpověď je vše, oč můžeš žádat a co můžeš chtít. 5Každému tedy řekni:
6Protože je mou vůlí znát sám sebe, vidím tě
jako Božího Syna a svého bratra.
III. Oprava chyby
1. Pozornost ega vůči chybám druhých eg není způsob bdělosti, který Duch svatý chce, abys procvičoval. 2Ega jsou kritická, co se týče druhu „smyslu“, který zastupují. 3Tento druh smyslu chápou, protože je pro ně srozumitelný. 4Pro Ducha svatého to však naprosto postrádá smysl.
2. Pro ego je laskavé, správné a dobré ukazovat chyby a „opravovat“ je. 2To je pro ego dokonale smysluplné, neboť si není vědomo, co chyby jsou a jak je opravit. 3Chyby pocházejí z ega a opravy chyb spočívají v jeho opuštění. 4Opravuješ-li bratra, říkáš mu, že se mýlí. 5Je možné, že právě v tu chvíli říká nesmysl, a je jisté, že mluví-li z ega, nebude to, co říká, dávat smysl. 6Tvým úkolem je mu přesto říci, že má pravdu. 7Mluví-li pošetile, neřekneš mu to slovy. 8Potřebuje opravu na jiné úrovni, protože jeho chyba je na jiné úrovni. 9I tak má pravdu, protože je Synem Božím. 10Jeho ego se vždy mýlí bez ohledu na to, co ego dělá či říká.
3. Poukazuješ-li na chyby bratrova ega, vidíš je nutně skrze své chyby, protože Duch svatý jeho chyby nevidí. 2Musí to být pravda, protože mezi egem a Duchem svatým neexistuje komunikace. 3Ego nedává žádný smysl a Duch svatý se nepokouší pochopit nic, co z ega vzniká. 4Jelikož tomu nerozumí, nesoudí, protože ví, že ať ego dělá cokoli, nic to neznamená.
4. Jestliže vůbec reaguješ na chyby, nenasloucháš Duchu svatému. 2Ten je jednoduše přehlédl, a jestliže se jim ty věnuješ, pak Ho neslyšíš. 3Když Ho neslyšíš, nasloucháš egu a dáváš tak málo smyslu jako tvůj bratr, jehož chyby vnímáš. 4Takové jednání nemůže být opravou. 5Je to však více než pouhý nedostatek opravy pro něj. 6Vzdáváš se tím i opravy v sobě.
5. Když se bratr chová nepříčetně, můžeš ho uzdravit pouze tím, že v něm vnímáš jeho zdravou mysl. 2Jestliže vnímáš jeho chyby a přijímáš je, přijímáš i ty své. 3Když chceš předat své chyby Duchu svatému, musíš předat také chyby svého bratra. 4Dokud se tento způsob nestane jediným způsobem, kterým zacházíš se všemi chybami, nemůžeš pochopit, jak jsou všechny chyby odčiněny. 5Liší se to od toho, když ti říkám, že to, co učíš, se sám učíš? 6Tvůj bratr má zrovna tak pravdu jako ty, a když si myslíš, že se mýlí, odsuzuješ sám sebe.
6. Sám sebe nemůžeš opravit. 2Je tedy možné, abys opravil druhého? 3Přesto ho můžeš vidět pravdivě, protože je možné, abys pravdivě viděl sebe. 4Není na tobě, abys bratra měnil, ale pouze abys ho přijal takového, jaký je. 5Jeho chyby nepocházejí z pravdy, která je v něm, a jen tato pravda je tvá. 6Jeho chyby to nemohou změnit a nemohou mít vůbec žádný účinek na pravdu v tobě. 7Vnímat v někom chyby a reagovat na ně, jako by byly skutečné, znamená činit je pro sebe skutečnými. 8Za to nutně zaplatíš, ne snad proto, že za to budeš potrestán, ale proto, že následuješ špatného průvodce a tím ztrácíš cestu.
7. Bratrovy chyby nepocházejí od něho, stejně jako ty tvé nepocházejí od tebe. 2Přijmi jeho chyby za skutečné, a zaútočil jsi na sebe. 3Chceš-li nalézt svou cestu a držet se jí, hleď pouze na pravdu vedle sebe, protože kráčíte spolu. 4Duch svatý v tobě odpouští vše tobě i tvému bratru. 5Jeho chyby jsou odpuštěny spolu s tvými. 6Pokání není o nic víc odloučené než láska. 7Odloučené ani být nemůže, neboť pochází z lásky. 8Pokaždé, když se bratra pokoušíš opravit, věříš, že ho opravit můžeš, což je pouze nadutost ega. 9Oprava pochází od Boha, Který nezná nadutost.
