Autor neznámý, pravděpodobně člověk z Abdrushinova okolí
(Prvý velikonoční den roku jedenáctého po obratu světů)
Pozemský člověk se nyní stále častěji táže, proč je ve světě tolik neklidu, proč musí býti opět válka, strachuje se o svůj zítřek a nejistota a obavy jej stále doprovázejí. Veliká tíha spočívá na lidech této země a dopadá na ne se stále větší silou.
Každého to potká v jinou dobu a v jiné formě. Zasáhne to duši, tělo nebo ryzí jádro ducha, nebo vše společně.
Nikdy dosud nebyly Na této zemi nahromaděny události mezi lidmi a v přírodě v takovém rozsahu a hrozivé a výstražné závaznosti, jako nyní.
Pozorujme, jak každý tuto tíhu přijímá.
Jeden tupě a odevzdaně. Druhý reptá na ostatní lidi nebo na poměry a nespravedlivý řád světa, třetí, který zpovzdálí myslí někdy na Boha, obviňuje ho z nemoudrého řízení věcí, ať už přímo, nebo nepřímo. Jen někteří jednotlivci, kteří udržují svou jiskru ducha bdělou, se podvolují vědomě, pokorně a v pevné důvěře dané cestě, aby na ní hledali s pohledem obráceným k tvůrci odpověz k osudu svému i osudu světa.
A zde je malý hlouček lidí, požehnaný nejvyššími dary a milostmi, jež nyní chová a daruje pozdější stvoření, hlouček vyzvednutý milostí Bosí z nížin chmurné hmotnosti na světlé výšiny života. Proměněný vírou a přivedený k přesvědčení, mající vědění z rukou samotného Pána v řeči, jíž mluvily jejich matky a otcové a jíž mluví i oni sami. Poznamenaní na svých čelech svatým znamením, jež je odděluje od ostatního světa z nížin temných předoblastí a pozvedá na úroveň Světla a blaživé radosti.
Malý hlouček, který má svou prostou existencí svítit v noci Země, Je-li tento maličký hlouček tak očištěný a vyrovnaný, plamenně přesvědčený o nepřemožitelné moci Toho, který je posvětil a vyslal, pak vytváří společný plamen čistě duchovní a smí nésti jméno pravých dětí Božích.
Zatím venku zuří boj mezi Světlem a temnotami. V těchto dnech vzpomínají lidé světodějné tragedie jednoho světového období, kdy temno domněle triumfovalo a ovládlo bojiště.
Jak dávno už je tomu, kdy nastal rozkol. Na počátku doby, kdy prvé jiskérky lidských duchů se ponořily do půdy hmotnosti a vykvetly na této zemi, byl vyslán, Jak nám bylo milostí Páně zvěstováno, silný pomocník od stupňů trůnu do této části stvoření, aby svým vyzařováním čisté vůle Boží byl oporou a pomocí lidským duchovním poupatům na zdlouhavé cestě za uzráváním a zdokonalováním. Byl to prvý případ toho druhu od počátku pozdějšího stvoření, od doby světodějných slov: "Budiž Světlo!" Nikdy předtím se nic podobného nestalo. Nikdy předtím nebylo třeba ani možno vysílati z původní oblasti Boží vysokého posla daleko do stvoření s tak významným posláním. Až poprvé tehdy, na počátku vzniku a vysílání lidských jiskérek.
A tato první mise, toto první zplnomocnění Bohem otcem, nebylo vyvoleným a vyslaným prováděno správně. Ne snad v zásadě, ta byla zachována, ale způsob této pomoci, forma, taktika, byla zcela změněna.
Nebol Bůh sám, nejvyšší pomocník a podporovatel všeho vývoje a rozvoje, používá od prapočátku jediného druhu působení, a tím jest princip pomáhající Lásky; také vyvolený Světlonoš Lucifer měl k výkonu svého pověření používati výhradně a výlučně jen tohoto principu při vedení lidských duší, neboť taková byla a jest vůle Boží.
