Pravé lidství

Jen opravdové lidství je pravou Bohoslužbou

Návštěvy

Dnes:84
Včera:158

Právě přítomno

1
online

Přihlášení

78 registrovaných
0 dnes
0 včera
0 tento týden
2 tento měsíc

Událost za událostí se budou řadit k těžkému řetězu strašlivých zklamání, která jsou však pro lidi léčivá, protože by se jinak nikdy neprobudili z bláznovství vlastního sebepřeceňování. Musí se konečně sklonit před tím, jehož milostí smí vůbec být – před Bohem!

V blízké době zmohutní toto vyzařování tak, že ve velmi mnoha případech přijde zpětné působení ihned, bezprostředně!

To jest ta moc, která brzy poleká pozemské lidi, a které se pak v budoucnosti budou muset obávat! Ale jenom ti se mají doopravdy co obávat, kdo činili bezpráví.

Abdrushin 

Real time web analytics, Heat map tracking

Abd-ru-shinova náhrobní deska mluví

ABD-RU-SHINOVA NÁHROBNÍ DESKA MLUVÍ

 

 Věštec, jako poslední z Ismánů, procházel neklidně palácem. S touhou, splnit svůj úkol. Bolest hlodala v jeho nitru a Ne-so-met nenacházel klid, který hledal.

 Osamělý stával před křišťálovou koulí, ale ta zůstávala prázdná. Neměl již co očekávat. Byl vyvržencem!

 Samoten stál u pyramidy, ve které všichni odpočívali. Jen vítr hvízdal v místech, kde ležela těla těch, kteří odešli z této země. Vyčerpán, opřel se starý věštec o drsný kámen. Byl unavený až k smrti.

 "Pane! Zůstal jsem sám jediný ze všech. Slituj se a nenechávej mne na této zemi jako planý plod! Vezmi mne do své říše! Dovol mi odčinit, v čem jsem pochybil a nech mě to odpykat!"

 Tu zadul vítr kolem starce silněji a zdálo se, že se nebesa opět pro něho otevřela! Jeho pohled se rozšířil, závoj padal za závojem. S mladistvou silou přikročil věštec ke svému poslednímu dílu.

 Uchopil dláto a vytesal do kamene vše, co viděl. Pak vzpřímeně prošel sedmerými dveřmi do hrobky svého knížete a uložil tabuli na hrob Abd-ru-shinův.

 Dlouho stál věštec se zkříženýma rukama před místem odpočinku Abd-ru- shina knížete Arabů, tělem učiněného Slova Božího.

 

 Dávejte pozor, lidé (1), neboť zde putuje v říši stínů duševně (2) i pozemsky (3) dokonalý.

 Zbabělá ruka vraha (4) ho poslala pryč, jeho, který byl moudřejší než posvátný ibis (5). On byl jasnou plochou lesklého stříbra, do kterého se na sebe dívají naše ženy (6). On byl čistý a světlý a byl hoden nosit korunu (7), která mu nyní spadla s hlavy.

 Až se na obloze objeví znamení Ryb (8), teprve pak přijde král, který se mu bude čistotou rovnat. Bude chudý jako pták ve vzduchu (l0) a bude vyslán, aby zašlápl falešného hada (9). Až do té doby bude Abd-ru-shinovo žezlo (11) odpočívat. Žádný vládce nás nepovede tak jako On.

 Bědujte bratři (12) a plačte, vy osamělí, odešel od nás ten, který nám byl otcem. On nám dával pokrm (13), poutal zlo (14) a učil nás moudrosti (15), neboť byl moudřejší než všichni.

 Nyní se, má země, staneš kořistí nepřátel. Cizí nohy (17) zanechávají stopy v našem písku; cizí šípy (16) sviští nad námi. On, který nás chránil, je opět v nebesích, odkud sestoupil.

 Uplynulo pět let (19), než byla postavena pyramida (18), ve které je skryta tato deska. Písek přikryje toto posvátné místo, písek je bude chránit před cizími zraky. Slunce a hvězdy (20) je nikdy neuvidí, dokud On opět ne­vstoupí na tuto zemi. Neboť On bude opět chodit zde nahoře a po jeho boku bu­de nejvěrnější srdce, které se vždy zachvívalo v rovnováze (21). Všechno, co mu bývalo milé, bude u něho: i jeho ušlechtilý válečný kůň pozdraví radostně svého pána (22), až přijde, aby soudil zemi.