8. Duch svatý vše odpouští, protože Bůh vše stvořil. 2Nesnaž se převzít Jeho funkci, nebo zapomeneš na tu svou. 3Přijmi pouze funkci uzdravování v čase, neboť proto čas existuje. 4Bůh ti dal funkci tvořit ve věčnosti. 5Nemusíš se to učit, ale musíš se učit to chtít. 6Kvůli tomu vzniklo veškeré učení. 7Takto Duch svatý využívá schopnost, kterou nepotřebuješ, ale kterou jsi vytvořil. 8Odevzdej Mu ji! 9Ty nechápeš, jak ji použít. 10On tě naučí jak se vidět bez odsuzování tím, že se naučíš jak bez odsuzování hledět na vše ostatní. 11Odsuzování pak pro tebe nebude skutečné a všechny tvé chyby budou odpuštěny.
IV. Plán Ducha svatého na odpuštění
1. Pokání je pro všechny, protože je způsobem, jak odčinit přesvědčení, že je něco pouze pro tebe. 2Odpustit znamená přehlédnout. 3Pohleď tedy za chybu a nedovol svému vnímání na ní spočinout, neboť jinak uvěříš tomu, co vnímáš. 4Chceš-li poznat sám sebe, přijmi jen pravdu o tom, co je tvůj bratr. 5Jestliže v něm budeš vnímat něco, čím není, nebudeš vědět, co jsi ty sám, protože ho budeš vidět mylně. 6Vždy si pamatuj, že tvá Totožnost je sdílena a že Její sdílení je Její skutečností.
2. V Pokání máš úlohu, ale plán Pokání jsi nevytvořil. 2Nechápeš, jak přehlížet chyby, neboť jinak bys je nedělal. 3Bylo by jen další chybou věřit tomu, že je neděláš nebo že je můžeš opravit bez Průvodce. 4Jestliže nebudeš tohoto Průvodce následovat, tvé chyby nebudou opraveny. 5Není to tvůj plán, protože máš omezené představy o tom, co jsi. 6S tímto pocitem omezení vznikají všechny chyby. 7Způsob, jak je odčinit, není proto z tebe, ale je pro tebe.
3. Pokání je lekcí sdílení, která ti byla dána, protože jsi zapomněl jak sdílet. 2Duch svatý ti jen připomíná přirozené užití tvých schopností. 3Přehodnocením interpretace schopnosti útočit na schopnost sdílet převádí to, co jsi vytvořil ty, na to, co stvořil Bůh. 4Když toho skrze Něj dosáhneš, nebudeš pohlížet na své schopnosti očima ega, neboť bys je posuzoval jako ego. 5Veškerá jejich škodlivost spočívá v soudu ega. 6Veškerá jejich prospěšnost spočívá v soudu Ducha svatého.
4. Ego má také plán odpuštění, protože o něj žádáš, ale nežádáš správného učitele. 2Plán ega samozřejmě nemá smysl a neuspěje. 3Budeš-li následovat jeho plán, dostaneš se jen do nemožné situace, ke které tě ego vždy povede. 4Plánem ega je, abys nejprve jasně viděl chybu, a pak ji přehlédl. 5Jak však můžeš přehlédnout něco, co jsi učinil skutečným? 6Tím, že ji jasně vidíš, učinil jsi ji skutečnou a nemůžeš ji přehlédnout. 7Právě zde je ego nuceno dovolávat se „tajemství“ a trvat na tom, že musíš přijmout nesmyslné, aby ses spasil. 8Mnozí se o to pokusili mým jménem, ale zapomněli, že má slova dávají dokonalý smysl, protože přicházejí od Boha. 9Jsou stejně rozumná nyní, jako byla vždycky, protože hovoří o myšlenkách, které jsou věčné.
5. Odpuštění, kterému se učíš ode mě, nepoužívá strach, aby odčinilo strach. 2Ani nemění neskutečné ve skutečné, aby to později zničilo. 3Odpuštění skrze Ducha svatého spočívá prostě v tom, že od samého počátku hledíš za chybu, a tak pro tebe zůstává neskutečná. 4Nedovol, aby do tvé mysli vstoupilo jakékoli přesvědčení o její skutečnosti, neboť bys také uvěřil, že musíš odčinit něco, co jsi udělal, aby ti bylo odpuštěno. 5Co nemá žádný následek, neexistuje, a pro Ducha svatého následky chyby neexistují. 6Vytrvalým a důsledným rušením všech jejích následků všude a v každém ohledu učí Duch svatý, že ego neexistuje, a dokazuje to.
6. Následuj učení Ducha svatého o odpuštění, protože odpuštění je Jeho funkcí a On ví, jak ji dokonale splnit. 2Právě to jsem myslel, když jsem řekl, že zázraky jsou přirozené a že když k nim nedochází, něco není v pořádku. 3Zázraky jsou jen znamením tvé ochoty následovat plán spásy Ducha svatého a uznat, že nechápeš, jaký je. 4Jeho dílo není tvou funkcí, a pokud to nepřijmeš, nemůžeš poznat, co tvou funkcí je.
7. Záměna funkcí je pro ego tak typická, že bys s ní měl být již dost dobře obeznámen. 2Ego věří, že všechny funkce patří jemu, i když nemá ponětí, jaké jsou. 3To je více než pouhá záměna. 4Je to obzvláště nebezpečná kombinace velkoleposti a zmatku, která činí ego schopným zcela bezdůvodně zaútočit na kohokoli a cokoli. 5A přesně to ego dělá. 6Jeho reakce jsou nepředvídatelné, protože nemá ponětí, co vnímá.
