Slovo pocit tedy po-cit nám říká, že se jedná o něco co je po cítění.
Cítění je tedy to nejvyšší v člověku, tedy pokud se skutečně jedná o cítění. Dnešní lidé namnoze už nejsou schopni toto většinou rozlišit. Cítění je vlastní projev inkarnovaného lidského ducha. Lidský duch se projevuje pouze cítěním. Cítění je tedy produkt ducha. Pocit je produkt hmotného těla. Pocit vzniká za účasti myšlenek, nervů, pudů... pochází z hmotného těla. Cit stojí tedy vysoko nad pocitem. Láska je duchovní cit (pokud je to ovšem pravá láska), sex patří k pudům, je to pocit. Láska je v celém stvoření. Pohlavní rozmnožování je pouze ve hmotném světě.
Když je dnešní člověk bičován svým vlastním nástrojem rozumem, který neumí ovládat a ze kterého si udělal modlu, tak při bujné fantazii je i následně zmítán chaotickými pocity. Tyto pocity se nesmí zaměňovat za čisté cítění. Čisté cítění lze naopak vnímat při zklidnění, při naslouchání svému nitru. Čisté city jsou projevem svědomí, jsou vnitřním hlasem, hlasem ducha a zčásti hlasem duchovního průvodce člověka.
Různé články esoteriků, ale i astrologů apod. toto vše míchají dohromady, jakože: dbejte na své emoce a pocity apod. Ve skutečnosti je zapotřebí dbát na své cítění. Pocity jsou dnes vlivem přepěstovaného rozumu zmatené. To, že lidé nerozlišují mezi pocitem a cítěním, už jen to ukazuje, jak na tom lidé jsou, že už ve skutečnosti nevnímají čistý hlas svého ducha, kterého svým rozumem (a tedy i skrz pocity) zazdili.
Zkuste si představit, že na místo zvrhlosti by se děti učily ve školách naslouchání svému svědomí, duševní rovnováze, skutečnému smyslu pro krásu, která pramení z citu tedy svědomí, nikoli krása rozumu. Pokud určuje krásu rozum, tak vznikají jen zvrhlosti a chlípnosti. Pokud krásu určuje čisté cítění, tak vzniká na duši hřejivá krása. Proč lidé tiše trpí tyto zvrhlosti? Proč nevolí srdcem, ale sobeckým bachorem tyto zvrhlíky do vedení?
Je zapotřebí zastavit ve školách zmrzačování rozumu dětem a začít je učit rozvíjet cítění, naslouchání svému svědomí, učit je vnímat krásu svým cítěním, učit je duševní rovnováze. Učit je, že rozum je nástroj a když rozum něco navrhuje, tak musí s tím prvně svědomí (čistý cit) souhlasit.