 Bude sedět na zlatém trůně (23) a slunce, měsíc i hvězdy (24) mu budou podřízeny. On drží misky Božího hněvu v rovnováze (24), takže nepřetečou bez jeho vůle.

 Všude na zemi zřídí dokonalost (25). Tam, kde lidé nebudou chtít poslechnout, donutí je ostřím svého meče (26). Na všechno přiloží měřítko (27), takže obstojí jen to, co je dokonalé (28). Žádné veslo (29) se nepohne v proudu a žádný strunový nástroj (30) nezazní bez jeho vůle. Lidé, pohleďte do nebe jako do zrcadla (31). Sedíte a přemýšlíte (32), jak byste mohli do­končit nehotové (33). Vy blázni, nafukujete se (34) a přesto vytváříte jen kusé dílo. Dokonalé bude jen to, co vám on nařídí vykonat. Až on bude chtít, bude stát číslo tři (35) v kruhu na znamení toho, že kusé dílo je u konce.

 Dávejte pozor na toto posvátné číslo (36). Častokrát se vrátí, až jednou kolo velikého dění při tom, jak se otáčí, vyšle blesk (37). Ohnivě vyletí k nebi. Pak nastane nová doba, kdy holubice bude vládnout nad ibisem (38). Mnoho říší a korun (39) se zhroutí; jeho koruna bude zářit jasněji než všech­ny ostatní. Jeho koruna bude vládnout nad zemí i nad mořem. Dávejte pozor, lidé, dávejte pozor (40) a slyšte, co vám může věštec oznámit o budoucích ča­sech:

 Trojnásobná bude (40b) nouze, která se přižene na lidské pokolení: na­kažlivé nemoci (41), hladomor a veliké zemětřesení, které neponechá kámen na kameni (42). Zámek ani závora (43) nemohou před ní ochránit. Trojnásobná i podruhé (44) bude přicházející trpká nouze: vojenská ležení (45), úkladné vraždy (46) a veliké umírání. Až po okraj bude naplněn pohár jedu (49), z ně­hož lidstvo musí vypít svůj soud.

 Neúprosně pálí slunce (47) na pyramidu (48), obydlí těch, kteří odešli, když unavené nohy nesou kolem potulného poutníka (50). Budete bez domova, li­dé, váš domov (51) bude zničen a již nenajdete svá obydlí. Dávejte pozor na věštcův hlas, jen dávejte pozor a slyšte (52)! Neklidně pobíhá šakal (53) pouští a nezanechává za sebou stopy v písku.

 Hustě a nezadržitelně  pokrývá písek skříně plné drahocenných věcí, vlastnictví našeho vládce Abd-ru-shina. Běda, že již neprodlévá mezi námi! On byl drahocennější než vy všichni! Zapalte vykuřovadlo ve zlatých obětních miskách (54) k jeho poctě. On byl naší ochranou a naším pánem. Držel misky hněvu (55) zdvižené nad námi, ale nenaklonil je. Jeho dílo přineslo mír a rozkvět (56). Nyní od nás mír a klid odešly na celá tisíciletí. Velké palá­ce se hroutí v trosky; bez domova je pták (57), který pod jejich ochranou pln důvěry stavěl hnízdo. Ptačí hnízdo padá i s kvádry, které (58) se zdály být postaveny na věčnost.

 Ale dávejte pozor, lidé (59). Tam, kde nyní ještě stojí Abd-ru-shinův královský palác, leží ukryta v zemi posvátná písma (60), která vyprávějí o těchto časech. S nimi byla zakopána i nádoba plná nádherných drahokamů. Me­zi nimi jsou tři veliké, nesmírně vzácné diamanty které jsou jako nejčistší voda a září, jako by byly položeny do ohně (61). Čekají, až Abd-ru-shin opět vstoupí na tuto zemi. Bude nosit největší z nich, až jako král bude opět cho­dit po zemi. Oba ostatní budou zdobit ušlechtilé ženy, které k němu náleží. Šťastné to kameny, které mu smějí sloužit! Nejsou chladné, ony žijí a pod ze­mí čekají na svůj den.