8. Když nemáš představu o tom, co se děje, jak můžeš očekávat, že budeš vhodně reagovat? 2Bez ohledu na to, jak by sis mohl reakci vysvětlit, by ses mohl sám sebe zeptat, zda její nepředvídatelnost staví ego do správné pozice jako tvého průvodce. 3Dovol mi zopakovat, že způsobilost ega jako průvodce je mimořádně ubohá a že je pozoruhodně nešťastné zvolit si ego za učitele spásy. 4Každý, kdo si zvolí zcela nepříčetného průvodce, musí být sám zcela nepříčetný. 5A není pravda, že si neuvědomuješ, že průvodce je nepříčetný. 6Ty si to uvědomuješ, protože si to uvědomuji já, a ty jsi soudil podle stejného měřítka jako já.
9. Ego doslova žije z vypůjčeného času a jeho dny jsou sečteny. 2Neboj se Posledního Soudu, ale vítej ho a nečekej na něj, protože čas ega je „vypůjčen“ z tvé věčnosti. 3Toto je Druhý Příchod, který byl pro tebe vytvořen tak, jak byl První stvořen. 4Druhý Příchod je pouze návratem rozumu. 5Může to snad vyvolávat strach?
10. Je možné se bát něčeho jiného než fantazie a kdo jiný se k ní obrací než ten, kdo ztratil naději, že nalezne uspokojení ve skutečnosti? 2Je však jisté, že ve fantazii nikdy uspokojení nenajdeš, a proto je tvou jedinou nadějí změna tvého myšlení o skutečnosti. 3Pouze pokud je rozhodnutí, že se musíš skutečnosti bát, chybné, může mít Bůh pravdu. 4A já tě ujišťuji, že Bůh má pravdu. 5Buď tedy rád, že ses mýlil, ale to jen proto, že jsi nevěděl, kdo jsi. 6Kdybys to věděl, nemohl by ses mýlit, tak jako se nemůže mýlit Bůh.
11. Nemožné se může stát jen ve fantazii. 2Když hledáš skutečnost ve fantazii, nenalezneš ji. 3Symboly fantazie pocházejí z ega, a těch najdeš mnoho. 4Ale smysl v nich nehledej. 5Nemají o nic více smyslu než fantazie, do nichž jsou vpleteny. 6Pohádky mohou být příjemné nebo strašlivé, ale nikdo je nenazve pravdivými. 7Děti mohou pohádkám věřit, a tak jsou pro ně na chvíli pravdivé. 8S rozbřeskem skutečnosti však fantazie zmizí. 9Skutečnost se mezitím neztratila. 10Druhý Příchod je uvědomění si skutečnosti, nikoli její návrat.
12. Pohleď, mé dítě, skutečnost je zde. 2Patří tobě a mně a Bohu a dokonale Nás všechny uspokojuje. 3Pouze toto uvědomění si uzdravuje, protože je to uvědomění si pravdy.
V. Neuzdravený uzdravovatel
1. Plán ega na odpuštění je používán mnohem více než plán Boží. 2Důvodem je, že je prováděn neuzdravenými uzdravovateli, a proto je plánem ega. 3Zamysleme se nyní nad neuzdraveným uzdravovatelem pečlivěji. 4Podle definice se snaží dát, co sám nepřijal. 5Jestliže je neuzdravený uzdravovatel například teologem, může začít předpokladem: „Jsem ubohým hříšníkem a ty také.“ 6Je-li psychoterapeutem, začne pravděpodobně se stejně neuvěřitelným přesvědčením, že útok je skutečný jak pro něj, tak i pro pacienta, ale že není důležitý ani pro jednoho z nich.
2. Několikrát jsem již řekl, že přesvědčení ega nemohou být sdílena, a proto jsou neskutečná. 2Jak je tedy jejich „odhalení“ může učinit skutečnými? 3Uzdravovatel, který hledá pravdu ve fantaziích, není uzdraven, protože neví, kde hledat pravdu, a proto na otázku týkající se uzdravení nemá odpověď.
3. Uvědomění si zlých snů má výhodu, ale jen z důvodu, aby učilo, že nejsou skutečné a že nic, co obsahují, nemá smysl. 2Neuzdravený uzdravovatel to nemůže udělat, protože tomu nevěří. 3Všichni neuzdravení uzdravovatelé následují plán ega na odpuštění v té či oné podobě. 4Jsou-li to teologové, pravděpodobně odsuzují sami sebe, učí odsuzování a zastávají řešení vyvolávající strach. 5Promítáním odsouzení na Boha způsobují, že se jeví jako mstitel, a bojí se Jeho odplaty. 6Pouze se ztotožnili s egem, a tím, že vnímají, co ego dělá, se díky této záměně sami odsuzují. 7Je pochopitelné, že proti tomuto pojetí vznikl odpor, ale odporovat znamená stále v ně věřit.
