Povolaný český národ
napsal: Pavel Krajíček
S ohledem na šíření se mnoho bludů a fám si něco povíme o této záležitosti. Jak mnozí čtenáři Poselství Grálu vědí, tak v době Abdrushina byl německý národ národem povolaným. Předtím byl v době Ježíše povolaným národem národ židovský. Oba tyto národy selhaly a jejích povolanost jim byla odňata. Téměř k závěru Abdrushinova působení bylo jím samým oznámeno, že povolanost byla Němcům odebrána a nově, že byl povolán český národ. (resp. v té době československý).
Jedná se o přednášku s názvem 18. duben 1937, část:
A byl to zase tak pečlivě připravovaný národ, který Božímu Vyslanci podal číši plnou rmutu a utrpení. Nepochopením, zlobou a nenávistí ztrpčil Jeho cestu až k zoufalství.
I tento povolaný národ selhal. Sám sebe vymazal z věčné knihy života a jde vstříc svému osudu.
Vůle Boží tak rozhodla. Všechna milost a ochrana, všechno požehnání a pomoc Božích pomocníků bude odejmuta velkému národu, který zradil své poslání a dána jinému, malému národu. Národu, který věren své tradici vždycky stát při pravdě Boží, pilně a věrně přijímá Slovo Pravdy, snaží se podle něho žít a tím se urychleně připravuje stát se vyvoleným národem služebníků Božích, kteří budou učiti všechny národy nové moudrosti ve Světle Pravdy.
Šťastný národ!
Prosím svého Všemohoucího Otce, aby vylil svou sílu a své požehnání na malý národ Jeho věrných, aby rozmnožil jeho možnosti a schopnosti k velikému poslání, k budování království Otcova.
Abdrushin
K této přednášce se dochoval i dopis od Abdrushina, který to potvrzuje:
Především sami Čechové byli rozrušeni touto událostí tak, že učednice Dr. Bezděková napsala ihned po slavnostní pobožnosti v Praze Pánovi dopis, jak tato zvěst mezi čtenáři zapůsobila. Již 22.dubna 1937 jí Pán odpověděl:
"Mnohokrát děkuji za Váš dopis, který mě jako vždy potěšil. Píšete, že 18.dubna spočívala nad onou hodinou hluboká vážnost. Mezitím jste jistě slyšeli od pana Kováře, jaký byl její význam. Bylo to tedy u Vás správně procítěno. To, že má nyní vašemu národu povstat nejvyšší blaho, tak jak by se mu o tom nikdy ani nesnilo, Vás, stejně jako pana Valíka, zřejmě rozechvělo.
Velká zodpovědnost klade se tím také na všechny.
Přece však mám k vašim takovou důvěru, že věřím ve splnění!
Přirozeně přitom neodpadne také nutné vytříbení. Toto se dokonce tímto obratem urychluje. Počítejte s tím a proto neselžete a buďte silní! Dnes ještě nejste s to pochopit, jakou nezměrnou velikost přinesl 18. duben vašemu národu, jaká Boží milost tak vašimi proudí.
Modlete se, aby tím lidští duchové procitli a stali se opravdovými lidmi Božími. Potom, ano potom bude vaše země nejpožehnanější mezi všemi.
Přeji Vám všem to nejlepší a mnohokrát Vás zdravím!
Abdrushin."
--
Jsou dnes různé snahy šířit fámy, že ono povolaní už přešlo, či že dokonce bylo zrušeno a pod. Šíři je trabanti z temnot mezi čtenáři Poselství Grálu, kteří jsou tam infiltrovaní za účelem působiti rozkladně v řadách světlých bojovníků.
Každý národ, který byl povolán, byl napřed mnoho let připravován a vychováván pro svůj úkol. Také každý povolaný národ byl duchovně i pozemský volán ke splnění svého povolaní. Vždy se objevila nějaká vůdčí osobnost.
Viděl někdo v českém národě, že by došlo k nějakému volání, aby se český národ ujal svého úkolu? Viděl někdo v českém národě nějaké vůdčí osobnosti ve spojení s Vůli Boží a tím i s Poselstvím Grálu, které stály v popředí onoho dění a které vedly vyvolený národ k jemu určené službě? Tak jak mohou tito chytrystici šířit, že opět povolaný český národ selhal? Když ještě vůbec nezačal... nýbrž čeká na zavolání.