 Až do těch vzdálených dob již nedosáhnete vy lidé ničeho dokonalého (62). Vršíte kámen na kámen (63), ale zatímco stojíte s údivem před svým ve­likým uměním (64), boří vánek vaše stavby (65). Maličcí lidé, čím jste bez něho? Váš život brzy pomíjí jako vlna (66); stopy vašich největších činů nej­sou hlubší než stopy ptáka v písku (67). Měli jste rozkvétat jako květiny (68) a být zahaleni vůní jako květ lotosu. Na to zapomínáte.

 Vaše myšlení je zaměřeno jen na poklady (69), jako byste je nahromadili a jako byste ze zlata narazili mince. Což on vás to učil? Zlato jste měli používat na klenoty a vzácné nádoby, jak on to učil. Vy jste je však snížili na ďábelské dílo. Plodiny vašich polí prodáváte za zlato (70). Kdo vás tomu učí, mává nad vámi kopím (71). Stali jste se otroky zla. Dávejte však pozor, lidé, dávejte pozor a slyšte věštce (72)! Vy sami jste si uzavřeli přístup ke štěstí a míru (74) na celá staletí.

 Častokrát se vrátí toto posvátné číslo (73), než se dokonalost (75) uká­že zase na zemi. Pak bude opět spojení z výšin dolů (76) a až se ve věčném koloběhu (77) hvězd bude blížit znamení Ryb (78), učiní věčná moudrost (79) krok k vaší záchraně. Dříve vás však strádání a hlad přinutí padnout na kole­na (80). S vámi budou trpět zvířata (81), která zapletete do své zkázy. Když budete úpěnlivě prosit, aby svítilo slunce, spustí se déšť (82); vody (83) se zdvihnou bouřlivě proti vám. Hrabete (84) hluboko, ale to, co najdete, nesta­čí (85). Hlad vás požírá jako dravé zvíře (86).

 A hvězdy (88) se třpytí nad vodami (87) v jedné daleké zemi, kde neuctí­vají posvátného ibise (89). Tam rozkvétá růže nádherné vůně i barvy, spojená s nejvyšším světem. Tato růže (90) je osamělá, její osud není dosud dovršen. Posvátný pták (91), který jí přinesl zprávu, odlétá. Misky Božího hněvu se sklánějí k zemi (92). Dříve, než bude Měsíc v úplňku (93), postihne zkáza ta­ké tuto Zemi. Její města (94) budou vypálena a všechna nádhera zajde. Zničeny a zkaženy budou pokrmy (95), úroda na poli (96) bude podupána, dřív než do­zraje. Zvířata (97) jsou štvána a zabíjena. Šípy (98) sviští. Všechny zámky (99) se otevírají. Běda, až vyjde Slunce (100). Bude svítit na korunu bez vládce (101), na zpustošenou zemi a zničenou růži. Třikrát běda lidstvu (102).

 Začíná nové tisíciletí. Pečeť času bude zlomena (103). Věčně putují ve své kráse hvězdy (104); vše, co vytváří člověk (105), je podrobeno změnám. Válka a neklid (106) táhnou znovu a znovu zemí; velcí vládcové přicházejí a zanikají (107). Moře se vlní od břehu ke břehu (109): Velmi daleko na nej­vyšším nebi vychází nová hvězda (108). V ní se má objevit spása lidstva. Do té doby to však bude trvat ještě dlouho, velmi dlouho.

 Změna následuje za změnou. Na určitou dobu nastane také čas hojnosti. Vody se hemží rybami (110) a stopy v písku (111) vedou k lovné zvěři, která se množí (112). Opět se objevuje posvátné číslo (113) a s ním zaslíbení štěs­tí a klidu pro lidstvo. To, co lidé umějí, je však nedostatečné (114) jako před věky a jejich moudrost spočívá na hliněných nohách (115). To, co chce radostně usilovat vzhůru (117), zahrabou hluboko do země (116), kde se to rozpadne a zajde. Vznešená Isis sama drží misky hněvu (118) nad zemí a Osiris (119) se smutně dívá na prázdné oltáře (12O), na nichž již není uctíván pos­vátný ibis (121).