4. Některé novější formy plánu ega jsou stejně neužitečné jako ty starší, protože na formě nezáleží a obsah se nezměnil. 2V jedné z novějších forem může například psychoterapeut interpretovat symboly ega ve zlém snu a pak je použít, aby dokázaly, že zlý sen je skutečný. 3Poté, co ho učinil skutečným, se pokusí rozptýlit jeho následky snížením významu snícího. 4Tento přístup by mohl uzdravit, kdyby byl snící také označen za neskutečného. 5Jestliže je však snící ztotožňován s myslí, je popřena opravná moc mysli skrze Ducha svatého. 6To je protiklad dokonce i z hlediska ega, protiklad, na který i ve svém zmatku obvykle přijde.
5. Je-li způsob, kterým se má klást odpor strachu, založen na snížení významu mysli, jak to může upevnit sílu ega? 2Takové očividné rozpornosti jsou důvodem toho, proč nikdo skutečně nevysvětlil, co se během psychoterapie děje. 3Neděje se opravdu nic. 4Neuzdravenému uzdravovateli se nepřihodilo nic skutečného, a on se musí učit z toho, co sám učí. 5Jeho ego bude vždy chtít ze situace něco vytěžit. 6Neuzdravený uzdravovatel proto neví jak dávat, a nemůže tedy sdílet. 7Nemůže napravovat, protože jeho práce nevede k nápravě. 8Věří, že je na něm učit pacienta, co je skutečné, ačkoli to sám neví.
6. Co by se tedy mělo dít? 2Když Bůh řekl: „Buď světlo,“ bylo světlo. 3Cožpak můžeš nalézt světlo tím, že budeš analyzovat temnotu, jako to dělá psychoterapeut, nebo tím, že uznáváš temnotu v sobě a hledáš vzdálené světlo, abys ji odstranil, přičemž zdůrazňuješ vzdálenost, jako to dělá teolog? 4Uzdravení není tajemné. 5Dokud to nepochopíš, nic se nezmění, protože světlo je pochopení. 6„Bídný hříšník“ nemůže být uzdraven bez kouzla a „bezvýznamná mysl“ nemůže mít bez kouzla úctu sama k sobě.
7. Obě formy přístupu ega tedy musejí vést do slepé uličky, do charakteristicky „nemožné situace“, ke které ego vždy povede. 2Možná, že někomu pomůže mu ukázat, kam směřuje, ale pomoc je zbytečná, pokud mu také neukáže, jak změnit směr. 3Neuzdravený uzdravovatel to pro něj udělat nemůže, protože to není schopen udělat pro sebe. 4Uzdravovatel může smysluplně přispět jedině tím, že poskytne příklad někoho, jehož směr byl v jeho zájmu změněn a kdo už nevěří v žádné zlé sny. 5Světlo v jeho mysli tedy odpoví tázajícímu, který se musí rozhodnout s Bohem, že světlo je, protože je vidí. 6A díky jeho uznání i uzdravovatel pozná, že světlo je. 7Tak je vnímání nakonec převedeno na vědění. 8Vykonavatel zázraků začíná tím, že světlo vnímá a své vnímání převádí v jistotu tím, že je nepřetržitě šíří a s uznáním je přijímá. 9Jeho následky ho ujišťují, že světlo existuje.
8. Terapeut neuzdravuje, ale umožňuje uzdravení volný průběh. 2Může poukázat na temnotu, ale sám nemůže světlo přinést, protože světlo nepochází z něj. 3Jelikož je však pro něj, musí být i pro jeho pacienta. 4Jediným Terapeutem je Duch svatý. 5Ten činí uzdravování srozumitelným v každé situaci, v níž je Průvodcem. 6Pouze Mu můžeš dovolit, aby splnil Svou funkci. 7Nepotřebuje k tomu žádnou pomoc. 8Řekne ti přesně, co dělat, abys každému, koho ti pošle, pomohl, a pokud nebudeš zasahovat, bude k němu promlouvat skrze tebe. 9Pamatuj si, že si volíš průvodce, aby pomáhal, a že špatná volba nepomůže. 10Pamatuj si však také, že dobrá volba pomoci musí. 11Důvěřuj Mu, protože pomoc je Jeho funkcí a On pochází od Boha. 12Když probudíš jiné mysli k Duchu svatému skrze Něj, nikoli skrze sebe, pochopíš, že se neřídíš zákony tohoto světa. 13Zákony, kterými se budeš řídit, ale působí. 14“Dobro je to, co působí“, je správné, avšak nedostatečné prohlášení. 15Pouze dobro může působit. 16Nic jiného nepůsobí.
9. Tento kurz nabízí přímou a velmi jednoduchou učební situaci a poskytuje Průvodce, Který ti přesně říká, co máš dělat. 2Když to uděláš, uvidíš, že to působí. 3Výsledky jsou přesvědčivější než slova. 4Přesvědčí tě, že slova jsou pravdivá. 5Tím, že budeš následovat správného Průvodce, naučíš se tu nejjednodušší ze všech lekcí:
6Po jejich ovoci je poznáte, a oni poznají sami sebe.