Nedejte se tedy zmást rozkladně působícími farizeji. Každý povolaný národ se mnoho let připravoval a poté se objevily vždy vůdčí osobnosti, které tím nastartovaly počátek splňování povolaného národa.
-
Ještě bychom se mohli vrátit ke sporům, jestli byl povolán český národ nebo slovenský národ či snad oba jako jeden?
Na tuto otázku lze najít odpověď v článku od Hermanna Wennga s názvem Morava. Tento článek by sepsán na Vomperbergu v srpnu 1936, tedy byl šířen s vědomím Abdrushina.
O Čechách tam stojí:
Tato země nese nyní jméno „Čechy“ a její tvář je obrácená k severu, k půlnoci, ku tmě, kam rovněž spěchají její vodstva. Proto také její obyvatelé obracejí svoji tvář k temnotě, k severu. Ve jméně této země je také vepsaný kříž trpitelský, který se musí v lidech změnit až utrpením, ve kterém lidé zvedají svoje paže prosebně k nebi, klečíc v modlitbách na kolenou. Bojovníci jsou tito lidé a přízeň štěstí je s nimi. Ale toto štěstí je z milosti temna a přemění se na neštěstí. A bude k tomu třeba velmi mnoho, než národ tento obrátí svoji tvář k jihu, k slunci, kam pohlíží oko „Moravy“ od pradávna, protože též její vody tečou vstříc slunci.
O Slovensku tam stojí:
Proto i na „Slovensku“ to budou mít těžší, protože ztratili mnohem víc pohyblivosti než ti, kteří přijdou na svět v zemi Morava. A pohyb je prvním zákonem stvoření. A zde jim má pohyb provázený dobrosrdečností přinést Morava, protože Čechy jsou příliš tvrdé, tedy příliš nepohyblivé, strnulé pro ty na Slovensku. Před jedním se však musí Slováci střežit. Příliš lehko všechno přijmou, příliš lehce a povrchně. Toto nebezpečí spočívá v tom, že se příliš rozplývají v cítění. Proto nepřebývají v zemi nadarmo s mnoha jinými. Mnoho národů je v této zemi pomíchaných, jeden se učí od druhého a z toho vznikne to pravé.
O Moravě tam stojí:
„MORAVA“ neříká však svým obyvatelům nic míň než: „Ústa Pravdy, která zvěstují Lásku Boží.“ Takový je význam slova Morava. A je to tak, jakoby obyvatelé této země čekali od dob, kdy tato země dostala toto jméno, na dobu, kdy k ní ústa promluví, od dob, kdy byla zjevená podstata země a jejích obyvatel v tomto slově. Duše, které přijdou do pozemského života na této zemi, usilují k Pravdě a k Lásce. Na tuto zemi přišli nyní opět mnozí z těch, kteří kdysi sloužili Pánovi v prostotě svého srdce. V takové prostotě a samozřejmosti, v jaké bytostní působí v horách a pahorcích země, s takovou samozřejmostí, s jakou její vody přicházejí z vrchovin a ženou se k velkému proudu, tak samozřejmí jsou lidé, kteří tam bývají, ochotní podřídit se velkému, Vznešenému.
Zvláštní omilostnění je vyjádřené ve jméně tohoto malého kousíčku země – a jestli nikde na celé zemi, tak v této zemi by se týčil k nebi chrám Páně a nikde by ho též bytostní s větší radostí nepomáhali lidem stavět, jako právě zde.
V budoucnosti nastane toto: Tento lid přijme z východu i ze západu všechny, kteří zůstanou a vyvstane národ jako nový celek s těmi, kteří k němu přijdou a tak vznikne nové jméno a starého víc nebude. Tak ani „Morava“ nezůstane a přece bude existovat, protože bude působit mezi ostatními jako semeno, které ruka Věčného zasela do okrsku země, mezi lidi a vzejde a přinese desetinásobnou úrodu.
Z lidí, kteří obývají Moravu, zůstane víc duší zachovaných a také jich víc vejde do říše Světla, než jak tomu bude u jiných národů. Ale oni nezůstanou takoví, jací jsou, ale v boji budou vykovaní na ocel. A vzejdou s ostatními k Velkému, Novému, ale víc bude těch z jejich druhu než z jiných druhů, protože živí ve svém nitru pokoru srdce!
(Celý článek zde: Morava)
Stojí tam Tento lid přijme z východu i ze západu všechny, kteří zůstanou a vyvstane národ jako nový celek... z toho vyplývá, že ono zaslíbení je stále před námi!