 Avšak ještě jednou budou lidé velebit bohy při jejich uctívání (122). Je jim přinášeno množství drahokamů (123), drahocenných nádob i spon (124). Bla­hobyt zemí roste. Na pokraji pouští (125) vznikají veliká stanová ležení a z nich táhnou dlouhé zástupy naložených nákladních zvířat k úrodným nivám (126-128), kde se kolébají nádherně zelené stromy skýtající stín (129) a kde soumar (13O) kráčí k vodám (131).

 

 Z vysokého místa (132) pohlíží věštec na přicházející doby, jednou blíž, podruhé dál. Vidí, jak po tisíciletích vystupuje to, co písek zasypal: Abd-ru-shinovy stavby (135), Abd-ru-shinova moudrost (133). Slunce vysoko na obloze (134) si na nich smí pohrávat svými paprsky a svítí na to, co bylo v jeho době souměrně a nádherně uspořádáno (136/137). Růže (138) a Lilie (139) půvabně a čistě rozkvetou, až náš vládce Abd-ru-shin sestoupí opět k zemi (14O/141) a vkročí mezi pozemské lidstvo.

 On však přinese změnu: před Apisem (143) a ibisem (144) se klekalo; On zvěstuje říši zcela nahoře ve vesmíru (145). Jeho hvězda (146) stojí na nebi a září víc než měsíc (147). Věštci (148) poukazovali na toho, který přijde, aby usmrtil zlo (149) plížící se v temnotách a přinesl léčivou sílu (15O) pro všechno, co zde dole leží. Polní plodiny (151) poskytnou hojnost potravy a radostně nasytí lidi, takže budou vzdávat díky hrou na harfu (152).

 Na jedné hoře (154) bude zbudován oltář (153), kde bude uctíván nejvyšší z bohů. Lidé, přineste sem všechny poklady (156), které vykopete ze země (155/157), abyste ozdobili toto posvátné místo. Moudrosti shůry (158) při­pravte obydlí (159), aby prodlévala u vás, neboť vaše vědění (160) je prázdné a to, co vyzkoumáte, zmizí jako stopy ptáků (161) v písku. Zůstane-li však opravdová moudrost u vás, bude vědění růst jako ptáci (162), kterým se sype zrní (163). Ze všech stran bude přicházet nové vědění.

 Až se za oné daleké doby znovu přiblíží posvátné číslo (165) a přinese s sebou dokonalost (166), bude se země hýbat s velikým duněním. Hory budou pukat (164) a měsíc (167) ztratí svou zář; šípy (168) budou svištět v temno­tách a zasahovat. Ze všeho, co tu bude, zůstane ušetřeno jen málo (169). Málo bude těch, jejichž moudrost (170) se obrátí k východu slunce,  aby získali opravdové vědění. Moře (171) bude hučet a bouřit jako nikdy předtím. Mohutné vlny všechno pohltí. Země duní a její povrch s rachotem puká (172); oheň a láva se rozlévají široko kolem.

 Na Abd-ru-shinově paži bude opět zářit náramek plný vznešené síly (173), který mu nyní uloupila zbabělá ruka vraha. Neklidně musel náramek putovat po zemi. Nikomu nepřinesl štěstí a podněcoval lidi ke zlým činům, dokud nebyl uložen do klína země. Abd-ru-shin však přijde k hoře (174), v jejíchž hlubi­nách na něho čeká tento šperk. V pravý čas vystupuje nahoru (175), stále výš a výš, až jej věrnost vyzvedne (176). Pak již nikdy neopustí paži našeho vládce a bude mu dodávat sílu a ochranu. Rychle se naplní to, co věštec vidí (177). Pečeť za pečetí se láme.