VI. Přijetí tvého bratra
1. Jak jinak si můžeš zřetelněji uvědomovat Ducha svatého v sobě než na základě Jeho účinků? 2Nemůžeš Ho vidět očima a ani slyšet ušima. 3Jak Ho tedy můžeš vůbec vnímat? 4Inspiruješ-li radost a ostatní na tebe reagují s radostí, i když ty sám radost neprožíváš, musí v tobě existovat něco, co je schopno ji vyvolat. 5Jestliže je to v tobě a může to vyvolávat radost a jestliže vidíš, že to opravdu v ostatních radost vyvolává, pak to nutně odděluješ sám v sobě.
2. Zdá se ti, že Duch svatý v tobě důsledně nevyvolává radost pouze proto, že důsledně nevyvoláváš radost v druhých. 2Na základě jejich reakce na tebe hodnotíš Jeho důslednost. 3Když jsi nedůsledný, nedáváš vždy vzniknout radosti, a proto vždy nepoznáváš důslednost Ducha svatého. 4Co nabízíš bratru, nabízíš Jemu, protože On nemůže dávat více, než ty nabízíš. 5Není to proto, že Bůh omezuje Své dávání, ale jednoduše proto, že ty jsi omezil své přijímání. 6Rozhodnutí obdržet je rozhodnutím přijmout.
3. Jestliže jsou bratři tvou součástí, přijmeš to, co jsou? 2Pouze oni tě mohou učit, co jsi, protože tvé učení je výsledkem toho, co jsi učil ty je. 3Co žádáš od nich, žádáš od sebe. 4A když to žádáš od nich, stává se to skutečností pro tebe. 5Bůh má jen jednoho Syna, přičemž je všechny zná jako jedno. 6Pouze Bůh Sám je víc než oni, ale oni nejsou méně než On. 7Víš, co to znamená? 8Pokud cokoli, co učiníš mému bratru, učiníš mně, a pokud vše, co činíš, činíš pro sebe, protože my jsme součástí tebe, pak vše, co činíme, patří i tobě. 9Každý, koho Bůh stvořil, je součástí tebe a sdílí Jeho slávu s tebou. 10Jeho sláva patří Jemu, ale stejně tak je i tvá. 11Nemůžeš být tedy méně vznešený než On.
4. Bůh je víc než ty jen proto, že tě stvořil, ale ani to před tebou nechce zatajit. 2Proto i ty můžeš tvořit jako On a tvoje oddělenost to nezmění. 3Boží ani tvé světlo nezesláblo z toho důvodu, že nevidíš. 4Jelikož Synovství musí tvořit jako jedno, vzpomeneš si na tvoření, kdykoli poznáš část stvoření. 5Každá část, na kterou si vzpomeneš, přispívá ke tvé úplnosti, protože každá část je úplná. 6Úplnost je nedělitelná, ale svou úplnost nepoznáš, dokud ji všude neuvidíš. 7Vědění o sobě samém můžeš mít pouze takové, jako má Bůh o Svém Synu, protože vědění je sdíleno s Bohem. 8Když se v Něm probudíš, poznáš svou velikost tím, že přijmeš Jeho neomezenost jako svou vlastní. 9Prozatím ji však budeš soudit stejně, jako soudíš neomezenost svého bratra, a přijmeš ji stejně, jako přijímáš jeho.
5. Ještě nejsi probuzen, ale můžeš se učit, jak se probudit. 2Duch svatý tě jen učí, jak probudit ostatní. 3Jakmile je uvidíš probuzené, naučíš se, co probuzení znamená, a protože ses rozhodl je probudit, jejich vděčnost a ocenění toho, co jsi jim dal, tě naučí, jakou to má hodnotu. 4Stanou se svědky tvé skutečnosti, tak jako ty jsi byl stvořen svědkem skutečnosti Boží. 5Až se však Synovství spojí a přijme svou Jednotu, bude poznáno svými stvořeními, která svědčí o jeho skutečnosti, tak jako Syn svědčí o skutečnosti Otce.
6. Zázraky nemají místo ve věčnosti, protože opravují. 2Ale zatímco ty ještě potřebuješ uzdravení, tvé zázraky jsou jedinými svědky tvé skutečnosti, které můžeš poznat. 3Zázrak nemůžeš vykonat sám pro sebe, protože zázraky jsou prostředkem, jímž dáváš a dostáváš přijetí. 4V čase přichází dávání jako první, ačkoli ve věčnosti, kde dávání a přijímání nemohou být od sebe odloučeny, probíhají současně. 5Až se naučíš, že jsou totéž, potřeba času skončí.