Zde však, jak víme ze zjevení Syna Člověka, pozměnil Lucifer poněkud taktiku, směr působení, metodu svého výchovného úsilí a počal používati pro uzrávání lidských dusí princip pokušení (metody pokušitelské).
Nechtěl voliti cestu, vyžadující více trpělivosti, stálé a neúnavné péče o své svěřence, stálé bdělosti, poskytování láskyplných napomínání a výstrah, vytrvalého odvádění lidských poupat od nesprávných směrů k směrům dobrým a čistým, až by časem natolik zesílila, aby vědomě, sama ze sebe zůstávala jen ve vůli Tvůrce samotného, jako vyspělé a zralé duchovní jiskry.
Nastavěl jim naopak na cestu záměrně různé překážky a nástrahy, aby lidé narážením na ně, klopýtáním o ně nebo zraňováním se na nich prožívali nesprávnost své cesty a změnili tak směr svého usilování a chtění ke směru jinému, až by jednou, po nesčíslném množství tatových pádů, dosáhli zralosti.
Bylo to do jisté míry zmechanisování pomocného poslání Luciferova, které ovšem zcela postrádá hřejivého tepla lásky, v němž by se lidským dusím lépe dařilo a v němž by rychleji a krásněji rozkvetly, aniž by jejich cesta musela být poseta tolika zraněními, pády a novým a novým vzchopováním se k další klopýtavé cestě.
Princip pokušitelský je chladný, bez účasti, bez tepla, bez lásky. Tak míjela tisíciletí a tisíciletí a stále nový proud přinášel další duchovní jiskérky do těchto oblastí. . .
Avšak proud se nevracel zpět, jak bylo očekáváno a nenesl s sebou vyspělé, vědomé a zralé lidské duše, ale ztrácel se v hmotnostech.
Tu bylo ve Světle zpozorováno pochybení vyslaného pomocníka. Lucifer se mezitím rozhodl, že si celé pozdější stvoření podmaní a že v něm bude vládnout v zastoupení Boha sám svým způsobem, který nebyl již od počátku v souhlase s vůli Nejvyššího.
Lidské duchovní zárodky byly a jsou to nejvyšší, co toto pozdější stvoření chová, proto platila také všechna snaha Luciferova výhradně lidskému duchu, neboť: byl-li podmaněn lidský duch, bylo tím současně podmaněno celé stvoření.
Pozdější stvoření jest, jak dnes víme, oněch, sedm světových obcí, které spravuje sedm andělů na stupních trůnu Nejvyššího. Jména těchto sedmi obcí jsou: Ephesus, to jest nás světadíl, k němuž patří všechny hvězdy, oběžnice, slunce a vše to, co za noci vidíme, a ještě mnohem více, co je našemu oku příliš vzdáleno. A další obce podobné rozlohy: Smyrna, Sardes, Philadelphia, Laodicea, pak Pergamos a Thyatira.
Lucifer se chtěl stát sám jediným pánem všech těchto nesmírně rozsáhlých světů, od Boha se proto zjevně odtrhl a zaujal stanovisko vysloveně Bohu nepřátelská. Z proroků a zjevení víme, že vytáhl dokonce i do boje proti svému Bohu, Pánu a Stvořiteli, a že archanděl Michael jej se svým vojskem potřel a svrhl s výšin, do nichž pronikl a do nichž podle svého vysokého původu proniknouti mohl.
To byl světodějný rozkol, rozštěpení mezi pověřeným vyslaným služebníkem a jeho Pánem.
Od těch dob je možno mluviti o stálém boji temna a Světla, k němuž se připojuje jako poslední výběžek také boj na naší zemi, nutný proto, že se lidstvo rozdělilo a slouží z velké většiny Padlému.
Stav na bojišti celého pozdějšího stvoření vypadá asi takto: Ephesus, tj. naše část světů, padla Luciferovi za obcí. Jen jednotlivci se namáhají najít cesta zpět ke Světlu. .
"Ephese, čiň pokání!" bylo s výšin svoláno výstražně k naší části světů.