 Ta, která je s ním uložena zde v pyramidě, čistá věrnost, která bývala opravdovou radostí našeho vládce, bude opět u něho. Zde v hrobce (179) odpo­čívá ta, kterou si cenil nade všechno. Jeho smrt zasáhla její srdce (180). Šest (181) krát pět (183) století bude zde dole dřímat její tělo. Se slzami a nářkem jsme tě pochovali, Nahome, nejmilejší ze všech kněžen. Tvá chůze (182) byla tak lehká, zdálo se, že se jen vznášíš. Vesele zněl tvůj hlas a tvůj smích byl perlivý. Umlkl téhož dne, kdy nám byl uloupen vládce. Do tvé hrobky (184) postavily tvé věrné ženy tvé poklady, aby tě obklopovaly až do onoho vzdáleného dne, kdy zde tvé tělo bude nalezeno. Úsměv, který jsme milo­vali, zjasní tvou tvář, až nádherné misky (186/187), skříň plná drahokamů a řetězů (185) a zlaté veslo (188), které tvá malá ručka tak ráda hravě ovlá­dala, budou rozloženy před tvým zrakem.

 Ještě dlíš mezi živými, nejvěrnější příteli našeho vládce, ty Abd-ru-shinův meči (189).

Náhrobní deska, horní polovina:

 

 

Přijde však den, kdy se hrobky otevřou a přijmou tvé tělo, aby odpočívalo v blízkosti tvého vznešeného pána. Jsi šťasten, ne­boť se smíš navrátit, abys mu sloužil, až bude opět králem na zemi. On tě (191) povolá před svůj trůn (192), abys mu pomáhal zřídit říši na zemi. A ta­ké ten (190), který krotil jeho koně a cvičil je pro vítězné bitvy, bude opět stát před vznešenou Abd-ru-shinovou tváří a znovu mu bude slibovat věrnost. Čtyřnásobná bude schrána (193) toho, který mu bude přidružen, aby nosil jeho štít a meč. Tito pomocníci budou čistí a jasní jako nejskvostnější obětní vo­da ve zlatých nádobách (194) a budou ostří jako hrot meče (195). Na čele po­nesou Abd-ru-shinovu pečeť (196) a bude do nich vloženo věčně dokonalé (197). K nim se přidá ten, který bude nejmoudřejší spravedlností (198) ve věčné říši, kterou Abd-ru-shin založí zde na zemi. Blažení, třikrát blažení ti, kdo jsou vyvoleni za jeho pomocníky.

 Dbejte na to, jak vydechujete a na zvuk své řeči (199), vy pomocníci Abd-ru-shinovi. Musíte být na stupních chrámu jako ušlechtilé nádoby (200). Všechno nafoukané (201) musí zmizet, až náš král na vás přiloží své měřítko (202). Máte být jako zrcadlo, radostně a jasně vyzařovat vzhůru obraz země (203). Lesk nebe (204) se bude od vás odrážet čistě a jasně. Všechno je nové, staré (205) se rozpadlo a již nežije. Také země za mořem (206) budou žít v bezpečí pod žezlem našeho krále. Co je šikmé a co je přímé, se dobře sloučí (207) a jen pro to, co je křivé, již nebude místa. Divoký pták (208) bude krotký a nebude škodit stádu. Kameny, které zakulatilo věčné vlnění moře (209), a trámy ze vzácného dřeva (210) budou svezeny z celého světa na stavbu posvátného místa. Dokonalost opět přijde na zem (211).

 

 Dávejte pozor, lidé (212). Přijde čas, kdy zvíře (213) bude opět takové, jak bylo kdysi stvořeno, kdy sluch bude moci vnímat chvějící se zvuky vesmíru (214) a kdy se lidský duch bude vznášet nad tím, co je připoutáno k zemi (215). Osedlejte Abd-ru-shinova oblíbeného koně, aby ujížděl tryskem (216) říšemi. Jemu, vládci budou podrobeny všechny koruny.

Až bude posvátné číslo více než naplněno (217), až ibis (218) přinese zprávu do zemí, kde je ještě uctíván jako posvátný pták, skloňte se, Osiris (219) a Isis (220); kopí bude opět spočívat v Abd-ru-shinově ruce a had (221) bude učiněn neškodným. Nádherní ptáci s růžovými perutěmi (222) nesou k zemi nádobu (223), která se třpytí a září a je plná nejčistší síly. Meč na­šeho vládce (224) ničí všechno zlé, co se vzpírá (225). Jen jedním okem se dívá měsíc k zemi (226), když vtom sjede dolů blesk (227), aby oddělil čisté od nečistého.