7. Věčnost je jeden čas, jehož jediným rozměrem je „vždy“. 2To pro tebe nemůže něco znamenat, dokud si nevzpomeneš na otevřenou Boží Náruč a nakonec nepoznáš Jeho otevřenou Mysl. 3Stejně jako On jsi i ty „vždy“; jsi v Jeho Mysli a s myslí jako je ta Jeho. 4Ve tvé otevřené mysli jsou tvá stvoření v dokonalé komunikaci zrozené z dokonalého porozumění. 5Kdybys mohl přijmout jen jedno z nich, nechtěl bys již nic, co svět nabízí. 6Vše ostatní by bylo zcela beze smyslu. 7Smysl Boha je bez tebe neúplný a ty jsi neúplný bez svých stvoření. 8V tomto světě přijmi svého bratra a nepřijímej nic jiného, neboť v něm nalezneš svá stvoření, protože je stvořil spolu s tebou. 9Nikdy nepoznáš, že jsi spolustvořitelem s Bohem, dokud se nenaučíš, že tvůj bratr je spolustvořitelem s tebou.
VII. Dvojí hodnocení
1. Vůle Boží je tvou spásou. 2Cožpak by ti Bůh nedal prostředky, abys ji našel? 3Je-li Boží Vůlí, abys ji měl, musel ti umožnit ji snadno získat. 4Tví bratři jsou všude. 5Nemusíš hledat daleko, abys spásu našel. 6Každá minuta a každá vteřina ti dává příležitost se spasit. 7Nepromarni tyto příležitosti, nikoli proto, že se nevrátí, ale protože odkládání radosti je zbytečné. 8Boží Vůlí je, abys byl dokonale šťastný nyní. 9Je možné, aby to také nebylo tvou vůlí? 10A je možné, aby to také nebylo vůlí tvých bratrů?
2. Uvaž tedy, že v této společné vůli jste všichni spojeni a jste spojeni pouze v ní. 2Ve všem jiném může existovat neshoda, ale v tomto nikoli. 3Právě zde setrvává mír. 4A v míru budeš setrvávat, když se tak rozhodneš. 5Nemůžeš v něm však setrvávat, pokud nepřijmeš Pokání, protože Pokání je cestou k míru. 6Důvod je velmi jednoduchý a tak zřejmý, že je často přehlédnut. 7Ego se bojí zřejmého, jelikož zřejmé je základní charakteristikou skutečnosti. 8Ty to však nemůžeš přehlédnout, ledaže by ses nedíval.
3. Je zcela jasné, že když Duch svatý hledí s láskou na vše, co vnímá, hledí s láskou i na tebe. 2Jeho hodnocení tebe je založeno na tom, že ví, co jsi, a tak tě hodnotí správně. 3Toto hodnocení musí být ve tvé mysli, protože je tam i On. 4Ego je také ve tvé mysli, protože jsi je do ní přijal. 5Jeho hodnocení tebe je však přesným opakem hodnocení Ducha svatého, protože tě nemiluje. 6Není si vědomo toho, co jsi, a naprosto nedůvěřuje ničemu, co vnímá, protože jeho vnímání se stále mění. 7Ego je tedy v nejlepším případě schopno podezíravosti a v nejhorším zlomyslnosti. 8Takový je jeho rozsah. 9Ego ho díky své nejistotě nemůže překročit. 10Nikdy nemůže jít za něj, protože si nikdy nemůže být jisté.
4. Ve své mysli máš tedy dvě protichůdná hodnocení sama sebe, avšak obě nemohou být pravdivá. 2Neuvědomuješ si, jak jsou naprosto odlišná, protože opravdu nechápeš, s jakou ušlechtilostí tě Duch svatý skutečně vnímá. 3Není oklamán ničím, co děláš, protože nikdy nezapomíná na to, co jsi. 4Ego je oklamáno vším, co děláš, zvláště tehdy, když odpovídáš Duchu svatému, protože v takových chvílích se zmatek ega zvětšuje. 5Je tedy velmi pravděpodobné, že když reaguješ s láskou, ego na tebe zaútočí, protože usoudilo, že nemiluješ a jednáš v rozporu s jeho soudem. 6Zaútočí na tvé motivy, jakmile bude jasné, že nejsou v souladu s tím, jak tě vnímá. 7Právě tehdy se jeho podezíravost náhle změní ve zlomyslnost, jelikož jeho nejistota vzrostla. 8Nemá však smysl na oplátku útočit. 9Neznamenalo by to, že souhlasíš s tím, jak tě ego hodnotí?
5. Rozhodneš-li se vidět sebe sama jako někoho, kdo nemiluje, nebudeš šťasten. 2Odsoudíš sám sebe a budeš se považovat za neschopného. 3Obrátil by ses na ego, aby ti pomohlo uniknout pocitu neschopnosti, který zapříčinilo a který musí zachovat pro svou existenci? 4Můžeš uniknout jeho hodnocení, když použiješ jeho metody, kterými udržuje tuto představu nedotčenou?
6. Nepříčetný myšlenkový systém nemůžeš hodnotit na základě jeho vlastních principů. 2Jeho rozsah to předem vylučuje. 3Musíš jít nejprve za systém, pohlédnout na něj z hlediska zdravé mysli, a uvidět kontrast. 4Pouze pomocí tohoto kontrastu můžeš usoudit, že nepříčetnost je nepříčetná. 5I přes ušlechtilost Boha v sobě ses rozhodl být malý a na svou malost naříkat. 6Uvnitř systému, který tuto volbu předepsal, je naříkání nevyhnutelné. 7Tvá malost je považována za danou a ty se neptáš: „Kdo mi ji dal?“ 8Tato otázka nemá v myšlenkovém systému ega smysl, protože by otevřela celý tento systém pochybnostem.