Světadíl Smyrna se uchoval čistý a pokorný v tomto boji a odolal"
Pergamos nebude docela zničen, jako ani Ephesus nebude zcela zničen.
Thyatira zůstala věrná ve víře a lásce. Přesto však mnozí padli Luciferovi za obcí.
Většina lidských duchů v obci Sardes propadla, jen někteří se uchovali čistými.
Světadíl Philadelphia zůstal zcela čistý. Princip pokušení se zde vůbec neuplatnil. Philadelphia zůstala věrná.
Zato Laodicea je vlažná a bude tvrdě potrestána, neboť vlažný je horší než vyslovený nepřítel Světla a bude vyvržen se zavrženými.
Tento rozkol znamenal nesmírnou okliku ve vývoji, zdržení a zabrzdění normálního pochodu zrání lidských duchů.
Ale to vše jen z jejich vlastní vůle, z jejich vlastního svobodného rozhodnutí. Neboť nebylo žádného násilného útisku ze strany Luciferovy ani vůči jedinému lidskému duchu, ale vždy a v každém případě se člověk sám rozhodl k službě temnu, uchopiv danou příležitost k tomu.
Proto není správná, byť i jen v myšlenkách, útočit snad na nositele falešného principu, nýbrž vždy může a má člověk sám v sobě hledati hnací pero ke každému jednání, nebol on sám se k němu rozhoduje. V něm je kompas pro každý směr, v něm je východisko cesty, kterou si zvolil.
A náš Bůh a Pán, jehož vůle je svatá a dokonalá, který vložil své nepodplatné zákony do celého svého nesmírného tvůrčího díla, neuchýlil se v ničem ani o vlásek také ve vůdčím principu pomáhající lásky.
Shlédl do hlubin svého stvoření na duchovní setbu, a ve své lásce, jež jest Jeho nejvyšším zákonem a jíž jest On sám, vyslal svou pomoc.
My, malý vyvolený hlouček, ten malý hlouček v obci Ephesu, o němž anděl Páně pravil, že se namáhá, víme, jaké pomoci a kdy byly vyslány.
Víme o silných kotvištích Světla v Prastvoření, odkud někteří dleli mezi pozemskými lidmi, aby je pozvedli výše; četli jsme o cestě Krishnově, Buddhově, Lao-Tseově,
Víme o světlém arabském knížeti, jehož cesta zazářila jako drahokam v temnotě egyptské noci.
Zvěděli jsme o čistém služebníku Mojžíšovi a jeho víře ve všemoc Páně.
Víme o Synu Božím, Ježíši, této perle nebes i země. Víme také o apoštolech a učednících.
A mocné zásahy pomáhajícího Světla šly dále přes Zarathustru, Kassandru, Mohameda a další řadu silných, a čistých postav v různých dobách a národech. .
Pomysleme dnes, kdy lidstvo slaví svátek Veliké noci, v níž byl Syn Boží jat k obětem lidské nízkosti, pomysleme na cestu a konec všech vyslanců Světla, kteří téměř vždy sešli násilnou rukou - smutné to obrazy cesty, kterou si lidstvo zvolilo .
Stojíme nyní v prvé fázi rozhodujícího boje mezi světlou a pravou mocí živého a svatého Boha a mezi oním, jenž nosí částečku Jeho nesmrtelné jiskry a jest odpadlíkem a nepřítelem - Luciferem.
Jaká veliká útěcha, jaká milost a pomoc, že pravý a svatý zplnomocněnec Nejvyššího dlí v této době s námi na zemi s námi a my, každý jednotlivec, jsme obdrželi sílu a oporu v jeho Slově pro období tohoto rozhodujícího boje; a nejen pro tuto dobu, nýbrž pro celé naše pozdější bytí - pro všechnu věčnost.
My jsme to byli, pro než uznal Bůh Otec za nutné, aby Jeho Synové vstoupili na zem a byli nám Světlem a pomocí v našem namáhání. Třebaže daleko v cizí zemi, přece jsme jej nalezli, byli jsme k němu přivedeni, naše oči jej směly spatřit, jeho hlas jsme směli slyšet. Jen málokterý pochopil plnost a velikost tohoto děje. Kruhy milionů let se uzavírají a boj je veden ke konečnému vítězství. A tento boj je podstupován pro nás, v nichž se jiskra pohybovala a hledala Světlo a spásu.