 Na obloze vystupuje znamení Vodnáře (228) a začíná veliká doba, největší a nejposvátnější na zemi. Čtyřnohá zvířata (229) a ptáci (230/231), lidská srdce (232) a rostliny (233) vzniknou v kráse a síle, posvátné číslo přináší dokonalost (234). Dávejte pozor, lidé, dávejte pozor a slyšte (235):

 Na silném oři přijede Abd-ru-shin (236), až v budoucnosti bude vidět jen srpek měsíce (238) a veliké W (237) bude významně zářit na obloze. Z písku vystupují pyramidy (239), do nichž jsme uložili jeho tělo. Mocně ho to sem táhne; vtom narazí při chůzi na zdivo (240), které dosud spočívá v písku. Zdi tvoří pravidelný osmiúhelník. Kopejte, kopejte, neboť na tomto místě jsou nesmírné poklady: nádherné drahokamy, zlato a vznešená moudrost (241), ke které zná klíč (242) jedině On.

 S nebe budou sjíždět blesky a hory budou pukat (243), války (244) a vzpoury (245) budou pustošit zemi, ale Abd-ru-shin bude bydlet v míru se svými služebníky (246). Líbezně se rozvije Lilie v čistotě a cudnosti (247). Pohled na ni přináší lidem radost. Plameny (248) opravdové zbožnosti stoupají vzhůru ze svatyně. Abd-ru-shinova hvězda (249) stojí plna zaslíbení na oblo­ze. Září z ní sedmero barev a hvězda září jasněji než měsíc (250). Dvě slunce svítí nad zemí: nové je větší a mocnější (251) než staré (252). Až přijde, vzedme se moře (253) a znovu zatopí širé země, nad nimiž kdysi hučelo.

 Jiná území vystoupí z vod, neboť jejich posvátné číslo se naplnilo (254). Budou tam nalezeny prastaré nádoby (255), jsou převrácené a prázdné. Zlato a stříbro, které v nich bylo skryto, leží nedaleko (256), ale během ti­síciletí ztmavlo. Ostré meče (257), které kdysi jako blesky (258) protínaly vzduch, jsou zrezavělé a naříkají. Stany (259) lidí, kteří se tu kdysi rado­vali ze Světla, jsou spáleny a už se nenajdou. Ale stopy obrovských zvířat, která zde žila, jsou patrné v měkkém mořském písku. Velcí hadi (26O), dravá zvířata (261), koně (262), rostliny (263) a stromy vymřely a kameny (264) le­ží roztroušeny. Až do těchto pustin vstoupí Abd-ru-shinova noha, probudí se k novému životu. Abd-ru-shine, náš vládce, jak jsi veliký a skvělý! Tvé žezlo (265) sahá přes všechny země. Běda nám, že jsi od nás odešel tak brzy. --

 Král vtáhne (268) do svého města. Je to syn tesaře (269). Jeho žezlem (267) je kříž, jeho říší jsou duše (266). Chce vylít dobro na celou zemi (285). Země ho však nechápe, nádoby (270) jsou uzavřeny a nic nepřijímají. Zlí ptáci (271) pohlcují požehnání jako zrní. Slunce ztratí svou záři (272), když tento vznešený bude zavražděn (273). Jeho koruna (274) klesá do prachu. Prostě a bez veškeré nádhery přišel (275), prostě a bez veškeré nádhery od­chází (276), chudobný bude položen do hrobu (277). Zdá se, že zlo (278) vyma­zalo číslo tři. Znamení Ryb (279) nepřineslo požehnání, které mělo zachránit svět.

 Až se posvátné číslo (28O) naplní naposled, stojí nová hvězda (282) u slunce (281) a měsíce (283), ale září jasněji než ony. Kusé dílo (284) se musí stát dokonalým, co bylo dole, snaží se vzhůru (287), neboť nadešla pos­vátná doba Holubice (289). Šťastní jsou lidé, kteří ji prožijí. Miska (288) milosti je naplněna tolik, až přetéká.