7. Řekl jsem, že ego neví, co je skutečnou otázkou. 2Jakýkoli nedostatek vědění je vždy spojen s neochotou vědět, a to vytváří úplný nedostatek vědění jednoduše proto, že vědění je úplné. 3Nepochybovat o tvé malosti tedy znamená popírat veškeré vědění a udržovat celý myšlenkový systém ega nedotčený. 4Část myšlenkového systému si nemůžeš ponechat, protože myšlenkový systém lze zpochybnit jen v jeho základech. 5Musí být zpochybněn s odstupem, protože uvnitř systému jeho základy platí. 6Duch svatý soudí proti skutečnosti myšlenkového systému ega jen proto, že ví, že jeho základy nejsou pravdivé. 7Proto vše, co vzniká z myšlenkového systému ega, nic neznamená. 8On posuzuje každé tvé přesvědčení z hlediska toho, odkud pochází. 9Jestliže pochází od Boha, ví, že je pravdivé. 10Jestliže od Boha nepochází, ví, že nemá smysl.
8. Kdykoli pochybuješ o své hodnotě, řekni si:
2Sám Bůh je beze mě neúplný.
3Připomeň si to, když bude mluvit ego, a neuslyšíš je. 4Pravda o tobě je tak ušlechtilá, že to, co není hodno Boha, není hodno tebe. 5Na základě toho si tedy vyber, co chceš, a nepřijímej nic kromě toho, co bys jako naprosto adekvátní nabídl Bohu. 6Nic jiného nechceš. 7Vrať Mu svou část, a On ti dá vše Své výměnou za to, co Mu patří a co Ho činí úplným.
VIII. Ušlechtilost oproti velkoleposti
1. Ušlechtilost pochází od Boha a pouze od Boha. 2Proto je v tobě. 3Kdykoli si to, jakkoli matně, uvědomíš, automaticky se vzdáváš ega, protože v přítomnosti Boží ušlechtilosti se nesmyslnost ega stává naprosto zřejmou. 4Přestože ego nechápe, proč k tomu došlo, myslí si, že udeřil jeho „nepřítel“, a pokouší se nabízet dary, které by tě přiměly k tomu, aby ses vrátil pod jeho „ochranu“. 5Jediné, co ti může nabídnout, je nadutost. 6Velkolepost ega je jeho alternativou Boží ušlechtilosti. 7Co si zvolíš?
2. Velkolepost vždy zastírá zoufalství. 2Je bez naděje, protože není skutečná. 3Je pokusem klást odpor tvé malosti, založeným na přesvědčení, že malost je skutečná. 4Bez tohoto přesvědčení nemá velkolepost smysl a ty bys ji vůbec nechtěl. 5Podstatou velkoleposti je soupeřivost, protože vždy zahrnuje útok. 6Je klamným pokusem předčit, nikoli odčinit. 7Řekli jsme, že ego kolísá mezi podezíravostí a zlomyslností. 8Dokud nad sebou zoufáš, zůstává podezíravé. 9Když se rozhodneš netolerovat vlastní ponížení a hledáš úlevu, začne být zlomyslné. 10Pak ti jako „řešení“ nabízí iluzi útoku.
3. Ego nechápe rozdíl mezi ušlechtilostí a velkolepostí, protože nevidí rozdíl mezi podněty pro zázraky a jeho vlastními přesvědčeními, která jsou i jemu cizí. 2Řekl jsem ti, že ego si je vědomo ohrožení své existence, avšak mezi těmito dvěma velmi rozdílnými typy ohrožení vůbec nerozlišuje. 3Jeho hluboký pocit zranitelnosti ho činí neschopným soudit jinak než z hlediska útoku. 4Když ego pociťuje ohrožení, jeho jediným rozhodnutím je, zda zaútočit nyní, nebo vyčkat a zaútočit později. 5Jestliže přijmeš jeho nabídku velkoleposti, zaútočí okamžitě. 6Jestliže ji nepřijmeš, bude vyčkávat.
4. V přítomnosti Boží ušlechtilosti je ego neschopné, protože Boží ušlechtilost ustanovuje tvou svobodu. 2I ten nejslabší náznak tvé skutečnosti doslova vyžene ego z tvé mysli, protože se vzdáš všeho, co jsi do něj vložil. 3Ušlechtilost je zcela bez iluzí, a jelikož je skutečná, je i naprosto přesvědčivá. 4Přesvědčení o skutečnosti ti však nezůstane, pokud egu dovolíš, aby na ni útočilo. 5Ego se bude všemožně snažit, aby se vzchopilo a zmobilizovalo svou energii proti tvému vyproštění. 6Řekne ti, že jsi nepříčetný, a bude tvrdit, že ušlechtilost nemůže být tvou skutečnou součástí kvůli malosti, ve kterou věří. 7Přesto tvá ušlechtilost není klamná, protože jsi ji nevytvořil. 8Vytvořil jsi velkolepost a bojíš se jí, protože je formou útoku, avšak tvá ušlechtilost je od Boha, Jenž ji stvořil ze Své Lásky.