A Syn nás přijal. Každého, který se přiblížil s čistou myšlenkou. Směli jsme dýchati vzduch jednoho prostoru s Ním a stáli jsme vícekráte v paprsku Síly a Světla ze samého prazdroje, který nám jedině On mohl otevřít.
Jak všeobsáhlé a plné chvějivého blaženství musí být pro nás tyto svátky!
Vzpomínáme v tichá bolesti potupné smrti Jeho Božského bratra a předchůdce a současně smíme jásati nadpozemskou radostí, neboť i nám se dostalo vzkříšení pro všechny časy. skrze Něj a Jeho Slovo.
Nechť v této chvíli jsme jeden každý naplněn procítěným díkem za nesmírné dary. Za záchranu a posvěcení života.
Svatý Pán - splnil svou úlohu a své poslání tím, že odpadlíka přemohl a spoutal na tisíc let a nás podvedl k netušeným výšinám. Nikdo jiný by toho nedokázal, nežli On sám, neboť Jeho moc je větší a silnější.
Tažme se nyní, v tyto vzpomínkové dny, každý sám sebe, zda jsme také i my splnili své poslání a svou úlohu, nebo zda ji plníme v těchto dnech, nebo zda jsme v každou hodinu hotovi, ji plniti, bude-li to na nás žádáno.
Tažme se nyní ve svém srdci, zda opravdu víme, kde jest naše místo a úloha v této největší ze všech dob.
Otevřte svá srdce a své duše ke Světlu a k Pánu. Dovedete-li to, pak se váš duch vznese od země k prahům své domoviny a stanete se sestrami a bratřími podle stejnorodosti, čistoty a lehkosti svých dusí a podle síly touhy a věrnosti a vytrvalosti. Pak bude možno k vám svolati: "Sestry a bratří jednoho ducha, buďte bdělí!"
To jest vaše místo a vaše úloha v tomto boji. Buďte bdělí, jako měl Nam-Chan bdíti v době, kdy Pán poprvé vstoupil na zem a kdy se písečnou bouří pod pláštěm noci plížil vrah ke stanu světlého knížete.
Buďte bdělí, jako měli bdíti učedníci, když Syn Boží se modlil v Getsemane před zajetím a tragedií.
Buďte bdělí, jako měl Priamos bdíti, když k nim přišla část Boží Lásky v Kassandře.
Buďte bdělí, když Syn Člověka dlí mezi námi a je obklíčen pochopy temna, zajat a odsouzen k nečinnosti - což se rovná smrti morální. Duchovně máte bdíti, tj. myšlenkově a především citově. Každé hnutí mysli nechť jde jedním směrem - k plnému využití Poselství Páně pro náš lepší, čistší a krásnější život na zemi.
Bdíti neznamená snad odříci si spánek, nýbrž státi v zákonech jako živoucí, se stálými myšlenkami na Tvůrce. Pak taková bdělost nepřipustí, aby se mohl přiblížit záškodník a oloupit nás o klid, naši rovnováhu a naše štěstí.
Bdělost ducha zračí se pak také v celé naší životní činnosti, která se pod zářením bdělého nitra mění v pozemsky uskutečňovanou děkovnou modlitbu. V blízkosti bdělého vše oživuje. Bdělý všechny občerstvuje - slovem, myšlenkou, pohledem, činem.
Bdělý se přibližuje k svému duchovnímu druhu a necítí tíhu hmotnosti. To jej činí pozemsky trvale blaženým.
Bdělost je také nejsilnější obrana proti všem nebezpečenstvím; bdělý vytuší předem, cožkoli by se blížilo, a na jeho jasně zářícím zraku je to odhaleno a zneškodněno.
Bděte! Neboť Soudce je mezi námi! Vás nemá zasahovati Jeho meč, ale vždy jen ruka lásky.