 Z meče (29O) našeho vládce září posvátné znamení a jeho kopí (291) pře­mohlo hada, který vždy rodil jen zlo. Donutil ho, aby zůstal za pevnými zámky a závorami (292). Běda světu, až Pán bude muset jeho pouta opět uvolnit!

 Posvátné číslo tři (293) zářivě pozvedl a jeho koruna (294) vládne i nad hrobem a smrtí, a Světlo shůry (295) září na něho, když sedí na zlatém trůně (296). Je svatý, povznesený nade všechno. Mírná jest jeho tvář jako tvář otce a přísná jako tvář spravedlivého soudce. Mírnost a přísnost bude rozdělovat ve své době. Podobno obětnímu plameni (297) bude před ním vystupovat uctívání.   Had (298) se kroutí a svíjí a falešná moudrost (299) musí zahan­bena ustoupit stranou.

 Pak budou struny (300) opět znít čistě. Prastaré věštby (301) vyprávějí o době, která nyní přišla. Vůle nejvyššího z bohů zkřížila vůli lidskou (302) a na znamení toho bude vztyčen prapor (303) ve městě stanů (304), kde král bydlí. Se zraků lidí bude sňata páska (305), aby viděli poklady, které proudí shůry, a aby se naučili otevírat své nádoby (306). Pětinásobná (307) je síla, která je jim dána, jestliže prostě a bez falše (308) postaví tělo i ducha (309) do služeb vládce. Pak znovu vypučí i to, co již téměř uschlo (310), a najdou léčivou sílu ve všech rostlinách.

 Pták vyvstane v kráse (311) a najde bezpečné sídlo (312), neboť budou znovu postaveny posvátné chrámy i paláce. Jejich tvary jsou dokonalé (313) a zachvívá se v nich nejčistší uctívání. Jako se květina otevírá (314) v pa­prsku slunce, tak se otevírají duše Světlu shora. Nejčistší tóny (315) zazní ze všech strunných nástrojů. Prastaré moudré předpovědi (316), které předví­davě pěly o této době, se stanou pravdou.

 Teprve nyní člověk chápe poklady země a jak je má používat ke své spáse (317). Znovu se učí ovládat síly vesmíru (318). Je sňata kletba ze zvířat (319), která lidé strhli s sebou do zkázy. Všude panuje obšťastňující rovno­váha (320). Zpěvně zní veslo ve vodách (321), to zlaté veslo, které kdysi dr­žela malá ručka Nahome. Tak jako se zkrocený šakal (322) přidruží ke stádu, tak bude překonáno zlo.

 Znovu člověk objevuje věčné přírodní zákony. Moudrým opatrováním (323) se učí překonávat tíži těl. Dokonalému dává nové formy (324) a všechno tíhne vzhůru (325). Co se chce ještě vzpírat, je zašlápnuto a zkroceno pod nohou vládce (326). Celé stvoření je zrcadlem (327), ve kterém se odráží Božské. Přestaly vzájemné spory lidí, co bylo špičaté a hranaté (328), zaobluje se (329).

Dokončeno jest věštcovo vidění z vysoké vyhlídky (330).

Ulomte pečeť (331) od vchodu do hrobky (332), ze které září kříž. Nalez­nete tam uložené Abd-ru-shinovo pozemské tělo (335) a u něho veškerou moud­rost (333) a klíč k duším (334).

 Abd-ru-shin, náš hrdina, náš král, již neputuje v říši stínů. Vládne světu, vesmíru. Zanechte bědování, lidé, jásejte a pějte mu chválu. Odešel od nás, ale vrátí se opět na věky.

 Toto je mé znamení (336), které jsem vlastní rukou vyryl do kamene ve dnech, kdy je Osiris (337) pro nás zahalen. Hranatá nádoba na puklém prahu (338) je ten, kdo toto zvěstuje. Těžce doléhá hněv Boží na svět, protože zá­vist (339) a lest (340) se vplížily do Abd-ru-shinova stanu (341).

 Toto je mé věrné dláto (342), které vytvořilo všechny značky.

 Náhrobní deska, dolní polovina:

Nemáte oprávnění publikovat komentáře. Pro komentování článků musíte být přihlášení.

X

Až po přihlášení

pouze přihlášení uživatelé mohou kopírovat