5. Díky své ušlechtilosti můžeš jedině žehnat, protože ušlechtilost znamená tvůj dostatek. 2Tím, že žehnáš, ji uchováváš ve své mysli, ochraňuješ ji před iluzemi a tak zůstáváš v Mysli Boží. 3Vždy si pamatuj, že nemůžeš být nikde jinde než v Mysli Boží. 4Když na to zapomeneš, budeš si zoufat a budeš útočit.
6. Ego závisí jedině na tvé ochotě ho tolerovat. 2Jsi-li ochoten spatřit svou ušlechtilost, nebudeš zoufat, a proto nebudeš chtít ego. 3Tvá ušlechtilost je Boží odpovědí na ego, protože je pravdivá. 4Malost a ušlechtilost spolu nemohou existovat ani se nemohou střídat. 5Malost a velkolepost se nejen mohou, ale musejí střídat, protože jsou obě nepravdivé, a proto na stejné úrovni. 6Protože je tato úroveň úrovní posunu, je pociťována jako posunující se a její základní charakteristikou jsou extrémy.
7. Pravda a malost se navzájem popírají, protože ušlechtilost je pravda. 2Pravda nekolísá, je vždy pravdivá. 3Když ustoupíš od ušlechtilosti, nahradil jsi ji něčím, co jsi sám vytvořil. 4Snad je to přesvědčení o malosti, snad o velkoleposti. 5Přesto musí být nepříčetné, protože není pravdivé. 6Tvá ušlechtilost tě nikdy neoklame, ale tvé iluze tě oklamou vždy. 7Iluze jsou klamy. 8Nemůžeš zvítězit, ale jsi povznesen. 9Ve svém povzneseném stavu hledáš sobě podobné a raduješ se s nimi.
8. Je snadné odlišit ušlechtilost od velkoleposti, protože láska je opětována, ale pýcha nikoli. 2Pýcha nevytváří zázraky, a proto tě připravuje o pravé svědectví o tvé skutečnosti. 3Pravda není zastřená nebo skrytá, ale její zřejmost spočívá v radosti, kterou přinášíš jejím svědkům, kteří ti ji ukazují. 4Tito svědci svědčí o tvé ušlechtilosti, ale nemohou svědčit o pýše, protože pýchu nelze sdílet. 5Bůh od tebe chce, abys spatřil, co stvořil, protože to je Jeho radostí.
9. Může být tvá ušlechtilost nadutá, když je jejím svědkem Sám Bůh? 2Může něco, co nemá svědky, být skutečné? 3Může to vést k něčemu dobrému? 4Jestliže to k ničemu dobrému nevede, Duch svatý to nemůže použít. 5Co nemůže přeměnit ve Vůli Boží, vůbec neexistuje. 6Velkolepost je klamná, protože je použita k nahrazení tvé ušlechtilosti. 7Co Bůh stvořil, však nemůže být nahrazeno. 8Bůh je bez tebe neúplný, protože Jeho ušlechtilost je úplná a ty v ní nemůžeš chybět.
10. V Mysli Boží jsi naprosto nenahraditelný. 2Nikdo jiný nemůže vyplnit tvou část v ní, a zatímco ji ponecháváš prázdnou, tvé věčné místo pouze čeká na tvůj návrat. 3Bůh ti to připomíná skrze Svůj Hlas a Bůh Sám zde ochraňuje tvá stvoření. 4Ty je však nepoznáš, dokud se k nim nevrátíš. 5Nemůžeš nahradit Království a nemůžeš nahradit sebe. 6Bůh, Který ví, jakou máš hodnotu, tomu nechce, a proto tomu tak není. 7Tvá hodnota je v Boží Mysli, a proto není jen ve tvé mysli. 8Přijetí sebe sama tak, jak tě Bůh stvořil, není nadutostí, protože je popřením nadutosti. 9Přijmout svou malost je nadutostí, protože to znamená, že věříš, že tvé hodnocení sebe sama je pravdivější než Boží.
11. Jestliže je však pravda nedělitelná, tvé hodnocení sebe sama musí být hodnocení Boží. 2Ty jsi nestanovil svou hodnotu a tvá hodnota nepotřebuje obranu. 3Nic na ni nemůže zaútočit a nic ji nemůže přemoci. 4Nemění se. 5Prostě je. 6Zeptej se Ducha svatého, jaká je tvá hodnota, a On ti to řekne, ale neboj se Jeho odpovědi, protože ta pochází od Boha. 7Vzhledem ke svému Zdroji je to vznešená odpověď, Zdroj je ale pravdivý, a stejně pravdivá je i Jeho odpověď. 8Naslouchej a nepochybuj o tom, co slyšíš, neboť Bůh neklame. 9Chce od tebe, abys nahradil víru ega v malost Jeho Vlastní vznešenou Odpovědí na to, co jsi, abys přestal pochybovat a poznal to, co jsi, kvůli tomu, co jsi.