Lidstvo spí od doby Golgaty a na všechny tyto spící dopadá meč soudu s neúprosnou přísností, aby mnozí byli tím ještě zachráněni.
Na vás již nemá dopadati jeho ostří, nedáte-li k tomu snad sami opět novou příčinu. Proto máte bdíti dvojnásob.
Netušíte, jak veliké hodnoty si tím budujete ve věčnosti, je-li váš duch nyní, v této době, v těchto letech, ve stálé a neumdlévající bdělosti. Myslete na to, je v tom celý život!
Jako druhý pokyn pro tuto dobu platí: Chtějte býti více, než jen pouhá světélkující jiskra Světla, pohybující se bez pevného cíle všedními dny.
Rozdmýchejte v sobě žár a oheň, po němž váš duch tolik hladoví. Chtějte býti služebníky a pomocníky Světla na zemi. Stanete se tak služebníky a pomocníky Krále všech světů. Vyznávejte hodnoty Světla celým svým bytím, aby i On vás jednou vyznal před svým 0tcem. Toto neberte obrazně, nýbrž doslovně.
Budete-li tak činiti a přijde přece někdy zemdlenost, podpořte se navzájem. Nepodceňujte význam spojení s paprskem síly, lásky a čistoty, které vám nikdy nebyly tak blízko a také již nikdy nebudou. Nic na celé zemi není nad hodnoty Světla.
Boj se rozvíjí a ještě rozvine, nepěkné budou jeho formy. Utečte se vždy ke slovu Pravdy a hledejte duchovně jejího nositele, kdykoli vás pro vaši slabost obejme úzkost či obava. Nikde jinde v celém světě není pomoc, nešli jedině u Něho. Falešné a nesprávné se rozdrobí, rozvrátí a zničí. Pouze trvalá bdělost vás může uchránit od jakéhokoliv zranění či utrpení.
A přijde-li přesto tíha, starosti nebo i bolest, nutná k vašemu vrcholnému uzrání, pak vzpomeňte - co jest náš kříž proti kříži, který na sebe vzali vyslanci Světla? Čím je náš žal proti jejich písečným pouštím? Vždyť dosud šli v násilnou smrt, z nichž jedné v těchto dnech lidstvo opět vzpomíná. Dlouhé řady učedníků, bojovníků a svědků pro Světlo položily i vícekrát své životy v proměnách svého bytí. V jejich příkladu a v jejich cestě máme míti dnes posilu pro svou cestu.
Čtěme záznamy z klína prošlých věků, které nám povolaní zprostředkovali a nalézáme v nich směrnici pro svou dráhu. Všichni museli projít svými pozemskými životy za nejtěžších svízelů, ústrků, útrap i pronásledování, abychom my dnes čerpali sílu, důvěru a víru, že i naše cesta je dobrá a správná, i když někdy tvrdá.
Co jsou naše boje proti. Jejich bojům? Co naše starosti proti jejich? Oni neměli nic, než plamennou touhu býti spojeni se svým Pánem, a věrně mu smět sloužit.
Oč rozdílnější to máme my, a také snazší? Na několika stech stran máme napsánu Vůli Boží a v každém okamžiku ji máme na dosah ruky.
Tak stojíme my, zasvěcení, na této zemi, v době rozhodujícího boje Světla, s temnem.
Ponořujte se neúnavně do dechu tohoto světového dění, abyste mohli žíti v souhlase s ním. Pak nebude možné, aby člověk, který se jednou setkal s živým Slovem Pána, ztratil snad nalezenou cestu k životu, i kdyby těsně kolem něj zuřil boj a obklopila jej naprostá noc.
Sta a tisíce forem má tento boj a jen bdělý duch, zakotvený ve Světle, může obstáti a uchovati sebe neposkvrněným od světa.
Modleme se:
"Přijmi, ó Pane, naše vroucí díky za dar Tvého Slova, které jsi nám z Lásky od Otce přinesl, a přijmi náš slib, že naše láska ke Slovu a k Tobě potrvá na věky!"
Amen
